***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Unfair life 1

30. prosince 2007 v 15:47 | Rin-chan |  Nespravedlivý život
,,Sasuke, prosím neodcházej, já tě miluju!"křičela malá, růžovovlasá holka na hezkého chlapce, který k ní teď byl zády.Ignoroval ji.Byla noc, kolem byla zima a na ně svítily tisíce hvězd.Těžko říct, proč nebyli oba doma a nespali.,,Jestli to uděláš, tak budu křičet!"pohrozila a přes slzy skoro neviděla.V tom se jí chlapec před ní mihnul před očima.Ani nemrkla a měla ho za zády.Chvíli tak stáli a ani jeden z nich nic neříkal.Dívka stále plakala.,,Sakuro..."promluvil konečně.Sakura zvedla hlavu.,,Děkuju!"dodal.Potom následoval jemný, ale přesto silný úder, který ji omráčil.,,Sasuke-kun...."zašeptala.Najednou ji obklopila tma a cítila jen jeho ruce, které ji zachytily před pádem na dlažbu....Ležela a spala, mezitím co Sasuke odcházel.Věděla to, vnímala to ale nemohla otevřít oči a vzbudit se.,,Sasuke!"křičela.Ona spala místo aby ho zastavila, ale nemohla se vzbudit, něco jí to zakazovalo.Jako by se na ni dívaly desítky párů očí se sharinganem.,,Sasuke!"zakřičela znovu.V tom se ozval jakýsi zvuk.Hodně hlasitý a nepříjemný zvuk.
Sakura otevřela oči a spatřila strop své ložnice.Byla zpocená a v noci zřejmě brečela, protože měla mokrý polštář i košili.Hlasitě si oddychla.,,Hnusnej sen!"usmála se a podívala se na budík vedle, který zřejmě způsobil onen nechutný zvuk v jejím snu.Uvědomila si, že ještě pořád zvoní.Jednou ranou se ohnala a budík letěl na zem.,,Poslední dobou mám hroznou spotřebu budíků."pomyslela si vesele.Líně ze sebe zkopala přikrývku a posadila se.Zvedla budík, který odtikával z posledních sil a hodila ho do koše.Rozhrnula závěsy a do pokoje se vhrnuly první sluneční paprsky.Spokojeně se protáhla.Už to nebyla ta stará známá ubrečená Sakura.Teď jí bylo skoro dvacet, měla dlouhé, štíhlé nohy a perfektní postavu.Její vlasy byly jemné a jako obvykle růžové a oči se leskly pistáciovým leskem plným života.Popadla ručník a šla se osprchovat a vyčistit si zuby.Ve sprše si tiše broukala nějakou písničku.Pak sešla do kuchyně a udělala si teplý čaj.Uchopila hrnek a přešla ke stolu, aby si ještě jednou přečetla válečnou zprávu o současné situaci.Měla na sobě jen bílo modrou proužkovanou košili na zapínání po tátovy a kalhotky.No tak taky v sedm ráno.....Někomu to už ale asi bylo pozdě.Náhle se rozrazily dveře jejího bytu a dovnitř se jak velká voda vhrnul Naruto.Sakura se zarazila a zůstala na něj zírat.Naruto taky a zčervenal, když si všimnul, co má na sobě.,,P-promiň, Sakura-chan!"zasmál se a zavřel za sebou.,,V pořádku!"řekla suše.,,Chceš čaj?"zeptala se ho.,,Jasně."usmál se.Sakura mu taky nalila a posadila se k němu.,,Čemu vděčím za tvou návštěvu?"zeptala se.,,Nooooo, já totiž chci trénovat, a potřebuju pomoct!"zasmál se hlasitě.,,Chceš se mnou bojovat?"podivila se.,,No....ne tak docela.Potřebuju aby mi někdo rozestavoval terče, protože mě to nebaví.,,Jo tak."řekla Sakura nápadně tiše a nepatrně jí začalo cukat pravé oko.Naruto to ale neregistroval.,,To víš, budoucí Hokage si nemůže......"začal.Sakura ho dál neposlouchala, protože ji zaujalo něco jiného.Nahoře se ozval tichý a skoro nepatrný hluk.Sakura, která znala všechny zvuky svého domu jako zná člověk svůj odraz poznala, že se otevřelo a zase zavřelo okno v jejím pokoji.,,No, možná potom, uvidíme, Naruto.Teď mě ale omluv, musím ještě něco zařídit!"usmála se medově a nenápadně vystrčila Naruta ze dveří, takže Naruto ani nestačil nic namítnout.
