
Mami?
,,Mami?"zašeptal nesměle malý, černovlasý klučina.,,Copak Sasuke?"zabroukala vesele Mikoto a dál se věnovala skládání čistého prádla do jeho skříně.,,Co se to děje s Itachim?Změnil se."odpověděl a podíval se na ni.Mikoto se na něj podívala.Vypadal, jako by pro něj její slova měla znamenat něco posvátného.Sama ale nevěděla, co se stalo s Itachim, že je náhle takový zamlklý.Býval přece jiný.Býval jako Sasuke.Povzdechla, vstala a posadila se k němu na postel.,,Tvůj bratr...má teď novou funkci a tvůj otec mu hodně věří.Na jeho věk je pod velkým tlakem, musíš ho chápat."řekla nakonec.,,Já vím.Ale už si se mnou nehraje, ani mi nepomáhá s tréninkem.Vždycky na mě nemá čas."zamračil se a trochu jeho černých vlásků mu napadalo do čoí.Mikoto se usmála a odhrnula je zpět.,,Tvůj táta přece taky pracuje."řekla.Sasuke přikývnul.,,Ale to že má málo času neznamená, že by tě neměl rád."dodala a dala mu pusu na čelo.,,Chápeš?"zeptala se.Vážně přikývnul.Věděla, že to nechápe, ale nechala to tak.Doskládala poslední tričko a odešla.Když vešla do obýváku, Fugaku seděl v křesle a cosi pročítal.,,Co to čteš?"zeptala se se zájmem a sedla si naproti."letmo se na ni podíval a odpověděl:,,Jen dodatky ke jmenování nových kapitánů.",,Aha..."hlesla.,,Je ti něco?"zajímal se, ale nevzhlédnul od papírů.,,Sasuke se mě zeptal, co se děje s Itachim.Nelíbí se mu, jak se změnil."odvětila.Podíval se na ni.,,Itachi?Možná, nevšimnul jsem si.Bude to jen přechodné, uvidíš."uklidnil ji.,,Dost možná.Ale mě se taky zdá jiný, Fugaku.Je uzavřený, už se tolik neusmívá a kdy s tebou naposledy mluvil? Myslím doopravdy mluvil."řekla.Znovu se na ni podíval.,,Moc to dramatizuješ."usoudil a znovu se vrátil ke čtení.Mikoto vzdychla a vstala.Šla si po své práci, ale rozhodla se, že až se Itachi večer vrátí, promluví s ním.
Itachi ale s nikým mluvit nechtěl, až si ho jedno ráno konečně vzal na kobereček Fugaku.Zavolal si ho a pozval i Mikoto.Itachi všechno popřel a svedl to na tréningové vyčerpání.,,Vy jste se určitě někdy hádali, a tak jste taky měli horší období."řekl.Podívali se na sebe.,,Já a tvoje matka jsme se nikdy, nikdy nepohádali."řekl Fugaku pevně.Mikoto se málem rozesmála, ale před Itachim bylo potřeba udržovat vážnost.Prý se nikdy nehádali - kec století.,,Jsem náladový."dodal.,,Itachi.Můžeš být náladový, ale nepřeji si aby to ovlivňovalo tvůj výkon."oponoval Fufaku.,,Můžeš být náladový?Omg, Fugaku co to plácáš?!"napadlo pobaveně Mikoto, ovšem pořád se nesmála.Nebyla na to vhodná doba.,,Itachi, jsi velmi nadaný a schopný, ale příliš mnoho věcí máš po matce, nesmíš se nechat strhnout náladou.Už i okolí si všímá tvé změny a to je špatné pro tvé budoucí postavení.Jsi průhledný."prohlásil Fugaku.Itachi letmo a jako by trochu yvděšeně pohlédnul na matku, ta se trochu zamračila.,,Ty mu něco takovýho říkáš, ale byl jsi stejnej.Itachi je jako ty, to Sasuke je po mě - jak povahou, tak, a to zejména, vzhledem.Itachi je celý ty, jen se podívej."pomyslela si, ale znovu nabyla svého obvyklého výrazu.,,Už se to nestane."řekl chladně.Fugaku chtěl zřejmě ještě něco říct, ale Mikoto mu položila ruku na rameno.Podíval se na ni a viděl, že je toho názoru, že to stačí.,,Můžeš jít."propustil ho.Itachi se zvednul a v klidu, jakoby nic vyšel ven.,,Co myslíš?"zeptal se jí.,,Já?"podivila se.,,Jsi jeho matka."odvětil.,,Dáme mu čas.Výdyť je v pubertě."usmála se a vstala.,,Bude zase takový, jako dřív.Nemůže být pořád dítě."řekla ještě a zmizela za dveřmi.,,To tvrdíš ty."zamračil se Fugaku.Měl pocit, že se celý svět obrátil proti němu.Aby se rozptýlil, vydal se do akademie.
Seděl v kanceláři a dělal to co obvykle, otevřeným oknem k němu doléhaly povely a hlasy ninjů cvičících dole.Ozvalo se naléhavé zaklepání na dveře.,,Vstupte!"křiknul a dál psal cosi na papír.Vrata se rozletěla a vběhli dva Uchihové, očividně velmi rozrušení.,,Fugaku-sama, Shisui-san!"křiknul jeden udýchaně.Fugaku se trochu zarazil.,,Ano?Co je s ním?"podivil se.,,Máme problém!"odvětil ninja, zatímco ten druhý horlivě přikyvoval.Pak mu všechno řekli.
Mezitím Mikoto byla v kuchyni a umývala nádobí.Sasuke s Itachim byli v hale a Sasuke po bratrovi zřejmě znovu chtěl pomoct s tréningem.V tom se rozletěly dveře a do kuchyně bláznivě vpadla Sarame.,,Mikoto!"vykřikla.Mikoto se tak lekla, že upustila sklenici a ta se roztříštila na tisíc kousků.Sarame jí vpadla kolem krku a hystericky plakala do jejího ramene.,,Sarame, co se děje?"ptala se trochu stísněně, jelikož netušila nic dobrého.Kdy naposledy Sarame plakala?,,Shisui!Shisui!"opakovala pořád dokola a do toho brečela.,,Co je s ním?"nechápala Mikoto, ale nemohla z ní dostat kloudné slovo.V tom uslyšela jakýsi hluk venku.Jednou rukou stále objímala Sarame a druhou poodhrnula záclonku v okně.Uviděla Tekku, Inabiho a někoho třetího, koho neznala, jak mluví s Itachim.,,Proč právě s ním?"nechápala a pootevřela okno.,,Máme podezření, že jsi Shisua zabil ty...."zaslechla a další slova nevnímala.,,Cože?"ozvalo se jí v rozbouřené mysli.Chvíli trvalo, než si srovnala myšlenky a rázem všechno pochopila.,,To není možné..."zašeptala nevěřícně.Skoro ani nevnímala, že se Saramina histerie stupňuje.,,Mikoto!Mikoto jak to mohl udělat?!"křičela.,,Co když to nebyl on...?"odvětila stísněně, i když tomu sama jaksi nevěřila.Itachi se změnil, krutě se změnil.Zvuky zápasu ji přinutily znovu vykouknout ven.
**********************************
Mikoto seděla ráno v kuchyni u stolu a přemýšlela.Co to Itachi provedl?Je to už dýl, ale stejně.Zbil tři policisty a dokonce chtěl zaútočit i na Fugaku.Zarazil ho Sasukeho výkřik - výkřik jeho malého bratra.Dokonce ten kunai hozený do jejich znaku.Itachi se opravdu mění.Měli by s tím něco dělat, než bude pozdě?Nebo je to jen dočasné?Určitě.I když věděla, co provedl, byl to její syn a ona popírala cokoliv zlého proti němu.I když tušila, kdo asi Shisua zabil.Uslyšela hluk v patře a vstala.Ve dveřích se objevil Fugaku, už oblečený v uniformě.Zasedl ke stolu a začal jíst.Chvíli na to přišel i Sasuke.Itachi odešel někam časně ráno, neřekl kam ani proč, ale Mikoto se o něj nebála.Podala jídlo i Sasukemu a láskyplně ho pohladila po černých vláskách.Usmál se plnou pusou a dál jedl.Mikoto přešla k lince a chystala mu svačinu do akademie.,,Mami?"ozvalo se nesměle.,,Ano Sasuke?"broukla vesele.,,Proč mi Itachi nechce pomoct s tréninkem?"zeptal se.Mikoto nevěděla co říct.Zabalila jídlo a otočila se.,,Itachi má teď moc práce."usmála se a podala mu balíček.,,Až se vrátíš ze školy, pomůžu ti já."řekla.Sasuke přikýnul, vzal si svačinu, zasmál se a odběhnul.,,Ty?Abys ho nezmrzačila."neodpustil si Fugaku.,,Já?Myslíš, že bych ublížila vlastnímu dítěti?"rozesmála se.,,Si vzpomeň jaká jsi bývala bestie."připomenul vesele.,,Já?Nikdy.To ty jsi byl hulvát."oplatila mu to.,,Nene.Ty jsi šechno začínala."argumentoval.,,Je to možné."setřela ho.,,Ale svému dítěti bych neublížila."utla to.,,A co kdyby tvoje dítě chtělo ublížit tobě?"řekl najednou.Mikoto se zarazila.Věděla přesně, kam míří, ale dělala jako by nic.,,Koho myslíš?A proč?"opáčila a začala si pobrukovat oblíbenou písničku.,,Víš moc dobře.Itachi."řekl Fugaku.,,Nezačínej zase.Je v pubertě!"zavrtěla hlavou.,,Mikoto!To jsi tak slepá!Já vím, že ho máš ráda ale prober se!Sama tomu věříš, ale odmítáš to.Nechceš tomu věřit!"zvýšil hlas.,,Má pravdu."napadlo ji.,,Pleteš se."vyhrkla.Itachi je můj syn, mám ho ráda a věřím mu.Není takový, za jakého ho máš.Dala bych za něj život."zamračila se.Fugaku už nic nezkoušel.,,Musím jít."oznámil.Vstal a odešel.
Mikoto se otočila zpátky a začala umývat nádobí.,,Mami?"ozvalo se za ní.,,Ano, Itachi?"vydechla, když ho uviděla.,,Slyšel jsem, o čem jste se bavili."řekl a jako by nic se posadil.,,Toho si nevšímej.....táta má hodně práce."usmála se.,,Ale já mluvím o tobě."řekl.Zarazila se.,,O mě?",,Ano.To mi vážně tak moc věříš?"zptal se.,,No jistě.Jsi můj syn, mám tě moc ráda.Jsi můj prvorozený, miluju tě."usmála se a objala ho.Chytil se jí pevně, jako brečící malé dítě.,,Já jsem něco udělal."řekl trochu vyvedený z míry.,,Itachi!Nebude to nic hrozného."utěšovala ho.Neměla dobrý pocit.,,Mami...to já jsem zabil Shisua.Chtěl jsem.Kvůli novému sharinganu."řekl.Mikoto jako by to minulo, ale přitom naplno zasáhlo.Vyděsila se.,,Co to povídáš?!"napomenula ho.,,Je to pravda!"řekl.,,Itachi to neříkej!Nevěřím tomu!Nechci tomu věřit!"křikla a otočila se.Tekly jí slzy.,,Zlobíš se?"zeptal se zase už naprosto klidně.Nevydržela to.,,Itachi co to s tebou je?!"zakřičela, ale hned zase zmlkla.Přemohl ji pláč.,,Ty by jsi svému dítěti přece neublížila."zopakoval větu, která tu zazněla.,,A ty by jsi mi ublížil?"odsekla.Chvíli bylo ticho.,,Ne."řekl.,,Potom nevím, kam míříš!"řekla.,,Mám misi..."oznámil.,,Jakou?"nechápala.,,Mám tě rád."řekl a ona uslyšela tření kovu o kov.,,Itachi..."chtěla se ohlédnout.,,Promiň mami, nechtěl jsem."uslyšela.Ohlédla se a před očima se jí zablesklo chladné ostří dlouhého meče......Rázem se jí promítl celý život, nevěděla proč, ale všechno viděla znovu.Jak se hádají, jak umírá Itachi, její svatba s Fugaku a jak drží malé, černovlasé miminko...a pak nic.
Fugaku se zhrozil.Všude ležela mrtvá těla, všude byla krev a poházené zbraně.,,Mikoto!"napadlo ho, otočil se a spěchal domů.Bral to po střechách a strachoval se nejhoršího.Ona musí žít!Vrazil do jejich domu a utíkal rovnou do kuchyně.Srdce se mu zastavilo, přišel pozdě.Na zemi ležela jeho žena, dlouhé černé vlasy byly slepené od louže krve, ve které ležely.Mikoto se tvářila udiveně a z očí jí tekly slzy.Ale byla mrtvá.,,Mikoto!"vyhrkl a kleknul si k ní.Jako by mu nic nedošlo, zkusíl její tep.,,Mikoto!"křiknul znovu.Ale Mikoto se nepohla.Stejně, jako se nepohne už nikdy.Stejně, jako se už nikdy neotevřou ty krásné černé oči.Objal ji a snažil se zabránit přicházejícím slzám.Ale nešlo to.,,Jak jsi mohl...."vyhrkl a hned bylo jasné koho myslí.Vlastně něco takového už předem tušil.Za ním zavrzala podlaha, ale Fugaku to nevnímal.,,Promiň."ozvalo se znovu.Fugaku sebou trhnul, ale pozdě.Zády mu projela ostrá bolest a on se zhroutil na studené tělo jeho ženy.,,Ona...ti věřila..."zašeptal při pohledu na ni.Potom vydechnul.Navěky.
Itachi stál, pořád jako by hypnotizovaný tím, co právě provedl.Jako by mu nic nedocházelo.Díval se na obě mrtvá těla a na svůj zkrvavený meč.,,Mami...tati..."řekl.V tu chvíli litoval všeho.Litoval, že vzal tu hloupou misi.Jenom proto, že vesnice něco chtěla.Měl je varovat, teď bylo pozdě.,,Mami!Tati!"ozvalo se z haly.,,Sasuke!"napadlo ho a on se s trhnutím probudil.Zacouval víc do stínu a čekal.Slyšel, jak jeho malý bratříček běhá po celém domě a někoho hledá.Konečně byl přede dveřmi.Cítil, že ho má rád.Nemá sílu ho zabít.Ale musí to udělat!Musí, aby byla mise kompletní.Klika cvakla a dveře se pootevřely.Do místnosti nahlédl malý chlapec.,,Mami...?"

























