close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hate 4

27. dubna 2008 v 12:15 | Rin-chan |  Nenávist
Konec ulejvání
,,Okamžitě se přestaňte hádat!"křikl ostře jakýsi muž.Oba se na něj vyděšeně podívali.,,Vypadáte jak vyděšený kuřata, měli by jste se vidět."zasmál se.Pak dodal:,,Tahle podoba je jen pro efekt, aby jste se víc lekli."a v tu ránu tu byl nový kouř.Když se rozplynul stála na místě, kde se předtím nacházel vysoký muž pomenší žena.Mohlo jí být něco přes dvacet let, měla černé vlasy, svázané do uzlu a hnědé oči.Na sobě měla síťkované tričko těsně pod prsa s polodlouhým rukávem a dlouhé, černé kalhoty zastrčené ve vysokých botách.Nakonec měla dlouhou, rozepnutou béžovou vestu, která jí sahala až po kolena.,,Co tak koukáte, larvy?!"křikla energicky.,,Já jsem váš nový sensei, Mitarashi Ayako!"vysvětlila.,,Náš sensei je ženská?"podivil se nahlas Fugaku.Ani nemrknul a sensei před ním se stal pouhou fikcí.Zato za jeho zády se neobvykle zhmotnil.Něco se mu zablesklo před očima a na krku ho nepříjemně zastudilo železo.,,Co to?!"vyjekla Mikoto když si všimla jejího přemístění.,,Co jsi říkal?Asi jsem tě neslyšela...."usmála se medově.,,Nic pane..totiž paní...nic paní!"vykoktal.,,No prosím.Tak se mi to líbí."řekla a pustila ho.,,nechápu, jak mě, speciálnímu joninovi mohli dát na starost takovou verbež, jako jste vy.Podívejte se na sebe!Jste malý děcka!Všude jinde by jste ještě chodili do školy a sekali latinu, to jenom tady ne.Jste ještě malý a už z vás maj bejt smrtelný zbraně.Pitomost!"prohlásila.,,Ukážu jí, kdo je malej!"vztekla se Mikoto a zasealovala.Rozbehla se na Ayako.Těsně před ní udělala, jako že ji chce uhodit, ale zmizela, objevila se za ní a vykopla jí po krku.Ayako se ani nepohnula, jen její ruky vyletěla bleskovým reflexem a chytila útočící Mikoto za kotník.Ta málem upadla, ale protože to tak trochu čekala, udržela rovnováhu.,,Ty se mi líbíš.Máš zapálení pro boj."prohlásila Ayako.Mikoto se spokojeně ušklíbla.,,Přesto se na senseie neútočí, dokud neřekne!"zvýšila hlas a pustila ji.Mikoto rychle uskočila, kdyby ji snad chtěla uhodit, ale Ayako se zatím spokojila jen s pokáráním.,,Dobře, tak se koukneme, co ve vás je!Doteď jste se pořád jenom ulejvali, ale já vám garantuju, že teď je s tím schluss!Ještě budete kňučet a bědovat, že jste mi padli do rukou.Budete cedit krev, za to ručím."řekla.,,Litujeme už teď."utrousil suše Fugaku.,,Sklapni fracku!Mám doma dceru, o moc mladší než vy, ale neulejvá se a neodmlouvá.Vás oba strčí do kapsy.Já bych jí dala, kdyby se flákala!"zasmála se.,,Je mi té holky docela líto a to ji neznám..."špitla Mikoto.,,Vyjímečně souhlasím."kývnul Fugaku.,,Konec keců, do práce, bando líná!"rozhodla Ayako.Trénink, teď už opravdový a tvrdý, začal.
,,Tohle - není - možný...."oddechovala prudce Mikoto.Fugaku na tom nebyl o moc lépe, ale pořád se snažil tvářit důstojně.,,Snad nejste unavení, milánkové?"zeptala se medově Ayako.Zatímco oni vážně tvrdě trénovali, ona seděla opřená o kámen a zabývala se jejich buzerováním.Oba se na ni podívali trochu slabomyslným pohledem, až se musela usmát.,,Dobře.První trénink, budu k vám teda hodná."prohlásila.Oběma se rozsvítili oči očekáváním.,,Proto: Fugaku, dáš si dvě stě kliků na každou ruku a ty Mikoto třistatřicetdva přemetů."nakázala.,,Proč zrovna tolik?"podivila se Mikoto.,,Je to takové pěkné číslo."zašklebila se Ayako.Mikoto se na ni podívala se zvednutým obočím, udělala si u hlavy kolečko a dala se poslušně do přemetování.,,Tak dělej."pobídla otálejícího Fugaku a pohodlně se opřela o kámen.Po chvíli váhání se opravdu zapřel o pravou ruku, levou si dal za záda a začal klikovat.Konečně to měli za sebou, ovšem cenou byla ztracená hodina a půl a skoro veškerá fyzická energie.Mikoto se zhroutila na kolena, aby ulevila rukám, na které přenášela váhu.Fugaku se podlomily ruky a zůstal ležet na břiše.,,Nebylo to tak zlý."utrousila konečně špetičku chvály.,,Jste cvok."prohlásila vyčerpaně Mikoto a bylo jí jedno, jestli ji potrestá.,,Díky."usmála se.,,To snad ne.Znám svoje práva."použil Fugaku Mikotinu větu.,,Máš právo držet hubu a krok."vpálila a vstala.,,Jste jak chcíplý housenky."zabrumlala.,,Zkus si to, co my!"pomyslela si drze Mikoto.,,Podívejte na mě, já jsem v pohodě."provokovala.,,Někoho zabiju."zabručel Fugaku.,,Tak se vzchopte!Dneska to snad stačí.Aby jste věděli, že nejsem taková bestie, zítra máte volno.Ale ve středu sem zas naklusáte, a to v sedm ráno!A zkuste přijít o minutu pozdě, já vám dám!Když můžu vstát já, vy můžete taky!V sedm!Ne v sedm nula jedna, v sedm ať jste tu!"zdůraznila a s bouchnutím se vypařila.,,Ta ženská je cvok...."řekl Fugaku a pokusil se vzepřít na vyčerpaných rukách.Výsledek byl nulový a znovu se zhroutil na břicho.,,Nesnáším ji."dodal.,,Mě se líbí.Má styl."odporovala Mikoto.Udiveně se na ni podíval.,,Styl?K dokonalosti už jí chybí je latexovej oblek!Je to sadistka!"křiknul.,,Říkej si co chceš.Jsem ráda, že jsme ji dostali.Jo, trénink bude sice tvrdší, ale zato budeme silnější."pokusila se o úsměv, pomalu vstala, zapotácela se a znovu našla ztracenou rovnováhu.,,Jsi ztracená."prohlásil a taky se mu podařilo se zvednout.,,Říkej si co chceš."nafoukla se a pokusila se o svůj obvyklý, hrdý odchod.V takhle zničeném stavu ale spíš vypadala jako artritická, ploužící se stařenka.Fugaku se jí chtěl zpočátku smát, ale potom zjistil, že on na tom není o moc lépe.Přesto si zachovávali tvář a do vesnice se plazili odděleně, jako lidé, kteří se v životě neviděli.,,Tak se měj blbečku."utrousila, když se rozcházeli.,,Nápodobně."odvětil a zmizel za rohem.,,Bezva.Teď jsou v týmu dvě krávy."pomyslel si unaveně a dál se statečně, milimetr za milimetrem šunul ke svému domovu.Měli pocit, jako by přežili osm set let.
,,Mikotóóóó!Slíbila jsi mi, že si se mnou budeš hrát!"třepala s Mikoto ráno její malá, pětiletá sestřenice.,,Dej mi pokoj Britho."zabručela nevrle a převalila se.,,Vstávej!"strčila ji do ramene.,,Au!Dítě dávej pozor!"zasyčela.Po včerejším tréninku ji bolelo snad všechno svalstvo a těšila se, že se vyspí.Jako na potvoru ale dnes přišla na návštěvu její teta s malou, otravnou Brithou.,,Ne!Slíbila jsi to!"zamračila se malá.,,Jsem unavená a zítra mám trénink.Potřebuju se vyspat a nemám čas na stupidní hry!"řekla drsně a přetáhla si přikrývku přes hlavu.,,Mikoto!Mikoto, Britha je tu jednou za čas!Snad tě nezabije jít si s ní na chvíli hrát!"ozvala se zezdola Kisumi.,,Mami ale já jsem naprosto zničená!"odpověděla nešťastně.,A budeš ještě víc.Řekla jsem hned."zanotovala vesele.Mikoto se podívala do rozzářených oček malé sestřenky a vzdychla.,,Sakra, jak ty děcka otrávěj člověku život."zavrčela a vstala.Britha výskla radostí.Počkala, až se učeše, umyje a oblékne, pak ji popadla za ruku a dotáhla ji na zahradu.Tam se postavily proti sobě.,,A teď si budeme hrát na ninji."rozhodla.,,Ninja si bude hrát na ninji?Super.Trapas."vzdychla.,,Takže, já budu krásná, odvážná a inteligentní princezna z Uchiha klanu jménem Mikoto.A budu hrozně silná a..a...a....a taky slavná!A ty budeš hnusný, arogantní, smradlavý a tupý lupič Fugaku, který mě chce porazit."rozdala role.,,Tomu dítěti je pět, ale má super smysl pro odhadování charakteru."pomyslela si pobaveně Mikoto.,,Tak jo, napadni mě!"vyzvala ji Britha.Mikoto nevzrušeně vzala kunai a hodila jí ho k nohám.,,To ne!To není hra!Bojuj sakra!"křikla Britha.V tu chvíli ji jeden shuriken přibodnul ke stromu za ní.Zmlkla a vyděšeně vyvalila svá černá očka na sestřenici.,,Co tak čumíš?Chtěla jsi to, teď mi dej pokoj."sykla a složila se na lehátko.,,Ne!Ty jsi tak otravná a hnusná a já tě nesnáším!"křičela hystericky Britha.,,To mám ale smůlu...co teď udělám?"prohlásila Mikoto naoko plačtivým hlasem.,,Co se tu děje?"přišla udivená Kisumi.,,Mikoto si se mnou nechce hrát!"žalovala.,,No comment."utrousila Mikoto a zvedla se.,,Kam jdeš?"zeptala se Kisumi.,,Máme sraz...musím jít, ahoj."zalhala a vypařila se.,,Ta mě tak štve!"ulevila si Britha.,,No, když tu není, můžeš nám pomoct, aby ses nenudila."usmála se a podala jí utěrku.Britha se na ni zlobně podívala a pak se obrátila ke střeše, kde Mikoto zmizela.,,Já tě nesnáším!"křikla, ale Mikoto, která to zaslechla jen matně se zachechtala.
Nevěděla, kam jít, proto nabrala směr špitál.,,Dobrý den, já...hledám Mikenabi Itachiho."řekla sestře na recepci.,,Ano.Ten leží na pokoji číslo devět.Jste z rodiny?"zeptala se.,,Jsem jeho týmová partnerka."odpověděla.,,To vás tam mohu pustit."usmála se a pokynula ke schodišti.Potom se znovu vrátila k vyplňování papírů.Mikoto zamířila ke schodům a když zvedla nohu, ucítila znovu bolest po tréninku.Schody vyšla pomalu a po jednom, takže se na ni ostatní, kteří šli po těch deseti schodech občas divně dívali.Dokonce párkrát dostala nabídku od sestřiček, že jí pomohou na pokoj, načež načuřeně odpovídala, že není pacient, ale jde jen na návštěvu.Konečně zdolala horu a stála v prvním patře.Došla přede dveře pokoje a zaklepala.,,Dále."ozval se známý, veselý hlas.Nadechla se a vešla dovnitř.Itachi obrátil své zelené oči na Mikoto, která najednou nevěděla, jak začít hovor.,,Ahoj....přišla jsem tě navštívit."řekla nakonec a zavřela za sebou.,,Ahoj.To jsem rád, je tu šílená nuda."přiznal.,,To věřím."usmála se.,,Jak se jinak máš?",,Ale, jde to.Až na pár drobnůstek."usmál se a zaklepal na velkou sádru, kterou měl na noze.,,Moc mě to mrzí...."špitla.,,Nech toho, já se přece nezlobím."zasmál se a dloubnul do ní.,,Jak se může nezlobit?Buď je cvok, nebo naprosto dokonalej prototyp správnýho kluka."pomyslela si.,,Ještě to bolí?"zeptala se a položila dlaň na jeho nohu.,,Už ne.Ale štve mě to, měsíc budu mimo provoz, a to budu ještě rád, když ta noha bude aspoň trochu podobná té, jakou jsem měl dřív."vzdychnul.,,Já jsem kráááááva!"napadlo ji.,,A ty?Vypadáš jinak."řekl.,,Jo, tomu bych se nedivila."odvětila a vyprávěla mu o nové, sadistické učitelce.,,Chtěl bych vás vidět, to musel bejt pohled!Zničení Uchihové!"smál se.,,Nech si to.Až budeš zdravej, taky se ti to nebude líbit!"dloubla do něj, ale s úsměvem.,,Uvidíme."zasmál se.,,Dneska máme volno, ale nevím, co mám čekat zítra."zamyslela se.,,Tak sbohem, rád jsem tě poznal."pronesl a oba se rozesmáli.V tom se ozvalo zaklepání a vešel Fugaku.Mikoto se rázem přestala smát a i jeho tvář poněkud zkameněla.,,Ahoj Fugaku."pozdravil rychle Itachi, ještě než stačil jeden druhého urazit.,,Já už půjdu.Měj se pěkně a brzo se uzdrav."řekla Mikoto a vstala.Když se míjela s Fugaku, zavadil o ni ramenem a ona narazila zády do jedné ze skříní.,,Kreténe, dávej bacha!"vyjela.,,Promiň, co jsi říkala?"obrátil se.,,Už zase...."vzdychnul nešťastně Itachi.,,Říkám, že jsi kretén a máš dávat pozor.Nebo seš hluchej?!"odvětila.,,Já nejsem hluchej, ale ty jsi...!"začal.,,Fugaku!Uklidněte se oba!Prosím, aspoň tady!"zarazil je Itachi.Oba zmlkli a podívali se na něj.Mikoto se potom znovu urazila, vyplázla na Fugaku jazyk a důstojně opustila místnost.,,TOHLE se ti líbí?"podíval se zamračený Fugaku na Itachiho.Ten jenom pokrčil rameny.,,Není taková pořád.Když chce, umí být i milá."řekl.,,Když chce.A kolikrát jsi ji viděl chtít?"nadzvednul Fugaku obočí.,,No comment."pronesl Itachi a oba se rozesmáli.
,,Já jsem ani nesepsala závěť...."funěla Mikoto.Seděla opřená o strom a snažila se sebrat zbytky své důstojnosti, zatímco se Fugaku ještě z posledních sil pokoušel porazit Ayako.,,Jste pomalí, milánkové!"ušklíbla se a odrazila Fugakův útok.Ten se zhroutil u vedlejšího stromu a prudce oddychoval.,,Je nám třináct!"křikla Mikoto.,,No a?Já ve vašich letech už jsem byla dávno chuunin a v patnácti se ze mě stal jonin!"odvětila Ayako a přejela je pohledem.,,My ale nejsme jako vy."prsknul Fugaku a vstal.,,Ne, to nejste, já jsem nebyla looser."usmála se.,,Nezdáme se jí slabí.Chce nás vyprovokovat k lepšímu výkonu."napadlo Mikoto.Vstala a snažila se co nejvíc uklidnit svalový třes, který jí vyvolala únava a vyčerpání.,,Teď na vás zaútočím.Braňte se."řekla a zpříma se na ni podívala.,,Vždyť sotva stojíš."zasmála se.,,Mě nikdo ponižovat nebude."řekla pevně.Fugaku se na ni udiveně podíval.Tvářila se dost odhodlaně a rozhodnutě.,,Takhle jsem ji ještě neviděl....."zašeptal a zamračil se.,,Dávám vám pět vteřin."upozornila ji Mikoto.,,Nepotřebuju je."ušklíbla se Ayako.,,Pět....čtyři..."začala odpočítávat.,,Neudělej si trapas."poznamenala Ayako.,,Dva....jedna."dořekla a zvedla oči.V poslední záblesku mohla Ayako vidět červenou barvu jejích duhovek.Náhle Mikoto zmizela a objevila se za ní.Ayako se otoila a rozmáchla se rukou, to už ale Mikoto byla jinde a vykopla.Zasáhla Ayako do kříže.Ta spadla na kolena a rozbouchla se v kouř.Zároveň kdosi chytil Mikoto za krk.Ayako však náhle zjistila, že místo své žačky drží kus dřeva.Mikot neotálela a hodila po ní několik kunaiů, které Ayako vyblokovala svými.Mikoto zasealovala.,,Katon: Goukakyuu no Jutsu!"křikla.,,Co?Ale genini nemůžou používat ninjutsu, ubírá jim příliš mnoho chakry!"křikla vyjeveně Ayako.Od Mikotiných úst se vyvalila ohnivá koule, která mířila na Ayako.,,Doton: Doroku Gaeshi!"poručila a před ní se utvořila obrovská, hliněná stěna, o kterou se plameny rozbily.,,Uf.."vydechla.,,Jste pomalá, sensei."ozvalo se za ní a ona si stačila tak tak dřepnout, aby se vyhnula Mikotiné ráně.Ta uskočila opodál a znovu použila ruční pečetě.,,Katon: Housenka no Jutsu!"vykřikla a začala po své učitelce plivat ohnivé střely.Ayako se jim celkem snadno vyhýbala a blížila se k Mikoto.Ta ale věděla co udělá dřív, než to napadlo Ayako.Ayako po ní hodila kunai tak, aby musela uhnout doprava, kam vzápětí na to hodila další.Mikoto proti němu hodila svůj a vyskočila do vzduchu.Obrátila se hlavou dolů, vzala tři nože a hodila je.Pak rychle sáhla pro další tři a vrhla je tak, aby se střetly s těmi prvními.Všechny kunaie tak změnily směr a Ayako nevěděla, kam skočit dřív.Jeden z nich ji lehce zasáhnul do paže a udělal jí šrám.Mikoto doskočila zpátky a podívala se na ni.,,To byl velmi dobrý výkon.Už hodně dlouho se nikomu nepodařilo mě zranit."uznala.Mikoto se usmála, ale její vyčerpání dostoupilo vrcholu.Zavřela oči a zhroutila se na zem.Celý boj byl dílem dvaceti vteřin a Fugaku na to hleděl trochu překvapeně.,,Myslím, že dnes končíme."řekla Ayako a podívala se na nehybnou Mikoto.,,Tvůj poslední dnešní úkol je dopravit ji v pořádku domů.Zítra se tu sejdeme v sedm.Zatím."rozloučila se a zmizela.,,Bezva, ještě ji potáhnu domů."odfrknul.Ale musel uznat, že to co právě předvedla nebylo nejhorší, proto ji jako ,,za odměnu" vzal a vydal se s ní domů.Zaklepal na jejich dveře, předal ji rodičům s ujištěním, že jí nic není a sám se vydal k sobě, aby si odpočinul od drsného tréninku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama