
Konečně!
,,Opravdu jdeš?"zeptala se.,,Jo.Ty tři roky mi tu stačily.Chci zkusit, jak bych si vedl jako jonin, sám za sebe."pousmál se.,,Fajn.Já tady ještě zůstanu.Líbí se mi tu."ušklíbla se.V ANBU akademii strávili už tři roky a teď bylo Kushimě osmnáct a Minatovi devatenáct.,,Dobře.Ale až si to rozmyslíš, tak se určitě zastav."vyzval ji.,,Spoleh.Však se ještě uvidíme.Tak zatím!"loučila se.Usmál se a zamával jí.Potom zmizel.,,Ach, jak smutné...."promluvila procítěně Sango, která se objevila tak náhle, až Kushina nadskočila.,,Co?"nechápala.,,Ach Ewo, je mi až smutno při tom pomyšlení.Tolikrát jste se snažili políbit a vždycky vám to něco překazilo..."hořekovala a pošťuchovala ji.,,Co to kecáš?"vyjela.,,No...třeba na té chodbě, jak vás načapala Pudinková...."zavzpomínala.,,Hele!"rozesmála se Kushina a vrhla se na ni.,,Co sakra blbnete?!"křiknul jakýsi mladík, když ho málem porazily.Náhle zahnuly za roh, kde stál Montaro a o čemsi se bavil s Koblihem.Sango to nevypočítala a vletěla rovnou na kobliha.Kushina běžela hned za ní.Stihla si ale všimnout překážky, udělala otočku jak tornádo a vzala to hlavou o hasicí přístroj.Zamžikala a sedla si na zadek.Ti tři k ní hned přiskočili.,,Jsi v pořádku?"starala se Sango.,,Jo....ale ty nebudeš!"vyhrkla s úsměvem a strhla ji.Začaly se smát.,,Kolik že tomu je?"ukázal nechápavě Koblih na zmítající se, pištící klubko.,,Ehm...šest?"navrhnul Montaro.,,Co to děláte?"přiběhl jeden dozorčí.,,Jsme v pohodě."vypískla Sango.,,Jo, to vidím."utrusil ironicky.,,Můžu pány poprosit, aby slečny zvedli?"obrátil se na Montara s Koblihem.Montaro popadnul každou jednou rukou a postavil je.,,Klídek dámy.Jste ANBU, obě kapitánky, tak se podle toho chovejte."upozornil je dozorčí.,,Až to odvolá!"křikla vesele Kushina.,,Pudinková to ví!"zasmála se Sango.,,Ty!"sápala se na ni Kushina.,,Vy budete moje smrt...."povzdechnul dozorce.
Půl roku po tom, co Minato opustil ANBU si ho zavolal Hokage.Tehdy mu bylo už dvacet.,,Chtěl bych ti přidělit tým.Souhlasíš?"začal.,,Samozřejmě."usmál se.,,Dobře.Za hodinu se stav v akademii, až se dokončí zkoušky geninů, jeden ti přidělí.Uvidíme, jak je zvládneš.Letošní rookies jsou vážně povedené formáty, jeden lepší než druhý."přiznal.,,Já si s nimi poradím."kývnul a zmizel.Přemístil se před akademii, kde čekal, až zkoušku dokončí.Byl tam dřív.Věděl to, ale nevadilo mu to.Konečně se ukázal jeden z učitelů.,,Namikaze Minato?"zeptal se.Přikývnul.,,Dobře.Vy máte tým číslo...é...dva."řekl a podal mu jakýsi papír.,,Děkuju."usmál se.,,Za chvíli jsou tu."informoval ho ještě a zmizel.Zahleděl se do papíru, když tu uslyšel jakýsi hluk.Podíval se ke dveřím akademie a musel se usmát.Samozřejmě byli tři.Jeden bělovlasý kluk, ruce v kapsách a otráveně sledoval svého nového, černovlasého kolegu.Ten dělal velký binec.Držel v ruce svou čelenku a halekal:,,Mám pásku!Mám tu pásku, vidíš?!"nastrčil ji pod nos pomenší dívce, třetí člence jejich týmu.Ta šla v klidu.Když jí strčil šátek pod nos, div jí ho nevrazil do pusy, zdvořile se usmála.,,Páni!Koukněte!Máme soukromýho senseie, bezva!"křiknul nadšeně, když si všimli Minata.Ten se odlepil od stromu a přešel k nim.,,Nechceš se trochu uklidnit?Chováš se jako idiot."sjel ho chladně ten bělovlasý.,,Tak se uklidněte."usmál se Minato.Potom se všichni usadili pod strom.,,Takže ahoj, já jsem váš sensei, Namikaze Minato..."začal.,,Super!"přerušil ho nadšeně kluk.Minato se to rozhodl přejít.,,Teď se mi představíte vy, jeden po druhém.Začneme třeba u tebe."pokynul k dívce.,,Já.....jmenuju se Rin.Jednou bych chtěla být lékařkou."špitla.,,Těší mě Rin."kývnul přátelsky.Potom se podíval na bělovlasého kluka.,,Já se jmenuju Hatake Kakashi.Jsem syn Hatake Sakumo.Chtěl bych být jednou tak dobrý, jako můj táta.Lepší."řekl.,,Kolik ti je...sedm?"znejistěl Minato.,,Pět.Proč?"odvětil Kakashi.,,Ni nic...hehe...a ty?"podíval se na posledního kluka, který měl pořád starost, kde svou čelenku nosit.,,Já?Já jsem Uchiha Obito, ze slavného klanu Uchiha!A jednou budu ten nejlepší ninja,. co kdy existoval!!!"křiknul.,,Promiň, asi jsem neslyšel."prohlásil Kakashi.Obito se zamračil.,,Nechte toho.Přece se nezačnete hned hašteřit."napomenul je Minato.Zmlkli.,,Fajn.Teď můžete jít domů....a zítra v sedm ráno na můstku u lesa.Budeme trénovat."dořekl a vypařil se.,,Žůžo, já jsem ninja!"zajásal Obito.,,A dlouho nebudeš, jestli mě nepřestaneš srá....",,No tak kluci, nechte toho..."přerušila je s nervózním úsměvem Rin.,,Já jdu.Ahoj Rin, Ahoj trotle."ušklíbnul se Kakashi a než stačil Obito cokoliv namítnout, vypařil se.,,Ten mě tak štve!"ulevil si Obito.,,No...asi už taky musím."vstala Rin.,,Měj se."dořekla a zmizla.,,Super."pomyslel si Obito.Pak se znovu podíval na čelenku a usmál se.Vydal se domů pěšky a pomalu.
Asi si řeknete, že hodně přeskakuju, ale jdeme k věci.Uběhlo pět let.Kakashi se stal chuuninem, Obito s Rin brzy taky.Minato je dál cvičil a žili všichni stejným životem.Dokud jim ho zase nezamíchala jistá ztřeštěná dívka.,,Jsi si jistá, že odcházíš?"zeptal se Montaro.,,Jo.Už jsem tu osm let, to je docela dost.A potom, co zabili Soru i Sango.....už mě tu nic nedrží.Ale na tebe a Marn nikdy nezapomenu.Budeme se vídat."usmála se.Kývnul.,,Pojď sem."usmála se a když se sklonil, políbila ho na tvář.Pak se podívala na Marn.,,S tebou taky.Měj se parťáku!"mrkla na ni.Marn se usmála.,,Těžko dostaneme lepší kapitánku..."špitla.,,Myslím, že dostanete.Tak se mějte."řekla, naposledy jim zamávala a zmizela.,,První zajdu za Minatem.Slíbila jsem mu to."ušklíbla se.Hodila si své věci oknem domů, kde na ni nikdo nečekal, když její otec zemřel a šla k domu Minata.Dozvěděla se, že bydlí jinde.Běžela tam, ale nebyl doma.,,To snad ne!Myslí si, že na něj mám celej den?!"pomyslela si podrážděně.Konečně se dozvěděla, že trénuje se svým týmem.,,Tým jo?Hm, uvidíme."zabručela a vydala se na cvičiště.Přidřepla si do blízkého křoví a sledovala dvě děti, jak trénují.,,Sakra Obito!"ozvalo se a do zorného pole jí vběhl člověk, kterého hledala.Pousmála se a pomalu vystoupila z úkrytu.,,Jak můžeš být tak nezodpovědný?Kde jsi?Rin potřebovala tvoji pomoc!"plísnil ho.,,A ty jsi byl kde?Myslíš, že se mi chce lítat po vesnici a schánět tě?"ozvala se .Minato sebou cuknul a otočil se.,,Kushino?"vyjekl potěšeně.,,Ahoj."pípla.Náhle vymrštila ruku a zarazila útok, který na ni vedl z úkrytu Kakashi.,,Víc se snaž."pobídla ho.Naštvaně se otočil a odešel za zbytkem týmu.,,Ty jsi tady?Napořád?"ptal se Minato a přišel k ní.,,Jo.Skončila jsem s ANBU."oznámila.,,Však bylo načase!"zasmál se a objal ji tak náhle, že ji to zarazilo.
IK: Jóóó, už jsme daleko.Nebýt tu ti haranti.....ehm...totiž ty roztomilé dětičky...
Podívala se na Minatův tým.Všichni je nechápavě a trochu zvědavě sledovali.,,Ehm....trénink asi odložíme, vrátila se mi stará známá."otočil se na ně Minato.,,Známá jo?"ušklíbnul se tajemně Obito.,,Nebuď drzej."napomenul ho.,,To je v pohodě.Jen jsem tě šla pozdravit, jdu domů, klidně trénujte."mávla rukou Kushina.,,Víš že...no to o tvém tátovi?"zeptal se.,,Jo.Mám dům pro sebe.Dojdu tam a složím se na postel, protože jsem toho za poslední týden moc nenaspala.Byla jsem na misi."vysvětlila.,,Tak jo...ale nechceš jít radši ke mně?Nebudeš tam sama..."navrhnul a lehce zčervenal.,,Chtěl bys?"provokovala.Rin přísně dloubla do šklebícího se Obita.,,Potěšilo by mě to."přiznal.,,Dobře.Počkám u tebe."kývla a Minato jí předal klíče.Rozloučil se s ní a vrátil se k tréninku.
Kushina vešla do jeho bytu a zula si boty.Prošla předsíňkou a mírně se zarazila.Na to, že tu bydlel samotný chlap tu bylo neobyčejně uklizeno.Všechno mělo své místo.Když koukla na sporák, uviděla zřejmě zbytky včerejšího pokusu o večeři.Usmála se a umyla hrnec, na němž byly docela patrné zbytky připáleného jídla.,,Nikdy jsi neuměl vařit."usmála se.Když otevřela lednici, zhrozila se.Zela prázdnotou.Spíž nebyla o nic lepší.Vydala se k sobě domů pro peníze a něco mu nakoupila.Připadalo jí, že mu to dluží.Naskládala to do lednice, z něčeho hned nachystala dobrý oběd, sedla si na gauč a čekala na něj.Nějak to nevypočítala.....časem jí přišlo pohodlnější si lehnout.Neměla to dělat.Jak to učinila, jen na chvíli zavřela oči a hned sklouzla do snu.Brzo se vrátil Minato.Vešel dovnitř a uviděl ji schoulenou na gauči.Ve spánku vypadala jako malé dítě.Přišel k ní, dřepnul si a poodhrnul jí vlasy z obličeje, což ji probudilo.,,Co.....já....promiň, nějak jsem to neodhadla..."koktala.,,To nevadí."usmál se a mrknul na stůl.,,Vidím, že si pamatuješ vše o mém kuchařském ,umění´."zašklebil se.,,Jo.S prominutím, ale seš nemožnej."prohlásila, až se musel usmát.Konečně se posadila a on se postavil.,,Najíš se se mnou?"zeptal se.,,Třeba.Dlouho jse nejedla."přiznala a sedla si s ním ke stolu.Povídali si o všem možném.Kushina brzo poznala, že se změnil.Nejen vzhledově, ale i chováním.Nebyl už tak rozpustilý a působil zodpovědně a rozumně.Minato si na ní všimnul změn pouze co se týče vzhledu.Chováním byla pořád stejný střevo.Když dojedli, Kushina vzala nádobí, odnesla je ke dřezu a začala ho umývat.,,Chceš pomoct?"přišel k ní.,,To je dobrý."prohlásila.,,Aspoň to utřu."nabídnul se a sáhnul po utěrce, která byla na jiné polovině dřezu.Natáhnul se za ní a prakticky teď Kushinu zezadu objal.Přestala umývat a i on se zarazil.Jeho ruka jí přejela na břicho a druhá se k ní přidala.Položila nádobí a přiložila své ruce na ty jeho.Položil jí hlavu na rameno a ona se o něj opřela.Konečně se otočila a rukama ho objala kolem krku.Znovu tady byla ta chvíle.Chyběl už jen kousek.....když seozvalo zaklepání.Oba se zarazili.
IK: Néééééé bože už to tolikrát mohlo být za mnou a vždycky to někdo pokazí!Mám chuť vraždit!Hlavně nechoď otvírat!Nééééé!!!
,,Musím otevřít..."zašeptal.,,Jasně."souhlasila a otočila se zpátky k nádobí.,,Páni, vás bych nečekal.Pojďte dál."uslyšela.Vzápětí na to vkročil do kuchyně Minato a za ním Jiraiya.,,Kushina?"podivil se Jiraiya, když ji uviděl.,,Dobrý den."pozdravila a usmála se.,,No ne, dlouho jsem tě neviděl.Změnila ses.V čem jsem vás vyrušil?"mrknul šelmovsky po Minatovi.,,V ničem."odpověděla za něj a schovala poslední talíř.,,Škoda."zjihnul.Předal Minatovi jakési papíry a na něčem se s ním domlouval.Potom konečně odešel.,,To je vždycky stejný."prohlásila Kushina.,,Co?"nechápal.,,Vždycky, když se snažíme o něco podobného to někdo přeruší.To je k zbláznění."vyjekla vesele.Přišel k ní.,,Hm, co s tím uděláme?"zeptal se.,,Nevím, ale leze mi to na mo..."začala.Minato ji náhle chytil, přivinul k sobě a políbil.Jako by to čekala ho taky objala a přidala se.,,Ještě jsem zapomněl...."vrátil se Jiraiya.Když je viděl, zarazil se.Tentokrát se ale nenechali vyrušit.Líbilo se jim to.
//<![CDATA[ //]]>





















