***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Fenceless part 15

24. října 2007 v 11:43 | Rin-chan |  Bez hranic

Osudu neutečeš

Hikaru byla u ANBU už tři roky.Naučila se už docela dobře jejich umění, morálce a pravidlům.Dokonale zapadla mezi ostatní a přijala přezdívku, kterou jí ostatní dali - Natsu.A to byl právě ten problém.Hikaru se tak mistrně zařadila do řad Černých strážců, že ztratila cosi, co z ní dělalo to co byla.Vytratila se z ní divokost, volnost a rebelie.Smích, veselí a vtip - to všechno se někam ztratiloNebyla sama sebou, nejhorší ale bylo, že ona věřila tomu, že taková má být, protože jí to napovídali.Stala se fádní a stejnou jako ostatní a ta vyjímečná osobnost, ta Hikaru, kterou všichni znali někam odešla.Scházely dva dny do jejích osmnáctých narozenin a ona to snad ani nevěděla.S Anikou, Nyou a Miharu měly uzavřený svět samy pro sebe.Zatímco ty tři se smály a dováděly s klukama, kteří k nim na pokoj často chodili, ona myslela jenom na Tanaka.To nikdo ale nevěděl a nechápali, proč je taková.

V den jejích osmnáctých narozenin se nechovala nijak jinak.Večer šly Anika, Nya a Miharu ke klukům.,,Vážně nejdeš s námi?Bude zábava..."lákala ji Anika.,,Nech ji..."řekla Miharu a podívala se na Hikaru, která si lehala do postele.Nya a Anika už byly na chodbě.Miharu se jí podívala do očí a chvíli se na sebe tak dívaly.Mezi nimi bylo jen jakési porozumění, které nemohl nikdo jiný chápat.,,Děkuju..."zašeptala Hikaru.Miharu kývla a vyšla.,,Já moc dobře znám ten pocit, Hikaru.."pomyslela si a odešla s holkama.Hikaru se podívala do stropu a pomalu zavírala oči.V tom jí někdo položil ruku na ústa aby nemohla křičet.Hikaru otevřela oči a chtěla zakřičet, ale nešlo to.,,Nekřič!"zašeptal kdosi.Hikaru se uklidnila, poznala známý hlas.,,Tanako?!"zašeptala nevěřícně, když jí uvolnil pusu.,,Ano."řekl.Hikaru vyletěla a zavěsila se mu okolo krku jako vlaštovka na hnízdo.,,Jak ses sem dostal?"rozbrečela se štěstím.,,Oknem.Díky Byakuganu jsem viděl stráže a všechno a dokázal jsem se tomu vyhnout."vysvětlil.,,Posaď se!"vyzvala ho s úsměvem a sedli si na postel.,,Řekni mi, co nového.Co naši, co Riko, Kakashi a Dan?"vychrlila.,,Vaši se mají tak normálně, ale myslím, že tvoji mámu mrzí, že tě sem poslala.Já a Dan jsme už chuunini.A bacha, teď dvě větší zprávy!"zasmál se.,,Jsem jedno velký ucho!"prohlásila.,,Takže za prvé: Dan má holku."zasmál se.,,Nekecej!A koho?Nenapínej mě tak!"štěkla zvědavě.,,Za nic na světě bys neuhodla, kdo to je!"napínal ji.,,Tak mi to řekni!"dala mu s úsměvem pohlavek.,,Tak jo.....je to naše Riko!"řekl.,,CO?!"Rozesmála se Hikaru.,,To jako fakt?Tak to je síla!"smála se.,,Jo.Ale myslím, že překvápko číslo dvě tě vykolejí víc..."řekl tajemně.,,Co může být ještě třeštivější?"zeptala se.,,Ehm...no.."začal.,,Dělej, hořím zvědavostí!"pobídla ho netrpělivě.,,Tak jo.Tvůj bratr a Kaede......spolu čekaj dítě a za měsíc se budou brát."řekl.Hikaru vyvalila oči.,,To je snad vtip?!"vykřikla nebezpečně nahlas.,,Pšt!"klidnil ji Tanako stísněně.Hikaru se rozesmála.,,Já budu teta?To je supeeeeer!"zasmála se.,,Fakt?"ujistil se.,,No jasně!"prohlásila.,,Tak to je dobře, že to bereš takhle!"vydychnul.

,,Ty máš dneska osmnáct, že?"zeptal se po chvíli ticha.,,No...asi jo.Já vlastně nevím, nehlídám to.Neslavila jsem ani patnáctiny, šestnáctiny ani sedmnáctiny, takže už vlastně ani nevím...."řekla.,,A proč?To snad má cenu, ne?"řekl.,,Možná..."prohlásila a políbila ho.Objal ji a položil na postel.Co se dělo dál, to snad nemusím popisovat, ne?=)Asi za hodinu seděl Tanako v okně a s Hikaru se ještě na rozloučenou políbili.,,Snad zase brzo přijdu!"pohladi ji po tváři.,,Buď opatrný!"popřála mu a Tanako zmizel.Hikaru si lehla a hned na to se přiřítily Nya, Anika a Miharu.,,Vy už jste zpátky?"zeptala se na oko lhostejně, ale s úsměvem.,,Co se ti stalo?Seš ňáká jiná!"uhodila na ni Nya.,,Nejsem, jsem úplně v pořádku!"odvětila s úsměvem.,,Jdu spát, dobrou noc."otočila se.,,Ahá!"rozesmála se Miharu.,,Ahá co?"otočila se zpátky.,,No....kdyby jsi o tom nepřemýšlela, třeba bych na to nepřišla...."zasmála se Miharu.,,Sakra, já kráva!"uvědomila si Hikaru.Miharu totiž měla zvláštní kekkei genkai, a sice uměla číst a vnucovat myšlenky.,,Neboj, já to nikomu neřeknu!"usmála se.,,Díky!"oddychla si Hikaru.,,Řekni, prosííííím!"škemrala Anika.,,Jsem už unavená, dobrou noc!"zasmála se Miharu a lehla si do postele, za což jí byla Hikaru moc vděčná.Popřály si dobrou noc a šly všechny spát.

Ráno byla Hikaru jako sluníčko a na všechny se smála.,,Co to s tebou je?"ptala se s úsměvem Nya.,,Nic, normálka!Dneska je úžasnej den!"zasmála se Hikaru.Jen Miharu věděla, co jí navodilo tak dobrou náladu.Po nástupu šly na dvůr, kde se cvičilo.Hikaru byla v týmu pod velením dvacetiletého muže z klanu Nara, kterého nikdo neznal jinak než pod přezdívkou Korálovec.Korálovec postavil Hikaru proti dívce z Idateho týmu, kterou byla shodou okolností Miharu.Dali jim dlouhé, dřevěné tyče a poslali je proti sobě.,,Ok, tak jdem?"usmála se Miharu.,,Že váháš!"ušklíbla se Hikaru.,,Hele, Hikaru s Miharu bojují!"zasmála se Nya a s Anikou si stouply do hloučku kolem nich.,,Dej do toho všechno!"zasmála se Hikaru a pustily se do sebe.Hikaru po ní praštila tyčí a ona ji zarazila tou svojí.Miharu se otočila a vykopla.Hikaru uskočila a Miharu jí podrazila tyčí nohy.Hikaru upadla a Miharu ji chtěla uhodit.Hikaru zvedla napříč svoji tyč a zarazila tak její úder.,,Takovou podívanou bych chtěl častějc!"zasmál se jeden z kluků.,,Tohle nemá cenu.Jestli se nevzchopíš, povím holkám, co jsi dělala v noci..."uchechtla se v naději, že Hikaru vyhecuje k většímu výkonu.A taky že jo.,,Cože?!"rozesmála se Hikaru a odkopla ji.Teď se do sebe pustily neuvěřitelnou rychlostí.,,No konečně!Hikaru, miř víc dolů, tam má slabinu!"vykřikl Korálovec.,,Miharu, útoč na pravou stranu, má ji hůř chráněnou!"ozval se zase Idate.Konečně Hikaru Miharu schodila a přišlápla ji.Odhodila její tyč a svoji namířila na ni.,,Oki, vyhrála jsi!"zasmála se a Hikaru jí pomohla na nohy.,,Vida, jak se dovedeš naštvat když jde o tajemství!"zakřenila se.,,Super, miluju, když se dvě holky perou!"zasmál se jeden z ANBU, vyhlášený playboy.Obě se rozesmály.Večer hrály polštářovo uválku.,,Ty jsi se opravdu nějak změnila!Jsi stejná, jako když jsi sem přišla!"smála se Anika.,,Jak to myslíš?"vypískla se smíchem Hikaru a přetáhla ji polštářem.,,Už běžte spát!"otevřel dveře nějaký starší ANBU.Všechny se zarazily a rychle si lehly.ANBU odešel a ony si ještě chvíli povídaly.Potom usnuly.

Ráno bylo zamračené a byla zima.Tanako s Danem a Riko trénovali na cvičišti.Dan s Riko se ale nemohli soustředit na trénink a pořád dělali něco jiného.Tanako se teda vymluvil, že už musí jít a šel domů, což těm dvěma moc nevadilo.Když šel lesem, uslyšel nějaké hlasy.Došel na menší palouček a uviděl louži krve, ve které ležel nějaký ANBU.Kolem něj stáli tři další.,,Co se tu stalo?"zeptal se udiveně.,,To Kabuto, je zpátky.."řekl jeden z nich.,,Kabuto?"pošeptal si Tanako.Pak se leknul.,,Hikaru!"vykřiknul a rozběhnul se do ANBU akademie.Hikaru zaspala nástup a dostala trest.Šla si do pokoje pro meč, protože měla trénovat s tím nejpřísnějším senseiem.V tom jako by za ní někdo prošel.Otočila se, ale nikdo tam nebyl.Dala se znovu do hledání.Tanako utíkal a nebral ohledy na větve, které mu do krve drásaly tváře.Nad korunami stromů uviděl střechu akademie.Přidal do kroku.Hikaru konečně našla meč a vzala si ho.V tom ji zarazil chlad.Obrátila se a uviděla otevřené okno.,,Kdo ho otevřel?"zeptala se sama sebe a šla ho zavřít.Tanako doběhnul k bráně a chtěl vběhnout dovnitř.Zrovna měl službu Idate.,,Tanako?!"vykřiknul a zastavil ho.,,Co tu děláš?Nemůžeš dovnitř!"řekl.,,Hikaru!Rychle, Kabuto je tady!"vyrazil jen.,,Co?!"vykřikl Idate a pustil ho.Oba se rozběhli do třetího patra, kde měly ložnice dívky.Hikaru se chystala zavřít okno.,,Ještě ho nezavírej."ozvalo se za ní.Otočila se.,,Kabuto?!"vykřikla a ucouvla.,,Dlouho jsme se neviděli!"usmál se.,,Nech mě být!"zakřičela.Tanako s Idatem utíkali co nejrychleji chodbou a už viděli před sebou dveře pokoje číslo 15, kde spala.V tom uslyšeli hlasité ,,Nech mě být!" z jejího pokoje a lekli se.Dali do běhu maximum a vrazili do jejího pokoje, který už zel prázdnotou.Jen na zemi u okna ležel meč a záclona smutně vlála ve větru.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama