close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hate 13

27. dubna 2008 v 12:19 | Rin-chan |  Nenávist
Špatné zprávy
Ráno Mikoto vzbudila sestra která s ní opatrně, ale vytrvale třepala.,,Mikoto-sama...."šeptala nesměle.,,Hm?"zabručela.Pokusila se otevřít oči, ale píchlo ji do nich ostré nemocniční světlo, tak je zase zavřela.,,Je tu váš manžel."špitla sestřička.,,Co?Kolik je?"zabrblala zmateně.,,Osm."odvětila sestra.,,Osm?Co tady dělá tak brzo?Nemá být náhodou v práci?!"povzdychla a otevřela oči.,,Můžu ho pustit dál?"zeptala se dívka.Mikoto na chvíli zaváhala.Chtělo se jí spát.Nakonec ale svolila.,,Tak jo."Sestřička odešla a jen něco málo minut po ní se dveře znovu otevřely.Stál v nich Fugaku.,,Ahoj."pozdravila a pokusila se o úsměv, i když na něj vůbec neměla náladu.Cosi zabručel a přišel k ní.Posadil se na židli vedle postele a trochu zamračeně se na ni podíval.,,Děje se něco?"zeptala se téměř bez zájmu.,,Ano."odpověděl krátce a jednoduše.,,Ano?"podivila se.,,A co?",,Nechceš mi něco říct?"nadhodil.Mikoto se zamyslela.,,Určitě máš něco konkrétního na mysli...tak to řekni."vyzvala ho po chvíli.,,No já nevím...například že čekáš dítě?"vyštěkl.Mikoto se na okamžik zarazila, pak se ale vesele usmála.,,Ano, máš pravdu."řekla medově.Teď se zase zarazil Fugaku.,,A kdy jsi mi to chtěla říct?"vylítnul.,,Až se vrátím z mise.A už jsem se vrátila.Tak jo.Fugaku, mám pro tebe úžasnou novinu: budeš táta."usmála se.S Fugakem to málem seklo.,,Neměla by sis z toho tak utahovat."zalapal po dechu.,,Já si z toho neutahuju, oznamuju ti to.Nejsi rád?"trvala na svém.,,Ale jsem.Jenže bych se to rád dozvěděl jinak, než že mi to tak hloupě oznámí doktor.Vypadal jsem jako idiot, jako že nevím o vlastním dítěti."křečkoval.Mikoto se na něj podívala slabomyslným pohledem takže ho na chvíli napadlo, že je jí pro smích.,,Ale tys o tom dítěti vážně nevěděl.Chtěla jsem ti to říct jinak, ale už se to stalo."utěšovala ho.,,A jak vůbec víš, že je tvoje?"zašeptala si vesele pod fousy.,,Co?"zpozorněl.,,Nic."vyhrkla rychle a usmála se.,,Měl jsem dojem, že jsi něco říkala...."nedal se.,,Jen vtip."odvětila.,,Aha....."hlesnul.Nastalo ticho.,,No a jak dlouho...teda jako...jak je staré?"zeptal se po chvíli.,,Hm?Jo, asi...týden?"znejistěla.,,To máš snad vědět jistě ne?"ohradil se.,,Jsem snad kalendář?!"vypískla pobouřeně.,,Tak jo, snad se uklidníme, ne?"vydechl Fugaku.,,Já jsem klidná."ujistila ho.,,Dobře.Přišli jsme na to, proč jste spadli do té pasti.Muž, který kontroloval terén a vytvářel vaši mapu byl podplacený.Naschvál tam tu past nenakreslil a podílel se na její výrobě.Chtěl se vás zbavit."řekl Fugaku.Mikoto zbledla.,,Parchant."ujelo jí.Fugaku přikývnul.,,Už teď dostal tři roky.Jestli otec zemře, tak se z vězení pěkně dlouho nevyhrabe."dodal.,,Nemusel by se vůbec vyhrabávat."zatnula pěsti.,,Být tam tři dny...udržovat někoho při životě, i když sám umíráš, a být v tom vlhku a zimě...tam měl být on!"křikla a zatnula pěsti.Fugaku se na ni trochu vyděšeně podíval - takhle ji už pěkně dlouho neviděl.,,Už na to nemysli."řekl a chytil ji za ruku.,,Jenže já na to musím myslet!Bylo to hrozný, zůstane to ve mě, napořád!"vzlykla.Fugaku si všimnul, že začíná brečet.Stiskla mu ruku, až jí zbělely klouby, ale neuvolňovala.Nevěděl, co má říct, tak mlčel, jen ji pohladil po vlasech.,,Celou tu dobu jsem to držela!Ale teď už to nejde!Nesluší se, aby ninja brečel, ale já prostě musím.Bylo to příšerné!"vzlykala.,,Je to přirozené."řekl.Podívala se na něj a trochu se uklidnila.Oprřela se o něj a vzlykala.Seděl a nic nedělal: nechal ji být.Zhruba půl hodiny na to si všimnul, že usnula.Zůstal tam sedět a nebudil ji.Vydrželi tak až do oběda.
Mikoto pustili za čtyři dny domů s obrovskou sádrou na noze.Čile na ni nadávala a stěžovala si, že nemůže chodit ani běhat.Fugaku se tím jen bavil.Když viděl, jak se tvrdohlavě belhala do kuchyně (berle zásadně nepoužívala, tvrdila, že vypadá jak starý žebrák) skoro se nemohl ubránit smíchu.Když už se mu někdy povedlo ji přesvědčit, aby byla v klidu, vydrželo jí to jen asi čtvrt hodiny.Ale když se na dveře ozvalo zaklepání, bylo to zrovna ve zmíněné čtvrthodince.Fugaku šel otevřít a Mikoto pořád ležela a nevěnovala tomu pozornost.Ve dveřích stáli tři lidé z Vojenské policie.,,Fugaku-sama, je třeba, aby jste dorazil do nemocnice."řekl jeden.Fugaku se ohlédnul na Mikoto, která poněkud zpozorněla.,,Nemůžu ji tu nechat.Má ležet, ale ona to nevydrží."vysvětlil.,,Zůstanu tu s ní."nabídnul se jeden, Saramin bratranec.Fugaku zaváhal, ale po chvíli konečně přikývnul.Vyměnili si role a Fugaku zanedlouho zmizel se zbylými dvěma ninji.
,,Tak co se děje?"zeptal se, když dorazili.,,Ve druhém patře na vás čeká doktor, poví vám víc.My na to nemáme pravomoc.....a vlastně ani pořádně nevíme, o co jde."odvětil starší z policistů a ukázal na schody.Fugaku se tedy vydal nahoru.Opravdu, jak mluvil policista: v chodbě čekal doktor.Hned jako ho uviděl mu vyšel vstříct.,,Děje se něco s mým otcem?"zeptal se Fugaku.,,Obávám se že ano, Fugaku-sama."odpověděl lékař a podíval se na něj.,,Je to vážné?"polekal se Fugaku.Doktorův výraz mu ale stačil - řekl vše.,,Je nám to velmi líto, dělali jsme co jsem mohli.Váš otec zemřel ve dvě hodiny odpoledně na četná zranění páteře, vnitřní krvácení a otravu krve."řekl opatrně, s jistým nádechem soucitu.Fugaku zůstal, jako by do něj uhodil blesk.,,Co-cože?"vydechl když se vzpamatoval.,,Je nám líto...."zašeptal lékař.Fugaku napřed myslel, že se neovládne a začne na něj křičet, ale pak si uvědomil Daisukeho zranění.Jestli je to pravda, a vypadá to, že ano, potom už se opravdu nedalo nic dělat.Určitě se snažili.,,To je hrozné..."řekl nakonec.Muž přikývnul.,,Řekl něco?Nebo...."nevěděl, co říct.,,Jediné čemu jsme porozuměli je, že dítě musí žít."vzpomněl doktor.,,On věděl o tom dítěti?!"pomyslel si udiveně Fugaku.,,Děkuju."řekl jen.Neměl teď čas o tom přemýšlet, to mu vysvětlí až Mikoto.,,Můžu ho vidět?",,Ale jistě."odpověděl ochotně lékař a pokynul, aby šel za ním.Vedl ho úzkou chodbou, až prošli bílými dveřmi.Tam na posteli leželo něčí tělo přikryté bílou látkou.Když ji doktor poodkryl, poznal Fugaku svého otce.I když si myslel, že na to bude připravený, znovu se v něm zvedla vlna otřesu.,,Děkuju...to stačí."řekl a otočil se.,,Děkuju za vše, co jste pro něj udělali...."dodal.Pak se odmlčel, protože nevěděl, jak pokračovat.Rozešel se proto ven.Nebyl si jistý, jestli to bylo správné, ale v téhle situaci neměl náladu přemýšlet nad tím.Potřeboval jít domů.
Když otevřel dveře, uviděl, jak Mikoto s Minasem, Saraminým bratrem sedí na gauči a povídají si.Když si Mikoto všimla, že se vrátil, usmála se.,,Tak co se děje?"Fugaku mlčel.Nevěděl, jak jí to má říct a nebyl si jistý, jestli to vydrží.,,Fugaku?"usmála se.Vstala, Minase jí pomohl, a došla k němu.,,Mikoto...jde o tátu."začal.Přestala se usmívat a v očích se jí objevil vyděšený výraz.Zaváhal, jestli má pokračovat.Měl strach, jak na to zareaguje.,,Dnes odpoledne.......dělali co mohli.Ale nešlo to...."řekl.Mikoto to docvaklo.,,Není snad....?"lekla se.Fugaku přikývnul.Mikoto se trochu zamotala hlava a zpotácela se.Minase přiskočil a podepřel ji, aby neupadla.,,Mikoto!"lekl se Fugaku a přišel blíž.,,Jak?"vydechla jen.Fugaku jí vysvětlil, co mu říkal doktor.V očích se jí objevily slzy.,,Takže ty tři dny, kdy jsem nespala, ani on...kdy jsem hladověla, mrzla a všechno dávala jenom tomu, aby on žil, byly k ničemu?Všechno, co jsem udělala bylo zbytečné..."zavzlykala.,,Ne, to ne!Zachránila jsi mu život!"zavrtěl hlavou Fugaku.,,Co?Jak zachránila!Vždyť je mrtvý!"křikla plačtivě.,,Ale umřel doma, v posteli.A ne v té vlhké, studené jámě."odpověděl Fugaku.Mikoto se trochu utišila a podívala se na něj.Pak zavřela oči a objala ho, stejně jako on ji.Očima naznačil Minasemu, že může jít.Přikývnul a vytratil se co nejtišeji, jak jen to šlo.,,Mrzí mě to...já vím, že bych teď měla být silná a ....a být s tebou a pomoct ti v téhle chvíli, ale já...bylo to hrozné a teď je to ještě horší!"brečela.,,Je to v pořádku, já to chápu.Zasáhlo nás to všechny.Ale ty bys měla odpočívat.Víš, co řekl jako poslední?Že chce, aby naše dítě žilo."zašeptal.Mikoto se na něj udiveně podívala.,,Ano...řekla jsem mu tom, než jste nás vytáhli.Vzpomněl si na něj...."přikývla.,,Vidíš.Proto teď musíš být v klidu a odpočívat."naléhal.Přikývla.,,Chce se mi spát."přiznala.,,Dobře.Odnesu tě."kývnul a opatrně ji vzal.,,To nemusíš..."namítla.,,Nemáš snad chodit, ne?"argumentoval a podíval se na sádru.Povzdechla a opřela se o něj.Došel do ložnice a opatrně ji uložil.,,A nejdřív se vzbudíš a vstaneš až zítra kolem desáté ráno, rozumíš?"nakázal.Pokrčila rameny a zachumlala se do peřin.,,Zkus na to nemyslet.Mysli na našeho syna."pohladil ji po vlasech.,,Jak víš, že to bude syn?"pousmála se nešťastně.,,Ty jsi to říkala.A teď spi."zašeptal, přešel ke dveřím a zhasnul.Otočil se a viděl, že se na něj dívá.Povzdechnul, zavřel dveře a odešel.
Musela se na chvíli provětrat.Nechal doma klon, aby se Mikoto zase náhodou nevydala na procházku a vyskočil oknem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama