
Nový zlozvyk...nebo život?
Domů dorazili k večeru, jelikož ještě měli plno práce s vězni a potom taky s honorářem.Mikoto udělala dobrou večeři.,,Na to, že jsi ještě nedávno neuměla vůbec nic, je to skvělý."prohlásil Fugaku a dál se cpal.,,Tak si nech chutnat."pousmála se a začala sklízet nádobí.,,Ty jíst nebudeš?"podivil se.,,Nějak nemám hlad."přiznala.,,Aha...tak když myslíš."pokrčil rameny.Dojedl svou porci a prázdnou misku postavil na linku.Mikoto stála a zamyšleně pozorovala vodu v dřezu, kterou napustila na umývání nádobí.,,Je ti něco?"zeptal se.Žádná reakce.,,Mikoto!Vnímáš mě?"zvýšil hlas.,,Co?Jo.Cos řikal?"nadskočila.,,Jestli jsi v pořádku."zopakoval.,,Já?No jasně že jo."přispíšila si rychle a naházela do vody špinavé misky a příbory.,,Dobře.Já jenom, že jsi nevypadala."odvětil a odešel do obývacího pokoje.Mikoto se pustila do umývání nádobí.Náhle jí padl zrak na okno, které bylo kvůli větrání otevřené.Opět ji popadla blbá.Opatrně se ohlédla do obýváku, kde v křesle seděl Fugaku a sledoval televizi.Znovu koukla na okno.Nechtěla utéct, jen si vyrazit.Ale potají, aby to byla větší zábava.Koneckonců, nemá přece domácí vězení.Ráno se vrátí.Dál to nepromýšlela, odložila zástěru, utěrku, ještě okamžik - a kuchyň byla prázdná.Fugaku uslyšel nějaký hluk.,,Děje se něco?"zeptal se téměř bez zájmu, ale nikdo mu neodpověděl.,,Mikoto!Co s tebou dneska je?"zabručel netrpělivě, vstal a přešel do kuchyně.Tam ale nikdo nebyl.,,Mikoto!"zopakoval její jméno.Zase nic.Nahlédnul do ložnice, do koupelny, na zahradu, prostě všude, ale nikde nebyla.,,Mikoto?!Tohle už není vtipný!"křiknul.Přirozeně - zase nic.,,Jo tak ty jsi utekla?Tak ať si."urazil se a vrátil se do křesla.Čekal, že přijde, třeba se bude smát a omluví se, ale nic takového se nestalo.,,Třeba se jí něco stalo."napadlo ho a vzpomněl si na vzbouřence z lesa.Přece je nepochytali všechny, některý se sem mohl vloupat a něco jí udělat.Náhle o ni dostal strach a rozhodnul se, že ji najde.Vstal, ozbrojil se a vyběhl na ulici.
,,Sarame!Hej Sarame, pojď sem na moment!"zavolal na sestřenici.Přišla téměř okamžitě.,,Co je?Neříkej, že zase potřebuješ krýt."zamračila se, protože už ho znala.,,Ne tentokrát ne.Nebyla tu Mikoto?Nemluvila s tebou?"zeptal se.,,Jo, když jsme se rozcházeli z té mise, tak...",,Ale ne."přerušil ji.,,Myslím teď, zhruba půl hodiny zpátky."upřesnil.,,Ne, bohužel.Proč?Špízuješ ji?"ušklíbla se.,,Ne, zmizela."odvětil.,,Co?Jako jak?Sama?"vyvalila bulvy Sarame.,,To právě nevím, ale rád bych ji našel co nejdřív."řekl a otočil se.,,Počkej."zarazila ho, vzala svůj pás s pouzdry a zbraněmi a připnula si ho.,,Je to moje kamarádka."vysvětlila.Fugaku jen pokrčil rameny a nechal ji, ať ho následuje.,,Takže kam jdeme?"zeptala se.,,Prostě se rozdělíme.Napřed prohlédneme vesnici, potom půjdeme dál.Přesně za hodinu se sejdeme v mém domě.Když ji ani jeden nenajde, budeme hledat dál."prohlásil.,,Ok, tak to našlápnem a jde se na věc!"křikla Sarame a v tu ránu zmizela.,,A já jdu tudy."pomyslel si Fugaku a otočil se na opačný směr, než šla Sarame.
Po hodině a půl se oba bez výsledku sešli.Dali si další dvě hodiny, ale znovu bezvýsledně.A tak to šlo pořád dokola, až už byly skoro tři ráno.,,Hele, ona tady ani nikde v okolí není.Rozjedeme pátračku."vydychovala Sarame.,,Ne.Počkáme do zítřka."zavrtěl hlavou.,,Už je zítřek."připomněla.,,Do deseti hodin.Když se neobjeví nebo nepřijde žádná zpráva, řekneme to ostatním.Zatím jazyk za zuby, jasné?"podíval se na ni.,,Jak myslíš.....ale aby pak nebylo pozdě."pokrčila rameny.,,Mám tu zůstat?"zeptala se ještě.,,To je v pořádku.Děkuju."zavrtěl hlavou.,,Tak jo.Snaž se vyspat.Zatím."rozloučila se.Zabručel na rozloučenou, dveře cvakly a on osamněl.Posadil se do křesla a podíval se na hodiny.Za tři minuty tři.Okázale zívnul a aby nezaspal, kdyby se náhodou vrátila, nalil do sebe silnou kávu a zapnul televizi.I když dělal co mohl, přece jen mu začala padat hlava a klížila se mu víčka.Konečně mu hlava spadla na prsa a on usnul.To se stalo o půl čtvrté.
Ve čtyři se ozvala hlavní vrata a někdo vešel dovnitř.Uhádnete, kdo to asi byl.Zavřela ze sebou, aby dovnitř nešla zima a odložila kratší bundu, kterou měla.Rozhlédla se: všechno bylo tak, jak to tu nechala.Chtěla se proplížit do pokoje, ale uviděla za opěradlem čísi hlavu.Obešla křeslo a podívala se na spícího manžela.Musela se pousmát.Dřepla si před něj a kousek mu poodhrnula vlasy.,,Fugaku....co tu děláš?Proč nespíš v posteli, budou tě bolet záda."zašeptala.Zachvěla se mu víčka, otevřel oči a podíval se na ni.,,Mikoto?"zamumlal ještě napůl ze spánku.Náhle zvednul hlavu a překvapeně se na ni podíval.,,Mikoto?Proboha, co se ti stalo?Kdes byla?!"vykřiknul překvapeně.Usmála se, jako by se nic nestalo.,,Co to povídáš?Jen jsem si vyrazila."odvětila, vstala a odešla do kuchyně.,,Páni, ani nádobí jsi neumyl."zasmála se.Fugaku vyskočil a vběhl za ní.,,Jak můžeš dělat, jako by se nic nestalo?!Všude jsme tě hledali!"křiknul.Zarazila se.,,My?"znejistěla.,,Já a Sarame."upřesnil.Očividně si oddychla.,,Jo tak.No, vždyť se opravdu nic nestalo.Jen jsem si vyrazila."vysvětlila.,,A jakto, že jsi zpátky?"zamračil se.Rozesmála se.,,Ale já jsem přece neutekla, chtěla jsem se vrátit."řekla a pohladila ho po tváři.Pak ho obešla a zamířila do pokoje.,,Páni, já bych spala."zívla a vešla dovnitř.,,No samozřejmě, celou noc jsi byla v trapu!"vlítnul za ní.,,No a?Mám snad zakázaný vycházky?"zeptala se lhostejně, vzala si své pyžamo a mířila ke koupelně.,,Nemáš!Ale tobě vůbec nedochází, co jsi udělala?Mohl z toho být problém!A proč jsi nic neřekla?Odešla jsi jen tak!Měl jsem strach!"vyčítal jí.,,Vždyť už je to v pořádku, ne?Fajn, dobře.Povinnost sis odbyl, pokáral jsi mě, tak teď jdu do sprchy."řekla, pořád s úsměvem.Fugaku se zamračil.Naklonila se a políbila ho.Pořád na to nebyl nějak zvyklý, ale rychle se přidal.Mikoto se náhle odtrhla, vklouzla do koupelny a ozval se zvuk klíče.Fugaku vzdychnul.,,Kdy konečně vyrosteš z té puberty?"zašeptal a odcházel.Mikoto jeho poznámku zaslechla.,,Nevím.Že by....nikdy?"zanotovala si vesela a zapnula vodu.
Od toho dne si Mikoto zpestřovala život častěji, stalo se to pro ni něčím jako zlozvykem.Tři roky musel Fugaku žít s tím, že nikdy neví, kdy a kam se vypaří.Mikoto měla svá místečka, která nikomu neprozrazovala a kde ji nikdo nikdy nenašel.Tak jednou, dvakrát do týdne buď na celou noc nebo na celý den zmizela a Fugaku mohl jen čekat, kdy se zase objeví.I přes počáteční nesnáze se do sebe opravdu zamilovali, což ani jeden nečekal.Když se spolu poprvé vyspali, Fugaku se ráno probudil a Mikoto byla pryč.Opět.Jenže, nemohla být puberťačkou věčně.Když jí bylo jedenadvacet, všechno skončilo.Stalo se něco, co jí mělo navždycky uzamknout bránu k dětským snům, rebelii a naprosté volnosti.Něco, co snad nemine žádnou z nás.
,,Pozitivní?To není možný!Sakra Sarame, dívala ses pořádně?!"křičela rozčileně Mikoto a třásla s kamarádkou, která držela dlouhou, bílou věc, vzdáleně podobnou teploměru.Asi víte, co to bylo.,,Snad mám oči, ne?"odvětila trochu uraženě a ukázala na modrý pásek na předmětu.Byl to těhotenský test.,,Seš zbouchnutá."zakřenila se.Mikoto zbledla, couvla a posadila se na sedačku.Pak zase vstala a postavila se z boku před zrcadlo.,,Nic nevidím."prohlásila a přejela si rukou po svém plochém, vypracovaném břiše.,,No jasně, dyť to nemáš dlouho.Tipuju nejvýš pět měsíců, a budeš si muset pořídit nový šaty."posmívala se jí Sarame.Mikoto změnila barvu z bílé na zelenou.,,Fugakovi ani muk."vyrazila nakonec.,,Řeknu mu to sama."dodala, když uviděla, jak se Sarame tváří.Ta přikývla.,,Jsem doma!"ozvalo se ode dveří.Byly v pokoji.Mikoto rychle vytrhla ze Saraminy ruky test, praštila s ním do koše a na něj hodila několik ubrousků.,,V koši se snad hrabat nebude."prohodila a obě se rozesmály.Fugaku vešel dovnitř.,,Ty jsi tu taky?"podivil se, když uviděl Sarame.Přikývla.,,Ahoj zlato."usmál se, přišel k Mikoto a políbil ji.,,Ahoj.Jaký byl den?"zeptala se.,,Šlo to.Čemu jste se tak smály?Koho pomlouváte tentokrát, co?"neodpustil si.,,Tebe."ušklíbla se Mikoto.,,Že se vůbec ptám."vzdychnul a odložil meč.,,Já musím letět.Jo a Fugaku, asi by jste si vy dva měli promluvit."vypískla a zmizela ve dveřích.,,My?A o čem?"obrátil se na ni.Zatvářil se vyděšeně.,,Mikoto?Je ti něco?Jsi hrozně bledá."zamračil se.,,Nic mi není."zavrtěla hlavou.,,A o čem chceš mluvit?"ptal se dál.,,Já?Nevím, to Sarame asi jen tak plácla."mávla rukou.Než se stačil zeptat na cokoliv dalšího, obešla ho a zamířila do kuchyně.,,Udělám ti něco k obědu, co říkáš?"navrhla.Souhlasně zamručel.,,Jo a abych nezapomněl: zítra jdeš na misi.Máš se připravit, vyrážíte asi v deset."křiknul směr kuchyň.Mikoto se zarazila.Přece jen byla sotva v prvním týdnu, ale když teď věděla, že čeká nový život, dostala strach, aby se mu něco nestalo.,,Nebezpečnou?"zeptala se.,,Ani ne.Nějakej chlap - není to ani shinobi - v lese kolem Listové přepadává obchodníky a karavany.Chytá je do pastí, okrádá a většinou i zabíjí.Není to ani na den a jdete jen ty a můj otec."vysvětlil.Trochu se uklidnila a koukla na své, přirozeně zatím normální břicho.Udělala Fugakovi jídlo a s odůvodněním, že je unavená se šla vyspat.
Probudil ji až budík nastavený na devět ráno.Vstala, ale hned jak to udělala se jí zatočila hlava.Žaludek se jí zvednul a ona musela běžet na záchod.Klekla si před něj a sotva to udělala, začala zvracet.,,Mikoto?!"zděsil se Fugaku, který zrovna přiběhnul.Chytil její dlouhé vlasy, které zatím dorostly tak, aby si je neušpinila.Konečně ji to přešlo.Vstala, přešla k umyvadlu a vypláchla si pusu.,,Zatraceně..."usykla.,,Co se děje?"staral se Fugaku.,,Jen se mi udělalo zle.Je to pryč."usmála se a utřela si obličej.,,Vážně?Víš co, zůstaň dnes doma, vezmu to za tebe.Nebo Sarame.Když ti není dobře."navrhl.,,Ne.To je v pořádku, půjdu tam."zavrtěla hlavou.,,Jsi si jistá?"zeptal se ještě.,,Naprosto.S dovolením, jdu se obléct."usmála se.Fugaku ustoupil ode dveří, aby mohla projít.Oblékla se, umyla si zuby, učesala a ozbrojila se.Políbila Fugaku a vydala se k Policejní stanici.





















