
Poučená
Od Danovi smrti a Itachiho zranění uběhlo pět let.Už se smířili s tím, že s novým senseiem to prostě žádná pohádka nebude, a její trénink z nich dokonce udělal elitu mezi týmy.Museli uznat, že měla pravdu.I když většinou držela pohromadě spíš s Mikoto, a tak kluci zažili perné chvíle.Ze všech tří se stali jonini a Fugaku s Mikoto měli nastoupit do jednotek vojenské policie, kterou založil a vedl Uchiha klan.Itachiho snem zase bylo dostat se k ANBU, na což měl dobré předpoklady.S Mikoto si v nejbližších měsících byli hodně blízcí, ale Mikoto se za každou cenu snažila ututlat to před svou rodinou.Pořád ji strašil slib, který uzavřel Fugakův otec s jejím, i když o tom Fugaku neměl ani tušení.Ti dva se spolu hádali pořád naprosto stejně a jejich povahy se nijak výrazně nezměnili.Mikoto pořád mlátila pantem a stále se neodnaučila urážet soupeře.Velmi brzy se jí to mělo stát osudným.Ale kdo to mohl vědět?
,,Tak týme, poslouchejte!"křikla energicky Ayako.Od doby, kdy se stali joniny už je nenazývala lemplama, červama, larvama, frackama, parchantama ani ulejvákama.Mluvila s nimi normálně.,,Tohle je naše poslední mise, kterou splníme jako tým devět.Po jejím samozřejmě úspěšném dokončení se tým rozpadne a budete každý sám za sebe.Tohle vám ale nemusím říkat, snad si to uvědomujete, ne?"podívala se na ně.Všichni přikývli.,,Dobře.Ještě než vyrazíme vám chci říct, že první měsíce s váma jsem si myslela, že skočím z mostu, protože jste byli hrozní."přiznala.,,Ale vybičovali jste se a teď můžu s klidem říct, že jsem na vás pyšná a jsem ráda, že všichni ví, že vy jste můj tým.",,Myslím, že jste to vystihla i za nás, sensei."zasmála se Mikoto.,,Tak dobře.Teď konec zábavy, máme práci!"křikla svým obvyklým tónem.Všichni se připravili.K jejich týmu byli připojeni ještě Hizashi a Hiashi Hyuuga kvůli byakuganu, kterým mohli bezpečně zkoumat terén.,,Jdeme!"zavelela a vzápětí už po nich nebylo ani památky.
Skákali z větve na větev, Mikoto se držela vepředu s Ayako a pořád se něčemu smály.,,Chápeš je?"nadzvednul obočí Fugaku.,,Ne.Ale nejsem si jistej, jestli bych chtěl."zasmál se Itachi.,,Jsou obě stejný."postěžoval si Fugaku a podíval se na senseie a svoji kolegyni před nimi.Náhle se zastavily a skrčily se do listoví stromů.Oba k nim přiskočili a podívali se směrem, kam koukaly.,,Co je?"nechápal Itachi, protože stejně jako Fugaku tam nic neviděl.Zato Hiashi s Hizashim zpozorněli a na cosi se podívali.Ayako neodpověděla, dál zamračeně pozorovala prostor vepředu.,,Mikoto."řekla aniž by uhnula pohledem.Mikoto přikývla a v tu ránu zmizela.Náhle ji viděli, jak se objevila dole, otočila se a kopla do prázdna.Její noha se ale o něco zarazila a na zemi se objevil sténající muž.Obrátila ho na břicho, přiklekla ho a pod krk mu přiložila kunai.,,Tohle bylo skrývací jutsu.Jen jediní lidi se umí udělat neviditelnýma.Seš z Kitsuki klanu, že jo?"ušklíbla se.,,Nejdeme za ní?"obrátil se Itachi na Ayako.,,Ne.Může jich tam být víc, nemusí o nás hned vědět.Mikoto to otestuje.Je jonin, zvládne to."odvětila a pozorovala svou žačku.,,Cos tu dělal?"zeptala se muže Mikoto.,,Nic."odpověděl a Mikoto mu přitlačila nůž silněji na krk.,,Nekecej.Co jsi tady dělal?"zopakovala.Mlčel.Chytila ho za vlasy a zvedla mu hlavu co nejvíc, takže mu páteří projela ostrá bolest.,,Jestli přitáhnu ještě víc, budou se ti pomalu lámat a drtit obratle.A to docela bolí.Takže?"začala.Pořád mlčel.Mikoto jen malinko přitáhla.Ozvalo se tiché zapraštění a muž vykřiknul.,,Dobře, dobře!Řeknu ti, co chceš, ale pusť mě!"vyjekl.,,To zní líp."usmála se a povolila.,,Byl jsem tu, protože jsem vás měl..."začal.Náhle zasténal a zmlknul.Mikoto mu sáhla na krk.,,Je mrtvý."pomyslela si a vyndala otrávenou jehlu, která se mu dosud chvěla v hrdle.Rozhlédla se kolem, připravená na další útok.,,Obávám se Hiroshi, že už nic neřekneš."ozvalo se kdesi nad ní.Podívala se do větví a spatřila asi deset mužů, jak na ni pohrdavě hledí.Usmála se a vstala.,,To nevadí.Snad se to dozvím od vás."prohlásila.Jeden z nich vyskočil a máchnul po ní mečem.Uskočila.Hned jak dopadla ji někdo chytil za kotník a strhnul pod zem tak, že jí zůstala vyčnívat jen hlava.S prásknutím zmizela a objevila se za mužem, který na ni zaútočil.Jednou ranou meče mu proklála hruď.,,Jdeme!"zavelela Ayako a společně s Fugaku a Itachim vyskočila z úkrytu.,,Je vás tu víc?"zeptal se ledově vůdce, když je uviděl.,,Jo.Jsme tým devět.A vy jste očividně žoldáci Kitsuki, že jo?"usmála se Ayako.,,Správně."ušklíbnul se.,,Potom jste to vy, koho máme zlikvidovat."kývla spokojeně Ayako.,,Nás?Vy?My jsme z Kamenné, na nás nemáte šanci!"rozesmál se.,,Ještě uvidíme."zamračil se Itachi.Ayako vyskočila po vůdci a skoro zároveň s ní i ostatní, každý na někoho jiného.Boj začal.
Hiashi s Hizashim si vedli pochopitelně nejlépe, ale Fugaku jim byl natvrdo v patách.Mikoto dostala poměrně slabého soupeře, asi patnáctiletého zrzavého kluka.V jednu chvíli se jí podařila elegantní otočka, při níž ho sekla do paže.Dodalo jí to na sebevědomí a ozvalo se v ní její staré já.,,Hele, zrzy zrzy, co tě mrzí?Ta zrzavá palice, ta tě mrzí nejvíce."zasmála se.Kluk se zamračil.,,Máš něco proti mým vlasům?"prsknul.,,Ani ne.Ale radši bych na ně nechytala, mohla bych se popálit."ušklíbla se.Kluk zařval a praštil do země, která se rozevřela a Mikoto málem spadla do obrovské pukliny.Přesto se nepoučila.,,Víš jaký je rozdíl mezi tebou a zápalkou?Žádnej, oběma vám hoří hlava."pokračovala.,,Mikoto!"okřiknul ji Fugaku.,,To je řečí.Piháčkovi to nevadí, že ne?"otočila se na něj.Byl celý rudý a v očích se mu zrcadlil vztek.Zasealoval.,,Doton: Doryuuheki!"křiknul a přiložil dlaň na zem.Mikoto vše zaznamenala sharinganem a uskočila, protože se jí pod nohama začala hýbat země.Vzápětí z ní vystřelilo cosi jako kleště.Ona sama se jim sice vyhnula, ale její vlasy, které i přes poučování a upozorňování všech byly skřípnuty.,,Sakra!Do háje!"nadávala a snažila se vyprostit.Kluk se pousmál.,,A teď nemáš žádnou hloupou poznámku?"ušklíbnul se, jasně spokojený se svou momentální nadřazeností.Znovu zasealoval:,,Doton: Doryuu senga!"křiknul.V pravé ruce se mu objevil větší, hliněný oštěp s ostrou špicí.Rozběhnul se proti ní.Před Mikoto přistál kunai, který hodil Hizashi.,,Odřízni se!"křiknul mezi bojem.,,Já a zničit si vlasy?Ani mě nenapadne, to radši umřu!"prohlásila.,,To chceš zemřít kvůli vlasům?!"rozzlobil se Fugaku.,,Víš jak dlouho rostly?!"zamračila se.To už ale byl zrzek u ní.Napřáhnul ruku a vší silou zabodnul oštěp do těla.Mikoto ucítila zásah a bolest.Jenže ránu neschytala ona, tělo nebylo dívčí.Ozval se smrtelný vzdech a výkřik.Mikoto otevřela oči a celá zbledla jako křída.,,Říkal jsem ti.....že se..ti ty urážky...nevyplatí..."vydechnul Itachi a nepatrně se usmál zkrvavenými ústy.Oštěp jím projel skrz a trochu jí zavadil o bok, na kterém jí udělal jizvu.Mikoto ještě žádnou neměla, protože si na své tělo dávala pozor, ale její starost teď nebylo krvácení.Alespoň ne její.,,Itachi!"zaječela.Všimla si, že jeho mečem probodnul kluka.Vytáhnul ho a kluk padnul mrtvý na zem.Oštěp i kleště, které ji držely se rozsypaly na jemný prach.,,Itachi!"zopakovala a chytila ho, protože upadnul.Položila si ho na kolena a podívala se na ránu.,,Já nejsem zdravotník...zdravotníka!Ale my žádného...Itachi ne!"křičela.Itachi vykašlal trochu krve a podíval se na ni.,,Hlavně neumírej.To ti zakazuju!"řekla a pak se obrátila.,,Ayako-sensei!"křikla.Ayako skolila svého soupeře a přiběhla k nim stejně jako ostatní.,,Itachi!Itachi mluv se mnou!"řekla ostře a zvedla mu hlavu.,,A co mám řikat?"zakuckal a pousmál se.,,Zastavte někdo to krvácení!"křiknul Fugaku.,,Itachi..."vzlykla Mikoto.,,Hlevně nezavírej oči.Zůstaň vzhůru a poslouchej mě.Itachi!Musíš vnímat."zatřásla s ním.,,Zkusím to..."souhlasil.,,Dobře."kývla a vzala ho na záda.,,Udržujte ho vzhůru!"poručila studentům a rychle se vydali zpět k vesnici.
Mikoto seděla na lavce v nemocniční chodbě a jako uzlíček neštěstí koukala na podlahu.Hiashi seděl u Mikoto a snažil se s ní mluvit.Fugaku nervózně pobíhal chodbou.,,Už je v nemocnici, bude to dobrý."utěšoval ji Hiashi.,,Ne!"křiknul naštvaně Fugaku.,,Ona se nepoučí!Kdybys u toho souboje držela hubu!Nebo si aspoň odřízla ty vlasy!Co by ti to udělalo?Vlasy ti dorostou!Jestli zemře...!"křičel.Mikoto ho ignorovala a dál zírala na podlahu.,,Fugaku!Myslím že zná svoji vinu, a tenhle ,šetrnej´ způsob, jakým to říkáš jí moc nepomůže."podíval se na něj Hiashi.,,Jí nepomůže!No jasně, utěšujte ji!Vlastně chudinka Mikoto, vždyť ji zranili!Itachi si za to může sám!"křičel Fugaku.Náhle zmlknul.Mikoto měla sklopenou hlavu, ale všimnul si, že se jí na tváři něco zalesklo.Byla to slza.Fugaku ji nikdy neviděl brečet.,,Vím, že za to můžu..."řekla tiše.,,Říkali jste mi to tisíckrát.I on.A já jsem se nepoučila..."vzlykla.Nikdo nic neříkal.Otevřely se dveře a nad nimi zhaslo červené světlo, což napovědělo, že lékaři skončili.Ze dveří vyšla Ayako, bez své vesty.Ta byla celá od krve, jak na zádech nesla Itachiho.Mikoto se zvedla a skočila k ní.,,Ayako-sensei!Co je s ním?Je v pořádku?!"naléhala.Ayako se podívala za sebe.Mikoto pochopila a vtrhla do dveří, aniž jí v tom stačila zabránit.Dva metry za nimi se zarazila.Podívala se na postel, kde Itachi ležel.Neviděla ho, jenom bílé prostěradlo, pod nímž mohla rozeznat lidské rysy.Kolem stáli doktoři.Prostěradlo reflexovalo v místnosti výraznou, pro Mikoto v tu chvíli až nechutnou bílou barvou.Před očima se jí zatmělo a musela o krok ustoupit, protože se jí zamotala hlava.Pak se vrhla k posteli.,,Itachi!"řekla jeho jméno.Věděla, že zbytečně, ale musela.Padla obličejem na postel a rozbrečela se.,,Itachi!"křikla znovu.Zbytek týmu stál u dveří a trochu vyjeveně to pozoroval.Fugaku přišel k posteli a podíval se na mrtvého kamaráda.Pak zavřel oči, vzdychnul a podíval se na Mikoto.,,Máš co jsi chtěla?!"štěknul.,,Fugaku."napomenula ho Ayako.,,Teď brečíš!To sis ale měla rozmyslet dřív!Itachi zmeřel, a jenom kvůli tobě!"zakřičel a rychle vyšel z místnosti.Mikoto zvedla hlavu a podívala se do míst, kde měl obličej.Jemně po něm přejela rukou, pak se zvedla a rychle utekla.V běhu si utírala slzy.Kašlala na volání Ayako, seběhla dolů, ven z nemocnice a opřela se o plot.Svezla se na zem a skrčila se do bobku.Už přes hodinu pršelo a všude bylo bahno.Vždy čistotné Mikoto to teď bylo naprosto jedno.Zanedlouho na sobě ucítila něčí pohled.Zvedla oči a podívala se na Hizashiho.Hyuugu, kterého vždycky štvala a provokovala.,,Nastydneš."řekl svým obvyklým, zamračeným tónem.,,No a?"špitla a utřela si slzy, které jí stejně hned zase vyhrkly.Přišel k ní a dřepnul si.,,Vím, že mě nesnášíš.Já tebe taky.Ale teď potřebuješ pomoct."řekl a opatrně ji vzal do náruče.Neprotestovala, naopak se ho chytila kolem krku a nechala se nést.Vydal se s ní domů.Přede dveřmi přestala vzlykat a tiše promluvila.,,Děkuju...už to zvládnu."Hizashi přikývnul a postavil ji.Otočila se a zmáčkla kliku.Hizashi sešel schody a chystal se odejít.V tom ho zarazil její hlas.,,Myslíš, že ho to moc bolelo?"zeptala se a cviěla na dveře.Zamyslel se.,,Myslím, že jen chvíli."řekl nakonec.Mluvila, ale byla zády.,,Doufám.Hizashi...já...děkuju."špitla a otevřela dveře.Zmizela vevnitř a Hizashi osaměl.,,Ona mi poděkovala?"podivil se.





