Sakura odložila čaj a podívala se na schody.Potom na ně nenápadně a tiše začala vystupovat.Došla až do prvního patra a vydala se co nejtišeji k jejímu pokoji.Z otevřených dveří pronikalo do chodby slunce a v té záři se kdosi mihnul, někdo docela vysoký.Sakura se neslyšitelně uchichtla.,,A mám tě holoubku!"pomyslela si.Opatrně zabočila do dveří a spatřila vysokého kluka v černém u svého prádelníku, kde si prohlížel její fotky.Po špičkách k němu došla a když už byla asi jen půl metru od něj, odrazila se a vyskočila mu na záda.Ruky mu omotala kolem krku a dala mu pusu na tvář.Kluk se leknul a vykřiknul, pak se ale zasmál a chytil ji za nohy.Couvnul a setřepal ji na postel..,,Tohle mi nedělej!"zasmál se.Sakura se taky smála.,,Leknul ses, co?Když se lekneš i mě, tak to radši abys nechodil na žádné mise!"provokovala.,,Cože?"zatvářil se zklamaně.,,Tak tohle si myslíš?"posmutněl.Sakura nevěděla, jestli je vážně smutný, nebo to jen hraje, ale raději vstala.,,Tak to jsi přehnala!"vykřiknul náhle, popadnul ji a zamotal do deky.Pak popadnul jeden z jejích polštářů a začal ji mlátit.Sakura si to pochopitelně nenechala líbit, rychle se vybatolila z přikrývky, popadla jiný polštář a pustili se do sebe.Oba se tak smáli, že toho museli na chvíli nechat, aby se nezadusili.Ještě k tomu se jeden z polštářů roztrhnul a peří se vesele vznášelo po pokoji, což ty dva ale nezastavilo.Konečně to Sakura utnula.,,Kdo to bude uklízet?Ty?Už tě vidím!Syp odsud."řekla a urovnala postel.Kluk ji zezadu objal kolem pasu.,,Saji!Ty si nedáš pokoj, co!"usmála se a otočila se k němu.Políbil ji a pak se na ni usmál.Sakura chtěla couvnout, ale zapletla se jí noha do povlečení od roztrženého polštáře a převrátila se dozadu na postel.Sai si sednul k ní a oba se znovu a dlouze políbili.Nakonec si i lehli, ale nedošlo k tomu, k čemu si myslíte, jen se mazlili.=),,Ty jsi se teď vrátil z mise?"zeptala se Sakura.,,Jo, proč?"opáčil.,,Fajn, můžeš se tady vyspat.Já musím ještě něco skočit zařídit, ale můžeš tu na mě počkat, jestli chceš."nabídla.,,Tak jo, čarodějnice!"souhlasil.Odzbrojil se, svléknul do půl těla, lehnul do postele a v tu ránu usnul.,,Já ti dám čarodějnici!"pomyslela si s úsměvem.Alespoň už ji nenazýval přezdívkami typu ošklivý pes, otravná nebo panovačná, jak to bylo zezačátku.
Sakura se stavila na chvíli za Narutem, pomohla mu rozestavit nějaké terče a dát mu nějakou pěstí.Potom šla nakoupit, aby měla co jíst.Stavila se taky v Ichiraku ramen, kde si chtěla dát oběd, protože ramen už dlouho neměla a měla na něj chuť.,,Ahoj Ayame!"pozdravila pohlednou servírku, která k restauraci prostě neodmyslitelně patřila.,,Ale, kdopak to přišel?Nazdar Sakuro, už jsi se dlouho nestavila!"usmála se Ayame.,,Nějak mi to nevyšlo.Ale mám ohromnej hlad, a myslím, že ty jsi ten pravý člověk, který mi v tom může pomoci!"řekla.,,To máš asi pravdu, tak se posaď!"zasmála se Ayame a utřela před ní pult.Sakura si vylezla na rozviklanou židličku a opřela se o pult.,,Dáš si?"zeptala se Ayame.,,Ramen."poručila si.,,Hned to bude!"usmála se Ayame a začala jídlo připravovat.,,A jak se máš?"začala.,,Pořád stejně, znáš to. A co ty?"opáčila.,,No, taky nic moc nového."vzdychla Ayame.,,Mamíííí! Gare mě štípe!"přiběhla malá, asi pětiletá holčička.,,Gare, pojď sem!"křikla Ayame za závěs, který odděloval bar od zadní místnosti a bytu nahoře.Na její zavolání přišel pomalým krokem sedmiletý kluk.,,Co jsi jí udělal?"podívala se na něj Ayame.,,Nic..."vykrucoval se chlapec.,,Ale jo, štípnul jsi mě!"zavřískala Roku, Ayamina dcera.,,Neštípnul!"vyjel na ni Gare.,,Nechte toho oba!Roku, ty přestaň řvát a ty jí přestaň ubližovat, Gare.Jestli se nenecháte na pokoji, tak vás odnese rorýs!"pohrozila.Hrozba účinkovala.Děti přestaly vřískat a zase zalezly.,,Rorýs?"podívala se na ni Sakura.,,Není to ten malý pták podobný vlaštovce?"špitla.,,Je, ale oni z něj mají respekt jako kdyby to byl bůh!"zasmála se Ayame.,,Aha...no zvláštní způsob strašení dětí...."rozesmála se Sakura.,,To mi povídej!"povzdychla Ayame a postavila před ni misku s ramenem.,,Dobrou chuť!"popřála.,,Díky!"olízla se Sakura a pustila se hladově do jídla.
Když se najedla, rozloučila se s Ayame a vyšla na ulici.Vydala se směrem domů.,,Hej, Sakuro!"ozval se za ní známý hlas.,,Jestli je to ta protivná Ino-prasečino, tak ji zarazím do země!"pomyslela si otráveně a otočila se.To se ale spletla, nebyla to Ino, ale Tenten.Sakura se usmála.Měla Tenten ráda, protože si na nic nehrála a byla prostě v pohodě.,,Ahoj Sakuro, kam jdeš?"vydychla Tenten.,,No, asi domů, a kam ty?"opáčila Sakura s úsměvem.,,Já kamkoliv, jsem na útěku!"špitla a rozhlédla se.,,Ale ne, snad ne před Nejim?"rozesmála se Sakura.,,Právě před ním!"řekla Tenten.,,Ale?A copak tě přimělo, utíkat před vlastním manželem, jestli se můžu zeptat?"usmála se Sakura a obě se pomalu vydaly znovu na cestu.,,Od té doby, co jsem Nejimu oznámila, že čekám dítě se chová jako cvok.Pořád mě hlídá a opatruje, nesmím skoro nic dělat, pořád mě obsluhuje a snáší, co mi na očích vidí!"postěžovala si.,,Bože!To se mi snad zdá!Víš, jací sou kluci lenoši?Jsou líní jak vši, nic nedělají, a když tě začne ten tvůj obskakovat a starat se o tebe a ty nemusíš vařit ani nic, tak si stěžuješ!"bouchla Sakura vesele.,,No jo, napřed to byla zábava, teď už je to teror!"fňukla Tenten.V tom zpoza rohu vyšel Neji.Sakura mrkla po očku na Tenten, na které bylo vidět, že neví, jestli se má schovat, utéct nebo tam zůstat.,,Tady jsi, všude jsem tě hledal!"řekl Neji přísně.,,Promiň, byla jsem se jen projít..."řekla Tenten.,,Však já se nezlobím, ale pojď už radši domů."usmál se a odvedl si ji.Sakura ještě chvíli měla záchvaty smíchu z výrazu, který Tenten měla, když ji Neji odváděl.
