***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Uchiha massacre 1

19. října 2007 v 22:05 | Rin-chan |  Vražda klanu

1



Nejstarší z mužů, sedících u velkého stolu se pohnul. ,,Nelze jinak. Rada rozhodla - Uchiha klan se provinil osnováním zrady a musí být odstraněn, abychom zamezili většímu krveprolití.
Zhruba čtrnáctiletý chlapec, klečící před nimi se zachvěl. Nenáviděl války, ta minulá mu přišla příšerná. Ale pokud nesplní rozkaz, bude obětí mnohem víc, jak řekl radní...
,,A co můj bratr?" promluvil rozechvěle. ,,Je ještě malý, o ničem neví."
,,Rozkaz zněl zabít všechny."
Mladík se zamračil. ,,Je nevinný. Provedu, oč mě žádáte, ale jen výměnou za jeho život. Svého bratra nezabiju, nikdy."
Pohnula se starší dáma, která doteď mlčela. ,,Malý Sasuke není hrozba." prohlásila. ,,A jeho schopnosti by se mohly vesnici hodit."
Nejstarší po chvíli přikývnul. ,,Dobrá tedy. Sasukeho smíš ušetřit."
Mladý shinobi se osmělil zkusit to ještě jednou. ,,A ještě...moje dívka, ona...."
,,Žádné další výjimky." přerušila ho žena, která se předtím zastala Sasukeho. ,,Podle našich informací je do toho zapletená. Teď jdi. Vyřiď to rychle a efektivně."
Vstal a ještě jednou se mírně uklonil. Jeho hlas zněl zastřeně a přiškrceně. ,,Rozumím."

,,Bratře! Hej brácha, kde jsi?" rozléhalo se lesem. Odpoledne už spělo ke konci, ale světla bylo pořád dost dokonce i mezi stromy. Porostem se prodíral chlapec, malý, černovlasý. Mohlo mu být něco okolo sedmi let. Nápadně hezkou tvář hyzdil ustrašený výraz, jak mu oči těkaly po okolí a hledaly jednu jedinou osobu.
Zastavil se, když ho uviděl. Uchiha Itachi stál uprostřed nevelké paseky, oči měl zavřené a tvářil se soustředěně. Chlapec se přikrčil za jeden z velkých balvanů opodál a napjatě pozoroval svého staršího bratra. Nezdálo se, že by si ho Itachi všimnul. Všude okolo něj - na stromech, kamení a zemi - byly umístěné malé terče. Itachi držel v ruce stejný počet kunaiů, jako bylo terčů, ale zdálo se nemožné trefit je všechny najednou.
Náhle vyskočil, provedl obrátku hlavou dolů a začal nože postupně vrhat neuvěřitelnou rychlostí. První se zabodaly do nejlépe dostupných terčů. Další hodil zdánlivě mimo, pomaleji, vzápětí mrštil jiné tak, aby zkřížily dráhu prvních a navzájem se od sebe odrazily. Každý kunai tím nabral nový směr a volná, černá místa uprostřed terčů brzy zmizela. Všech deset jich Itachi sejmul během jediného výskoku.
Chlapec ho tiše obdivoval. Vždy si přál být jako on, vyrovnat se Itachimu schopnostmi a inteligencí. Už jen proto, že ho jejich otec tak upřednostňoval.

Itachi se lehce ohlédnul jeho směrem a promluvil tak tiše, že ho skoro nebylo slyšet: ,,Co tu děláš, Sasuke?"
Kluk, do té doby skrytý, vystoupil ze své skrýše. Prohlédnul si bratra od hlavy až k patě a došlo mu, že se naschvál předváděl, aby ho pozlobil. Náhle ho přepadla touha ukázat mu, že i on je silný. Rozběhl se proti němu.
,,Vyzývám tě na souboj!" vykřikl zapáleně.
Itachi se usmál, jen opřel svou dlaň o Sasukeho čelo, aby ho udržel v bezpečné vzdálenosti a nechal ho šermovat rukama ve vzduchu. Trochu se sehnul. ,,To asi budeme muset odložit, až budeš větší."
Koutky úst povytáhnul vzhůru.
I Sasuke se usmál. ,,Jsem už dost silný!"
,,To nepochybuju." ujistil ho starší z bratrů. ,,Ale abys byl ještě silnější, musíš dobře jíst. Což mi připomíná, že nestihneme večeři. Pojď."
Minul chlapce a zamířil zpátky k vesnici. Sasuke se chvíli rozmýšlel, než se prudce rozběhl, odrazil se od země a skočil.
,,Útok!" zaječel.
Itachi se trochu udiveně otočil.
Nad krajinou se ozvala rána a výkřik.

Zanedlouho se z lesa vynořil Itachi, nesoucí Sasukeho na zádech. Oba se smáli, i když Sasuke trochu kostnatěji - měl naraženou zadní část těla. Co chvíli si pozadí ublíženě třel a oprašoval.
,,Jak tohle ksakru děláš?" brblal napůl vážně, napůl v žertu.
Itachi pokrčil rameny. ,,Trénink. A neklej."
,,Já ale taky trénuju."
,,Vždyť vím. Ale nemůžeš mít všechno hned, Sasuke. Vydrž ještě pár let."
Procházeli ulicemi Konohy, lidé je poznávali a zdravili. Klan Uchiha se těšil velké úctě a tak nebylo divu, že si nikdo nechtěl znepřátelit syny jeho vůdce. Ještě navíc když jedním z nich byl génius Itachi, neobyčejně nadaný ninja a velká chlouba rodiny.
Když procházeli okolo velikého ředitelství Vojenské policie, Sasuke si přeměřil pochmurnou budovu zvědavýma očima. ,,Itachi?"
,,Hmm?"
,,Tady táta šéfuje, že?"
Itachi se zastavil a zaměřil na stejný číl, jako jeho mladší bratr. Nepatrně se zamračil. ,,Proč se ptáš?"
,,Tak." Sasuke nespouštěl oči ze stavby. ,,Až budu větší, chtěl bych tu taky pracovat. Nebo u ANBU, jako ty. To je ještě lepší, než Vojenská policie, ne? Máš nějaké super tajné mise?"
,,Moc se ptáš." ušklíbnul se Itachi a znovu se rozešel. ,,A kdo se moc ptá, moc se dozví."
,,Chtěl bych toho vědět moc. Pak bych byl silný. A já jednou budu silný."
,,Ano, to už jsi říkal." nešlo jinak, než se nad horlivostí malého chlapce pousmát.

Když došli domů, Itachi spustil Sasukeho na zem a narovnal záda. ,,Asi by sis měl umýt ruce." navrhl.
,,Ty taky. Byl jsi v lese celý den."
,,Pravda." připustil Itachi. ,,Jdi napřed, já budu hned v závěsu."
Sasuke se rozběhl, ale ještě ve dveřích se otočil a usmál. ,,Jednou budu silnější, než ty. A abych věděl, kdy to bude, tak tě pak vyzvu na souboj!" a zmizel.
Itachi se zasmál. ,,Jednou určitě." zašeptal spíš pro sebe. ,,Ale jak už jsem řekl - pár let budeš muset počkat."




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili-chan Lili-chan | 19. června 2009 v 13:36 | Reagovat

Krása...:**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama