
Jako kočka a pes
Ráno se Mikoto probudila o půl sedmé, měla tudíž spoustu času.Nespěchala a ráno si užívala, aby měla dobrou náladu.Předně se osprchovala horkou vodou a vydrhla drsným ručníkem, což jí nádherně rozproudilo krev a přidalo na úsměvu.Pak se oblékla a postavila se před zrcadlo.Vzala si kartáč a začala si rozčesávat své krásné, lesklé, dlouhé černé vlasy.Jako malá byla ostříhaná na kluka, což se jí vůbec nelíbilo a umínila si, že si je nechá narůst dlouhé.Tehdá si to slíbila, aby si mohla hrát na princeznu, teď to brala jako svou pýchu.A měla proč.Všechna děvčata a i některé ženy jí je záviděly, některé tajně a některé se tím vůbec netajily.Konečně byla hotová a sešla dolů.Máma tam nebyla, což se dalo očekávat, když se společně s jejím otcem vrátili z mise někdy kolem půlnoci.Udělala si snídani sama, sama ji snědla a neslyšně vyklouzla ven.Tam svítilo slunce a v ulicích Konohy bylo plno života.Šla a rozhlížela se kolem sebe.Nespěchala, protože měla ještě půl hodiny.Na jedné křižovatce těsně u brány z Uchiha čtvrti spatřila, že se k ní z prava blíží Fugaku.Úsměv jí poněkud ztuhnul a hned bylo po náladě, ovšem Fugaku na tom nebyl o nic líp.Rozhodla se ho ignorovat a pokračovala dál, stejně jako on.Šli společnou cestou, ale drželi si odstup jako dva naprosto cizí lidé.Bylo zřetelně vidět, že ani jeden nemá chuť začít s tím druhým rozhovor, nebo se k němu alespoň připojit.Došli na místo, Mikoto se usadila pod strom, vytáhla dva kunaie a začala je brousit.Fugaku se usadil dál od ní, na starý, spadlý strom a cosi dloubal nožem do kůry, aby se nenudil.Nedlouho na to se objevil Dan a skoro zároveň s ním i Itachi.Když Dan viděl, jak se ti dva navzájem ignorují, začal se smát.,,Neměli by jste tolik mluvit."zasmál se.Podívali se na něj se zdviženým obočím.,,Raději začneme, ne?"zeptal se rychle Itachi.Dan přikývnul.Itachi podal Mikoto ruku a pomohl jí vstát.Fugaku se k nim také přidal.,,Dobře, tak se do toho dáme."usmál se Dan a začal jim vysvětlovat, co budou dělat.
Itachi vyběhnul ze křoví a zaútočil na Dana.ten jeho ránu odrazil, chytil ho za ruku a chtěl ho odhodit.Itachi se ho ale chytil, a místo aby odletěl, kopnul ho do břicha.Dan vzal jeho nohu a zatočil s ní.Itachi spadnul na zem a v tu ránu dal smluvené znamení.Mikoto a Fugaku vyskočili z úkrytů a mířili na senseie.Snad by ho dostali, to už se nikdy nikdo nedozví.Ozvala se dutá rána a vzápětí na to výkřik.Itachi se plácnul do čela a Dan na to zůstal nechápavě zírat.Těm dvěma se podařilo srazit se v běhu.,,Ty jeden kreténe!Podívej, cos udělal!"vyštěkla Mikoto.,,Já?Tys vrazila do mě!"křiknul.,,Jo?A oči máš v pořádku?!"zasyčela a třela si místo nárazu.,,Hned ti to předvedu!"ujistil ji a v očích se mu objevil sharingan.,,Zkus to!"vyjela a i její oči nabraly červenou barvu.Vstali a hotovili se k zápasu.,,Nechte toho!"řekl Itachi.Pozdě.Rozběhli se proti sobě.Fugaku vytáhnul meč a rozmáchnul se, zatímco Mikoto se postavila do stojky a vykopla po něm.Vedle Itachiho se zvířil vzduch a Dan stál najednou mezi nimi.Chytil Fugaku za zápěstí a Mikoto za kotník, čímž zastavil jejich údery.Mikoto se mu vyhákla a přemetem skočila zpátky na nohy.I Fugakova ruka s mečem klesla.,,Proč se mezi nás pletete?!"vyjela na Dana.,,Vy dva, jste tým."řekl chladně.Takovým tónem ho ještě mluvit neslyšeli.,,Nesnáším ji."prohlásil Fugaku.,,Ano.Ona tebe očividně taky."odvětil Dan.Oba se zarazili.,,Je mi jedno, co děláte doma, ale na trénincích se budete chovat slušně a budete spolupracovat.Rozumněli jste?"zeptal se zvýšeným, autoritativním hlasem.Dívali se do země, ale ani nepípli.,,Dobře.Teď hned si podáte ruce."zavelel.Oba se zatvářili, jako by po nich chtěl, aby sáhli na nějakého pavouka nebo slimáka.,,Dělejte!"trval na svém.Ani jeden se k tomu zpočátku neměl.Nakonec o krok postoupili.,,No.Do toho."pobídnul je.,,Znám svý práva.Tohle dělat nemusím."prohlásila Mikoto.Dan ji zmrazil pohledem tak, že se přikrčila a litovala, že to vůbec řekla.,,No?Já čekám.Vlastně mám času dost, otázkou je, jestli i vy."řekl lhostejně.Jejich ruce se konečně pohnuly, ale pořád váhali.,,Tak do toho!Nezabije vás to."pobízel je Itachi.Konečně se jejich ruce setkaly.Obě ovšem začaly tisknout tak, že zatnuli zuby.,,Alespoň něco..."prohodil Dan, i když si všimnul, jak jim ruce rudnou.Konečně se pustili, Mikoto si chytila promodralou ruku a protřepala si ji.Fugaku si otřel ruku o kimono, jako by chtěl setřít nějakou infekci.,,Bezva.A teď to zkusíme znovu.A vy dva na sebe nebudete sočit, jasné?"prohodil už zase svým obvyklým, přátelským tónem.Přikývli a vše začalo nanovo.
,,Není to úžasné, že jsi v týmu s Fugakem?Takový sympatický chlapec."usmála se Kisumi, její máma, když společně chystaly stůl na večeři.,,Obávám se, že tvé dojmy nezdílím."odvětila otráveně mezitím, co rovnala skleničky.,,Jak to myslíš?"podivila se.,,Je hrozně otravnej a arogantní a pořád mě štve!Hrozně moc, fakt že jo!"stěžovala si.,,To jsou mi věci."divila se Kisumi.,,A pořád něco vyvádí a má hloupé řeči, no vážně!"stěžovala si jak malá.,,No tím líp.Určitě tě potěší, že sem dnes večer přijde i s rodiči.Určitě se víc seznámíte."usmála se medově.Mikoto celá zbledla a vypadnul jí jeden talíř, který se rozbil na kousky.,,Dávej přece pozor!"zamračila se Kisumi.,,Mami!To snad ne!"křikla.,,Proč ne?Pro koho myslíš, že to tady chystáme?"usmála se.,,Nehodlám se toho účastnit.."prohlásila Mikoto a pro jistotu rychle položila všechno, co držela.,,A to proč?Mikoto!Jsou to vedoucí našeho klanu!Budeš se chovat slušně, rozumíš!"hučela do ní.Mikoto se beze slova otočila a odcházela nahoru.,,Kam jdeš?"nechápala Kisumi.,,Jdu si uklidit královskou komnatu, aby se tady váženým vladařům líbilo."odsekla uštěpačně a zmizela v patře.Kisumi si povzdechla.S Mikotot to občas bývalo těžké.
,,A kam to vůbec jdeme?"ptal se nechápavě Fugaku.,,Jdeme na večeři."odvětil jeho otec.,,Fakt?a kam?"nechápal.Náhle ztuhnul.Stáli před domem, kde bydlela Mikoto.,,To snad ne...."zarazil se.,Co ne?"usmála se jeho máma a zaklepala.
,,Mikoto!Mikoto pojď dolů, za chvíli tu budou!"ozval se zpoza dveří hlas jejího otce.,,Nechce se mi."odpověděla a dál civěla z okna.,,Mladá dámo!Okamžitě otevři ty dveře, nebo použiju Amaterasu a to si piš, že už se za ně neschováš!"pohrozil.Vzdychla, přešla ke dveřím a otočila klíčem.Dveře se otevřely a objevil se v nich zamračený Ryo.,,Ty nejsi ani oblečená?!"zhrozil se, když uviděl, že má stále svůj domácí úbor.,,Na co?"pokrčila rameny a otočila se.,,Tak to ne."rozhodnul a postrčil ji k šatníku.,,Hned se převleč."nakázal.Podívala se na něj.,,Tak odejdi."pobídla ho.,,A ty se tu zase zavřeš!To určitě!Jsem tvůj otec, co bych na tobě viděl?Tak dělej!"argumentoval.Vzdychla a zahrabala ve věcech.Musela prohrabat celou skříň, než jí konečně schválil červené kimono s jemnými, černými lístky na okrajích.Pak si učesala vlasy a svázala si je do uzlu a to už se ozvalo zaklepání.Sešla dolů a nepříliš nadšeně pozorovala, jak se jejich rodiče vítají.Pak se její oči střetly s Fugakovými a oba se jako na povel zamračili.,,Mikoto!"sykla na ni matka.Přišla blíž a lehce, s jakousi ladnou elegancí se uklonila Fugakovým rodičům.Pak se podívala na Fugaku a on na ni.Ani jeden z nich nic neudělal.Rozhodli se to přejít.Kisumi je pozvala dál a usadila je ke stolu.Potom společně s Mikoto odešla do kuchyně dodělat jídlo.Zanedlouho se objevila Mikoto a nesla sake.Před každého postavila jednu sklenici.Ještě než dala Fugakovi tu jeho, nepozorovaně do ní plivla a lehce s ní zatřásla, aby to nebylo poznat.Potom odešla zpátky do kuchyně.Konečně začaly nosit jídlo a Mikoto nesmírně potěšilo, když viděla, že Fugaku už má polovinu nápoje v sobě.,,Promiň."usmál se Fugaku, když do ní pod stolem kopnul.,,Nic se neděje.Jsme přeci rodina, ne?"odvětila medově a dupla mu ze všech sil svou patou na nohu.Fugaku nadskočil, ale nevydal ani hlásku.Všimnul si vonné svíčky, která stála na stole a fouknul do ní tak, že její kouř vletěl k Mikoto a ta se zakuckala.,,Omluvte mne."řekla slušně, když zpozorovala, že se na ni dívají.Vzala svou sklenici a napila se.Přitom její noha našla jakoby automaticky jisté choulostivé místo ve Fugakově klíně.Než tomu stačil zabránit, náhle přitlačila.Nadskočil a vykřiknul.,,On se dusí!"křikla Mikoto.Jeho otec, který seděl po jeho pravici v čele stolu se rozmáchnul a dal mu ránu do zad.Vyrazil mu tím dech, takže se rázem uklidnil.,,To bylo úžasné!Zachránil jste mu život!Děkuji, je to můj týmový partner, nevím, co bych bez něj dělala."řekla horlivě a jakoby s obdivem.,,Mikoto je moc hodné a pěkné děvče."obrátila se Fugakova matka na Kisumi.,,Děkuji."usmála se Kisumi.,,Jako pouštní kobra..."zachrčel tiše Fugaku mezitím, co se vydýchával.Mikoto se na něj naštvaně podívala.
Když dovečeřeli, pustili se do probírání záležitostí, u kterých děti nemusely být.Poslali oba nahoru.Mikoto byla usměvavá a příjemná, ale jakmile se za nimi zavřely dveře pokoje, zamračila se.,,Ty si sedneš tam.Tohle je PROZATÍM tvoje část pokoje, zbytek je můj.Jestli vkročíš na mou část, zlámu ti všechno včetně nosní chrupavky."řekla.Odvrátil hlavu a posadil se na pohovku mu odkázanou.Mikoto přešla k zrcadlu a rozpustila si vlasy.Vzala kartáč a začala si je rozčesávat.,,Co tak zíráš?"zamračila se, když postřehla jeho otrávený pohled.,,Dívat se snad můžu ne?"zavrčel.,,Ne.Dívej se jen po svojí části."zavrtěla hlavou.,,Tak to ne, to zas prr!"křiknul.,,Jsi v mým pokoji!Budeš mě tu poslouchat!"vyjela.,,Ukážu ti, co je mi do tvýho pokoje."prohlásil, vstal a přešel k oknu.,,Řekla jsem ti, ať se nehýbeš ze svý části!"namíchla se.,,Já se můžu hýbat kam chci."řekl.,,To teda ne!Ne v mým pokoji!"prskala a v tu ránu byla u něj.,,Měla by sis dávat pozor, s kým mluvíš!"upozornil ji.,,Nikdo důležitej tady není!Vidím tu jen veš."sykla.V tu ránu se stalo něco neočekávaného.Snad to ani neměl v úmyslu, nebo ano, to už se nikdy nikdo nedozví.Jeho dlaň se vymrštila a přistála na její pěstěné, bezchybné tváři.Pokojem se ozvalo všem známé plesknutí, po kterém následovalo ticho.Ale jen na chvíli.Chytila se za tvář a nevěřícně se na něj podívala.,,Co si to dovoluješ?!Víš ty vůbec....?!"vylítla.Chytil ji a zacpal jí pusu.,,Přestaň ječet, nebo dostaneš ještě jednu, a větší!Nejsi sakra siréna!"zasyčel.Přestala se zmítat a nechápavě na něj zírala.Sundal jí ruku z úst a vydechl.,,Tohle je poprvé, co jsem něco takovýho udělal.Je to celkem dobrej pocit."zašeptal blaženě.,,Tys...mě...praštil..."vydechla stále jakoby nevěřícně.,,Jo."odtušil a vrátil se na pohovku, ze které prve vstal.Mikoto byla v tu ránu u zrcadla.,,Ale ne!Podívej se, co jsi udělal!Sakra, tohle make-upem nezamaskuju!"bědovala a nervózně otvírala všechny možné krémy a pudry.Pak přestala a podívala se na Fugaku.Pozoroval ji se zvednutým obočím jako někoho, kdo stojí ve vodě a řve, že hoří.Jako na povel, ač žádný nepadnul se oba dva nakažlivě rozesmáli.,,To byla šlupa."řekla po chvíli, když se uklidnili.Fugaku se podíval na svůj výtvor, který začal nabírat fialových odstínů.,,To jo."ohodnotil to.Přišla k němu a v tu ránu na tom byli stejně.,,Ty vole!"bylo jediný, na co se v tu chvíli zmoh.Jeho vyděšené písknutí se rozlehlo pokojem.Mikoto se usmála.,,Tys mě praštila!"vyjekl.,,Jo."ušklíbla se.Znovu se začali smát.Pak se na sebe podívali.,,V pohodě?"zeptala se Mikoto.,,Jo."kývnul a podali si ruce, tentokrát bezbolestně.,,Myslím, že Itachi a Dan sensei by z nás měli radost."ušklíbla se.,,To jo.Takže odteď žádný hádky."řekl.,,Žádný hádky."přikývla.
,,Nakonec to nebylo zas tak špatné, co?"usmála se Kisumi, když Fugaku s rodiči odešli.,,Ne, nebylo."odvětila, mezitím co odnášela talíře ze stolu.,,Ale...Mikoto....otec byl toho názoru, že ti to řekneme až ti bude osmnáct, ale já myslím, že by jsi to měla vědět teď."začala nervózně.,,O co jde?"zeptala se s úsměvem a vzala další talíř.,,Předně by jsi měla vědět, že je to velká čest.Někdo tvrdí, že jsi ještě dítě, ale už je ti třináct a měla by jsi začít přemýšlet do budoucna..."řekla.Mikoto se na ni podívala.,,No jo, já vím.Ale proč mi tohle říkáš?"nechápala.,,Domlouvali jsme se, ale je to už dýl...."zarazila se.Nevěděla, jak na to.,,Na čem?A s kým?"páčila to z ní.,,Asi by ses měla posadit."navrhla.,,Nechci sedět.Tak co je?"vyjekla zneklidněně.,,Domlouvali jsme se s rodiči Fugaku na vaší svatbě.Až tedy budete oba dospělí."vymáčkla se.,,Co?To jako....?"nechápala Mikoto.Kisume neodpověděla.Mikoto to došlo.Nádobí, které měla jí znovu vyklouzlo z ruky.Ráda bych napsala, že rozbila druhý talíř, ale tentokrát nebyl jen jeden.Celý komín, který držela dopadnul na dlaždice a s velkým hlukem se roztříštil.,,Mikoto!Budeš se mít dobře!Jsou vedoucí, bohatí a ty jsi pěkná a chytrá!Sami to navrhli!Buď rozumná, je to ideální!"přesvědčovala ji Kisumi.,,Jak jste to mohli udělat?Jen tak...."nechápala Mikoto a sledovala střepy na podlaze.,,Mikoto..."promluvila a udělala krok k ní.,,Ne!Nechoď ke mě!Teď tě nechci vůbec vidět!Ani tátu!"křikla a zatřepala hlavou, jako by odháněla komára.,,Mikoto!"zopakovala.Mikoto ale neměla v nejmenším úmyslu poslouchat dál.Otočila se a vyběhla ven ze dveří.Vůbec jí nevadilo, že tam leje jako z konve.,,Kam šla?"podivil se její otec, když se objevil mezi dveřmi.,,Řekla jsem jí to.."špitla.,,Ta ses zbláznila!"lekl se a udělal pár kroků ke dveřím.,,Nechoď za ní.Musí se s tím vypořádat sama."zarazila ho.Potom se sehnula a začala sbírat sklo, jako by se nic nestalo.
Utíkala pořád dál, občas vyšlápla nějakou tu kaluž, ale vůbec na to nedbala.Déšť ji bičoval do tváře.Občas si hřbetem ruky otřela oči, které měla úplně zamlžené od slz i deště, aby viděla na cestu.Vrazila do jakéhosi staříka, který nesl bedny.Ty se rozsypaly do bahna.Vůbec nevnímala nadávky, kterýma ji zasypával a pokračovala v cestě.Zahnula za roh a znovu s ní pořádně zacloumal náraz.Ucouvla a málem by upadla, kdyby ji neznámý nechytil za ruku a nepřítáhnul.,,Co tu děláš?"podivil se.Znovu si řádně protřela oči, než ho konečně poznala.,,Itachi?Co děláš venku?"nechápala.,,Jsem na procházce.A ty?Kromě toho, že brečíš?"pousmál se.,,Na procházce?V dešti?"podivila se.,,No a?Ale proč jsi tu ty?"připomněl.,,Já?Jo tak....já....já...já přece nebrečím!"vzpamatovala se.,,Fakt?"zeptal se.,,No jasně že ne!Měla bych?"nafoukla se.,,No já nevím, to bys měla vědět ty."řekl opatrně.Podívala se na něj a znovu se jí zachvěla brada.Náhle ho objala jako medvídka.Udivilo ho to, ale pak se usmál a pohladil ji po vlasech.Roztřásla se jí kolena.V tom pohlazení bylo něco víc a ona to cítila.Stiskla ho ještě víc, jestli to vůbec šlo.,,Co se ti stalo?"staral se.Podívala se na něho uslzenýma očima.Vypadala hodně rozrušená.,,Jste všichni stejný!"křikla a vytrhla se mu.,,Mikoto!"křiknul, ale to už pokračovala v cestě.Napřed za ní chtěl běžet, ale pak to zavrhnul.Zřejmě chce být sama.Doběhla až k bráně do Hyuuga čtvrti.Tam se zastavila a podívala se dovnitř.Křikla a ze všech sil zlobně kopla do jednoho ze sloupů, které ji tvořily.Pak se opřela zádama o zeď a svezla se na rozbahněnou zem.Schoulila se do klubíčka a brečela.Jak toho kluka nenávidí!Když si představí, že by s ním měla žít, cítí se úplně mizerně.To se radši zabije!Jak tak plakala, pravidelné bubnování deště ji uklidňovalo, ale zároveň taky uspávalo.Zanedlouho se jí zavřely oči.Když před ni skočil vysoký muž, ani to nezaregistrovala.Přišel k ní a opatrně ji vzal do náruče.Hlava jí spadla a opřela se o jeho hruď.Vyskočil a v tu ránu zmizel i s ní.
Kisumi zatím seděla v křesle a vyčítala si spoustu věcí.Určitě jí to neměla říkat tím stylem, jakým to udělala.Ozvalo se bouchnutí dveří a v hale se objevil její manzžel s Mikoto v náručí.Kapala z nich vody, jak na ně venku napršelo.,,Mikoto!"lekla se a vyskočila.Zavrtěl hlavou a ukázal, že nemusí mít strach.,,Jenom spí."špitnul a vydal se s ní na schody.Opatrně otevřel dveře do jejího pokoje, uložil ji na postel a přikryl.Pak neslyšně odešel.
,,Dane!Dane!"křičela hystericky.,,Tsunade...já ještě nechci zemřít..."vydechl.,,Pořád je tu .....spousta věcí, které můžu udělat...",,Nemluv Dane!"vykřikla.,,Má roztrženou ledvinu.i když je Tsunade Sannin, tohle nevyléčí...."pomyslel si ninja po Tsunadiné pravici.Stále se ho snažila zachránit, ale krvácel.Čím dál víc.,,Já nemůžu zemřít...tady..."zašeptal Dan a znovu zakašlal.,,Neměj starosti!Zastavím to krvácení!Budeš v pořádku.Zvládneš to!"křikla umíněně plačtivým hlasem.,,Vidím....Jsem rád...."zašeptal do deště.V tu ránu jako by se znovu zalknul.Jeho víčka povolila a oči se zavřely.Chakra na Tsunadiných rukou se rozzářila víc, protože už ji neměl kdo vstřebávat a ona proudila do prostoru.,,Dane!Vydrž!"vykřikla.Jeho oči se slabě otevřely a zase zavřely.,,Zatraceně, neodcházej!"brečela.,,Zadrž!Zadrž!"křičela.,,Zadrž!Zadrž!Zadrž!Zadrž!Zadrž!"volala pořád dokola a snažila se ho oživit.Dva přítomní ninjové na ni vyděšeně zírali.,,Tak přece přestaň!Je mrtvý!"řekl jeden z nich, když její hlas opět nabíral hysterických obrátek.Podívala se na Dana a přestala.Zůstala sedět a podívala se na své zkrvavené ruce.Zvedla hlavu a zakřičela.Pořádně, až se to rozlehlo ztichlým nočním lesem.























čáwky :) u mě na blogu je SONM (soutěž o nej mazlíka) thak pokud cete tak se přihlašte ;)
a promiň za reklamu x)