Otevřela dveře svého domu a vstoupila dovnitř.Prkno těsně za dveřmi, které dobře znala jako obvykle vrzlo.Skřípnutí se nepříjemně rozlehlo domem a jeho ozvěna se odrazila od stěn.Sakura došla ke kuchyňské lince a odložila na ni tašku s nákupem.,,Je Sai ještě tady?"napadlo ji náhle.Rozhlédla se po domě a všechno nasvědčovalo tomu, že už je pryč.Sakura uklidila nákup a vydala se nahoru po schodech.,,Saji?"zašeptala, když pomalu vcházela do pokoje.Postel byla rozvrtaná jako vrabčí hnízdo a pokoj byl prázdný.Vešla dovnitř.,,Super, odejde si a nechá tu takovej svinčík.Má vůbec inteligenci na to, aby dovedl něco takového, jako je činnost jménem úklid?"řekla si sama pro sebe.V tom ji někdo zezadu popadnul a chytil tak, aby se nemohla hýbat.,,Tak to nevím, ale rozhodně má dost inteligence na to, aby tě překvapil!"zašeptal spokojeně Sai.Sakura se lekla a cukla sebou.,,To asi nepůjde zlato!"zasmál se.Sakura se usmála a zavřela oči.Sai ji políbil na krk a hladil ji po břiše, což Sakura přímo milovala.,,Saji..."zašeptala.Stáli tam tak dlouho a snad ani nevnímali čas.,,Sakura-chan....."zašeptal někdo smutně.Hned na to z protější střechy seskočil Naruto.Sklopil oči a vydal se smutně někam.....vlastně ani nevěděl kam.,,N-Naruto-kun!"špitnul kdosi.Naruto se ohlédnul a u vchodu do jedné uličky stála Hinata.,,Ahoj Hinato!"pokusil se o úsměv.Hinata si jako obvykle hrála s prsty a byla červená.,,Kam jdeš?"zajíkla se.,,No, jen tak..."odpověděl.,,Aha.....m-můžu jít s tebou?"zeptala se.,,Jasně!"usmál se.Hinata se taky usmála a připojila se k němu.,,Na co myslíš?"ptala se ho po chvíli, když pořád prázdně zíral do země.,,Dneska je docela pěkně, že?"řekl bez zájmu.,,Ano, to je."souhlasila.Naruto ale lhal.Myslel na Saie a Sakuru.Sai se mu nelíbil už od první chvíle.Vlastně ani Sakuře, tak jak je možné, že jsou teď spolu?Sakura takový typy přece nesnášela.,,Myslíš na Sakuru, že, Naruto-kun?"promluvila náhle Hinata.Naruto sebou trhnul.,,Jak to víš?"podíval se na ni.,,Nepotřebuju ani byakugan, abych to poznala."ušklíbla se.Ten úšklebek vůbec neodpovídal její osobě a Naruto u ní nic takového ještě neviděl.,,Je to na mě tak vidět?"zeptal se.,,A na mě?"odvětila, pak odbočila a odešla.Naruto její poslední poznámku nepochopil.,,Co tím myslela?"pomyslel si.Neměl ale chuť lámat si s tím hlavu.Nakonec přeci jen změnil směr ke svému domovu.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 raduska jancova ( Ráďuše ) raduska jancova ( Ráďuše ) | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 9:17 | Reagovat

skvělý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama