close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hate 12

27. dubna 2008 v 12:19 | Rin-chan |  Nenávist
Boj o vteřiny
,,Dobré ráno."zabručel Daisuke, když Mikoto dorazila.,,Dobré."usmála se.,,Můžeme vyrazit?"zeptal se.,,Jistě."přikývla.Vzali si pláště, protože bylo chladno a pak se dali do běhu ven z vesnice.Kousek za branou se zastavili.,,Dobře.Naši zvědové nám předali kompletní mapu jeho pastí."řekl Daisuke a vytáhnul plánek, na kterém byly zakresleny a popsány různé věci.Zachytil její pohled a dodal:,,Pasti jsou velmi promyšlené, nemáme čas je hledat, jsou moc dobře ukryté.Ty odstraní až speciální tým."vysvětlil.,,Takže půjdeme rychleji."doplnila.,,Správně.Půjdeme tudy."ukázal.,,Jistě..ale..Daisuke-sama?"ozvala se.,,Ano?"zvednul hlavu.,,Co tohle velké, prázdné místo?Všude jsou tu pasti, ale tady nic.Není to podezřelé?"zeptala se a ukázala na čistou plochu.,,Jistě tam nic není."uklidnil ji.,,Dobře tedy.Půjdeme."rozhodnul.Dali se znovu do pohybu.Díky plánku se jim dařilo postupovat rychleji, jelikož nemuseli dávat pozor na každý svůj krok.S jedním ale nepočítali, a sice, že by jim autor plánku nepřál a chtěl by je odstranit.Koho to ale napadlo?,,Pozor!"křiknul náhle Fugaku a odstrčil ji.Na místě, kam měla doskočit explodovala papírová nálož.A vedle náhle další a další.Všude po větvích to vybuchovalo.Daisuke poznal, že by se tomu nevyhnuli.,,Dolů!"zasyčel.Mikoto ho poslechla a oba seskočili na zem.To byla ale ta největší chyba, jakou mohli udělat.Zem se pod nimi náhle prolomila, a oni padali dolů, do černé jámy.Mikoto zaječela.Chtěla se zachytit kraje, nebo kořenů, to se jí ale nepovedlo.Padala, a ani nevěděla, kdy má čekat dno jámy a dopadnutí.Náhle ucítila silnou ránu do hlavy a pozbyla vědomí.
,,Kde jsou tak dlouho?"zabručel nervózně Fugaku.Chvíli ještě nervózně přecházel po otcově kanceláři a potom vyšel ven.Zamířil si to na dvůr, na civčiště.Tam Sarame vesele likvidovala kolegy.Teprve až se jich na ni vrhlo sedm najednou, začínala pomalu ztrácet kontrolu.,,Že se nestydíte chlapi, sedm na jednu holku."pokáral je pobaveně.,,Zvládám to."vydechla Sarame a dala jednomu mezi oči.,,Nevíš, jestli se už nevrátila Mikoto s mým otcem?"zeptal se.,,Ne.Ale jsou na misi."zasmála se, kopla jednoho ze soupeřů do břicha a druhého následně do rozkroku.,,Ale jsou pryč už přes tři hodiny."argumentoval.,,Neměj strach..."začala a vyhnula se jednomu úderu.,,Určitě jsou v pořádku."dořekla a přehodila si jednoho ze svých tří bratří přes rameno.,,Zvlášť oni dva."usmála se a vyhnula se dvěma kopancům.Dřepla si, máchla nohou - a další bratr ležel na zádech.,,Bojujeme nebo kecáme?"křiknul jeden ze soupeřů.Jedna rána a bum.,,Ty momentálně ani jedno."ušklíbla se.,,Nemůžete přestat!"křiknul Fugaku.Všichni se zarazili.,,Na to jak ta mise byla jednoduchá už jsou pryč moc dlouho!"prohlásil.,,Fugaku, jen klid!Stejně můžeme rozjet pátrání až po šesti hodinách."klidnila Sarame bratránka.,,Něco si najdi, za chvíli tu budou."usmála se.Fugaku povzdychnul.,,Tak jo.Vzývám tě na souboj."ušklíbnul se.,,To se mi sakra líbí!Tak poď, kámo!"zavýskla.Postavili se proti sobě a za bouřlivého povzbuzování souboj začal.
Mikoto začala pomalu přicházet k sobě.Nechutně jí zatřeštila hlava.Otevřela oči a sáhla si rukou na temeno.Když ji stáhla, měla na ní krev.Chtěla se pohnout, ale ihned ji zarazila bolest v pravé noze.Měla ji nateklou.,,Mikoto..."uslyšela za sebou.Ohlédla se.Daisuke ležel na zádech.,,Bolí mě záda...za krkem.A nohy..."zasténal.,,Vydržte.."zašeptala.Pokusila se zvednout, ale moc se jí to nedařilo.Nějak se k němu dobelhala.,,Kde vás to bolí?"zeptala se.,,Celá záda.Nemůžu se hýbat.."odpověděl.,,Můžete mít něco s páteří.Za žádnou cenu se nehýbejte.Neotáčejte hlavou a nesnažte se zvedat ruky, nebo dokonce vstávat."napomenula ho.,,Nevím, jestli to vydržím."zachrčel.,,Ale jistě.Brzo nás najdou."uklidnila ho a rozhlédla se.Byli v jakési menší, podzemní jeskyňce.Pohybovali se asi v centimetru naprosto ledové vody, která tudy tekla.,,Doufám že nás najdou brzo.Daisuke-sama se nemůže hýbat a jestli prochladne, bude všechno mnohem horší."pomyslela si vyděšeně.Podívala se na něj a něco ji napadlo.,,Slyšíte mě?"zeptala se.,,Ano..."odpověděl.,,Dobře.Zkusím pod vás teď dát svůj plášť, ať neležíte ve vodě.Nehýbejte se a nechte to na mě, ano?"řekla.Zabručel na souhlas.Svlékla si plášť a opatrně, hodně opatrně ho začala podsouvat pod Daisukeho.Občas, když usyknul bolestí, změnila směr a způsob.Konečně se jí to jakž takž povedlo.Sundala si ještě joninskou vestu a mikinu, pod kterou měla jen tričko na ramínka a přikryla ho tím, aby mu nebyla zima.,,Děkuju..."zašeptal vyčerpaně.Vytáhla nějaké provazy, které měla a dala je přes něj.Na obou koncích je přibodla kunaiem, aby nepovolovaly.Tak Daisukeho úplně znehybnila, aby se mu nic nestalo.,,Snažte se spát, bude vám líp, nebudete vnímat bolest.Brzo nás najdou."pokusila se ho uklidnit.,,Děkuju..."vydechl ještě.,,Je to má povinnost.A jste rodina.Teď odpočívejte."nakázala.Seděla a čekala, až usne.Když viděla, že už nevnímá, vzala si svou katanu, opřela se o ni jako o berlu a vydala se prozkoumat okolí.
,,Sarame!Už je to šest hodin!Nejsou tady!"křiknul netrpělivě Fugaku.,,Dobře, uznávám, mohlo se jim něco stát."kývla.,,Bezva.Když tu není otec, jsem velitel já.Jdeme se po nich podívat.Sežeň dohromady pět schopných Uchihů a vezměte si všechno, co budete k pátrání potřebovat.A vezměte psy."vydal rozkazy.,,Dobře."kývla Sarame a šla sehnat lidi.Fugaku se zatím vypravoval.Když pak sešel na dvůr, byl tým kompletní a měli vše, co bylo potřeba.Rozdal jim bezdrátové ušní komunikátory a přikázal, aby byli všichni na přijmu.Potom vyběhli ven z Konohy a rozdělili se po lesích.
Mikoto se probudila.Při průzkumu nic nenašla a v jeskyni byla tak nechutná zima, že to ve svém nátělníku jen těžko zvládala.Snažila se rozhýbat ztuhlé končetiny, ale zlomená noha opravdu silně bolela.Jediný zdroj světla tu byla díra, kterou sem spadli.Ta teď byla přes deset metrů nad nimi.,,Daisuke-sama, jak se cítíte?"zeptala se, dost chraplavě, jelikož zima už udělala svoje.,,Je mi zima....a pořád to bolí..."odpověděl tiše.Mikoto něco napadlo.Odmotala si obvazy z holení a zápěstí a udělala kolem nich kruh.Zasealovala,, Katon: Housenka no Jutsu!"rozlehlo se jeskyní.Z posledních zbytků chakry jí z úst vyšlehly plameny.Voda uvnitř kruhu se začala vypařovat, až tam bylo sucho.Obvazy přece jen trochu zadržely proud a voda teď byla kolem a ne u nich.Alespoň byli v suchu.,,Nemůžeš rozdělat oheň?"zeptal se vyčerpaně Daisuke.,,Mohla bych.Ale není tu nic, co by hořelo."vysvětlila.Daisuke zakašlal, při čemž ho znovu píchlo v hrudníku.Zasyčel bolestí.,,Máte hlad?"zeptala se.,,Ano."přiznal.Mikoto vytáhla svou svačinu, kterou měla mít místo snídaně a pomalu ho nakrmila.Pak mu ještě opatrně dala napít vody.,,Děkuju.Jsi moc...hodná.Jsem pyšný, že jsi ženou mého syna."zakašlal.,,Ano, já také.Ale teď prosím odpočívejte."řekla a porovnala mu oblečení, aby mu bylo tepleji.Poslechl ji a zavřel oči.Mikoto se zoufale opřela o jeden z kamenů a toužebně se podívala do světla.,,Kdy tady už k čertu budou?"pomyslela si a málem se rozplakala.
Zatím záchraný tým prohledával celé okolí vesnice a nikde je nemohl nelézt, dokonce ani záchraní psi necítili jejich chakry.Vrátili se do vesnice, aby vystřídali tým a hledali stále dál.Mezitím už uplynulo skoro deset hodin.
Mikotina noha ošklivě natekla a hrozilo, že se jí tam oděrkou dostane špína a zanítí se to.Fugaku už nespal a Mikoto ho ze všech sil udržovala vzhůru.Po tom, co ho minule téměř nemohla probudit dostala strach, aby nezemřel, a proto u něj neustále seděla a udržovala ho při vědomí.I když se ona sama zoufale potřebovala vyspat a najíst, všechno jídlo a energii věnovala Daisukemu.Nakonec od bolavé nohy dostala vysokou horečku a její stav tomu taky nijak nenapomáhal.I přes to se ale starala o Daisukeho a dělala, co bylo v její silách.Nohy a ruce už od zimy skoro necítila.Vody měla všude dost - byla sice odporně ledová, ale dala se pít.Horší to bylo s jídlem.
Hledali už dva dny a pořád nemohli nalézt žádnou stopu.Dokonce ani Hizashi se svým Byakuganem jim nemohl pomoci.Konečně je napadlo požádat o pomoc dva nejlepší klany, co se týče stopování.Fugaku zamířil do čtvrti, která patřila Inuzuka klanu, Sarame pak poslal k zástupcům klanu Aburame.Došel ke dveřím hlavního domu a zaklepal.Otevřela hnědovlasá žena, u nohou měla dva psy.,,Přejete si?"zeptala se překvapeně, když uviděla Uchihu.Fugaku jí velice stručně vysvětlil celou situaci.,,Byli bychom vám velmi zavázáni, kdyby jste nám pomohli se svými vynikajícími psy."řekl nakonec.,,Samozřejmě ne zadarmo."dodal.,,Peníze nechte být, tady jde o životy.Pomůžeme vám."řekla žena po krátkém zaváhání.Když se znovu i s několika Inuzuky sešel se Sarame, viděl, že i ona sehnala pomoc.Oba klany propůjčily své nejlepší stopaře, aby pomoli Uchiha klanu.Bylo to od nich opravdu šlechetné, protože Uchihy neměli zrovna dvakrát v lásce.Dali se znovu do hledání.Zpočátku to vypadalo, že se všechno bude opakovat, ale náhle se vysílačkou ozval tým, kde byla jedna Inuzuka a jeden člen klanu Aburame, že jejich psi nalezli stopu.Celá četa se přemístila za nimi.
Mikoto už bylo hodně špatně, s nohou už nemohla hýbat vůbec a jídlo neviděla pěkně dlouho.Všechno dala Daisukemu aby ho udržela při životě.Byli tam už přes dva dny a ona ho pořád udržovala při vědomí, ale bylo jí jasné, že dlouho už to nevydrží, jelikož jí samotné ubývaly síly velmi rychle.,,Nemůže to přece skončit takhle.To nás nikdo nehledá?"vzlykla tiše.,,Určitě nás hledají..."zachraptěl lehce podchlazený Daisuke, aby jí dodal odvahy.,,Uvidíš, brzo tady budou."klidnil ji.,,Snad ano.Ale vy!Nesmíte zavírat oči, za nic na světě!"řekla znovu.,,Neboj.Mikoto...neměla jsi to dělat.Jsem starý, brzo umřu.To ty ses měla držet při životě, ne starat se o mě."zašeptal, protože hlasitěji už nebyl schopen mluvit.,,Dělám to ráda.Sám jste to řekl: jste starší.Já jsem mladší, vydržím dýl."zavrtěla hlavou a i přes to, že se jí zdálo, že každou chvíli omdlí, povzbudivě se usmála.,,Mikoto...musíš se odtud dostat.Klan musí pokračovat, v naší větvi.."naléhal.,,Já vím.Nebojte.A taky...včera jsem..."začala, ale náhle se zarazila.,,Co je?"podivil se.,,Poslouchejte!"sykla.V jeskyni zavládlo ticho.A nahoře se náhle ozval slabý štěkot psa!,,Jsou tady!"křikla Mikoto, pokud to vůbec šlo.Měla hlasivky stejně zmrzlé, jako Fugaku.,,Musíme o sobě dát nějak vědět."řekla.Naděje na záchranu jí vdechla novou sílu a ona se přesunula k jednomu z balvanů.Vzala menší kámen, rozmáchla se a začala jím bušit do balvanu.Klepání se rozlehlo jeskyní a Mikoto doufala, že pronikne až ven.
,,Za nima!"zavelela Sarame a všichni se rozběhli směrem, který udávali psi.Ti se zastavili u jakési jámy, nahlédli dolů a začali výt.,,Tady!"křikla majitelka a klekla si k nim.Když je nad sebou Mikoto uviděla, spadnul jí ze srdce ohromný kámen.,,Hej!Prosím pomozte nám!"vykřikla.,,Nebojte, jdeme pro vás!"odpověděla jí.To už byl u jámy i Fugaku, Sarame a zbytek.,,Mikoto!Jsi v pořádku?!"křikla Sarame.,,Mám asi zlomenou nohu, ale Daisuke - sama je na tom o hodně hůř!Musíme ho odtud nějak opatrně vytáhnout!"pokusila se vykřiknout, ale výsledkem byl jen o něco málo hlasitější šepot.Ti nahoře ho ale slyšeli.,,Dobře, mám nápad."rozhodl jeden muž z Aburame klanu.Všichni se na něj podívali a čekali, co řekne.Mikoto se mezitím vrátila k Fugakovi.,,Už jsou tady, dostanou nás ven."řekla.,,Mě už nepomůžou..."vzdychl těžce Daisuke.,,To neříkejte."zavrtěla hlavou.,,Ne..Mikoto poslouchej!Uchiha klan musí mít dědice!"řekl naléhavě.Mikoto se pousmála a sklonila se k němu.,,Já vím.Nikdo to ještě neví, ale já a Fugaku....my čekáme dítě, nebudete bez dědice."řekla tiše a trochu se odtáhla aby viděla, jak se tváří.Vypadal hodně udiveně, pak se usmál.,,To je úžasné..."řekl, ale pak se zamračil.,,Kdybych to věděl, nikdy bych ti tuhle misi nedal...co když o to přijdeš?"zeptal se starostlivě.,,Ta mise...to byl osud.A nebojte, nepřijdu.Udělám pro to cokoliv."slíbila.Daisuke se pousmál, ale to už se zeshora znovu ozvali zachránci.,,Nehýbejte se, vyneseme vás odtamtud."volal jeden z Aburame.,,Ale opatrně!Daisuke-sama má zřejmě něco s páteří!"odpověděla.,,Bez obav."pousmál se muž a vzpažil ruce.Z rukávů mu vylétlo mračno brouků, které se sneslo dolů.Napřed opatrně podlezli Daisukeho a tak, aby ležel na rovném se všichni stejnoměrně vznesli.Netrvalo to dlouho, a byl nahoře.Tam se ho hned ujali zdravotníci.Brouci se pak vrátili ještě jednou, a to pro Mikoto.,,Jsi v pořádku?"ujal se jí hned Fugaku.Ani nemusela odpovídat.Zimou bledá pokožka, horečka a zanícená noha řekly vše.,,Je mi fajn."řekla přes to a dokonce se pokusila o úsměv.,,Ale Daisuke-sama musí hned do nemocnice."dodala.,,Půjde.A ty taky."rozhodl Fugaku.Zabalil ji do deky a vzal do náruče, brouci vzali Daisukeho, aby se mu nepohnulo s páteří a rychle vyrazili zpět do vesnice.
Hned jak dorazili, byli oba přijati do nemocnice a jejich stav se ukázal tak vážným, že se dokonce nade dveřmi rozsvítilo červené světlo.Fugaku se Sarame s poděkováním a malou odměnou propustili domů Inuzuky i Aburame a v nemocnici zůstali jen oni dva.Za dlouho se světla nade dveřmi zhasly a z těch, kde byl Daisuke vyšli dva doktoři.,,Tak co?"vyskočil Fugaku.Podívali se jeden na druhého a kývli.,,Váš otec bohužel utrpěl vážné poranění míchy a páteře, má rozdrcenou pánev a je silně podchlazen.Taky jsou tu oděrky z pádu, které byly na zádech, tudíž se nedaly ošetřit.Bude tu zřejmě i otrava krve.Uděláme vše, co bude v našich silách, ale je to velmi vratké."oznámil.,,Toho jsem se bál."vydechl zoufale Fugaku a sednul si na lavku.Vzápětí ale znovu vyskočil, protože se otevřely druhé dveře.,,Tak co?"zeptal se s nadějí, že jeho žena na tom bude líp.,,Je na tom velmi špatně."začal lékař.,,Noha je zlomená a zle zanícená, je tu částečná otrava krve a podchlazení."pokračoval.,,Sakra."ulevil si Fugaku.,,A bude v pořádku?"zeptal se.,,Snad ano.Tedy určitě.A nemusíte mít strach ani o dítě, nic se mu nestalo."oznámil.,,Jo.CO?!"vykřikl náhle.,,Dítě?Sakra chlape co to plácáte?!"vyjel.,,Ona ti to ještě neřekla?"zakročila Sarame.,,Co mi měla říct?To si děláte legraci?"nepřestával.,,Vaše žena je těhotná.To jste nevěděl?"podivil se lékař.,,No to jsem teda nevěděl!"hřímal.,,Tak teď už to víte."ušklíbnul se doktor, zřejmě nějaký vtipálek.Fugaku zrudnul jako humr a hodil po něm vražedný pohled.,,Kdy se můžu podívat za svou ženou?"zeptal se načuřeně.,,Zítra."odpověděl lékař komicky stejným tónem, otočil se a odcházel.,,Nech ho!"klidnila bratrance Sarame, když ho držela, aby se na doktora nevrhnul.,,Půjdeme domů.A zítra se tu zastavíš."říkala pomalu, jako by mluvila s batoletem.Zřejmě zaváhal, ale potom přece jen šel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama