***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Říjen 2007

Fenceless part 19

24. října 2007 v 11:45 | Rin-chan |  Bez hranic

Nejsme sami!

Tanako netrpělivě přešlapoval před místností, kde byla už přes dvě hodiny zavřená Hikaru a pořád nic.Byla u ní Sakura a ostatní sestry, venku potom čekal on, Riko, Dan, Kakashi a Junior s Kaede.Pořád se nic nedělo.Kaede seděla opřená o Juniora, na klíně Shika který spal a pomalu usínala taky.Kakashi si četl knížku, kterou měl přečtenou už alespoň dvacetkrát.Tanako přecházel sem a tam a nemluvil.,,Tanako, uklidni se!"usmála se Riko, která seděla Danovi na klíně.,,Tímhle to neurychlíš, budeš jenom nervóznější!"klidnila ho.,,Já vím, ale trvá to už tak dlouho!"promluvil konečně.Dan nadskočil.,,A co bys čekal, člověče?Zkus protlačit meloun hrdlem od petlahve a..."nedořekl a Riko mu dala facku.,,Uvědom si, co žvaníš za blbosti!"napomenula ho.,,Promiň.Chci říct, že to prostě bude trvat dlouho..."opravil se rychle a všichni se rozesmáli.Tanako taky.,,Tak jo, zkusím se sklidnit.Ale pamatuj, příště seš na řadě ty, ségra!"zasmál se.,,Dej mi pokoj!"mávla rukou Riko a rozesmála se.,,Může to trvat celý den..."prohodil Kakashi jako obvykle kladnou větu a ani nezvedl oči od knížky.Všichni se na něj podívali.,,Co je?"zeptal se nevinně.,,To bylo velice povzbuzující, Kakashi-senpai!"zasmála se Kaede.Kakashi zavřel knížku.,,Pamatuju si, že já jsem seděl v nemocnici celej den, když se měla narodit Hikaru.Pamatuješ, Juniore?"obrátil se na syna.,,Jo, pamatuju.Dost sem se nudil a vůbec mě to nebavilo, ale když se potom narodila a já se na ni podíval, tak mi to to čekání vynahradilo.Uvidíš, že až se to narodí, bude se ti zdát to čekání jako dobrá cena."usmál se.Tanako si uvědomil, že se ho svým podivným způsobem snaží uklidnit a byl jim za to vděčný.

V tom se zpoza dveří ozval Hikarin křik.Všichni nadskočili a podívali se na dveře, jako by přes ně měli něco vidět.Tanako se ani nepohnul.Kakashiho to dokonce zaujalo tak, že znovu zvednul oči od knížky.Riko vyskočila a Kaede se zvedla z Juniorova ramena.,,A je to tady!"řekla Riko.Hikaru na chvíli přestala křičet a začla znovu.A potom se chodbou rozlehl nádherý křik malého, čerstvě narozeného děťátka.Všichni se zasmáli a Tanako cítil, že se mu chce brečet.Přišla k němu Riko.,,Gratuluju!"usmála se a objala ho.Otevřely se dveře a vyšla Sakura.Tanako byl jedním skokem u ní.,,Tak co?!"vyhrkl splašeně.Sakura se usmála a ustoupila.Tanako vpadnul dovnitř a ostatní šli za ním.V posteli ležela Hikaru a vypadala hodně vyčerpaně, i přes to se šťastně usmívala na miminko, které držela.Oknem sem dopadaly první paprsky ranního slunce a všechno vypadalo neuvěřitelně krásně.Tanako k ní došel a kleknul si k posteli.,,Je to kluk!"usmála se Hikaru.,,My máme syna?"zeptal se Tanako a usmál se.,,A dcerku!"řekla s úsměvem Sakura a podala mu druhé, ještě krásnější než to první.,,Dvojčata?"vydechnul Junior.,,Tak ok ségra, seš lepší, ale my tě doženem!"zasmál se a Kaede mu s úsměvem dala pusu.Tanako se na to díval a do očí mu šly slzy.,,To je poprvé, co tě vidím brečet!"usmála se na něj Hikaru.Tanako ji políbil a pak si lehnul vedle ní.Nemohl se na děti vynadívat a pořád si je prohlížel.,,Nakonec to nebylo tak hrozný, co?"ušklíbnul se Dan.,,No, tobě nedrtila ruku!"zasmála se jedna ze sestřiček a Hikaru zčervenala.,,Možná ta tvoje teorie s melounem nebyla zas tak vedle...."řekl zamyšleně Junior.,,Co je teorie s melounem?"zeptala se Hikaru.,,Nechtěj to vědět!"ujistila ji Riko.,,To jenom Dana zase jednou za čas něco napadlo, víš!"zasmála se.,,Tak to musel být hlod!"prohlásila Hikaru a všichni, kromě Dana se zasmáli.

Hikaru týden na to pustili domů.Tanako mezitím udělal ještě jednu postýlku, protože se dvěma dětmi prostě nepočítali.,,Nemůžu si zvyknout, že už nemám to břicho!"stěžovala si jeden večer Hikaru a mračila se před zrcadlem.Tanako seděl na posteli s Nanami a Daisukem, jak se jmenovaly jejich děti. ,,Chceš říct, že se ti nelíbí tvá postava?Tak začni papat a přejídej se a možná za chvíli budeš mít zase takový břicho a třeba na pořád a ...."nedořekl.Hikaru se na něj vrhla a povalila ho.,,Chceš, abych byla tlustá?"zasmála se.,,Tak jo, jdu si něco dát, třeba....."zvedla se, ale Tanako ji strhnul zpáky.,,Tak to ne!"řekl a oba se rozesmáli.Nanami se rozbrečela.,,Co se jí stalo?"zeptal se Tanako.Hikaru se rozesmála a vzala ji.,,Táte je hloupej!"zasmála se a odešla ji přebalit.Tanako se za nimi díval, když si všimnul, že ho Daisuke upjatě pozoruje.,,Co je?"zeptal se.Daisuke přirozeně neodpověděl.,,Máš hlad?"ptal se dál Tanako.Nic.,,Co to vyvádíš?"zeptala se udiveně Hikaru, když se vrátila a Tanako se mu zblízka díval do očí.,,Asi je divnej...."zasmál se.,,Divnej seš možná tak ty!"rozesmála se.,,Proč já?"vyhrkl dotčeně.,,Můžeš ho přebalit."řekla s klidem.,,Já?!"leknul se.,,No a?Měl by jsi to umět!"zasmála se a sedla si na postel, zatímco Tanako odešel do koupelny.Ozvala se rána.,,Všechno v pořádku?"zeptala se Hikaru.,,Jasně!"ozvala se odpověď.V tom se ozvala další rána a dětský křik.Pak se k němu přidal i Tanakův.Hikaru se zvedla a utíkala do koupelny.Stál tam Tanako, celý od pudru.Hikaru se neudržela a začala se smát.,,Ten pudr je ale pro něj, ne pro tebe!"kuckala se.,,Tak si to zkus!Víš, jak sebou mrská?!"zvolal dotčeně.Hikaru šla a v klidu ho přebalila.Podala ho Tanakovi, který se radši neozýval.,,Ninja, a s dítětem si neví rady!"zasmála se potichu.Tanako to ale zaslechnul.,,Já si vím rady s dítětem , ale....."najednou nevěděl co říct, tak zmlknul a Hikaru mu dala pusu.

Když se Nanami a Daisuke začali batolit, nabralo to nevídaných rozměrů.,,Tak, a nezlob, Nanami!"pohladila Hikaru svou dcerku, která si čmárala pastelkami nesmyslné obrázky na pomačkaný papír.,,Kde je Daisuke?"zděsila se Hikaru.Hledala ho, ale nikde nebyl.,,Tanako, podívej se po něm!"prosila.,,Byakugan!"řekl Tanako.Pak chytil Hikaru.,,Kde je?"zptala se podezíravě.,,Slib mi, že nebudeš dělat scény...."ujistil se Tanako.,,Kde je?!"vyhrkla zděšeně.Tanako ji nasměroval a ukázal na záclonu, kterou měli na okně v mezipatře.Daisuke se vesele houpal až skoro u garnyže.,,Proboha, jak ses tam dostal?"vykřikla Hikaru a vrhla se k němu.Odlepila ho od záclony, což se mu zřejmě moc nelíbilo, jelikož začal nepříčetně řvát.,,Já se z něj zcvoknu!"ulevila si.,,To chce klid!"smál se Tanako.,,Taky ho můžeš přebalit!"pohrozila a Tanako zmlknul.Položila Daisukeho na zem a ten se přibatolil k Nanami.Popadl nemotorně modrou pastelku a začal jí čmárat na papír.Nanami přes něj začala čmárat červenou.,,To je snad hádka ne?"rozesmála se Hikaru.,,Omyl, to je první rvačka!"opravil ji Tanako a oba se rozesmáli.Nanami se konečně naštvala a mrskla po něm pastelku.Daisuke se někam odplazil a za chvíli se vrátil.Podal jí plyšového medvídka.,,To se mi snad zdá!"vyvalila oči Hikaru.Nanami si méďu vzala a zasmála se.,,No tak to je moc...."hleděla na to Hikaru.,,Copak?Deprimuje tě, že tvoje dítě je diplomatičtější než ty?"ušklíbnul se.,,Já tě plesknu!"zasmála se a otočila se.Místo toho ho ale políbila.Objal ji a oplatil jí to, když si všimli, že se na ně Nanami s Daisukem upjatě dívají.,,Co koukáte, děcka?"zasmála se Hikaru.Nic.,,Teda!"prohlásila a šla k nim.Nanami se k ní přivalila a chytla se jí za nohu.,,Bezva, asi mají hlad!"řekla a šla do kuchyně pro něco k jídlu.

******************************

,,Nanami!Nanami, už to máš?!"ozvalo se zezdola.,,A co jako?"odpověděla asi desetiletá dívka.,,No ten můj úkol?Nedával jsem pozor, slíbila jsi, že mi to napíšeš!"řekl stejně starý chlapec.,,Jo, promiň, jdu na to!"odpověděla.,,Teď se na to vykašli, jdem ven!"zasmál se, vběhnul do pokoje a popadl sestru za ruku.,,Jdem ven, nevím kdy přijdem, ahoj!"vykřikl, když proběhli kolem udivené Hikaru.,,Ahoj...."zašeptala udiveně a dívala se za svými dvěma dětmi, jak vybíhají ven.

Fenceless part 18

24. října 2007 v 11:45 | Rin-chan |  Bez hranic

Nádech, výdech, ty to zvládneš!

,,Tak jo, nadechni se, Hikaru, tohle zvládneš!"myslela si.,,Poslouchám."díval se na ni.,,Já....já..teda vlastně my...ne, co to melu....nebo ...jo...my....sakra!"ulevila si.Tanako se rozesmál.,,To seš celá ty!"řekl láskyplně.,,Pojď, sednem si!"vyzval ji a posadili se na lavičku.,,Tak neboj, co mi chceš?"zeptal se.Hikaru se mu podívala do očí a uviděla v nich něco, co jí říkalo, že se nemusí bát.,,Já nevím, jak to mám říct..."vydechla a zasmála se.,,Jak to cítíš?"zeptal se a oba se rozesmáli.,,To je právě to, že to cítím, až moc!"řekla konečně.Tanako se zarazil.,,Jsi zraněná?"zeptal se.,,Ne, hůř..."řekla s hranou vážností.Tanako se zamyslel.,,Nemám tušení..."řekl po chvíli.,,Sakra, já jsem byla tak blbá, že jsem ti dala kopačky...."řekla.Tanako se zarazil.,,Ty...se chceš dát znovu dohromady?"zeptal se.,,No....bylo by to ideální.Já tě pořád miluju, nejvíc na světě, ale nechci, aby to vypadalo, jako že tě chci zpátky jen kvůli .......tomu."dodala.,,Kvůli čemu?"zeptal se.Pak se usmál.,,Jasně, že tě chci zpátky, pořád tě miluju!"řekl a políbil ji.,,Já jsem tak šťastná.....já ti to možná i řeknu!"rozesmála se.Taky se zasmál.,,Tak do toho!"pobídnul ji.

Postavila se proti němu a podala mu ruce.Vzal si ji mezi kolena a ona se k němu sklonila.,,Tak jo.Měla bych to ze sebe vysypat teď, protože jinak se mi to asi nepovede nikdy....."zasmála se.,,Tak už mě nenapínej, co jsi zase provedla!"řekl s úsměvem.Rozesmála se.,,Provedli jsme to oba!"řekla a pak se sklonila ješt níž tak, že mohl cítit její parfém.,,Tanako bude z tebe táta!"pošeptala mu něžně a dala mu pusu na tvář.Pak se odtáhla.Tanako na ni jen zíral.,,Co?!"zmohl se konečně na slovo.,,No, je to tak, jsem skoro v pátém měsíci....."usmála se.,,To jako, že ty a já...?"začal.Hikaru přikývla.Dostala najednou ještě větší strach.Tanako náhle vyskočil, popadnul ji, vyzvednul a roztočil se s ní.,,To je úžasný!"vykřikl a Hikaru spadnul ze srdce obrovský kámen.Tanako ji postavil na zem a políbil.,,To je ta nejlepší novina, kterou jsi mi mohla říct!"prohlásil šťastně a objal ji.,,Takže jsi vážně rád a nezlobíš se na mě?"ptala se už zase s pláčem Hikaru.,,Ne, proboha, jak bych mohl?"zasmál se.,,Ty vážně chceš rodinu?Už takhle brzo?Přemýšlela jsem, že si to nenechám, ale....."odmlčela se.,,To ať tě ani nenapadne!No jasně, že chci rodinu, to je skvělý!Hikaru, teď tě miluju ještě víc!"prohlásil šťastně.,,Ani nevíš, jak se mi ulevilo.Ale co tvoje rodina?"zeptala se nejistě.Tanako ji políbil.,,Teď jste vy moje rodina!"řekl.

Následující čtyři měsíce byly nejšťastnějším obdobím Hikariina života.Tanako se od ní skoro nehnul na krok a pořád se staral o to, aby jí nic nechybělo.Jeho otec napřed zuřil, ale když poznal, že Tanako je tak šťastný a že už s tím nic neudělá, smířil se s tím, že manželka jeho syna zkrátka nebude Hyuuga.Dokonce jim nechal postavit krásný dům, kde budou bydlet.Hikaru s Tanakem tam chodili a připravovali to tam pro jejich nastávající život.Tanako dodělával drobné úpravy a Hikaru se starala o výzdobu a neustále měnila rozmístění nábytku.Ne, že by ho tahala, prostě jen stála a dávala povely, nábytek přemísťoval Tanako.Občas hlídala malého Shika a se vším jí pomáhala Sakura.Konečně se do domu nastěhovali.Nebyl nijak velký, ale jim se líbil a byli v něm spokojení.

Ještě v domě nebydleli ani týden.Jednou v noci Hikaru zatřepala s Tanakem.,,Copak?"zívnul ospale a podíval se na hodiny.,,,Čtyři ráno?Co se děje?"otočil se na ni.Hikaru seděla.,,Tanako, myslím, že rodím."oznámila.Tanako se na ni s naprostým klidem díval asi dalších deset vteřin.Pak se konečně probral a hystericky vyskočil.,,CO?!"došlo mu to.,,Myslím, že....ježiši...asi určitě!"křikla.,,Proboha!Co mám dělat?!"vyjekl a sednul si k ní.,,Bolí to?"zeptal se trapně.,,No jasně že to bolí!Dělej něco!"protočila oči a vykřikla.,,Jo...jo...ale co?"zeptal se.Hikarumu dala pohlavek.,,Co asi?!"zeptala se.,,Jasně, jdu na to!"sebral se konečně a vyrazil z domu.Hned byl zpátky oblečený, zabalil ji do pláště a odnesl do nemocnice.Tam ji zavřeli do porodní místnosti a Tanako měl čekat venku.


Fenceless part 17

24. října 2007 v 11:45 | Rin-chan |  Bez hranic

Prokletí či dar?Nesmíš být nešťastný!

,,Ahoj, proč ses vůbec neozvala?"usmál se Tanako, když si sednul vedle Hikaru, která seděla pod nádherně rozkvetlým stromem na kraji vesnice.,,Já....no....."zašeptala.,,No?Co se stalo?"zeptal se a objal ji.Přitiskla se k němu.,,Tanako...já vím, že tvoje rodina nesouhlasí s tím, abychom byli spolu...."řekla.Tanako se zarazil.,,Jak to víš?"zeptal se.,,To je jedno, prostě to vím...."řekla.,,No, to jo, ale to je jedno, můžou mi být ukradení.....já tě miluju....."políbil ji.,,Já tebe taky, a hrozně moc...."řekla a do očí se jí vehnaly slzy.,,Ale nemůžu ti dovolit, aby sis kvůli mě zkazil život.Tvoje rodina by tě zavrhla a zřekla se tě.To chceš?"podívala se na něj.,,Nechci, ale mnohem víc tě nechci ztratit...klidně se vzdám jména Hyuuga, kvůli tobě.Jestli chceš."prohlásil.,,To nemůžeš."řekla a vstala.,,Tohle byl nádhernej sen a já jsem ti hrozně moc vděčná, že jsem ho mohla snít s tebou.Ale teď je čas zapomenout.Já zkrátka nejsem partie pro tebe, chápeš?Prostě na tebe nemám!Ty jsi něco jako princ, váš klan je všude známý.Já jsem nikdo!"řekla a stékaly jí slzy.,,Pro mě nejsi nikdo, pro mě jsi celý můj svět!"řekl Tanako a vstal.Chytil ji za ruce.,,Já chci být s tebou.To je přece jedno, co si myslí ostatní...prosím, neopouštěj mě."šeptal.,,Promiň, nemůžu tě udělat nešťastným!"vykřikla a utekla.Tanako se za ní díval.,,Proč?"ptal se sám sebe.

Hikaru běžela do lesa a tam si sedla pod strom.Nebe se zatáhlo a spustil se déšť.Napřed jemný a potom pořádný slejvák.Hikaru seděla na zemi, schoulená v klubíčku a vůbec si nevšímala toho, že je špinavá a mokrá.Prostě jen seděla a brečela.,,já jsem taková káča!"myslela si.Schovala si hlavu a seděla tak.,,Co tu proboha děláš?"ozvalo se nad ní.Vykoukla.Vedle ní dřepěla Kaede a usmívala se, zatímco nad ní stál Kakashi s deštníkem.,,Chceš se nachladit?"pokračovala vlídně Kaede.,,Jak jste mě našli?"špitla.,,Byli jsme v lese."řekl kakashi a dal nad ni deštník.Kaede jí pomohla vstát.,,Copak se stalo?"usmála se účastně.Hikaru se podívala na Kakashiho, který protočil oči a odešel dál.Hikaru to Kaede všechno řekla.,,To jsi možná udělala velkou chybu.."řekla Kaede.,,Já vím...ale myslím, že takhle je to správně.."zkusila se usmát.,,A cítíš to tak?"nahodila Kaede.Hikaru se zamyslela.,,Ne.."pípla nakonec.,,Tak vidíš.Měla by jsi s tím něco udělat!"mrkla na ni.,,A teď pojď, je zima!"řekla a šli všichni zpátky do vesnice.Hikaru se zavřela do pokoje a tam zůstávala.

Netrvalo dlouho, a objevila se další komplikace.,,Proboha, nech mi taky něco!"zasmál se Kakashi, když hráli Go a Hikaru sama snědla skoro všechny rýžové chlebíčky.,,Promiň, mám hlad!"usmála se.,,Jako obvykle.."zabručel Kakashi.,,A mám tě!"vyjekla vítězně, když už asi po šesté zvítězila.,,Sakra, máš pravdu!"zasmál se Kakashi.,,Že bys byl blondýn?"podívala se na jeho stříbřité vlasy.,,Hele, nech si toho, jasný?"pocuchal jí vlasy.,,Nebo?"zasmála se.,,Nebo zkusíme, jak dlouho vydržíš viset hlavou dolů...."řekl lhostejně.,,Pche!"zasmála se.,,A teď padej spát!"zasmál se.,,Je TEPRVE půl jedenácté a já už jsem dospělá!"prohlásila.,,Je UŽ půl jedenácté a já jsem tvůj otec!"argumentoval.,,No co, stejně už jsem unavená..."zívla.,,Tak dobrou!"popřál jí.,,Dobrou!"odvětila a odešla nahoru.Došla tam a umyla si zuby.Najednou se předklonila a hodila šavli do záchodu.,,asi jsem snědla moc rýžových chlebíčků..."zasmála se a spláchla.Vyčistila si zuby znovu a odešla spát.

,,Hikaru......musíme jít!"tahala ji ráno z postele Sakura.,,Já nejdu, je mi špatně!"obrátila se líně.,,Prosímtě?Z čeho?"podivila se.,,Asi jsem se přepapala!"řekla ironicky.,,Nemáš bejt takovej křeček.Pojď!"vyzvala ji.Hikaru vstala a popadla svoji zbroj.,,Jdi do koupelny, já počkám tady."řekla Sakura.Hikaru zalezla a podívala se do zrcadla.,,Sakra, odkdy mám pihy?"naštvala se.,,Dělěj!"pobídla ji Sakura.Hikaru se začala oblékat.,,Mami!!"zakřičela najednou.Sakura vtrhla do koupelny.,,Co je?"zeptala se.Hikaru stála uprostřed a zapínala si kalhoty.,,Prosím, řekni mi, že to není to, co si myslím!"křikla s nadějí v hlase.Sakura se zarazila.,,No...teda...myslíš, že...?"začala Hikaru kývla.,,Kde jsi k tomu přišla?"vyjekla Sakura.,,Dlouhá pohádka...."prohlásila Hikaru.,,Jdi si lehnout!"přikázala Sakura.Hikaru poslechla.Sakura ji v rychlosti prohlédla.,,Tak to vysvětluje ty pihy, nadměrný hlad, žízeň a zvracení...a taky to, že ses nevešla do těch kalhot.Bude to asi tak čtvrtý měsíc!"řekla Sakura zpitoměle a sedla si údivem na zadek.,,To mi chceš říct, že už čtyři měsíce nosím dítě a nevím o tom?!"vykřikla.Sakura přikývla.,,Čí to je?"zeptala se po chvíli.,,Čí myslíš...."opáčila.,,Tanakovo?"vydechla.,,Jo....jak mu to mám říct? A mám mu to vůbec říkat?A mám si to nechat?"zpanikařila Hikaru.,,Nebuď pako!Jasně, že mu to musíš říct.Jak, to už nechám na tobě....A nechat....to je taky na tobě...."řekla Sakura a nezmizel jí z tváře udivený výraz.,,Teda...dneska se mnou teda nemusíš...."vykoktala a odešla.Hikaru za ní koukala.,,Tak to je průšvih!"pomyslela si.

O týden později šla Hikaru do nemocnice.Naštěstí pro ni pršelo, mohla tedy zamaskovat větší bříško pod pláštěm do deště.Došla tam.,,Hagano Kaede?"zeptala se na recepci.Sestra jí řekla číslo pokoje a Hikaru vyšla nahoru tak rychle, jak jí to jen její stav dovoloval.Zaklepala a vešla dovnitř.V pokoji seděl Nagas, Kaedin otec, potom Kakashi, Sakura a Junior, který byl na posteli vedle Kaede.Ta držela malé miminko.,,Promiňte, že jdu pozdě!"omluvila se.,,To je v pořádku!"usmála se Kaede.Hikaru přišla ke Kaede a klekla si.,,Jak se jmenuje?"zeptala se a podala mu prst.Kluk jí ho chytil svojí malou, teplou ručkou a upřel na ni velká, krásně modrá kukadla.,,Jmenuje se Shiko."usmála se Kaede.,,Ahoj Shiko!"řekla s úsměvem Hikaru.,,Hikaru, pojď sem prosím!"řekla Sakura a odešla s ní do kouta.,,Jak jsi se rozhodla?Necháš si ho?"zeptala se.Hikaru si sáhla na břicho a potom se podívala na šťastnou Kaede s malým Shikem.,,Já ho chci!"obrátila se na Sakuru.,,Nemůžu ho dát pryč, patří ke mě!"řekla.,,Dobře...pak by to ale Tanako měl vědět!"prohlásila Sakura.,,Neboj, řeknu mu to...."sklopila oči.Obě se vrátily ke Kaede.,,Já musím jít, musím si ještě něco zařídit....ale je nádherný!"usmála se Hikaru na Shika.Pak se podívala na Sakuru.,,Máš pravdu, mami.Je čas mu to říct!"prohlásila a odešla.Sakura se usmála.,,Co říct komu?"obrátil se na ni Junior.Sakura se usmála.,,No...Nejsi jediný, kdo má rodinu.Hikaru pro nás má překvapení...."řekla.Všichni se na ni udiveně podívali.,,Nechápu...."prohlásil Junior.Sakura vzdechla.,,V Hikaru vzniká nový život, Juniore, čeká miminko!"usmála se.V tu chvíli všem spadla čelist.,,Cože?!"vyvalil se Junior.Sakura se zasmála.Zřejmě jim to musí vysvětlit pořádně.

Hikaru došla k Hyuuga čtvrti a měla namířeno k Tankovu domu, ale ani tam nemusela.Tanako seděl u brány a hazel si bezmyšlenkovitě do stromu kamínky.,,Ahoj..."řekla nesměle.Tanako sebou trhnul a podíval se na ni.,,Hikaru?Toi je dost!Konečně jsi dostala rozum!"řekl a vstal.,,Musím...chci ti něco říct....."řekla a v tu chvíli se bála snad nejvíc ve svém životě.


Fenceless part 16

24. října 2007 v 11:44 | Rin-chan |  Bez hranic

Na nic nejsi sám.....někdy

,,Ty seš asi úplnej magor, ne?!"zařvala vztekle Hikaru na šklebícího se Kabuta.Byla připoutaná k nějaké posteli, která vypadala jako vezeňské lůžko.,,Hned mě pusť, nebo uvidíš sedm svatejch!"vykřikla.,,Měj se hezky, já se ještě ukážu."usmál se Kabuto a odešel.Kolem Hikaru rázem byla tma.Rozzuřeně škubala s rukama ve snaze uvolnit se, ale nešlo to.Docílila akorát toho, že si zápěstí rozedřela do krve a hodně utáhlé řemeny ji teď řezaly ještě víc.,,Doprdele!"zajíkla se a začala brečet.,,Tanako!"zašeptala a cítila, jak jí po tváři stékají horké slzy.,,Tak to ne!Neztvrdnu u nějakýho dvoubarevnýho magora, kterej má deprese a je vysazenej na bráchu!"vykřikla a i přes škaredě rozedřené a rozbolavěné ruce se znovu bolestivě snažila uvolnit.Železná noha postele u toho dělala docela hluk a za chvíli přišel Kabuto.,,Co to sakra děláš?"obořil se na ni.Vytáhl jehlu.,,Opovaž se tím na mě šáhnout!"varovala ho.,,Zatím je to jen trocha."usmál se a zapíchnul jí to do žíly.Hikaru viděla, jak se injekce plní její rudou krví.,,Seš asi šáblej, ne?!"zakřičela.Kabuto jí injekci vytáhnul.Podíval se na její rozedřené ruce.,,Proč děláš takové hlouposti?"zeptal se.Pak jí krev z rukou olíznul.,,Ty hovado nechutný, táhni!"zakřičela hystericky.Kabuto se usmál a odešel.Tentokrát se Hikaru nerozbrečela jen tak, ale skutečně zoufale.

,,Připraveni?"obrátil se vážně Kakashi na Tanaka, Dana, Riko, Sakuru, Juniora a Idateho s jeho ANBU týmem.Kývli.,,Tak jdeme!"zavelel a všichni se vydali na cestu.Běželi obrovskou rychlostí po stromech a nezastavovali se.Vedl je Kakashim vyvolaný Pakkun, který udával směr.,,Hikaru, vydrž, už jsme na cestě."myslel si Tanako.,,Miharu!"obrátil se Idate na jeho podřízenou.,,Ano?"odpověděla.,,Zkus ji najít pomocí myšlenek!"přikázal.,,Jasně!"souhlasila a soustředila svou chakru na určité centrum v mozku.Mezitím postupovali dál.

,,Hikaru....Hikaru...."
,,Hikaru?Vnímáš mě?"
,,Miharu?To jsi ty?Kde jsi?Pomoz mi, prosím!"
,,Jsme na cestě, řekni nám kde jsi!"
,,Já nevím....celou cestu jsem spala, pamatuju si jen velkou horu s dvěma vrcholky."
,,Jste pod ní?"
,,Ano.Pospěš si!"
,,Zkus nějak utéct!"
,,Jeden nápad bych měla, ale musíte mi jít naproti...neuteču mu úplně."
,,Spolehni se!"
,,Mám strach!"
,,To bude dobrý.."
,,..............."
,,Hikaru?Hikaru?"

,,Sakra!"vykřikla Miharu.Ostatní se na ni obrátili.Vyskákala nahoru po jednom stromě a rozhlédla se.Uviděla horu, která měla dva vrcholky.Seskočila dolů.,,Tudy!"vykřikla a všichni se za ní vrhli.,,Našla jsi ji?"ptal se Tanako.,,Jo, ale musíme si pospíšit!"odpověděla.Všichni běželi, co jim síly stačily.

,,Miharu?"zašeptala Hikaru.Žádná odpověď.,,Dobře lidi, vy jdete pro mě.Já vám trošku nadběhnu...."usmála se přes slzy.V tom zase vešel Kabuto a blížil se k ní.,,Tati, je načase vyzkoušet, jak dobrý jsi učitel..."řekla si.Podívala se Kabutovi do očí.Kabuto se podíval na její rozedřené ruce a uviděl na řemenu velkou krysu, která ho přehlodávala.Vzal kunai a hodil ho na ni.Najednou před ním stál Orochimaru.,,Kabuto, ty jsi mě zklamal."řekl a najednou byl Kabuto přivázaný na nějakém kříži v poušti a před ním stál Orochimaru.Probodával ho mečem znovu a znovu a Kabuto řval bolestí.,,Tak jo, to ho snad chvíli zdrží!"oddychla si Hikaru, když se Kabuto svalil na zem a vypnula Mangekyou sharingan.Celé to bylo jen genjutsu, i ta krysa.Hikaru mu ji vnutila proto, aby jí nějakým způsoben přeříznul řemeny, což se jí povedlo když tam hodil svůj kunai.Teď se belhala pryč.Zápěstí jí krvácela a navíc jí bylo špatně ze všech léků, kterými ji Kabuto bohatě zásoboval.,,Já se snad pobliju!"pomyslela si.Pak ale sebrala všechny síly a přidala do kroku.Konečně našla východ a otevřela těžká, železná vrata.Vyšla ven a pokud to šlo, utíkala směrem k nedalekému lesu.

Už jí zbývalo asi jen deset metrů ke stromům, když ze země vyrazily nějaké kořeny a omotaly se jí kolem nohou.,,Kam si myslíš, že jdeš?"ozvalo se za ní.,,Pryč!"otočila se a podívala se na rozzlobeného Kabuta.,,Když seš tak neschopnej, že tě i tak primitivní a neprofesionální genjutsu vyřídí, tak radši zalez a nechoď na světlo."ušklíbla se unaveně.,,Ty malá děvko!"zařval a hnal se na ni.Hikaru se lekla a snažila se vyprostit, kořeny ale držely napevno a jak byla unavená, jen sebou plácla na zem.Zakryla si hlavu rukama a čekala úder.V tom se kolem ní zvířil vítr.Někdo se před ni postavil a odrazil Kabuta.Hikaru vyjevěně zvedla hlavu a podívala se na osobu.,,Tati?"zašeptala nevěřícně, když poznala Kakshiho.Ten se na ni ohlédnul a usmál se.,,Ahoj!"řekl.Hikaru se rozhlédla a kolem ní akorát přicházeli ostatní.Sakura, Riko, Idate, Dan, Miharu, Junior....ti všichni vyskakovali z lesa a stavěli se před ni.,,Hikaru!"vykřikl kdosi.Vedle ní si kleknul Tanako.,,Jsi v pořádku?"zeptal se.V tu chvíli se kořeny příšerně stáhly a Hikaru vykřikla.Za dnešek už toho bylo moc.Tanako kořeny přeseknul a chytil ji.Ležela a dívala se, jak se na Kabuta všichni vrhli.Jak všichni bojují za ni.....a pak Tanaka, jak se nad ní sklání a potom zavřela oči.,,Hikaru...."uslyšela ještě jakoby ve snu.

Probudila se v nemocnici.Měla zavázaná zápěstí a nohy.Rozhlédla se a u ní seděla Sakura.,,Jak je ti?"zeptala se.,,je mi...dobře..."řekla bezbarvě.,,Hikaru...je mi moc líto, co se stalo.Já sama jsem ANBU nesnášela, ale chtěla jsem jenom tvoje bezpečí.Teď vím, že to byla hloupost.Už...už se tam nemusíš vracet, zařídila jsem to.Prosím odpusť mi to..."omluvila se Sakura.,,To je v pořádku mami.Na tvém místě bych jednala stejně!"řekla a posadila se.Potom Sakuru objala.,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!"řekla Sakura.,,Já taky..."zašeptala spokojeně.,,A Kabuto?"vzpomněla si potom.Sakura se podívala z okna.,,Ten je mrtvý....konečně!"usmála se.,,Super!"zasmála se Hikaru a lehla si.V tom někdo zaklepal.,,Dále!"vyzvala ho Hikaru.Dveře se otevřely a vešel Tanako.,,Ahoj!Jak je ti?"usmál se.,,Tak já už půjdu, měj se!"zasmála se Sakura a pohladila Hikaru.Potom odešla.Tanako si sednul k Hikaru a políbili se.,,Jsem rád, že jsi v pořádku!"usmál se.,,Nápodobně!"řekla a přitáhla si ho.Tanako bral ohled na to, že jí ještě nemusí být zrovna moc dobře, ale Hikaru se tím netrápila a zase se to tak nějak zvrtlo.

O dva dny později pustili Hikaru z nemocnice.Ta se rozhodla, že zajde za Tanakem.Došla k domu rodiny Hyuuga a chtěla zaklepat, když ji upoutal jeden rozhovor.Nechtěla šmírovat, ani to neměla ve zvyku.Snad by to přešla, kdyby nezaslechla své jméno.,,Hikaru do toho nepleť!"zaslechla Tanaka.,,Ta holka není Hyuuga, nemůžeš s ní být, pošpinilo by to rodinu."odpovídal kdosi, zřejmě Tanakův otec.,,Jsem dospělý, můřu si dělat, co chci!"řekl Tanako.,,To můžeš, ale nedovolím ti, abys tím pošpiňoval rodinnou čest.Stačí že Idate odešel dělat někomu sluhu k těm špinavcům ANBU.Tobě to nedovolím, máš jednou převzít vedení naší rodiny.A navíc, ty by sis měl vzít Yuru."diktoval jeho otec.,,Ani mě nehne!"zasekl se Tanako.,,Jestli tu holku nenecháš být, nejsi Hyuuga!"vykřikl jeho otec.Hikaru to stačilo.Hlasy sice nebyly mc hlasité, ale ona slyšela, co říkají.To jí stačilo.,,Já nechci, aby byl Tanako kvůli mě nešťastný...nechci mu zkazit život.."pomyslela si a rychle odešla.Tanako zřejmě něco zaslechl, protože vyšel ven.Nikde ale nikoho neviděl, jen na jejich schodech ležel větrem sem zanesený lístek.


Fenceless part 15

24. října 2007 v 11:43 | Rin-chan |  Bez hranic

Osudu neutečeš

Hikaru byla u ANBU už tři roky.Naučila se už docela dobře jejich umění, morálce a pravidlům.Dokonale zapadla mezi ostatní a přijala přezdívku, kterou jí ostatní dali - Natsu.A to byl právě ten problém.Hikaru se tak mistrně zařadila do řad Černých strážců, že ztratila cosi, co z ní dělalo to co byla.Vytratila se z ní divokost, volnost a rebelie.Smích, veselí a vtip - to všechno se někam ztratiloNebyla sama sebou, nejhorší ale bylo, že ona věřila tomu, že taková má být, protože jí to napovídali.Stala se fádní a stejnou jako ostatní a ta vyjímečná osobnost, ta Hikaru, kterou všichni znali někam odešla.Scházely dva dny do jejích osmnáctých narozenin a ona to snad ani nevěděla.S Anikou, Nyou a Miharu měly uzavřený svět samy pro sebe.Zatímco ty tři se smály a dováděly s klukama, kteří k nim na pokoj často chodili, ona myslela jenom na Tanaka.To nikdo ale nevěděl a nechápali, proč je taková.

V den jejích osmnáctých narozenin se nechovala nijak jinak.Večer šly Anika, Nya a Miharu ke klukům.,,Vážně nejdeš s námi?Bude zábava..."lákala ji Anika.,,Nech ji..."řekla Miharu a podívala se na Hikaru, která si lehala do postele.Nya a Anika už byly na chodbě.Miharu se jí podívala do očí a chvíli se na sebe tak dívaly.Mezi nimi bylo jen jakési porozumění, které nemohl nikdo jiný chápat.,,Děkuju..."zašeptala Hikaru.Miharu kývla a vyšla.,,Já moc dobře znám ten pocit, Hikaru.."pomyslela si a odešla s holkama.Hikaru se podívala do stropu a pomalu zavírala oči.V tom jí někdo položil ruku na ústa aby nemohla křičet.Hikaru otevřela oči a chtěla zakřičet, ale nešlo to.,,Nekřič!"zašeptal kdosi.Hikaru se uklidnila, poznala známý hlas.,,Tanako?!"zašeptala nevěřícně, když jí uvolnil pusu.,,Ano."řekl.Hikaru vyletěla a zavěsila se mu okolo krku jako vlaštovka na hnízdo.,,Jak ses sem dostal?"rozbrečela se štěstím.,,Oknem.Díky Byakuganu jsem viděl stráže a všechno a dokázal jsem se tomu vyhnout."vysvětlil.,,Posaď se!"vyzvala ho s úsměvem a sedli si na postel.,,Řekni mi, co nového.Co naši, co Riko, Kakashi a Dan?"vychrlila.,,Vaši se mají tak normálně, ale myslím, že tvoji mámu mrzí, že tě sem poslala.Já a Dan jsme už chuunini.A bacha, teď dvě větší zprávy!"zasmál se.,,Jsem jedno velký ucho!"prohlásila.,,Takže za prvé: Dan má holku."zasmál se.,,Nekecej!A koho?Nenapínej mě tak!"štěkla zvědavě.,,Za nic na světě bys neuhodla, kdo to je!"napínal ji.,,Tak mi to řekni!"dala mu s úsměvem pohlavek.,,Tak jo.....je to naše Riko!"řekl.,,CO?!"Rozesmála se Hikaru.,,To jako fakt?Tak to je síla!"smála se.,,Jo.Ale myslím, že překvápko číslo dvě tě vykolejí víc..."řekl tajemně.,,Co může být ještě třeštivější?"zeptala se.,,Ehm...no.."začal.,,Dělej, hořím zvědavostí!"pobídla ho netrpělivě.,,Tak jo.Tvůj bratr a Kaede......spolu čekaj dítě a za měsíc se budou brát."řekl.Hikaru vyvalila oči.,,To je snad vtip?!"vykřikla nebezpečně nahlas.,,Pšt!"klidnil ji Tanako stísněně.Hikaru se rozesmála.,,Já budu teta?To je supeeeeer!"zasmála se.,,Fakt?"ujistil se.,,No jasně!"prohlásila.,,Tak to je dobře, že to bereš takhle!"vydychnul.

,,Ty máš dneska osmnáct, že?"zeptal se po chvíli ticha.,,No...asi jo.Já vlastně nevím, nehlídám to.Neslavila jsem ani patnáctiny, šestnáctiny ani sedmnáctiny, takže už vlastně ani nevím...."řekla.,,A proč?To snad má cenu, ne?"řekl.,,Možná..."prohlásila a políbila ho.Objal ji a položil na postel.Co se dělo dál, to snad nemusím popisovat, ne?=)Asi za hodinu seděl Tanako v okně a s Hikaru se ještě na rozloučenou políbili.,,Snad zase brzo přijdu!"pohladi ji po tváři.,,Buď opatrný!"popřála mu a Tanako zmizel.Hikaru si lehla a hned na to se přiřítily Nya, Anika a Miharu.,,Vy už jste zpátky?"zeptala se na oko lhostejně, ale s úsměvem.,,Co se ti stalo?Seš ňáká jiná!"uhodila na ni Nya.,,Nejsem, jsem úplně v pořádku!"odvětila s úsměvem.,,Jdu spát, dobrou noc."otočila se.,,Ahá!"rozesmála se Miharu.,,Ahá co?"otočila se zpátky.,,No....kdyby jsi o tom nepřemýšlela, třeba bych na to nepřišla...."zasmála se Miharu.,,Sakra, já kráva!"uvědomila si Hikaru.Miharu totiž měla zvláštní kekkei genkai, a sice uměla číst a vnucovat myšlenky.,,Neboj, já to nikomu neřeknu!"usmála se.,,Díky!"oddychla si Hikaru.,,Řekni, prosííííím!"škemrala Anika.,,Jsem už unavená, dobrou noc!"zasmála se Miharu a lehla si do postele, za což jí byla Hikaru moc vděčná.Popřály si dobrou noc a šly všechny spát.

Ráno byla Hikaru jako sluníčko a na všechny se smála.,,Co to s tebou je?"ptala se s úsměvem Nya.,,Nic, normálka!Dneska je úžasnej den!"zasmála se Hikaru.Jen Miharu věděla, co jí navodilo tak dobrou náladu.Po nástupu šly na dvůr, kde se cvičilo.Hikaru byla v týmu pod velením dvacetiletého muže z klanu Nara, kterého nikdo neznal jinak než pod přezdívkou Korálovec.Korálovec postavil Hikaru proti dívce z Idateho týmu, kterou byla shodou okolností Miharu.Dali jim dlouhé, dřevěné tyče a poslali je proti sobě.,,Ok, tak jdem?"usmála se Miharu.,,Že váháš!"ušklíbla se Hikaru.,,Hele, Hikaru s Miharu bojují!"zasmála se Nya a s Anikou si stouply do hloučku kolem nich.,,Dej do toho všechno!"zasmála se Hikaru a pustily se do sebe.Hikaru po ní praštila tyčí a ona ji zarazila tou svojí.Miharu se otočila a vykopla.Hikaru uskočila a Miharu jí podrazila tyčí nohy.Hikaru upadla a Miharu ji chtěla uhodit.Hikaru zvedla napříč svoji tyč a zarazila tak její úder.,,Takovou podívanou bych chtěl častějc!"zasmál se jeden z kluků.,,Tohle nemá cenu.Jestli se nevzchopíš, povím holkám, co jsi dělala v noci..."uchechtla se v naději, že Hikaru vyhecuje k většímu výkonu.A taky že jo.,,Cože?!"rozesmála se Hikaru a odkopla ji.Teď se do sebe pustily neuvěřitelnou rychlostí.,,No konečně!Hikaru, miř víc dolů, tam má slabinu!"vykřikl Korálovec.,,Miharu, útoč na pravou stranu, má ji hůř chráněnou!"ozval se zase Idate.Konečně Hikaru Miharu schodila a přišlápla ji.Odhodila její tyč a svoji namířila na ni.,,Oki, vyhrála jsi!"zasmála se a Hikaru jí pomohla na nohy.,,Vida, jak se dovedeš naštvat když jde o tajemství!"zakřenila se.,,Super, miluju, když se dvě holky perou!"zasmál se jeden z ANBU, vyhlášený playboy.Obě se rozesmály.Večer hrály polštářovo uválku.,,Ty jsi se opravdu nějak změnila!Jsi stejná, jako když jsi sem přišla!"smála se Anika.,,Jak to myslíš?"vypískla se smíchem Hikaru a přetáhla ji polštářem.,,Už běžte spát!"otevřel dveře nějaký starší ANBU.Všechny se zarazily a rychle si lehly.ANBU odešel a ony si ještě chvíli povídaly.Potom usnuly.

Ráno bylo zamračené a byla zima.Tanako s Danem a Riko trénovali na cvičišti.Dan s Riko se ale nemohli soustředit na trénink a pořád dělali něco jiného.Tanako se teda vymluvil, že už musí jít a šel domů, což těm dvěma moc nevadilo.Když šel lesem, uslyšel nějaké hlasy.Došel na menší palouček a uviděl louži krve, ve které ležel nějaký ANBU.Kolem něj stáli tři další.,,Co se tu stalo?"zeptal se udiveně.,,To Kabuto, je zpátky.."řekl jeden z nich.,,Kabuto?"pošeptal si Tanako.Pak se leknul.,,Hikaru!"vykřiknul a rozběhnul se do ANBU akademie.Hikaru zaspala nástup a dostala trest.Šla si do pokoje pro meč, protože měla trénovat s tím nejpřísnějším senseiem.V tom jako by za ní někdo prošel.Otočila se, ale nikdo tam nebyl.Dala se znovu do hledání.Tanako utíkal a nebral ohledy na větve, které mu do krve drásaly tváře.Nad korunami stromů uviděl střechu akademie.Přidal do kroku.Hikaru konečně našla meč a vzala si ho.V tom ji zarazil chlad.Obrátila se a uviděla otevřené okno.,,Kdo ho otevřel?"zeptala se sama sebe a šla ho zavřít.Tanako doběhnul k bráně a chtěl vběhnout dovnitř.Zrovna měl službu Idate.,,Tanako?!"vykřiknul a zastavil ho.,,Co tu děláš?Nemůžeš dovnitř!"řekl.,,Hikaru!Rychle, Kabuto je tady!"vyrazil jen.,,Co?!"vykřikl Idate a pustil ho.Oba se rozběhli do třetího patra, kde měly ložnice dívky.Hikaru se chystala zavřít okno.,,Ještě ho nezavírej."ozvalo se za ní.Otočila se.,,Kabuto?!"vykřikla a ucouvla.,,Dlouho jsme se neviděli!"usmál se.,,Nech mě být!"zakřičela.Tanako s Idatem utíkali co nejrychleji chodbou a už viděli před sebou dveře pokoje číslo 15, kde spala.V tom uslyšeli hlasité ,,Nech mě být!" z jejího pokoje a lekli se.Dali do běhu maximum a vrazili do jejího pokoje, který už zel prázdnotou.Jen na zemi u okna ležel meč a záclona smutně vlála ve větru.



Fenceless part 14

24. října 2007 v 11:42 | Rin-chan |  Bez hranic

Špatné rozhodnutí

,,Její stav je kritický, ale stabilizovaný.Dneska je to bez návštěv, zkuste to zítra."informovala Kakashiho, Dana a Tanaka vrchní sestra.Ti teda odešli.,,Co to bylo vůbec za týpka?"ozval se Dan.,,Jmenuje se Kabuto Yakushi a kdysi to byl vrchní Orochimarův poskok.Když Orochimaru zemřel na mou léčku, pomocí svého lékařského jutsu si implantoval jednu jeho ještě živou část do oka a Orochimaru tak jaksi přežil.Chtěl se mi pomstít, ale já už jsem silnější.Proto se chce vybít na Hikaru."vysvětloval jim Kakashi.,,To je teda srabárna!"řekl Tanako.Dan přikývnul.Minuli se se Sakurou.,,Kam jdeš?"zeptal se Kakashi.,,Dnes mám službu v nemocnici..."odpověděla.,,A víš, co je s Hikaru?"ptal se Kakashi.,,Už jsem o tom slyšela, musím se na to ale podívat sama."vysvětlila a pokračovala v cestě.Kakashi kývnul a šli dál.,,Tak...myslím že můžete jít domů...."řekl Kakashi.Tanako s Danem se teda rozešli.Sakura mezitím přišla k Hikaru.,,Co jsi to zase prováděla?"zeptala se nešťastně.,,Jestli po tobě jde Kabuto, to je docela tvrdý oříšek.A když ho nechali utéct, je to ještě nebezpečnější.Nemůžu tě sice pořád hlídat, ale něco pro tvé bezpečí bych udělat mohla."usmála se nešťastně a odešla.

,,Dále!"řekl Naruto, když se na dveře jeho kanceláře ozvalo zaklepání.Vešla Sakura.,,Á, ahoj Sakura-chan, jak se máš?"usmál se.Přišla a sedla si proti němu.,,Já se mám dobře, díky Naruto."usmála se.,,A co potřebuješ?Určitě sem nejdeš jen tak...."zeptal se.,,To máš pravdu.Mám na tebe docela velkou prosbu.Vím, že to není nic malého a není to jen tak, ale přesto se tě na to chci zeptat..."začala.,,Tak do toho, poslouchám!"vyzval ji.Sakura mu přednesla svoji žádost.,,Hm....to možná bude problém, nic takového se ještě nestalo, ale myslím, že to dokážu zařídit."usmál se.,,Dobře, dej mi vědět, děkuju."řekla s ulehčením.,,Řeknu ti to ještě dnes."řekl.S tím Sakura odešla.Šla opět do nemocnice za Hikaru, která se začala probouzet.,,Jak je ti?"zeptala se.,,No, ujde to, až na to, že mi docela dost třeští hlava...."řekla unaveně a pokusila se o úsměv.,,Tak ukaž, podívám se na tebe."usmála se Sakura.Hikaru se posadila a nechala ji provést všechna vyšetření.,,Máš teplotu 40, 7, takže by ses asi ještě měla prospat, jinak jizva je v pořádku a nemáš žádné jiné zranění."informovala ji Sakura.,,Ten spánek, to je bezvadný nápad!"zasmála se malátně Hikaru, lehla si a hned usnula.,,Odpočiň si, já zítra zase přijdu..."zašeptala Sakura a tiše odešla.

Sakura seděla před jejich domem a leštila si zbraně, když se před ní náhle objevil jeden ANBU lovec.,,Co si přeješ?"zeptala se a pokračovala v činnosti.,,Nesu vám zprávu, od Hokage.Vzkazuje vám, že vaše žádost byla schválena!"vyřídil.,,Děkuji."usmála se Sakura a ANBU zmizel.,,Už se nemusíš bát, Hikaru...."usmála se pro sebe.

Ráno Sakura vešla k Hikaru do pokoje a tam už seděl zbytek jejího týmu.Hikaru už se chystala odejít, propouštěli ji.,,Ahoj mami!"usmála se.,,Ahoj!"pozdravila ji Sakura.,,Jak se..."začla Hikaru, ale zarazila se, když za Sakurou vešli dva statní ANBU lovci.Změřila si je podezíravým pohledem.,,Co tady dělají oni?"zeptala se.Sakura vzdychla.,,Vím, že to není zrovna nejlepší řešení, ale je to bezpečnější.Pokud po tobě jde Kabuto, nemůžeš si být skoro nikde jistá, kdykoliv tě může napadnout..."řekla.,,A proto jsi sehnala je?Já budu mít ANBU jako ochranku?"zeptala se rozzlobeně.,,Ne.Ty se přidáš k ANBU."řekla Sakura.Hikaru ztuhla a Kakashi, Tanako a Dan se na ni vyjeveně podívali.,,C-co prosím?"vykoktala zmateně.,,Slyšela jsi.Budeš v bezpečí a staneš se silnější."řekla Sakura stísněně.,,To ale znamená pořád nosit masku, být úplně odříznutá a nestýkat se s kamarády!"vyhrkla Hikaru.,,Taky to ale znamená být v bezpečí..."argumentovala Sakura.,,Mám na vybranou?"zeptala se zoufale Hikaru.Sakura se na ni doteď dívala plačtivým pohledem, teď ale její oči náhle ztvrdly.,,Ne."řekla přísně.Hikaru se podlomila kolena.,,Ale to nemůžete!"vykřikl Tanako.,,Tebe se neptám!"řekla Sakura a bylo vidět, jak zápasí sama se sebou.Ona sama pobyt u ANBU nesnášela, ale chtěla pro Hikaru bezpečí.Dva ANBU se pohnuli a došli k ní.,,Půjdeme?"zeptal se jeden.Hikaru se cítila naprosto bezmocně.Vyděšeně se rozhlédla, ale nenašla žádnou spásu.Odevzdaně tedy odešla s Černými strážci.,,Cos to udělala?Ta holka na to nemá!"rozzlobil se Kakashi, když odešli.,,Je to pro ni bezpečnější, a měla by si toho vážit.Ještě nikdo nešel z pozice Genina rovnou do ANBU.Musela jsem to zařídit až u Hokáge!"bránila se.,,Ty sama víš, že tohle je blbost!"rozčiloval se.,,Dávej si pozor na jazyk a jak se mnou mluvíš!"řekla ledově.,,Jak dlouho tam bude?"zeptal se Tanako.,,Tak dlouho, jak jen to bude třeba."řekla Sakura a odešla.

,,Nemyslím, že něco svedeš, ale máme tě tu udržet, dokud nebude Kabuto dopaden."mluvil k Hikaru velitel ANBU.Stála v temné a chladné místnosti, vedle ní ANBU, kteří ji přivedli.,,Nepůjdeš ven, dokud ti to nedovolím.Tady je maximální morálka a poslušnost.Nebudeš reptat, odporovat ani odmoluvat.Co se ti řekne, to uděláš.Dostaneš masku a zbroj, kterou budeš nosit všude.Bez svého meče neuděláš krok z pokoje.Zadusíš v sobě všechny emoce a city k lidem.Ráno je budíček za deset šest a deset minut na to je nástup.Nebudeš tam v čas a dostaneš trest.Nechutná ti jídlo?Máš smůlu, jiné nedostaneš.Zraníš se?No a co, bojuješ do konce.Máš nějaké dotazy?"řekl chladně velitel.,,Ne.."zašeptala.,,Teď dostaneš vše, co potřebuješ!"řekl a Hikaru odešla.Dva černí strážci, se kterými přišla ji odvedli do nějaké dílny, kde dostala zbroj, meč a masku.Podívala se na ni.Byla to jakási kočka, měla dlouhé, úzké oči olemované světle červenou barvou.Směrem od očí bylo lemování ukončeno do špičky a od ní šly malé, světlejší lístky.Na tvářích měla stejně světlé pruhy a červený nos.Hikaru musela uznat, že maska byla nádherná.Potom ji vzali nahoru a šli dlouhou, úzkou chodbou.Otevřeli dveře nějakého pokoje, kde bylo pět postelí a tři dívky.,,Tady budeš bydlet."řekl jeden strážný.Pomalu vešla dovnitř a oni za ní zavřeli dveře.Vyhlídla si volnou postel a položila na ni své věci.Ostatní dívky se na ni dívaly a ani jedna nic neřekla.Přišly jí chladné a odtažité.Konečně k ní ale jedna přišla.,,Ahoj....ty jsi tu asi nová, že?Já jsem Miharu, tohle je Anika a Nya."řekla přátelsky.Hikaru se trochu ulevilo.,,Jo, ahoj, já jsem Hikaru.Jsem tu nová, ale nejsem tu dobrovolně.Vy jste tu jak dlouho?"zeptala se.,,Já jsem tu rok, Anika půl roku a Miharu už pět let."odpověděla Nya.,,Se divím, že vás to tu ještě baví."řekla Hikaru.,,Já to tu miluju!"zasmála se Anika.,,Já jsem tu kvůli tátovi, aby na mě mohl být pyšný!"řekla Nya.Hikaru se podívala na Miharu.,,No....máma s tátou zemřeli a mámina sestra se o mě nechtěla starat.Tak mě šoupla sem."řekla Miharu a pokusila se o úsměv.,,To je hrozný...."řekla Hikaru.,,No jo.A ty ses tu octla jak?"zeptala se jí Miharu.Hikaru jim řekla svůj příběh.,,To ti udělala vlastní máma?Tak to tu jsi nedobrovolně, že?"špitla Nya.,,Jo, bohužel."povzdechla si Hikaru.,,Tady to není tak hrozný, hlavně kluci jsou tu úžasný!"zasmála se Anika.,,A jak to víte, když nosí masku?"opáčila Hikaru.,,Přes den.V noci chodí k nám a bez masek.Nemusíš je nosit úplně pořád na obličeji, když jsi v akademii, jen je mít u sebe."zasmála se Miharu.,,To je super!"oddychla si.

Den na to jí na paži vytetovali znak ANBU.Hikaru se po akademii pohybovala většinou s maskou, ale mohla ji i sundávat.S Anikou, Nyou a Miharu se už bezvadně spřátelila.Jednou přišla pozdě na nástup a musela umývat v kuchyni nádobí.Masku měla vzadu a obličej odkrytý.,,Hikaru?"ozvalo se vedle ní.Udiveně se ohlédla.Uviděla asi o hlavu vyššího kluka, s černými vlasy a s maskou psa.,,Ano?Ty mě znáš?"zeptala se.Kluk si sundal masku.Hikaru se na něj podívala.Někoho jí silně připomínal.V tom jí to došlo.,,Ty jsi.....Idate?"zašeptala nevěřícne.Kývnul.,,Proboha!"zasmála se a zavěsila se na něj.,,Tebe jsem už pěkně dlouho neviděla, minimálně sedm let!"smála se.,,Já tebe taky ne.Dost ses změnila!"řekl kluk s úsměvem.Byl to Hyuuga Idate, Tanakův o tři roky starší bratranec z vedlejší rodiny.,,Jak se má Tanako a Riko, dlouho jsem je neviděl."zeptal se.,,Mají se úžasně!"zazubila se.,,A co ta ruka?"usmál se.,,E?"nechápala.,,Já tam byl, když se stalo to s tím tygrem."vysvětlil.,,Aha!"pochopila Hikaru a všechno mu řekla.,,To jsi měla štěstí.A co vlastně děláš tady?"ptal se dál.Hikaru mu řekla i to.,,Ježiši...to mě mrzí.Ale časem si zvykneš.Vedu tým, který se zabývá hlavně dopadením Kabuta, který je už několik let pro nás velká hrozba.Neboj, my ho dostanem!"řekl povzbudivě.,,Díky!"mrkla.,,Co tam děláte?!"vykřikl kdosi.Oba se vrátili k práci.,,A co vůbec děláš v kuchyni?"špitla.,,Zmeškal jsem nástup."odpověděl.,,Jo, to já taky!"prohlásila a oba se rozesmáli.Hikaru byla ráda, že je v akademii alespoň pár normálních lidí.



Fenceless part 13

24. října 2007 v 11:41 | Rin-chan |  Bez hranic

Bude průšvih

Hikaru ležela v posteli a nemohla spát.Kakashi tentokrát moc nechrápal, ale ona prostě měla v hlavě moc myšlenek na to, aby jen tak dokázala usnout.Převrátila se na bok a pomalu zavírala oči, když se ozvaly tři malé, ale docela dobře slyšitelné rány.Posadila se a podívala se ke dveřím.,,Co to zas ten blbeček dělá?"napadlo ji a myslela tím přirozeně Juniora.Zvuk se ozval znovu.Uvědomila si, že přichází od okna a ne odvedle a otočila se.Málem vykřikla, pak se ale začala potichu, ale hrozně smát.Za oknem, na jejím balkóně stál Tanako.Otevřela okno a pustila ho dovnitř.,,Co tady děláš?"zeptala se.,,Jdu za tebou.Nehodí se ti to snad?"usmál se.Mrkla na hodiny.Ukazovaly jednu hodinu ráno.,,Zvláštní čas na návštěvu...."zasmála se.,,Tak já teda zase jdu..."prohlásil lhostejně a otočil se.,,Tady budeš!"zasmála se tiše Hikaru a strhla ho zpátky.,,A co za to?"zeptal se.Políbila ho.,,Hm....nevím no..."zatvářil se.Hikaru ho políbila znovu a pořádně.,,No....tak asi jo!"zasmál se a objal ji.Ozvaly se kroky.Hikaru si rychle lehla a Tanako vyskočil na balkon.Dveře se otevřely a vstoupila Sakura.,,Hikaru?Co je to tu za hluk?"zeptala se.,,Zdál se mi špatný sen..."řekla ospale.,,Jdu zase spát, dobrou noc!"popřála a lehla si.,,To určitě!"pomyslela si Sakura a odešla.Hikaru hned vyskočila a šla k oknu.,,Musíme být trochu potichu..."zasmála se.Tanako jí ukázal, že má být zticha a podal jí ruku.Pomohl jí ven a vyskočili na střechu.Tam si sedli a dívali se na nebe.Zářily tam miliony hvězd a velký, stříbrný měsíc.,,To je nádhera...."zašeptala Hikaru a položila si hlavu na Tanaka.Ten ji vzal pod kabát, který měl na sobě, protože byla zima a ona měla jen pyžamo.Seděli tam a nic neříkali, jen se dívali.Konečně si Tanako všimnul, že Hikaru asi začíná být zima, tak jí pomohl na nohy a vrátili se do pokoje.Sedli si na postel a políbili se.Pomalu si i lehli a mazlili se.Když byli v nejlepším, ozvalo se odvedle hluboké zachroptění, které je vyrušilo.Odtáhli se od sebe a rozesmáli se.Hikaru se zvedla.,,To je...ehm...,sensei´..."řekla a zasmála se.,,Tak to už asi vím, proč tak často nespíš....."usmál se taky.,,A pak se divíte, že skoro vždycky zaspím!"zatvářila se uraženě.Tanako se zasmál a políbil ji.,,Už půjdu...uvidíme se zítra.Ahoj!"rozloučil se.,,Pa a dobrou!"usmála se a Tanako odešel.....oknem.

Ráno Hikaru otevřela oči a pohodlně se protáhla.Vstala, mrkla na hodiny a pohoda rána byla rázem pryč.,,Co proboha zase vyvádíš?!"vykřikla Sakura, když se skutálela ze schodů.,,Jdu pozdě!"vykřikla, obula se a vyrazila na cvičiště.,,To je ale novinka..."usmála se ironicky Sakura.Hikaru utíkala a po cestě si ještě obouvala jednu botu.Konečně doběhla skoro ke cvičišti.,,Hahá, už jsem tu!"pomyslela si vítězně.Ale v tu ránu:Bum!Zakopla o vystouplý kořen a předvedla překrásný let plavmo.Když dopadla a oprášila se, spatřila svůj tým, jak na ni docela pobaveně kouká.,,Vy jste nikdy nespadli?!"vyhrkla dopáleně.Nikdo neodpověděl.,,To sem si mohla myslet!"zasmála se a přišla k nim.,,Co to máte?"ukázala na papíry, které měli Tanako a Dan v rukou.,,Tady je jeden pro tebe."podal jí Kakashi list.,,Přihláška na zkoušky chuuninů?"přečetla ohroměně.,,Super."usmála se.,,Nemusíš tam chodit...."řekl Kakashi.,,To je dobrý, já tam chci!"ujistila ho.,,No ale.....nemusíš.."řekl Kakashi.Podívala se na něj.,,Ale já půjdu."řekla pevně.,,No...dobře.Začínají zítra ráno.Vstupní test byl letos vynechán, takže jdete rovnou do druhého kola.Dostavte se v devět ráno k Lesu Smrti.Tam vám poví víc."informoval je.Všichni tři kývli.Potom se pustili do tréninku.Skončili asi ve dvě a mohli jít domů.

Příští den Hikaru s vypětím všech sil jako zázrakem dorazila jen s pětiminutovým zpožděním.,,Tak, konečně jste tu všichni!"řekl ulehčeně urostlý muž, když dorazily i týmy z Mlžné a Oblačné vesnice.,,Já se jmenuji Hagane Kotetsu.Jsem váš proktor a teď vám vysvětlím pravidla k následující zkoušce.Po dohodě s Hokage a radou byl rozhodnuto, že písemné zkoušky letos odložíme, budete mít ale o to težší tyhle.Každý tým obdrží jeden svitek, buď nebeský nebo zemský.Uprostřed tohoto lesa, přesně deset kilometrů od kraje je věž.Do té se musí dostat celý váš tým a po cestě musíte získat oba svitky.Máte na to pět dní.Pokud nedojde celý tým, nebudete mít dva různé svitky nebo to nestihnete včas, budete diskvalifikováni.Při zkoušce hrozí nebezpečí smrti.Nějaké dotazy?"zeptal se.Nikdo se nepřihlásil, proto začal vyvolávat týmy.Hikaru se rozhlédla.Kolem byly spousty cizích týmů, které nevypadaly moc přátelsky.Tanako si všimnul jejího pohledu a povzbudivě se na ni usmál.Hikaru se trochu uvolnila.Konečně je zavolali a oni si šli pro svitek.Dostali zemský svitek a rozhodli se, že ho ponese Tanako, protože u něj asi bude nejbezpečnější.Když dostaly svitky i ostatní týmy, přemístili se každý k bráně, od které měli vyrazit.Dostali bránu číslo 56 a teď čekali, až je vrátní pustí dovnitř.Konečně se brána otevřela a oni vyrazili.Kousek od brány se zarazili.Proti nim vyšel asi pětimetrový, odporný pavouk a zase zašel do lesa.,,Tady se mi teda nelíbí!"vykřikla Hikaru zoufale a kluci se na ni pobaveně podívali.Zase se rozběhli.

Běželi dlouho, až konečně doběhli na menší palouček.Tam se zastavili.,,Zkusíme se rozdělit.Já půjdu tudy, Hikaru ty támhle a Dan na druhou stranu.Hledejte jiný tým a svitky.Přesně za hodinu se zase sejdeme tady, jasné?"řekl Tanako.Dan a Hikaru kývli.,,Tak jo, pojďme!"řekl Tanako a na ta slova se rozprchli.Hikaru běžela po stromech svým směrem a rozhlížela se.Nikde nikoho neviděla.V tom se zastavila.,,Hikaru?Hikaru rychle, musíš sem, Tanako má problém, volá nás!"ozval se Dan z vysílačky.Hikaru se zarazila, jako kdyby narazila do zdi a obrátila se.,,Co se mu stalo?"zeptala se nervózně Dana.,,Nevím, ale asi to bude vážný, jinak by nás nevolal."odpověděl jí.Přidala do kroku.Po chvíli se ale znovu ozval Dan.Bylo to ale jiné, než předtím.,,Sakra!Hikaru, nechoď sem!"zakřičel.,,Proč?"zeptala se.,,Nechoď sem, je tu velkej problém, někde se ukryj!"křičel.,,Tak to ne, jestli máte problém, jdu tam!"zasekla se a přidala ještě víc na rychlosti, i když už tak šla velmi rychle.Konečně vyskočila na volnější prostranství.Uviděla Tanaka, jak je v bezvědomí připevněn ke stromu nějakou divnou, lepkavou látkou.Uprostřed pak klečel Dan a ze země ho svazovaly nějaké kořeny.Před ním stála osoba v kápi.,,Kdo sakra seš?!"vykřikla dopáleně a postavila se výbojně před Dana.,,Sakra, říkal jsem ti, ať sem nelezeš!"zakřičel Dan naštvaně.,,Buď zticha, váš problém je i můj!"řekla aniž by se ohlédla.,,Konečně."zasmála se osoba.,,Ty jsi Hikaru Hatake, že?Tak to je dobře.Myslím, že budeš muset jít se mnou."řekl s klidem.,,Myslíš asi špatně, idiote!"procedila mezi zuby.Dotyčný si sundal kapuci a usmál se.Hikaru ztuhla.Měl bílé vlasy, jedno oko normální a levé nějaké černější, zlejší a prostě podivné.,,Kdo jsi?!"zakřičela.Usmál se.,,Já jsem Yakushi Kabuto.Orochimarův učeň.Tvůj bratr mi zabil mistra podvodem.Ten ale přežil ve mě."řekl a ukázal na oko.,,A já se dozvěděl, že ty máš po tatínkovi v krvi sharingan.Jsi poslední, kdo ho má v DNA.A jak se lépe pomstít tomu vrahovi, než tak, že použiji jeho sestru ke genetickým pokusům?Takže teď by to mělo jít raději po dobrém, jinak by to mohlo být hodně nepříjemné..."řekl.Hikaru se roztřásla kolena.,,Hikaru, vypadni, dokud můžeš!"zakřičel v hrůze Dan.,,Ne....já neuteču.."řekla a zachvěl se jí hlas.Dan se zarazil.Z jejího hlasu bylo poznat, že je úplně vyděšená.Přesto ale zůstala a rozhodla se bránit přátele.,,Hikaru..."řekl, ale poznal, že jakékoliv řeči jsou už zbytečné.Hikaru byla tvrdohlavá jako mezek a když už se rozhodla, nic ji od toho neodradilo.Tanako se začal probouzet a celé to uviděl.,,Hikaru....uteč.."zašeptal.,,Ne!"řekla naposledy a pevně.Tanako neměl moc síly, jen to pozoroval.,,Jak chceš..."zamračil se Kabuto.Hikaru vytáhla své dva biče a připravila se na boj.Kabuto začal zvolna a hodil po ní tři shurikeny.Hikaru je svými biči spráskala a ony spadly.Kabuto zasealoval a ze země vyrazily stejné kořeny, jaké držely Dana.Hikaru ukočila a skočila na blízkou větev.Práskla bičem a přesekla kořeny, které Dana přivazovaly.Dan vyskočil, ale Kabuto ho novými kořeny přirazil ke stromu.,,Kurva!"ulevil si.(Omlouvám se za slovník ).Hikaru zasealovala.,,Fuuton: Hari Shuriken!"vykřikla, přiložila si dva prsty k ústům a foukla na Kabuta.Z jejího dechu se vytvořilo přes tisíc větrných jehlic.,,Slabota."usmál se Kabuto a před ním se zvednul obrovský, starý kořen, který všechny jehly zablokoval.Pak se jeden jeho konec zvednul a srazil Hikaru z větve.,,Když to musí být....."řekla si pro sebe.Postavila se.,,Sharingan!"vykřikla a její oči se zbarvily do červena.,,Tak je to pravda.."usmál se spokojeně Kabuto.Hikaru na něj zaútočila, ale přece jen bylo jasné, že proti němu nemá šanci.Najednou ale vykřikla a skácela se.Tělem jí projížděly obrovské vlny nesnesitelné bolesti po jejím těle se rozšířily černé pruhy.Hikaru vyskočila a uhodila do země tak mocně, že se roztříštila víc než kdy jindy a Kabuto měl co dělat, aby uskočil.Hikaru se po něm oháněla a její chakra byla tak obrovská, že se to zdálo až nemožné.Pak se ale náhle zarazila a oči se jí vrátily do normálu.Zavřela je a upadla.Zůstala ležet a už se nepohnula.,,Hikaru!"vykřikl Tanako, který se už probral.Kabuto k ní přišel a vzal si ji přes rameno.,,Ty šmejde, pusť ji!"zařval Tanako.Kabuto se usmál.,,Rád jsem vás poznal!"řekl a zmizel.To Tanaka tak rozčílilo, že přetrhnul hmotu, kterou byl přivázaný.,,Ty parchante, vrať se!"zakřičel.Dan se taky vzpamatoval a vyprostil se z kořenů, které ho držely u stromu.,,Rychle, kam šli?"zeptal se Tanaka který se rozhlížel svým Byakuganem.,,Ten šmejd mi zablokoval Byakugan nějakým divným jutsu, nevidím je!"křikl vzteky bez sebe Tanako.,,Tak někudy pojďme..."řekl Dan.Oba se tedy vydali jedním směrem.,,Zablokovat tomu spratkovi jeho Kekkei genkai byl dobrý nápad."pochvaloval si po cestě Kabuto.V tom mu před obličejem proletěl kunai a on se zastavil.,,Kam jdeš?"vyskočil zpoza stromu Kakashi.,,To seš ty?"usmál se Kabuto.,,Víš, moje sestra mi docela často pije krev, ale mám ji rád, takže bys ji tu měl nechat a odklusat...."řekl klidně.,,Kliď se mi z cesty!"zasyčel Kabuto.,,Aby ses odtud dostal, musíš projít přese mě."řekl Kakashi a změřil si ho výhružným pohledem.Kabuto vyvolal svůj klon a podal mu Hikaru.Pustil se s Kakashim do boje.Kakashi byl ale vynikající ninja a Kabuto poznal, že na boj s ním není připraven, rozhodně ne teď.Vyskočil na vyšší větev.,,Tohle není konec.Teď si vyhrál, ale až se potkáme příště, nedpoadne to tak dobře!"řekl naštvaně a zmizel, stejně jako jeho klon.Hikaru padala dolů.Kakashi vyskočil a chytil ji.,,Hikaru?"zašeptal.Měla hodně vysokou horečku a nereagovala.Vzal jí vysílačku.,,Tanako?Dane?Jste v pořádku?"zeptal se.,,Kakashi sensei?Stala se hrozná věc, musíte najít Hikaru!"ozval se Tanako.,,To je dobrý, je u mě.Musíte se dostat k bráně, kterou jste sem vešli, rozumíte?Tam se sejdeme!"poručil.,,Ano!"řekl Tanako.Oba se vydali k bráně.Kakashi vzal Hikaru a vydal se tam s ní taky.,,Co je s ní?!"vykřikl Tanako, když Kakashi dorazil k bráně s polomrtvou Hikaru.,,Nevím, nereaguje, asi musí do nemocnice!"řekl Kakashi.Přiběhli k nim zdravotníci, naložili ji na nosítka a odnesli.,,Váš tým tímto bohužel končí.Nemůžete dorazit do věže jen dva.Prosím, odevzdejte mi svůj svitek!"řekl Kotetsu.Tanako vytáhnul svitek a se smutným pohledem mu ho podal.Kotetsu odešel.,,To mě mrzí, kluci.Vím, jak tvrdě jste trénovali....."snažil se je utěšit Kakashi.,,Hlavně aby byla Hikaru v pořádku..."snažil se skrýt zklamání Tanako a všichni se dívali za zdravotníky.,,Jak jste se tam vůbec objevil?"obrátil se Dan na Kakashiho.Ten se podíval do země.,,No....měl jsem strach, co se jí může stát.Dostal jsem povolení ohlídat vás, ale nesměl jsem vám nijak pomáhat.Tohle ale bylo jiné...."řekl provinile.Pak se všichni vydali za Hikaru.


Fenceless part 12

24. října 2007 v 11:41 | Rin-chan |  Bez hranic

Zrada vlastní krve

Hikaru seděla v knihovně, kam ji pustil vrátný a pročítala archív.Nemohla nic najít, až konečně na něco narazila.Stálo tam, že Nozoku sice nepřišel, ale ddovnitř, do místnosti sousedící s prstenem šli tři muži na jeho pověření.Nikdo jiný tam ten den nešel.,,Ale koukejme, že by náš vznešený pán poslal vojáky, aby okradli tatínka?"pošeptala si s úsměvem.Vytáhla list s údajem, srolovala ho a uložila si ho do pouzdra na shurikeny.Vstala a chtěla odejít, dveře ale byly zamčené.,,To si děláte legraci, že mě tu ten vrátnej omylem zamknul!"prskla.Zkusila to znovu, ale výsledek byl stejný.,,Super, jestli se brácha dozví, že nejsem v posteli, dá mi co proto."povzdechla si.V tom si všimla šachty, která byla vpravo ode dveří až skoro u stropu.Napřed tu myšlenku zamítla, ale když viděla, že dveřma se ven nedostane, přece jen se rozhodla vzít to šachtou.

Otvor byl docela velký a tak se jí lezlo pohodlně.Po chvíli uslyšela hlasy.,,Páni, touhle šachtou se všechno ozývá, jako v uzavřeným tunelu!"pomyslela si Hikaru.Za chvíli dolezla k malé mřížce na pravé stěně šachty.Hlasy se ozývaly z místnosti za ní.Na chvíli se zastavila a podívala se přes mřížku.Ke svému údivu v místnosti spatřila Nozoku a nějaké tři muže.,,Začíná to tady být horké, musíme prsten odvézt!"zlobil se jeden muž.Hikaru vyvalila oči a úplně zapomněla, že se chtěla dostat ven.,,Uklidni se.Než zítra ti ninjové začnou průzkum, budeme pryč."řekl s úsměvem Nozoku.,,Tak to tenhle prevít teda ukradnul prsten?"pomyslela si vyjeveně.Hned se ale naštvala.,,Teď se dostanu ven a vzbudím kluky, než tihle ničemové odjedou!"řekla si a chystala se odejít, když se stala nemilá věc.Zrovna ve chvíli, kdy to nejmíň potřebovala se v špinavé a neuklízené šachtě ze stropu spustil docela velký pavouk a přímo jí před nosem.Hikaru ho uviděla a zapomněla se kontrolovat.,,Proboha!"vypískla nešťastně.Nozoku se podíval jejím směrem a uviděl za mřížkou její obličej.,,To je ta holka, zaní!"vykřikl a všichni se vyhrnuli ven.,,Sakra!"ulevila si a nehledě na pavouka se koukala rychle dostat ven.Seskočila do haly a utíkala ke dveřím.Před ni skočil jeden z těch mužů.,,Kam ten spěch, slečinko?"zasmál se.Hikaru vytáhla jeden ze svých bičů a ohnala se po něm.Bič se kolem něj omotal a odhodil ho stranou.Hikaru vyběhla ven a do haly se přiřítil Nozoku se zbylými dvěma muži.,,Ty idiote, tys ji nechal utéct?Za ní, dělejte!"rozkázal a všichni se dali do pronásledování Hikaru.

,,Tak tohle je průšvih!"usykla Hikaru v běhu.Utíkala směrem k domu, kde byli ubytováni.Když proníhala kolem jednoho tmavého zákoutí, někdo ji popadnul a strhnul do tmy.Chtěla vykřiknout, ale někdo jí zakryl pusu.,,Ne, tohle ne!"pomyslela si.Když se chtěla začít bránit, neznámý na ni promluvil..,,Klid, Hikaru, to jsme my!"řekl.Hikaru poznala Kakashiho.,,To jste vy, kluci?Bože, jsem tak ráda, že vás vidím!Nevěřili by jste, co jsem zjistila!"vychrlila.,,My to víme."řekl Dan.,,A jak?"zarazila se.,,Máš u sebe vysílačku."zasmál se.Hikaru si uvědomila, že má pravdu, při dnešním hledání si ji zapomněla sundat.,,Takže víte, co se děje?"zeptala se.,,Ano, víme.A máme plán, poslouchej!"řekl Kakashi a začal jí něco vysvětlovat.Mezitím po jejích stopách utíkal Nozoku a ti tři chlapi.,,Jestli ji nenajdeme, můžeme se těšit na relaxaci za mřížemi!"kalil vodu Nozoku.V tom uviděli pod sebou utíkat Hikaru.,,Tady je, křepelička!"zasmál se a skočili před ni.,,A máme tě!"vykřikl.Zezadu někdo Hikaru zacpal pusu a chytil ji.Potom ji odnesli zpátky do Daganova domu.

Dovedli ji do místnosti, kde je předtím viděla.Dva chlapi ji drželi a Nozoku stál před ní.Pořádně se rozhlédla.Asi tři metry pod stropem byl starý ochoz, který visel na zpuchřelých lanech a přímo před ní byl nějaký stůl.,,Myslím, že jsi vyslechla jeden z našich důvěrných rozhovorů!"začal Nozoku.,,A to se nedělá.Musíme tě potrestat.Jistě chápeš, že tě nemůžeme nechat naživu, když tolik víš.Je to ale škoda..."řekl a usmál se.Hikaru mlčela.,,Dobře....před tím, než se zbavíme nedobrovolného zdroje informací v tvé osobě, chceš nám ještě něco sdělit?Poslední přání?"zeptal se Nozoku s úšklebkem.Hikaru se jemně usmála, což Nozoku vytočilo.,,Čemu se směješ?!"vykřikl.Podívala se mu do očí.,,Víš, řekla bych, že máš docela velkej problém."usmála se.Nechápavě se na ni díval.,,Já totiž nejsem Hikaru!"dodala.Najednou se od ní rozběhnul kouř a místo ní se objevil Tanako.,,Překvapení!"řekl a pustil se do muže po své pravici.,,Co to je?"vykřikl Nozoku a hnal se po něm.Před něj skočil Kakashi.,,Tvůj soupeř jsem já!"řekl.,,Na něj!"vykřikl Nozoku na zbylé dva chlápky a pustil se do boje s Kakashim.Jeden z nich napřáhnul ruku s mečem a chystal se zabít jím Tanaka.Najednou se mu kolem ruky něco omotalo.Byl to bič Hikaru, která stála na ochozu..,,Takže zezadu, jo?!"vykřikla a popadla druhý bič, který doteď měla u pasu.Pořádně jím práskla a muž se skácel na podlahu s velkým, krvavým šrámem na hrudi.Tanako zatím vyřídil svého protivníka.Třetí hodil po Hikaru velký shuriken.Napravo od ní se ale vyřítil jiný a sejmul ho.Hned na to se objevil Dan.Vzal si do rukou abnormální množství hvězdic a zasypal jimi útočníka.Kakashi mezitím zlikvidoval Nozoku.

,,Dobře, kde je ten prsten?"zeptal se ho.Nozoku mlčel.,,Tanako?"obrátil se Kakashi na Tanaka.,,Byakugan!"řekl Tanako.Pak se usmál a šel k džbánu v rohu místnosti.Sáhnul dovnitř a vytáhl prsten.,,Ubohá skrýš!"poznamenal Dan.V tom se zvednul muž, kterého Hikaru skolila a uhodil mečem po Tanakovi.Ten to nečekal a kryl se rukou.Meč se mu zasekl do ruky.,,Hikaru, pomoz mu!"vykřikl Kakashi na Hikaru, která stála nejblíž.Ta se ale leknutím ani nehnula.Kakashi teda vyskočil a chlapa skolil.,,Co to s tebou je?"obořil se na ni.Jen stála a dívala se vyděšeně na Tanakovu ránu.,,Ošetříš ho aspoň?"řekl Kakashi jedovatě.Hikaru sebou cukla a šla pomalu k Tanakovi.,,Dobře, jdeme odevzdat prsten, pak přijďtě za námi."řekl Kakashi a s Danem odešel.Ve dveřích se ale ještě zastavil.,,Nevím, proč se spolu nebavíte, ale v boji budete spolupracovat, jasné?"řekl a odešel.,,Taky nevím, proč se spolu nebavíme."řekl Tanako.,,Jo tak ty nevíš?!"utrhla se na něj.Tanako se zarazil.Hikaru byla zamračená a mlčky mu ošetřovala ránu.,,To teda nevím."řekl ostřeji.,,Tak hádej!"vyjela na něj.,,Jo? Já?Ty ses se mnou přestala bavit, všímat si mě aniž by jsi řekla proč.Ani na tu schůzku jsi nepřišla!"řekl.,,Já jsem tam přišla!"vyjela na něj vztekle.,,A akorát jsem tě viděla, jak se olizuješ se svou přítelkyní z Hyuuga klanu!"zakřičela.Tanako vyvalil oči a v tu chvíli mu to došlo.Neovládnul se a začal se smát.,,Tak to je moc!"pomyslela si Hikaru.,,Máš to v pořádku!"řekla naštvaně, zvedla se a rychle odcházela pryč.Než ale došla ke dveřím, stál tam Tanako a zavřel je.,,Co to sakra děláš?!Pusť mě ven!"zakřičela naštvaně.,,Ne."zasmál se.Hikaru se teď rozzlobila ještě víc než předtím a chtěla ho uhodit.Pěstí mířila na jeho obličej.On jí ale pěst chytil, přitáhnul si ji a políbil.To ji tak překvapilo, že zapomněla na to, že je naštvaná.,,Co to děláš?!"vyjekla, když se vzpamatovala.,,Ani nevíš, co jsi viděla!"zasmál se a všechno jí vysvětlil.,,To jako popravdě?Ježiš, já sem ale kráva!"rozesmála se a skočila mu kolem krku.Tanako ji objal.,,Kdybys to řekla hned, mohli jsme si tohle ušetřit."zasmál se a byl rád, že je zase všechno v pořádku.

,,Nejsem si jistej, jestli bylo nejlepší nechat je tam o samotě...."ušklíbnul se Dan.,,Ehm...proč?"obrátil se na něj Kakashi.,,No.....jen tak."řekl rychle Dan.Kakashi se zamračil.,,Měl bych něco vědět?"zeptal se.,,No, nevím co."prohodil Dan lhostejně.,,Když myslíš."řekl Kakashi a dál už se tím nezabýval.Došli před Daganův pokoj a Dan podržel Nozoku, zatímco Kakashi zaklepal.Ozvaly se kroky a Dagan otevřel.,,Co chcete tak pozdě v noci?"zeptal se udiveně.,,Něco vám neseme."usmál se Kakashi a podal mu prsten.,,Proboha!Kde jste to našli?!"vykřikl překvapeně a vzal si ho.,,Našli jsme zloděje, který ho ukradnul."řekl pomalu Kakashi.,,A kdo to je?"zamračil se Dagan.Kakashi ustoupil a Dagan uviděl svého syna.,,Nozoku?Co tu děláš ty?"zeptal se překvapeně.Všichni mlčeli a Daganovi to došlo.,,To ty?"zeptal se.Nozoku se díval jinam.Dagan zavřel oči.,,Stráže!"vykřikl najednou.Chodbou hned přiběhlo asi pět mužů.,,Dejte ho do vězení."řekl Dagan.,,Tati?!"vykřikl Nozoku.,,Nejsem tvůj otec!"zasyčel Dagan a nechal ho odvést.,,Děkuju vám.Prokázali jste naší vesnici obrovskou službu, proto vám celým jejím jménem děkuji."obrátil se na Kakashiho a Dana.V tom se v chodbičce vedle ozval hluk a vpadli k nim Tanako s Hikaru.,,Proč se tady valíte jak velká voda?!"zlobil se Kakashi.,,Promiň, bl...."začla Hikaru, pak ale mrkla na Dagana a změnila větu:,,Promiňte, trochu jsme se nehlídali...."řekla a dusila smích.,,Tak se jděte vyspat, odvedli jste dobrou práci, děkuji vám."řekl vlídně Dagan.Rozloučili se s ním a vydali se domů.Když tam došli, zalezli si každý do svého spacáku a šli spát.

Ráno vstali a šli k Daganovi.Přijali ještě jednou jeho díky a honorář a vydali se domů, do Konohy.Hikaru celou dobu měla ty smradlavé věci.,,Bezva, takže tohle jsme vyřešili....."řekla spokojeně.,,Jo, zvládli jste to dobře!"pochválil je Kakashi.Potom šli chvíli mlčky.,,Tak, a jsme za hranicí území vesnice Takumi."oznámil, když míjeli velký, železný kámen.,,Konečně."ulevil si Dan.,,Kam to běžíš, Hikaru?!"vykřikl Tanako na Hikaru, která mizela kdesi v křoví.,,Jdu shodit tyhle hnusný hadry!"vykřikla a než bys řekl švec, zmizela jim z očí.



Fenceless part 11

24. října 2007 v 11:40 | Rin-chan |  Bez hranic

Kde je prsten?

Všichni tři se na muže podívali.,,Přišli jste najít náš prsten?"zeptal se.,,Ano.Jsme tým čtyři z Konohy.Já jsem velitel, Hatake Kakashi.Tohle je Hyuuga Tanako, Mizuki Dan a Hatake Hikaru."představil všechny.,,Aha.Těší mě, já jsem Dagan.Tohle je můj syn, Nozoku."řekl a teprve teď si tým všimnul asi dvacetiletého muže, který stál za Daganovou židlí.Kývnul.,,Která z vás je ta dívka?"zeptal se Dagan.Kakashi pokynul Hikaru a ta si sundala kapuci.,,Dobře.Jste vyjímka, slečno.Prosím snažte se, aby vás tady nikdo neviděl, máme tu jistá pravidla."požádal ji.,,Byla jsem informována!"usmála se.,,Dobře, to jsem rád."řekl vlídně.Hikaru se podívala na Nozoka, který si ji měřil podivným pohledem.Trochu ji to zneklidnilo.Tanako si toho taky všimnul a aniž by si to připustil, ozvala se v něm žárlivost.,,Kdy byl ten prsten ukraden?"zeptal se Kakashi.,,Jsou to asi tři dny.Musí být ale stále v pevnosti, nikdo kromě Nozoku a dvou mých služebníků nemá povolení vycházet ven.Ti se starají o zásobování města."řekl Dagan.,,Aha.Dobře, musíme všechny vyslechnout."řekl Kakashi.,,S tím se počítá, přijměte ale napřed malé pohoštění po cestě."řekl Dagan.Docela to uvítali, měli už docela hlad.

Zavedli je do jídelny, kde si sedli ke stolu.Kakashi a Dagan seděli v čele stolu, Nozoku, Tanako, Dan a Hikaru po stranách.,,Náš prsten se střeží už mnoho a mnoho generací.Jeho ztráta pro nás znamená asi tolik, co pro vás ztráta Zakázaného svitku!"zoufal.,,Hned po jídle se dáme do práce!"ujistil ho Kakashi.Mezitím Nozoku pozoroval Hikaru.Věděla o tom a dost ji to znervózňovalo, nic ale neříkala.Nebyla ale jediná, kdo si toho všimnul.,,Proč se Nozoku na Hikaru pořád tak dívá?"zašeptal naštvaně na Dana.,,No...ty se na ni taky díváš, stejně jako každej kluk.S tím jak vypadá by musel být teplej, aby ji nepozoroval, ani se tomu nedivím."uklidnil ho.,,No jo, ale proč se dívá tak blbě?"zlobil se Tanako.,,Pusť to z hlavy!"syknul na něj Dan.Tanako teda dal pokoj, ale stejně ho to štvalo.Po jídle se postavili na hradbu.,,Byakugan!"řekl Tanako.,,Vidíš něco?Cokoliv, nějaký schovaný, podezřelý?"ptal se Kakashi.,,Ne.Je tu přes sto prstenů, skoro každý tu má prsten.Taky je tu všude nějaký divný kov, nevidím přes něj."řekl zoufale.,,Dobře, asi budeme muset začít nějak jinak."povzdychnul si Kakashi.,,Dane, Tanako.Vy půjdete hledat prsten po pevnosti, prověřte všechno.Já půjdu za Daganem a Hikaru za Nozokem, vytáhnout z něj nějaké informace."rozdělil úkoly.Tanako s Danem už se chystali vyrazit, ale Tanaka poslední poznámka zarazila.,,A nemůžu za Nozokem já nebo Dan?"zeptal se.,,Ne.Vy máte svůj úkol.Nebo se ti něco nezdá?"obrátil se na něj.,,Ne..Kakashi-sensei..."zarazil se díval se za Hikaru, která zmizela vevnitř.Pak společně s Danem zmizel i on.

,,A co je vám vůbec do toho?"křičel nějaký dědek.,,Promiňte, jen prověřujeme...."začal Tanako.,,Jděte prověřovat někam jinam, spratci!"vykřikl vztekle a odbelhal se o holi.,,Sympaťák!"prohodil Dan.,,Jo, to jo.Už jsme prohlídli přes padesát prstenů, každý tu nějaký má, je to prstenová velmoc!"vykřikl Tanako.,,Aha, tebe žere Hikaru!"zasmál se Dan.,,Co?!"obrátil se na něj.,,No něco spolu máte...a teď jste se pohádali a tebe to žere!To je k nevíře, jak s tebou holka dovede cvičit!"zasmál se.,,To není pravda!"zčervenal.Pak se oba podívali na nějvětší dům, který patřil Daganovi.,,Snad si vede líp......"zašeptal Tanako.,,Byl jste tam ten den, kdy se loupež stala?"zeptala se Hikaru.,,Měl jsem tam být, ale musel jsem vyřídit nějaké papíry kvůli dodávce potravin, tak jsem tam nešel."odpověděl Nozoku.,,Máte nějaké záznamy nebo archív, kde by se to dalo zjistit?"zeptala se.,,Nedivím se, že vás sem vzali, jste chtrá!"usmál se.,,Děkuju, ale odpovězte na dotaz."řekla.Zadíval se na ni.,,Ano, máme to v knihovně."řekl konečně.,,Máte nějaké podezření nebo návrh na pachatele?Někdo kdo tím vyhrožoval, chtěl to nebo vás chtěl nějak poškodit?"zeptala se.,,Jeden člověk možná.Jmenuje se Kamizu Izunaka, je to starý voják."řekl.,,Dobře, promluvím si s ním.Děkuju za váš čas."řekla a chtěla odejít.,,Kam tak spěcháte?Honí vás snad čas?"zarazil ji.,,Čas ne, ale jeden zuřivý jonin."řekla.Chytil ji za ruku.,,Ale čas máte!"usmál se.,,No, moc ne..."řekla nervózně.,,Pusťte mě!"řekla.Nozoku se k ní přiblížil a chtěl ji políbit.Trhla sebou a vytrhla se mu.,,Nashle!"zasyčela a odešla.

,,Další nadrženec, a dokonce větší než brácha.Ty jo, to je teda prase!"ulevovala si po cestě k Izunakovu domu.Konečně dorazila a zaklepala na dveře.Ty se úzce otevřely a malou škvírou vykoukla tvář starce.,,Co si přejete a kdo jste?"zeptal se podezíravě.,,Dobrý den, já jsem Inako, ninja z Konohy, potřeboval bych se vás na něco zeptat."řekla hlubším hlasem.,,Pojďte dál!"vyzval ji.Vešla tedy.Pokynul, aby si sedla na jednu židli a sám si sednul na jinou.,,Tak co potřebujete?"šel k věci.,,No...bylo vzneseno jisté podezření, že máte něco společného s krádeží prstenu, který...."začala.Náhlý výbuch vzteku ji ale přerušil.,,Už zase?Proč myslíte, že jsem to byl já?Co bych z toho měl?Sem už starej a je mi to jedno, a teď vypadněte!"zařval.Hikaru ani nic neřekla, zvedla se a odešla.Zavřela za sebou dveře a řekla:,,Takže tu máme jednoho průhlednýho synáčka a docela histerickýho dědulu, kdyby jste se náhodou ptali."řekla.V tu samou chvíli se vedle ní objevili její týmoví partneři.,,Dobře, pro začátek dobrý.Předpokládám, že vy nemáte nic."obrátil se na kluky.Ti zavrtěli hlavami.,,Fajn.Teď se máme jít ubytovat.Takže tudy!"pokynul.Tanako se podíval na Hikaru, ta ale uhnula pohledem a ignorovala ho.

,,Ehm...jeden detail...."objevila se Hikaru ve dveřích, zatímco si kluci vybalovali.,,Ano?Jaký?"zeptal se Kakashi, ale nepodíval se na ni.,,No...je tu jen pánská sprcha a taky všichni spíme v jednom pokoji."řekla.,,No a?Nepočítali tu s holkou."zasmál se Dan.Hikaru se nafoukla.,,Do sprchy ti snad nikdo nepolezem a to spaní přežiješ, ne?"zeptal se Kakashi.,,Hm, tak když myslíš!"řekla.Konečně se kluci osprchovali a šla tam Hikaru.Bůhví proč, natahala před dveře všechno možné a pořádně je zabednila.Konečně byla hotová už i ona.Oblékla si kraťasy a top, ve kterém vždycky spala a vyšla z koupelny.Stála v pokoji a chystala se vlézt do spacáku, když se otevřely hlavní dveře.,,Je tu někdo?"ozvalo se.Kakashi, Tanako a Dan byli před domem a ještě něco probírali.Hikaru stála rovnou přede dveřmi do pokoje.Za zmlženým sklem uviděla něčí hlavu.Kam se má teď rychle schovat, aby ji neviděli, jako holku?Zoufale se rozhlédla.Návštěvník otevřel dveře a uviděl....prázdný pokoj.,,Haló?!"řekl a vstoupil dovnitř.Ve dveřích se objevil Kakashi a Tanako s Danem.,,Co chcete?"zeptal se.,,Mám vám jen vyřídit od Dagana, že zítra máte přijít už v osm ráno, protože Nozoku potom odváží nějaké dokumenty pryč."řekl.,,Děkujeme!"odpověděl Kakashi, udělali mu místo a muž odešel.Vešli do pokoje a zavřeli dveře.Za nimi se ze stropu tiše spustila Hikaru.,,To bylo o fous!"řekla.,,Máš štěstí, že ses stihla schovat!"řekl Kakashi.,,Dobře, a teď spát, ať nejste zítra jak pokusný myši!"poruřil.Každý si zalezl do svého spacáku a Kakashi zhasnul.

Hikaru ležela a nemohla spát.Z prava slyšela funět Dana a za hlavou jí chrápal Kakashi.Tanako spal úplně tiše, jako by tam ani nebyl.Hikaru se ani nesnažila spát, protože věděla, že Kakashiho hlasitý projev by jí to stejně neumožnil.Přemýšlela o Nozokovi.Měla z něj tak trochu strach, choval se víc než divně.Věděla, že kdyby to řekla Tanakovi, bylo by to lepší, dal by na ni pozor, ten se s ní ale nebavil.,,Omyl holka, to ty se nebavíš s ním!"opravila se v duchu.Ale měla by?Po tom, co ji tak oblboval?Tohle bylo fakt moc.,,Docela by mě zajímalo, kolik má v Konoze ještě ,přítelkyň´!"ušklíbla se.Obrátila se na bok, protože z tohoto úhlu bylo Kakashiho chrápání snesitelnější.Pak ji něco napadlo.Nozoku jí říkal, že informace o návštěvách jsou v knihovně....a on zítra nějaké dokumenty odváží.Chce se snad zbavit důkazů?Už od začátku jí na něm přece něco nesedí......Chvíli ještě přemýšlela a potom se rozhodla.Tiše vstala, oblékla se a vyšla ven.Měsíc byl téměř v úplňku.Vydala se rychle, tiše a pružně po střechách směrem k Daganovu domu.



Fenceless part 10

24. října 2007 v 11:40 | Rin-chan |  Bez hranic

Démon ve mě

,,Já vím, jsem tu pozdě!"vykřikla Hikaru, když se natáhla přes kládu, která ležela na kraji lesa.,,Jo, to jsi, ale nejsi poslední!"utrousil Dan.,,Jakto?"vyjekla.,,Kakashi-sensei ještě nedorazil."usmál se Tanako.,,Wow, to se určitě zdržel s jednou sympatickou slečnou!"zasmála se Hikaru.,,A s jakou?"ptal se Tanako, když jí pomáhal na nohy.,,No s kým jiným než s Kaede, senseiem tvé sestry!"rozesmála se.,,Jo, tak s tou bude asi brzo svatba, to je stará věc!"řekl Dan.,,Co?Tak já na chvíli vytáhnu paty a můj bratr nasává feromóny?Tak to je pořádně praštěný!"ulevila si.,,No jo, ti dva spolu choděj už skoro rok."zasmál se Dan.,,Chudák Kaede, neví co ji čeká!"zasmála se Hikaru.,,Vážně? A co ji čeká?"ozval se Kakashi.,,Ehm...ty už jsi tady?"zasmála se.,,Jo, a asi právě v čas...."řekl načuřeně.,,Já tě nepomlouvala, jen jsem konstatovala....."bránila se.,,Jasně, já slyšel to tvoje konstatování!"zlobil se.,,Promiň..."podívala se do země.,,Jo, to je dobře."usmál se.,,A teď k věci.Ve vesnici Takumi se ztratil velmi vzácný artefakt.Je to prsten, který ukovali první zakladatelé této vesnice, ze vzácného kovu z hory Zu.Ten prsten je zatím jediný kousek tohoto kovu, který byl nalezen, je proto neobyčejně vzácný.Dosud byl uzamčen v přísně střežené místnosti, ale před dvěma dny byl uloupen.Naším úkolem je pátrat a najít tenhle prsten."informoval je Kakashi.,,Hledat něco?To bude ale nuda...."prohlásila Hikaru.,,Jo, je to ale ještě horší."usmál se Kakashi.,,Ehm, co může být horšího?"zeptala se.,,Vesnice je něco jako bojová pevnost.Podle tamějších mravů věří, že ženy nepatří do takovýchto pevností, proto tam mají pro dívky vstup zakázán."řekl.,,No, tak to znamená, že asi na misi nepůjdu, že?To mě ale mrzí..."ušklíbla se.,,Naopak, ty tam půjdeš."usmál se Kakashi.,,A jak to chceš udělat?"prohodila spokojeně.

,,No tak to ani náhodou!"zlobila se, když před nimi stála v bundě s kapucí a chlapeckých tříčtvrtečních kalhotech.,,Proč ne?Vypadáš jako kluk..."smál se Kakashi.,,No právě.Je to trapný a smradlavý a vůbec se mi to nelíbí....."prskala.,,A ještě tohle na oči."řekl a podal jí černé brýle.,,Ještě lepší.To si vážně myslíš, že jsem takový cvok, abych šla v tomle?"zeptala se posměšně.,,Ne, nemyslím.Ty v tom půjdeš, je to rozkaz.Nemusíš to mít celou cestu, ale před vesnicí se do toho oblečeš.Že s námi bude holka ví jen vládce té vesnice, jinak nikdo, kazilo by jim to pověst.Rozumíš?"zeptal se.,,Ts!"urazila se.,,Aspoň něco..."pomyslel si Kakashi.,,Můžu si ty smradlavý hadry už vyslíct?"prskla.,,Jak ráčíte, milost slečinko!"rozesmál se.Podívala se na něj.,,Mam....mfmghfmm!"nedořekla, protože jí zase zacpal pusu.,,Co je to tvoje ,mam´?Nikdy to nedořekneš!"vyčítal jí Dan.Hikaru pokrčila nohu v kolenou a trefila Kakashiho na velmi choulostivé místo.Ten ji pustil a vyjekl.,,Au!",,Maminčin mazánku!"vykřikla vítězně Hikaru.Dan s Tanakem se rozesmáli.,,Já tě přerazím!"vykřikl vztekle.Hikaru se lekla.,,Já jsem to tak nemyslela..."řekla rychle.,,Víš že to nesnáším!"zakřičel.I když byla vyděšená, z nějakého důvodu se jí chtělo hrozně smát a ona to držela jen taktak.,,Já se z té holky jednou zblázním!"pomyslel si zoufale a radši se uklidnil.Hikaru zjevně taky a tak dělali jako by se nic nestalo.

Tanako se s Hikaru domluvil, že se sejdou v sedm večer na dětském hřišti, jako obvykle.Stál opřený o houpačku a čekal na ni.Jak byl zamyšlený, někoho za sebou uslyšel.,,Ahoj!"řekl dívčí hlas.Tanako se otočil.,,Ahoj.....a, to jsi ty...."řekl trochu zklamaně, když za sebou uviděl Hyuuga Yuru z jeho klanu.,,Co ty tady děláš?"zeptala se.,,Na někoho čekám."odpověděl.Přišla k němu.,,Vážně?A nenudíš se?Že bych ti nějak pomohla se zabavit....."usmála se.,,To je v pohodě, nenudím se."odpověděl.Yura se zamračila, ale nevzdala to.,,Tanako, víš že vypadáš moc dobře?"usmála se podlézavě.,,Díky."řekl bez zájmu.To už ji trochu naštvalo.Stoupla si k němu.,,Chci ti něco říct..."zašeptala a políbila ho.Tanaka to tak překvapilo, že se ani nevzmohl na odpor.V tu chvíli ale dorazila Hikaru a zarazila se.Zatla pěsti.,,Proč jsem si toho nevšimla?V žádném případě mu nedovolím, aby se mnou takhle cvičil a vysmíval se mi!"pomyslela si, otočila se a odešla.,,Co sakra děláš?!"vykřikl Tanako a ostrčil ji.Yura koutkem oka zahlédla Hikaru a usmála se.,,No nic...stejně už musím jít...."řekla, otočila se a pomalu odcházela.Tanako na Hikaru čekal dlouho, ale ta nepřišla.

Hikaru přišla domů a sedla si do pokoje.Rozhlédla se kolem sebe.Všechno jí připadalo tak černé a nudné a dohánělo ji to k slzám.Nevydržela to a rozplakala se.Ozvalo se zaklepání na dveře.,,Jděte pryč, nemám náladu!"vykřikla.Dveře se ale i přesto otevřely.,,Hikaru?Co se ti stalo?"ozvalo se.Zvedla hlavu.,,Tati?"Kakashi za sebou zavřel dveře a sednul si k ní.,,Co je?"zeptal se.,,Nic."zalhala.,,To vidím.Kdyby ti nic nebylo, tak bys tady nemokřila polštář."řekl vlídně.Podívala se na něho.,,Já...já jsem."začala.Pak se ale zasmála a vrhla se mu kolem krku.,,To je jedno co se mi stalo, ne?Snad žiju!"vyhrkla rychle.,,Seš si tím jistá?"zeptal se.,,Naprosto!"podívala se na něj a pokusila se o úsměv.,,Tak jo...přišel jsem se rozloučit, jdu na misi."řekl.,,Tak dávej pozor a měj se dobře!"popřála mu s úsměvem.,,Ty taky!Ahoj!"rozloučil se a odešel.Hikaru se za ním dívala.,,Proč nemůžou být všichni kluci jako táta?!"povzdechla si.
Byla už noc.Hikaru nemohla spát a nebylo to jen kvůli hlasitému projevu jejího bratra.Přemýšlela o Tanakovi.Že by to byl takovej cápek?Jakto, že ho neprokoukla?Choval se přece tak hezky.....Převalila se a dívala se do stropu.Proč ji ale sakra takhle oblboval, když celou dobu chodil s tou káčou z Hyuuga?No jo, ona je ze skvělého Hyuuga klanu, ale já jsem jenom divná dcera nějaké lékařské kunoichi a trochu známého Zrcadlového ninji.Proč mi to ale neřekl?Takovýma i jinýma otázkama se trápila Hikaru a zabraňovalo jí to usnout.Nebyla ale jediná.V tu samou dobu se Tanako díval z oknasvého pokoje.Riko už klidně spala a její dlouhé vlasy visely z postele na zem.Tanako se na ni díval a přemýšlel o Hikaru.Proč nepřišla na schůzku?Neměla důvod nechodit.Že by se jí něco stalo?Ne, to určitě ne.Proč ale?A Yura.Co si o sobě ta koza jako myslí?Jestli to udělá ještě jednou, nepřežije to.Hikaru ale nevěděla, že to s Yurou vůbec nic neznamenalo, a nedalo jí to spát, zatímco Tanakovi nedala spát ona.Prostě měli bezesnou noc.

Ráno se sešli s batohy u hlavní brány.Tanako Hikaru pozdravil, ta ale neodpověděla.Tanaka to zarazilo.,,Co to s ní sakra je?"pomyslel si.,,Dobře, můžeme vyrazit?"zeptal se Kakashi.Všichni kývli.Vyšli za bránu a kousek za ní vyskočili na stromy.Hikaru byla těsně za Kakashim a kluků vzadu si nevšímala.,,Nevíš, co se jí stalo?"zeptal se Tanako Dana.,,Nevím, myslel jsem, že jste se pohádali..."odpověděl.,,Ne...teda aspoň o tom nevím...."povzdychnul si Tanako.Udělali si asi tři přestávky.Vesnice byla daleko, šli tedy až do noci.Hikaru byla zamyšlená.V tom si všimla, že před ní je překážka, kterou nemůže vzít horem, musí se teda zhoupnout spodem.Skočila tedy na větev a chytla se jí rukou.Ještě se ale ani nezhoupla a v ruce jí zatřeskla ostrá bolest, která se jí rozběhla po celém těle.Vykřikla.Tentokrát byla poslední.Všichni se otočili a viděli, jak se pouští, otáčí se zádama dolů a padá.,,Sakra!"vykřiknul Kakashi.Tanako sebou mrsknul a chytil ji těsně nad zemí.Kroutila se bolestí a křičela.,,Co je ti?"zeptal se Kakashi a klekl se vedle ní.,,T-to je---to je v poř- v pořádku!"řekla a už zase se zkroutila pod novým náporem bolesti.,,No to asi není v pořádku!"řekl zamračeně Kakashi.,,Musíme do vesnice!"rozhodl.,,Ne!Jděte dál!"vykřikla.,,Co?Proč?"zeptal se.,,JDI DÁL!"vykřikla.Všichni uskočili.Po Hikarině těle se najednou rozlezly černé pruhy, i na obličeji.Její oči zrudly a objevil se sharingan.Hikaru zakřičela a uhodila do jednoho stromu, který se okamžitě roztříštil na tisíce malých kousků.Kluci na ni vyděšeně zírali.Znovu vykřikla a pruhy zmizely.Její oči se vrátily do normálu a ona spadla.,,Hikaru!"vykřikl Tanako a rozběhli se k ní.,,Hikaru, co je ti?"zeptal se.Hikaru ho ale neslyšela.Rozdělali proto oheň, přikryli ji a utábořili se s nadějí, že ráno bude v pořádku.Hikaru měla v noci docela velkou horečku, ale k ránu se to všechno srovnalo.

Hikaru se ráno probudila a posadila se.Rozhlédla se a uviděla vyhaslé ohniště a spící týmové partnery.Vstala a šla k potoku.Klekla si k vodě, umyla si obličeja zadívala se na jizvičku na své pravé ruce.,,Zase jsi dělala problémy, ty potvoro!"řekla zamračeně.Zvedla se a šla zpátky k ohni.Vydolovala z batohu jídlo a udělala pro ostatní snídani.První se vzbudil Kakashi.,,Vidím, že už jsi zase v pořádku."usmál se.,,Jo, asi jo!"odpověděla a podala mu jeho porci.,,Díky."řekl.Hned na to se vzbudili i Dan s Tanakem, dostali taky snídani.,,A co to s tebou včera vůbec bylo?"zeptal se opatrně Dan.,,No....ta infekce nešla vyléčit úplně, ještě to občas trochu zlobí...."usmála se.,,Trochu zlobí?"zopakoval Kakashi.,,No, ale jen občas....trochu to bolí a taky mě to krapet rozdovádí, ale nic se neděje!"smála se.,,Aha, takže ten strom, ze kterýho byla miliarda párátek, a ty bolesti, které tě málem zabily, to bylo jen takové veselé skotačení, co?"řekl ironicky Kakashi.,,Nezapoměň na horečku!"usmála se.,,Ty budeš jednou moje smrt...."povzdychnul si.Po snídani se sbalili a vydali se znovu na cestu.Tanako přišel k Hikaru.,,Ahoj.."řekl rozpačitě.,,Čau!"odsekla a dohonila Dana.,,Jak ses vyspal?"začala rozhovor.Tanako na to zíral jak vyoraná myš.Dan se na něj ohlídnul, jako by se chtěl ujistit, že mu od něj nehrozí žádná rána a potom odpověděl:,,No....docela dobře..."Zbytek cesty se Hikaru nebavila buď s nikým a nebo jen s Kakashim a Danem.Tanako ji nechápal.

,,Už jsi hotová?"volal netrpělivě Dan.,,Ještě chvíli!"ozvalo se z křoví.Vzápětí na to vylezla Hikaru v klučičích šatech.,,Od těď až do konce mise žádná Hikaru neexistuje.Teď jsi Inako.Rozumíš?"řekl.,,Jasně."odpověděla.,,A vy kluci?"obrátil se na zbytek týmu.,,Ano."odpověděl Dan, Tanako jen kývnul.Kakashi se zadíval k jejímu pasu.,,Co to máš?"zeptal se.,,Co tohle?Bič."odpověděla.,,Odkdy bojueš s biči?"podivil se.,,No, teprve asi rok, ale baví mě to!"zakřenila se.,,Dobře, pojďme."nadechnul se Kakashi.Vydali se znovu na cestu a brzy došli k bráně vesnice Takumi.,,Kdo jste?"ozvala se hlídka z věže.,,Jsme shinobi z Vesnice Ukryté v Listí, ze Země Ohně!Jsme tu na přání vašeho pána Dagana!"odpověděl Kakashi.Brána se otevřela a oni vešli dovnitř.Za branou se jich hned ujal vrátný a vedl je k hlavnímu sídlu.Všude v této vesnici bylo k vidění spousta kovářů a dílen a skoro vše bylo z nějakého kovu.Konečně došli až k domu Dagana a vešli dovnitř honosnými vraty, která byla pobitá železnými plíšky.Když vyšli do prvního patra, zmizel vrátný za velkými dveřmi.Čekali na chodbě.,,Jen klid!"usmál se Kakashi na Hikaru když viděl, jak to s ní šije.,,Já přece jsem klidná..."odvětila.Dveře se otevřely a vykoukl vrátný.,,Můžete dovnitř."řekl.Vešli za ním a dveře se zavřely.V místnosti byl půlkruh stolů s mnoha židlemi.Všechny byly prázdné, jen na jedné seděl muž s hustě zjizvenou tváří.,,Vítám tu shinobi ze Země Ohně!"usmál se chraplavě.


Fenceless part 9

24. října 2007 v 11:39 | Rin-chan |  Bez hranic

Návrat štěstí

Roztály sněhy a vyrostly první kytky.Riko a její tým udělali zkoušky a stali se z nich chuunini.Tanako s Danem nepřetržitě trénovali a všichni mysleli na Hikaru.Potom se oteplilo, bylo léto a později zežloutlo listí na stromech.Skoro všechno listí už opadalo.Dny byly neskutečně fádní a nudné, něco tomu chybělo.Jako by život tady byl jen hraný.Pak zase napadal první sníh.Tanako seděl na lavičce na dětském hřišti.Kolem něj sněžilo a on myslel na Hikaru.,,Co tu děláš?"ozvalo se.Otočil se.,,Riko?Co by, prostě jen sedím."usmál se na sestru.,,Nech toho.Myslíš na Hikaru.Jak se jí asi vede?"vzdychla.,,Já nevím, ale neskutečně mi tu chybí, víc, než jsem myslel."zašeptal.,,Mě taky.Ona tu chybí, bez ní to nejsme my.Ale ona to zvládne, vždycky byla silná!"řekla povzbudivě.,,Riko....zítra to bude rok.Je jen malá šance, že ještě žije....."řekl Tanako, zvednul se a odešel.,,To já vím, ale budu doufat dál.Je to moje kamarádka."usmála se Riko a dívala se na odcházejícího Tanaka.Ale Hikaru se nevrátila ani přístí den, ani týden a ani měsíc.Sníh roztál a zase bylo jaro.Tanako trénoval čím dál víc, aby zahnal myšlenky na Hikaru.A bylo zase léto, podzim a zima.Bylo jasné, že už je to moc času.A potom přišlo zase jaro, krásnější a slunečnějsí, než kdy dřív.

Tým čtyři měl trénink na cvičišti, kde se vždycky scházívali.,,Ok, brzo budou zkoušky chuunin, musíte se připravit."řekl Kakashi.,,Nejsme kompletní."řekl Tanako.,,Já vím, ale asi dlouho nebudete...možná už vůbec."prohlásil.,,Tak to teda budeme!"ohradil se Tanako.,,Ona se ale možná už nevrátí, s tím se musíme smířit!"řekl pevně Kakashi.,,Jak to můžete říct?Je to vaše sestra!"vyjel na něj Tanako.,,Já vím!"vykřiknul Kakashi a Tanako se zarazil.,,Já to vím, ale je to už přes dva roky.Pamatuješ, co říkala Sakura?Má maximálně rok!Tak jako tak, tohle už je moc!"řekl.,,A teď trénujte!"poručil.,,Jak?"zeptal se znechuceně Dan.,,Mezi sebou, jako to děláte vždycky."odseknul Kakashi.Dan kývnul a s Tanakem se pustili do boje.

,,To jste na tom tak špatně, že už bojujete mezi sebou?"ozvalo se.Přestali bojovat a podívali se po hlase.Stála tam postava v cestovním plášti.,,Kdo jsi?"zeptal se Kakashi.Postava si sundala kapuci.,,Hatake Sakura?"vydechl Tanako.,,Vy jste se vrátila?!"vykřikl.,,Ano, jsem zpátky."zašeptala.,,A co Hikaru?Co je s ní?!"zeptal se.Sakura se podívala do země.,,Bohužel, špatné zprávy."řekla.Tanakovi se zastavil dech a Dan jen prázdně zíral.,,A jaké?"polknul Kakashi.,,Jsem zpátky a jsem trhlejší, než kdy předtím!"zasmál se kdosi a skočil Tanakovi na záda.,,Hikaru!"zakřičel Tanako.Hikaru mu dala pusu na tvář.,,Tanako!Mě se tolik stýskalo!"smála se a po tváři jí stékaly slzy radosti.,,Hikaru?!"lekl se Dan.,,Ahoj!"usmála se Hikaru.,,Tys vyrostl Tanako...a ty taky Dane.Ráda bych to řekla i tobě, Blbečku, ale tys nevyrostl!"smála se.Kakashi se zamračil.,,No jo, ten blbeček mi tu chyběl!Ale jinak jsem rád, že jsi zpátky a že jsi v pořádku!"zasmál se a Hikaru mu skočila kolem krku.Tanako si ji prohlédnul.,,No jo, my jsme vyrostli, ale ty ses nějak zarazila."zasmál se.,,Jak to myslíš?!"zeptala se z ostra, ale s úsměvem.,,Tak, a teď jsme kompletní na chuuninskou zkoušku!"usmál se Kakashi.,,Možná, jen jestli Hikaru něco umí!"zašklebil se Dan.Hikaru se usmála.,,Přece si nemyslíš, že mě za tu dobu máma nic nenaučila?"řekla.,,No fajn, tak to zkusíme!"usmál se Kakashi.,,Dane, na ni."rozhodl.Dan vzal svůj meč a pokusil se Hikaru zasáhnout.Nemožné.Hikaru mu s úsměvem uhýbala a ani se moc neunavila.,,No, vypadá to slibně."usmál se Kakashi.

Tanako jen nevěřícně zíral.Tohle je ta malá, ztřeštěná Hikaru, která před dvěma lety odešla?Ne, tohle byla nová dívka s novým životem.Krásné, lesklé vlasy lemovaly jemnou tvář, která byla mnohem dokonaleji vytvarovaná, než kdy dřív.Její oči byly jasné a lesklé, člověk v nich viděl všechno.Postavu měla úžasnou, krásné dlouhé nohy a prostě jedním slovem: byla dokonalá.Tanaka zasáhnul zvláštní pocit a zalechtalo ho v břiše.Mezitím, co si ji takhle měřil, pozorovala ona jeho.Byakugan mu neskutečně krášlil tvář.Měl jemné, nádherné oči, které ale byly v typicky chlapeckém, ostře rýsovaném obličeji.Měl vypracovanou hruď a svalnaté paže.Zatímco Hikaru zastupovala opravdovou dívčí jemnost, křehkost a krásu, Tanako znázorňoval přitažlivou chlapeckou sílu a ochranu.Hikaru se nutila nedívat se na něj, ale nešlo to.V jedné chvíli bylo viditelné to, co se snažili ututlat celé roky.,,Co tvoje ruka?"přerušil ticho Dan který viděl, že ti dva jsou ze sebe úplně zkamenělí.,,Co?Jo dobrý!"trhla sebou Hikaru a usmála se.Taky odkryla rukáv pravé ruky a chlapcům se ukázala malinká, téměř neviditelná jizvička, která ani náhodou nevypadala na zranění, které ji předcházelo.,,Jak to dokázal?"vydechl Kakashi nevěřícně.,,Nevím, já už měla jen málo času....měla jsem to skoro všude a už jsem nevnímala.Ležela jsem v nějaké jeskyni.....potom máma přivedla toho muže.Víc si nepamatuju, bylo to jen taktak."usmála se.,,Tak to jsi měla štěstí, ale proč vám to trvalo tak dlouho?Bylo to už přes dva roky!"řekl zamyšleně Tanako.,,Najít ho a potom zase cesta zpátky.Taky chtěl odměnu, musely jsme u něj přes půl roku zůstat a odsloužit mu to."řekla Sakura.,,Hlavně že jste zpátky."usmál se Junior.Sakura se usmála.,,Musíme domů, Hikaru."oznámila.,,Vy jste tam ještě nebyly?"podivil se Junior.,,Ne, Hikaru chtěla za každou cenu nejdřív sem!"zasmála se Sakura a Hikaru zčervenala.Pak ale oživla.,,Musím hned vidět tátu!"vykřikla.Pak se ale zarazila a přiblížila se k Tanakovi.,,Za hodinu u restaurace!"pošeptala mu a odběhla.Tanako se začal těšit jako na spásný den.

Kakashi seděl a četl si nějaké papíry ohledně příští mise, když se rozrazily dveře a vrhla se na něj lavina.,,Tati!"křičela Hikaru a dala mu pusu na tvář.,,Hikaru?"leknul se Kakashi.,,Ty jsi zpátky?!"vyhrkl a objal ji.,,Tati, mě se tak moc stýskalo!Tak hrozně moc, ani si to neumíš představit!"vyrážela ze sebe mezi vzlyky Hikaru.,,Mě se taky stýskalo!"zašeptal Kakashi.,,To je moc dobře, že jsi v pořádku!"usmál se.Pak se podíval na Sakuru.,,Ahoj zlato."řekl a políbili se.,,Jsem moc rád, že jste zpátky."usmál se.,,A proč?"zeptala se provokativně Sakura.,,No protože....Hikaru?Kam to letíš?"otočil se na dceru.,,Jdu ven, nečekejte na mě s obědem!"vyjekla a vyběhla ven z domu.,,Ta holka je čím dál praštěnější!"zasmál se Kakashi.,,Aspoň máme chvilku času na sebe!"řekla Sakura.Kakashi se na ni podíval a políbili se.

,,Co se tu dělo, když jsem tu nebyla?"ptala se Hikaru u jídla.,,Právě že nic, byla tu nuda."odpověděl Tanako.,,Jo, tak to já jsem se nenudila."zasmála se Hikaru.,,Vypadáš jinak.Ty dva roky s tebou hodně provedly."řekl Tanako podivným hlasem.,,Ty taky..."usmála se.,,Pamatuješ?Tady jsme seděli ten den, co se to stalo...."připomněl Tanako.,,Jo, to jo.Ale dnes už se nic nestane.Já jsem zpátky, a už se odsud nehnu!"prohlásila.Podívali se na sebe a rozesmáli se.Dojedli, zaplatili a vyšli ven.Šli se projít do lesa.Sníh už roztával a kolem byly první květiny.Větveni sem probleskovalo slunce v úzkých sloupcích a dělalo tak les neskutečně pohádkovým.,,Říkala jsi, že tvoje máma toho chlápka přivedla v pravý čas.To jsi málem umřela, že?"zeptal se opatrně.,,No, teoreticky jsem byla chvíli mrtvá.Byla to hrozná bolest..."podívala se do země.,,To je dobře, že jste to stihly."usmál se.Hikaru se zastavila.,,Ale, a pročpak?"usmála se.,,Hádej!"řekl provokativně.,,Chceš vědět, jak to vypadá v nebi?"zasmála se.,,Až potom."řekl spokojeně, objal ji a políbil.Hikaru ho taky objala, což nečekal, ale potěšilo ho to.,,A navíc, já už v nebi jsem!"řekl a Hikaru se usmála.Políbili se znovu.,,Pamatuješ, když jsme kdysi trénovali?"odtáhla se trochu, ale ne zas moc.,,Jasně, že pamatuju."usmál se.,,Jestli se tomu dalo říkat trénink.Moc jsem si nezatrénoval, když mi stačily dva pohyby, abych tě dostal."prohlásil a zasmál se.,,Tak to pojď zkusit znovu...."řekla provokativně a oba se od sebe ve stejný okamžik odrazili.Hikaru vytáhla shurikeny a hodila je po něm.Zatočil se, až se kolem něj udělala koule z chakry a shurikeny odrazila.Dopadli na zem a pustili se do sebe v taijutsu.

Hikaru vymrštila pěst po jeho obličeji.Tanako se uhnul, chytil jí ruku a dvěma prsty jí mířil na hrudník.Zvedla nohu, zahákla se o jeho ruku kolenem a vymrštila se.Kdyby nenastavil ráně loket ruky, kterým ji držel, dostal by kopanec.Pustil ji a ona dopadla na ruce.Otočila se a oběma nohama po něm kopla.Chytil ji za nohy a srazil, takže se jí ruce poclomily a ona spadla na zem.Hned se ale vymrštila a pokusila se mu podrazit nohy.Vyskočil a popadl ji za ruku.Zvednul ji a dlaní jí mířil na břicho.Chtěla uhnout, ale byla moc pomalá a odrazil ji na strom.Hned ale uhnula jeho další ráně a bleskově se přetočila za něj.Hřbetem ruky mu dala do zátylku.Spadnul na kolena a zmizel.,,Co?!Odkdy používá klony?!"vykřikla překvapeně Hikaru.Zezadu ji někdo chytil jednou rukou kolem břicha a druhou kolem krku.Lekla se a vykřikla.Dostala pusu na tvář.,,A zase tě mám!"zasmál se tiše Tanako.,,Vážně?"usmála se medově a zmizela.,,Kdybys měl zapnutý byakugan, možná by sis toho všimnul!"ozvalo se vesele zezadu a Tanako na krku ucítil chladné železo.,,Na to byakugan nepotřebuju!"zasmál se.,,E?"vyrazila Hikaru a Tanako zase zmizel.Zezadu jí někdo podrazil nohu a ona spadla na záda.Vzhůru nohama se nad ní objevil Tanako.,,Tebe přece poznám, ne?"zašeptal a políbil ji.Přitáhla si ho za hlavu.Vypadalo to podivně, když ležela a on nad ní klečel a líbali se, očividně jim to ale nevadilo.,,Tanako?!"ozvalo se.Odtrhli se od sebe a Tanako se rychle překulil, zatímco Hikaru bleskově vstala a odběhla za strom.Tanako vstal a oprášil se.Mezi stromy uviděl Riko.Přišla až k němu.,,Co tady děláš?"zeptala se.,,Já? No trénuju, proč?"řekl nervózně.,,Sám?"zeptala se podezíravě.,,No...neměl bych?"znejistěl.,,No možná jo, ale čí je tenhle kunai?Pokud vím, ty kunaie nepoužíváš a už vůbec ne bílé."prohlásila a ukázala na sněhově bílý kunai ležící v listí.Tanaka polil pot.,,S kým tu jsi, že ho tak schováváš?"zahihňala se.,,Je tu se mmnou....ahoj, Riko-chan...."vystoupila Hikaru zpoza stromu a usmála se.Riko se rozšířily oči a ani se nepohnula.,,To je nějaké genjutsu?"zeptala se.,,Ne, je to skutečné.Jsem to doopravdy já!"usmála se Hikaru.,,Hikaru!"vykřikla Riko a objaly se.,,Ty seš tady, to je úžasný!"smála se a začínala plakat.,,Jo no, zase tu bude rušno!"prohlásila Hikaru.Riko o krok ustoupila.,,Ani nechci vědět, u čeho jsem vás vyrušila, když byl Tanako tak nervní!"řekla a rozesmála se.Oba zrudli.,,U tréninku!"vyjekl Tanako.,,Ale v čem jste trénovali?"ušklíbla se.Ani jeden z nich nemluvil, ale střídali barvy jako televize.,,No, tak já zas du, ať to můžete dokončit, ať už to bylo cokoliv..."zasmála se.,,Nic jsme nedělali, jen trénovali."snažila se ji přesvědčit Hikaru.,,No, mě do toho nic není, mám jen vyřídit Tanakovi, že by měl být nejpozději do hodiny doma, máma potřebuje s něčím pomoct!"vyřídila a odešla.
,,Hodinu?"mrkli na sebe.,,To je spousta času!"prohlásila spokojeně Hikaru.Tanako k ní přišel a opřel ji o strom.Chtěl ji políbit, ona ale uhnula.Podíval se na ni.Smála se.Zkusil to znovu, ale zase nic.,,Budeš mě dlouho provokovat?"zasmál se tiše a chytil jí ruce.Konečně se mu to povedlo.,,Já, a provokovat tě?"zeptala se nevinně když polibek odezněl.,,No a né?"usmál se.,,Né, kdybych tě provokovala, chovám se jinak....."řekla s hraným klidem.,,A to jak?"zajímal se.Hikaru se k němu přiblížila, jako by ho chtěla políbit.Když už byli od sebe jen kousek, dala mu na ústa prst.,,Myslím, že tě volala máma!"zasmála se.Tanako se zatvářil zoufale.,,Tak tomu říkám provokace!"zakňučel.,,Seš sadistka!"prohlásil a lesem se ozval jejich smích.


Fenceless part 8

24. října 2007 v 11:39 | Rin-chan |  Bez hranic

Poslední sbohem?

Hikaru s Riko doběhly na místo, kde se odehrával zápas se strašným démonem, který sice nebyl ocasý, ale síly měl dost.Obě strnuly, když uviděly obrovské zvíře.Riko vytáhla svůj meč, se kterým vždy bojovala a Hikaru se připravila na použití svých taijutsu technik.Společně s ostatními se vrhly na démona.Ten byl ale silný a odrazil je.Hikaru narazila na zeď nějakého domu a upadla.Rázem u ní byla Riko a pomáhala jí na nohy.,,Díky!"špitla Hikaru.V tom se u nich objevil Tanako.Vypadal opravdu rozzlobeně.,,Snad jsem vám řekl, že máte zůstat doma, tady je to moc nebezpečné!"zakřičel do hluku.,,Chtěly jsme jen pomoct!"křikla Riko.,,To byl ale hodně špatný nápad!Běžtě rychle pryč, nebo se vám něco stane!"poručil.V tom okamžiku ale tygr mocně švihl ocasem a nabral na něj Riko.Ta zaječela a ocas ji odhodil na jeden strom.Riko na něj narazila a spadla.Strom jí spadnul na nohu a tygr se k ní pomalu blížil.,,Riko!"ozval se zoufalý hlas Hanabi.,,Zůstaň tady!"vykřikl Tanako na Hikaru a utíkal k Riko.Hikaru tam ale byla dřív.Uhodila do země, která se okamžitě rozpukla a vytvořila se v ní široká a hluboká trhlina.Ta dojela tygrovi až k nohám, což ho zastavilo.Rozzuřeně se podíval na smělou Hikaru, která se výbojně postavila před ležící Riko.,,Hikaru!"zakřičel Tanako.Tygr ho ale odrazil a on upadnul.Hned ale vstal a znovu utíkal k Hikaru.Bylo už ale pozdě.

Tygr skočil přímo na Hikaru.Ta se lekla a v tu chvíli ji nenapadlo nic lepšího, než ho zkusit odrazit pěstí.Soustředila si proto do ruky veškerou svou chakru a když na ni tygr skočil, dala mu pěstí přímo do čumáku.Tygra její chakra odrazila, ale jak odlétal, zachytil se drápy do její ruky a ošklivě ji poranil.Hikaru zakřičela.Tygr zaútočil znovu.Hikaru klečela a cítila, že teď už ho neodrazí.V tom na tygra kdosi hodil dva obrovské meče, které se mu zabodly do tlap.Tygr zařval.Hikaru zvedla hlavu a spatřila někoho, koho by ani za milion let nečekala.,,Dane?!"vykřikla překvapeně.,,Ty seš taková lama!"prohlásil naštvaně, ale Hikaru se zdálo, že je v tom spíš soucit, než nadávka.V tu chvíli se vrhli na znehybněného tygra ostatní jonini.K Riko skočili Tanako, Hanabi a Sakura.Vyprostili ji z pod stromu.,,Co tě to napadlo, řekl jsem, ať zůstaneš doma!"křičel Tanako.,,Promiň..."špitla.Sakura se jí podívala na nohu.,,Dobrý, není zlomená!"řekla na adresu Hanabi, která si oddychla.Tanako se podíval na Hikaru, ale ta se rozběhla na tygra.,,Stůj!"vykřikl a rozběhl se za ní.,,Sharingan!"vykřikla Hikaru a aktivovala ho.Pustila se do tygra a docela jí to šlo, pak ji ale sharingan moc vysílil.Kdyby ji Tanako nechytil, spadla by na zem.Ztratila vědomí.

Probudila se v nemocnici, kolem její postele seděli Junior, Kakashi, Tanako a Riko.Ruku, kde měla ránu měla zavázanou.,,Kde to jsem?"zeptala se.,,Ty ses konečně probudila?"usmála se Riko.,,V nemocnici.",,Fakt? A co mi je?"zeptala se a posadila se.,,No samozřejmě nic, jen tvoje máma ti dělala nějaké testy....ale určitě jsi v pohodě!"zasmála se Riko.,,To je dobře.Co noha?"zeptala se s úsměvem.,,,Jo, dobrý....děkuju ti, zachránila jsi mi život...."zašeptala Riko.,,Od toho jsou kamarádi!"usmála se Hikaru.,,Kdyby jste mě poslechly a zůstaly doma, nemuselo se nic stát!"zabručel Tanako.,,A ten tygr?"zeptala se Hikaru.,,Je po něm."ozval se Junior.,,Tak to je super!"zavrtala se spokojeně do peřin.Otevřely se dveře a vstoupila Sakura.,,Ahoj mami!"usmála se Hikaru.Pak jí ale úsměv zmizel - Sakura měla v očích slzy.Ostatní si toho také všimli a místnost najednou nepříjemně ztichla.,,C-co je?"zeptala se Hikaru stísněně.Sakura se na ni podívala zarudlýma očima.,,Nechceš si o tom radši promluvit o samotě?"zeptala se prázdným hlasem.Hikaru se lekla.,,No....ne.Stejně bych jim to určitě řekla.....a ta správa určitě není tak hrozná, ne?"pokusila se o úsměv.Sakura přikývla.,,Jak chceš."řekla.Přišla k ní a odmotala obvazy.Všem se ukázala ošklivá rána, kolem které byly černé pruhy jako na srsti tygra.,,Co to je?!"vykřikla vyděšeně Hikaru a odklonila se od toho.Tanako ji chytil kolem ramen a nešťastně se díval na infekci.,,Ta rána..."zašeptala Sakura a všechny oči v místnosti se upnuly jen na ni.,,Je neléčitelná...."řekla a hlas se jí zachvěl.,,To znamená, že budu mrzák na ruku?"zeptala se rozechvěle Hikaru.,,Ne, ruka bude normálně použitelná."prohlásila tiše Sakura.,,Tak co teda?!"vykřikla napjatě a vystrašeně Hikaru.Sakura se jí podívala do očí.,,Ta infekce...je zatím jenom na ruce.Časem se ale rozšíří po celém těle.Bude tě stravovat a ničit a jednoho dne...."zajíkla se.,,Co jednoho dne?!"vyjekla Hikaru.,,....tě zabije."dořekla Sakura.Hikaru ztuhla.Všichni se na ni podívali.Z očí se jí začaly kutálet velké, třpytivé slzy zoufalství.,,Nedá se s tím něco udělat?!"vykřikla Riko.,,Jedna možnost tu je...."prohlásila Sakura.,,A to je?"zeptal se Tanako s nadějí v hlase.,,Někde na východě žije jeden muž.Výborný medical ninja, dokáže zázraky.Ten by to možná vyléčil."oznámila Sakura.,,Bezva, kde žije?"oživla Riko.,,To je právě to, co nikdo neví.Najít ho může trvat dlouho a Hikaru....má maximálně rok.Nevím, jestli to za tu dobu zvládneme a znamenalo by to odejít z Konohy....."vzdychla Sakura.Všichni se podívali na Hikaru.,,To se mám jako rozhodnout?Sakra, ten život je ale pes!"ulevila si.,,No?"zeptala se Sakura.Hikaru se zamyslela.,,No, můžu to rovnou vzdát, zůstat tady a maximálně si užít zbytek života, který mi zbývá.Můžu žít, žít a utéct, ale jen asi na rok.Nebo můžu odejít.Znamená to odloučit se na dlouhou dobu od svých známých, přátel a rodiny.Můžu bojovat a mít tak šanci, že budu dál žít.Jestli dočasné opuštění vesnice, známých, domova a všeho tady znamená, že dostanu šanci na nový život, potom říkám ano.Půjdu a pokusím se najít toho muže!"prohlásila.Tanako ji objal a ona mu brečela na rameni.Všichni se na ni dívali a bylo jim to líto, ale jiná pomoc nebyla.,,Hikaru, jsi tak mladá...."pomyslel si Kakashi.

Hikaru seděla na lavičce na dětském hřišti vedle Tanaka.Sníh, který napadal roztál a kolem nich byla břečka, která dělala už tak zamračený den neskutečně smutným.Hikaru na sobě měla cestovní plášť.,,Chtěla bych tu zůstat...."řekla a zaslzela.,,Já bych taky chtěl, aby jsi zůstala.Ale znamenalo by to tvoji smrt.......když odejdeš, máš alespoň nějakou šanci na život."řekl prázdně Tanako.,,Bude se mi strašně moc stýskat!"vyjekla a objala ho.Taky ji objal.,,Možná se už nikdy neuvidíme.Chtěl bych ti proto říct, že jsi ta nejzajímavější a nejlepší dívka, jakou jsem kdy poznal.Mám tě rád, všichni tě máme rádi a budeme duchem s tebou.A kdyby ses náhodou už nevrátila, budeme na tebe všichni pořád, nepřetržitě vzpomínat.Navždy tu budeš žít, to ti přísahám!"řekl Tanako.,,Děkuju!"usmála se smutně Hikaru.Pořád brečela - bylo to prostě moc smutné a ona se neudržela.,,Taky na vás budu myslet.Vzpomínka na vás mi bude pomáhat zdolávat překážky.A přísahám ti: Já, se sem vrátím!Já neumřu, nikdy to nevzdám!"prohlásila.Podíval se na ni a Hikaru zase měla ten zvláštní pocit.V ten okamžik zapomněla na okolí.Jako na povel se k sobě oba začali přibližovat......až se políbili.Hikaru v tu chvíli bylo naprosto nádherně a chtěla, aby okamžik polibku trval navěky.Když se od sebe odtáhli, spatřila Hikaru v Tanakových očích slzy.Ještě nikdy ho neviděla brečet.,,Sbohem, Hikaru!"zašeptal.,,Sbohem...."odpověděla.Vstala a šla k bráně.U branky z hřiště stála Riko a viděla je.,,Konečně...."zašeptala.Hikaru k ní přišla.,,Měj se tu krásně, Riko!"usmála se.,,Budeš mi moc chybět!"vykřikla Riko a objaly se.Došel k nim Tanako a položil Hikaru ruku na rameno.Oba ji doprovodili k bráně.

Tam už čekala Sakura s jejich věcmi.,,Musíme jít..."zašeptala.Hikaru se ještě objala s Tanakem, Riko a chystala se odejít.,,Hej počkej!"ozvalo se.Hikaru se ohlédla.,,Dane?"vyvalila oči.,,Co ty tady děláš?"zeptala se překvapeně.Strčil ruce do kapes a zatvářil se lhostejně.,,Jen jsem ti přišel říct, že jsi hrozná lama, a pořád tě nekdo musí tahat z průšvihů!"prohlásil a odmlčel se.Hikaru se na něj dívala.,,Proto na sebe dávej pozor, průšvihářko!"řekl a podíval se jinam.Hiakru se usmála.,,Díky!"vypískla a objala ho.Napřed se zarazil, ale potom ji taky objal.Hikaru šla k Sakuře, která se na ni podívala.Hikaru na ni kývla.,,Tak dobře, jdeme!"řekla Sakura.Hikaru se naposledy otočila na Tanaka, Riko a Dana, Kakashiho a tátu.Ti všichni stáli u brány a loučili se s ní.,,Takhle si vás chci zapamatovat!"usmála se, otočila se a vydala se na cestu.A takhle dala Konoze a svým přátelům sbohem.



Fenceless part 7

24. října 2007 v 11:38 | Rin-chan |  Bez hranic

První sníh

Od doby, kdy vzal Kakashi Hikaru poprvé do lesa uběhl už týden.Hikaru se konečně dařilo aktivovat sharingan kdykoliv chtěla a udržet si ho.S týmem se celý týden neviděla, domů ji Kakashi odnášel většinou v bezvědomí, protože ji sharingan příliš vyčerpával a moc nejedla.Sakuře to dělalo starosti, ale na nic se neptala.Konečně Kakashi zahájil trénink boje se sharinganem.Hikaru se čím dál více zlepšovala až nakonec uměla sharingan docela slušně používat.Kakashi jí to ale zatím zakázal, protože přece jen nebyla ještě moc zkušená.Konečně jeden den vydržela a neupadla do bezvědomí.Potom jí Kakashi dovolil vrátit se k týmu.Měli trénink na sedm a Hikaru k překvapení všech dorazila úplně první.Druhý došel Tanako a zarazil se.,,Hikaru?Proboha, kde jsi byla?"zeptal se.,,Trénoval mě táta....ale už je zase všechno v normálu...."usmála se.,,Jsem moc ráda, že tě vidím!"vykřikla a padla mu kolem krku.Objali se.,,Já taky!"zašeptal Tanako a usmál se.,,A jak ses měla?"zeptal se.,,Příšerně!"ušklíbla se.Tanako se zasmál.Hned na to dorazil i Dan.Zatvářil se docela zklamaně, když uviděl Hikaru.,,Ty jsi tady zas?"zavrčel.,,Jo!"prohlásila.

Po tréninku se vydali všichni domů, kromě Tanaka, který doprovázel Hikaru.,,A co budeš teď dělat?"zeptal se.,,Asi se nudit, hádat se s bráchou nebo.....",,Nechceš zajít na oběd?"zeptal se.,,No jasně!"souhlasila.Šli do jedné restaurace na kraji vesnice a sedli si k oknu.Obědnali si a než se jídlo udělalo si povídali.,,Podívej, sněží!"vykřikla Hikaru.Tanako se podíval ven a opravdu: sníh se snášel na zem v drobných, nádherně bílých vločkách.Nebylo to sice ještě nic moc, ale byl to první sníh.Konečně jim donesli jídlo a oni se najedli.Pak vyběhli ven a honili se ve sněhu, házeli po sobě koule a sníh.Dostali se tak až na okraj lesa.Hikaru stála pod stromem a držela v ruce sněhovou kouli.Naproti ní stál Tanako a napřahoval se.,,Jestli ji po mě hodíš, hodím ji po tobě taky!"zasmála se.Tanako se podíval nad ni a usmál se.Hodil kouli do větve, pod kterou stála a na Hikaru se snesla slušná vrstva sněhu.Zůstala jen zaraženě stát.,,To mě teda nenapadlo...."vyrazila nakonec.Pak se rozesmála.,,Jen počkej!"křikla a hnala se na něj.Oběhla ho a skočila mu na záda.Tanako se začal smát a rozběhl se.Hikaru zatáhla a oba se svalili do sněhu, kde se asi pět minut váleli a smáli se.Když se zase zvedli, byli oba nádherně mokří a zmrzlí.Hikaru, která měla jen slabší bundu začala drkotat zuby.Tanako si toho všimnul a přehodil přes ni svůj dlouhý kabát.,,D-děkuju!"pípla.Tanako se usmál.Měl už jen svetr a šálu, to mu ale nevadilo.Volným krokem se vraceli do vesnice.

Hikaru se šla domů převléct a potom šla k Tanakovi.Udělali čaj a sušenky a společně s Riko si sedli u nich v pokoji.Riko jim vyprávěla, co se stalo na misi, ze které právě přišla.,,Představ si, že Yuko, víš, ten zrzavej ode mně z týmu nám chtěl předvést, že chodit přes řeku po kmeni je bezpečné.Jenomže tak trochu uklouznul a spadnul dolů!Ještě že ho sensei vytáhla, jinak by se utopil, blboun jeden!"smála se.,,Vy máte za senseie Kaede, že jo?"zeptala se Hikaru s úsměvěm.,,No jo, proč?"opáčila Riko.,,Já jen že brácha po ní docela slušně pokukuje!"zasmála se Hikaru.,,Nekecej!"vyvalila oči Riko.,,No jo.S kým si myslíš, že je pořád pryč?Ti dva to maj jasný!"prohlásila Hikaru.,,Tak to je teda gól!"zasmála se Riko.Tanako zakašlal.,,Nechci vám kazit zábavu, dámy...."usmál se.,,Co je?"zeptala se Hikaru a ještě se trochu smála.Tanako se medově usmál a ukázal nalevo od ní.Obě se tam podívaly.,,Fůj!"zakřičela Riko.Hikaru vyjekla jen:,,Ježiši!"Směrem k nim se totiž plazila obrovská, chlupatá bestie, které se dá při dobré vůli říkat pavouk.Obě vystřelily neobvyklou rychlostí na postele.Tanako jen seděl a smál se.,,Dělej něco!"zakřičela Riko.Tanako pomalu vstal, vzal pavouka do ruky a díval se na něj.,,No, je to docela kus.."poznamenal.,,Bezva, tak ten ,kus´ vyhoď!"zasmála se nervózně Hikaru.,,Tenhle?"zeptal se Tanako a šel k nim.Obě začaly nepříčetně ječet.,,Co tady vyvádíte?"vykoukla ze dveří Hanabi.,,Mami, ať to vyhodí!"křičela Riko.Tanako se k ní otočil s pavoukem.,,Proboha, vy naděláte!"vzdychla Hanabi, vzala pavouka a vyhodila ho z okna.,,Děkujeme...."špitla Hikaru.,,Nemáte zač.A ty je nezlob, když vidíš, že se ho bojí!"broukla na Tanaka.Ten se jen zasmál.Hanabi odešla a začala bitka.

,,Dobře, dobře, teď mě bedlivě poslouchejte!"řekla s hranou vážností Hikaru, převlečená za Hanako, jejich bývalou třídní učitelku.,,Jak jste jistě všichni slyšeli a do paměti své si pilně zapsali, byloť to tu všechnoť kdysiť jiné, než nachází se to dněšť!"kuckala se.Tanako s Riko se rozesmáli, když si připomněli svou divně mluvící učitelku.Riko potom velice přesvědčivě předváděla Kakashiho, z čehož se Hikaru dusila smíchy.Potom se vsadili, že Hiakru nepřekoná byakugan.Tanako si tedy sednul na postel jako rozhodčí a Hikaru s Riko se postavily proti sobě.,,Hm...to si dám líbit, kunoichi útočí!"smál se.,,tak jo, začněte!"řekl.Hikaru s Riko se do sebe pustily.Samozřejmě jen přátelsky a bez chakry.Riko měla jen zapnutý byakugan.,,Mám tě!"vykřikla, když dala Hikaru dlaní do břicha.,,Vážně?"zasmála se Hikaru, chytla jí ruku, přetočila a naznačila úder pěstí do tváře.Tanako se zřejmě skvěle bavil, protože dívky po chvíli zjistily, že usnul.,,Bezva!"utrousila Riko.Pak se pořád ještě s byakuganem podívala na Hikaru, která se dívala na Tanaka.,,No ne, Hikaru!"zahihňala se.,,Co?!"vyhrkla.,,Tak takhle...já něco vím, o bráchovi!Neřeklas mi to!"smála se.Hikaru zrudla.,,A co jako?"zeptala se nervózně.,,Není tu co říkat....."špitla.,,Ale no tak, můj byakugan neoklameš.Ten pohled bych ale možná poznala i bez něj.A ty myšlenky, je to víc než jasný!"zasmála se.,,Jazyk za zuby!"vykřikla Hikaru.,,Nebo?"zasmála se.Hikaru se rozesmála a skočila na ni.Podařilo se jim spadnout na Tanaka, kterého probudily.Ten se jim hned začal věnovat a byla z toho nová pranice.

Tanako zrovna držel Riko pod paží a Hikaru za ruce a prohlašoval novou defenestraci na počest pádu politické kariéry Hoschikage.Chystal se je slavnostně vyhodit z okna, když se ozval nelidský řev.Tanako je obě pustil a nahrnuli se k oknu.Řev se ozval znovu...a to už viděli jeho původce.Ulicemi se hrnuli jonini, připraveni k boji.,,Rychle, každá pomoc dobrá!"křičeli.Děcka ještě viděli, jak z jejich domu vybíhá ozbrojená Hinata s Nejim a Hanabi a běží za ostatními.Na kraji vesnice demoloval domy obrovský, neztvůrný tygr.,,Co to je?!"vyjekla Hikaru.,,Nevím...."odpověděl Tanako.Pak se všichni tři jako na povel otočili.,,Musíme jim pomoct!"vykřikla Riko.,,To musíme, ale vy dvě zůstanete tady!"poručil Tanako a ozbrojil se.Konečně vyběhnul pryč a dívky ho viděly, jak utíká za ostatními.,,Musíme za ním!"řekly obě zároveň a podívaly se na sebe.Oblékly se, ozbrojily a vyrazily do ulice.Běžely podle hluku a taky za ostatními.Konečně doběhly na místo a uviděly tu spoušť.




Fenceless part 6

24. října 2007 v 11:37 | Rin-chan |  Bez hranic

Nic není zadarmo

Kakashi seděl v obývacím pokoji a měl nohy položené na Hikaru, která klikovala.Byla už úplně zpocená a vyčerpaná.Kakashi se pořád ptal:,,Kdo jsem?"a Hikaru pořád odpovídala:,,Blbeček!"Touhle docela nepříjemnou metodou se ji Kakashi snažil přinutit, aby mu říkala sensei.Hikaru ho ale jako senseie neuznávala.Nechal ji trápit se přes dvě hodiny, teprve když se za ni přimluvila Sakura, nechal ji jít.Hikaru vletěla do sprchy, kde se umyla.Potom šla ke Kakashiho pokoji a do jeho boty mu dala pěnu na holení a do té naaranžovala mandarinku.,,To máš za to, blbečku!"zasmála se.Potom odešla do svého pokoje a uložila se.Pomalu usínala, když se ozvalo sakrování a výkřik.,,Hikaru, co to má sakra znamenat?!"křičel Kakashi celý bez sebe.,,Taky ti přeju dobrou noc, bratříčku!"zasmála se a usnula.

,,Jak neobvyklé, jsi tu zase pozdě..."utrousil sarkasticky Kakashi když se Hikaru nedůstojně škrábala ven ze škarpy.,,Jo, promiň..."špitla.,,Promiň....?"nastražil ucho Kakashi.,,Blbečku."dořekla.Kakashi vzdychnul.,,Dobře.Kluci, vy se budete věnovat tréninku.Dane, ty se zbraní, Tanako ty v taijutsu.Hikaru...."obrátil se na sestru.Seděla na zemi a vyplétala si z vlasů svízel, který se jí tam při pádu zamotal.,,Ano?"zeptala se bez zájmu a dál se věnovala lepkavé rostlině.,,Ty budeš běhat."dokončil.Podívala se na něj.,,Jasně, hračka."zasmála se.,,Na zádech poneseš dvacetikilový batoh a na nohou budeš mít závaží..."dodal.Dan s Tanakem se na něj otočili a Hikaru zapomněla zavřít pusu.,,Ses zbláznil ne?"vydechla nakonec.,,Tak dělej."řekl, vzal měch a naplnil ho kameny a zbraněmi.Na nohy jí přivázal tréninkové závaží a poslal ji obíhat louku.Šlo to z tuha, ale Hikaru nic neříkala.Na jeho otázku ,,Kdo jsem?"pořád odpovídala ,,Blbeček." a on z ní nemohl dostat označení ,,sensei".Asi po deset kolech si chtěla Hikaru odpočinout, ale Kakashi ji nenechal.Konečně padla vyčerpáním a už se nezvedla.Zprudka oddychovala .,,Tak dělej, pokračuj!"vyzval ji Kakashi.,,Ne, já už nejdu!"zašprajcla se a sundala si závaží.,,Půjdeš a hotovo!"poručil.,,Ne!"řekla.Dan s Tanakem to jen udiveně pozorovali.Kakashi teď stál nad ní a naštvaně ji vyháněl na okruh.Hikaru měla pořád svůj naštvaný výraz.,,Klidně udělám něco jiného, ale nehodlám se zabít!"odsekla.Kakashi se jí zrovna chystal něco říct, ale vedle nich se zakouřilo a objevil se Kakashi, jejich otec.

,,Hikaru, pojď se mnou!"řekl.Hikaru vyplázla na Juniora jazyk a vstala.Byla ale tak vysílená, že se jí roztřásly nohy a ona si musela kleknout.,,Co se ti stalo?"zeptal se Kakashi udiveně.Hikaru mlčela.Kakashi jí pomohl vstát a chytnul ji za paži.,,Nečekejte na ni!"řekl Juniorovi a zmizel i s ní.,,Kam to šli, Kakashi-sensei?"zeptal se Tanako.,,Nevím."odpověděl otráveně Junior.
Kakashi se s Hikaru objevil nedaleko v lese.,,Co potřebuješ, tati?"zeptala se.,,Ten večer, co jsi měla ty oči....bojovala jsi s někým?"zeptal se.Hikaru se zamračila.Proč to pořád tak řeší?,,Ne."odpověděla.,,A nějaký silný emotivní zážitek?"pokračoval Kakashi.,,No ne.Teda vlastně...byla jsem hodně naštvaná.."vzpomněla si.,,Tím by se to vysvětlilo...."zašeptal Kakashi.,,A co?"zeptala se udiveně.Kakashi ale neodpověděl.Vytáhnul shuriken a hodil ho na ni.Uhnula.,,Co to děláš?!"vyjekla vyděšeně.,,Bojuj, Hikaru!"vykřikl a vrhnul se na ni.Bylo jasné, že nemá šanci, i když se snažila bránit ze všech sil.Kakashi útočil úmyslně tvrdě, ale taky tak, aby jí neublížil a donutil ji k té nejhorší obraně.V jednu chvíli popadl svůj kunai a ohnal se jím po jejím obličeji.Neměl v plánu ji říznout, jen vyděsit.Byl to neuvěřitelně rychlý pohyb, ale Hikaru najednou zvedla ruku a ránu zastavila.Kakashi se na ni podíval a dech se v něm zastavil.Uviděl přesně to, co chtěl.,,Co to je?Vidím nějak jinak!C-co to je?!"křičela vyděšeně.Kakashi se na ni díval.Hikaru vytáhla kunai a podívala se do něj.Hned ho upustila.,,To je ono!Tak to se mi nezdálo!Co to je?Tati, co to je?!"křičela.Kakashi jen stál a nevěřícně se na ni díval.Najednou Hikaru ztuhla a zmlkla.,,Co je?"zeptal se starostlivě.Její oči se vrátily do normálu a ona se převrátila na zad.Kakashi sebou mrsknul a chytil ji.,,Hikaru?!"křiknul.Nic.Byla v bezvědomí.Kakashi se s ní tedy rychle vydal do nemocnice.

Hikaru otevřela oči.Cítila se neuvěřitelně vyčerpaně.,,Kde to jsem?"zašeptala.,,V nemocnici."ozvalo se vedle.Hikaru se ohlédla a uviděla Kakashiho.,,Tati?"zašeptala.,,Ano?"opáčil, ale díval se kamsi z okna.,,Co se to stalo?"zeptala se unaveně.Kakashi vzdychnul.,,Při tom boji jsi se naštvala.Neměla jsi proti mě šanci, proto jsi se donutila k dokonalejší obraně.Tvé oči zčervenaly a objevilo se v nich tomoe.Dohromady se to jmenuje Sharingan."řekl.,,Sharingan?"zeptala se.,,Co to má být?"podivila se.,,Je to Kekkei genkai dávno zaniklého klanu, který byl jeden z nejmocnějších v naší vesnici.Jmenoval se Uchiha klan.Sharingan byl jejich pokrevní vlastnost, která měla ještě jeden level, Mangekyou sharingan.Díky sharinganu vidíš tok chakry, příští soupeřovy pohyby, vnímáš rychlost a dokážeš i úžasné genjutsu.Bývalý snoubenec tvé matky to měl, ale ten už je mrtvý."vysvětlil.,,Aha.....no ale když je to kekkei genkai, jak to že ji mám já?To trochu nesouhlasí, ne?Nebo chceš říct, že nejsem tvá dcera?"ušklíbla se.,,Ano, jsi má dcera."usmál se.,,Tak jakto?"vyjekla.,,Sharingan máš po mě."řekl.Hikaru se zarazila.,,Copak ty jsi patřil k tomu klanu??"zeptala se.,,Ne, ale jeden můj přítel ano.Když umřel, věnoval mi svůj sharingan."řekl a odkryl si šátek.,,To je ono!"vykřikla, když uviděla jeho oko.,,Neřekl jsi mi, že něco takového máš!"vyčetla mu.,,Nebylo to třeba.Teď je.",,Junior to má taky?"zeptala se.,,Ne, máš to jen ty...já to nemám v krvi jako kekkei genkai, nemůžou to tedy zdědit mé děti.Něco ale přece jen mám, protože jinak bych ho nemohl používat.A ten malý zlomek máš po mě.Nemáš to taky tak úplně přirozené, očividně to ale můžeš používat.Není to ale klasický sharingan, je stejný jako můj."řekl.,,Aha, a to je...?"zeptala se.,,No...narozdíl ode mně ho můžeš vypnout....nemůžeš ho ale používat příliš dlouho, ubírá ti to moc chakry a energie, proto jsi v tom lese zkolabovala."vysvětlil.Podívala se do země.,,Naučím tě s ním bojovat a využívat ho, musíš si ale uvědomit, že ti při jeho používání hrozí nebezpečí."upozornil ji.Hikaru kývla.,,Dobře.",,Tak, a teď si odpočiň!"řekl a odešel.Hikaru se chvíli dívala na dveře, potom si ale lehla a usnula.

Večer ji pustili domů.Po cestě potkala Riko.,,Ahoj, kde jsi byla?Tanako říkal, že tě tvůj táta stáhnul z tréninku...."usmála se.,,Jo, no....trénovali jsme a ....prostě jdu z nemocnice!"zasmála se.,,Cos proboha dělala v nemocnici?"vyvalila oči.,,No, trochu jsem přehnala trénink...."zalhala.,,Teda, ty jsi!"zahihňala se.,,No jo, jsem cvok, s tím už ale nic neuděláš!"zasmála se Hikaru.Pak se s ní rozloučila a letěla domů.Vešla do předsíně, kde na ni čekala Sakura.,,Kde jsi byla?!"vyjela na ni.Hikaru se zarazila, ale už tu byl Kakashi.,,Poslal jsem ji něco vyřídit, promiň, měl jsem ti to říct!"usmál se.Sakura si ji změřila pohledem, potom pokrčila rameny a odešla.,,Mámě to neříkej!"syknul Kakashi.Hikaru kývla.U večeře se potom Kakashi obrátil na Juniora.,,Máš zítra nějaký důležitý plán, nebo by ti nevadilo, kdybych si půjčil Hikaru?"zeptal se.,,No, nemám...klidně."odpověděl udiveně Junior.,,Dobře.Hikaru, zítra ráno se mnou půjdeš trénovat, ano?"podíval se na ni.Kývla.,,Co to je za nápady?"kroutila hlavou Sakura.,,Jen ji něco učím!"zasmál se Kakashi.Po večeři musela jít brzo spát.

,,Hikaru, vstávej!"vzbudilo ji ráno.Otevřela oči a nad ní byl Kakashi.,,Co?Už?"zívla.,,Jo, pojď."šeptal.Hikaru se tedy oblékla a šla s tátou.Když vycházeli ven, jen tak mimochodem mrkla na hodiny.,,Čtyři ráno?"lekla se.,,Proboha, jak je možný, že mě někdo dostal z postele takhle brzo?!"pomyslela si.Venku bylo docela chladno a tma, Kakashi ji ale i přesto vedl někam pryč.Brzy došli na místo, kde včera trénovali.Tam se Kakashi zastavil.,,Takže, jako první tě samozřejmě musíme naučit sharingan vůbec zapnout."prohlásil.Hikaru kývla.,,Takže, pokus se soustředit větší množství své chakry do očí.Bude to asi bolestivé, ale po chvíli budeš mít pocit, že kdyby ses podívala jinak, bolest přestane.Třeba jako když ležíš na kameni a cítíš, že kdyby ses posunula, bude se ti ležet líp.Chápeš?"zeptal se.,,Ano!"odpověděla.,,Tak začni!"pobídnul ji.Hikaru se začala soustředit.,,Mám to!"zvolala a podívala se na něj.,,Nemáš."usadil ji klidně.Hikaru splihla a pokusila se o to znovu.Tak se to opakovalo asi hodinu.Kakashi ji pořád sledoval.Konečně se jí cosi povedlo, ale asi jen na pět vteřin.,,To nevadí, lepší něco než nic!"pochválil ji.Tímhle tréninkem strávili celý den.Večer se vrátili domů a Hikaru byla celá strhaná.Ani nejedla a šla si lehnout.Příští den se vše opakovalo...a ten další taky, a pak taky......




Fenceless part 5

24. října 2007 v 11:37 | Rin-chan |  Bez hranic

Problémový smolař

Hikaru tu noc spala u Tanaka.Konečně si mohla odpočinout od Kakashiho chrápání, otravného budíku a vůbec od celé své podivné rodiny.Tanako má navíc úžasnou sestru, která je mladší než on a stejně stará jako Hikaru.Není divu, že je Tanako tak zodpovědný a starostlivý, když se o ni stará.Jmenovala se Riko.Její Byakugan, který vypadal většinou u některých členů klanu podivně, ji dělal velmi zajímavou a pěknou.Hodně jí slušel a člověka napadlo, že k ní prostě opravdu patří.Měla nádherné, dlouhé vlasy a prostě byla ve všech ohledech dokonalá.Nebyla ale vůbec namyšlená a dalo se s ní normálně bavit.Tanaka Byakugan nedělal tak zajímavým, ale vypadal s ním nádherně!Hikaru po něm celý večer nenápadně pokukovala, aniž věděla proč.Seděla v pyžamu s Riko v jejich pokoji a povídaly si.V tom kolem Riko proletěla můra.Riko se lekla a hodila po ní polštář, který přistál Hikaru na hlavě.Hikaru vypískla a hodila ho zpátky.,,Co děláš?"zasmála se Riko a popadla jiný.V tu chvíli se rozpoutala polštářová bitka - polštáře létaly všude v ohromném množství.Otevřely se dveře a vešel Tanako.Musel si dřepnout, aby nedostal polštářem do hlavy.,,Hej, co tu vy dvě děláte?"vyjekl poděšeně.Riko s Hikaru na sebe mrkly a kývly.,,Promiň, Tanako-kun....."špitla Riko.,,No proto!"zasmál se a přešel ke skříni.Svléknul si triko a jen v kalhotech si lehnul do postele.Riko s Hikaru se k němu pomalu blížily.,,Co je?!"zeptal se.Nic.,,Vy jste obě maniačky!"zakřičel, když ho popadly každá za jednu nohu a tahaly ho z postele.Vytáhly ho doprostřed pokoje, Riko mu chytla ruce a Hikaru popadla polštář.Napřáhla se, ale Tanako sebou mrsknul.,,Tak to teda ne!"vykřikl, vytrhl se Riko a popadnul jiný polštář.A v tu chvíli se mydlili všichni tři, hlava nehlava.Tanako popadnul Hikaru a složil ji.Potom si na ni obkročmo sednul, jednou rukou jí chytil ruce a druhou odháněl Riko.Hikaru se mu vyškubla.,,Na něj!"vykřila a obě se na něj vrhly.Ozvala se rána.,,Dobře, dobře, vzdáváme to!"řekla vysmátá Riko, když obě, zamotané do přikrývek ležely na zemi a Tanako na nich vítězně seděl.Otevřely se dveře a vešel Neji.,,Můžete mi vysvětlit, proč tady tak blbnete?"spustil.,,Promiň, strýčku, jen jsme museli něco vyřešit!"zazubila se Riko.,,Už půjdeme spát!"řekla, aby si ho usmířila.Neji cosi zabručel a odešel.Tanako vstal a rozmotal je.Pak si lehli všichni na zem vedle sebe a povídali si.Hikaru ležela uprostřed.Když už na ně asi po čtvrté vletěl rozzlobený Neji, šli konečně spát.

Ráno se Hikaru probudila a zrudla.Ležela těsně u Tanaka, úplně k němu přitulená.Rychle se odkutálela, což Tanaka probudilo.,,Kolik je?"zeptal se ospale.,,Tři čtvrtě na pět...tak vstáváme!"řekl.,,Neblbni, můžeme ještě čtvrt hodinky spát!"zívla Hikaru.,,Ale ne, alespoň jednou přijď v čas.Vstávej, ty lenoško!"zasmál se.,,Ani mě nehne!"prohlásila, zachumlala se do deky a spala dál.Tanako vzbudil Riko a cosi jí pošeptal.Ta se zasmála, kývla a kamsi utekla.Tanako si sednul k Hikaru.,,Tak jak myslíš!"prohlásil a popadnul ji i s dekou do náručí.,,Co chceš dělat?!"vyjekla poděšeně.Tanako se s ní rychle vydal do koupelny, kde už stála Riko a napouštěla vanu úplně ledovou vodou.,,Co to...?!"vykřikla poděšeně Hikaru.Pozdě.V tu ránu se válela ve vaně plné ledově studené vody.Okamžitě ji přešla chuť spát a chtěla vyskočit z vany.Byla ale zamotaná v přikrývce, ze které se za mokra velmi špatně dostávalo.Nakonec se přece jen dostala ven.Naštvaně popadla deku a hodila ji na Tanaka.Riko se smála, až skoro slzela.

Když se oblékli, rozloučili se s Riko a vydali se na sraz.Byli tam první.,,Jdeme pozdě?"udivila se Hikaru.,,Naopak, jsme tu dřív!"usmál se Tanako.Hikaru se nic podobného ještě nikdy nestalo, byla z toho trochu nesvá.Konečně se přiřítil i Kakashi a nakonec Dan.,,Dobře, jsme kompletní, můžeme teda vyrazit!"usmál se Kakashi.Vydali se k bráně.Najednou před ně skočil Kakashi.,,Hikaru, můžu s tebou mluvit?"zeptal se.Hikaru kývla a šla s ním stranou.,,Poslyš, máma mi říkala, že jsi nedávno měla drobný problém..."začal.Zatvářila se nechápavě.,,Prý jsi tvrdila, že máš něco s očima.."upřesnil.,,Jo, to jo, zdálo se mi, že jsou červené....ale jen na chvíli, když přišla máma, už nebyly.Proč?"řekla.,,No....můžeš mi říct, jak přesně vypadaly?"zeptal se naléhavě.,,No...jo.Moc jsem to sice neviděla, ale zdálo se mi, že byly úplně červené.....něco bylo i černé, ale spíš ta červená.Bylo to hrozně rychlé....."vysvětlila.,,Dobře..."řekl trochu zaraženě Kakashi.,,To je vše...můžeš jít!"usmál se.,,Jo, tak já jdu.Moje první mise!"zasmála se.Kakashi se taky usmál.,,Tak utíkej!"pobídl ji.Vlepila mu pusu na tvář a běžela za ostatními.

,,To tě tatínek hledal, jen aby ti dal pusinku?"zasmál se Dan.,,Ne, ale do toho tobě nic není!"odsekla a přemýšlela, co tím výslechem Kakashi sledoval.Když došli za bránu, vyskočili na stromy a vzali to rychleji.Konečně došli k velké řece.Protože v noci pršelo, byla celá rozbouřená a hrozně široká.,,Tak jdeme!"zasmál se Kakashi.,,Přes TOHLE?"řekla s důrazem Hikaru.,,Ano, nějaký problém?Máš snad něco proti vodě?"podíval se na ni.Ona se podívala na Tanaka a ten se rozesmál.,,Měl bych něco vědět?"vrhnul na ně zkoumavý pohled Kakashi.,,Radši ne..."zavrčela Hikaru, ale usmála se.Kakashi šel první.Proud byl hrozně silný, ale dalo se to.Potom Dan a po něm Hikaru.,,Zvládneš to?"zeptal se Tanako.,,Jasně!"prohlásila Hikaru, když uviděla Danův škodolibý výraz.Vstoupila do vody.Proud byl o hodně silnější, než si myslela, přesto byla pevně rozhodnutá přejít.Tanako šel hned za ní.,,Jseš si vážně jistá?"zeptal se ještě.,,Naprosto!"zašprajcla se Hikaru.Udělala dva kroky a uklouzla jí noha.Spadla a málem by odplavala pryč, kdyby ji Tanako nechytil za ruku.Přitáhnul ji.,,No....tak si už tak moc jistá nejsem...."prohlásila a zčervenala.Tanako se na chvíli zarazil, potom ji ale popadnul a vzal do náruče.,,Co to děláš?!"vyjekla vyděšeně v předtuše, že jí chce uštědřit další koupel.,,No, jak se chceš dostat na druhou stranu?"zasmál se.Hikaru teda už nic nenamítala, chytla se Tanaka kolem krku a nechala se přenést.

,,Co to mělo být, copak se neumíš udržet?"vyjel na ni přísně Kakashi na druhé straně.,,Jo, já jsem chtěla jen...teda sklouzla mi noha a ....."koktala zmateně.,,Jo, jasně.Až půjdeme zpátky, přejdeš to sama.A jestli uplaveš, tvoje věc.Rozumněla jsi?"prohlásil.Hikaru poslušně kývla.Konečně přešli jedno pole a byli na místě.,,Vítám vás!"široce se usmíval tlustý muž.,,Já jsem Koroku, majitel farmy!Jsem moc rád, že jste přišli!"křičel nadšeně.Hikaru na něj pomalu začínala být alergická, ale ani ostatní se netvářili moc radostně.,,Teď si odpočinete a potom nám pomůžete!"řval dál.Asi byl trochu nahluchlý, ale ostatní ho slyšeli až moc dobře.Šli s ním teda dovnitř, kde dostali jídlo.Koroku neustále něco povídal a prskal jídlo po stole.Skoro nikdo se proto svého jídla moc nedotknul.Hikaru se dokonce jednou pořádně zvedl žaludek, když jí na talíři přistál kus nudličky.Po ,,obědě" se vydali na pole.,,Takže!"zařval Koroku, který stál těsně vedle Dana a vyrušil mu tak jedno ucho.,,Práci si rozdělíme!Vy!"ukázal na Kakashiho.,,Vy by jste mohl opravit střechu od stodoly, je děravá!"hulákal.Kakashi kývnul.,,Chlapce pošleme dokončit ohradu, to je zatlouct kůly a natáhnout provazy!A dívka může jít s mojí dcerou sklízet rýži!"křičel dál.Všichni se teda rozešli po své práci, zatímco Koroku se natáhnul na verandě a usnul jak špalek.

Kakashi sekal dříví a pak ho nosil na střechu, kde ho upevňoval.Tanako s Danem zatloukali kůly a sřídali se.Jednou zatloukal Dan, potom Tanako.Hikaru se mezitím seznámila s Korokovou dcerou, Mikeirou, která byla naštěstí normální.Bylo jí sedmnáct let, měla hnědé vlasy , které jí sahaly až po pás.Nosila je stažené čelenkou.Povídaly si a práce jim rychleji utíkala.,,To tvůj táta pokaždé tak řve?"uchichtla se Hikaru.,,Bohužel....on má totiž za to, že ho okolí neslyší a myslí si, že je tak sympatičtější.....většinou to lidi ale spíš odrazuje.Hodí se to jen naší babičce."smála se Mikeira.,,To věřím..."špitla Hikaru.Kolem ní proplavala nějaká ryba.,,Co to je?"vykřikla.Takovou rybu ještě nikdy neviděla.Mikeira se usmála.,,To je jen piraňa.",,Prosím?"vyjekla Hikaru.Protože byla na rýžovém poli, přirozeně stála po kotníky ve vodě.,,Chceš říct, že stojíme mezi piraněma?"zeptala se.,,Jo, ale neboj, jsou neškodné.Jen nedělej prudké pohyby a nedráždi je."usmála se Mikeira.Hikaru se je tedy snažila ignorovat.Jenomže, při své šikovnosti se jí podařilo zakopnout o podvodní kořen.Rázem se plácala ve vodě.Bohužel, zrovna pod ní plavalo malé hejno červených rybek.....

,,Tak jak jste to zvládli?"zeptal se Kakashi s úsměvem a spokojeně přejel pohledem své zničené studenty.Danovi se podařilo klepnout se do ruky, Tanaka měl ruce samou třísku a Hikaru byla mokrá a poštípaná.,,Děkuji vám moc za pomoc a přijďte někdy zas!"zakřičel s úsměvem Koroku, přičemž všechny poprskal.,,Rádo se stalo..."usmál se suše Kakashi.,,Tak nashledanou!!!"zakřičel Koroku ze všech sil.Všichni ho pozdravili, Hikaru se rozloučila s Mikeirou a vydali se na zpáteční cestu.Brzy byli u řeky.,,Tak jdeme.Hikaru, jdi první."pobídnul ji Kakashi.Hikaru na něj hodila zoufalý pohled, ale smlouvat se neodvážila.Pomalu a opatrně vešla do řeky.Skoro okamžitě do ní narazil prudký nápor vody.,,Jste si jistý, Kakashi-sensei?"zeptal se Tanako.,,Naprosto.Hikaru se musí naučit samostatnosti.Přece nemůže mít pořád někoho za zadkem!"prohlásil rozhodně.Hikaru ale byla chytrá.Soustředila téměř veškerou svou chakru do chodidel a tím se přicucla ke dnu.Šlo se jí mnohem lépe.Konečně vylezla na druhý břeh.Po ní přešli i ostatní.,,Tak vidíš."pochválil ji Kakashi.,,Nakonec ti došlo, že bez chakry to asi nepůjde."zasmál se.,,Jo.A ty bys mě klidně nechal utopit, kdybych na to nepřišla."prskla.,,Jsi blázen?Měl jsem tam klony!"zasmál se.Z vody vstalo asi pět klonů a všechny zmizely.,,Přece si nemyslíš, že bych tam takový tele pustil jen tak?!"zasmál se.Hikaru si jen naštvaně odfoukla afinu.Tak tohle přehnal.,,To mi chceš říct, že jsem se snažila zbytečně?!"zařvala na spokojeně se šklebícího Kakashiho a rozběhla se proti němu.,,Pust mě!"zakřičela vztekle, když ji Tanako chytil.,,Jen ji nech."zasmál se Kakashi.Tanako ji tedy pustil a ona se napřáhla.Udeřila po něm pěstí, on ji ale chytil a překroutil dozadu, takže se nemohla pohnout.,,Tak jo, klídek!"řekl.,,Pust mě, blbečku!"vyjela.,,Ocenil bych označení ,sensei´"upřesnil.,,Tak toho se ode mě nedočkáš!Nejsi sensei, jsi mam......mfmufgm!"nedokončila, protože jí Kakashi zacpal pusu.,,Tak to by stačilo."usmál se.Hikaru už ani necekla a po cestě domů se tvářila uraženě.Ale alespoň už nedělala žádné problémy.....


Fenceless part 4

24. října 2007 v 11:36 | Rin-chan |  Bez hranic

Sen nebo skutečnost?

,,Kde proboha zase je?!"ptal se netrpělivě Kakashi.,,Ta holka je snad zlej sen!"stěžoval si.Konečně Hikaru přišla na scénu svým obvyklým způsobem.Nikdo přesně nevěděl, jak k tomu došlo, ale vykutálela se z blízkého křoví.,,Jsem tu včas?!"vykřikla udýchaně.,,Pokud bychom měli sraz o deset minut později, tak ano!"prohlásil Kakashi.Hikaru zrudla a zasmála se.,,Ale no tak, prostě byla zácpa."prohlásila.,,Cože?"podivil se Kakashi.,,Víš, běžela jsem a přes cestu šlo spoustu mravenců, nemohla jsem je přece rozšlapat......"mlela zmateně.Kakashi se zatvářil nešťastně.,,Hlavně že jsi tady."řekl konečně.Tanako znovu pomohl Hikaru na nohy.Když jí podal ruku, měla zase ten zvláštní pocit.Konečně si Tanako všimnul modřiny, kterou měla na tváři.,,Máš modřinu?"zeptal se.,,No jo...."zasmála se.Tanako se podíval na Dana, který stál jako opařený a doufal, že z toho nic nebude.Nebylo.Hikaru se to rozhodla přejít a Tanako se do toho sám nemíchal.

,,Dobře, začneme s tréninkem.Jako první musíte umět dokonale ovládat svou chakru.Proto dnes budeme šplhat na stromy.Nebude to ale šplhání, jaké znáte, nepolezete na strom, vy na něj vyběhnete."řekl Kakashi.,,Vyběhneme?"zeptal se Dan.,,Ano, půjdete po dvou."usmál se Kakashi.,,Já vím, tohle mě už máma učila....znám to...."prohlásila Hikaru.,,Tak nám to předveď."pobídnul ji Kakashi.Zarazila se.,,Neřekla jsem, že to úplně umím..."vyhrkla.,,To nevadí, zkus to."trval na svém.Hikaru tedy spojila prsty a od jejích nohou se vznesl malý obláček prachu, který se zvířil náhlým vpádem chakry do chodidel.Hikaru se rozběhla proti jednomu stromu.Běžela až téměř na vrcholek, kde vytáhla svůj kunai a udělala zářez.Potom seskočila zase dolů.,,Výborně, alespoň něco.Prozatím stačí, když to budete umět alespoň takhle.Teď trénujte!"rozkázal.Všichni se jako na povel rozběhli proti svému stromu.Hikaru zdědila po Sakuře dokonalé ovládání chakry, proto jí to nedělalo moc velké problémy.Tanakovi to také šlo a lepšil se čím dál víc.Jediný, kdo nevyběhl ani deset metrů byl Dan.Hikaru mu to zkoušela vysvětlit, ale on nechtěl.V tomhle oboru tedy zůstal nejhorší.

Večer seděla Hikaru na lavce na dětském hřišti a přemýšlela.,,Neruším?"ozvalo se.Byl to Tanako.,,No jasně že ne!"usmála se.Sednul si vedle ní.,,Co tu děláš?"zeptal se.,,A ty?"vrátila mu to.,,Šel jsem za tebou..."řekl.Hikaru cítila jak rudne.,,Vážně?A proč?"špitla.,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat."řekl.,,Povídej!"pobídla ho.,,Tebe přece tvoj máma učila...ty přece umíš bojovat, tak proč to nevyužíváš?Byla bys skvělá."usmál se.,,No.....já nevím....při tréninku nechci a žádná vážnější příležitost ještě nebyla."vysvětlila.,,Aha...no já jen tak...."řekl.,,To je jako s tebou!Taky jsi při tréninku se mnou nepoužil pořádně ani Juuken, ani Roku...rkou....rokuk........však ty víš co myslím, ne?"zasmála se.,,Rokujuuyon Houshou."doplnil a usmál se.,,Přesně to myslím!Promiň, ale je to dost krkolomnej název!"zakřenila se.,,Jo, to je.Když sem byl malej, zlámal jsem si na něm jazyk nejmíň stokrát a někdy mi dokonce vzniklo něco jinýho, než jsem chtěl!"prohlásil.Hikaru si ho představila a rozesmála se. Se zájmem se na ni podíval.,,No jo, já to nevymyslel."vzdychnul.,,A navíc: Kdybych to použil, asi bys to neustála!"ušklíbnul se.Udělala namachrovanej výraz.,,Myslíš?"Tanako se rozesmál a vstal.,,No, možná, kdo ví.Tak zítra v šest na cvičišti......nebo.....buď tam radši už v pět."zasmál se.Ukázala na něj zatnutou pěst.

Byla noc a Hikaru zase nemohla spát.Ne že by trpěla poruchami spánku, měla jen staršího bratra, který chrochtal jak nadržené prase.,,Tohle už nevydržím!"prohlásila a vstala.Tiše otevřela dveře a vyšla na chodbu.Snažila se jít co nejtišeji.Nebylo to ale potřeba, chrápání se stále stupňovalo.Otevřela dveře do jeho pokoje a uviděla ho, jak mu hlava visí z postele, nohy a ruky roztažené do dálky, pusa otevřená.Zadusila smích.Takhle by měli ,,senseie" vidět kluci.V tu chvíli ji ale vytrhlo z přemýšlení mocné zachrochtání.,,Bože, jak je možné, že já jsem normální a můj bratr je prase?"pomyslela si.Rozhlédla se kolem.Nejdřív ji napadlo trochu ho přidusit polštářem, ale to by zas ječel a určitě by se mezi ně zamíchali rodiče.Potom uviděla ( mezi ostatním bincem ) ležet v koutě jeho ponožky.Na tváři se jí rozprostřel spokojený úsměv.Když odcházela, ohlédla se na své mistrovské dílo.Kakashi měl v puse naaranžovanou svoji smradlavou ponožku.Nic světového to sice nebylo, ale aspoň byl klid.Ulehčeně se vrátila do pokoje a když usínala, s rozkoší vnímala to ticho.

Ráno ji probudil drnčivý zvuk.Posadila se na posteli a ospale mžourala na rozbitý budík, ležící u stěny, který tam před dvěma dny hodila.,,Ten krám ještě funguje?"podivila se.,,No co, alespoň mě vzbudil včas.....to budou koukat, když tam budu správně!"zasmála se.Pak se ale podívala na hodiny a úsměv jí ztuhnul.,,Kdo řekl, že ten budík funguje?"vypískla nešťastně, hodila na sebe šaty a co nejrychleji vystřelila z domu.Hodiny ukazovaly čtvrt na sedm.,,Oni mě zabijou...a já se jim ani nebudu divit!"křičela nešťastně.Ještě stačilo seběhnout menší sráz a byla na místě.Jako na potvoru se jí ale pod nohy připletl pařez a ona se přes něj natáhla.Bylo to ale z kopce, takže se kutálela až dolů.Při tom se na ni namotaly různé rostliny a na různých místech ji poškrábaly.Vykutálela se z keře, celá omotaná a dodřená.Tři její týmoví společníci se na ni dívali.,,Hikaru?"zeptal se Tanako opatrně.,,Neptej se!"zavrčela a strhávala ze sebe rostliny.Ten den bylo na programu házení kunai.Tanakovi to šlo výborně, ale Hikaru se jen asi ve třech případech z pěti trefila do středu.Všichni ale uznali, že nejlepší v tomhle oboru je Dan.Trefil se pokaždé a jen asi jednou minul cíl.Jejich tým měl tedy už své rozdělení.Na kontrolu chakry a Medical ninja byla Hikaru, Taijutsu byl obor Tanaka a se zbraněmi to zase báječně uměl Dan.To musela Hikaru uznat, i když ho neměla moc v lásce.On je ale naprostý idiot a neumí chvíli držet pusu.Pochopitelně se zase začal vytahovat.

Napovídal spoustu hloupostí, které Hikaru dost vytočily.Ještě večer nad tím pořád přemýšlela.,,To je takovej debil!Co si o sobě myslí, cápek jeden!"prskala.Vešla do koupelny a začala si napouštět vanu.Než se napustila, čistila si zuby.U toho pořád myslela na Dana a neustále měla v hlavě jeho slova.Byla pořádně vytočená.V akademii je přes padesát studentů, a ona musí být v týmu zrovna s ním.Snad ještě nikdy nebyla tak naštvaná.Pak se podívala do zrcadla.V tu chvíli se domem ozval výkřik.Rozrazily se dveře do koupelny a stála v nich Sakura s Kakashim.,,Co se děje?"zeptala se, když viděla, že Hikaru je úplně v pořádku.,,Zase pavouk?"utrousil sarkasticky Junior.,,Ne!Mami!Mami, já mám něco s očima!"vykřikla.,,Co?"zeptala se Sakura a vešla dovnitř.,,Nevím, ale byly červené, jako od krve!"křičela.Sakura jí oči prohlídla.,,Nic tam nemáš...."prohlásila.,,Ale ne!Já jsem to viděla!Byly červené a...",,Hikaru!"přerušila ji Sakura.,,Přestaň si vymýšlet.Jestli je to další vtip, tak se ti nepovedl!"zamračila se a odcházela.,,Ale to není vtip!"vykřikla.Sakura ji ale ignorovala a odešla.Hikaru se znovu podívala do zrcadla.Její oči měly normální barvu - černou.,,Asi se mi to jen zdálo...."zašeptala.

Příští den ráno ji Kakashi vykopal z postele, takže chtě nechtě, tentokrát vstala včas.,,Co tak najednou hlídáš mou přesnost?"vyjela po něm kousavě, když ji popadl za krk a dovedl ke skříni, ať se obleče.,,Neptej se a pojď."odpověděl.V šest se sešli s Tanakem a Danem před budovou Hokage.,,Ty jsi tu dneska včas?"ušklíbnul se, když uviděl zívající Hikaru.,,Já tu v podstatě nejsem...."zívla.,,Tak jo, jdeme."rozhodl Kakashi.Vyšli nahoru po schodech a zaklepali na dveře ,,Káge kanclu" jak tomu Hikaru ráda říkala.,,Dále!"vyzval je někdo zevnitř.Vešli a u stolu seděl usmívající se Naruto.,,Á, to jste vy, tým čtyři!"zasmál se.Pozdravili a stoupli si do řady před něj.Hikaru tajně zívla.,,Mám pro vás vaši první misi."prohlásil Naruto.Všichni se usmáli.Konečně to přišlo!,,Půjdete do nedaleké vesnice, místní farmáři mají problém s obděláním pole....pomůžete jim!"zasmál se Naruto.Úsměvy jim zplihly.Super, to je teda gól.Je Kakashi se usmíval.,,Tohle vám jenom prospěje děcka!"zasmál se.Jejich nadšení sice trochu pohaslo, ale co se dá dělat.Nemohli přece čekat, že dostanou hned napoprvé pořádnou misi!



Fenceless part 3

24. října 2007 v 11:35 | Rin-chan |  Bez hranic

Ty nejsi na nic

Hikaru otevřela oči a protáhla se.Včera po návratu domů se jí podařilo dát do solničky cukr, takže každý, kdo si ,,osolil" jídlo se nenajedl.Celá rodina z toho pochopitelně měla ohromnou radost a ona musela utéct do pokoje.Protáhla se a podívala se na hodiny.,,Osm..."zašeptala.Dneska nikam nešla, takže se vstáváním nijak nespěchala.Když konečeně po půl hodince vstala, šla do sprchy.Tam strávila tak deset minut.Konečně vylezla a šla se obléknout.Zrovna ve chvíli, kdy stála jen v krátkém ručníku u prádelníku a cosi hrabala, ozvalo se zaklepání.,,Dále!"vyzvala návštěvníka v domění, že se jedná o Sakuru.Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Tanako.,,Ahoj!"pozdravil, ale když uviděl, že skoro nic nemá, otočil se a zčervenal.,,Promiň!"špitnul.Hikaru se lekla, ale potom se sklidnila a řekla:,,To je v pohodě." A odešla za převlékací stěnu, co měla v pokoji.Ještě se ale ohlédla na Tanaka a usmála se.Stejně jako on, ale ani jeden z nich neviděl toho druhého.,,Tak copak jsi chtěl?"ptala se Hikaru a u toho se převlékala.,,Domlouvali jsme se dneska na tréninku, pamatuješ?"řekl.,,Jo, vidíš, já na to skoro zapomněla.Dobře."dodala a usmála se.Konečně byla oblečená.Šla se dolů nasnídat.Tanako seděl s ní u stolu a povídali si.,,Dneska jsi ještě nic neprovedla?"smál se Tanako.,,Ne, z takových blbinek už jsem vyrostla!"zasmála se a zvedla ukazovák.,,Hikaru!"ozvalo se.V tu samou chvíli se přihnala do kuchyně Sakura.Zběžně pozdravila Tanaka a vyjela na Hikaru:,,Co má znamenat sáček s vodou pod mým polštářem?Celá postel je teď mokrá!"stěžovala si Sakura.Hikaru zčervenala a Tanako se na ni vesele podíval.Poškrabala se na hlavě.,,No teda.....skoro!"zasmála se nervózně.

Konečně se octli na větším palouku v lese, kam někdy chodívali trénovat.Rozcvičili se a začali.Hikaru se po něm ohnala pěstí, ale on uhnul.Dvěma prsty jí probušil hrudník.,,Kdybych měl v prstech chakru, můj juuken by tě dostal!"zasmál se.Hikaru se usmála a vykopla.Zároveň zezadu vykopnul i její klon.Tanako to ale viděl a skrčil se.Hikaru musela vyrušit vlastní kop.Ohlížela se po Tanakovi, ale ten zmizel.Stála uprostřed a rozhlížela se.V tom ji někdo zezadu chytil kolem krku.Leknutím se ani nepohla.Po tepně jí přejely Tanakovy prsty.,,A teď mít kunai, jsi mrtvá!"řekl.Hikaru projel divný pocit.Zasmála se a vyprostila se mu.,,No jo, boduješ!"řekla a nervózně se usmála.Tanako se zarazil.,,Hikaru?Jsi v pořádku?Tvoje chakra se najednou převaluje nějak rychleji a zmateněji....úplně jinak než obvykle."řekl.Hikaru zrudla.,,Ne!"vykřikla.,,Ale ano, vždyť to vidím!"trval na svém.,,Můžu to teď zkusit bez Byakuganu?"zeptala se.,,Když chceš..."řekl a jeho oči se vrátily do normálu.Hikaru si oddychla.Ano, bylo to kvůli snadnějšímu boji, ale taky kvůli nečemu jinému.Když měl Tanako aktivovaný Byakugan, viděl jí pomalu do duše, což teď jaksi nechtěla potřebovat.Vrhla se na něj.Jen stál na místě a blokoval její útoky.Hikaru dopalovalo, že mu ještě nic neudělala a kopla pořádně.Chtěl ji zadržet, ale ona přidala i druhou nohu.Ztratila rovnováhu a řítila se i s Tanakem k zemi.Dopadla na něho.Tanako se rozesmál.,,Promiň..."špitla.,,Tak tohle se mi teda nelíbí!"smál se.Hikaru udělala tázavý pohled a Tanako ji popadl za ramena.Stáhnul ji k sobě a přetočil se s ní, takže teď seděl on na ní.Hikaru zrudla a chtěla se bránit, ale chytil jí ruce.,,Takhle je to lepší!"zasmál se Tanako.Hikaru se snažila vykroutit, ale nešlo to.Když se podívala na Tanaka, řekla si, jestli se vůbec chce vykroutit.Byli tak asi pět minut, když konečně Hikaru promluvila.,,Možná by jsme mohli pokračovat....."Tanako se usmál.,,No, to by jsme mohli!"řekl a vstal.Podal Hikaru ruku a ta vstala taky.,,Dobře, zkusíme házení kunai, tohle je zřejmě na začátek moc..."řekl Tanako a šel k terčům.Hikaru se rozběhla a skočila mu na záda.Začal se smát a zatočil se.,,A teď bych dostala já tebe!"smála se.

Když skončili s tréninkem, šli do vesnice.Tanako se s ní rozloučil u brány do Hyuuga čtvrti a Hikaru dál pokračovala sama.Když procházela kolem slepé uličky, někdo zavolal o pomoc.Podívala se tam, ale byla tam moc velká tma, aby někoho viděla.Zavolání se opakovalo.Hikaru se teda rozběhla do uličky.,,Je tady někdo?"zeptala se.,,Já."ozvalo se za ní.Otočila se a stál tam Dan.,,To jsem volal já."řekl.,,To byla ale blbá sranda, myslela jsem, že někdo potřebuje pomoct!"řekla a chtěla odejít.Zarazil ji.,,Taky potřebuje, ty."řekl.,,Já?Proč já?!"vyhrkla dopáleně.,,A pusť mě!"dodala.Strčil ji zpátky do kouta.,,Včera jsi mi dala pěknou ránu pěstí!"řekl.,,A to od tebe bylo dost nerozumný.Tohle si zvykat nebudeš!"řekl.,,Zasloužil sis to!"odpověděla, ale dušička se v ní scvrkávala.,,Já si nic nezasloužil!To ty seš úplně prašťěná!"vykřikl.,,Teď ti teda něco předvedu, protože bez toho svýho anděla strážnýho jsi úplná nula!"vykřikl a uhodil ji.Snažila se krýt, ale rána byla moc silná.Dostala ji do pravé tváře.,,Ty kreténe!"vykřikla.,,Říkalas něco?"vyjel na ni a znovu se napřahoval.Hikaru zavřela oči a čekala další ránu.V tom Dana někdo odkopnul tak prudce, že se uhodil o stěnu.,,Co to děláš blbečku?!"vykřiknul podrážděně.Hikaru neznámého moc neviděla, ale v matném světle, které sem pronikalo se zablesknulo bílé světlo z jeho očí.,,Tanako..."zašeptala ohromeně.,,To je ale hanba, troufat si na slabšího a ještě ho tak zbaběle vlákat do pasti!"řekl.,,Tanako!"vykřikla radostně Hikaru.,,Co ty se do toho pleteš?!"vyjel zlobně Dan.,,Vypadni, tohle se tě netýká!"prskal.,,Týká a jestli okamžitě nevyklušeš, tak ti něco ukážu."syknul Tanako.,,Ty vypadni!"seknul po něm Dan a chystal se dát Hikaru novou ránu.Tanako se napřáhnul a dal mu taovou ránu, že se svalil na zem.Hikaru se jen choulila v koutě a pozorovala to.,,Ty seš vážně úplnej kretén!"zařval Dan.,,Tys mě asi neslyšel?!"vykřikl Tanako.,,Padej!"Dan se zvednul, hodil vražedný pohled na Hikaru a odešel.

Tanako pomohl Hikaru na nohy.,,Jsi v pořádku?"zeptal se.Potom si všimnul, že brečí.,,Co je?To to tak moc bolí?"zeptal se.,,Ano!"vzlykla Hikaru.,,Ano, ale ne ten jeho úder!"řekla.,,A co teda?"udivil se Tanako.,,Já jsem tak slabá!Pořád mě někdo musí tahat z průšvihů!A jsem taky blbá, když jsem mu takhle naletěla...a..a...a teď i brečím!Sakra, já jsem úplně k ničemu!"vzlykala.Tanako se trochu zarazil nad tím náhlým výbuchem, ale potom se usmál.Objal ji.,,Nejsi k ničemu, a ty to víš!Jsi jenom trochu jiná, ale ve skutečnosti jsi silná a jednou tě budou všichni respektovat!Jsi přece o rok mladší než já a Dan, máš hromadu času nás dohnat!"utěšoval ji.,,A ani hloupá nejsi, z našeho týmu jsi asi jediná, kdo umí logicky uvažovat.Tak si nic takového nemysli, není to pravda!"usmál se.Hikaru ho pevně objala a brečela.Chvíli tak stáli a potom si Tanako uvědomil, že už nebrečí.,,Hikaru?"zepal se a trochu se odtáhl.Hned na to se ale musel usmát.Hikaru usnula.,,To jsi celá ty!"pomyslel si a vzal ji do náruče.Odnesl ji domů a položil do postele.Na chvíli se zarazil, pak se ale rozhodl a dal jí pusu na čelo.,,Tak zatím, Hikaru!"usmál se a odešel oknem.

Hikaru se probudila asi kolem páté odpoledne.V hlavě jí zběžně prolétlo, co se stalo.,,Ten Dan je vážně kretén, a to máme být tým."pomyslela si.Jak se ale octla doma?No, to je jedno, hlavně že je tady.Sešla dolů.,,To jsi ty, Hikaru?"zeptala se Sakura.,,Jo!"odpověděla.,,Bezva, potřebuju, aby jsi zašla k Hanako a zeptala se...."Sakura se zarazila.,,Hikaru?Co se ti stalo?"udivila se.,,Jak to myslíš?"zeptala se Hikaru.Sakura ukázala na zrcadlo.Hikaru se do něj podívala a na pravé tváři měla parádního modráka.Chytila se za ni.,,Já?No nic...ale...ono...no já..."koktala.Sakura stála a čekala, až se vymáčkne.,,Já....jsem spadla ve sprše!"vyhrkla konečně.Sakura na ni vrhla zkoumavý pohled.,,Vážně?",,Jistě!"usmála se, ale hned zase přestala.Bolelo ji to.,,No když myslíš.Zajdi prosím tě k Hanako a zeptej se jí, dokdy chce ty nové shurikeny pro akademii.Měly by dojít pozítří."řekla Sakura.,,Jasně!"odpověděla Hikaru a vyběhla z domu.Tvář ji bolela a začínala natíkat.Sedla si na lavičku, udělala tři znamení ruky a začala si to léčit.Po chvíli otok splasknul a přestalo to bolet, modřina ale zůstala.,,No, aspoň něco!"zabručela a šla k Hanako.Vyřídila co měla, vysvětlila, že se ve spaní praštila do prádelníku, proto má tu obrovskou modřinu a vracela se domů.Nějak se jí ale nechtělo, tak si sedla na houpačku a přemýšlela.Myslela na všechno možné, ale pořád se jí do mysli vkrádal Tanako.Snažila se na něj nemyslet, ale nešlo to.,,Oki, asi bych se měla vrátit!"řekla si a vstala.Zakopla o kámen a spadla.,,Už zase?Já jsem nemehlo!"pomyslela si otráveně.Vstala a oprášila se.

,,Hanako ti vzkazuje, že pozítří to stačí!"vyřídila sotva došla domů.,,Jasně, díky!"usmála se Sakura.Hikaru šla do pokoje a sedla si na postel.Začala si kreslit, když se rozletěly dveře a do pokoje vrazil Junior.,,Předpokládám, že víš něco o pastě na zuby v mém shuriken-pouzdře?"zavrčel vztekle.,,No, něco možná jo, přijde na to, co...."zasmála se nervózně.,,Já tě...!"začal, ale pak se zarazil.,,Hikaru?Co to máš na tváři?"zeptal se.Hikaru se zamračila.Už zase.Proč jsou všichni tak zvědaví?,,Praštila jsem se do dveří."odpověděla.,,Aha...jasně."řekl Kakashi a odešel.Hikaru vzdychla.Poslední dobou tu není žádná zábava.Sakura už ji všechno naučila a Kakashi se teď chová tak zatraceně zodpovědně......jedinej normální člověk - táta - je pořád pryč.Měla chuť něco rozmlátit.Pak se ale vzchopila, řekla si, že nikdy není tak zle a šla pro Juniora přichystat nějakou veselou pastičku.



Fenceless part 2

24. října 2007 v 11:35 | Rin-chan |  Bez hranic

Tým z donucení

V noci vlétl otevřeným oknem do Hikarina pokoje netopýr a udělal tam pořádnej hluk.Hikaru vyskočila a vyháněla ho polštářem.Konečně se jí to povedlo a netopýr vyletěl.Zavřela okno a chtěla si zase lehnout, ale nad její postelí seděl ohromnej černej pavouk.Hikaru se otřásla.Pavouky přímo nesnášela!,,Vypadni!"pobídla ho šeptem.Pavouk se ale přirozeně ani nehnul.Hikaru napadlo hodit po něm polštář, ale co kdyby se netrefila a pavouk utekl?Sedla si proto na židli ke stolu a dívala se na něj.Asi za hodinku ji to čekání omrzelo a šla pro Juniora.Ten nadával, ale šel s ní do pokoje.Vzal pavouka, ale neodpustil si dát jí ho k obličeji.Konečně ho vyhodil z okna.Hikaru mu poděkovala a lehla si do postele.Pomalu začala usínat, když tu se z vedlejšího pokoje ozval zvuk, jako by tam někdo řezal dříví.Normálně by šla a prostě ho nakopla, ale byla mu vděčná za odstranění pavouka, tak si lehla a doufala, že za chvíli přestane.Nepřestal.Podařilo se jí usnout až kolem čtvrté hodiny ráno, takže když jí zazvonil budík, nastavený na pět, praštila jím o stěnu.Spala dál.

,,Hikaru, ty jsi ještě tady?"třepala s ní Sakura.Hikaru otevřela oči.,,Co?Nech mě ještě spát!"zavrčela.,,Já myslela, že máte v šest sraz!"argumentovala.,,No a?"mlaskla Hikaru.,,Je za tři šest."upozornila ji Sakura.To Hikaru probudilo.,,Cože?Sakra!"vykřikla a vyskočila z postele.Jednu nohu ale nechala v přikrývce a hodila masku na podlahu.Sakura jen taktak stačila uhnout.,,Sakra!"vykřikla znovu Hikaru a vymotala se z přikrývky.Začala se bleskově oblékat a vyčistila si rychle zuby.Učesala se a vlétla do kuchyně.,,Kde mám snídani?Sním ji cestou!"vykřikla.,,Nemáš snídani, Kakashi chtěl, aby jsi nesnídala."usmála se medově Sakura.,,Nevadí!"křikla a chtěla vyběhnout ven, ale Kakashi ji chytil a zastavil.,,A co boty, princezno?"zeptal se pobaveně.Podívala se na nohy a opravdu neměla boty.,,No jo, vidíš!Díky tati!"řekla, vlepila mu pusu na tvář a vyběhla z domu.,,Jdu pozdě, jdu zase pozdě!"říkala si pro sebe, když co nejrychleji utíkala na cvičiště.

,,Proboha, kde je?"řekl nervózně Kakashi.,,Celá ona!"zasmál se Tanako.,,Jestli na tu slepici budeme pořád čekat, moc slávy neuděláme!"řekl posměšně Dan.Tanako se na něj otočil a chtěl mu něco říct, ale přerušilo ho praskání křoví.V tom okamžiku se z něj vynořila Hikaru.Kolem jedné nohy měla omotanou nějakou rostlinu, takže jakmile vyběhla, otočila se, aby ji sundala, ale neubrzdila to a s výkřikem sebou praštila o zem.Zůstala ležet na zádech a oddychovala.Objevily se nad ní jejich hlavy.,,Jdeš pozdě!"řekl ledově Kakashi.Tanako se smál a Dan taky, ale jinak než Tanako.Smál se zlomyslně.,,Tos mi řekl novinku!"utrousila.Tanako jí podal ruku a ona s jeho pomocí vstala.,,Děkuju."usmála se.,,Kde jsi byla?"zeptal se Kakashi.,,Zaspala jsem."pípla.,,Ty snad nemáš budík?"udivil se.,,Mám, ale když vedle spí někdo, kdo chrápe jako profesionální dřevorubec, tak tě budík nevzbudí!"prohodila.Tanako s Danem se na Kakashiho podívali.Ten trochu zrudnul.Kdybys nekecala."řekl.,,Tak jo, jdem, už tak máme zpoždění!"řekl.Kývli a šli za ním, Hikaru si ale neodmotala rostlinu, takže se jí podařilo sebou ještě jednou třísknout.Konečně došli na malý plácek.Tam se zastavili.

,,Ok, takže vaše úloha je následující: Přesně dva kilometry odtud v lese jsou dva malé kopečky, od sebe vzdálené asi půl kilometru.Na každém je malá vlaječka.Pro vás červená, pro mě modrá.Vaším úkolem je ukradnout moji vlajku a zároveň si dát pozor, abych já neukradl vaši.Vlajku nesmíte přenášet ani schovávat.Nějaké dotazy?"zeptal se Kakashi.Nikdo neměl žádný dotaz, tak jim Kakashi ukázal směr k jejich vlajce a sám šel ke své.Byli tam asi za deset minut.,,Dobře, vy dva zůstanete tady a já jdu pro tu vlajku.Připravte si fanfáry, za chvíli jsem zpátky!"chlubil se Dan.Tanako se na něj nešťastně podíval.,,Možná že jsi za chvíli zpátky, ale s nakopnutým zadkem a soplem u nosu.Není to tak lehké, tak se přestaň vyvyšovat a něco vymyslíme."usadil ho.,,No jo, to je celej Hyuuga, podělanej až za ušima!"vyjel na něj Dan.Tanako zatnul pěsti.,,Vidíš, co jsem říkal, bojíš se!"zasmál se Dan.Hikaru se na něj podívala.Že by se opravdu bál?Pak ale poznala, že ne.Tanako se jen držel ze všech sil, aby Danovi neprovedl něco zlého.,,Tak jo, klídek hoši, jsme tým, budeme spolupracovat!"stoupla si mezi ně.

Tanako se přestal mračit a povolil.,,Napřed zkontrolujeme, kde je!"řekl.,,Byakugan!"zvolal.V jeho očích se mu objevily zornice, které předtím neměl a kolem očí vystoupily velké žíly.Prohlídnul si les.,,Vidíš něco?"zeptala se Hikaru.,,Vidím ho.Je asi deset metrů, od jeho vlajky a lesem se k nám blíží jeho klon."informoval je Tanako.,,Super!"řekla Hikaru.Tanako se usmál.,,Nadšení asi bude potřeba.Hikaru, ty půjdeš támhle za ten keř.Dane....ty bys asi měl zůstat u vlajky.Je to jen klon."řekl Tanako.,,Rozumím!"usmála se Hikaru.,,Tak to ne, šéf jsem tu já.Hikaru půjde pro jeho vlajku a ty budeš tady.Já budu za tím keřem."prohlásil Dan.,,To není nejlepší nápad.Ale když ti to udělá radost...."řekl Tanako.Skrčil se k vlajce a Hikaru poslali pro vlajku.Za chvíli dorazil Kakashiho klon.Vynořil se za Danovými zády, takže ho Dan neviděl.Kdyby ho Tanako nezneškodnil, ukořistil by vlajku.Aktivoval Byakugan a podíval se, jak si vede Hikaru.Všichni měli vysílačky, takže spolu mohli mluvit.,,Běž víc zprava!"navigoval ji Tanako.Neodpověděla, ale viděl, jak změnila směr.Byla už asi jen deset metrů od Kakashiho a dívala se na něj mezerou v keři.,,Vypadá to, že to zvládne!"řekl napjatě Tanako.V tu chvíli si ale uvědomil, že mluví je sám se sebou.Dan někam zmizel.Vzápětí ho uviděl, jak postupuje za Hikaru.,,Co ten blbec dělá?"pomyslel si a pak už nahlas do vysílačky:,,Ty blázne?Co to děláš, všechno zkazíš!",,Nepleť se do toho a sleduj mistra!"zasmál se Dan.,,Blbeček paličatej!"procedil Tanako.Tohle ale nebylo ještě nic proti tomu, co udělal v následující chvíli.Šel z jiné strany než byla Hikaru a vzápětí na to hodil do keře, kde seděla těsně nad ni kunai.Udělalo to hluk a Kakashi vyskočil a popadl Hikaru.Ve vteřině ji svázal a posadil k vlajce.,,To neumíš sledovat, že děláš takový hluk?"zeptal se.Hikaru se mračila a dívala se jinam.,,To snad není možný, že je Dan takovej kretén!"vyvalil oči Tanako.,,Tak tohle přehnal!"Chvíli na to ale ležel vedle Hikaru už i on a hlasitě nadával.,,Tak tohle je ale divnej týpek.Nejen že klidně obětuje týmovýho partnera, ale i klidně svou neuvážlivostí a pýchou zkazí celou misi!Takovýho blbečka abys pohledal!"ulevoval si.,,Tohle nemá cenu.Pojď sem, Tanako!"ozval se Kakashi vysílačkou.

Za chvíli se Tanako vynořil z lesa.Hikaru se na něj dívala nešťastně, ale Dan naštvaně a Tanaka napadlo, že se na něj dívá, jako by za to mohl.,,Tanako se na Hikaru usmál, kdežto na Dana hodil mrazivý pohled.,,To byla katastrofa děcka!"začal Kakashi.,,Dovolte, abych vám vysvětlil, co jste udělali špatně."řekl a počkal, až se Tanako usadí vedle Hikaru.,,Klidně jste nechali proklouznout můj klon a nebýt Tanaka, sebral by vám vlajku.Taky si určete jednoho, kdo bude něco jako váš vůdce, protože když se dohadujete, vede to tak akorát k prohře.Taky víte, že Hikaru je nejslabší z týmu a poslali jste ji samotnou proti mě.A hlavně, největší hovadina: Odejít a nic ostatním neříct a ještě zbaběle zradit člena týmu kvůli vlastnímu úspěchu, to nemá obdoby!Chválím tě, Hikaru, protože jsi ho neprozradila, i když jsi musela být hodně naštvaná, to se cení.Nevím, čí to byl hloupý nápad, ale neprošel.Prostě jste prvotřídně vybouchli, příště radši poslouchejte Tanakovi rady.To je zatím vše."řekl Kakashi.,,Tak hele, já že jsem nejslabší?"ohradila se Hikaru.,,Zatím to tak musím říct, uvidíme časem!"řekl Kakashi.Hodil kunai k Danovi a tím přetnul jeho provazy.Potom zmizel.

Dan vyskočil.,,To jsem si dal, dostat se do týmu s váma!"vykřikl.,,Jste ti největší looseři, jaké jsem kdy viděl, a hlavně ty!"ukázal na Hikaru.,,Asi ti budu říkat Tokagero."řekla zamyšleně Hikaru.,,Proč?!"vykřikl.,,No...jste si podobní.Byl malý, zelený, smrděl a byl to lump, takže....."odmlčela se.,,Ty malá...!"rozešel se.Tanako se výhružně nadzvednul a Dan se zarazil.,,No jo, teď seš machr, ale normálně jsi srab.A ty sám to víš!"řekl posměšně.Tanako se snažil ignorovat ho.,,A stejně tak tvůj táta!Myslíte si, že jste machři, protože máte Byakugan a lidi se vás bojí jen kvůli němu.Bez něj, by jste byli nuly.Divím se, že Hyuuga ještě existuje!"žvanil dál.Tanako, který se jen málokdy nechal vyprovokovat vstal.,,Co jsi to řekl?"zeptal se.Hikaru vycítila průšvih.,,Ehm, kluci..."špitla.,,Slyšel jsi ne?Nebo ti Byakugan zabělil mozek?"nepřestával Dan.,,Tanako, to nemůžeš!"vykřikla Hikaru, která viděla, jak se jeho oči pomalu mění.,,Nenech se od něj vyprovokovat, on ti za to nestojí!"křičela zoufale a do očí se jí hrnuly slzy.Byla pořád svázaná a nemohla je zastavit.Naštěstí nebyl Tanako výbušná povaha.Povolil a Hikaru poznala, že k boji nedojde.,,Promiň, Hikaru..."zašeptal a dřepnul si k ní.Rozvázal ji a pomohl na nohy.,,Děkuju."usmála se.Dan na to jen zíral.,,Looseři!"utrousil.Vzápětí dostal od Hikaru pěstí, což nikdo nečekal.Rána ho posadila na zadek.,,Co děláš ty krávo blbá?!"vykřikl napůl naštvaně a napůl vyděšeně.,,Odpusť si ty kecy!Sice tě nezabiju, ale nějakou zlomeninu bych zvládla!Koleduješ si o to, tak se uklidni!My z toho, že jsme s tebou v týmu taky nejsme zrovna dvakrát nadšení.Ale stalo se to, tak se snaž s náma vycházet!"zakřičela.Dan zamžikal očima, ale mlčel.,,To je lepší.Uvidíme se zítra!"rozloučila se s nimi a všichni šli domů, každý svou cestou.



Fenceless part 1

24. října 2007 v 11:32 | Rin-chan |  Bez hranic

Rozjezd nové éry

Sakura vešla do koupelny a svázala si vlasy do uzlu.Postavila se pod sprchu a pustila vodu.Před koupelnou někdo stál a když začala téct voda, odpočítával.,,Tři....dva.....jedna.....teď!"vykřikl.Jak řekl to ,,teď", ozval se z koupelny výkřik.,,Gotcha!"vykřikla postava a dala se na útěk.Ve vedlejší místnosti seděli Junior s Kakashim a hráli šachy.V tom do pokoje vletěla malá, červenovlasá holka a utíkala k oknu.,,Bacha!Uhněte!"vykřikla, schodila Juniora i se židlí na zem a vyskočila z okna.,,Co zas blbne?"zavrčel nevrle Junior a chtěl vstát.V tom se ve dveřích objevila rozzuřená Sakura celá od bláta.,,Kde je?!!"vykřikla tak, že se oba lekli.,,P-před chvílí utíkala ven...teda oknem..."zakoktal Junior.Sakura zatla pěsti.,,HIKARU!!!!!"zařvala ze všech sil.

Hikaru zatím utíkala a když uslyšela matčin výkřik, začala se smát.Nedávala u toho pozor na cestu a do někoho vrazila.Upadla na zadek.,,Promiň!"vyjelo z ní automaticky.,,Nic se nestalo, ale vysvětli mi, co zase provádíš?"ozval se pobaveně známý hlas.Hikaru se na něj podívala a uviděla kluka, přibližně stejně starého jako ona.,,Jééé, Tanako, to jsi ty?"zeptala se s úsměvem.,,No víš...já...teda já jsem .....",,Zase něco provedla."dokončil a zasmál se.Usmála se a zvedla ukazovák.,,No, ne tak docela!"řekla.,,Vážně?"ozvalo se a za ní se objevil Junior.Hikaru protočila oči.Už je tu zas!,,Ano brácha?Nikdo se tě na nic neptal!"řekla.Tanako jí podal ruku a ona s jeho pomocí vstala.,,Děkuju!"usmála se na něj.,,Co je to tentokrát?"ptal se s úsměvem Tanako.,,Náš milý andílek dal nad sprchu sáček s blátem a když tam máma vlezla, polilo ji to od hlavy až k patě."vysvětlil Jnior.Tanako se zasmál a kouknul na Hikaru.Ta zčervenala.,,No a?Byla snad ve sprše a navíc, kdesi si ženy dávají bahení masky, aby byly krásné a .....hele, pusť mě ty ignorante!"vykřikla vztekle na Juniora, který si ji vzal pod paži.,,Omluv nás!"usmál se na Tanaka.A mezitím, co Hikaru pořád nadávala zmizeli.

,,Co mi k tomu můžeš říct, Hikaru?"pustila se do ní Sakura.,,Nevím k čemu, maminko!"zatvářila se jako andílek.,,No přece k....."začala Sakura, ale náhle se odmlčela.Podívala se na Juniora.,,Proboha, proč tak strašně smrdíš?"vyjekla.Junior si čichnul k rukávu, ve kterém nesl Hikaru a tázavě se na ni podíval.Usmála se, vyplázla jazyk a poškrábala se na hlavě.,,Smradlavé kuličky..."prohlásila nervózně.Junior zatnul pěsti a měl co dělat, aby jí nedal výchovnou lekci.,,Hikaru, jsi snad už dost velká."řekla smířlivě Sakura.,,Ano, maminko, prosím, odpusť mi to."udělala očička.Sakura se usmála.,,To jsem ráda, že jsme se domluvily.Vidíš, už jsi velká holka.Můžeš jít!"propustila ji.Hikaru vstala a rozběhla se po schodech.Sakura si ulehčeně sedla a ozval se čvachtavý zvuk.,,Hikaru, co má znamenat ta ponožka se shnilými banány na naší pohovce?!"zakřičela vztekle Sakura.Hikaru se rozesmála a vběhla rychle do pokoje.Padla na postel a smála se.V tom se ozvalo zaklepání a někdo otevřel dveře.,,Můžu dál?"nakouknul Kakashi.Hikaru se usmála.,,No jasně, poď!"řekla a posunula se na posteli.Kakashi si sednul vedle ní.,,To s tím blátem se mi povedlo, že?"zazubila se nadšeně.,,Jo to jo, ale poslouchej, Hikaru."začal Kakashi.,,Nemůžeš mámu takhle trápit, vždyť ji z tebe trefí, užila si dost s Kakashim!"vysvětloval.,,Já vím, ale když mě to nedá...."ucichtla se.,,Jo, zkus to trochu omezit.Ale ne aby ses měnila, jsi úžasná taková, jaká jsi!"usmál se.,,Díky, tati!"padla mu Hikaru kolem krku.Kakashi se usmál.,,Tak a utíkej do školy!"pobídl ji.Hikaru kývla, popadla tašku a vyskočila z okna.,,Alespoň jednou by jsi mohla jít dveřmi!"zasmál se Kakashi.

,,Jdu pozdě, jdu pozdě!"opakovala si a uháněla přes celou vesnici k ninja akademii.Konečně vběhla do budovy, vyskákala do třetího patra a našla jejich třídu.Otevřela dveře a vpadla dovnitř.,,Jsem tady!"vykřikla, zakopla ale o práh a rozplácla se na zemi.Rázem se na ni obrátily desítky očí.Snažila se důstojně vstát.Před třídou stál Naruto a něco říkal, očividně ho přerušila.,,Omlouvám, se, Lorde Hokage, zaspala jsem...."špitla.,,Nic se neděje, Hikaru."usmál se Naruto.Hikaru uviděla volné místo vedle Tanaky a sedla si tam.Naruto zase začal mluvit.,,Ahoj."pozdravila Tanaka.,,Co tady dělá stařík?"zeptala se.Tanako se zasmál.,,Ty jsi asi zapomněla, že dnes skládáme zkoušky!"řekl vesele.,,Cože, už dneska?!"vykřikla.Naruto přestal mluvit a všichni se na ni otočili.,,Prosím?Říkala jsi něco, Hikaru?"zeptal se Naruto.Chytla se za pusu.,,Nene, nic, omlouvám se!"špitla.,,Dobře, tak začneme."vzdychnul Naruto a zašel do vedlejší místnosti.Slova se ujal jejich sensei.,,První jde : Aomi Kiriko!"řekl.Jmenovaný kluk vstal a vešel do místnosti, kde předtím zmizel Naruto.,,Ty to zvládneš!"usmál se Tanako, když viděl, jak to s Hikaru pracuje.Šlo to rychle a za chvíli už hlásili ,,Hatake Hikaru!".Hikaru se nadechla a chytla kliku.Rozhlédla se po místnostmi a mezi ostatními obličeji spatřila Tanakův.Povzbudivě se na ni usmál.To jí dodalo odvahy a ona vešla dovnitř.

Za chvíli se vynořila a v ruce držela šátek.,,Vidím, že jsi to zvládla!"usmál se Tanako.,,Ano, je to brnkačka!"řekla spokojeně a nasadila si šátek.,,Hyuuga Tanako!"ozvalo se.,,Drž mi palce!"zasmál se.Hikaru na něj zvedla palec a mrkla.Tanako vešel do místnosti a dveře se za ním zavřely.Za chvíli byl ale venku a pochopitelně i on měl šátek.Když zkoušky skončily, měli hodinu volno a pak se měli vrátit do třídy, kde je rozdělí do týmů.Hikaru seděla pod stromem na dvoře a vedle ní byl o strom opřený Tanako.,,Jsem zvědavá, s kým budu v týmu..."řekla zamyšleně.,,Ale ale, jestli tohle není naše průšvihářka!"ozvalo se pobaveně.Hikaru se postavila a otočila se.Stál tam Dan, jeden z nejotravnějších kluků v akademii a jeho dva ,,kamarádi.",,Že sis s sebou dnes nevzala kapelu, abys o sobě dala víc vědět, při příchodu do školy."vysmíval se jí.Tanaka si ani nevšimnul.,,Takový smetí by snad ani nemělo dělat zkoušky na genina!"řekl s úšklebkem.,,Vážně?Tak proč jsi je dělal?"vrátila mu to.,,Cos to řekla?!"naštval se Dan.,,Slyšel jsi, ne?"odpověděla.,,Ty..!"zařval a chtěl ji udeřit.Hikaru vykřikla a ucouvla.Když byla Danova pěst už jen asi deset centimetrů od její tváře, zezadu se vynořila čísi ruka a zastavila jeho ránu těsně před jejím obličejem.,,Co děláš?!"zařval Dan naštvaně na Tanaka, který se vynořil zpoza Hikaru.,,Zmiz odtud, než ti něco předvedu!"zasyčel Dan varovně.Hikaru jen stála a rozdýchávala to.Dan se na ni podíval.,,Ještě se potkáme!"procedil mezi zuby a odešel.Dva kluci, co stáli za ním taky.,,Díky, nevím co proti mě má.."řekla.Tanako se na ni usmál.,,Maličkost!"řekl.

Konečně seděli zase ve třídě.,,Takže, tým číslo jedna tvoří......"začal sensei.Bylo to rychlé.,,A tým číslo čtyři.Mizuki Dan........Hatake Hikaru...."odmlčel se.Hikaru sebou trhla a ohlédla se na škodolibě se šklebícího Dana.Stiskla Tanakovi ruku.,,A Hyuuga Tanako!"dokončil sensei.Hikaru se uvolnila a Tanako se otočil na Dana.Už se netvářil tak šťastně.Vyměnili si vražedné pohledy.Hikaru si lehla hlavou na lavici.,,Díky bohu!"zašeptala.Ten den ale bylo na programu ještě víc překvapení.Brzy byly rozdělené už i ostatní týmy.Dan, Hikaru a Tanako se přemístili na terasu školy, kde se měli sejít se svým senseiem.Hikaru seděla opřená o Tanakovo rameno a pomalu usínala, kdežto Dan netrpělivě přecházel.,,Proč mě dali do týmu s takovýma looserama, jako jste vy?To mám za trest?"kvokal.,,No jo, my jsme z toho taky nadšení!"utrousila Hikaru.V tom se před nimi zvířilo listí a objevil se Junior.,,Co ty tu děláš?"zívla Hikaru.,,Já jsem váš nový sensei!"prohlásil Junior spokojeně.Tohle Hikaru probudilo.,,Co jsi?!"vykřikla.,,Váš sensei!"opakoval s úsměvem Junior.,,Ty nemůžeš být náš sensei, vždyť jsi ma....."Junior ji chytil a zacpal jí pusu.Tanako se zarazil.,,Co že je?"zeptal se.,,Mfmfuufmf!"snažila se Hikaru.,,Ale nic!"zasmál se Junior a něco jí pošeptal.Potom ji pustil.,,Vyděrači!"špitla.,,Tak, teď mi všichni řeknete svoje jména."prohlásil.,,Hyuuga Tanako, z Hyuuga klanu.Je mi třináct let."začal Tanako.,,Mizuki Dan.Je mi třináct a nejsem z žádného ,úžasného klanu´!"řekl posměšně.Tanako se jen zamračil.Junior se podíval na Hikaru.,,To musím taky?"zeptala se.Přikývnul.,,Hatake Hikaru.Je mi dvanáct!"prohlásila a podívala se jinam.Junior se usmál.,,Já tě naučím poslušnosti, sestřičko!"pomyslel si.,,Já se jmenuji Hatake Kakashi a je mi dvacet sedm.Těší mě, že vás poznávám.Pro dnešek je to vše, teď můžete jít.Zítra v šest ráno sraz na cvičišti!"řekl.S tím se rozešli.

,,S kým jsi v týmu?"zeptala se Sakura u večeře.Nic.Hikaru nevnímala a zamračeně se dívala na svého staršího bratra.,,Hikaru!"zvýšila Sakura hlas.Trhla sebou.,,Ano?"zeptala se.,,Tvůj tým!"zopakovala Sakura.,,S kým v něm jsi?",,Jo tak....Tanako a Dan."prohodila lhostejně.,,A sensei?"usmála se Sakura.,,Jeden blbeček!"procedila Hikaru.Sakura se zhrozila.,,Ale no tak, měj přece úctu!"napomenula ji.,,Kdo je to?"zeptala se.Hikaru upřela pohled na Juniora.Sakuře to došlo.,,Snad ne on?"vyjekla.Hikaru kývla.,,Co to Naruta napadlo?"kroutila Sakura hlavou.Pak se usmála:,,No, uvidíme, jak vám to půjde!"




Fenceless

24. října 2007 v 11:32 | Rin-chan |  Bez hranic

Další příběh, sice ne už tak originální, ale nic mě zkrátka nenapadá =).

Sakura a Kakashi sice už trošku víc zestárli, ale to vůbec nevadí!Po tom, co se vzali se jim narodila dcera, Hikaru.Junior teda převzal úlohu staršího bráchy.Jenomže: Po kom ta holka je?Zatímco Junior je celej táta, s mírným odbočením, Hikaru se snad nepodobá nikomu.Tahle holka je nezvladatelný živel.Pořád něco kutí, vymýšlí a svojí vynalézavostí převeze i Sakuru.Ostatní si zkrátka musejí stále zvykat na to, že ať jdou kamkoliv, musí se mít napozoru před různými pastičkami.Sakura už nad ní málem zlomila hůl a jediný, kdo ji má ještě trochu pod kontrolou je Kakashi.Jak to dopadne, když se výchovy ujme Junior coby BigBrother?Těžko říct, tahle holka nemá hranice!