***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Duben 2008

Hate 17

27. dubna 2008 v 12:21 | Rin-chan |  Nenávist
Mami?
,,Mami?"zašeptal nesměle malý, černovlasý klučina.,,Copak Sasuke?"zabroukala vesele Mikoto a dál se věnovala skládání čistého prádla do jeho skříně.,,Co se to děje s Itachim?Změnil se."odpověděl a podíval se na ni.Mikoto se na něj podívala.Vypadal, jako by pro něj její slova měla znamenat něco posvátného.Sama ale nevěděla, co se stalo s Itachim, že je náhle takový zamlklý.Býval přece jiný.Býval jako Sasuke.Povzdechla, vstala a posadila se k němu na postel.,,Tvůj bratr...má teď novou funkci a tvůj otec mu hodně věří.Na jeho věk je pod velkým tlakem, musíš ho chápat."řekla nakonec.,,Já vím.Ale už si se mnou nehraje, ani mi nepomáhá s tréninkem.Vždycky na mě nemá čas."zamračil se a trochu jeho černých vlásků mu napadalo do čoí.Mikoto se usmála a odhrnula je zpět.,,Tvůj táta přece taky pracuje."řekla.Sasuke přikývnul.,,Ale to že má málo času neznamená, že by tě neměl rád."dodala a dala mu pusu na čelo.,,Chápeš?"zeptala se.Vážně přikývnul.Věděla, že to nechápe, ale nechala to tak.Doskládala poslední tričko a odešla.Když vešla do obýváku, Fugaku seděl v křesle a cosi pročítal.,,Co to čteš?"zeptala se se zájmem a sedla si naproti."letmo se na ni podíval a odpověděl:,,Jen dodatky ke jmenování nových kapitánů.",,Aha..."hlesla.,,Je ti něco?"zajímal se, ale nevzhlédnul od papírů.,,Sasuke se mě zeptal, co se děje s Itachim.Nelíbí se mu, jak se změnil."odvětila.Podíval se na ni.,,Itachi?Možná, nevšimnul jsem si.Bude to jen přechodné, uvidíš."uklidnil ji.,,Dost možná.Ale mě se taky zdá jiný, Fugaku.Je uzavřený, už se tolik neusmívá a kdy s tebou naposledy mluvil? Myslím doopravdy mluvil."řekla.Znovu se na ni podíval.,,Moc to dramatizuješ."usoudil a znovu se vrátil ke čtení.Mikoto vzdychla a vstala.Šla si po své práci, ale rozhodla se, že až se Itachi večer vrátí, promluví s ním.
Itachi ale s nikým mluvit nechtěl, až si ho jedno ráno konečně vzal na kobereček Fugaku.Zavolal si ho a pozval i Mikoto.Itachi všechno popřel a svedl to na tréningové vyčerpání.,,Vy jste se určitě někdy hádali, a tak jste taky měli horší období."řekl.Podívali se na sebe.,,Já a tvoje matka jsme se nikdy, nikdy nepohádali."řekl Fugaku pevně.Mikoto se málem rozesmála, ale před Itachim bylo potřeba udržovat vážnost.Prý se nikdy nehádali - kec století.,,Jsem náladový."dodal.,,Itachi.Můžeš být náladový, ale nepřeji si aby to ovlivňovalo tvůj výkon."oponoval Fufaku.,,Můžeš být náladový?Omg, Fugaku co to plácáš?!"napadlo pobaveně Mikoto, ovšem pořád se nesmála.Nebyla na to vhodná doba.,,Itachi, jsi velmi nadaný a schopný, ale příliš mnoho věcí máš po matce, nesmíš se nechat strhnout náladou.Už i okolí si všímá tvé změny a to je špatné pro tvé budoucí postavení.Jsi průhledný."prohlásil Fugaku.Itachi letmo a jako by trochu yvděšeně pohlédnul na matku, ta se trochu zamračila.,,Ty mu něco takovýho říkáš, ale byl jsi stejnej.Itachi je jako ty, to Sasuke je po mě - jak povahou, tak, a to zejména, vzhledem.Itachi je celý ty, jen se podívej."pomyslela si, ale znovu nabyla svého obvyklého výrazu.,,Už se to nestane."řekl chladně.Fugaku chtěl zřejmě ještě něco říct, ale Mikoto mu položila ruku na rameno.Podíval se na ni a viděl, že je toho názoru, že to stačí.,,Můžeš jít."propustil ho.Itachi se zvednul a v klidu, jakoby nic vyšel ven.,,Co myslíš?"zeptal se jí.,,Já?"podivila se.,,Jsi jeho matka."odvětil.,,Dáme mu čas.Výdyť je v pubertě."usmála se a vstala.,,Bude zase takový, jako dřív.Nemůže být pořád dítě."řekla ještě a zmizela za dveřmi.,,To tvrdíš ty."zamračil se Fugaku.Měl pocit, že se celý svět obrátil proti němu.Aby se rozptýlil, vydal se do akademie.
Seděl v kanceláři a dělal to co obvykle, otevřeným oknem k němu doléhaly povely a hlasy ninjů cvičících dole.Ozvalo se naléhavé zaklepání na dveře.,,Vstupte!"křiknul a dál psal cosi na papír.Vrata se rozletěla a vběhli dva Uchihové, očividně velmi rozrušení.,,Fugaku-sama, Shisui-san!"křiknul jeden udýchaně.Fugaku se trochu zarazil.,,Ano?Co je s ním?"podivil se.,,Máme problém!"odvětil ninja, zatímco ten druhý horlivě přikyvoval.Pak mu všechno řekli.
Mezitím Mikoto byla v kuchyni a umývala nádobí.Sasuke s Itachim byli v hale a Sasuke po bratrovi zřejmě znovu chtěl pomoct s tréningem.V tom se rozletěly dveře a do kuchyně bláznivě vpadla Sarame.,,Mikoto!"vykřikla.Mikoto se tak lekla, že upustila sklenici a ta se roztříštila na tisíc kousků.Sarame jí vpadla kolem krku a hystericky plakala do jejího ramene.,,Sarame, co se děje?"ptala se trochu stísněně, jelikož netušila nic dobrého.Kdy naposledy Sarame plakala?,,Shisui!Shisui!"opakovala pořád dokola a do toho brečela.,,Co je s ním?"nechápala Mikoto, ale nemohla z ní dostat kloudné slovo.V tom uslyšela jakýsi hluk venku.Jednou rukou stále objímala Sarame a druhou poodhrnula záclonku v okně.Uviděla Tekku, Inabiho a někoho třetího, koho neznala, jak mluví s Itachim.,,Proč právě s ním?"nechápala a pootevřela okno.,,Máme podezření, že jsi Shisua zabil ty...."zaslechla a další slova nevnímala.,,Cože?"ozvalo se jí v rozbouřené mysli.Chvíli trvalo, než si srovnala myšlenky a rázem všechno pochopila.,,To není možné..."zašeptala nevěřícně.Skoro ani nevnímala, že se Saramina histerie stupňuje.,,Mikoto!Mikoto jak to mohl udělat?!"křičela.,,Co když to nebyl on...?"odvětila stísněně, i když tomu sama jaksi nevěřila.Itachi se změnil, krutě se změnil.Zvuky zápasu ji přinutily znovu vykouknout ven.
**********************************
Mikoto seděla ráno v kuchyni u stolu a přemýšlela.Co to Itachi provedl?Je to už dýl, ale stejně.Zbil tři policisty a dokonce chtěl zaútočit i na Fugaku.Zarazil ho Sasukeho výkřik - výkřik jeho malého bratra.Dokonce ten kunai hozený do jejich znaku.Itachi se opravdu mění.Měli by s tím něco dělat, než bude pozdě?Nebo je to jen dočasné?Určitě.I když věděla, co provedl, byl to její syn a ona popírala cokoliv zlého proti němu.I když tušila, kdo asi Shisua zabil.Uslyšela hluk v patře a vstala.Ve dveřích se objevil Fugaku, už oblečený v uniformě.Zasedl ke stolu a začal jíst.Chvíli na to přišel i Sasuke.Itachi odešel někam časně ráno, neřekl kam ani proč, ale Mikoto se o něj nebála.Podala jídlo i Sasukemu a láskyplně ho pohladila po černých vláskách.Usmál se plnou pusou a dál jedl.Mikoto přešla k lince a chystala mu svačinu do akademie.,,Mami?"ozvalo se nesměle.,,Ano Sasuke?"broukla vesele.,,Proč mi Itachi nechce pomoct s tréninkem?"zeptal se.Mikoto nevěděla co říct.Zabalila jídlo a otočila se.,,Itachi má teď moc práce."usmála se a podala mu balíček.,,Až se vrátíš ze školy, pomůžu ti já."řekla.Sasuke přikýnul, vzal si svačinu, zasmál se a odběhnul.,,Ty?Abys ho nezmrzačila."neodpustil si Fugaku.,,Já?Myslíš, že bych ublížila vlastnímu dítěti?"rozesmála se.,,Si vzpomeň jaká jsi bývala bestie."připomenul vesele.,,Já?Nikdy.To ty jsi byl hulvát."oplatila mu to.,,Nene.Ty jsi šechno začínala."argumentoval.,,Je to možné."setřela ho.,,Ale svému dítěti bych neublížila."utla to.,,A co kdyby tvoje dítě chtělo ublížit tobě?"řekl najednou.Mikoto se zarazila.Věděla přesně, kam míří, ale dělala jako by nic.,,Koho myslíš?A proč?"opáčila a začala si pobrukovat oblíbenou písničku.,,Víš moc dobře.Itachi."řekl Fugaku.,,Nezačínej zase.Je v pubertě!"zavrtěla hlavou.,,Mikoto!To jsi tak slepá!Já vím, že ho máš ráda ale prober se!Sama tomu věříš, ale odmítáš to.Nechceš tomu věřit!"zvýšil hlas.,,Má pravdu."napadlo ji.,,Pleteš se."vyhrkla.Itachi je můj syn, mám ho ráda a věřím mu.Není takový, za jakého ho máš.Dala bych za něj život."zamračila se.Fugaku už nic nezkoušel.,,Musím jít."oznámil.Vstal a odešel.
Mikoto se otočila zpátky a začala umývat nádobí.,,Mami?"ozvalo se za ní.,,Ano, Itachi?"vydechla, když ho uviděla.,,Slyšel jsem, o čem jste se bavili."řekl a jako by nic se posadil.,,Toho si nevšímej.....táta má hodně práce."usmála se.,,Ale já mluvím o tobě."řekl.Zarazila se.,,O mě?",,Ano.To mi vážně tak moc věříš?"zptal se.,,No jistě.Jsi můj syn, mám tě moc ráda.Jsi můj prvorozený, miluju tě."usmála se a objala ho.Chytil se jí pevně, jako brečící malé dítě.,,Já jsem něco udělal."řekl trochu vyvedený z míry.,,Itachi!Nebude to nic hrozného."utěšovala ho.Neměla dobrý pocit.,,Mami...to já jsem zabil Shisua.Chtěl jsem.Kvůli novému sharinganu."řekl.Mikoto jako by to minulo, ale přitom naplno zasáhlo.Vyděsila se.,,Co to povídáš?!"napomenula ho.,,Je to pravda!"řekl.,,Itachi to neříkej!Nevěřím tomu!Nechci tomu věřit!"křikla a otočila se.Tekly jí slzy.,,Zlobíš se?"zeptal se zase už naprosto klidně.Nevydržela to.,,Itachi co to s tebou je?!"zakřičela, ale hned zase zmlkla.Přemohl ji pláč.,,Ty by jsi svému dítěti přece neublížila."zopakoval větu, která tu zazněla.,,A ty by jsi mi ublížil?"odsekla.Chvíli bylo ticho.,,Ne."řekl.,,Potom nevím, kam míříš!"řekla.,,Mám misi..."oznámil.,,Jakou?"nechápala.,,Mám tě rád."řekl a ona uslyšela tření kovu o kov.,,Itachi..."chtěla se ohlédnout.,,Promiň mami, nechtěl jsem."uslyšela.Ohlédla se a před očima se jí zablesklo chladné ostří dlouhého meče......Rázem se jí promítl celý život, nevěděla proč, ale všechno viděla znovu.Jak se hádají, jak umírá Itachi, její svatba s Fugaku a jak drží malé, černovlasé miminko...a pak nic.
Fugaku se zhrozil.Všude ležela mrtvá těla, všude byla krev a poházené zbraně.,,Mikoto!"napadlo ho, otočil se a spěchal domů.Bral to po střechách a strachoval se nejhoršího.Ona musí žít!Vrazil do jejich domu a utíkal rovnou do kuchyně.Srdce se mu zastavilo, přišel pozdě.Na zemi ležela jeho žena, dlouhé černé vlasy byly slepené od louže krve, ve které ležely.Mikoto se tvářila udiveně a z očí jí tekly slzy.Ale byla mrtvá.,,Mikoto!"vyhrkl a kleknul si k ní.Jako by mu nic nedošlo, zkusíl její tep.,,Mikoto!"křiknul znovu.Ale Mikoto se nepohla.Stejně, jako se nepohne už nikdy.Stejně, jako se už nikdy neotevřou ty krásné černé oči.Objal ji a snažil se zabránit přicházejícím slzám.Ale nešlo to.,,Jak jsi mohl...."vyhrkl a hned bylo jasné koho myslí.Vlastně něco takového už předem tušil.Za ním zavrzala podlaha, ale Fugaku to nevnímal.,,Promiň."ozvalo se znovu.Fugaku sebou trhnul, ale pozdě.Zády mu projela ostrá bolest a on se zhroutil na studené tělo jeho ženy.,,Ona...ti věřila..."zašeptal při pohledu na ni.Potom vydechnul.Navěky.
Itachi stál, pořád jako by hypnotizovaný tím, co právě provedl.Jako by mu nic nedocházelo.Díval se na obě mrtvá těla a na svůj zkrvavený meč.,,Mami...tati..."řekl.V tu chvíli litoval všeho.Litoval, že vzal tu hloupou misi.Jenom proto, že vesnice něco chtěla.Měl je varovat, teď bylo pozdě.,,Mami!Tati!"ozvalo se z haly.,,Sasuke!"napadlo ho a on se s trhnutím probudil.Zacouval víc do stínu a čekal.Slyšel, jak jeho malý bratříček běhá po celém domě a někoho hledá.Konečně byl přede dveřmi.Cítil, že ho má rád.Nemá sílu ho zabít.Ale musí to udělat!Musí, aby byla mise kompletní.Klika cvakla a dveře se pootevřely.Do místnosti nahlédl malý chlapec.,,Mami...?"

Hate 16

27. dubna 2008 v 12:21 | Rin-chan |  Nenávist
Jsme dva
,,Co má proboha tohle být?"zeptala se nechápavě Mikoto a ukázala na chuchvalec peří trčící ze země na jejich zahradě.Za ní stáli dva malí, černovlasí chlapci a tvářili se provinile.,,No?Čekám trpělivě."pobídla je Mikoto, která v tu chvíli rozhodně trpělivá nebyla.,,My jsme s Itachim chytali žabanta a on nám umhel tak sme mu udělali hobeček na hazhadě."vysoukal ze sebe jeden z nich.Žena stojící opodál hned nadskočila.,,Shisui!Snaž se mluvit normálně!"napomenula ho.,,Chce tím říct že jsme chytili bažanta ale on nám umřel, tak jsme mu udělali hrob u nás na zahradě."vysvětlil kamarádovo snažení Itachi.Mikoto si. povzdechla - Shisui trpěl vadou řeči.Nic co by se časem nespravilo, ale Sarame to pěkně štvalo.Jeho výroky někdy ale byly legrační.,,Ukliďte to než se vrátí tvůj otec, Itachi!"přikázala a ukázala na zbytky ptáka ( samozřejmě bažanta ).Oba chlapci se hned poslušně dali do činnosti a Mikoto se znovu usadila na lehátko vedle Sarame.Seděly na zahradě a povídaly si, mezitím co jejich vzorná dítka uklízela zbytky svého nepovedeného lovu.,,Asi to bude zas kluk."utrousila po chvíli Sarame.,,Jo, Fugaku to taky říkal, zas mám ty flíčky."přisvědčila Mikoto.,,Ale já bych chtěla holčičku.Stačí, že se starám o tohohle výtečníka a jeho otce."ukázala na Itachiho, který řídil exhumaci.Sarame se rozesmála.,,Tak to bude buď kluk a nebo dvojčata, protože takovýhle břicho."kývla uznale.Mikoto se zadívala na obrovskou kouli, kterou měla a povzdychla.,,Očividně to bude macek."poznamenala.,,Ale už víc neporoste."uklidnila ji.,,Ještě aby rostlo, za chvíli máš termín."zasmála se Sarame.,,Hotovo."ozvalo se.Obě se podívaly na neprofesionální balíček ze starého kusu hadru, ze kterého čouhal ptačí hnát.,,Ježiši!"vydechla Mikoto, zvedla se a utíkala na záchod.,,Mami?"nechápal Itachi.,,Mamince není dobře Itachi, jděte to někam vyhodit."řekla Sarame a zakrývala si rukou ústa, aby nešla za kamarádkou.,,Ahe kam?"zažbrblal Shisui.,,Do popelnice."zavelela a odvrátila se.Itachi pokrčil rameny a vydali se na ulici, kde stály popelnice.Sarame šla za Mikoto, ale potkala ji už u dveří na zahradu.,,Dobrý?"zeptala se.,,Jo.Já toho kluka přerazím!"rozčilovala se Mikoto.V tu chvíli se oba vrátili.,, Je ti už dobře mami?"zeptal se nevinně Itachi.,,Ovšem."utrousila a pokusila se usmát.,,Táta chtěl abychom za ním došli na stanici, chce nám něco ukázat....."vysvětloval.,,Jděte než si to rozmyslím."zavrčela.Nemusela to říkat dvakrát, ve vteřině po nich nebylo ani památky.
,,Jsme doma!"ozvalo se ode dveří.Mikoto se s trhnutím probudila ze spánku.,,Jo."zabručela, převalila se na bok a pokračovala v činnosti.Jak očekávala, otevřely se dveře a dovnitř nakouknul Fugaku.,,Je ti něco?"zeptal se.,,Ne, jen se mi chtělo lenošit.Večeři máte v mikrovlnce."odpověděla a zachumlala se do peřin.Nejdeš s námi?"zeptal se.,,Nemám hlad."odvětila, ačkoliv jí kručelo v břiše.Nechtělo se jí vstávat.,,Ale máš."prohlásil za ni, přišel k ní a odhodil přikrývku.Cukla sebou návalem náhle zimy a otevřela oči.,,Nechce se mi."prohlásila.,,Teď bys měla jíst, před porodem."namítnul.Zamyslela se.,,Tak jo."kývla nakonec a nemotorně se zvedla.Fugaku přiskočil a ochotně jí pomohl.Když sešla dolů do kuchyně, Itachi už seděl u stolu a cpal se.,,Myslela jsem, že jste trénovali."podivila se.,,Taky že ano."přisvědčil Fugaku.,,Tak proč ten kluk není unavenej?"vyjela, trochu jako by to byla hrozná pohroma a Fugaku za to mohl.,,Spíš já bych měl být unavený, ten kluk už mi dává pěkně zabrat."zasmál se Fugaku.Itachi dělal, jako by se nemluvilo o něm a dál papal.Mikoto pak ohřála jídlo i Fugakovi a sobě a společně se najedli.Když pak chtěla vyhodit použité ubrousky a otevřela koš, vykřikla.,,Co se děje?"přiběhl Fugaku.Mikoto si místo odpovědi zakryla pusu a zmizela v koupelně.Fugaku se zatvářil nechápavě a šel za ní.Seděla na vaně vedle záchodu a hluboce se rozdýchávala.,,Co se stalo?"nechápal.Místo odpovědi se na něj podívala a křikla:,,Itachi, hned pojď sem!!!"Chvíli na to se ozvalo dupání dětských nohou a do koupelny nakouknul jejich syn.,,Pokud vím, měl jsi to vyhodit do popelnice!"zasípala.,,Já vím, ale popelnice byla plná a..."začal, jenže byl přerušen.,,Tak to někam ukliď, mimo dům, hned!"zvýšila hlas.,,Jasně."přikývnul a odebral se do kuchyně.,,Stalo se něco o čem bych měl vědět?"zeptal se opatrně Fugaku.,,Tvůj syn ti to vysvětlí."nafoukla se.Fugaku tedy odešel za Itachim.Během pár vteřin všechno pochopil a Itachimu bylo nadáno podruhé.Mikoto se mezitím uklidnila a zbavila se pocitu, že ji pronásleduje mrtvý bažant.,,Nebo žabant, jak by řekl Shisui."napadlo ji a neubránila se úsměvu.Když došla do kuchyně, bylo ,, místo činu " uklizeno.
***********za týden*************
Mikoto se uráčeně vzbudila až v deset hodin ráno, když už byl Fugaku v práci a Itachi ve škole.Spokojeně se protáhla na posteli a ještě na okamžik se zachumlala do peřin.Po dalších deseti minutách válení usoudila, že by bylo dobré zase jednou za čas něco udělat.Vstala, oblékla si župan a odešla do kuchyně.Tam ji čekalo nemilé překvapení.U stolu seděl Itachi se Shisui a povídali si.,,Hele vy dva, co takhle škola?!"vyjekla pobouřeně a i přes svůj ,stav´se snažila vypadat důstojně.,,My už akademii nepotřebujeme, už nás tam nic nemůžou naučit."prohlásil sebevědomě Itachi.,,Ale nepovídej záškoláku, alou a ať už jste tam, oba!"čertila se.,,Fakt teto užh sme trénhovaui v ueshe a šho nám to uíp!"přisvědčil Shisui.Mikoto se snažila nevypadat moc nechápavě, aby klučinu neurazila, ale Itachi jí hned vše ochotně přeložil.,,,,Řekl, že už jsme trénovali v lese a šlo nám to líp než ve škole.Je to pravda mami, vážně, v akademii jsou všichni hrozně slabí a pořád dokola házíme shurikeny.A to já už přece umím!"obhajoval se a zřejmě na důkaz se vytasil s jedním z shurikenů.Napřáhnul ruku a hodil ho přímo do díry, která tam zbyla po hřebíku, na kterém visel obraz.Mikoto duchapřítomně popadla z mísy na ovoce jablko a hodila ho po kunai.Jabko do něj narazilo, změnilo jeho směr a oboje spadlo dolů.Kluci vyvalili oči.,,Teda mami!"čuměl Itachi.,,Už dlouho jsem netrénovala."zasyčela.Oba trochu pobledli.,,Tak.A teď...!"chtěla zřejmě něco začít, ale najednou se chytila za břicho a zasténala.,,Co je? Promiň to jsem nechtěl!"leknul se hned Itachi.,,Mami co ti je?"nechápal.,,Jdi pro tátu!"přikázala a posadila se na zem.,,Shisui, skoč pro mého otce, prosím!"křiknul na kamaráda a ten se bezeslova vydal na cestu.,,Já tady budu s tebou!"řekl rázně a Mikoto se usmála.Hned však zkřivila rty bolestí před dalším stahem.,,Očividně budeš mít sourozence, Itachi."pískla.,,Už teď?"podivil se.Přikývla a znovu sebou trochu cukla.Itachi ji pevně chytil za ruku.,,To bude dobrý mami, pojď, pomůžu ti."řekl.Na ta slova vběhnul do ředsíně, vzal její kabát, doběhl zpátky k ní a pomohl jí na nohy.Pak ještě utíkal do pokoje pro pyžamo jelikož mu došlo, že tam chvíli zůstane.Nakonec ji podepřel a opatrně, jejím tempem se s ní vydal ven z domu.
Fugaku seděl v kanceláři a psal nějaké papíry.Ozvalo se zaklepání a vzápětí na to se otevřely dveře.Fugaku vzhlédnul a spatřil v nich Shisua.,,Fughaku-samua, poshte rychue do nemo---nemhou----ne----"snažil se.Fugaku napřed nechápal, ale pak ho osvítil duch svatý a poslal pro Sarame.Ta, stejně jako Itachi znalá slovníku svého syna zneklidněně vysvětlila co jí právě řekl, totiž že Mikoto dostala porodní bolesti.Fugaku byl ve vterřině venku z kanceláře a se Sarame a Shisuem v patách se rozběhnul domů.Tam ale nikdo nebyl.,,Kde je?"podvili se.,,Třeba je už v nemocnici."vydechla Sarame.Fugaku přikývnul a nabrali nový kurz.Než se tam vůbec dostali, uběhlo půl hodiny.Konečně se proptali k jejímu pokoji.Fugaku odchytnul svého oblíbeného doktora.Trochu se zamračil, ale jiný kolem nešel.,,Někde tu mám ženu."zavrčel.,,Ale jistě, račte si vybrat."zasmál se doktor a rozmáchl se po houfu sestřiček.Fugaku začal nebezpečně bublat, tak zasáhla Sarame.,,Kde prosím leží Uchiha Mikoto?ůzeptala se slušně.,,A pětce."odvětil s úsměvem.,,Ale to je pokoj, a ne sál..."podivila se.,,No jistě.Už máte dávno dítě."rozesmál se a pokračoval.S Fugaku to málem praštilo.Rychlým krokem se vydali k pokoji číslo pět a se zaklepáním skoro vrazili dovnitř.Mikoto ležela v posteli a smála se na cosi, co měl Itachi v náručí.Seděl vedle postele a držel něco malého, zabaleného do peřin.Mikoto ho držela za ruku a usmívala se.,,Mikoto!"upozornil na sebe, přišel blíž a dal jí pusu.Pak se podíval na dítě.Vypadal jako Itachi, když se narodil, s tím rozdílem, že neměl tak ostře řezanou tvář.,,je to další kluk."pousmála se Mikoto.Fugaku to potěšilo - chtěl kluka.,,Takže to vypadá, že doma brzo zcvoknu."dodala a trochu unaveně vydechla.,,A jak ses sem vůbec dostala?"napadlo ho najednou.,,Itachi mi pomohl."usmála se a pohladila ho po vlasech.,,Byl moc šikovný."chválila a nepřestávala se usmívat.Fugaku se na něj pátravě zadíval, ale Itachi jako by nepostřehnul že se mluví o něm.Dítě začalo plakat.,,Má hlad."řekla sestra která veškla dovnitř.,,Nechte vaši ženu odpočívat a přijďte zítra."poprosila je zdvořile a pak se věnovala Mikoto.,,Zítra přijdu."usmál se ještě Fugaku a vyšel za ostatními na chodbu.Tam ho něco napadlo.,,Itachi?A jakto, že jsi byl doma?!"

Hate 15

27. dubna 2008 v 12:20 | Rin-chan |  Nenávist
Itachi
Fugaku vyskočil jako zajíc střelený brokovnicí a rukama vykonal rozmáchlé gesto, podobající se zahánění hejna komárů.Sarame také vstala, ale poněkud klidněji.S úsměvem mu položila ruku na rameno a řekla:,,Tak vidíš, co jsem říkala?Gratuluju."Fugaku zhluboka vydechnul a pak se usmál.Ještě nic neříkal, chtěl je napřed vidět, oba.Dveře se pořád neotvíraly, v místnosti se ozýval hovor a povely a to čekání bylo snad nekonečné.,,Co tam tak dlouho dělají?"položil stupidní otázku a Sarame se jí stejně stupidně zasmála.,,Hádej.Hrajou ruletu."řehtala se.,,Nedělej si ze mě blázny!"zamračil se a chystal se urazit, když v tom se vysněné dveře konečně otevřely.,,Uchiha Fugaku?"obrátil se na něj lékař.Fugaku ho znal - byl to ten s neobyčejným smyslem pro humor, který ho vždy dokázal vytočit.,,Jo."zabručel.,,Děláte, jako by jste to nevěděl.",,Nemohu si přece pamatovat každého pacienta."usmál se provokativně lékař.,,Já nejsem pacient!"bublal.,,Samozřejmě.Aby jste taky byl, vždyť toto je porodnice."žertoval dál.Sarame měla plno práce, aby Fugaku udržela a on aby doktora nerozmáznul o zeď.,,Raději by jste se měl jít na syna podívat, a ne tu vymýšlet skopičiny."písknul ještě a v tu ránu se rychle vydal pryč ze strachu, aby nějakou neslíznul.Fugaku napřed bublal jak špatně nakynutá bábovka, ale usoudil, že má doktor pravdu.Konečně se dostal až ke dveřím, které za sebou nezdvořák nezavřel a nahlédnul dovnitř.Mikoto ležela, hlavou se opírala o polštář a oddechovala, ale nespala.Jen měla zavřené oči.vešel dovnitř a namířil si to k ní.,,Mikoto."zašeptal a pohladil ji po tváři.,,Ano?"odpověděla s lehkým pousmáním a stiskla mu ruku.Oči měla pořád zavřené.Fugaku ji políbil na čelo.,,Už jsem stihnul zaslechnout, že máme syna."řekl trochu ironicky při vzpomínce na doktora.,,Ne."vydechla.Zarazil se.,,Ne?"nechápal.,,Ne.Nemáme syna.Máme překrásného syna."usmála se a konečně se na něj podívala.Fugaku se usmál.,,No samozřejmě.Co se taky dalo čekat, že?"prohlásil.Mikoto kývla.,,A kde je?"zajímal se.,,Za chvíli ho přinesou.Je na kontrole kvůli tomu, že se narodil o trochu dřív.Ale jinak je v pořádku."uklidnila ho.Přikývnul.,,Byla jsi skvělá."dodal.,,Já ne.To ten lékař, bez něj bych tu možná byla ještě dýl.Měli bychom mu poděkovat."odvětila.,,Vážně?No já hned viděl jak je skvělý."řekl znovu, a velkým, hodně velkým nádechem ironie.,,Co to s tebou je?"dloubla do něj.Už se nadechoval, ale odpovědět nestačil.Lítací dveře mezi sálem a místností vedle se otevřely a vyšla z nich jedna ze sester.V náručí měla miminko.Mikoto se usmála, jako by vyšlo samo slunce a Fugaku zvědavě natáhnul krk aby viděl, koho že to vlastně zplodil =D.Přišla až k nim a podala ho Mikoto.Byl zabalený v bílém, umytý a očividně i ošetřený.Už neplakal, ale spal.,,Měří 43 centimetrů a váží 3,20 kg."oznámila sestra.,,Děkujeme."kývla Mikoto.Dívka pochopila, otočila se a s omluvou, že musí ještě něco dodělat zmizela zase vedle.
Fugaku se na chlapce podíval.Vůbec nebyl červený, jak mimina bývají.Měl zdravou barvu a neplakal.Na hlavičce měl trochu černého chmýří, což se snad mohlo nazvat počátkem vlasů.,,Je nádherný."rozplývala se Mikoto a tulila se k němu co nejvíc to šlo.,,To tedy je."přikývnul Fugaku, objal Mikoto kolem ramen a dal jí polibek na čelo.,,A jak se jmenuje?"zeptal se.,,Napřed jsem myslela, že vybereme jméno spolu, ale já už pro něj jméno mám."prohlásila.,,Vážně?A jaké?"podivil se.,,Bude to Itachi.Itachi Uchiha."usmála se a znovu dítě políbila.,,Itachi?Jsi si tím jistá?"znervózněl.,,No samozřejmě.Už si nepamatuješ, co všechno pro nás udělal?"naléhala skoro vyčítavě.,,Právě že ano.Nebude to trochu ...jak to říct.....poškození památky?"řekl nakonec, trochu jinak než měl namysli.,,Proč?Náš syn to jméno nepošpiní, právě naopak, udělá mu čest.Jméno Uchiha Itachi bude známé všude!"zasnila se.,,Očividně jsi se už rozhodla."pousmál se.Přikývla a znovu se sklonila k dítěti.,,Že?Itachi.Itachi Uchiha - to zní pěkně."culila se.Itachi přirozeně nereagoval a spokojeně dál mručel.Fugaku zamyšleně sledoval podlahu.Mikoto si všimla, že je duchem jinde a důrazně zakašlala.,,Haló, země volá pana Uchihu!"zabručela.,,Co?"probral se.,,Nad čím přemýšlíš?"uhodila.,,Já?Ani nevím, prostě jsem se zamyslel."vysvětlil.Nechápavě po něm koukla.,,Tobě se to nestává?"vyjel dotčeně.,,Samozřejmě."přisvědčila pobaveně.Fugaku vzdychnul.V něčem byla pořád jako uchichotaná puberťačka.,,No Itachi, vypadá to, že táta má zřejmě hlavu v oblacích."uslyšel Mikotin nadmíru veselý hlas.Znovu se zasnil, teď se rychle probral.,,To už nemůžu ani přemýšlet?!"vyjel trochu uraženě.Mikoto mlčela, ale zřejmě zadržovala smích.Rozhodl se myslet na něco jiného.Uvědomil si, teď už doopravdy, že je z něj táta.Podíval se na Itachiho a v tu chvíli mu to konečně došlo.,,Dej mi ho."pousmál se a vzal si ho od ní.Jakmile se ho dotknul, poznal důvod, proč rodiče milují své děti.Nechtěl se od něj odtrhnout.,,Uchiha Itachi...to vlastně nezní až tak špatně....."
,,Mikoto!Nevěnuj se mu tak, vždyť ho rozmazluješ."zamračil se trochu rozzlobeně Fugaku.,,Věnuju se mu akorát!"opáčila dotčeně.,,Dvanáct hodin denně."namítnul.,,Jsem jeho matka."uhodila.,,Matka neznamená siamské dvojče."pronesl s despektem a vzal si Itachiho do náručí.,,Kam s ním jdeš?"lekla se téměř okamžitě.,,Dám ho na chvíli spát."odvětil.,,Vždyť spí!"namítla a chtěla si vzít syna zpátky.,,Dám ho spát do postele."zdůraznil a vydal se k pokoji.,,Fugaku..."řekla plačtivě.,,Mikoto!Jsi na něj moc upjatá.Myslím, že vám oběma prospěje, když trochu zvolníš."vysvětlil smířlivě.Dál se jí už neptal a odešel s Itachim do ložnice, kde ho položil do postýlky.Když se vrátil do obýváku, Mikoto už tam nebyla.Místo toho ji slyšel z kuchyně.,,Nemůžeš ho tak rozmazlovat.Co z něj vyroste?"zavolal.,,Nerozmazluju ho."dostalo se mu odpovědi.,,Chovám se k němu úplně nomálně."dodala.,,To vidím."zabručel.Mikoto vyšla a zkoumavě se na něj zadívala.Pak se usmála, přišla k němu a objala ho.,,No tak.Náš syn bude skvělej."ujistila ho.,,Jen aby."zadoufal.,,A teď mi pojď pomoct utřít nádobí."zasmála se a hodila mu utěrku.Povzdychnul a vydal se za ní do kuchyně.

Hate 14

27. dubna 2008 v 12:20 | Rin-chan |  Nenávist
Nový start
Týden po Daisukeho pohřbu se Fugaku naplno ujal vedení policie a celého klanu.Mikoto byla toho názoru, že je to moc brzo, ale jemu se zase zdálo, že čekali až moc dlouho.Za pár dní už měl všechno pod kontrolou tak, jak to mělo být.Mikoto dostala hodně, hodně dlouhou dovolenou, takže teď trávila většinu času doma.Jednoho dne k ní nadšeně přilítla Sarame.,,Mikoto, že nevíš co?!"křičela.,,Ehm...ne.A nekřič."odvětila Mikoto.,,Já a Osamu budeme mít dítě!"křikla vesele.Mikoto vypadla z ruky sklenička, kterou nesla.,,Co?Ty jsi těhotná?"vyjekla jako by předtím neslyšela.,,Jo."kývla.,,A aby toho nebylo málo, tak jsem ve druhém měsíci!"usmála se.,,To jsi dýl než já."konstatovala udiveně Mikoto.Pak se usmála.,,Tak to moc gratuluju, je to super!"prohlásila a objala ji.,,A chcete holku nebo kluka?"zeptala se.,,No...já bych chtěla holčičku a Osamu kluka....takže se necháme překvapit."výskla.,,Páni...to jsi mi vyrazila dech..."přiznala.,,Jo, já sobě taky."přikyvovala horlivě Sarame.,,Řeknu to Fugakovi, ať tě vyškrtne ze služby."zamyslela se Mikoto.,,No já nevím....nebude mu to připadat, jako že se ulejvám?"zamračila se Sarame.,,Buď v klidu, mě vyškrtnul, ani se mě neptal."mávla rukou Mikoto a zasmála se.,,No jo, ale ty čekáš jeho dítě.Já ne."opravila ji Sarame.,,No ještě aby jsi čekala jeho dítě."vyprskla smíchy Mikoto.Sarame došlo co řekla a začala se smát taky.,,Tak dobře.Ale teď bych měla do práce..."prohlásila po chvíli Sarame.,,Omyl, ty běž domů, já to u Fugaku vyžehlím."zavrtěla Mikoto rukou.,,Tak fajn, seš zlatá!Já letím, měj se!"rozloučila se, vlepila Mikoto pusu na tvář a vyběhla ze dveří.Mikoto se podívala na svoje břicho.,,No jo, budeš mít kámoše."řekla na adresu dítěte.Břicho měla ploché a ještě nebylo nic vidět.,,Už abys vyrostl...."přála si a odešla do kuchyně.
,,Už abych to měla pryč!"zlobila se Mikoto když se s břichem jako dinosaurus valila do koupelny.Podívala se do zrcadla a zamračila se.Na tváři měla divné flíčky a pihy, které ji nikdy předtím netrápily.Od její rozmluvy se Sarame uběhlo sedm měsíců.A dnes ráno, přesně za tři minuty tři porodila Sarame nádherného chlapečka.Právě se za ní chystala jít.Oblékla si volné šaty, přes ramena hodila plášť, jelikož venku pršelo a vyrazila k nemocnici.Hned jak tam došla, vyrazila po schodech nahoru.Sarame tu ležela už týden, takže dobře věděla, kde má pokoj.Prošla delší chodbou a stanula před bílými dveřmi.Zaklepala.,,Dále!"ozvalo se zevnitř.Otevřela dveře a uviděla Osamu, jak sedí na posteli vedle Sarame.Ta měla v náručí cosi zabaleného do bílé deky a to cosi pofňukávalo.,,Mikoto!To jsem ráda, že jsi přišla!Pojď se na něj podívat!"rozzářila se Sarame.Mikoto se usmála a přistoupila k posteli.Kývnutím pozdravila Osamu a pak se podívala na dítě.,,Není nádhernej?"smála se Sarame.,,Je krásnej."kývla s obdivem Mikoto a přisedla si.,,Jmenuje se Shisui."informoval ji Osamu.,,To je pěkné jméno."usmála se Mikoto.,,Ahoj caparte!No teda, ty seš celej táta...."usmála se na dítě.,,Pochovej si ho!"vyzvala ji Sarame a podala jí ho.Mikoto si ho vzala a koukla na něj.Měl už otevřené oči a udiveně na všechno valil bulvy.,,Teď má ještě modrý oči, ale to se pak prej ztratí."vysvětlila Sarame.,,Ale proč?Je naprosto nádhernej!"ujistila ji Mikoto.,,Že?"obrátila se na Shisua.Ten zakňoural.,,No jo, pravda."zasmála se a podala ho zpátky Sarame.,,Budu ho trénovat a učit a budu se mu pořád věnovat a...a..a budu ho...",,Rozmazlovat."přerušila ji se smíchem Mikoto.Osamu se rozesmál.,,Jo."kývla Sarame, což vyvolalo novou vlnu smíchu.,,Vidím, že seš pěkně pihatá."podívala se Sarame na její obličej.,,Jo....vyrazily mi nedávno, potvory."zjihla Mikoto.,,Já jsem taky byla.Když celá opihatíš a oflekuješ se, tak to znamená, že budeš mít kluka."poučila ji s úsměvem Sarame.,,Nedej bože jestli bude po tátovi...."vzdychla Mikoto.Sarame se znovu zasmála.,,No, však ještě měsíc a uvidíme."kývla pobaveně.
Za necelý měsíc ji zhruba v sedm ráno, zrovna když se Fugaku chystal odejít do práce přepadly křeče.,,Fugaku!"křikla a chytila se za břicho.Byla zrovna v kuchyni a dělala mu snídani.Objevil se ve dveřích a když ji uviděl, že se svezla na zem, rychle přiskočil.,,Co se děje?"leknul se.,,Nevím.....sakra, já rodím!"vyjekla.,,To je hloupost, ještě je brzo!"namítnul.,,Asi mi praskla voda...."tvrdila.,,Do háje!"zaklel a vyběhnul ven.Za chvíli se vrátil s tím, že už poslal pro doktory.Přehodil přes ni svou vestu, opatrně ji vzal a vyrazil směr špitál.V půli cesty se setkali s lékaři, kteří si Mikoto hned převzali.Nedlouho na to už byla v nemocnici a Fugaku čekal přede dveřma.Za chvíli vyšla doktorka.,,Voda už praskla, ale porod bude očividně trvat dlouho."řekla na jeho adresu.,,Ale jakto?Není to nějak brzo?"zamračil se Fugaku.,,Ano, dítě se narodí předčasně, ale asi jen o jeden či dva týdny a to není zas tak hrozné."uklidnila ho.,,Vy zatím můžete do práce.",,Neměl bych zůstat tady?"znejistěl.,,Bude to trvat dlouho a tím, že tu budete to neurychlíte.Hned, jak se objeví první známky skutečného porodu, slibuju, že budete u toho.Teď jsou to ale zatím jen silné křeče."vysvětlovala trpělivě.Očividně na chvíli zaváhal, otom ale přeci jen přikývnul a vydal se na stanici, doktorka zase ke své práci.
Fugaku dorazil do kanceláře, ale byl celou dobu jako na trní.Kdo by taky nebyl?Na chvíli se zamyslel, otevřel okno a kouknul na cvičiště.Přesně jak očekával - SuperStar seděla ve svém obvyklém kruhu přátel a flirtovala s ostatními, tentokrát už ale pod dohledem manžela.Nepracovala, ale občas sem chodila.Dnes tu byla, dokonce vzala i Shisua.,,Sarame!"křiknul.Ohlédla se.,,Přijď za mnou!"nařídil a zavřel okno.Viděl ji, jak pokrčila rameny, vzala si syna a vydala se dovnitř.Za chvíli se ozvalo zaklepání.,,Pojď dál."řekl.Dveře se otevřely a stála tam jeho sestřenice.,,Sarame, Mikoto rodí."řekl.,,Co?!"vyjekla.,,A proč nejsi u ní?"nechápala.,,Bude to zřejmě hodně dlouho trvat a tak mě poslali sem.Navíc se musím věnovat vedení policie.Ale chtěl jsem tě poprosit, jestli by jsi tam nebyla s ní."řekl.,,No to se spolehni, že budu!"ujistila ho horlivě.,,Bezva, děkuju moc.Až začne doopravdy rodit, podej mi prosím co nejrychleji zprávu, ano?",,Jasně.Tak já letím!"přikývla a odešla.Fugaku se posadil a probral se nějakými papíry.Cítil, že dneska toho moc nenapracuje.
Když přišla zpráva od Sarame, uběhlo už pět hodin a n seděl a čučel z okna.Náhle do kanceláře vstoupil nějaký mladý medik a s trochou respektu řekl.,,Sarame-sama vám vzkazuje, že se máte dostavit do nemocnice."Fugaku vyskočil.,,Tak jdeme!"pobídnul ho a nedlouho na to už byl venku.Vzali to po domech a tak byli u nemocnice do deseti minut.Vyběhnul do druhého patra a na chodbě uviděl Sarame.Seděla na lavce a Shisui už jí dřímal v náručí.,,Sarame!"upozornil na sebe.Když si ho všimla, vstala a šla k němu.,,Jde to dost blbě, Mikoto má hodně pevný svaly, který nechtějí povolit.Ale počítám, že podle toho, co říkala lékařka to bude otázkou půlhodiny."informovala ho.,,Dobře, počkám tady."přikývnul a sesunul ase na lavku.Usadila se vedle něj.,,To bude dobrý."utěšovala ho.,,Vážně?Jak dlouho jsi rodila ty?"kouknul na ni.,,Ehm....půl hodiny.....ale tím lepší dítě to bude.Bude silnej, to je vidět, protože už teď dává mámě zabrat."zasmála se.,,Jen aby byli oba v pořádku."přál si.,,Budou.."žačala, ale umlkla.V místnosti se zřejmě zrychlila činnost, zazněla odtamtud hlasy lékařů a povzbuzování.A po nich se chodbou konečně rozlehl křik malého dítěte.

Hate 13

27. dubna 2008 v 12:19 | Rin-chan |  Nenávist
Špatné zprávy
Ráno Mikoto vzbudila sestra která s ní opatrně, ale vytrvale třepala.,,Mikoto-sama...."šeptala nesměle.,,Hm?"zabručela.Pokusila se otevřít oči, ale píchlo ji do nich ostré nemocniční světlo, tak je zase zavřela.,,Je tu váš manžel."špitla sestřička.,,Co?Kolik je?"zabrblala zmateně.,,Osm."odvětila sestra.,,Osm?Co tady dělá tak brzo?Nemá být náhodou v práci?!"povzdychla a otevřela oči.,,Můžu ho pustit dál?"zeptala se dívka.Mikoto na chvíli zaváhala.Chtělo se jí spát.Nakonec ale svolila.,,Tak jo."Sestřička odešla a jen něco málo minut po ní se dveře znovu otevřely.Stál v nich Fugaku.,,Ahoj."pozdravila a pokusila se o úsměv, i když na něj vůbec neměla náladu.Cosi zabručel a přišel k ní.Posadil se na židli vedle postele a trochu zamračeně se na ni podíval.,,Děje se něco?"zeptala se téměř bez zájmu.,,Ano."odpověděl krátce a jednoduše.,,Ano?"podivila se.,,A co?",,Nechceš mi něco říct?"nadhodil.Mikoto se zamyslela.,,Určitě máš něco konkrétního na mysli...tak to řekni."vyzvala ho po chvíli.,,No já nevím...například že čekáš dítě?"vyštěkl.Mikoto se na okamžik zarazila, pak se ale vesele usmála.,,Ano, máš pravdu."řekla medově.Teď se zase zarazil Fugaku.,,A kdy jsi mi to chtěla říct?"vylítnul.,,Až se vrátím z mise.A už jsem se vrátila.Tak jo.Fugaku, mám pro tebe úžasnou novinu: budeš táta."usmála se.S Fugakem to málem seklo.,,Neměla by sis z toho tak utahovat."zalapal po dechu.,,Já si z toho neutahuju, oznamuju ti to.Nejsi rád?"trvala na svém.,,Ale jsem.Jenže bych se to rád dozvěděl jinak, než že mi to tak hloupě oznámí doktor.Vypadal jsem jako idiot, jako že nevím o vlastním dítěti."křečkoval.Mikoto se na něj podívala slabomyslným pohledem takže ho na chvíli napadlo, že je jí pro smích.,,Ale tys o tom dítěti vážně nevěděl.Chtěla jsem ti to říct jinak, ale už se to stalo."utěšovala ho.,,A jak vůbec víš, že je tvoje?"zašeptala si vesele pod fousy.,,Co?"zpozorněl.,,Nic."vyhrkla rychle a usmála se.,,Měl jsem dojem, že jsi něco říkala...."nedal se.,,Jen vtip."odvětila.,,Aha....."hlesnul.Nastalo ticho.,,No a jak dlouho...teda jako...jak je staré?"zeptal se po chvíli.,,Hm?Jo, asi...týden?"znejistěla.,,To máš snad vědět jistě ne?"ohradil se.,,Jsem snad kalendář?!"vypískla pobouřeně.,,Tak jo, snad se uklidníme, ne?"vydechl Fugaku.,,Já jsem klidná."ujistila ho.,,Dobře.Přišli jsme na to, proč jste spadli do té pasti.Muž, který kontroloval terén a vytvářel vaši mapu byl podplacený.Naschvál tam tu past nenakreslil a podílel se na její výrobě.Chtěl se vás zbavit."řekl Fugaku.Mikoto zbledla.,,Parchant."ujelo jí.Fugaku přikývnul.,,Už teď dostal tři roky.Jestli otec zemře, tak se z vězení pěkně dlouho nevyhrabe."dodal.,,Nemusel by se vůbec vyhrabávat."zatnula pěsti.,,Být tam tři dny...udržovat někoho při životě, i když sám umíráš, a být v tom vlhku a zimě...tam měl být on!"křikla a zatnula pěsti.Fugaku se na ni trochu vyděšeně podíval - takhle ji už pěkně dlouho neviděl.,,Už na to nemysli."řekl a chytil ji za ruku.,,Jenže já na to musím myslet!Bylo to hrozný, zůstane to ve mě, napořád!"vzlykla.Fugaku si všimnul, že začíná brečet.Stiskla mu ruku, až jí zbělely klouby, ale neuvolňovala.Nevěděl, co má říct, tak mlčel, jen ji pohladil po vlasech.,,Celou tu dobu jsem to držela!Ale teď už to nejde!Nesluší se, aby ninja brečel, ale já prostě musím.Bylo to příšerné!"vzlykala.,,Je to přirozené."řekl.Podívala se na něj a trochu se uklidnila.Oprřela se o něj a vzlykala.Seděl a nic nedělal: nechal ji být.Zhruba půl hodiny na to si všimnul, že usnula.Zůstal tam sedět a nebudil ji.Vydrželi tak až do oběda.
Mikoto pustili za čtyři dny domů s obrovskou sádrou na noze.Čile na ni nadávala a stěžovala si, že nemůže chodit ani běhat.Fugaku se tím jen bavil.Když viděl, jak se tvrdohlavě belhala do kuchyně (berle zásadně nepoužívala, tvrdila, že vypadá jak starý žebrák) skoro se nemohl ubránit smíchu.Když už se mu někdy povedlo ji přesvědčit, aby byla v klidu, vydrželo jí to jen asi čtvrt hodiny.Ale když se na dveře ozvalo zaklepání, bylo to zrovna ve zmíněné čtvrthodince.Fugaku šel otevřít a Mikoto pořád ležela a nevěnovala tomu pozornost.Ve dveřích stáli tři lidé z Vojenské policie.,,Fugaku-sama, je třeba, aby jste dorazil do nemocnice."řekl jeden.Fugaku se ohlédnul na Mikoto, která poněkud zpozorněla.,,Nemůžu ji tu nechat.Má ležet, ale ona to nevydrží."vysvětlil.,,Zůstanu tu s ní."nabídnul se jeden, Saramin bratranec.Fugaku zaváhal, ale po chvíli konečně přikývnul.Vyměnili si role a Fugaku zanedlouho zmizel se zbylými dvěma ninji.
,,Tak co se děje?"zeptal se, když dorazili.,,Ve druhém patře na vás čeká doktor, poví vám víc.My na to nemáme pravomoc.....a vlastně ani pořádně nevíme, o co jde."odvětil starší z policistů a ukázal na schody.Fugaku se tedy vydal nahoru.Opravdu, jak mluvil policista: v chodbě čekal doktor.Hned jako ho uviděl mu vyšel vstříct.,,Děje se něco s mým otcem?"zeptal se Fugaku.,,Obávám se že ano, Fugaku-sama."odpověděl lékař a podíval se na něj.,,Je to vážné?"polekal se Fugaku.Doktorův výraz mu ale stačil - řekl vše.,,Je nám to velmi líto, dělali jsme co jsem mohli.Váš otec zemřel ve dvě hodiny odpoledně na četná zranění páteře, vnitřní krvácení a otravu krve."řekl opatrně, s jistým nádechem soucitu.Fugaku zůstal, jako by do něj uhodil blesk.,,Co-cože?"vydechl když se vzpamatoval.,,Je nám líto...."zašeptal lékař.Fugaku napřed myslel, že se neovládne a začne na něj křičet, ale pak si uvědomil Daisukeho zranění.Jestli je to pravda, a vypadá to, že ano, potom už se opravdu nedalo nic dělat.Určitě se snažili.,,To je hrozné..."řekl nakonec.Muž přikývnul.,,Řekl něco?Nebo...."nevěděl, co říct.,,Jediné čemu jsme porozuměli je, že dítě musí žít."vzpomněl doktor.,,On věděl o tom dítěti?!"pomyslel si udiveně Fugaku.,,Děkuju."řekl jen.Neměl teď čas o tom přemýšlet, to mu vysvětlí až Mikoto.,,Můžu ho vidět?",,Ale jistě."odpověděl ochotně lékař a pokynul, aby šel za ním.Vedl ho úzkou chodbou, až prošli bílými dveřmi.Tam na posteli leželo něčí tělo přikryté bílou látkou.Když ji doktor poodkryl, poznal Fugaku svého otce.I když si myslel, že na to bude připravený, znovu se v něm zvedla vlna otřesu.,,Děkuju...to stačí."řekl a otočil se.,,Děkuju za vše, co jste pro něj udělali...."dodal.Pak se odmlčel, protože nevěděl, jak pokračovat.Rozešel se proto ven.Nebyl si jistý, jestli to bylo správné, ale v téhle situaci neměl náladu přemýšlet nad tím.Potřeboval jít domů.
Když otevřel dveře, uviděl, jak Mikoto s Minasem, Saraminým bratrem sedí na gauči a povídají si.Když si Mikoto všimla, že se vrátil, usmála se.,,Tak co se děje?"Fugaku mlčel.Nevěděl, jak jí to má říct a nebyl si jistý, jestli to vydrží.,,Fugaku?"usmála se.Vstala, Minase jí pomohl, a došla k němu.,,Mikoto...jde o tátu."začal.Přestala se usmívat a v očích se jí objevil vyděšený výraz.Zaváhal, jestli má pokračovat.Měl strach, jak na to zareaguje.,,Dnes odpoledne.......dělali co mohli.Ale nešlo to...."řekl.Mikoto to docvaklo.,,Není snad....?"lekla se.Fugaku přikývnul.Mikoto se trochu zamotala hlava a zpotácela se.Minase přiskočil a podepřel ji, aby neupadla.,,Mikoto!"lekl se Fugaku a přišel blíž.,,Jak?"vydechla jen.Fugaku jí vysvětlil, co mu říkal doktor.V očích se jí objevily slzy.,,Takže ty tři dny, kdy jsem nespala, ani on...kdy jsem hladověla, mrzla a všechno dávala jenom tomu, aby on žil, byly k ničemu?Všechno, co jsem udělala bylo zbytečné..."zavzlykala.,,Ne, to ne!Zachránila jsi mu život!"zavrtěl hlavou Fugaku.,,Co?Jak zachránila!Vždyť je mrtvý!"křikla plačtivě.,,Ale umřel doma, v posteli.A ne v té vlhké, studené jámě."odpověděl Fugaku.Mikoto se trochu utišila a podívala se na něj.Pak zavřela oči a objala ho, stejně jako on ji.Očima naznačil Minasemu, že může jít.Přikývnul a vytratil se co nejtišeji, jak jen to šlo.,,Mrzí mě to...já vím, že bych teď měla být silná a ....a být s tebou a pomoct ti v téhle chvíli, ale já...bylo to hrozné a teď je to ještě horší!"brečela.,,Je to v pořádku, já to chápu.Zasáhlo nás to všechny.Ale ty bys měla odpočívat.Víš, co řekl jako poslední?Že chce, aby naše dítě žilo."zašeptal.Mikoto se na něj udiveně podívala.,,Ano...řekla jsem mu tom, než jste nás vytáhli.Vzpomněl si na něj...."přikývla.,,Vidíš.Proto teď musíš být v klidu a odpočívat."naléhal.Přikývla.,,Chce se mi spát."přiznala.,,Dobře.Odnesu tě."kývnul a opatrně ji vzal.,,To nemusíš..."namítla.,,Nemáš snad chodit, ne?"argumentoval a podíval se na sádru.Povzdechla a opřela se o něj.Došel do ložnice a opatrně ji uložil.,,A nejdřív se vzbudíš a vstaneš až zítra kolem desáté ráno, rozumíš?"nakázal.Pokrčila rameny a zachumlala se do peřin.,,Zkus na to nemyslet.Mysli na našeho syna."pohladil ji po vlasech.,,Jak víš, že to bude syn?"pousmála se nešťastně.,,Ty jsi to říkala.A teď spi."zašeptal, přešel ke dveřím a zhasnul.Otočil se a viděl, že se na něj dívá.Povzdechnul, zavřel dveře a odešel.
Musela se na chvíli provětrat.Nechal doma klon, aby se Mikoto zase náhodou nevydala na procházku a vyskočil oknem.

Hate 12

27. dubna 2008 v 12:19 | Rin-chan |  Nenávist
Boj o vteřiny
,,Dobré ráno."zabručel Daisuke, když Mikoto dorazila.,,Dobré."usmála se.,,Můžeme vyrazit?"zeptal se.,,Jistě."přikývla.Vzali si pláště, protože bylo chladno a pak se dali do běhu ven z vesnice.Kousek za branou se zastavili.,,Dobře.Naši zvědové nám předali kompletní mapu jeho pastí."řekl Daisuke a vytáhnul plánek, na kterém byly zakresleny a popsány různé věci.Zachytil její pohled a dodal:,,Pasti jsou velmi promyšlené, nemáme čas je hledat, jsou moc dobře ukryté.Ty odstraní až speciální tým."vysvětlil.,,Takže půjdeme rychleji."doplnila.,,Správně.Půjdeme tudy."ukázal.,,Jistě..ale..Daisuke-sama?"ozvala se.,,Ano?"zvednul hlavu.,,Co tohle velké, prázdné místo?Všude jsou tu pasti, ale tady nic.Není to podezřelé?"zeptala se a ukázala na čistou plochu.,,Jistě tam nic není."uklidnil ji.,,Dobře tedy.Půjdeme."rozhodnul.Dali se znovu do pohybu.Díky plánku se jim dařilo postupovat rychleji, jelikož nemuseli dávat pozor na každý svůj krok.S jedním ale nepočítali, a sice, že by jim autor plánku nepřál a chtěl by je odstranit.Koho to ale napadlo?,,Pozor!"křiknul náhle Fugaku a odstrčil ji.Na místě, kam měla doskočit explodovala papírová nálož.A vedle náhle další a další.Všude po větvích to vybuchovalo.Daisuke poznal, že by se tomu nevyhnuli.,,Dolů!"zasyčel.Mikoto ho poslechla a oba seskočili na zem.To byla ale ta největší chyba, jakou mohli udělat.Zem se pod nimi náhle prolomila, a oni padali dolů, do černé jámy.Mikoto zaječela.Chtěla se zachytit kraje, nebo kořenů, to se jí ale nepovedlo.Padala, a ani nevěděla, kdy má čekat dno jámy a dopadnutí.Náhle ucítila silnou ránu do hlavy a pozbyla vědomí.
,,Kde jsou tak dlouho?"zabručel nervózně Fugaku.Chvíli ještě nervózně přecházel po otcově kanceláři a potom vyšel ven.Zamířil si to na dvůr, na civčiště.Tam Sarame vesele likvidovala kolegy.Teprve až se jich na ni vrhlo sedm najednou, začínala pomalu ztrácet kontrolu.,,Že se nestydíte chlapi, sedm na jednu holku."pokáral je pobaveně.,,Zvládám to."vydechla Sarame a dala jednomu mezi oči.,,Nevíš, jestli se už nevrátila Mikoto s mým otcem?"zeptal se.,,Ne.Ale jsou na misi."zasmála se, kopla jednoho ze soupeřů do břicha a druhého následně do rozkroku.,,Ale jsou pryč už přes tři hodiny."argumentoval.,,Neměj strach..."začala a vyhnula se jednomu úderu.,,Určitě jsou v pořádku."dořekla a přehodila si jednoho ze svých tří bratří přes rameno.,,Zvlášť oni dva."usmála se a vyhnula se dvěma kopancům.Dřepla si, máchla nohou - a další bratr ležel na zádech.,,Bojujeme nebo kecáme?"křiknul jeden ze soupeřů.Jedna rána a bum.,,Ty momentálně ani jedno."ušklíbla se.,,Nemůžete přestat!"křiknul Fugaku.Všichni se zarazili.,,Na to jak ta mise byla jednoduchá už jsou pryč moc dlouho!"prohlásil.,,Fugaku, jen klid!Stejně můžeme rozjet pátrání až po šesti hodinách."klidnila Sarame bratránka.,,Něco si najdi, za chvíli tu budou."usmála se.Fugaku povzdychnul.,,Tak jo.Vzývám tě na souboj."ušklíbnul se.,,To se mi sakra líbí!Tak poď, kámo!"zavýskla.Postavili se proti sobě a za bouřlivého povzbuzování souboj začal.
Mikoto začala pomalu přicházet k sobě.Nechutně jí zatřeštila hlava.Otevřela oči a sáhla si rukou na temeno.Když ji stáhla, měla na ní krev.Chtěla se pohnout, ale ihned ji zarazila bolest v pravé noze.Měla ji nateklou.,,Mikoto..."uslyšela za sebou.Ohlédla se.Daisuke ležel na zádech.,,Bolí mě záda...za krkem.A nohy..."zasténal.,,Vydržte.."zašeptala.Pokusila se zvednout, ale moc se jí to nedařilo.Nějak se k němu dobelhala.,,Kde vás to bolí?"zeptala se.,,Celá záda.Nemůžu se hýbat.."odpověděl.,,Můžete mít něco s páteří.Za žádnou cenu se nehýbejte.Neotáčejte hlavou a nesnažte se zvedat ruky, nebo dokonce vstávat."napomenula ho.,,Nevím, jestli to vydržím."zachrčel.,,Ale jistě.Brzo nás najdou."uklidnila ho a rozhlédla se.Byli v jakési menší, podzemní jeskyňce.Pohybovali se asi v centimetru naprosto ledové vody, která tudy tekla.,,Doufám že nás najdou brzo.Daisuke-sama se nemůže hýbat a jestli prochladne, bude všechno mnohem horší."pomyslela si vyděšeně.Podívala se na něj a něco ji napadlo.,,Slyšíte mě?"zeptala se.,,Ano..."odpověděl.,,Dobře.Zkusím pod vás teď dát svůj plášť, ať neležíte ve vodě.Nehýbejte se a nechte to na mě, ano?"řekla.Zabručel na souhlas.Svlékla si plášť a opatrně, hodně opatrně ho začala podsouvat pod Daisukeho.Občas, když usyknul bolestí, změnila směr a způsob.Konečně se jí to jakž takž povedlo.Sundala si ještě joninskou vestu a mikinu, pod kterou měla jen tričko na ramínka a přikryla ho tím, aby mu nebyla zima.,,Děkuju..."zašeptal vyčerpaně.Vytáhla nějaké provazy, které měla a dala je přes něj.Na obou koncích je přibodla kunaiem, aby nepovolovaly.Tak Daisukeho úplně znehybnila, aby se mu nic nestalo.,,Snažte se spát, bude vám líp, nebudete vnímat bolest.Brzo nás najdou."pokusila se ho uklidnit.,,Děkuju..."vydechl ještě.,,Je to má povinnost.A jste rodina.Teď odpočívejte."nakázala.Seděla a čekala, až usne.Když viděla, že už nevnímá, vzala si svou katanu, opřela se o ni jako o berlu a vydala se prozkoumat okolí.
,,Sarame!Už je to šest hodin!Nejsou tady!"křiknul netrpělivě Fugaku.,,Dobře, uznávám, mohlo se jim něco stát."kývla.,,Bezva.Když tu není otec, jsem velitel já.Jdeme se po nich podívat.Sežeň dohromady pět schopných Uchihů a vezměte si všechno, co budete k pátrání potřebovat.A vezměte psy."vydal rozkazy.,,Dobře."kývla Sarame a šla sehnat lidi.Fugaku se zatím vypravoval.Když pak sešel na dvůr, byl tým kompletní a měli vše, co bylo potřeba.Rozdal jim bezdrátové ušní komunikátory a přikázal, aby byli všichni na přijmu.Potom vyběhli ven z Konohy a rozdělili se po lesích.
Mikoto se probudila.Při průzkumu nic nenašla a v jeskyni byla tak nechutná zima, že to ve svém nátělníku jen těžko zvládala.Snažila se rozhýbat ztuhlé končetiny, ale zlomená noha opravdu silně bolela.Jediný zdroj světla tu byla díra, kterou sem spadli.Ta teď byla přes deset metrů nad nimi.,,Daisuke-sama, jak se cítíte?"zeptala se, dost chraplavě, jelikož zima už udělala svoje.,,Je mi zima....a pořád to bolí..."odpověděl tiše.Mikoto něco napadlo.Odmotala si obvazy z holení a zápěstí a udělala kolem nich kruh.Zasealovala,, Katon: Housenka no Jutsu!"rozlehlo se jeskyní.Z posledních zbytků chakry jí z úst vyšlehly plameny.Voda uvnitř kruhu se začala vypařovat, až tam bylo sucho.Obvazy přece jen trochu zadržely proud a voda teď byla kolem a ne u nich.Alespoň byli v suchu.,,Nemůžeš rozdělat oheň?"zeptal se vyčerpaně Daisuke.,,Mohla bych.Ale není tu nic, co by hořelo."vysvětlila.Daisuke zakašlal, při čemž ho znovu píchlo v hrudníku.Zasyčel bolestí.,,Máte hlad?"zeptala se.,,Ano."přiznal.Mikoto vytáhla svou svačinu, kterou měla mít místo snídaně a pomalu ho nakrmila.Pak mu ještě opatrně dala napít vody.,,Děkuju.Jsi moc...hodná.Jsem pyšný, že jsi ženou mého syna."zakašlal.,,Ano, já také.Ale teď prosím odpočívejte."řekla a porovnala mu oblečení, aby mu bylo tepleji.Poslechl ji a zavřel oči.Mikoto se zoufale opřela o jeden z kamenů a toužebně se podívala do světla.,,Kdy tady už k čertu budou?"pomyslela si a málem se rozplakala.
Zatím záchraný tým prohledával celé okolí vesnice a nikde je nemohl nelézt, dokonce ani záchraní psi necítili jejich chakry.Vrátili se do vesnice, aby vystřídali tým a hledali stále dál.Mezitím už uplynulo skoro deset hodin.
Mikotina noha ošklivě natekla a hrozilo, že se jí tam oděrkou dostane špína a zanítí se to.Fugaku už nespal a Mikoto ho ze všech sil udržovala vzhůru.Po tom, co ho minule téměř nemohla probudit dostala strach, aby nezemřel, a proto u něj neustále seděla a udržovala ho při vědomí.I když se ona sama zoufale potřebovala vyspat a najíst, všechno jídlo a energii věnovala Daisukemu.Nakonec od bolavé nohy dostala vysokou horečku a její stav tomu taky nijak nenapomáhal.I přes to se ale starala o Daisukeho a dělala, co bylo v její silách.Nohy a ruce už od zimy skoro necítila.Vody měla všude dost - byla sice odporně ledová, ale dala se pít.Horší to bylo s jídlem.
Hledali už dva dny a pořád nemohli nalézt žádnou stopu.Dokonce ani Hizashi se svým Byakuganem jim nemohl pomoci.Konečně je napadlo požádat o pomoc dva nejlepší klany, co se týče stopování.Fugaku zamířil do čtvrti, která patřila Inuzuka klanu, Sarame pak poslal k zástupcům klanu Aburame.Došel ke dveřím hlavního domu a zaklepal.Otevřela hnědovlasá žena, u nohou měla dva psy.,,Přejete si?"zeptala se překvapeně, když uviděla Uchihu.Fugaku jí velice stručně vysvětlil celou situaci.,,Byli bychom vám velmi zavázáni, kdyby jste nám pomohli se svými vynikajícími psy."řekl nakonec.,,Samozřejmě ne zadarmo."dodal.,,Peníze nechte být, tady jde o životy.Pomůžeme vám."řekla žena po krátkém zaváhání.Když se znovu i s několika Inuzuky sešel se Sarame, viděl, že i ona sehnala pomoc.Oba klany propůjčily své nejlepší stopaře, aby pomoli Uchiha klanu.Bylo to od nich opravdu šlechetné, protože Uchihy neměli zrovna dvakrát v lásce.Dali se znovu do hledání.Zpočátku to vypadalo, že se všechno bude opakovat, ale náhle se vysílačkou ozval tým, kde byla jedna Inuzuka a jeden člen klanu Aburame, že jejich psi nalezli stopu.Celá četa se přemístila za nimi.
Mikoto už bylo hodně špatně, s nohou už nemohla hýbat vůbec a jídlo neviděla pěkně dlouho.Všechno dala Daisukemu aby ho udržela při životě.Byli tam už přes dva dny a ona ho pořád udržovala při vědomí, ale bylo jí jasné, že dlouho už to nevydrží, jelikož jí samotné ubývaly síly velmi rychle.,,Nemůže to přece skončit takhle.To nás nikdo nehledá?"vzlykla tiše.,,Určitě nás hledají..."zachraptěl lehce podchlazený Daisuke, aby jí dodal odvahy.,,Uvidíš, brzo tady budou."klidnil ji.,,Snad ano.Ale vy!Nesmíte zavírat oči, za nic na světě!"řekla znovu.,,Neboj.Mikoto...neměla jsi to dělat.Jsem starý, brzo umřu.To ty ses měla držet při životě, ne starat se o mě."zašeptal, protože hlasitěji už nebyl schopen mluvit.,,Dělám to ráda.Sám jste to řekl: jste starší.Já jsem mladší, vydržím dýl."zavrtěla hlavou a i přes to, že se jí zdálo, že každou chvíli omdlí, povzbudivě se usmála.,,Mikoto...musíš se odtud dostat.Klan musí pokračovat, v naší větvi.."naléhal.,,Já vím.Nebojte.A taky...včera jsem..."začala, ale náhle se zarazila.,,Co je?"podivil se.,,Poslouchejte!"sykla.V jeskyni zavládlo ticho.A nahoře se náhle ozval slabý štěkot psa!,,Jsou tady!"křikla Mikoto, pokud to vůbec šlo.Měla hlasivky stejně zmrzlé, jako Fugaku.,,Musíme o sobě dát nějak vědět."řekla.Naděje na záchranu jí vdechla novou sílu a ona se přesunula k jednomu z balvanů.Vzala menší kámen, rozmáchla se a začala jím bušit do balvanu.Klepání se rozlehlo jeskyní a Mikoto doufala, že pronikne až ven.
,,Za nima!"zavelela Sarame a všichni se rozběhli směrem, který udávali psi.Ti se zastavili u jakési jámy, nahlédli dolů a začali výt.,,Tady!"křikla majitelka a klekla si k nim.Když je nad sebou Mikoto uviděla, spadnul jí ze srdce ohromný kámen.,,Hej!Prosím pomozte nám!"vykřikla.,,Nebojte, jdeme pro vás!"odpověděla jí.To už byl u jámy i Fugaku, Sarame a zbytek.,,Mikoto!Jsi v pořádku?!"křikla Sarame.,,Mám asi zlomenou nohu, ale Daisuke - sama je na tom o hodně hůř!Musíme ho odtud nějak opatrně vytáhnout!"pokusila se vykřiknout, ale výsledkem byl jen o něco málo hlasitější šepot.Ti nahoře ho ale slyšeli.,,Dobře, mám nápad."rozhodl jeden muž z Aburame klanu.Všichni se na něj podívali a čekali, co řekne.Mikoto se mezitím vrátila k Fugakovi.,,Už jsou tady, dostanou nás ven."řekla.,,Mě už nepomůžou..."vzdychl těžce Daisuke.,,To neříkejte."zavrtěla hlavou.,,Ne..Mikoto poslouchej!Uchiha klan musí mít dědice!"řekl naléhavě.Mikoto se pousmála a sklonila se k němu.,,Já vím.Nikdo to ještě neví, ale já a Fugaku....my čekáme dítě, nebudete bez dědice."řekla tiše a trochu se odtáhla aby viděla, jak se tváří.Vypadal hodně udiveně, pak se usmál.,,To je úžasné..."řekl, ale pak se zamračil.,,Kdybych to věděl, nikdy bych ti tuhle misi nedal...co když o to přijdeš?"zeptal se starostlivě.,,Ta mise...to byl osud.A nebojte, nepřijdu.Udělám pro to cokoliv."slíbila.Daisuke se pousmál, ale to už se zeshora znovu ozvali zachránci.,,Nehýbejte se, vyneseme vás odtamtud."volal jeden z Aburame.,,Ale opatrně!Daisuke-sama má zřejmě něco s páteří!"odpověděla.,,Bez obav."pousmál se muž a vzpažil ruce.Z rukávů mu vylétlo mračno brouků, které se sneslo dolů.Napřed opatrně podlezli Daisukeho a tak, aby ležel na rovném se všichni stejnoměrně vznesli.Netrvalo to dlouho, a byl nahoře.Tam se ho hned ujali zdravotníci.Brouci se pak vrátili ještě jednou, a to pro Mikoto.,,Jsi v pořádku?"ujal se jí hned Fugaku.Ani nemusela odpovídat.Zimou bledá pokožka, horečka a zanícená noha řekly vše.,,Je mi fajn."řekla přes to a dokonce se pokusila o úsměv.,,Ale Daisuke-sama musí hned do nemocnice."dodala.,,Půjde.A ty taky."rozhodl Fugaku.Zabalil ji do deky a vzal do náruče, brouci vzali Daisukeho, aby se mu nepohnulo s páteří a rychle vyrazili zpět do vesnice.
Hned jak dorazili, byli oba přijati do nemocnice a jejich stav se ukázal tak vážným, že se dokonce nade dveřmi rozsvítilo červené světlo.Fugaku se Sarame s poděkováním a malou odměnou propustili domů Inuzuky i Aburame a v nemocnici zůstali jen oni dva.Za dlouho se světla nade dveřmi zhasly a z těch, kde byl Daisuke vyšli dva doktoři.,,Tak co?"vyskočil Fugaku.Podívali se jeden na druhého a kývli.,,Váš otec bohužel utrpěl vážné poranění míchy a páteře, má rozdrcenou pánev a je silně podchlazen.Taky jsou tu oděrky z pádu, které byly na zádech, tudíž se nedaly ošetřit.Bude tu zřejmě i otrava krve.Uděláme vše, co bude v našich silách, ale je to velmi vratké."oznámil.,,Toho jsem se bál."vydechl zoufale Fugaku a sednul si na lavku.Vzápětí ale znovu vyskočil, protože se otevřely druhé dveře.,,Tak co?"zeptal se s nadějí, že jeho žena na tom bude líp.,,Je na tom velmi špatně."začal lékař.,,Noha je zlomená a zle zanícená, je tu částečná otrava krve a podchlazení."pokračoval.,,Sakra."ulevil si Fugaku.,,A bude v pořádku?"zeptal se.,,Snad ano.Tedy určitě.A nemusíte mít strach ani o dítě, nic se mu nestalo."oznámil.,,Jo.CO?!"vykřikl náhle.,,Dítě?Sakra chlape co to plácáte?!"vyjel.,,Ona ti to ještě neřekla?"zakročila Sarame.,,Co mi měla říct?To si děláte legraci?"nepřestával.,,Vaše žena je těhotná.To jste nevěděl?"podivil se lékař.,,No to jsem teda nevěděl!"hřímal.,,Tak teď už to víte."ušklíbnul se doktor, zřejmě nějaký vtipálek.Fugaku zrudnul jako humr a hodil po něm vražedný pohled.,,Kdy se můžu podívat za svou ženou?"zeptal se načuřeně.,,Zítra."odpověděl lékař komicky stejným tónem, otočil se a odcházel.,,Nech ho!"klidnila bratrance Sarame, když ho držela, aby se na doktora nevrhnul.,,Půjdeme domů.A zítra se tu zastavíš."říkala pomalu, jako by mluvila s batoletem.Zřejmě zaváhal, ale potom přece jen šel.

Hate 11

27. dubna 2008 v 12:19 | Rin-chan |  Nenávist
Nový zlozvyk...nebo život?
Domů dorazili k večeru, jelikož ještě měli plno práce s vězni a potom taky s honorářem.Mikoto udělala dobrou večeři.,,Na to, že jsi ještě nedávno neuměla vůbec nic, je to skvělý."prohlásil Fugaku a dál se cpal.,,Tak si nech chutnat."pousmála se a začala sklízet nádobí.,,Ty jíst nebudeš?"podivil se.,,Nějak nemám hlad."přiznala.,,Aha...tak když myslíš."pokrčil rameny.Dojedl svou porci a prázdnou misku postavil na linku.Mikoto stála a zamyšleně pozorovala vodu v dřezu, kterou napustila na umývání nádobí.,,Je ti něco?"zeptal se.Žádná reakce.,,Mikoto!Vnímáš mě?"zvýšil hlas.,,Co?Jo.Cos řikal?"nadskočila.,,Jestli jsi v pořádku."zopakoval.,,Já?No jasně že jo."přispíšila si rychle a naházela do vody špinavé misky a příbory.,,Dobře.Já jenom, že jsi nevypadala."odvětil a odešel do obývacího pokoje.Mikoto se pustila do umývání nádobí.Náhle jí padl zrak na okno, které bylo kvůli větrání otevřené.Opět ji popadla blbá.Opatrně se ohlédla do obýváku, kde v křesle seděl Fugaku a sledoval televizi.Znovu koukla na okno.Nechtěla utéct, jen si vyrazit.Ale potají, aby to byla větší zábava.Koneckonců, nemá přece domácí vězení.Ráno se vrátí.Dál to nepromýšlela, odložila zástěru, utěrku, ještě okamžik - a kuchyň byla prázdná.Fugaku uslyšel nějaký hluk.,,Děje se něco?"zeptal se téměř bez zájmu, ale nikdo mu neodpověděl.,,Mikoto!Co s tebou dneska je?"zabručel netrpělivě, vstal a přešel do kuchyně.Tam ale nikdo nebyl.,,Mikoto!"zopakoval její jméno.Zase nic.Nahlédnul do ložnice, do koupelny, na zahradu, prostě všude, ale nikde nebyla.,,Mikoto?!Tohle už není vtipný!"křiknul.Přirozeně - zase nic.,,Jo tak ty jsi utekla?Tak ať si."urazil se a vrátil se do křesla.Čekal, že přijde, třeba se bude smát a omluví se, ale nic takového se nestalo.,,Třeba se jí něco stalo."napadlo ho a vzpomněl si na vzbouřence z lesa.Přece je nepochytali všechny, některý se sem mohl vloupat a něco jí udělat.Náhle o ni dostal strach a rozhodnul se, že ji najde.Vstal, ozbrojil se a vyběhl na ulici.
,,Sarame!Hej Sarame, pojď sem na moment!"zavolal na sestřenici.Přišla téměř okamžitě.,,Co je?Neříkej, že zase potřebuješ krýt."zamračila se, protože už ho znala.,,Ne tentokrát ne.Nebyla tu Mikoto?Nemluvila s tebou?"zeptal se.,,Jo, když jsme se rozcházeli z té mise, tak...",,Ale ne."přerušil ji.,,Myslím teď, zhruba půl hodiny zpátky."upřesnil.,,Ne, bohužel.Proč?Špízuješ ji?"ušklíbla se.,,Ne, zmizela."odvětil.,,Co?Jako jak?Sama?"vyvalila bulvy Sarame.,,To právě nevím, ale rád bych ji našel co nejdřív."řekl a otočil se.,,Počkej."zarazila ho, vzala svůj pás s pouzdry a zbraněmi a připnula si ho.,,Je to moje kamarádka."vysvětlila.Fugaku jen pokrčil rameny a nechal ji, ať ho následuje.,,Takže kam jdeme?"zeptala se.,,Prostě se rozdělíme.Napřed prohlédneme vesnici, potom půjdeme dál.Přesně za hodinu se sejdeme v mém domě.Když ji ani jeden nenajde, budeme hledat dál."prohlásil.,,Ok, tak to našlápnem a jde se na věc!"křikla Sarame a v tu ránu zmizela.,,A já jdu tudy."pomyslel si Fugaku a otočil se na opačný směr, než šla Sarame.
Po hodině a půl se oba bez výsledku sešli.Dali si další dvě hodiny, ale znovu bezvýsledně.A tak to šlo pořád dokola, až už byly skoro tři ráno.,,Hele, ona tady ani nikde v okolí není.Rozjedeme pátračku."vydychovala Sarame.,,Ne.Počkáme do zítřka."zavrtěl hlavou.,,Už je zítřek."připomněla.,,Do deseti hodin.Když se neobjeví nebo nepřijde žádná zpráva, řekneme to ostatním.Zatím jazyk za zuby, jasné?"podíval se na ni.,,Jak myslíš.....ale aby pak nebylo pozdě."pokrčila rameny.,,Mám tu zůstat?"zeptala se ještě.,,To je v pořádku.Děkuju."zavrtěl hlavou.,,Tak jo.Snaž se vyspat.Zatím."rozloučila se.Zabručel na rozloučenou, dveře cvakly a on osamněl.Posadil se do křesla a podíval se na hodiny.Za tři minuty tři.Okázale zívnul a aby nezaspal, kdyby se náhodou vrátila, nalil do sebe silnou kávu a zapnul televizi.I když dělal co mohl, přece jen mu začala padat hlava a klížila se mu víčka.Konečně mu hlava spadla na prsa a on usnul.To se stalo o půl čtvrté.
Ve čtyři se ozvala hlavní vrata a někdo vešel dovnitř.Uhádnete, kdo to asi byl.Zavřela ze sebou, aby dovnitř nešla zima a odložila kratší bundu, kterou měla.Rozhlédla se: všechno bylo tak, jak to tu nechala.Chtěla se proplížit do pokoje, ale uviděla za opěradlem čísi hlavu.Obešla křeslo a podívala se na spícího manžela.Musela se pousmát.Dřepla si před něj a kousek mu poodhrnula vlasy.,,Fugaku....co tu děláš?Proč nespíš v posteli, budou tě bolet záda."zašeptala.Zachvěla se mu víčka, otevřel oči a podíval se na ni.,,Mikoto?"zamumlal ještě napůl ze spánku.Náhle zvednul hlavu a překvapeně se na ni podíval.,,Mikoto?Proboha, co se ti stalo?Kdes byla?!"vykřiknul překvapeně.Usmála se, jako by se nic nestalo.,,Co to povídáš?Jen jsem si vyrazila."odvětila, vstala a odešla do kuchyně.,,Páni, ani nádobí jsi neumyl."zasmála se.Fugaku vyskočil a vběhl za ní.,,Jak můžeš dělat, jako by se nic nestalo?!Všude jsme tě hledali!"křiknul.Zarazila se.,,My?"znejistěla.,,Já a Sarame."upřesnil.Očividně si oddychla.,,Jo tak.No, vždyť se opravdu nic nestalo.Jen jsem si vyrazila."vysvětlila.,,A jakto, že jsi zpátky?"zamračil se.Rozesmála se.,,Ale já jsem přece neutekla, chtěla jsem se vrátit."řekla a pohladila ho po tváři.Pak ho obešla a zamířila do pokoje.,,Páni, já bych spala."zívla a vešla dovnitř.,,No samozřejmě, celou noc jsi byla v trapu!"vlítnul za ní.,,No a?Mám snad zakázaný vycházky?"zeptala se lhostejně, vzala si své pyžamo a mířila ke koupelně.,,Nemáš!Ale tobě vůbec nedochází, co jsi udělala?Mohl z toho být problém!A proč jsi nic neřekla?Odešla jsi jen tak!Měl jsem strach!"vyčítal jí.,,Vždyť už je to v pořádku, ne?Fajn, dobře.Povinnost sis odbyl, pokáral jsi mě, tak teď jdu do sprchy."řekla, pořád s úsměvem.Fugaku se zamračil.Naklonila se a políbila ho.Pořád na to nebyl nějak zvyklý, ale rychle se přidal.Mikoto se náhle odtrhla, vklouzla do koupelny a ozval se zvuk klíče.Fugaku vzdychnul.,,Kdy konečně vyrosteš z té puberty?"zašeptal a odcházel.Mikoto jeho poznámku zaslechla.,,Nevím.Že by....nikdy?"zanotovala si vesela a zapnula vodu.
Od toho dne si Mikoto zpestřovala život častěji, stalo se to pro ni něčím jako zlozvykem.Tři roky musel Fugaku žít s tím, že nikdy neví, kdy a kam se vypaří.Mikoto měla svá místečka, která nikomu neprozrazovala a kde ji nikdo nikdy nenašel.Tak jednou, dvakrát do týdne buď na celou noc nebo na celý den zmizela a Fugaku mohl jen čekat, kdy se zase objeví.I přes počáteční nesnáze se do sebe opravdu zamilovali, což ani jeden nečekal.Když se spolu poprvé vyspali, Fugaku se ráno probudil a Mikoto byla pryč.Opět.Jenže, nemohla být puberťačkou věčně.Když jí bylo jedenadvacet, všechno skončilo.Stalo se něco, co jí mělo navždycky uzamknout bránu k dětským snům, rebelii a naprosté volnosti.Něco, co snad nemine žádnou z nás.
,,Pozitivní?To není možný!Sakra Sarame, dívala ses pořádně?!"křičela rozčileně Mikoto a třásla s kamarádkou, která držela dlouhou, bílou věc, vzdáleně podobnou teploměru.Asi víte, co to bylo.,,Snad mám oči, ne?"odvětila trochu uraženě a ukázala na modrý pásek na předmětu.Byl to těhotenský test.,,Seš zbouchnutá."zakřenila se.Mikoto zbledla, couvla a posadila se na sedačku.Pak zase vstala a postavila se z boku před zrcadlo.,,Nic nevidím."prohlásila a přejela si rukou po svém plochém, vypracovaném břiše.,,No jasně, dyť to nemáš dlouho.Tipuju nejvýš pět měsíců, a budeš si muset pořídit nový šaty."posmívala se jí Sarame.Mikoto změnila barvu z bílé na zelenou.,,Fugakovi ani muk."vyrazila nakonec.,,Řeknu mu to sama."dodala, když uviděla, jak se Sarame tváří.Ta přikývla.,,Jsem doma!"ozvalo se ode dveří.Byly v pokoji.Mikoto rychle vytrhla ze Saraminy ruky test, praštila s ním do koše a na něj hodila několik ubrousků.,,V koši se snad hrabat nebude."prohodila a obě se rozesmály.Fugaku vešel dovnitř.,,Ty jsi tu taky?"podivil se, když uviděl Sarame.Přikývla.,,Ahoj zlato."usmál se, přišel k Mikoto a políbil ji.,,Ahoj.Jaký byl den?"zeptala se.,,Šlo to.Čemu jste se tak smály?Koho pomlouváte tentokrát, co?"neodpustil si.,,Tebe."ušklíbla se Mikoto.,,Že se vůbec ptám."vzdychnul a odložil meč.,,Já musím letět.Jo a Fugaku, asi by jste si vy dva měli promluvit."vypískla a zmizela ve dveřích.,,My?A o čem?"obrátil se na ni.Zatvářil se vyděšeně.,,Mikoto?Je ti něco?Jsi hrozně bledá."zamračil se.,,Nic mi není."zavrtěla hlavou.,,A o čem chceš mluvit?"ptal se dál.,,Já?Nevím, to Sarame asi jen tak plácla."mávla rukou.Než se stačil zeptat na cokoliv dalšího, obešla ho a zamířila do kuchyně.,,Udělám ti něco k obědu, co říkáš?"navrhla.Souhlasně zamručel.,,Jo a abych nezapomněl: zítra jdeš na misi.Máš se připravit, vyrážíte asi v deset."křiknul směr kuchyň.Mikoto se zarazila.Přece jen byla sotva v prvním týdnu, ale když teď věděla, že čeká nový život, dostala strach, aby se mu něco nestalo.,,Nebezpečnou?"zeptala se.,,Ani ne.Nějakej chlap - není to ani shinobi - v lese kolem Listové přepadává obchodníky a karavany.Chytá je do pastí, okrádá a většinou i zabíjí.Není to ani na den a jdete jen ty a můj otec."vysvětlil.Trochu se uklidnila a koukla na své, přirozeně zatím normální břicho.Udělala Fugakovi jídlo a s odůvodněním, že je unavená se šla vyspat.
Probudil ji až budík nastavený na devět ráno.Vstala, ale hned jak to udělala se jí zatočila hlava.Žaludek se jí zvednul a ona musela běžet na záchod.Klekla si před něj a sotva to udělala, začala zvracet.,,Mikoto?!"zděsil se Fugaku, který zrovna přiběhnul.Chytil její dlouhé vlasy, které zatím dorostly tak, aby si je neušpinila.Konečně ji to přešlo.Vstala, přešla k umyvadlu a vypláchla si pusu.,,Zatraceně..."usykla.,,Co se děje?"staral se Fugaku.,,Jen se mi udělalo zle.Je to pryč."usmála se a utřela si obličej.,,Vážně?Víš co, zůstaň dnes doma, vezmu to za tebe.Nebo Sarame.Když ti není dobře."navrhl.,,Ne.To je v pořádku, půjdu tam."zavrtěla hlavou.,,Jsi si jistá?"zeptal se ještě.,,Naprosto.S dovolením, jdu se obléct."usmála se.Fugaku ustoupil ode dveří, aby mohla projít.Oblékla se, umyla si zuby, učesala a ozbrojila se.Políbila Fugaku a vydala se k Policejní stanici.

Hate 10

27. dubna 2008 v 12:18 | Rin-chan |  Nenávist
Konečně!
Vyrazili z Konohy kolem půl osmé ráno.Mikoto a Fugaku se zdržovali v čele, u Daisukeho a Hoshimitsu.Později, když už jim přišla cesta moc dlouhá, Mikoto se přesunula víc dozadu a povídala si se Sarame.Fugaku byl toho názoru, že se ty dvě nikdy nesnesou, protože znal svou povrchní sestřenku, která měla povahu stejnou, jako kdysi Mikoto.To se ale pletl.Možná proto, že si byly podobné si rozumněly.Brzo se skamarádily a občas se od nich ozýval smích.,,Jak si s Mikoto vedete?"obrátil se náhle Daisuke na Fugaku.,,Co?Ale samozřejmě, skvěle."trochu zalhal.,,Vážně?No, však já to říkal.Zapamatuj si, že já mám vždycky pravdu."kývnul trochu moc sebevědomě Daisuke.,,Jde to tak skvěle, že už se jí dokonce ani nechce utíkat!"pomyslel si ironicky Fugaku.,,Já vím."řekl jenom a trochu skupinku přeběhnul, aby už se otec dál nevyptával.Postupovali klidně, dokud je nezarazily výbušné lístky, rozmístěné na větvích.
Bez potíží se jim vyhnuli.Zaútočila na ně malá skupinka vzbouřenců, ale nebyli to mniši.Očividně jen nějací jejich spojenci a služebníci.Nebyli úplně bez výcviku, ale proti partě patnácti Uchihů šanci opravdu neměli.Když krátký boj skončil, vyhlásil Daisuke tábořiště.Vzbouřenci musí projít tudy, proto si na ně počkají, proč by se za nimi někam zbytečně honili?Když rozdělali oheň, Daisuke si k sobě zavolal Mikoto.Ta si vyměnila trochu nechápavý pohled s Fugaku, ale poslechla a přišla k němu.,,Děje se něco, Daisuke-sama?"optala se slušně.,,Zatím ne.Ale rád bych si s tebou o něčem promluvil.Posaď se."pokynul.Mikoto se posadila proti němu a Daisuke začal, aby je nemohl nikdo slyšet.,,Já už začínám být starý, to víš.Co si budeme namlouvat."vzdychnul a podíval se na ni.Čekala, jak bude pokračovat.,,Brzo budu muset Fugakovi předat velení klanu i celé téhle policie.Jenže, musím mít jistotu, že tenhle titul zůstaně u nás a nepřejde jinam.Pochop, já mám Sarame a její rodiče rád, ale dovedeš si je představit jako vůdce klanu?"zeptal se.,,Promiňte, ale zřejmě úplně nechápu, kam míříte...."řekla trochu nejistě.,,To kam mířím se nedá říct jen tak, mohlo by to být špatně pochopeno.Domluvili jsme se s tvými rodiči a vybrali tebe, protože ty jsi dokonalá Uchiha.Jsi silná, inteligentní a krásná.Máš dobrou krev a skvělé předky.Vedoucí větev našeho klanu potřebuje dědice.Tím je Fugaku.Ale i on bude později potřebovat někomu svěřit svůj úřad, jestli mě chápeš."řekl konečně.Mikoto to docvaklo.,,Takže chcete říct, že je potřeba, abychom já a Fugaku měli syna."uhodla.Daisuke mlčel, ale přikývnul.Mikoto znovu zbledla.Jistě, Fugaku už jí tak nevadil, ale tohle je trochu moc.A přišlo to všechno strašně brzo.Připadala si, jako čistokrevný pes: majitelé taky vybírají nejlepšího psa a najlepší fenku, aby dali ty nejlepší a nejušlechtilejší štěňata a plemeno se stalo cennějším.Zatočila se jí z toho hlava a v tu chvíli ji přepadla chladná nenávist.,,Nechci, aby jsi to pochopila špatně, jen na to poukazuji."dodal Daisuke.,,Jistě.Já to chápu.Jestli je to vše, ráda bych odešla."řekla slušným, ale v pozadí rozzlobeným hlasem.,,Jistě.Můžeš jít."propustil ji.Mikoto se zvedla a odešla k ohni.Tam seděl s ostatními Fugaku, opřený zády o strom.
Přišla blíž a naznačila, že si chce sednout.Posadila se před něj a opřela se mu zády o břicho.Udivilo ho to, ale nedal to na sobě znát, aby před ostatními nevypadal divně.,,Co je?"syknul tiše.,,Potřebuju ti něco říct, ale asi by vypadalo hloupě, kdybych tě někam odvedla a špitali bychom si jako nějací puberťáci, nemyslíš?Jsme manželé, tak ať to trochu vypadá."vysvětlila tiše.V tu chvíli zapomněl zavřít pusu.,,Tak o co tedy jde?"zeptal se, když konečně nabral dech.,,Mluvila jsem s tvým tátou."začala.,,A?"zívnul.,,Snaž se nevyletět a nekřičet.Chce po nás dítě.Konkrétně syna."odpověděla.Kdyby ho neupozornila, snad by opravdu vyskočil.Takhle sebou jenom trhnul a trochu nebezpečně nahlas vykřiknul.,,Co?!"Ninjové sedící poblíž se na chvíli otočili, ostatní tomu nevěnovali pozornost.,,Tiše!"sykla.Pak se k němu znovu naklonila.,,Nějak to budeme muset udělat."řekla.,,No to teda!"souhlasil vyjeveně.Mikoto chvíli mlčela, zahleděná do ohně.,,Víš, stejně je to celé ubohé."zašeptala náhle.,,Co myslíš?"nechápal.,,Co?Asi takhle: ty mě miluješ.Já tebe taky.Ale navzájem se k sobě chováme jako cizí lidé a snažíme se vyhnout jeden druhému.Oprav mě, jestli se pletu."dodala div ne vesele.Pak vstala a odešla za Sarame.Fugakovi teď opravdu došel dech.Něco takového by nikdy nečekal a už vůbec ne od NÍ.To bylo, jako by na jabloni vyrostl rybíz.Byl z toho pěkně vykulenej a bylo mu jedno, jestli to ostatní vidí.Něco uvnitř mu ale říkalo, ať se nad tím zamyslí.Že Mikoto má pravdu, a on to ví.Je do ní opravdu zamilovaný, ale až teď si to uvědomil.Jasně, chce ji.Jenže neřekla ona před okamžikem to samé, jen v jiné podobě?To by znamenalo, že ledy jsou prolomeny.Než to ale stačil domyslet, ozval se řev a všichni vyskočili.Byli, dnes už podruhé, napadeni.
Fugaku vyskočil.Za stromem uviděl nějakého muže.Popadnul shuriken a hodil ho.Přibodnul tím vetřelce ke stromu a skočil k němu.Za ním se objevil Daisuke.,,Tohle není kněží!"křiknul Fugaku.,,Správně."zakašlal muž.,,Ale kde potom jsou?"obrátil se Fugaku na otce.Ten upřel na zajatce sharingan a soustředil se.Náhle se vylekal.,,Ta hlavní jednotka nás obešla!Míří ke Konoze!Jenže na nás jde jiná!Musíme za tou první, i přes to, že nás ta druhá dožene.Nemůžeme je nechat vniknout do vesnice.Jdeme!"křiknul na své podřízené.Všichni se rozběhli zpět k vesnici, ale téměř zároveň za sebou ucítili další chakry.Ohlédli se.Skupina asi dvaceti mužů jim byla v patách.,,Jestli nás chytí, kněží se dostanou do vesnice!Přidejte!"pobízel je Fugaku.Skupina je ale brzy začínala dohánět.,,Takhle to nepůjde.Někdo je bude muset zastavit."pomyslela si Mikoto a oddělila se od ostatních.Skočila proti nim sama a zasealovala.,,Mikoto!"lekla se Sarame a všichni se zastavili.,,Katon: Haryuuheki!"křikla.Přiložila si prsty k ústům a vyfoukla obrovský oblak ohně.,,Goukakyuu no jutsu?"pomyslel si Fugaku.Plameny se ale začaly rovnat, obklíčily nepřítele a náhle se zastavily.Stala se z nich průhledná, jemně načervenalá polobublina, kde zůstala skupina vzbouřenců uzavřená.Mikoto na ní měla přiložené dlaně.,,Co to je za jutsu?"nechápala Sarame.,,Tohle je moje vlastní jutsu, kterů jsem vymyslela.Ten štít je hodně silný, udrží je, ale já tu musím zůstat, jinak zmizí.Vy běžte dál, pospěšte si!"křikla na zbytek týmu.Očividně zaváhali, Daisuke se ale probral.,,Výborně, Mikoto!Úžasné, vyznamenání tě nemine.Buď opatrná.A my pokračujeme!"zavelel.Znovu se dali do pohybu.,,Já tady zůstanu!"řekl Fugaku.,,Fugaku!Ona to zvládne, potřebujeme tě!"zavrtěl hlavou Daisuke.,,Nemůžu ji tady jen tak nechat!Pokračujte, my vás doženeme!"křiknul.Daisuke se na něj podíval a když uviděl jeho odhodlaný a tvrdohlavý výraz, pokrčil rameny.,,Vraťte se v pořádku!"řekl jen a vydal se za skupinou.Fugaku se obrátil zpátky a přiběhnul k Mikoto.
,,Můžu ti nějak pomoct?"zeptal se.,,Co tu děláš?Řekla jsem, ať jdete!"zamračila se.,,Nehraj si se mnou.Moc dobře vidím, kolik do toho musíš vkládat chakry.Dlouho to nevydržš.A jak se jim potom ubráníš bez chakry?"uhodil.Mikoto se na něj podívala, ale mlčela.Jen přikývla.,,Tak dobře, ať si, buď si tu."sykla.,,No vidíš.Na jak dlouho máš ještě sílu?"zeptal se.,,Nejvýš deset minut."odvětila.,,Dobře."přikývnul a připravil se na boj.Ninjové zatím zuřivě doráželi na stěny a snažili se dostat ven.Po necelých osmi Minutách se Mikoto podlomily nohy, spadla na kolena a sundala své dlaně ze štítu.Ten okamžitě zmizel.Fugaku, který to čekal vyskočil, vzal ji a uskočil zhruba padesát metrů od zástupu.Položil ji na zem a rozběhnul se proti nim se svou katanou.Pustil se do boje hned s několika protivníky najednou.Stačil jich zlikvidovat asi pět, se zbytkem pořád zápasil.Mikoto se mezitím trochu vzpamatovala a nadzvedla se na rukách.Tři muži se odtrhli a vydali se k ní.Jeden z nich už se rozmáchnul mečem, ten ale nedopadnul.Před Mikoto náhle stál Fugaku.Jasně a zřetelně viděla, jak mu meč projel srdcem.,,Fugaku!!!!!"vykřikla vyděšeně a chtěla se zvednout.Mezitím se do něj už zabodávaly meče ostatních.,,Né!!"křičela.Jeho tělo ale náhle zmizelo v obláčku prachu a místo něj se tam objevil několika katanami probodaný pařez.,,Kawarimi?!"lekla se.To už ji zezadu někdo popadnul.,,To mě málo znáš!"ozvalo se poněkud pobaveně.,,Fugaku!"vydechla překvapeně.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"křiknul.Od úst se mu vyhrnula ohnivá koule, přímo do středu skupiny.Ozvaly se vyděšené výkřiky, pak bolestné.Konečně jutsu přerušil, vyskočil na blízkou větev a vydal se i s Mikoto po směru, kam utíkal jejích tým.Nepřátelské ninji nechali daleko za sebou.,,Zastav!"křikla Mikoto.Poslechnul ji a seskočil na zem.
,,Jsi v pořádku?"starala se.,,Já jo.Ty hádám taky."podíval se na ni.,,Jo.Jo jsem...děkuju..."řekla váhavě a zčervenala.,,Nemáš za co.Přece jsi tam nemohla zůstat sama, ne?"pousmál se.,,Třeba by to bylo rychlý."špitla.,,Třeba.Můžeš v to doufat, ale nezkoušej to."opáčil.,,Ale ale, že bych tu někomu chyběla?"užulila se.,,Tos uhodla.Co já, ale ten tvůj křik.To znělo, jako bys o mně měla strach.Kdybych tě neznal, možná bych si to i myslel."prohlásil provokativně.Otočil se, aby schoval zpátky svůj meč, ale to co se stalo mu v tom mělo zabránit.V tu chvíli by to nikdo nečekal.Mikoto k němu přišla, přitáhla si ho a dala mu polibek na ústa.Ne obyčejný, nebo z donucení, aby nevypadala nevděčně, tenhle byl opravdový.Zarazil se a napřed vyvalil oči, pak je ale zavřel a objal ji kolem pasu.Otočili se a Fugaku ji opřel zády o strom.Polibek pořád neodezněl, spíš zesiloval a stupňoval se.Oběma se to očividně líbilo.Fugaku pomalu přejel ústy na její krk, Mikoto jen zavřela oči a vychutnávala ten okamžik, který byl úplně první.Snad by to šlo ještě dál, kdyby je nevyrušilo zapraskání v křoví.Fugaku se otočil a hodil za zvukem kunai.Vzápětí na to seskočili z větví dva Uchihové z první jednotky.,,Daisuke-sama nás poslal podívat se, jestli jste v pořádku."řekl ten jeden a s trochu kyselým úšklebkem podal Fugakovi jeho kunai.,,My?"podivil se Fugaku a obrátil se na vysmátou, trochu červenou Mikoto.,,Úplně."prohodil.Mikoto se rozesmála.Ani jeden z mužů očividně nevěděl, o co jde, aly bylo jim to jedno.,,Čekají na nás támhle za lesem.Nepřátelskou jednotku se nám podařilo zneškodnit.Mise byla splněna."informoval je ten druhý.,,Bezva.Tak jdeme?"obrátila se Mikoto na manžela.,,Jo."kývnul, chytili se za ruce a vyrazili za ostatními.

Hate 9

27. dubna 2008 v 12:18 | Rin-chan |  Nenávist
První dny
,,Tak."vydechla Mikoto, když Fugaku zavřel dveře.Chvilku bylo ticho.,,Celou dobu jsem se dneška děsila.Ale teď, když to přišlo, nic necítím."řekla prázdně Mikoto.,,Jo.Jsme na tom stejně."odvětil a opřel se o křeslo.Zase bylo ticho.,,Zůstaneš spát dole?Nebo mám já?"zeptala se po chvíli Mikoto.,,Já tu zůstanu.Rozdělám si pohovku."odpověděl.,,Dobře."souhlasila, otočila se a odešla do pokoje, kde si rozestlala postel.Když se vrátila, Měl už Fugaku všechno nachystané, ale nebyl tam.Podle všeho něco dělal v kuchyni.Vešla za ním a opřela se o dveře.,,Co to děláš?"zeptala se bez zájmu.,,Něco k jídlu."odpověděl krátce.,,Nenajedl ses na oslavě?"zívla.,,Moc ne."přiznal a postavil hrnec na ohřívač.,,Tak dobrou."řekla a otočila se.,,Jdeš už spát?"podivil se.,,Asi ano.Vadí?"pousmála se.,,Ne.Dobrou."zabručel a vrátil se k činnosti.Mikoto se otočila a vrátila se do pokoje.Oblékla si tepláky a tričko - i když teď měl být Fugaku její manžel, byl to kluk v domě a nehodlala se jakkoliv odhalovat.Dveře do pokoje na noc zavřela.Už tak viděl víc, než ostatní.Otevřela okno, aby v pokoji nebylo takové horko a lehla si do postele.Dlouho nemohla usnout a pořád přemýšlela.Z celé situace jí bylo do breku.Konečně ji napadla, podle ní geniální myšlenka.Její zmatené a rozrušené podvědomí se jí hned chytilo a ona se rozhodla, co udělá.Ale ještě chvíli si zdřímne.Nastavila budík na čtyři ráno a uklidněná, že našla východisko usnula.
Probudil ji drnčivý zvuk, který se rozezněl nočním tichem jejího pokoje.Ještě v polospánku ho vystrašeně típla, aby snad neprobudil i Fugaku.Tiše vstala a oblékla se.Vzala si své zbraně, svitky a taštičku s první pomocí.Otevřela dveře do chodby a po špičkách přešla do kuchyně.Nabrala do batohu nějaké jídlo a dala si ho na záda.Dnes v noci uteče.Hodně daleko odtud.Někam, kde ji nenajdou a bude moct žít tak, jak chce.Když tiše procházela obývacím pokojem, aby se dostala ke dveřím, zarazil ji jeho hlas.,,Ty někam jdeš?"zeptal se ospale.Strnula a ani se nepohnula.Neviděla ho, ležel za opěradlem gauče, ale očividně byl vzhůru.,,Já?No...vlastně....ano."vymáčkla se.,,Kam?"zeptal se téměř bez zájmu.,,Mám misi.Tajnou."plácla první, co ji napadlo.,,Ve čtyři ráno?Nic jsi neříkala."zabručel s jistým nádechem podezření.,,Jo.Protože je tajná."dodala pohotově a ji samotnou až udivilo, jak je výřečná.Kdyby se na to přišlo ještě než zmizí, trest by ji neminul.,,Dobře.Když říkáš.Nemám důvod ti nevěřit."prohlásil.Zarazila se.Náhle se jí odchod zdál těžší.Mlčela.Udělala krok vpřed a zmáčkla kliku.,,Dávej na sebe pozor."řekl ještě.Mikoto dveře zase hlučně přibouchla.Fugaku se leknul, posadil se a zíral na ni.Jednu ruku měla pořád na klice, druhou si zakrývala oči.,,Děje se něco?"znejistěl.,,Ne.Už nic neříkej.Mlč...."zavzlykala.To ho zarazilo ještě víc.Nechápave se na ni díval, pokud to v šeru vůbec šlo.,,Děje se něco?"zavrčel udiveně.,,Jo!Kdybys nic neřekl a spal, mohlo to už teď být v pohodě!Zkazil jsi to!Já...já už teď prostě nemůžu odejít!Nemůžu to udělat...tobě!"křikla.,,Ty brečíš?"nechápal.Byl čím dál udivenější a nemohl pochopit, co se tady děje.,,Ano!"odvětila a pustila kliku.Opřela se zády o dveře a svezla se na zem.Schovala hlavu do dlaní a rozplakala se.,,Proboha Mikoto!"řekl napů vyděšeně a napůl káravě.Vstal a došel k ní.Kleknul s k ní a zkusil se jí podívat do tváře.,,Co se stalo?"zeptal se.Místo odpovědi se na něj podívala.,,Ty jsi neměla misi, že ne?"zeptal se po chvíli.Upřeně se na něj podívala uslzenýma očima a zavrtěla hlavou.Znovu se rozbrečela, snad ještě trochu víc.Fugaku vzdychnul a objal ji.Nečekaně ho i ona objala a dál mu vzlykala na rameni.,,To je v pořádku.Já to chápu.Cítím se podobně."zašeptal.Pak ji pustil, vstal a přešel k pohovce.Tam si lehnul tak jako předtím a zavřel oči.Nechápave se na něj dívala a sušila poslední slzy.,,Teď jdu spát.Máš šanci.V šest vstávám.Když to uděláš, pochopím to.Dělej jak chceš - jsi svobodná, ne?"zabručel a přikryl se.Údivem přestala plakat.,,Proč to děláš?"nechápala.,,Nemělo by to cenu, kdybys tu žila jako ve vězení.Takhle to možná bude lepší."prohlásil.Mikoto se zadívala na dveře a vzdychla.Vstala a popošla k nim.Ještě chvíli se rozmýšlela, pak stiskla kliku a otevřela je.Fugaku nespal.Měl otevřené oči a poslouchal.Když uslyšel zvuk zavíraných dveří, vydechnul.A je pryč.Nejdřív v osm ji začnou všichni hledat, bude mít tedy dost času se vytratit.Koutkem oka postřehnul pohyb a když se otočil, uviděl ji, jak sedí na kraji pohovky a dívá se do země.,,Ty jsi ještě tady?"zeptal se.,,Nemůžu odejít.Všechno by se tím jenom zhoršilo."vysvětlila tiše, rozepla si vestu a i se zbraněmi ji hodila na jedno z křesel.,,Poprvé, co od tebe slyším něco opravdu rozumného."řekl uznale.Pokrčila rameny a konečně se, ale jen malinko pousmála.Taky se pokusil o úsměv.I přes svoje předsevzetí a svůj aktuální stav se položila na bok a lehla si vedle něj.Přikryl ji polovinou své deky a objal kolam pasu.Napřed měla divný pocit, ale byla unavená a tak se to snažila ignorovat.Za chvíli znovu tvrdě usnula.
Když se Fugaku ráno probudil, chvíli mu trvalo než si uvědomil, kde je a co se vlastně stalo.Vedle něj, otočená zády k němu spala Mikoto.Oddychovala tiše, jako by tam ani nebyla.Všimnul si, že přes ni má svou ruku.Opatrně, aby ji neprobudil se posadil.Jelikož spal u opěradla, musel ji překročit, což dělal hodně opatrně.Podařilo se.Jediná Mikotina reakce bylo slabé zabručení a otočení se na druhý bok.Fugaku se vydal do kuchyně a rozhlédnul se.Ani on na tom nebyl s přípravou jídla nijak růžově, ale něco snad svede.Zkontroloval, co může použít a dal se do díla.Výsledek nebyl nijak vyjímečný a žádný umělec by to nemaloval, ale bylo to v podobě přijatelné ke konzumaci a to stačilo.Postavil oboje na stůl a vrátil se do obývacího pokoje, že vzbudí svou ,,druhou polovičku".Ta už ale vstávala a když vešel, zrovna se protahovala.,,Dobré ráno."zabručel.,,Dobré."odvětila a podívala se na něj.,,Na stole máš něco jako snídani."dodal.,,Ale?Že by se velký Uchiha věnoval gastronomii?Nečekala bych."zakřenila se.,,Rozhodně víc než velká Uchiha.Nech si to."zatvářil se uraženě.,,Každopádně děkuju."usmála se a dala mu jednu pusu na tvář.Očividně znervózněl, nečekal to.Mikoto ale nic víc neudělala.Vešla do kuchyně.,,Nevypadá to zle."slyšel její hlas.Otočil se a vešel za ní.Sedli si ke stolu a společně posnídali.,,Něco tomu chybí..."zamyslela se Mikoto.,,Příště je to tvoje práce."upozornil ji.Mikoto zbledla.,,A je to.A ztrapním se."pomyslela si.Potom ale - jako ostatně skoro vždycky - ji něco napadlo.,,Dobře."kývla.,,Fajn.Tak se oble...."zarazil se.Až na vestu byla tak, jak chtěla jít, to znamená oblečená.,,Tak si vezmi vestu a jdeme."opravil se.,,Já dneska nejdu."řekla klidně a napila se čaje.,,Co?Jak nejdeš?"nechápal.,,Dneska mám volno."zopakovala.,,Aha.Takže máš volno, kdy si řekneš."zabručel ironicky.,,Není mi dobře."usmála se.,,Jo není ti dobře.No jak chceš."pokrčil rameny.,,Zítra už půjdu.Musím si jen něco zařídit."řekla smířlivěji.,,Jestli chceš utéct, tak aspoň zavři dveře."utrousil štiplavě.,,Hahaha.Tak už běž."vystrčila ho ze dveří.,,Zatím."rozloučil se.,,Jojo, zatím."kývla.Ještě moment a Fugaku zmizel.Mikoto se převlékla z policejních do normálních šatů, vyšla ven a zavřela dveře.Vydala se kamsi do středu čtvrti Uchiha.
Na dveře se ozvalo zaklepání.Kisumi otevřela a poněkud se zarazila.Svoji dceru opravdu nečekala.,,Táta je v práci?"zeptala se Mikoto.,,Ano."kývla Kisumi.,,Fajn."pousmála se, vkročila dovnitř a zavřela dveře.,,A proč tam nejsi ty?"zeptala se podezíravě její máma.,,Mám jinou práci.No, vlastně my obě."odvětila.,,Vážně?Jakou?"nechápala Kisumi.,,Naučíš mě vařit.Pojď."nakázala, vzala ji za zástěru a táhla do kuchyně.,,Co tě to popadlo?"lekla se Kisumi.,,Chci to umět."vysvětlila.,,A co?Umět vařit, to se řekne!Ale víš kolik jídel je?Co chceš umět?"protestovala.,,Já nevím, nějaký ty obyčejný a základní jídla, zatím.Fugaku a táta jsou v práci, tak máme času dost."usmála se a postavila matku před sporák.,,Ty budeš jednou moje smrt.Tak jo, podej si támhleten hrnec."vzdychla.Mikoto zajásala.Těšila se, jak to Fugakovi natře.
,,Kde je Mikoto?Dnes jsem ji nikde neviděl."obrátil se Daisuke na syna.,,Nebylo jí dobře, přijde až zítra."odpověděl Fugaku.,,Opravdu?No, koneckonců mise je až zítra."řekl lhostejně.,,Mise?"nechápal Fugaku.,,Ano.Ty a Mikoto jdete také.Kdesi u Hary se vzbouřili kněží, chtějí útočit na Listovou.Zastavíme je."vysvětlil.,,Takže nic moc."vzdychnul Fugaku.,,Jestli se ti to nelíbí..."začal Daisuke.,,Ne, to je v pořádku.Jistě, že půjdeme."přerušil ho a otočil se.,,Můžu už jít?"zeptal se.,,Ano.Zítra ať jste tu v sedm."odvětil Daisuke.Ještě chvíli a za Fugakem se zavřely dveře.
Když došel domů, nezaregistroval ani známku čehokoliv živého.,,To jsem si myslel.Samozřejmě je v tahu.Potvora!No, na druhou stranu ji chápu."pomyslel si a vešel.Převléknul se, posadil se do křesla a přemýšlel.Měl by to ohlásit?Zřejmě jo, stejně na to brzo přijdou.Zrovna se zvedal, když se ozval zvuk otevíraných dveří.Kdosi vešel, zavřel za sebou a namířil si to do kuchyně.Chvíli bylo ticho, a pak ho Fugaku slyšel, jak cosi šramotí.Zvednul se a šel do kuchyně.Tam uviděl Mikoto, jak vykládá nákup z tašky a schovává ho.,,Kde jsi byla?"zeptal se.Mikoto se lekla, popadla pomeranč, otočila se a hodila ho po něm.Fugaku se jen o vlásek skrčil, ovoce ho minulo a přistálo v obývacím pokoji.,,To jsi ty?"lekla se Mikoto.,,A kdo by to měl být?"ušklíbnul se a narovnal se.,,Lekla jsem se!Mohla jsem tě zabít!"křikla.,,Pomerančem?"nadzvednul obočí.,,Kdybych měla po ruce kunai..."vysvětlila a trochu zurudla.,,Jsi doma dřív, než bys měl!"dodala rychle.,,Jasně....a ty jsi byla kde?"zopakoval svou předchozí otázku.Podívala se na tašku s jídlem, pak na něj, jako by byl cvok a řekla:,,No kde asi.",,Myslel jsem, žes utekla."vysvětlil.,,Měla bych?"ušklíbla se a došla pro pomeranč.,,Já nevím.Chtěla bys?"pousmál se.Podívala se na něj a dlouho neuhnula očima.,,Už moc ne."dodala konečně a vrátila se k činnosti.Fugaku se trochu zarazil, ale nedal to na sobě znát.,,A abych nezapomněl - zítra máme misi.V sedm je sraz."oznámil.,,Jé....to budu muset vstávat už v šest."zamračila se.,,Proč v šest?Stačí o půl sedmé."mávnul rukou.,,A snídani ti udělá kdo?"vyjela.,,TY budeš dělat jídlo?"podivil se, tentokrát naprosto otevřeně.,,No jistě."nafoukla se.,,To jsem zvědavej."ušklíbnul se potichu a odešel zpátky do obývacího pokoje.,,To buď."pomyslela si.
Ráno se Fugaku probudil.Po poněkud delších debatách a rozhodování usoudili, že by bylo divný, kdyby spal dole.Když otevřel oči, místo vedle něj byo čistě ustlané a urovnané, ovšem prázdné.Napřed mu znovu naskočila myšlenka o jejím útěku, pak si ale vzpomněl, že chtěla vstávat dřív.Vstal, obléknul se, ozbrojil a vyšel na chodbu.Když otevřel dveře do kuchyně, trochu se zarazil.Mikoto stála u sporáku a - světe zboř se - dělala jídlo!Když si ho všimla, vzala připravený talíř a postavila ho na stůl.Fugaku na to trochu nevěřícně zíral.,,Neříkala jsi, že neumíš vařit?"zeptal se.,,Neuměla jsem.Ale všechno se dá naučit, ne?"usmála se vesele.,,Tak jo.Dobře, díky."vymáčknul se a usadil se ke stolu.Když ochutnal, překvapilo ho, jak je to dobré.,,To jsi koupila hotové?"podíval se na ni.,,Ne.To je Tofu na způsob Mikoto."vysvětlila.,,Aha..."hlesnul, a dál už se neptal.Když se najedli, dooblékla se i Mikoto a společně vyrazili k budově Vojenské policie.Tam už bylo živo.Výpravy se účastnili samozřejmě oni dva, potom Daisuke, Hoshimitsu, Sarame, jeden Fugakův bratránek, jeho matka a dalších asi osm Uchihů.,,Výborně, jsme všichni."zabručel Daisuke, když se rozhlédnul po vzniklém hloučku.Jeho oči se na okamžik zastavily na Fugaku a Mikoto, pak ale pokračovaly.,,Připraveni?"zeptal se.Ozvalo se souhlasné zabručení.,,Dobře.Jdeme!"křiknul a v tu chvíli zástup zmizel.

Hate 8

27. dubna 2008 v 12:17 | Rin-chan |  Nenávist
Už tak brzo?!
,,To myslíš vážně?"vyrazil Fugaku když konečně popadnul dech.,,Smrtelně."kývnul Daisuke.,,Ale...ale...proč jsi mi to neřekl?Nebo..proč jsi se nezeptal?"chrlil.,,Chtěl jsem ti to říct až později.Dohodli jsme se, že to bude lepší.A co se týče tvého názoru : bylo ti deset."řekl, zřejmě, aby se ospravedlnil.,,Kde žijeme?Odkdy něco takového domlouvají rodiče?!"prskal Fugaku.,,V našem klanu?Skoro vždycky."prohlásil Daisuke.Fugaku se snažil uklidnit, ale v hlavě se mu čím dál rychleji rojila spousta myšlenek, názorů a úsudků.Snažil se uklidnit, ale v hlavě měl chaos.,,Měl bych za ní?"napadlo ho, a mezi ostatním mu to přišla jako nejrozumnější, správná myšlenka.,,Jdu...."nedořekl a zvednul se.Beze slova odešel z kanceláře.Když procházel chodbou, do kohosi vrazil.Omluvil se, ani se nedíval kdo to je a zamířil dolů na dvůr, kde, jak očekával, najde Mikoto.A očekával správně.
Seděla, opřená o zeď a cosi psala, zřejmě vyplňovala papíry ohledně přijetí k policii.Chvíli jen tak stál a díval se na ni.Musel vypadat jako idiot, ale v tu chvíli mu to bylo jedno.Zřejmě zaregistrovala, že se na ni někdo dívá a upřela na něj své černé oči.Teď už nemohl couvnout, aby nevypadal jako úchylák, co očumuje mladé Uchiha slečny.Přiměl se k pohybu a došel k ní.Sednul si před ni do tureckého sedu a mlčel.,,Tekže jsi mluvil s Daisuke-sama, jak vidím."začala a znovu se vrátila k papírům.,,Ano..."vydechl.V tu chvíli vypadala, jako by tu otázku myslela jen z legrace a jeho odpověď ji udivila.Znovu zvedla oči a podívala se na něj.Projelo jím zvláštní mrazení.,,A tvůj názor?"nadzvedla obočí.,,Myslím, že už chápu všechny tvoje reakce a ty divný kecy."řekl zamyšleně.,,Kdybys věděl, jak jsem tě kvůli tomu nenáviděla."prohlásila.,,Jako bych za to mohl."řekl skoro vyčítavě.,,No, myslím, že ani jeden z nás za to nemůže.Rodiče si nevybereš."pousmála se.,,To ne."souhlasil.Díky tomu úsměvu z něj trochu opadla tréma a cítil se uvolněněji.Chvíli bylo ticho.Znovu se sklonila nad papíry.,,Dědičná choroba?"přečetla nahlas a podívala se na Fugaku.,,Debilita...."špitla a udělala, jako že píše.,,To tam snad nepíšeš?!"lekl se.,,Ne.I když u některých Uchihů je běžná."ušklíbla se, ale ne jízlivě.,,Haha..."zachechtal se, ale moc vesele nevypadal.Zase chvíli ticho.,,Umíš aspoň vařit?"přerušil ticho po chvíli.Znovu vzhlédla.,,Ne."řekla popravdě.Ještě vteřinka a oba vybouchli smíchy.Napětí se tím uvolnilo.Když s tím nic neudělají, naučí se s tím žít.,,To je dobrý vědět."kývnul pobaveně.,,Umím těstoviny."ozvala se.,,To kupuješ už skoro hotový."namítnul.,,Právě."zakřenila se.,,Bože!"plácnul se do čela, zatímco se smála.,,Stejně je to divný.Asi to nebude ideální manželství.Jako že z domluvy.Ale udělá to radost našim a tvůj táta bude mít vysněnýho dědice vašeho titulu."zauvažovala.,,Nebude to ideální, to vím rovnou.Bude to takové...."snažil se najít správné slovo.,,Chladné."dořekla.,,Jo."kývnul trochu udivenej tím, jak to vystihla.,,Jo, co se dá dělat."uzavřela to a vstala.,,Musím to zanést."řekla a ukázala na papíry.,,Přijdeš mi nějak moc klidná."zamračil se.,,Já to narozdíl od tebe vím už pět let, už jsem si hysterii odbyla, teď je řada na tobě."mrkla, otočila se a odešla.,,To je dobrej nápad."pomyslel si a rozhlédnul se.Na zápasišti se právě učilo taijutsu.,,Jdu se vyřádit."pousmál se a vstal.Přišel k nim a ukázal na Uchihu, který vypadal nejsilnější.,,Pojď si zatrénovat."vyzval ho.Chlapík přikývnul a postavili se proti sobě.
,,Co se tady děje?"podivila se Mikoto, když se vrátila a uviděla Fugaku, jak láme hnátu nějakýmu týpcovi a kolem zápasiště se hromadí dav poražených, převážně v bezvědomí.,,Řeklas, abych si odbyl hysterii."odvětil Fugaku a přehodil si nešťastného kluka, se kterým zrovna zápasil přes rameno.Dopadnul na záda a vyrazil si dech.,,Asi se vzdáváš."uhodnul Fugaku a nechal ho.,,Někdo další?"otočil se k davu.Nikdo se nehlásil.,,Aby jste se nepřerazili, takovej zájem..."utrousila Mikoto.,,A co ty?Předveď se, ať víme, jestli ty řeči o tobě nejsou jen kecy."usmála se Sarame.Podívala se na ni, jestli ji chce potopit, ale tvářila se přátelsky.A stejně jako všichni měla ve tváři očekávání.,,To je dobrý...."mávla Mikoto rukou.,,Jen pojď."vyzval ji Fugaku a rozepnul si vestu, aby se mu líp pohybovalo.Mikoto se na něj zaraženě podívala.,,Na co čekáš?"pousmál se.,,Nehodlám tě zmrzačit sotva jsem nastoupila.Chci se tu chvíli ohřát."prohlásila.Kopa poražených, silných Uchihů se na ni podívala a všichni se začali smát.Sarame k ní přišla a naklonila se k ní, aby nikdo nic neslyšel.,,Na co čekáš?Já vím, že ty na to máš.Ukaž jim, že se nemaj čemu smát.Ty seš přece silnější než on."zašeptala.,,Já to vím taky.Ale nechci aby si mysleli, že machruju."odvětila.,,Hele holka, seš moje favoritka.Vsadila jsem si na tebe.Jsme dvě, ale jsme lepší než oni všichni dohromady."řekla a podívala se na čekajícího Fugaku.Lehce se zamračila a chytila ji za ramena.,,A teď mu natrhni prdel."povzbudila ji s úšklebkem a popostrčila dopředu.Mikoto vzdychla a došla k němu.Usmál se.,,Začněte!"křiknul kdosi.Fugaku se po ní ohnal.Ona jeho pěsti uhnula, dřepla si a zkusila mu podrazit nohy.Vyskočil a vykopnul jí po hlavě.Mikoto se otočila na ruce a uskočila přemetem dozadu.Znovu se přiblížila a uhodila po něm pěstí.Chytil ji a zkroutil.Mikoto vykřikla tak, že se leknul a pustil ji.,,Co je?"zeptal se.Sarame se na ni nechápavě podívala.,,Zlomil se mi nehet!"vykřikla Mikoto a prohlédla si ruku.,,Kterej?"nechápal a přiblížil se.,,Tenhle."ukázala nešťastně.Když se sklonil, aby viděl, zmizela a objevila se za ním.Skočila mu na záda, povalila ho a přiklekla.Sklonila se a zašeptala:,,Já už se o nehty zas takhle nestarám.To nevíš?"zněla pobaveně.Okolostojící zajásali.,,Podvádíš!"prsknul naštvaně, protože ho porazila holka.,,Mikoto, supeeeeeer!"jásala Sarame a pak se obrátila na kolegu vedle.,,Kolik mi dlužíš?"usmála se a nastavila ruku.,,Co se tu děje?"ozvalo se mrzutě a dav se rozhrnul.V uličce stál Mikotin a Fugakův otec.,,A jéje..."utrousila a rychle vyskočila, stejně jako Fugaku, který se rychle oprašoval.,,Co to má znamenat?"podivil se Daisuke.,,Něco jsme zkoušeli."usyknul Fugaku.,,Vypadalo to, jako by tě přeprala."řekl podezíravě Daisuke a podíval se na Mikoto.,,No, vlastně a..."začala.,,Ne!Kdo by mě přepral?K smíchu."přerušil ji Fugaku.Daisuke se na oba střídavě díval a pak promluvil:,,Pojďte oba se mnou.Ty taky Hoshimitsu."ukázal na Mikotina otce.,,Hned."dodal.Otočil se a s jistotou, že půjdou za ním se vydal pryč.Mikoto pokrčila rameny a následovala ho, stejně jako její táta.Fugaku se ještě upravil a panovačně se rozhlédnul po davu, aby si zachoval vážnost a přidal se k nim.,,A ty mi dlužíš, za tu sázku!"obrátila se Sarame na kolegu a veškerá pozornost se teď soustředila na ně.
Daisuke za nimi zavřel dveře kanceláře a naznačil, ať se posadí.Když se usadili, opřel se o stůl a podíval se na svého syna a Mikoto.,,Já a Hoshimitsu-sama jsme o vás před chvílí měli řeč."začal.Oba v cupu letu věděli, o co tu jde.,,Jo tak.A proč to potřebuješ probrat ještě s námi?"zeptal se Fugaku.,,Na něčem jsme se dohodli."vysvětlil.Mikoto se naklonila k Fugakovi a pobaveně mu pošeptala:,,Myslíš, že to bude ještě něco vražednějšího?"Fugaku se podíval na otce.,,Máme se bát?"vyslovil nahlas.,,Ne.Už o tom oba víte, tekže se může začít.Je to termín vaší svatby."oznámil s klidem.Fugaku zapomněl zavřít pusu a Mikoto, která zrovna zkoumala, jestli je ta židle houpací se převrhla a žuchla na záda.,,Mikoto!"lekl se Hoshimitsu a začal ji zvedat.,,Te-termín čeho?"vyžblebtal Fugaku.,,Myslím, že jsi slyšel."odvětil Daisuke.Mikoto se zvedla a vyměnili si nechápavé pohledy.,,Tati?"obrátila se tázavě na otce.Ten mlčel.,,Takže?"chtěl vědět Fugaku.Mikoto se sevřelo hrdlo.,,Takže jsme se dohodli.Snad někdy kolem dvacátého června."odpověděl Daisuke.Fugakova brada znovu letěla dolů a Mikoto opakovaně ležela na zádech.,,Mikoto!Chovej se slušně!"namíchnul se Hoshimitsu a znovu ji zvednul.Vypadala hodně zmateně.,,Kdy?To je za necelé dva měsíce!"vykřiknul Fugaku, protože si zapomněl hlídat tón a hlasitost.,,Ano."odvětil chladně Daisuke.,,Jsem si jistý, že budete dokonalý pár."podíval se na ně, s lehkým úsměvem.Oba na sebe něšťastně pohlédli.Mikoto ve Fugakových očích četla rozhořčení, trochu zuřivost a bezradnost.On zas v jejích mohl vidět beznaděj, strach a touhu někam utéct.Nečekali, že to bude takhle brzo.Jak tohle dopadne?
........................O dva měsíce později....................
,,Jsi v pořádku?"zeptala se starostlivě Kisumi, když stála nad Mikoto.Ta, tohle ráno už po několikáté zvracela.,,Tréma."odvětila Mikoto krátce a spláchla.Přešla k vodovodu a vypláchla si pusu.,,To zvládneš."povzbudila ji matka.,,Tobě se to mluví."odsekla trochu nervózně.Kisumi vzdychla, přišla k ní a náhle ji objala.,,Já vím přesně, jak se cítíš."řekla.,,To těžko."odvětila Mikoto a cítila, že ji přemáhá pláč.,,Ale ano.Já a tvůj otec....nám manželství taky domluvili rodiče."přiznala.Mikoto v tu chvíli zůstala jako zasažená bleskem.,,C-co?"vykoktala.,,Ano.Ale časem..naučila jsem se tvého otce milovat.Vypadám nespokojeně?"usmála se.,,Snad ne..."řekla zamyšleně, nešťastně Mikoto.Pak se vzchopila.,,Přijmu svůj osud takový, jaký je!"prohlásila pevně.,,Správně.Tohle je moje dcera."usmála se Kisumi a pohladila ji po vlasech.Pak koukla na hodiny.,,A jejda.Měla by ses obléci...."řekla opatrně.Mikoto znovu trochu pobledla, ale její výraz se nezměnil.Otočila se a poslušně dešla do pokoje.
,,Fugaku pospěš!"popoháněl Daisuke svého syna.Ten se zanedlouho objevil dole oblečený a nachystaný.Ani jemu nebylo nijak zvlášť do řeči.Kolem desáté začali přicházet hosté - občas je uvítal a jinak moc nemluvil.Konečně dorazila i Kisumi, Hoshimitsu a hlavně Mikoto.Ta si s Fugakem znovu vyměnila zoufalý a bezradný pohled.Všichni pozvaní se sesedli kolem dlouhého stolu.Mikoto seděla po Daisukeho pravici, Fugaku potom po levici.Oby byli bledí jako křída a moc toho nenamluvili.Kisumi se snažila povzbudit svou dceru alespoň pohledem, ale výraz na její tváři se neměnil.Daisuke začal mluvit.

Hate 7

27. dubna 2008 v 12:17 | Rin-chan |  Nenávist
Jedna z mála
,,Mikoto!Mikoto vstávej!"třásla s ní ráno Kisumi.Mikoto otevřela oči a podívala se na ni.,,Už dneska?"zabrumlala.,,Jo."kývla Kisumi.Mikoto se namáhavě zvedla a podívala se na sebe do zrcadla.Viděla bledou příšerku s ohromnýma kruhama pod očima a rudým nosem.,,Máš teplotu."řekla starostlivě Kisumi a sáhla jí na rozpálené čelo.,,Co bys čekala?Marodím už týden."zasmála se nevesele a zakašlala.,,Já nevím.Nechceš to odložit?"starala se Kisumi.Mikoto se na ni pobaveně podívala.,,Nechceš mi uvařit čaj?"usmála se drze.,,Jak myslíš."pokrčila Kisumi rameny a vydala se dolů do kuchyně.Mikoto se znovu zadívala do zrcadla, opět se lekla svého vzhledu a oči jí sklouzly někam, kde nebyly už skoro měsíc.Vstala, přešla k zrcadlu a vzala do ruky krabičku s make-upem.,,Tak jo, ale jen trochu, abych nevypadala jak prateta Freza."pomyslela si a v hlavě se jí objevil obrázek její mrtvolně bledé Uchiha pratety.Podle zvyku její ruce vykonaly to, na co byly léty navyklé a pro co dlouho myslela, že jsou stvořené.Její pleť nabrala zdravé barvy a kruhy pod očima zmizely.Jakž takž se učesala a stáhla vlasy do pevného, pěticentimetrového ohonu.Upnuté tričko a sukni červené barvy nechala ve skříni, tentokrát se oblékla do něčeho, co nosí téměř všichni Uchihové hodnosti jonin a výš.Oblékla si tmavě modré tříčtvrťáky, holeně ovázala obinadly a přes hlavu přetáhla stejnobarevnou mikinu, takovou, jakou nosí jonini.Místo červené spirály ale měla na pažích zelenou, čtyřcípou hvězdu s Uchiha znakem uvnitř - znak Vojenské policie.Nakonec přibyla zelená joninská vesta.Meč zasunula do pouzdra na zádech a na ruce si navlékla bezprsté rukavice.Podívala se na sebe do zrcadla a trochu se zamračila.,,Vypadám jako táta."pomyslela si.Chvíli přemýšlela a potom si vyhrnula rukávy k loktům.,,To je lepší."usmála se.Vyšla z pokoje, zavřela dveře a sešla dolů.Když se objevila v kuchyni, Kisumi se na ni se zájmem podívala.,,Co je?"poněkud vyštěkla Mikoto a znovu zakašlala.,,Nic.Jenom je to super pocit, vidět svoje dítě v takovém oblečení.Málokteří rodiče se toho dočkají.Jsem na tebe pyšná."usmála se.,,Děkuju."hlesla a dala jí pusu na tvář.Pak se podívala na hodiny.,,Jejda, musím běžet."prohlásila a začala si obouvat boty.,,Ale co ten čaj?"ozvala se Kisumi a pozvedla ruku s hrnkem.,,Přežiju to.Ahoj!"zamávala jí.,,Tak dobře.A neudělej nám ostudu."kývla Kisumi.,,Jojo.Ahoj tati!"křikla na otce.,,Počkej, já jdu s tebou!"upozornil a vyšel ve stejných šatech.,,No jo, promiň."uchichtla se a počkala, až si i její otec nazuje sandály.,,Tak běžte, poldové."křenila se Kisumi.,,Haha.Tak ahoj!"řekla Mikoto a oba vyšli ze dveří.,,Jasně.A já jdu ZASE uklízet."povzdechla Kisumi a hodila okem po nádobí od snídaně.Jak jinak?
,,Kde je?"rozčiloval se vůdce Uchiha klanu a nervózně pohlédnul nahoru.,,Kde je kdo?"nechápala jeho žena.Muž uhodil pěstí do stolu a obrátil se směrem k pokoji jeho osmnáctiletého syna.,,Fugaku!Už ať jsi dole!"křiknul.Z úplně opačného směru, z obývacího pokoje nakouknul do kuchyně Fugaku.,,Proč křičíš?"nechápal.,,Kdyby ses zeptal, řekla bych ti, že je náš syn vzhůru už dlouho."řekla s klidem Fugakova máma a mrkla na něj.,,Ale jinak tě samozřejmě nepoučuju."dodala.,,Kde máš vestu?"zavrčel, aby si alespoň trochu uchoval vážnost.Fugaku se mlčky otočil a sundal ji z opěradla na křesle.,,Fajn."zabručel otec a vrátil se ke své snídani.Fugaku narozdíl od Mikoto patřil k Vojenské policii už týden.,,Dneska tam bude poprvé Mikoto.Všechno jí ukážeš, jasné?"prohodil.,,Hm."odvětil Fugaku, obléknul si vestu a nasadil meč.,,Já jsem hotový."obrátil se na otce.,,Dobře.Tak jdeme."přikývnul.,,Ty nejdeš?"obrátil se udiveně Fugaku na mámu.,,Není mi dobře."zavrtěla hlavou.,,Tak jo.Brzo se uzdrav.Ahoj."rozloučil se s ní a společně s tátou vyrazil k budově Vojenské policie, kterou založil Uchiha klan a které šéfoval jeho otec.Sotva vešli dovnitř, zaujal je hovor hned dole u recepce.,,Ale ne, to je omyl.Já tady mám být!"naléhal slušně, ale vytrvale dívčí hlas.,,Bohužel vás nemůžu pustit dál bez toho potvrzení."zavrtěl hlavou vrátný.,,Ale já to potvrzení nemám.Mám to vyřízené přímo od Uchihy Daisukeho, ten tady přece velí.Nepotřebuju ten papír."řekla.,,Já vás bez něj ale pustit nemůžu.Tak by sem mohl přijít každý."prohlásil.,,Tím chcete říct co?"nechápala.,,Co se tady děje?"zakročil rázně Daisuke.Dívka se s trhnutím ohlédla a vrátný zbledl.,,Daisuke-sama!Vysvětlete mu prosím, že nejsem vetřelec ani terorista."vydechla Mikoto.,,Musím vás pochválit, že dobře plníte svou práci, ale ta dívka nelhala.Je zapsaná mnou osobně."řekl na adresu vrátného.,,Omlouvám se, ale něměla povolávák a..."začal nervózně.,,Dobře dobře, to stačí, moje chyba.Pokračujte."přerušil ho netrpělivě Daisuke a podíval se na Mikoto.Pokynul jí jedním směrem.Usmála se, vrhla na vrátného, který se snažil udělat co nejmenší vítězoslavný pohled a vydala se směrem, kterým Daisuke ukazoval.
Pozval ji do kanceláře a zavřel dveře.Fugaku zůstal stát u dveří, zatímco Mikoto postoupila blíž.Daisuke se otočil zády k nim a vyhlédl z okna.,,Vítám tě mezi námi a zároveň se omlouvám, že jsi měla už tak brzy takové problémy se vstupem."začal.,,To je v pořádku..."prohodila.,,Doufám, že toto neovlivní tvé výkony a povedeš si výborně.Tak, jako tvůj otec, který je mimochodem jeden z nejlepších u naší policie."řekl.Mikoto mlčela.Nebylo by slušné skákat mu do řeči.,,Protože dnes začínáš, přidělil jsem tě pod Fugakův dohled.Je oficiálním členem teprve týden, ale zapojoval se již dříve a proto věřím, že ti s mnohým pomůže.Smíš se na něj obrátit s čímkoliv a jsem si jist, že budete dobrý tým."prohlásil.Mikoto se krátce ohlédla na svého týmového partnera a znovu se obrátila na jeho otce.,,Jistě.Vynasnažím se, abych dělala Vojenské policii co nejlepší jméno."hlesla.,,Výborně.Je vidět, že jsi dcerou svého otce.Teď můžeš jít."kývnul Daisuke.Mikoto se slabě uklonila a obrátila se.Fugaku otevřel dveře a dal jí přednost.,,Děkuju."usmála se a vyšla na chodbu.Ještě okamžik a Daisuke v kanceláři osamněl.,,Páni, takovej proslov."vydechla když si byla jistá, že je neslyší.,,Jo.Táta si na tohle hodně potrpí."souhlasil Fugaku.,,Je vidět...."pomyslela si pobaveně Mikoto.,,Ale máš štěstí.V celý policii jsou z osmdesáti vojáků jenom tři holky, z toho jedna máma, pak moje sestřenice a ty."vyjmenovával.,,Co?A proč?"nechápala.,,No, i když některé Uchihy jsou hodně silné a nadané, jsou to prostě ženy.Otec jim nevěří.Musíš mu být asi hodně sympatická."vysvětlil.Mikoto se znovu vybavil slib, který mezi sebou uzavřeli jejich rodiče a přes tvář jí přelétnul mráček.,,Je to snad špatně?"nechápal Fugaku.,,Ne.Vůbec ne.To nic."usmála se rychle.,,Tak jo.Napřed ti ukážu, kde co najdeš.Šéfovu kancelář už znáš."podíval se na ni.,,Jo."kývla.,,Tak začneme prvním patrem, tam mají většinou kancly ti nadřízení."navrhl.,,Jak nařizuješ."řekla naoko vážným tónem.,,Ach jo.Ta jdem."přikázal a zabočil na schodiště.Mikoto ho následovala.
Během hodiny měli prohlédnutou celou budovu.Nakonec se objevili dole, na větším dvoře, kde všichni trénovali a cvičili.,,A tady probíhá výcvik.Často se tu dost zapotíš...i když, po výcviku Ayako-sensei."ušklíbnul se.,,Jasně, chápu."kývla a rozhlédla se.V rohu cvičiště, u vodního příkopu uviděla vcelku pohlednou černovlásku s vlnitými vlasy zhruba po pás.Seděla a bavila se se třemi jen o něco málo staršími chlapci.Pořád se usmívali a očividně se dobře bavili.,,Předpokládám, že tohle je tvoje sestřenice."ukázala na ni.,,Jo, to je ona.Musím tě varovat, je to v celku potvora a je alergická na to, když je v její blízkosti nějaká další holka, co vypadá k světu.Mámu nebere jako konkurenci, ale teď jsi tu ty a ona si bude muset zvykat na to, že už tu prostě mezi všema nebude sama ta ,náctiletá´."ušklíbnul se.,,Do zelí jí nepolezu, stejně ani nemůžu.Myslím, že jednou by to viděl Daisuke-sama a hned letím jak já, tak táta."zasmála se.,,Co tím myslíš?"zamračil se.,,Nech to plavat."odbyla ho Mikoto která si všimla, že je černovláska zaregistrovala a jde k nim.,,A hele, novej přírůstek.Tak tě tady vítám."podívala se na Mikoto.,,Já jsem Sarame."představila se.,,Ráda tě poznávám.Jmenuju se Mikoto."usmála se zdvořile.,,Mikoto?Ale jo, tebe znám.No, třeba ti to tady půjde.Ale dávej si bacha, většina kluků je tady...no..."zmlkla a nasupeně se ohlédla.Jeden z kolegů ji právě plácnul po zadku.Napřáhla se a jednou ranou ho přibila k zemi.,,Trocha jinejch."dořekla a medově se usmála.,,Jasně..."vydechla Mikoto a zaraženě sledovala Uchihu, jak se sbírá ze země.,,Tvoje oblíbená disciplína."zavrčel Fugaku.,,S tím jsem skončila."ohnala se.,,Tak se to zase nauč.Tady je to potřeba.Drž si je dál od těla, nebo budeš matkou ani nemrkneš."zavtipkovala Sarame.,,Jasně."rozesmála se Mikoto.,,No, já musím letět.Mám pod sebou pár borečků.Ale ráda jsem tě poznala.Ještě se uvidíme."rozloučila se a odešla.,,Co kecáš?Dyť je milá."obrátila se na Fugaku.,,To je skoro stejnej vtip jako by to někdo řekl o tobě tak před půl rokem."hlesnul.,,Co?nech si to, jo!"dloubla do něj zamračeně.,,Manželský hádky mi nesvědčí."vzdychnul.,,Budeš si muset zvyknout."zašeptala a znovu se trochu zamračila.Fugaku si toho všimnul.,,Co ti zase je?Takové narážky máš celou dobu!Proč?"uhodil.,,Co?Nemám!"bránila se.,,Snad nejsme malí, ne?To je to tak hrozný, že mi to nechceš říct?"zabručel.,,Jo."kývla.,,Aha!Takže něco je!A ven s tím!"křiknul.,,Snad mám právo na tajemství."kroutila se.,,Týká se mě to?"zeptal se.,,Trochu..."hlesla.,,Tak nemáš."prohlásil a chytil ji za zápěstí.,,Pusť mě!"vypískla.,,Mluv!"pobídnul ji.,,Proč tak ostře?Zeptej se tvýho táty, já ti to říkat nebudu.Koneckonců, byl to jeho nápad."urazila se.,,Jeho nápad?"podivil se.,,Jo.A teď když dovolíš, nemám tolik času abych ho ztrácela hádkami s tebou.Na to bude čas někdy v budoucnu.Promiň."řekla trochu drze, ale přece s nádechem zdvořilosti.Vysmekla se mu a v tu ránu byla tatam.
Na Daisukeho kancelář se ozvalo zaklepání.,,Dále!"vyzval příchozího a vzhlédnul od papírů.Ve dveřích se objevil Fugaku.,,Ahoj."pozdravil.,,Můžu?",,Ano."zabručel Daisuke.Fugaku vstoupil a zavřel za sebou dveře.,,Tak co se děje?Nějaké problémy?"obrátil se na něj otec.,,Vlastně ano."kývnul.,,Snad ne s Mikoto?"podivil se.,,Bingo.Právě s ní."přisvědčil.,,A co se stalo?"vyptával se.,,No proto sem jdu, abych se to dozvěděl.Nechtěl bys mi něco říct?"podíval se na něj.,,A co?"zatloukal.,,Já nevím.Ale určitě něco najdeš."opáčil slušným tónem Fugaku.Daisuke se na něj chvíli zamračeně díval, jako by přemýšlel.Potom vzdychnul.,,Asi ano.Máš pravdu, už jsi dost starý na to, aby jsi to věděl."kývnul.Fugakův výraz se nezměnil, ale v duchu se zaradoval.,,Poslouchám."polknul.,,Dobře.Řeknu ti o jedné dohodě, kterou jsme já a Mikotin otec uzavřeli skoro před deseti lety."začal.Fugaku napjatě poslouchal.

Hate 6

27. dubna 2008 v 12:16 | Rin-chan |  Nenávist
Změny
Dva dny na to se měl konat Itachiho pohřeb.Mikoto po celou dobu nevyšla z domu, ale dnes se stejně jako ostatní oblékla do černých šatů a vyrazila na hřbitov.Fugaku tam došel, když už tam skoro všichni byli.Většina lidí si normálně povídala - byli tu spíš z povinnosti než z přátelství - a někteří opravdu truchlící, mezi nimi Itachiho rodina stáli u náhrobku a naříkali.Vzadu zahlédl Ayako, jak si povídá s Itachiho otcem.Zřejmě ho ujišťovala, že udělali vše, co bylo v jejich silách.Po skončení obřadu konečně uviděl Mikoto.Jestli to vůbec byla ona.Byla bledá jako křída, s fialovýma kruhama pod očima a černýma vlasama nabírala vzhled nějaké nepovedené zombie.Nebyla nijak zvlášť upravená a šla tiše.Když si ji ale pozorně prohlédnul, strnul.Nejdřív si myslel, že má drdol nebo culík, ale to se pletl.Místo jejích dlouhých, lesklých a hustých černých vlasů bylo cosi, co vypadalo....no...bylo vidět, že jak to uřízla, tak to zůstalo.Místo vlasů po pás teď měla kratší, oškubané mikádo.Očividně se tím ale nezatěžovala.Jakýsi kluk do ní vrazil.,,Promiň..."řekl rychle.,,Neumíš dávat pozor, blbečku?!"zakřičela jako píšťala.Tohle se ale nestalo.Tohle by udělala stará Mikoto.,,Ne, moje chyba.Promiň."špitla a pokračovala v cestě.Fugaku vyvalil oči.,,Je to vůbec ona?"zapochyboval zcela vážně.,,Podívejte, jak vypadá...",,Je jako opelichaný kuře...",,To ona ho zabila.A teď vypadá hrozně.."ozývalo se posměšným šepotem odevšad.Mikoto to ignorovala.Fugaku znovu a velmi silně zapochyboval, jestli se neplete.Tohle vůbec neodpovídá její osobě.Bledé, rozcuchané děvčátko teď vůbec nevypadalo jako hrdá dívka, známá jako Uchiha-hime.Došla k rakvi zasypané květinami, kterou už dávali do země a položila na ni rudou růži ovázanou pramínkem svých vlasů, kvůli kterým Itachi zemřel.Přišla k ní Hanon, Itachiho sestřenice.,,Ani jsem se s ním nestačila rozloučit."špitla Mikoto.,,Na co jsi myslela?Na vlasy?"řekla nešťastně Hanon.,,Nechápu se.Ano, myslela jsem na svůj vzhled.Kdo mohl tušit, že se tohle stane?"vzdychla Mikoto.,,Nikdo.Ale všichni jsme ti to říkali.Všichni."odvětila Hanon.Mikoto zvedla oči a podívala se, jak rakev s Itachiho tělem klesá do hrobu.,,Já to vím.Přišla jsi mi to vyčítat?To není třeba.Vyčítám si to sama.Dvě noci jsem nespala.Nejedla.Myslíš, že necítím vinu?Cítím.Hroznou.Dusí mě to.Ale co můžu dělat?"zašeptala.,,Teď už nic.Ale to, co jsi chtěla provést...včera.Život není hra, ze které jen tak utečeš a začneš znovu.Nejde to."řekla Hanon.,,Je to konec trápení."odpověděla Mikoto.,,Konec všeho.Jasně, jsou špatné věci, jako třeba tahle.Ale jsou i dobré.A kvůli těm stojí za to žít."zašeptala Hanon a objala ji.,,Děkuju."vzlykla Mikoto a zabořila jí hlavu do ramene.,,Vždycky tady budu.Pro tebe.I když Itachi byl můj bratranec, ostatní tě nenávidí a smějou se ti.Možná bych měla taky.Ale nejde to."prohlásila Hanon.,,Děkuju.Ale víš co?Nedivím se vám.Taky sebou opovrhuju."sykla a vymknula se jí.Prodrala se davem a zmizela.Hanon rozhořčeně poslouchala posměšné výkřiky, které se za ní nesly.,,Tak hrozně bych tě teď chtěla nenávidět.Ale nejde to.Tolikrát jsi mi pomohla."pomyslela si smutně.
,,Je to divnej pocit, že jo?"ozvalo se za Fugakem.Otočil se a uviděl Hizashiho, člena vedlejší rodiny Hyuuga.,,A co?"odvětil a znovu se podíval za odcházející týmovou partnerkou.,,Zemřel ti parťák a z druhého je troska."upřesnil Hizashi a postavil se vedle něj.Oba sledovali Mikoto, jak mizí v ulicích.,,Může za to ona."odsekl Fugaku.,,Jo.Ale něco ti povím: ona se změnila.Včera se prý dokonce pokusila o sebevraždu."řekl prázdně.Fugaku se na něj udiveně podíval.,,Je to tak."usmál se přiškrceně Hizashi.,,Několik lidí to ví.Teď se jí všichni smějí.A podívej, co si udělala s vlasy.Myslíš, že by něco takového ta stará Mikoto provedla?Dost pochybuju."řekl.,,Neobhajuj ji.Nikdy se nezmění."zamračil se Fugaku.,,Dost možná.Ale ty ses taky změnil."odvětil Hizashi, otočil se a odešel.,,Nezměnil jsem se.Vůbec."nafouknul se.Pak se ale zamyslel.,,I když, možná..."
Týden po ,,nehodě" měl tým devět schůzku.Nebo přesněji řečeno bývalý tým devět.Dostavili se do jedné restaurace v centru města, kde se posadili k jednomu stolu.,,Takže, zhruba před týdnem jsme splnili naši poslední misi.Misi, při které jsme bohužel ztratili jednoho z nás."začala Ayako a opatrně mrkla na Mikoto.Vypadala už podstatně lépe, kruhy pod očima zmizely a Hanon jí poněkud líp upravila vlasy, aby nevypadala jako by ji ohryzaly myši.,,Takový je ale život ninji.Bohužel, zrovna při poslední misi.To je smůla.Ale život musí jít dál.Vás dva teď čeká vaše budoucnost."řekla.,,Itachi měl taky budoucnost."zašeptala Mikoto a upjatě pozorovala ulici za oknem.,,Ano...ale...teď už bohužel nemá.Zní to krutě.Ale vy dva jste silní.Jste jonini.A já jsem pyšná, že jsem byla JÁ váš učitel.Celá vesnice vás zná.Jste elita.A teď budete sami za sebe, pravidla týmu zkončila.Dál ovšem platí spolupráce, odvaha, charakter a obětavost."prohlásila a nepatrně zavadila okem po Mikoto.,,Už nejsme tým, a nikdy to nebude takové, jaké to bylo dřív.Dneska se loučíme, já budu dál speciální jonin, proktor u zkoušek, a vy dva členové nejlepší policie mezi vesnicemi.To je skvělá budoucnost."pochválila je.,,Itachi měl být ANBU.A kvůli někomu teď nebude."zavrčel Fugaku a podíval se na Mikoto.Ta zbledla.,,Už toho nech!Tímhle nic nevrátíš ani nezpravíš, spíš naopak: všechno zhoršíš."napomenula ho Ayako.Fugaku chtěl ještě něco říct, ale zarazil se.Náhle se za sebe zastyděl.Třeba měl Hizashi pravdu, a Mikoto se změnila.Musí ji to ohromně žrát a všichni jsou na ni teď strašně nepříjemní.Nebude to zhoršovat ještě on.,,Ale myslím, že teď už ses poučila, ne?"podíval se na ni vlídněji.Mikot se zarazila.,,Úplně."dodala s menším vzlyknutím.,,Bezva."hlesnul.Zbytek schůzky proběhnul v pohodě a nakonec se to všem zdálo jako dobré rozloučení s týmovou spoluprací.Rozešli se zhruba po desáté hodině večerní.Mikoto se vracela s Fugaku.Nebylo to jako kdysi, že šli každý sám, ale tentokrát šli vedle sebe.Ani jeden z nich nemluvil.Konečně došli na křižovatku, kde se jejich cesty pokaždé rozdělovaly.,,Dobrou noc, uvidíme se zítra."usmála se Mikoto.,,Jo ahoj."odpověděl a oba se vydali po své cestě.Fugaku se ale po několika krocích zastavil.,,Mikoto?"otočil se.,,Ano?"odvětila a taky se ohlédla.,,Já...asi by jsme si měli promluvit na dýl.Máš teď ještě chvíli čas?"zeptal se.Ani nevěděl, co to z něj leze.,,Ale jistě."odpověděla zdvořile.,,Dobře."kývnul a otočil se.Vzali to čelem vzad a vydali se kamsi pryč.
,,No, copak mi chceš říct, že jsi to nestihnul během minulých tří hodin, kdy jsme byli v restauraci?"pokusila se usmát.,,Slyšel jsem...teda nechci tvrdit, že je to pravda, ale...prý jsi vyváděla hlouposti zhruba den před Itachiho pohřbem."začal.Trochu se zarazila, ale hned se zase zklidnila.,,No, trochu."přisvědčila.,,A proč?"nechápal.,,Cítila jsem se hrozně.Ale už je to lepší."přiznala bez zaváhání.,,Přece za to můžu, ne?"prohodila, div ne vesele.Nahodila tenhle tón, aby nezafňukala, protože k tomu neměla daleko.Cítil, že ji musí nějak povzbudit.,,Jo, to asi jo, co si budem namlouvat."přikývnul.Podívala se na něj.,,Ale vsadím se, že jsi to nezamýšlela.Každý chybujeme...možná není správný mluvit o tom takhle, ale řekl bych, že tě to vážně mrzí."dodal.V očích se jí objevily slzy.,,Proč myslíš?"trochu se zajíkla.Místo odpovědi vzal pramínek jejích vlasů.Pochopila.,,Aha."vzlykla s úsměvem a podívala se do země.Fugaku její vlasy pustil, stejně ho ale zarazilo, jak jsou hebké a příjemné na dotek.Proti nim šli tři lidé, byl to tým stejně starých spolužáků z akademie.,,A hele kdo to je."utrousila štiplavě dívka.,,Držte se dál, nebo něco chytnete."dodala.Jeden z kluků do ní prudce vrazil ramenem, že málem upadla.,,Ježiši promiň, tvoje chyba."usyknul.,,To je asi hrozný, bejt vrah kámošů, co?Nezávidím."utrousil ten třetí.Mikoto se svezla na kolena a schovala obličej do dlaní.,,Běžte pryč!"křikla zoufale.,,Teď se ti to nelíbí, co?To sis měla rozmyslet dřív."posmívala se dívka.,,Tak sakra jděte!"vyjel Fugaku.Očividně se lekli a kvapně odcházeli.Jeden z nich si ještě odplivnul.Fugaku si dřepnul k plačící Mikoto.Nevěděl, co má dělat, s brečícíma holkama neměl zkušenosti.,,Tak nebreč, jsou to pitomci."řekl a položil jí ruku na rameno.,,Ale mají pravdu!"vyrazila mezi vzlyky.,,Přehánějí to."opravil ji.Pak jí podal ruku a pomohl jí na nohy.Utřel jí slzy a podíval se na ni, stejně jako ona na něj.,,Mě to tak mrzí."vyhrkla najednou a objala ho.Zabořila obličej do jeho vesty a znovu se rozplakala.Nevěděl, co má říct, tak ji jenom objal a poslouchal její pláč.Konečně se odtáhla.,,Já...promiň."špitla a ustoupila.,,To je v pořádku.Používáš voňavý mýdlo?"vyjelo z něj.Zrudnul a zarazil se.,,Co to sakra kecám?!"pomyslel si vyděšeně.,,Prosím?"nechápala, ale zněla pobaveně.,,Ale nic."řekl rychle rudý jako rajče.Doufal, že to v té tmě nebude poznat.,,No...tak...tak nic.Já musím jít."řekla.Pak se na něj podívala a řekla.,,Nejseš tak hroznej.Dřív mi to nedovolovalo usnout, ale už se s tím smiřuju.Stejně s tím nic neudělám.Seš docela fajn.Ahoj."rozloučila se.,,Ahoj."vykoktal.,,Co myslela?S čím nic neudělá?"zapřemýšlel nahlas.Pak si uvědomil kolik je.,,Měl bych domů."řekl si a vydal se, stejně jako Mikoto na cestu k domovu.

Hate 5

27. dubna 2008 v 12:16 | Rin-chan |  Nenávist
Poučená
Od Danovi smrti a Itachiho zranění uběhlo pět let.Už se smířili s tím, že s novým senseiem to prostě žádná pohádka nebude, a její trénink z nich dokonce udělal elitu mezi týmy.Museli uznat, že měla pravdu.I když většinou držela pohromadě spíš s Mikoto, a tak kluci zažili perné chvíle.Ze všech tří se stali jonini a Fugaku s Mikoto měli nastoupit do jednotek vojenské policie, kterou založil a vedl Uchiha klan.Itachiho snem zase bylo dostat se k ANBU, na což měl dobré předpoklady.S Mikoto si v nejbližších měsících byli hodně blízcí, ale Mikoto se za každou cenu snažila ututlat to před svou rodinou.Pořád ji strašil slib, který uzavřel Fugakův otec s jejím, i když o tom Fugaku neměl ani tušení.Ti dva se spolu hádali pořád naprosto stejně a jejich povahy se nijak výrazně nezměnili.Mikoto pořád mlátila pantem a stále se neodnaučila urážet soupeře.Velmi brzy se jí to mělo stát osudným.Ale kdo to mohl vědět?
,,Tak týme, poslouchejte!"křikla energicky Ayako.Od doby, kdy se stali joniny už je nenazývala lemplama, červama, larvama, frackama, parchantama ani ulejvákama.Mluvila s nimi normálně.,,Tohle je naše poslední mise, kterou splníme jako tým devět.Po jejím samozřejmě úspěšném dokončení se tým rozpadne a budete každý sám za sebe.Tohle vám ale nemusím říkat, snad si to uvědomujete, ne?"podívala se na ně.Všichni přikývli.,,Dobře.Ještě než vyrazíme vám chci říct, že první měsíce s váma jsem si myslela, že skočím z mostu, protože jste byli hrozní."přiznala.,,Ale vybičovali jste se a teď můžu s klidem říct, že jsem na vás pyšná a jsem ráda, že všichni ví, že vy jste můj tým.",,Myslím, že jste to vystihla i za nás, sensei."zasmála se Mikoto.,,Tak dobře.Teď konec zábavy, máme práci!"křikla svým obvyklým tónem.Všichni se připravili.K jejich týmu byli připojeni ještě Hizashi a Hiashi Hyuuga kvůli byakuganu, kterým mohli bezpečně zkoumat terén.,,Jdeme!"zavelela a vzápětí už po nich nebylo ani památky.
Skákali z větve na větev, Mikoto se držela vepředu s Ayako a pořád se něčemu smály.,,Chápeš je?"nadzvednul obočí Fugaku.,,Ne.Ale nejsem si jistej, jestli bych chtěl."zasmál se Itachi.,,Jsou obě stejný."postěžoval si Fugaku a podíval se na senseie a svoji kolegyni před nimi.Náhle se zastavily a skrčily se do listoví stromů.Oba k nim přiskočili a podívali se směrem, kam koukaly.,,Co je?"nechápal Itachi, protože stejně jako Fugaku tam nic neviděl.Zato Hiashi s Hizashim zpozorněli a na cosi se podívali.Ayako neodpověděla, dál zamračeně pozorovala prostor vepředu.,,Mikoto."řekla aniž by uhnula pohledem.Mikoto přikývla a v tu ránu zmizela.Náhle ji viděli, jak se objevila dole, otočila se a kopla do prázdna.Její noha se ale o něco zarazila a na zemi se objevil sténající muž.Obrátila ho na břicho, přiklekla ho a pod krk mu přiložila kunai.,,Tohle bylo skrývací jutsu.Jen jediní lidi se umí udělat neviditelnýma.Seš z Kitsuki klanu, že jo?"ušklíbla se.,,Nejdeme za ní?"obrátil se Itachi na Ayako.,,Ne.Může jich tam být víc, nemusí o nás hned vědět.Mikoto to otestuje.Je jonin, zvládne to."odvětila a pozorovala svou žačku.,,Cos tu dělal?"zeptala se muže Mikoto.,,Nic."odpověděl a Mikoto mu přitlačila nůž silněji na krk.,,Nekecej.Co jsi tady dělal?"zopakovala.Mlčel.Chytila ho za vlasy a zvedla mu hlavu co nejvíc, takže mu páteří projela ostrá bolest.,,Jestli přitáhnu ještě víc, budou se ti pomalu lámat a drtit obratle.A to docela bolí.Takže?"začala.Pořád mlčel.Mikoto jen malinko přitáhla.Ozvalo se tiché zapraštění a muž vykřiknul.,,Dobře, dobře!Řeknu ti, co chceš, ale pusť mě!"vyjekl.,,To zní líp."usmála se a povolila.,,Byl jsem tu, protože jsem vás měl..."začal.Náhle zasténal a zmlknul.Mikoto mu sáhla na krk.,,Je mrtvý."pomyslela si a vyndala otrávenou jehlu, která se mu dosud chvěla v hrdle.Rozhlédla se kolem, připravená na další útok.,,Obávám se Hiroshi, že už nic neřekneš."ozvalo se kdesi nad ní.Podívala se do větví a spatřila asi deset mužů, jak na ni pohrdavě hledí.Usmála se a vstala.,,To nevadí.Snad se to dozvím od vás."prohlásila.Jeden z nich vyskočil a máchnul po ní mečem.Uskočila.Hned jak dopadla ji někdo chytil za kotník a strhnul pod zem tak, že jí zůstala vyčnívat jen hlava.S prásknutím zmizela a objevila se za mužem, který na ni zaútočil.Jednou ranou meče mu proklála hruď.,,Jdeme!"zavelela Ayako a společně s Fugaku a Itachim vyskočila z úkrytu.,,Je vás tu víc?"zeptal se ledově vůdce, když je uviděl.,,Jo.Jsme tým devět.A vy jste očividně žoldáci Kitsuki, že jo?"usmála se Ayako.,,Správně."ušklíbnul se.,,Potom jste to vy, koho máme zlikvidovat."kývla spokojeně Ayako.,,Nás?Vy?My jsme z Kamenné, na nás nemáte šanci!"rozesmál se.,,Ještě uvidíme."zamračil se Itachi.Ayako vyskočila po vůdci a skoro zároveň s ní i ostatní, každý na někoho jiného.Boj začal.
Hiashi s Hizashim si vedli pochopitelně nejlépe, ale Fugaku jim byl natvrdo v patách.Mikoto dostala poměrně slabého soupeře, asi patnáctiletého zrzavého kluka.V jednu chvíli se jí podařila elegantní otočka, při níž ho sekla do paže.Dodalo jí to na sebevědomí a ozvalo se v ní její staré já.,,Hele, zrzy zrzy, co tě mrzí?Ta zrzavá palice, ta tě mrzí nejvíce."zasmála se.Kluk se zamračil.,,Máš něco proti mým vlasům?"prsknul.,,Ani ne.Ale radši bych na ně nechytala, mohla bych se popálit."ušklíbla se.Kluk zařval a praštil do země, která se rozevřela a Mikoto málem spadla do obrovské pukliny.Přesto se nepoučila.,,Víš jaký je rozdíl mezi tebou a zápalkou?Žádnej, oběma vám hoří hlava."pokračovala.,,Mikoto!"okřiknul ji Fugaku.,,To je řečí.Piháčkovi to nevadí, že ne?"otočila se na něj.Byl celý rudý a v očích se mu zrcadlil vztek.Zasealoval.,,Doton: Doryuuheki!"křiknul a přiložil dlaň na zem.Mikoto vše zaznamenala sharinganem a uskočila, protože se jí pod nohama začala hýbat země.Vzápětí z ní vystřelilo cosi jako kleště.Ona sama se jim sice vyhnula, ale její vlasy, které i přes poučování a upozorňování všech byly skřípnuty.,,Sakra!Do háje!"nadávala a snažila se vyprostit.Kluk se pousmál.,,A teď nemáš žádnou hloupou poznámku?"ušklíbnul se, jasně spokojený se svou momentální nadřazeností.Znovu zasealoval:,,Doton: Doryuu senga!"křiknul.V pravé ruce se mu objevil větší, hliněný oštěp s ostrou špicí.Rozběhnul se proti ní.Před Mikoto přistál kunai, který hodil Hizashi.,,Odřízni se!"křiknul mezi bojem.,,Já a zničit si vlasy?Ani mě nenapadne, to radši umřu!"prohlásila.,,To chceš zemřít kvůli vlasům?!"rozzlobil se Fugaku.,,Víš jak dlouho rostly?!"zamračila se.To už ale byl zrzek u ní.Napřáhnul ruku a vší silou zabodnul oštěp do těla.Mikoto ucítila zásah a bolest.Jenže ránu neschytala ona, tělo nebylo dívčí.Ozval se smrtelný vzdech a výkřik.Mikoto otevřela oči a celá zbledla jako křída.,,Říkal jsem ti.....že se..ti ty urážky...nevyplatí..."vydechnul Itachi a nepatrně se usmál zkrvavenými ústy.Oštěp jím projel skrz a trochu jí zavadil o bok, na kterém jí udělal jizvu.Mikoto ještě žádnou neměla, protože si na své tělo dávala pozor, ale její starost teď nebylo krvácení.Alespoň ne její.,,Itachi!"zaječela.Všimla si, že jeho mečem probodnul kluka.Vytáhnul ho a kluk padnul mrtvý na zem.Oštěp i kleště, které ji držely se rozsypaly na jemný prach.,,Itachi!"zopakovala a chytila ho, protože upadnul.Položila si ho na kolena a podívala se na ránu.,,Já nejsem zdravotník...zdravotníka!Ale my žádného...Itachi ne!"křičela.Itachi vykašlal trochu krve a podíval se na ni.,,Hlavně neumírej.To ti zakazuju!"řekla a pak se obrátila.,,Ayako-sensei!"křikla.Ayako skolila svého soupeře a přiběhla k nim stejně jako ostatní.,,Itachi!Itachi mluv se mnou!"řekla ostře a zvedla mu hlavu.,,A co mám řikat?"zakuckal a pousmál se.,,Zastavte někdo to krvácení!"křiknul Fugaku.,,Itachi..."vzlykla Mikoto.,,Hlevně nezavírej oči.Zůstaň vzhůru a poslouchej mě.Itachi!Musíš vnímat."zatřásla s ním.,,Zkusím to..."souhlasil.,,Dobře."kývla a vzala ho na záda.,,Udržujte ho vzhůru!"poručila studentům a rychle se vydali zpět k vesnici.
Mikoto seděla na lavce v nemocniční chodbě a jako uzlíček neštěstí koukala na podlahu.Hiashi seděl u Mikoto a snažil se s ní mluvit.Fugaku nervózně pobíhal chodbou.,,Už je v nemocnici, bude to dobrý."utěšoval ji Hiashi.,,Ne!"křiknul naštvaně Fugaku.,,Ona se nepoučí!Kdybys u toho souboje držela hubu!Nebo si aspoň odřízla ty vlasy!Co by ti to udělalo?Vlasy ti dorostou!Jestli zemře...!"křičel.Mikoto ho ignorovala a dál zírala na podlahu.,,Fugaku!Myslím že zná svoji vinu, a tenhle ,šetrnej´ způsob, jakým to říkáš jí moc nepomůže."podíval se na něj Hiashi.,,Jí nepomůže!No jasně, utěšujte ji!Vlastně chudinka Mikoto, vždyť ji zranili!Itachi si za to může sám!"křičel Fugaku.Náhle zmlknul.Mikoto měla sklopenou hlavu, ale všimnul si, že se jí na tváři něco zalesklo.Byla to slza.Fugaku ji nikdy neviděl brečet.,,Vím, že za to můžu..."řekla tiše.,,Říkali jste mi to tisíckrát.I on.A já jsem se nepoučila..."vzlykla.Nikdo nic neříkal.Otevřely se dveře a nad nimi zhaslo červené světlo, což napovědělo, že lékaři skončili.Ze dveří vyšla Ayako, bez své vesty.Ta byla celá od krve, jak na zádech nesla Itachiho.Mikoto se zvedla a skočila k ní.,,Ayako-sensei!Co je s ním?Je v pořádku?!"naléhala.Ayako se podívala za sebe.Mikoto pochopila a vtrhla do dveří, aniž jí v tom stačila zabránit.Dva metry za nimi se zarazila.Podívala se na postel, kde Itachi ležel.Neviděla ho, jenom bílé prostěradlo, pod nímž mohla rozeznat lidské rysy.Kolem stáli doktoři.Prostěradlo reflexovalo v místnosti výraznou, pro Mikoto v tu chvíli až nechutnou bílou barvou.Před očima se jí zatmělo a musela o krok ustoupit, protože se jí zamotala hlava.Pak se vrhla k posteli.,,Itachi!"řekla jeho jméno.Věděla, že zbytečně, ale musela.Padla obličejem na postel a rozbrečela se.,,Itachi!"křikla znovu.Zbytek týmu stál u dveří a trochu vyjeveně to pozoroval.Fugaku přišel k posteli a podíval se na mrtvého kamaráda.Pak zavřel oči, vzdychnul a podíval se na Mikoto.,,Máš co jsi chtěla?!"štěknul.,,Fugaku."napomenula ho Ayako.,,Teď brečíš!To sis ale měla rozmyslet dřív!Itachi zmeřel, a jenom kvůli tobě!"zakřičel a rychle vyšel z místnosti.Mikoto zvedla hlavu a podívala se do míst, kde měl obličej.Jemně po něm přejela rukou, pak se zvedla a rychle utekla.V běhu si utírala slzy.Kašlala na volání Ayako, seběhla dolů, ven z nemocnice a opřela se o plot.Svezla se na zem a skrčila se do bobku.Už přes hodinu pršelo a všude bylo bahno.Vždy čistotné Mikoto to teď bylo naprosto jedno.Zanedlouho na sobě ucítila něčí pohled.Zvedla oči a podívala se na Hizashiho.Hyuugu, kterého vždycky štvala a provokovala.,,Nastydneš."řekl svým obvyklým, zamračeným tónem.,,No a?"špitla a utřela si slzy, které jí stejně hned zase vyhrkly.Přišel k ní a dřepnul si.,,Vím, že mě nesnášíš.Já tebe taky.Ale teď potřebuješ pomoct."řekl a opatrně ji vzal do náruče.Neprotestovala, naopak se ho chytila kolem krku a nechala se nést.Vydal se s ní domů.Přede dveřmi přestala vzlykat a tiše promluvila.,,Děkuju...už to zvládnu."Hizashi přikývnul a postavil ji.Otočila se a zmáčkla kliku.Hizashi sešel schody a chystal se odejít.V tom ho zarazil její hlas.,,Myslíš, že ho to moc bolelo?"zeptala se a cviěla na dveře.Zamyslel se.,,Myslím, že jen chvíli."řekl nakonec.Mluvila, ale byla zády.,,Doufám.Hizashi...já...děkuju."špitla a otevřela dveře.Zmizela vevnitř a Hizashi osaměl.,,Ona mi poděkovala?"podivil se.

Hate 4

27. dubna 2008 v 12:15 | Rin-chan |  Nenávist
Konec ulejvání
,,Okamžitě se přestaňte hádat!"křikl ostře jakýsi muž.Oba se na něj vyděšeně podívali.,,Vypadáte jak vyděšený kuřata, měli by jste se vidět."zasmál se.Pak dodal:,,Tahle podoba je jen pro efekt, aby jste se víc lekli."a v tu ránu tu byl nový kouř.Když se rozplynul stála na místě, kde se předtím nacházel vysoký muž pomenší žena.Mohlo jí být něco přes dvacet let, měla černé vlasy, svázané do uzlu a hnědé oči.Na sobě měla síťkované tričko těsně pod prsa s polodlouhým rukávem a dlouhé, černé kalhoty zastrčené ve vysokých botách.Nakonec měla dlouhou, rozepnutou béžovou vestu, která jí sahala až po kolena.,,Co tak koukáte, larvy?!"křikla energicky.,,Já jsem váš nový sensei, Mitarashi Ayako!"vysvětlila.,,Náš sensei je ženská?"podivil se nahlas Fugaku.Ani nemrknul a sensei před ním se stal pouhou fikcí.Zato za jeho zády se neobvykle zhmotnil.Něco se mu zablesklo před očima a na krku ho nepříjemně zastudilo železo.,,Co to?!"vyjekla Mikoto když si všimla jejího přemístění.,,Co jsi říkal?Asi jsem tě neslyšela...."usmála se medově.,,Nic pane..totiž paní...nic paní!"vykoktal.,,No prosím.Tak se mi to líbí."řekla a pustila ho.,,nechápu, jak mě, speciálnímu joninovi mohli dát na starost takovou verbež, jako jste vy.Podívejte se na sebe!Jste malý děcka!Všude jinde by jste ještě chodili do školy a sekali latinu, to jenom tady ne.Jste ještě malý a už z vás maj bejt smrtelný zbraně.Pitomost!"prohlásila.,,Ukážu jí, kdo je malej!"vztekla se Mikoto a zasealovala.Rozbehla se na Ayako.Těsně před ní udělala, jako že ji chce uhodit, ale zmizela, objevila se za ní a vykopla jí po krku.Ayako se ani nepohnula, jen její ruky vyletěla bleskovým reflexem a chytila útočící Mikoto za kotník.Ta málem upadla, ale protože to tak trochu čekala, udržela rovnováhu.,,Ty se mi líbíš.Máš zapálení pro boj."prohlásila Ayako.Mikoto se spokojeně ušklíbla.,,Přesto se na senseie neútočí, dokud neřekne!"zvýšila hlas a pustila ji.Mikoto rychle uskočila, kdyby ji snad chtěla uhodit, ale Ayako se zatím spokojila jen s pokáráním.,,Dobře, tak se koukneme, co ve vás je!Doteď jste se pořád jenom ulejvali, ale já vám garantuju, že teď je s tím schluss!Ještě budete kňučet a bědovat, že jste mi padli do rukou.Budete cedit krev, za to ručím."řekla.,,Litujeme už teď."utrousil suše Fugaku.,,Sklapni fracku!Mám doma dceru, o moc mladší než vy, ale neulejvá se a neodmlouvá.Vás oba strčí do kapsy.Já bych jí dala, kdyby se flákala!"zasmála se.,,Je mi té holky docela líto a to ji neznám..."špitla Mikoto.,,Vyjímečně souhlasím."kývnul Fugaku.,,Konec keců, do práce, bando líná!"rozhodla Ayako.Trénink, teď už opravdový a tvrdý, začal.
,,Tohle - není - možný...."oddechovala prudce Mikoto.Fugaku na tom nebyl o moc lépe, ale pořád se snažil tvářit důstojně.,,Snad nejste unavení, milánkové?"zeptala se medově Ayako.Zatímco oni vážně tvrdě trénovali, ona seděla opřená o kámen a zabývala se jejich buzerováním.Oba se na ni podívali trochu slabomyslným pohledem, až se musela usmát.,,Dobře.První trénink, budu k vám teda hodná."prohlásila.Oběma se rozsvítili oči očekáváním.,,Proto: Fugaku, dáš si dvě stě kliků na každou ruku a ty Mikoto třistatřicetdva přemetů."nakázala.,,Proč zrovna tolik?"podivila se Mikoto.,,Je to takové pěkné číslo."zašklebila se Ayako.Mikoto se na ni podívala se zvednutým obočím, udělala si u hlavy kolečko a dala se poslušně do přemetování.,,Tak dělej."pobídla otálejícího Fugaku a pohodlně se opřela o kámen.Po chvíli váhání se opravdu zapřel o pravou ruku, levou si dal za záda a začal klikovat.Konečně to měli za sebou, ovšem cenou byla ztracená hodina a půl a skoro veškerá fyzická energie.Mikoto se zhroutila na kolena, aby ulevila rukám, na které přenášela váhu.Fugaku se podlomily ruky a zůstal ležet na břiše.,,Nebylo to tak zlý."utrousila konečně špetičku chvály.,,Jste cvok."prohlásila vyčerpaně Mikoto a bylo jí jedno, jestli ji potrestá.,,Díky."usmála se.,,To snad ne.Znám svoje práva."použil Fugaku Mikotinu větu.,,Máš právo držet hubu a krok."vpálila a vstala.,,Jste jak chcíplý housenky."zabrumlala.,,Zkus si to, co my!"pomyslela si drze Mikoto.,,Podívejte na mě, já jsem v pohodě."provokovala.,,Někoho zabiju."zabručel Fugaku.,,Tak se vzchopte!Dneska to snad stačí.Aby jste věděli, že nejsem taková bestie, zítra máte volno.Ale ve středu sem zas naklusáte, a to v sedm ráno!A zkuste přijít o minutu pozdě, já vám dám!Když můžu vstát já, vy můžete taky!V sedm!Ne v sedm nula jedna, v sedm ať jste tu!"zdůraznila a s bouchnutím se vypařila.,,Ta ženská je cvok...."řekl Fugaku a pokusil se vzepřít na vyčerpaných rukách.Výsledek byl nulový a znovu se zhroutil na břicho.,,Nesnáším ji."dodal.,,Mě se líbí.Má styl."odporovala Mikoto.Udiveně se na ni podíval.,,Styl?K dokonalosti už jí chybí je latexovej oblek!Je to sadistka!"křiknul.,,Říkej si co chceš.Jsem ráda, že jsme ji dostali.Jo, trénink bude sice tvrdší, ale zato budeme silnější."pokusila se o úsměv, pomalu vstala, zapotácela se a znovu našla ztracenou rovnováhu.,,Jsi ztracená."prohlásil a taky se mu podařilo se zvednout.,,Říkej si co chceš."nafoukla se a pokusila se o svůj obvyklý, hrdý odchod.V takhle zničeném stavu ale spíš vypadala jako artritická, ploužící se stařenka.Fugaku se jí chtěl zpočátku smát, ale potom zjistil, že on na tom není o moc lépe.Přesto si zachovávali tvář a do vesnice se plazili odděleně, jako lidé, kteří se v životě neviděli.,,Tak se měj blbečku."utrousila, když se rozcházeli.,,Nápodobně."odvětil a zmizel za rohem.,,Bezva.Teď jsou v týmu dvě krávy."pomyslel si unaveně a dál se statečně, milimetr za milimetrem šunul ke svému domovu.Měli pocit, jako by přežili osm set let.
,,Mikotóóóó!Slíbila jsi mi, že si se mnou budeš hrát!"třepala s Mikoto ráno její malá, pětiletá sestřenice.,,Dej mi pokoj Britho."zabručela nevrle a převalila se.,,Vstávej!"strčila ji do ramene.,,Au!Dítě dávej pozor!"zasyčela.Po včerejším tréninku ji bolelo snad všechno svalstvo a těšila se, že se vyspí.Jako na potvoru ale dnes přišla na návštěvu její teta s malou, otravnou Brithou.,,Ne!Slíbila jsi to!"zamračila se malá.,,Jsem unavená a zítra mám trénink.Potřebuju se vyspat a nemám čas na stupidní hry!"řekla drsně a přetáhla si přikrývku přes hlavu.,,Mikoto!Mikoto, Britha je tu jednou za čas!Snad tě nezabije jít si s ní na chvíli hrát!"ozvala se zezdola Kisumi.,,Mami ale já jsem naprosto zničená!"odpověděla nešťastně.,A budeš ještě víc.Řekla jsem hned."zanotovala vesele.Mikoto se podívala do rozzářených oček malé sestřenky a vzdychla.,,Sakra, jak ty děcka otrávěj člověku život."zavrčela a vstala.Britha výskla radostí.Počkala, až se učeše, umyje a oblékne, pak ji popadla za ruku a dotáhla ji na zahradu.Tam se postavily proti sobě.,,A teď si budeme hrát na ninji."rozhodla.,,Ninja si bude hrát na ninji?Super.Trapas."vzdychla.,,Takže, já budu krásná, odvážná a inteligentní princezna z Uchiha klanu jménem Mikoto.A budu hrozně silná a..a...a....a taky slavná!A ty budeš hnusný, arogantní, smradlavý a tupý lupič Fugaku, který mě chce porazit."rozdala role.,,Tomu dítěti je pět, ale má super smysl pro odhadování charakteru."pomyslela si pobaveně Mikoto.,,Tak jo, napadni mě!"vyzvala ji Britha.Mikoto nevzrušeně vzala kunai a hodila jí ho k nohám.,,To ne!To není hra!Bojuj sakra!"křikla Britha.V tu chvíli ji jeden shuriken přibodnul ke stromu za ní.Zmlkla a vyděšeně vyvalila svá černá očka na sestřenici.,,Co tak čumíš?Chtěla jsi to, teď mi dej pokoj."sykla a složila se na lehátko.,,Ne!Ty jsi tak otravná a hnusná a já tě nesnáším!"křičela hystericky Britha.,,To mám ale smůlu...co teď udělám?"prohlásila Mikoto naoko plačtivým hlasem.,,Co se tu děje?"přišla udivená Kisumi.,,Mikoto si se mnou nechce hrát!"žalovala.,,No comment."utrousila Mikoto a zvedla se.,,Kam jdeš?"zeptala se Kisumi.,,Máme sraz...musím jít, ahoj."zalhala a vypařila se.,,Ta mě tak štve!"ulevila si Britha.,,No, když tu není, můžeš nám pomoct, aby ses nenudila."usmála se a podala jí utěrku.Britha se na ni zlobně podívala a pak se obrátila ke střeše, kde Mikoto zmizela.,,Já tě nesnáším!"křikla, ale Mikoto, která to zaslechla jen matně se zachechtala.
Nevěděla, kam jít, proto nabrala směr špitál.,,Dobrý den, já...hledám Mikenabi Itachiho."řekla sestře na recepci.,,Ano.Ten leží na pokoji číslo devět.Jste z rodiny?"zeptala se.,,Jsem jeho týmová partnerka."odpověděla.,,To vás tam mohu pustit."usmála se a pokynula ke schodišti.Potom se znovu vrátila k vyplňování papírů.Mikoto zamířila ke schodům a když zvedla nohu, ucítila znovu bolest po tréninku.Schody vyšla pomalu a po jednom, takže se na ni ostatní, kteří šli po těch deseti schodech občas divně dívali.Dokonce párkrát dostala nabídku od sestřiček, že jí pomohou na pokoj, načež načuřeně odpovídala, že není pacient, ale jde jen na návštěvu.Konečně zdolala horu a stála v prvním patře.Došla přede dveře pokoje a zaklepala.,,Dále."ozval se známý, veselý hlas.Nadechla se a vešla dovnitř.Itachi obrátil své zelené oči na Mikoto, která najednou nevěděla, jak začít hovor.,,Ahoj....přišla jsem tě navštívit."řekla nakonec a zavřela za sebou.,,Ahoj.To jsem rád, je tu šílená nuda."přiznal.,,To věřím."usmála se.,,Jak se jinak máš?",,Ale, jde to.Až na pár drobnůstek."usmál se a zaklepal na velkou sádru, kterou měl na noze.,,Moc mě to mrzí...."špitla.,,Nech toho, já se přece nezlobím."zasmál se a dloubnul do ní.,,Jak se může nezlobit?Buď je cvok, nebo naprosto dokonalej prototyp správnýho kluka."pomyslela si.,,Ještě to bolí?"zeptala se a položila dlaň na jeho nohu.,,Už ne.Ale štve mě to, měsíc budu mimo provoz, a to budu ještě rád, když ta noha bude aspoň trochu podobná té, jakou jsem měl dřív."vzdychnul.,,Já jsem kráááááva!"napadlo ji.,,A ty?Vypadáš jinak."řekl.,,Jo, tomu bych se nedivila."odvětila a vyprávěla mu o nové, sadistické učitelce.,,Chtěl bych vás vidět, to musel bejt pohled!Zničení Uchihové!"smál se.,,Nech si to.Až budeš zdravej, taky se ti to nebude líbit!"dloubla do něj, ale s úsměvem.,,Uvidíme."zasmál se.,,Dneska máme volno, ale nevím, co mám čekat zítra."zamyslela se.,,Tak sbohem, rád jsem tě poznal."pronesl a oba se rozesmáli.V tom se ozvalo zaklepání a vešel Fugaku.Mikoto se rázem přestala smát a i jeho tvář poněkud zkameněla.,,Ahoj Fugaku."pozdravil rychle Itachi, ještě než stačil jeden druhého urazit.,,Já už půjdu.Měj se pěkně a brzo se uzdrav."řekla Mikoto a vstala.Když se míjela s Fugaku, zavadil o ni ramenem a ona narazila zády do jedné ze skříní.,,Kreténe, dávej bacha!"vyjela.,,Promiň, co jsi říkala?"obrátil se.,,Už zase...."vzdychnul nešťastně Itachi.,,Říkám, že jsi kretén a máš dávat pozor.Nebo seš hluchej?!"odvětila.,,Já nejsem hluchej, ale ty jsi...!"začal.,,Fugaku!Uklidněte se oba!Prosím, aspoň tady!"zarazil je Itachi.Oba zmlkli a podívali se na něj.Mikoto se potom znovu urazila, vyplázla na Fugaku jazyk a důstojně opustila místnost.,,TOHLE se ti líbí?"podíval se zamračený Fugaku na Itachiho.Ten jenom pokrčil rameny.,,Není taková pořád.Když chce, umí být i milá."řekl.,,Když chce.A kolikrát jsi ji viděl chtít?"nadzvednul Fugaku obočí.,,No comment."pronesl Itachi a oba se rozesmáli.
,,Já jsem ani nesepsala závěť...."funěla Mikoto.Seděla opřená o strom a snažila se sebrat zbytky své důstojnosti, zatímco se Fugaku ještě z posledních sil pokoušel porazit Ayako.,,Jste pomalí, milánkové!"ušklíbla se a odrazila Fugakův útok.Ten se zhroutil u vedlejšího stromu a prudce oddychoval.,,Je nám třináct!"křikla Mikoto.,,No a?Já ve vašich letech už jsem byla dávno chuunin a v patnácti se ze mě stal jonin!"odvětila Ayako a přejela je pohledem.,,My ale nejsme jako vy."prsknul Fugaku a vstal.,,Ne, to nejste, já jsem nebyla looser."usmála se.,,Nezdáme se jí slabí.Chce nás vyprovokovat k lepšímu výkonu."napadlo Mikoto.Vstala a snažila se co nejvíc uklidnit svalový třes, který jí vyvolala únava a vyčerpání.,,Teď na vás zaútočím.Braňte se."řekla a zpříma se na ni podívala.,,Vždyť sotva stojíš."zasmála se.,,Mě nikdo ponižovat nebude."řekla pevně.Fugaku se na ni udiveně podíval.Tvářila se dost odhodlaně a rozhodnutě.,,Takhle jsem ji ještě neviděl....."zašeptal a zamračil se.,,Dávám vám pět vteřin."upozornila ji Mikoto.,,Nepotřebuju je."ušklíbla se Ayako.,,Pět....čtyři..."začala odpočítávat.,,Neudělej si trapas."poznamenala Ayako.,,Dva....jedna."dořekla a zvedla oči.V poslední záblesku mohla Ayako vidět červenou barvu jejích duhovek.Náhle Mikoto zmizela a objevila se za ní.Ayako se otoila a rozmáchla se rukou, to už ale Mikoto byla jinde a vykopla.Zasáhla Ayako do kříže.Ta spadla na kolena a rozbouchla se v kouř.Zároveň kdosi chytil Mikoto za krk.Ayako však náhle zjistila, že místo své žačky drží kus dřeva.Mikot neotálela a hodila po ní několik kunaiů, které Ayako vyblokovala svými.Mikoto zasealovala.,,Katon: Goukakyuu no Jutsu!"křikla.,,Co?Ale genini nemůžou používat ninjutsu, ubírá jim příliš mnoho chakry!"křikla vyjeveně Ayako.Od Mikotiných úst se vyvalila ohnivá koule, která mířila na Ayako.,,Doton: Doroku Gaeshi!"poručila a před ní se utvořila obrovská, hliněná stěna, o kterou se plameny rozbily.,,Uf.."vydechla.,,Jste pomalá, sensei."ozvalo se za ní a ona si stačila tak tak dřepnout, aby se vyhnula Mikotiné ráně.Ta uskočila opodál a znovu použila ruční pečetě.,,Katon: Housenka no Jutsu!"vykřikla a začala po své učitelce plivat ohnivé střely.Ayako se jim celkem snadno vyhýbala a blížila se k Mikoto.Ta ale věděla co udělá dřív, než to napadlo Ayako.Ayako po ní hodila kunai tak, aby musela uhnout doprava, kam vzápětí na to hodila další.Mikoto proti němu hodila svůj a vyskočila do vzduchu.Obrátila se hlavou dolů, vzala tři nože a hodila je.Pak rychle sáhla pro další tři a vrhla je tak, aby se střetly s těmi prvními.Všechny kunaie tak změnily směr a Ayako nevěděla, kam skočit dřív.Jeden z nich ji lehce zasáhnul do paže a udělal jí šrám.Mikoto doskočila zpátky a podívala se na ni.,,To byl velmi dobrý výkon.Už hodně dlouho se nikomu nepodařilo mě zranit."uznala.Mikoto se usmála, ale její vyčerpání dostoupilo vrcholu.Zavřela oči a zhroutila se na zem.Celý boj byl dílem dvaceti vteřin a Fugaku na to hleděl trochu překvapeně.,,Myslím, že dnes končíme."řekla Ayako a podívala se na nehybnou Mikoto.,,Tvůj poslední dnešní úkol je dopravit ji v pořádku domů.Zítra se tu sejdeme v sedm.Zatím."rozloučila se a zmizela.,,Bezva, ještě ji potáhnu domů."odfrknul.Ale musel uznat, že to co právě předvedla nebylo nejhorší, proto ji jako ,,za odměnu" vzal a vydal se s ní domů.Zaklepal na jejich dveře, předal ji rodičům s ujištěním, že jí nic není a sám se vydal k sobě, aby si odpočinul od drsného tréninku.

Hate 3

27. dubna 2008 v 12:15 | Rin-chan |  Nenávist
Poučila ses?
,,Kde je sensei?Už má alespoň hodinu zpoždění."stěžovala si Mikoto.,,Třeba se někde zdržel..."zapřemýšlel Fugaku.,,Komu to cpeš?"vyštěkla.Nechápavě se na ni podíval.,,Co blbneš?"podivil se.,,Už zase začínáte?"zamračil se Itachi.,,Já nezačínám.Jen nechápu, proč se mi tenhle moula snaží podstrčit svý divný a infantilní názory."odvětila.,,Jakej moula?Myslel jsem, že to skončilo."zvýšil tón.,,Myslel?To je jako bys řekl, že Hokage je převlečená chivava."zasmála se štiplavě.Zatnul pěsti a zamračil se.,,Nechte toho."klidnil je Itachi.,,Já nic nedělám, ať se ona uklidní."nafouknul se Fugaku.,,Já jsem v klidu, to jenom tady pán zuří, až mu lezou oči."pokračovala.,,Kdo zuří?!"namíchnul se.,,Ty."ušklíbla se a uhnula jeho ráně.,,Fugaku!"zakročil Itachi.,,Já?Zase já!Začala si ona!"ukázal na ni.,,A ty žáááááárlíš, protože tě stírááááám!Pán má zřejmě špatně trénovaný jazyk."zasmála se.,,Opakuj to!"zařval.,,Říkám, že pán..."začala, ale nedokončila.Před nimi se náhle rozbuchnul obláček kouře a když se rozplynul, stáli tam dva ANBU.,,Co tady chcete?"obrátila se na ně rozmrzele, že jí někdo kazí zábavu.I pod maskou cítili, že si je jeho oči prohlíží.,,Tým devět?"zeptal se.,,Ano."kývnul Fugaku.,,Posílá nás Hokage-sama s důležitou zprávou pro vás."začal jeden.,,Jaká je to zpráva?"postoupil o krok itachi.Mikoto s Fugakem po sobě hodili vražedné pohledy.,,Váš trénink se ruší."řekl.Všichni tři se na něj nechápavě podívali.,,A to proč?"zeptala se drze Mikoto.,,Váš sensei Dan se včera zúčastnil mise typu ,,S" až skoro u hranic Země Deště.Bohužel byl při útoku jejich shinobi vážně zraněn."vzdychl.,,Takže je v nemocnici?"podivil se Fugaku.,,Bylo by to lepší.Bohužel ale ne.Na důsledky vykrvácení podlehnul svému zranění a včera zemřel."odpověděl.Po jeho slovech jako by uhodil blesk.Všichni tři na něj zůstali zírat jako opaření a nevzmohli se na slovo.,,Počkat, to jako že...?"začala Mikoto, ale nevěděla, jak pokračovat.Lovec přikývnul.,,Ale to ne!To přece nejde, jsme genini teprve dva dny, nemůžeme být bez senseie!"vykřikla a postoupila dopředu.,,Je mi to líto, ale tohle už není moje starost.Snad vám bude přidělen náhradní, to už já nevím.Měli jsme za povinnost vám to vyřídit a to jsme udělali.Jděte domů, to vám radím já.Hokage se vám ozve."odvětil poněkud soucitným hlasem a ještě jednou si je prohlédnul.Potom si k ústům přiložil dva prsty, řekl:,,Na viděnou." a oba zmizeli.
,,Sensei...je mrtvý?"zašeptala udiveně Mikoto a vybavila si jejich vždy usměvavého senseie, který se je snažil klidnit.A jeho sen - být Hokage, který se mu už nikdy nesplní.,,Už to tak vypadá.....měli by jsme jít domů, jak nám radil..."řekl ponuře Itachi a otočil se.Mikoto se podívala na Fugaku a jejich pohledy se střetly.Neřekli si žádnou nadávku, ani na sebe neudělali žádný obličej.Nechtělo se jim nic říkat.Za ty dva dny jim nepřirostl nijak zvlášť k srdci, ale přece jen ho chvíli znali a byl to jejich učitel.Konečně se vzpamatovali a Mikoto se odvrátila.Fugaku si nebyl jistý, ale to, co na poslední chvilku viděl v jejích očích - byl to snad smutek?,,Jdu domů.Ty bys měl jít taky, blboune!"vykřikla ještě, aniž by se otočila.Jen tak, aby si nepokazila hrdost.Vydala se domů, stejně jako on, oba stejnou cestou, ale odděleně jako cizí lidé.,,Proč je zas taková?Vždyť jsme to včera urovnali..."přemýšlel.Zatáčel o křižovatku dřív než ona.,,Tak si zlom vaz!"křiknul.,,Jo, ty taky.Třeba budeš mít štěstí a spadneš do mraveniště."ušklíbla se a ani teď se neotočila.,,Doufám, že tě odnese nějakej pěkně velkej summon."odvětil.,,A já zase, že si někde na schodech zlámeš hnáty."řekla.Aniž by si to uvědomili, oba se zastavili, zády k tomu druhému a čekali, co řekne.,,Radši se běž učit společenskou konverzaci."prohlásil.,,Na co?Umím konverzovat když chci, ale ne s tebou."odtušila.,,Nechápu tě.Myslel jsem, že je to v pořádku, ale ty se teď chováš jak podrazačka."zavrtěl hlavou.Aniž by si to uvědomil, uhodil hřebíček na hlavičku.Zvedla hlavu, otočila se a v tu samou chvíli po něm hodila kunai.Viděl to a rychle ho vyrušil svým.,,Mám takovej pocit, že ty nejseš ten pravej, kdo by měl něco říkat o podrazáctví!"zařvala.,,Co?Co to zas meleš?!"nechápal.,,Jo tak ty nevíš?Ale nedělej!Víš to až moc dobře!"odfrkla znechuceně.,,Nevím, co teď myslíš!Poslední dobou raplíš pořád!"vyjel.,,Tak se zeptej svých drahých rodičů!A nebo těch mých?Je mi to ukradený!Všichni jste mi teď ukradení!"vykřikla hystericky a dala se do běhu, ale ne domů.Otočila se a běžela kamsi pryč.,,Co?Kam sakra jdeš, ještě jsem s tebou neskončil!"zařval, ale Mikoto ho ignorovala.,,Husa jedna.Ať si svý mindráky nechá, okolí na ně není zvědavý."pomyslel si.Stejně mu ale vrtalo hlavou, o čem mluvila.
,,Nesnáším tuhle vesnici, nesnáším svoji rodinu a nesnáším svůj tým!"myslela si v běhu.Utíkala, a bylo jí naprosto jedno, kdo jí přijde do cesty, každého hrubě smetla.Cítila se, jako by byla v nějakém jedem zamořeném prostředí a potřebovala pryč, aby se nadechla.Doběhla až k bráně.,,Kam jdeš?Nemůžeme tě pustit ven..."začal jeden ze strážných.Mikoto se ale neptala.I přes to, že byla zhýčkaná a pitomá, byla silná.Jedna rána a měla cestu volnou.Proběhla a utíkala dál, kamsi do lesů za vesnicí.Proběhla pár keři a když zjistila, že takhle bude mít docela dost škrábanců, vyskočila na větve.Konečně seskočila poblíž malého jezírka.Usadila se na kámen nad vodou a upjatě se zadívala na dno.Plavalo tam hejno ryb.Vzala kunai a hodila ho mezi ně.Ryby se rozprchly a po chvíli se zase spojily v hejno.Potřebovala se rozptýlit a tak se bavila jejich provokováním.Poblíž ní se na jiný kámen usadil šedý lesní holub.,,Stejně je to nespravedlivý!Jak si to dovolujou?Jsem jedna z nejlepších kunoichi ve vesnici, mám sharingan, nazývají mě princeznou z Uchiha klanu, jsem krásná a oblíbená!Proč to dělají zrovna mě?!"vyhrkla.Holub se na ni zadíval.,,Všichni si stěžujou, že jsem otravná!Ale já jiná být neumím, všichni mě štvou!Prostě jsem svá, co je na tom špatnýho?A co je špatnýho na tom, že se mi nelíbí Fugaku?Je hrozně škaredej a arogantní a hrozně si o sobě myslí!"ulevovala si.,,To si jako myslej, že s ním budu šťastná?Vždyť se mi hnusí!"křikla.,,Bavíš se s holubem?"ozvalo se za ní.Pták zamával křídly a uletěl.Vyděšeně se otočila a spatřila za sebou Hizashiho.,,Hyuuga?"pomyslela si vztekle.,,Co tady děláš?"vyjela.,,Viděli jsme tě vyběhnout jako šílenou.A taky ten vrátnej kterýmu jsi dala ránu ti asi moc nepoděkuje."řekl kdosi pobaveně.Zpoza stromu uviděla vyjít Itachiho.,,Co tady děláte?Chci být sama!"vykřikla naštvaně.,,Nebuď tak hysterická.Můžeš být sama, ale nechoď z vesnice, je to tady nebezpečný."odvětil Itachi.,,Ne díky.Chci být sama a tady."ušklíbla se.,,To nevíš, že mimo vesnici nejsi v bezpečí?Víš co je kolem potulných ninjů?"domlouval jí.,,Je mi to jedno."zavrtěla hlavou.,,Náhodou jsme zaslechli tvou konverzaci."začal Hiashi.Strnula.,,No a?"vydechla nakonec.,,Stěžuješ si, že je Fugaku otravnej, ale tebe samotnou nemůže půlka vesnice vystát.Měla by ses zamyslet nad sebou a až pak soudit lidi."prohlásil.,,A kdo se tě ptal?"vyjela.,,A už jsme u toho.Nemůžeš mluvit míň hlasitějc?"zasmál se Itachi.,,Přišli jste mě kritizovat?Takovej párek blbečků mi fakt chyběl, zmizte!"křikla.,,Pozor!"křiknul náhle Hizashi, skočil k ní a shodil ji z kamene na zem.
,,Co blbneš?"vyjela, když se vzpamatovala.Pak si ale všimla shurikenu zabodnutého přesně v místě, kde před chvílí seděla.,,A už jsme u toho.Malér."řekl Itachi a vytáhnul svůj meč.,,Máš reflex."uznala a v tu ránu vyskočila.Před nimi stál nějaký ninja, mohlo mu být kolem dvaceti.Pásku měl z Oblačné, ale očividně, podle šatů to byl nějaký vandrák.,,Seš cvok nebo co?"zavrčela.,,Nic vám neudělám, když mi dáte všechno cenné, co u sebe máte."prohlásil.Rozesmáli se.,,Prej nám nic neudělá!"vyrazila Mikoto mezi smíchem.,,Jak chcete."zamračil se neznámý a říznul se do palce.,,Kuchiyose no jutsu!"křiknul.Po zemi se rozběhly černé znaky a vyhrnul se kouř.Za ním náhle stála dvě podivná stvoření podobná obrovským kudlankám, až na to, že místo nohou měli něco jako meče.Jedna z nich se rozehnala po Itachim, který se jí bez problémů vyhnul.Pak ale zjistil, že má na paži škrábanec.,,Ale jak to?Vyhnul jsem se!"vykřiknul nevěřícně.,,Kolem těch mečů je chakra.Tak dvacet centimetrů řekl bych.Vyhýbejte se jim obloukem."řekl Hizashi a hypnotizoval zvířata svým byakuganem.,,Jasně.Sharingan!"křikla Mikoto.Když muž uviděl byakugan se sharinganem, očividně se polekal, ale neodradilo ho to.,,Na ně!"křiknul.Jedna z nich se vrhla na Mikoto a druhá na Hizashiho.Před Mikoto ale náhle skočil Itachi a zarazil ji.,,Tohle si vezmu já.Jdi na toho chlápka."usmál se.,,Fajn."kývla a rozběhla se na něj.,,Hele holčičko, moc se neprojevuj!"zasmál se chraplavě.,,Nejsem si jistá, kdo z nás by se měl držet v pozadí."usmála se medově.,,Ty mě asi neznáš!Já jsem Sordan, nejobávanější gangster z Oblačné!"vysvětlil.,,Aha...Sordan....v životě jsem o tobě neslyšela.Jen jestli nejsi známý jen u vás na statku.Vsadím se, že farmáři tě znají do jednoho.Ale my ninjové se spodinou nezabýváme."odfrkla.,,Mikoto!Přestaň pořád všechny urážet!Jednou se ti to vymstí!"křiknul Itachi, když měl volnou chvilku.,,V pohodě.Tenhle špekoun stejně nic neumí."odvětila.,,Co mě dokáže opravdu vytočit je, když mě někdo uráží!"zařval tak, že i Mikoto trochu nadskočila.,,Tak to si na to budeš muset zvyknout, s takovým ksichtem ani nic jinýho nečekej."ušklíbla se.,,Mikoto!"křiknul káravě Itachi.,,Neboj, to bude chvilka."klidnila ho a mezi slovy vytáhla meč.,,Jenom ho takhle uhodím a...."chtěla ho probodnout.Sordan ale meč chytil a jedním pohybem ruky ho ohnul.,,Tak ne...."znejistěla.Ohnal se a chtěl ji uhodit.Podřepla a jednu nohu natáhla, aby mu podrazila nohy.Její rychlý a prudký kop však nenašel úspěchu.Sordan nebyl sice rychlý ani mrštný, ale velký a silný.Něco, co vždy spolehlivě povalilo i jejího otce se o Sordanovu nohu zarazilo jako o sloup.,,Moje noha!"křikla a upadla.Chytila ji a třela si holeň.,,To není možný!"vyjekla.,,Mikoto!"lekl se Itachi a chtěl běžet k ní, ale stvoření mu zastoupilo cestu.Sordan zvednul obě pěsti a uhodil na místo, kde ležela.Teď už tam ale nebyla.Velkou rychlostí i se zraněním se přesunula za něj a mohutným kamenem ho uhodila do zátylku.Spadnul na kolena a ona myslela, že už má vyhráno.On se ale otočil a chytil ji za zápěstí.,,To není možný!Rozbilo by to lebku býka!"nechápala.Měl železný stisk.,,Pusť mě!"vyštěkla.,,Ty asi neznáš Nazarega klan, co?Je to naše kekkei genkai.Máme velmi pevné kosti a stavbu těla.A taky stisk."dořekl a stisknul její ruku.,,Au!Ne to bolí, pusť mě!"zaječela.,,Dejte mi všechny cennosti a ušetřím vás."zasyčel.Možná by se vše dalo zachránit, ale to by prostě nebyla Mikoto, kdyby nezačala.,,Ty jsi asi vážně vymatlanej!Ani náhodou!A i kdyby jsi měl všechno bohatsví světa, nikdy to nezmění ten tvůj špekatej ksicht!"křikla.,,Sakra přestaň!"zamračil se Hiashi.,,Nesnáším urážky!"zařval a odhodil ji.Spadla na zem a bolestně vykřikla.Při pokusu o to povalit ho si zřejmě zlomila pravou nohu.Vyskočil a napřáhnul pěst, aby jí zasadil poslední ránu.Něco se mihlo a náhle tam byl Itachi.Vzal ji a kousek odhodil z jeho dosahu.On sám už se ale tak daleko nenatáhnul a zůstala mu tam noha.Než ji stačil skrčit, pěsti dopadly.Itachi vykřiknul bolestí, ozval se zvuk lámaných kostí.Mikoto vykřikla zděšením a skočila k němu.Hizashi mezitím zlikvidoval summony a teď se zabýval Sordanem.,,Itachi!"vzlykla a podívala se na jeho nohu.Musela zavřít oči a odvrátit se, protože tohle bylo i na ni trochu moc.Byly to přinejmenším dvě otevřené zlomeniny.,,Sakra!Kurva!"ulevoval si Itachi a do očí mu vhrkly slzy.Při každém pohybu ho noha bolela ještě víc.I když byl Sordan hodně odolný a silný, vnitřní orgány člověk neposílí.Proti rychlému Hizashiho Juukenu neměl žádnou šanci.Zanedlouho se svalil na zem s ohlušujícím zaduněním.
Hizashi si stejně jako Mikoto dřepnul k Itachimu a prohlédnul mu nohu.,,Musíme ho ošetřit."prohlásil a sundal si bundu.,,Sežeň dvě pevné, rovné větve."obrátil se na ni.Mikoto však fascinovaně s očima naplněnýma slzami pozorovala Itachiho zranění.,,Mikoto"zvýšil hlas.Vyděšeně se na něj podívala.,,Jo.."vydechla a rozběhla se do lesa.,,Sakra!Sakra to bolí!Do háje!"klel Itachi.,,Vydrž, zpevníme ti to a odneseme tě do vesnice...bude to dobrý."klidnil ho Hizashi.Mikoto se vrátila s dvěma skoro stejnýma klackama.Dali z každé strany nohy jeden a ovázali to cáry z Hizashiho mikiny.Pak mu opatrně pomohli na nohy a Hizashi si ho vzal na záda.Vyrazili co nejrychleji k vesnici.,,Itachi...moc mě to mrzí...."řekla stísněně Mikoto, když skákali z větve na větev.Itachi, sice tiše, ale sténal.Nikdo se mu nedivil.,,To je v pořádku..."pokusil se usmát.,,Ale.."začala.Nevěděla, co má říct.Po chvíli si všimli, že ztratil vědomí.,,Snad tě tohle poučilo."řekl chladně Hizashi aniž by se na ni podíval.,,Co?"nechápala.,,Z vesnice se neutíká.A ty tvoje urážky!K tomuhle prostě muselo dojít!Kdyby jsi mu tak nenadávala, nikdy by se tak nerozzuřil."prohlásil.,,Já za to přece nemůžu!"vyjekla na svou obranu.Jeho výraz ale říkal vše.Něco v jeho tváři prozrazovalo:,,Klidně si mluv celou noc i den, říkej, že za to nemůžeš, ale mě nepřesvědčíš."Vzdala to.Konečně doběhli k bráně.Tam si ho převzaly stráže a rychle ho odnesli do nemocnice.,,Zkus si hlídat jazyk, než na to zase někdo doplatí."řekl ještě Hizashi a zmizel.,,Nebyla to moje vina!"zakřičela zamračeně, ale zbytečně.Stála tam sama.
,,Nemůžu tomu uvěřit!"nadával Fugaku, když sami stáli na cvičišti, kde se měli setkat s novým senseiem.,,Jak jsi mohla udělat takovou hovadinu?Jenom proto, že jsme se pohádali!"bublal.,,Vždyť jsem nic neudělala!Neměli za mnou lozit!"křikla.,,To nemyslíš vážně?!Zachránili ti život!Kdyby za tebou ,nelezli´ tak už tu nejsi!"řekl popravdě.,,Já bych si poradila!Nesnažte se hodit vinu na mě!Nemůžu za to!"vyštěkla.,,Jestli máš čest v těle a nestydíš se za to, jestli jsi přesvědčená, že za to nemůžeš, zopakuj to."vyzval ji.Zarazila se a změnila barvu až ke kořínkům vlasů.,,Nebudu ti nic opakovat, máš poslouchat už napoprvé!"vykřikla nakonec.,,Takže za to můžeš!"křiknul vítězně.Otočila se k němu a očividně mu to chtěla pořádně vytmavit, ale před nimi najednou vybuchla kouřová bomba a oni zavřeli oči.Když se kouř rozplynul, zarazili se jako veverka před kamionem.,,Přestaňte se okamžitě hádat!"křiknul příchozí a zablýsklo se mu v očích.

Hate 2

27. dubna 2008 v 12:14 | Rin-chan |  Nenávist
Jako kočka a pes
Ráno se Mikoto probudila o půl sedmé, měla tudíž spoustu času.Nespěchala a ráno si užívala, aby měla dobrou náladu.Předně se osprchovala horkou vodou a vydrhla drsným ručníkem, což jí nádherně rozproudilo krev a přidalo na úsměvu.Pak se oblékla a postavila se před zrcadlo.Vzala si kartáč a začala si rozčesávat své krásné, lesklé, dlouhé černé vlasy.Jako malá byla ostříhaná na kluka, což se jí vůbec nelíbilo a umínila si, že si je nechá narůst dlouhé.Tehdá si to slíbila, aby si mohla hrát na princeznu, teď to brala jako svou pýchu.A měla proč.Všechna děvčata a i některé ženy jí je záviděly, některé tajně a některé se tím vůbec netajily.Konečně byla hotová a sešla dolů.Máma tam nebyla, což se dalo očekávat, když se společně s jejím otcem vrátili z mise někdy kolem půlnoci.Udělala si snídani sama, sama ji snědla a neslyšně vyklouzla ven.Tam svítilo slunce a v ulicích Konohy bylo plno života.Šla a rozhlížela se kolem sebe.Nespěchala, protože měla ještě půl hodiny.Na jedné křižovatce těsně u brány z Uchiha čtvrti spatřila, že se k ní z prava blíží Fugaku.Úsměv jí poněkud ztuhnul a hned bylo po náladě, ovšem Fugaku na tom nebyl o nic líp.Rozhodla se ho ignorovat a pokračovala dál, stejně jako on.Šli společnou cestou, ale drželi si odstup jako dva naprosto cizí lidé.Bylo zřetelně vidět, že ani jeden nemá chuť začít s tím druhým rozhovor, nebo se k němu alespoň připojit.Došli na místo, Mikoto se usadila pod strom, vytáhla dva kunaie a začala je brousit.Fugaku se usadil dál od ní, na starý, spadlý strom a cosi dloubal nožem do kůry, aby se nenudil.Nedlouho na to se objevil Dan a skoro zároveň s ním i Itachi.Když Dan viděl, jak se ti dva navzájem ignorují, začal se smát.,,Neměli by jste tolik mluvit."zasmál se.Podívali se na něj se zdviženým obočím.,,Raději začneme, ne?"zeptal se rychle Itachi.Dan přikývnul.Itachi podal Mikoto ruku a pomohl jí vstát.Fugaku se k nim také přidal.,,Dobře, tak se do toho dáme."usmál se Dan a začal jim vysvětlovat, co budou dělat.
Itachi vyběhnul ze křoví a zaútočil na Dana.ten jeho ránu odrazil, chytil ho za ruku a chtěl ho odhodit.Itachi se ho ale chytil, a místo aby odletěl, kopnul ho do břicha.Dan vzal jeho nohu a zatočil s ní.Itachi spadnul na zem a v tu ránu dal smluvené znamení.Mikoto a Fugaku vyskočili z úkrytů a mířili na senseie.Snad by ho dostali, to už se nikdy nikdo nedozví.Ozvala se dutá rána a vzápětí na to výkřik.Itachi se plácnul do čela a Dan na to zůstal nechápavě zírat.Těm dvěma se podařilo srazit se v běhu.,,Ty jeden kreténe!Podívej, cos udělal!"vyštěkla Mikoto.,,Já?Tys vrazila do mě!"křiknul.,,Jo?A oči máš v pořádku?!"zasyčela a třela si místo nárazu.,,Hned ti to předvedu!"ujistil ji a v očích se mu objevil sharingan.,,Zkus to!"vyjela a i její oči nabraly červenou barvu.Vstali a hotovili se k zápasu.,,Nechte toho!"řekl Itachi.Pozdě.Rozběhli se proti sobě.Fugaku vytáhnul meč a rozmáchnul se, zatímco Mikoto se postavila do stojky a vykopla po něm.Vedle Itachiho se zvířil vzduch a Dan stál najednou mezi nimi.Chytil Fugaku za zápěstí a Mikoto za kotník, čímž zastavil jejich údery.Mikoto se mu vyhákla a přemetem skočila zpátky na nohy.I Fugakova ruka s mečem klesla.,,Proč se mezi nás pletete?!"vyjela na Dana.,,Vy dva, jste tým."řekl chladně.Takovým tónem ho ještě mluvit neslyšeli.,,Nesnáším ji."prohlásil Fugaku.,,Ano.Ona tebe očividně taky."odvětil Dan.Oba se zarazili.,,Je mi jedno, co děláte doma, ale na trénincích se budete chovat slušně a budete spolupracovat.Rozumněli jste?"zeptal se zvýšeným, autoritativním hlasem.Dívali se do země, ale ani nepípli.,,Dobře.Teď hned si podáte ruce."zavelel.Oba se zatvářili, jako by po nich chtěl, aby sáhli na nějakého pavouka nebo slimáka.,,Dělejte!"trval na svém.Ani jeden se k tomu zpočátku neměl.Nakonec o krok postoupili.,,No.Do toho."pobídnul je.,,Znám svý práva.Tohle dělat nemusím."prohlásila Mikoto.Dan ji zmrazil pohledem tak, že se přikrčila a litovala, že to vůbec řekla.,,No?Já čekám.Vlastně mám času dost, otázkou je, jestli i vy."řekl lhostejně.Jejich ruce se konečně pohnuly, ale pořád váhali.,,Tak do toho!Nezabije vás to."pobízel je Itachi.Konečně se jejich ruce setkaly.Obě ovšem začaly tisknout tak, že zatnuli zuby.,,Alespoň něco..."prohodil Dan, i když si všimnul, jak jim ruce rudnou.Konečně se pustili, Mikoto si chytila promodralou ruku a protřepala si ji.Fugaku si otřel ruku o kimono, jako by chtěl setřít nějakou infekci.,,Bezva.A teď to zkusíme znovu.A vy dva na sebe nebudete sočit, jasné?"prohodil už zase svým obvyklým, přátelským tónem.Přikývli a vše začalo nanovo.
,,Není to úžasné, že jsi v týmu s Fugakem?Takový sympatický chlapec."usmála se Kisumi, její máma, když společně chystaly stůl na večeři.,,Obávám se, že tvé dojmy nezdílím."odvětila otráveně mezitím, co rovnala skleničky.,,Jak to myslíš?"podivila se.,,Je hrozně otravnej a arogantní a pořád mě štve!Hrozně moc, fakt že jo!"stěžovala si.,,To jsou mi věci."divila se Kisumi.,,A pořád něco vyvádí a má hloupé řeči, no vážně!"stěžovala si jak malá.,,No tím líp.Určitě tě potěší, že sem dnes večer přijde i s rodiči.Určitě se víc seznámíte."usmála se medově.Mikoto celá zbledla a vypadnul jí jeden talíř, který se rozbil na kousky.,,Dávej přece pozor!"zamračila se Kisumi.,,Mami!To snad ne!"křikla.,,Proč ne?Pro koho myslíš, že to tady chystáme?"usmála se.,,Nehodlám se toho účastnit.."prohlásila Mikoto a pro jistotu rychle položila všechno, co držela.,,A to proč?Mikoto!Jsou to vedoucí našeho klanu!Budeš se chovat slušně, rozumíš!"hučela do ní.Mikoto se beze slova otočila a odcházela nahoru.,,Kam jdeš?"nechápala Kisumi.,,Jdu si uklidit královskou komnatu, aby se tady váženým vladařům líbilo."odsekla uštěpačně a zmizela v patře.Kisumi si povzdechla.S Mikotot to občas bývalo těžké.
,,A kam to vůbec jdeme?"ptal se nechápavě Fugaku.,,Jdeme na večeři."odvětil jeho otec.,,Fakt?a kam?"nechápal.Náhle ztuhnul.Stáli před domem, kde bydlela Mikoto.,,To snad ne...."zarazil se.,Co ne?"usmála se jeho máma a zaklepala.
,,Mikoto!Mikoto pojď dolů, za chvíli tu budou!"ozval se zpoza dveří hlas jejího otce.,,Nechce se mi."odpověděla a dál civěla z okna.,,Mladá dámo!Okamžitě otevři ty dveře, nebo použiju Amaterasu a to si piš, že už se za ně neschováš!"pohrozil.Vzdychla, přešla ke dveřím a otočila klíčem.Dveře se otevřely a objevil se v nich zamračený Ryo.,,Ty nejsi ani oblečená?!"zhrozil se, když uviděl, že má stále svůj domácí úbor.,,Na co?"pokrčila rameny a otočila se.,,Tak to ne."rozhodnul a postrčil ji k šatníku.,,Hned se převleč."nakázal.Podívala se na něj.,,Tak odejdi."pobídla ho.,,A ty se tu zase zavřeš!To určitě!Jsem tvůj otec, co bych na tobě viděl?Tak dělej!"argumentoval.Vzdychla a zahrabala ve věcech.Musela prohrabat celou skříň, než jí konečně schválil červené kimono s jemnými, černými lístky na okrajích.Pak si učesala vlasy a svázala si je do uzlu a to už se ozvalo zaklepání.Sešla dolů a nepříliš nadšeně pozorovala, jak se jejich rodiče vítají.Pak se její oči střetly s Fugakovými a oba se jako na povel zamračili.,,Mikoto!"sykla na ni matka.Přišla blíž a lehce, s jakousi ladnou elegancí se uklonila Fugakovým rodičům.Pak se podívala na Fugaku a on na ni.Ani jeden z nich nic neudělal.Rozhodli se to přejít.Kisumi je pozvala dál a usadila je ke stolu.Potom společně s Mikoto odešla do kuchyně dodělat jídlo.Zanedlouho se objevila Mikoto a nesla sake.Před každého postavila jednu sklenici.Ještě než dala Fugakovi tu jeho, nepozorovaně do ní plivla a lehce s ní zatřásla, aby to nebylo poznat.Potom odešla zpátky do kuchyně.Konečně začaly nosit jídlo a Mikoto nesmírně potěšilo, když viděla, že Fugaku už má polovinu nápoje v sobě.,,Promiň."usmál se Fugaku, když do ní pod stolem kopnul.,,Nic se neděje.Jsme přeci rodina, ne?"odvětila medově a dupla mu ze všech sil svou patou na nohu.Fugaku nadskočil, ale nevydal ani hlásku.Všimnul si vonné svíčky, která stála na stole a fouknul do ní tak, že její kouř vletěl k Mikoto a ta se zakuckala.,,Omluvte mne."řekla slušně, když zpozorovala, že se na ni dívají.Vzala svou sklenici a napila se.Přitom její noha našla jakoby automaticky jisté choulostivé místo ve Fugakově klíně.Než tomu stačil zabránit, náhle přitlačila.Nadskočil a vykřiknul.,,On se dusí!"křikla Mikoto.Jeho otec, který seděl po jeho pravici v čele stolu se rozmáchnul a dal mu ránu do zad.Vyrazil mu tím dech, takže se rázem uklidnil.,,To bylo úžasné!Zachránil jste mu život!Děkuji, je to můj týmový partner, nevím, co bych bez něj dělala."řekla horlivě a jakoby s obdivem.,,Mikoto je moc hodné a pěkné děvče."obrátila se Fugakova matka na Kisumi.,,Děkuji."usmála se Kisumi.,,Jako pouštní kobra..."zachrčel tiše Fugaku mezitím, co se vydýchával.Mikoto se na něj naštvaně podívala.
Když dovečeřeli, pustili se do probírání záležitostí, u kterých děti nemusely být.Poslali oba nahoru.Mikoto byla usměvavá a příjemná, ale jakmile se za nimi zavřely dveře pokoje, zamračila se.,,Ty si sedneš tam.Tohle je PROZATÍM tvoje část pokoje, zbytek je můj.Jestli vkročíš na mou část, zlámu ti všechno včetně nosní chrupavky."řekla.Odvrátil hlavu a posadil se na pohovku mu odkázanou.Mikoto přešla k zrcadlu a rozpustila si vlasy.Vzala kartáč a začala si je rozčesávat.,,Co tak zíráš?"zamračila se, když postřehla jeho otrávený pohled.,,Dívat se snad můžu ne?"zavrčel.,,Ne.Dívej se jen po svojí části."zavrtěla hlavou.,,Tak to ne, to zas prr!"křiknul.,,Jsi v mým pokoji!Budeš mě tu poslouchat!"vyjela.,,Ukážu ti, co je mi do tvýho pokoje."prohlásil, vstal a přešel k oknu.,,Řekla jsem ti, ať se nehýbeš ze svý části!"namíchla se.,,Já se můžu hýbat kam chci."řekl.,,To teda ne!Ne v mým pokoji!"prskala a v tu ránu byla u něj.,,Měla by sis dávat pozor, s kým mluvíš!"upozornil ji.,,Nikdo důležitej tady není!Vidím tu jen veš."sykla.V tu ránu se stalo něco neočekávaného.Snad to ani neměl v úmyslu, nebo ano, to už se nikdy nikdo nedozví.Jeho dlaň se vymrštila a přistála na její pěstěné, bezchybné tváři.Pokojem se ozvalo všem známé plesknutí, po kterém následovalo ticho.Ale jen na chvíli.Chytila se za tvář a nevěřícně se na něj podívala.,,Co si to dovoluješ?!Víš ty vůbec....?!"vylítla.Chytil ji a zacpal jí pusu.,,Přestaň ječet, nebo dostaneš ještě jednu, a větší!Nejsi sakra siréna!"zasyčel.Přestala se zmítat a nechápavě na něj zírala.Sundal jí ruku z úst a vydechl.,,Tohle je poprvé, co jsem něco takovýho udělal.Je to celkem dobrej pocit."zašeptal blaženě.,,Tys...mě...praštil..."vydechla stále jakoby nevěřícně.,,Jo."odtušil a vrátil se na pohovku, ze které prve vstal.Mikoto byla v tu ránu u zrcadla.,,Ale ne!Podívej se, co jsi udělal!Sakra, tohle make-upem nezamaskuju!"bědovala a nervózně otvírala všechny možné krémy a pudry.Pak přestala a podívala se na Fugaku.Pozoroval ji se zvednutým obočím jako někoho, kdo stojí ve vodě a řve, že hoří.Jako na povel, ač žádný nepadnul se oba dva nakažlivě rozesmáli.,,To byla šlupa."řekla po chvíli, když se uklidnili.Fugaku se podíval na svůj výtvor, který začal nabírat fialových odstínů.,,To jo."ohodnotil to.Přišla k němu a v tu ránu na tom byli stejně.,,Ty vole!"bylo jediný, na co se v tu chvíli zmoh.Jeho vyděšené písknutí se rozlehlo pokojem.Mikoto se usmála.,,Tys mě praštila!"vyjekl.,,Jo."ušklíbla se.Znovu se začali smát.Pak se na sebe podívali.,,V pohodě?"zeptala se Mikoto.,,Jo."kývnul a podali si ruce, tentokrát bezbolestně.,,Myslím, že Itachi a Dan sensei by z nás měli radost."ušklíbla se.,,To jo.Takže odteď žádný hádky."řekl.,,Žádný hádky."přikývla.
,,Nakonec to nebylo zas tak špatné, co?"usmála se Kisumi, když Fugaku s rodiči odešli.,,Ne, nebylo."odvětila, mezitím co odnášela talíře ze stolu.,,Ale...Mikoto....otec byl toho názoru, že ti to řekneme až ti bude osmnáct, ale já myslím, že by jsi to měla vědět teď."začala nervózně.,,O co jde?"zeptala se s úsměvem a vzala další talíř.,,Předně by jsi měla vědět, že je to velká čest.Někdo tvrdí, že jsi ještě dítě, ale už je ti třináct a měla by jsi začít přemýšlet do budoucna..."řekla.Mikoto se na ni podívala.,,No jo, já vím.Ale proč mi tohle říkáš?"nechápala.,,Domlouvali jsme se, ale je to už dýl...."zarazila se.Nevěděla, jak na to.,,Na čem?A s kým?"páčila to z ní.,,Asi by ses měla posadit."navrhla.,,Nechci sedět.Tak co je?"vyjekla zneklidněně.,,Domlouvali jsme se s rodiči Fugaku na vaší svatbě.Až tedy budete oba dospělí."vymáčkla se.,,Co?To jako....?"nechápala Mikoto.Kisume neodpověděla.Mikoto to došlo.Nádobí, které měla jí znovu vyklouzlo z ruky.Ráda bych napsala, že rozbila druhý talíř, ale tentokrát nebyl jen jeden.Celý komín, který držela dopadnul na dlaždice a s velkým hlukem se roztříštil.,,Mikoto!Budeš se mít dobře!Jsou vedoucí, bohatí a ty jsi pěkná a chytrá!Sami to navrhli!Buď rozumná, je to ideální!"přesvědčovala ji Kisumi.,,Jak jste to mohli udělat?Jen tak...."nechápala Mikoto a sledovala střepy na podlaze.,,Mikoto..."promluvila a udělala krok k ní.,,Ne!Nechoď ke mě!Teď tě nechci vůbec vidět!Ani tátu!"křikla a zatřepala hlavou, jako by odháněla komára.,,Mikoto!"zopakovala.Mikoto ale neměla v nejmenším úmyslu poslouchat dál.Otočila se a vyběhla ven ze dveří.Vůbec jí nevadilo, že tam leje jako z konve.,,Kam šla?"podivil se její otec, když se objevil mezi dveřmi.,,Řekla jsem jí to.."špitla.,,Ta ses zbláznila!"lekl se a udělal pár kroků ke dveřím.,,Nechoď za ní.Musí se s tím vypořádat sama."zarazila ho.Potom se sehnula a začala sbírat sklo, jako by se nic nestalo.
Utíkala pořád dál, občas vyšlápla nějakou tu kaluž, ale vůbec na to nedbala.Déšť ji bičoval do tváře.Občas si hřbetem ruky otřela oči, které měla úplně zamlžené od slz i deště, aby viděla na cestu.Vrazila do jakéhosi staříka, který nesl bedny.Ty se rozsypaly do bahna.Vůbec nevnímala nadávky, kterýma ji zasypával a pokračovala v cestě.Zahnula za roh a znovu s ní pořádně zacloumal náraz.Ucouvla a málem by upadla, kdyby ji neznámý nechytil za ruku a nepřítáhnul.,,Co tu děláš?"podivil se.Znovu si řádně protřela oči, než ho konečně poznala.,,Itachi?Co děláš venku?"nechápala.,,Jsem na procházce.A ty?Kromě toho, že brečíš?"pousmál se.,,Na procházce?V dešti?"podivila se.,,No a?Ale proč jsi tu ty?"připomněl.,,Já?Jo tak....já....já...já přece nebrečím!"vzpamatovala se.,,Fakt?"zeptal se.,,No jasně že ne!Měla bych?"nafoukla se.,,No já nevím, to bys měla vědět ty."řekl opatrně.Podívala se na něj a znovu se jí zachvěla brada.Náhle ho objala jako medvídka.Udivilo ho to, ale pak se usmál a pohladil ji po vlasech.Roztřásla se jí kolena.V tom pohlazení bylo něco víc a ona to cítila.Stiskla ho ještě víc, jestli to vůbec šlo.,,Co se ti stalo?"staral se.Podívala se na něho uslzenýma očima.Vypadala hodně rozrušená.,,Jste všichni stejný!"křikla a vytrhla se mu.,,Mikoto!"křiknul, ale to už pokračovala v cestě.Napřed za ní chtěl běžet, ale pak to zavrhnul.Zřejmě chce být sama.Doběhla až k bráně do Hyuuga čtvrti.Tam se zastavila a podívala se dovnitř.Křikla a ze všech sil zlobně kopla do jednoho ze sloupů, které ji tvořily.Pak se opřela zádama o zeď a svezla se na rozbahněnou zem.Schoulila se do klubíčka a brečela.Jak toho kluka nenávidí!Když si představí, že by s ním měla žít, cítí se úplně mizerně.To se radši zabije!Jak tak plakala, pravidelné bubnování deště ji uklidňovalo, ale zároveň taky uspávalo.Zanedlouho se jí zavřely oči.Když před ni skočil vysoký muž, ani to nezaregistrovala.Přišel k ní a opatrně ji vzal do náruče.Hlava jí spadla a opřela se o jeho hruď.Vyskočil a v tu ránu zmizel i s ní.
Kisumi zatím seděla v křesle a vyčítala si spoustu věcí.Určitě jí to neměla říkat tím stylem, jakým to udělala.Ozvalo se bouchnutí dveří a v hale se objevil její manzžel s Mikoto v náručí.Kapala z nich vody, jak na ně venku napršelo.,,Mikoto!"lekla se a vyskočila.Zavrtěl hlavou a ukázal, že nemusí mít strach.,,Jenom spí."špitnul a vydal se s ní na schody.Opatrně otevřel dveře do jejího pokoje, uložil ji na postel a přikryl.Pak neslyšně odešel.
,,Dane!Dane!"křičela hystericky.,,Tsunade...já ještě nechci zemřít..."vydechl.,,Pořád je tu .....spousta věcí, které můžu udělat...",,Nemluv Dane!"vykřikla.,,Má roztrženou ledvinu.i když je Tsunade Sannin, tohle nevyléčí...."pomyslel si ninja po Tsunadiné pravici.Stále se ho snažila zachránit, ale krvácel.Čím dál víc.,,Já nemůžu zemřít...tady..."zašeptal Dan a znovu zakašlal.,,Neměj starosti!Zastavím to krvácení!Budeš v pořádku.Zvládneš to!"křikla umíněně plačtivým hlasem.,,Vidím....Jsem rád...."zašeptal do deště.V tu ránu jako by se znovu zalknul.Jeho víčka povolila a oči se zavřely.Chakra na Tsunadiných rukou se rozzářila víc, protože už ji neměl kdo vstřebávat a ona proudila do prostoru.,,Dane!Vydrž!"vykřikla.Jeho oči se slabě otevřely a zase zavřely.,,Zatraceně, neodcházej!"brečela.,,Zadrž!Zadrž!"křičela.,,Zadrž!Zadrž!Zadrž!Zadrž!Zadrž!"volala pořád dokola a snažila se ho oživit.Dva přítomní ninjové na ni vyděšeně zírali.,,Tak přece přestaň!Je mrtvý!"řekl jeden z nich, když její hlas opět nabíral hysterických obrátek.Podívala se na Dana a přestala.Zůstala sedět a podívala se na své zkrvavené ruce.Zvedla hlavu a zakřičela.Pořádně, až se to rozlehlo ztichlým nočním lesem.

Hate 1

27. dubna 2008 v 12:13 | Rin-chan |  Nenávist
Holka?Ne, kráva!
,,Páni!To je vážně úžasné!Jsi skvělá!"vykřikla úžasem jakási dívka.Vysoký, blonďatý kluk se zrovna zvedal ze země a vyděšeně pozoroval dívku stojící před ním.Měla dlouhé, uhlově černé vlasy a oči.Byla velmi pěkná, a očividně mu před chvilkou uštědřila výprask.,,Ještě jednou se na Hanon třeba špatně podíváš, tak si to zopakujem!"zasyčela.Kluk se zvednul a odběhl.Okolo stojící děti se rozesmály.,,To bylo ohromný!"obklopily dívku kamarádky.,,Děkuju ti."řekla plaše Hanon.,,Šikanoval mě už dlouho.",,Já vím.Teď už nebude."odvětila rázně dívka a všechny se rozesmály.,,Někdo by tě měl naučit, že jsi holka a na kluky by sis neměla vyskakovat."ozvalo se otráveně.Ohlédly se.Před nimi stál kluk s hnědými vlasy, za kterým se poníženě schovával zmlácený blonďák.,,To je Hiashi...."zašeptaly dívky a ucouvly.Všem se objevily na tvářích vyděšené výrazy, až na černovlásku.Dala si jednu ruku v bok a smělým, skoro až drzým a pohrdavým pohledem si změřila příchozího.,,Neříkej.A proč to nedokážou sami?"utrousila.Hiashi se zamračil.Vedle něj stál jeho bratr a byli si podobní, jako vejce vejci.,,Dokud si budou vyskakovat oni, budeme i my."dodala.,,Měla by sis dávat pozor, s kým mluvíš!"křiknul.,,Vždyť si dávám pozor.Nikoho důležitého tu nevidím, tak je všechno v pořádku."prohlásila s úsměvem.,,Mikoto, přestaň...."zašeptala bázlivě Hanon.Mikoto to však neměla v úmyslu.Hiashi se zřejmě ovládnul, i když měl co dělat, aby to dokázal.,,Ber to jako výstrahu.Příště možná bude na slova pozdě."řekl jen a otočil se.Káravým pohledem sjel na zmláceného, fňukajícího kluka a odkráčel, klučičí parta za ním.,,Už se těším."usmála se lehce Mikoto a otočila se na kamarádky.,,Snad se ho nebojíte?!"vyjekla vesele.Mlčely.Jen cvok by se mohl postavit do cesty tak talentovanému Hyuugovi, jako byl Hiashi.Jenže Mikoto zjevně byla cvok.,,Je bezva, když setřeš někoho, kdo si o sobě moc myslí, ale tohle by jsi dělat neměla."špitla Hanon.,,Neboj.Přinejhorším mě zabijou."zažertovala a dala se do pohybu.,,Právě."ušklíbla se jedna z dívek a vydaly se za ní.
,,To je ale hrozná husa!"ulevil si Fugaku, když Mikoto a její ,,slepičí dvůr" jak tomu říkali, zmizel.,,Řekl bych.Co si vůbec myslí?"zamračil se Hiashi a zlobným pohledem se díval za dívkou, která ho ponížila.Fugaku se podíval na šátek, který třímal v ruce.Před necelou hodinkou se všichni na tomto dvoře stali geniny a někteří na to byli náležitě pyšní.,,Někdo by ji měl konečně zkrotit.Už se tu roztahuje dost dlouho."zapřemýšlel.,,Měl by sis sestřenku víc hlídat."ušklíbnul se Kerkyon.,,Není to moje sestřenka.Máme stejný jméno, to je tak všechno."rozzlobil se Fugaku.Nesnášel, kdy ji k němu někdo moc přirovnával.,,Tak promiň...."řekl Kerkyon s úšklebkem.,,Nechte toho.Dostane, o co si koleduje, ale teď ne."přerušil je Hiashi.Znovu se podíval směrem, kde u laviček stála Mikoto a smála se společně se svými kamarádkami.I když většina hochů ji neměla ráda a hodně jich se jí bálo, měla velmi mnoho obdivovatelů a byla hodně oblíbená.Jak u dívek, tak u kluků.,,Tak studenti, vraťte se do třídy!"ozvalo se.Spatřili senseie, jak stojí u dveří.Spořádali se tedy jak to šlo a napochodovali zpátky do budovy.Posadili se zpět do lavic a čekali příchodu senseie.Mikoto a její slepičí společnost se usadily uprostřed třídy, některé se posadily na lavice a utvořily tak hlouček.Hlasitě se smály a vedly někdy až urážlivé řeči.Konečně sensei dorazil.Holky se ale neobtěžovaly slézt, dokonce na něj měly i pár štiplavých poznámek.Když se utišili, začal mluvit.,,Dnes jste se staly geniny..."začal.,,Nekecej."sykla Mikoto a hlouček se znovu začal smát.Sensei je už znal, proto s povzdechem pokračoval.,,Budete rozděleni do skupin po třech.Skupiny jsme volili tak, aby byly síly vyrovnány.Takže skupina číslo jedna: Hyuuga Hizashi, ......"sensei volal jednoho po druhém.Mikoto už to přestávalo bavit, pořád neslyšela své jméno.,,Skupina číslo devět: Uchiha Mikoto..."Mikoto zpozorněla, stejně jako polovina klučičí populace.Kterým dvěma klukům se poštěstí dostat se s ní do týmu?,,A dál: Mikenabi Itachi....."pokračoval sensei.Jmenovaný kluk se usmál.Mikoto se zatvářila otráveně.,,Bezva, a ta druhá lama?"obrátila se na senseie.,,Uchiha Fugaku."domluvil.,,Ne!"zabědoval Fugaku a spadnul hlavou na lavici.,,Proč já?"zvolal.Mikoto se dívala na učitele a vypadala nápadně v klidu.,,Jo.Super.Jestli tohle není vtip, jako že očividně není, hodlám se distancovat."prohlásila.,,Cože?"nechápal muž.,,Odmítám být v týmu S NIMI."zdůraznila, jako by byli hmyz.,,Potom nebudeš v žádném týmu a vrátíš se zpátky do akademie."odvětil klidně učitel.Mikoto zaprskala a byla zticha.Hanon se bála, že neodhadne situaci a znovu vylítne, ale Mikoto naštěstí mlčela, což bylo dobré.,,Tohle je všechno.Zanedlouho dorazí vaši senseiové a vyzvednou si vás.Počkejte proto tady."domluvil, sebral své papíry a vyšel z místnosti.Mikoto seskočila z lavice a postavila se před třídu tak, aby viděla na své parťáky.Všichni ztichli, protože ji znali.Věděli, že se něco bude dít.Přejížděla očima z jednoho na druhého.,,To jsem to teda vyfasovala.S tučňákama bych dopadla líp."utrousila.,,Představ si, že jsme stejného názoru."řekl Fugaku.Zastavila se na něm očima a zamračila se.,,Říkal jsi něco, srabíku?"zasyčela.,,Jo."odvětil.Dívali se na sebe a všichni kolem se snažili udělat co nejmenší, aby jim nepřišli do rány, kdyby se náhodou mělo něco semlít.Mikoto pojednou bleskově vytáhla kunai a hodila ho.Přibodla tím Fugakovo tričko ke stěně za ním.Jeho soused ucuknul.Mikoto vytáhla další a znovu napřáhla ruku.Kdosi ji ale chytil za zápěstí a kunai jí vzal.Rozzuřeně se ohlédla na opovážlivce, který ji zadržel.Opovážlivec byl třikrát takový jako ona, ale to ji zřejmě nezastrašilo.Pohlédla do tváře asi dvacetiletého muže.,,Neměla by jsi ponižovat kluky, a už vůbec ne před kamarády."promluvil kdosi vážně, ale vlídně.Fugaku se zatím naštvaně odpíchnul.,,Co vy se do toho pletete?Je to snad váš problém?"vyštěkla.Hanon se zarazila.Mikoto si poslední dobou dovolila dost, ale hádat se s joninem, to tu ještě nebylo.,,Obávám se, že ano."odpověděl slušně.Zdrtila ho zlobným pohledem a vytrhla se mu.Podívala se mu do očí jako svému největšímu rivalovi.Třída strnula - tohle si ještě nikdo nedovolil.Může jí to přijít draho.,,Tak."promluvil a podíval se na ostatní.,,Předpokládám, že jsem sensei tří z vás.Tebe "ukázal na Itachiho.,,Tebe..."na Fugaku.,,A potom téhle diktátorky."podíval se zpět na Mikoto.,,Je to čím dál lepší."povzdychla naštvaně.Pak se otočila a hodila po Fugakovi druhý kunai, co držela.Něco se mihlo a před ním najednou stál jejich sensei.Držel nůž asi deset centimetrů od Fugaku, který na to trochu vyděšeně zíral.,,Myslím, že to by stačilo."promluvil ledově.Mikoto zatla pěsti.,,To je holka, ze který jednou bude Hokage."špitla pobaveně Nya.,,Půjdeme."pokynul sensei a hodil Mikoto zpátky její nůž.Chytla ho a naštvaně zastrčila do pouzdra.Kluci se zvedli a vyšli ven.Muž otevřel dveře a podíval se na ni.,,Až po tobě."řekl.Ještě jednou se rozhlédla po třídě, pak pohodila hlavou a důstojně odplula.Sensei za ní.
,,Takže prvně bych se s vámi rád přivítal.Tohle je váš první den jako ninjů a zároveň naše první setkání.Doufám, že nám to spolu půjde a že na vás budu moci být hrdý.Na všechny."dodal a kouknul na Mikoto.Čistila si nehty a vypadala, jako by ji náramně obtěžovalo tu být.,,Teď se mi jeden po druhém představíte, řeknete mi své jméno, styl boje, koníčky a tak dále...."mávnul rukou.,,Dámy mají přednost, a jelikož je zde jedna přítomna, začne."zazubil se.,,Dáma..."ušklíbnul se Fugaku.Zmrazila ho pohledem a začala.,,Jmenuju se Mikoto Uchiha, a jsem z velkého a slavného Uchiha klanu.Bojuji dobře všemi třemi styly.Mezi mé koníčky patří boj, zábava, tanec a kamarádky."řekla.,,Boj, zábava, tanec a kamarádky..."pomyslel si otráveně Fugaku.,,To jo.Páni, takovou kravěnu abys pohledal!",,Teď ty."kývnul na něj sensei, což ho vytrhlo z přemýšlení.,,Já?"ukázal na sebe.,,Ne, ten za tebou."protočila Mikoto oči.,,Tebe jsem se neptal!"vyjel.,,Proboha uklidněte se!Pokračuj."pokynul sensei.,,Jmenuju se Uchiha Fugaku.Jsem synem vedoucího Uchiha klanu.Bojuju všemi třemi styly, nejvíc asi ninjutsu a genjutsu.Baví mě trénovat a bojovat.Rád pořád něco dělám, nemám rád, když musím někde sedět a jen se dívat."vysvětlil.,,Zajímavé.A ty?"podíval se na třetího člena týmu.,,Já jsem Mikenabi Itachi.Bojuju hlavně pomocí taijutsu.baví mě boj a trénink.Taky čtení a ...prostě je toho víc.Líbí se mi Mikoto."přiznal.Ta se přestala věnovat nehtům a podívala se na něj, jako by byl cvok.,,Chudák kluk..."poznamenal Fugaku.Sensei se usmál.,,Je dobře, že jsi tak upřímný, to se může hodit.A taky jsem rád, že jste všichni tak zapálení pro boj.A teď je řada na mě.Já se jmenuji Dan.Bojuji především s taijutsu a ninjutsu.Baví mě toho spousta.Jednoho dne bych se chtěl stát Hokage vesnice, abych mohl všechny její obyvatele ochraňovat."řekl popravdě.,,To je hustý."doznal Itachi.Dan se zasmál.,,Hoši, říká vám něco hnutí hippies?"pomyslela si otráveně Mikoto.Pak hlasitě vzdychla, opřela se o kolena a koukala na senseie, jako by od něj ještě něco očekávala.,,Myslím, že pro dnešek by to stačilo.Rád jsem vás poznal a doufám, že budeme opravdu dobrý tým."usmál se.,,A já zase, že nebudeme tým dlouho."pomyslela si znovu a musela se sama sobě usmát.Kdyby tehdy věděla, že se jí to brzy vyplní.,,Tak se mějte, a zítra se sejdeme v osm ráno na cvičišti.Začneme trénovat."oznámil Dan a lehce mávnul rukou na pozdrav.V tu ránu byl pryč.
,,No bezva!To bych radši byla v týmu s Hyuugou!"prohlásila Mikoto a postavila se.,,Ale, bojíš se, že nebudeš hvězda?Tos teda uhodla, nebudeš!"ušklíbnul se posměšně Fugaku a taky vstal.,,Cože?"zasyčela zlobně.,,Tady si nikoho machrováním nezískáš.Tady musíš makat.Pochybuju že to zvládneš.Zlomíš si nehet a hned je všechno vedlejší."posmíval se jí.,,Hele nechte toho!Jsme tým!"klidnil je Itachi a postavil se mezi ně.,,Ty se do toho nepleť!"vyjela.,,Má pravdu.Taková slepice za to nestojí.Cvokům nemáš odporovat."řekl Fugaku Itachimu, doopravdy to ale bylo určeno víc Mikoto.Ta začala chytat fialkový nádech.,,Nejsem já cvok?Stojím v cestě dvěma rozzuřeným Uchihům..."zamyslel se Itachi.,,Itachi, jdi stranou."zavelela Mikoto.,,Přece jen má trochu smyslu pro čest.Jinak by ho rovnou odhodila."pomyslel si Fugaku.,,Přece se neporvete hned první den..."pokusil se znovu.,,Já se neporvu.Já mu dám výprask, to je rozdíl."nafoukla se.,,TY dáš výprask MĚ? Dovol, abych se zasmál."prohodil.,,Ty asi nevíš, s kým mluvíš!"ušklíbnul se.,,S idiotem."prohlásila.,,Tak to by vážně stačilo!NECHTE TOHO!"vykřiknul najednou Itachi, až oba nadskočili.,,Podívejte se na sebe!Chlubíte se svým klanem, ale chováte se jako nevycválaný, malý děcka!"křiknul.Oba mlčeli.Zřejmě na ně hláška zapůsobila.Itachi mlčel.Mikoto se podívala napřed na něj a potom na Fugaku a znovu nabyla svého povýšeného výrazu.Fugaku zatnul pěsti.Itachi poznal, že se to znovu ubírá nežádoucím směrem a zakročil.,,Podejte si ruce!Dělejte!"nařídil.,,Tak to ani omylem!"prohlásila rezolutně Mikoto a stejně jako Fugaku se otočila zády, jako malá, rozmazlená holka.Itachi se nervózně usmál a zajel si rukou do vlasů.,,S takovou někdo brzo přijde k úrazu."zašeptal.,,Jo.Doufám že přijde.On."ukázala na Fugaku.V tom to pěkně bublalo.,,Já si nenechám od nikoho nadávat!A už vůbec to nemám zapotřebí od holky!Ale holky, co to kecám, spíš takové rozmazlené krávy jako seš ty!"vykřiknul vztekle.,,Fugaku!"napomenul ho Itachi.,,Moudřejší ustoupí.Jsi cholerik a měl by ses léčit.Hádky mi kazí reputaci a tím křičením se jen ponižuješ.Jdu pryč."řekla medově, ale úmyslně štiplavě, pohodila vlasy a odešla.Snažila se, aby u toho vypadala co nejlépe.
,,Klid!Nech toho!"klidnil ho Itachi, když se Fugaku prudce rozešel za ní.Itachi ho zadržel.,,Hele uklidni se!Přemýšlej, seš naštvanej!"klidnil ho.,,Já tu holku zabiju!"zavrčel.,,No tááák, zkus to chvíli vydržet!Časem vás to přejde."tvrdil.,,Mně nemá co přejít, já jsem v pohodě, to ona je Barbie z Malibu!"prskal.Itachi se rozesmál, až se za břicho popadal.Smál se tak nakažlivě, že strhnul i Fugaku, který se taky začal chechtat.,,Novej tým jo?Vypadají jako parta idiotů."utrousila ironicky jakási blondýna, která seděla s jejich senseiem Danem na blízké střeše.,,Nejsou tak špatní."zastal se jich.,,Ta holka je příšerná.Být její sensei, tak...!"začala.,,Tsunade!"zasmál se Dan.Tsunade v tu ránu zmlkla.,,Myslím, že nemusíš pokračovat.vím, co chceš říct."prohlásil a oba se zasmáli.,,Třeba ze sebe vymáčknou něco dobrého.Dám jim čas.Jestli se ale ti dva uhlovlásci budou dál hádat, moc parády nenaděláme."zamyslel se.,,Ten kluk je v pohodě, to ta holka je potvora."zavrtěla hlavou Tsunade.,,Že to říkáš zrovna ty...."usmál se.,,Hej!"dloubla do něj a oba se zasmáli.Fugaku s Itachim se rozloučili a odcházeli každý domů.,,Mám obrovskej hlad."přiznala Tsunade.,,Tak se půjdeme někam najíst."navrhnul.Přikývla.Vstali, chytili se za ruce a v tu ránu byla střecha prázdná.

Hate

27. dubna 2008 v 12:13 | Rin-chan |  Nenávist
Tak je tu novej příběh, tentokrát v něm hrají hlavní roli Uchihové.Asi se mi nepodaří dát sem každej den novej díl, jelikož mám fofry kvůli přijímačkám, ale vynasnažím se.;-)
Mikoto a Fugaku se konečně stali geniny.I když jsou oba Uchihové a mají stejnou krev, vzájemně se nesnesou.Zatímco se Fugaku snaží svou namyšlenou a rozmazlenou skoro sestřenici ignorovat, moc mu to díky jejím štiplavým poznámkám nejde.Mikoto si o sobě moc myslí, opovrhuje klukama a je zvyklá, že je všude ta nej star.Všechno vyvrcholí, když se spolu ti dva dostanou do týmu.Oba jsou svorně přesvědčeni, že nic horšího je nemohlo potkat a nebýt s nimi ještě uvážlivý Itachi, dávno by se pozabíjeli.Vypadá to, že mezi nimi nikdy nebude ani ždibec spolupráce, jenže události je přinutí jednat jinak.Koneckonců, lidi se mění, ne?