
Jedna z mála
,,Mikoto!Mikoto vstávej!"třásla s ní ráno Kisumi.Mikoto otevřela oči a podívala se na ni.,,Už dneska?"zabrumlala.,,Jo."kývla Kisumi.Mikoto se namáhavě zvedla a podívala se na sebe do zrcadla.Viděla bledou příšerku s ohromnýma kruhama pod očima a rudým nosem.,,Máš teplotu."řekla starostlivě Kisumi a sáhla jí na rozpálené čelo.,,Co bys čekala?Marodím už týden."zasmála se nevesele a zakašlala.,,Já nevím.Nechceš to odložit?"starala se Kisumi.Mikoto se na ni pobaveně podívala.,,Nechceš mi uvařit čaj?"usmála se drze.,,Jak myslíš."pokrčila Kisumi rameny a vydala se dolů do kuchyně.Mikoto se znovu zadívala do zrcadla, opět se lekla svého vzhledu a oči jí sklouzly někam, kde nebyly už skoro měsíc.Vstala, přešla k zrcadlu a vzala do ruky krabičku s make-upem.,,Tak jo, ale jen trochu, abych nevypadala jak prateta Freza."pomyslela si a v hlavě se jí objevil obrázek její mrtvolně bledé Uchiha pratety.Podle zvyku její ruce vykonaly to, na co byly léty navyklé a pro co dlouho myslela, že jsou stvořené.Její pleť nabrala zdravé barvy a kruhy pod očima zmizely.Jakž takž se učesala a stáhla vlasy do pevného, pěticentimetrového ohonu.Upnuté tričko a sukni červené barvy nechala ve skříni, tentokrát se oblékla do něčeho, co nosí téměř všichni Uchihové hodnosti jonin a výš.Oblékla si tmavě modré tříčtvrťáky, holeně ovázala obinadly a přes hlavu přetáhla stejnobarevnou mikinu, takovou, jakou nosí jonini.Místo červené spirály ale měla na pažích zelenou, čtyřcípou hvězdu s Uchiha znakem uvnitř - znak Vojenské policie.Nakonec přibyla zelená joninská vesta.Meč zasunula do pouzdra na zádech a na ruce si navlékla bezprsté rukavice.Podívala se na sebe do zrcadla a trochu se zamračila.,,Vypadám jako táta."pomyslela si.Chvíli přemýšlela a potom si vyhrnula rukávy k loktům.,,To je lepší."usmála se.Vyšla z pokoje, zavřela dveře a sešla dolů.Když se objevila v kuchyni, Kisumi se na ni se zájmem podívala.,,Co je?"poněkud vyštěkla Mikoto a znovu zakašlala.,,Nic.Jenom je to super pocit, vidět svoje dítě v takovém oblečení.Málokteří rodiče se toho dočkají.Jsem na tebe pyšná."usmála se.,,Děkuju."hlesla a dala jí pusu na tvář.Pak se podívala na hodiny.,,Jejda, musím běžet."prohlásila a začala si obouvat boty.,,Ale co ten čaj?"ozvala se Kisumi a pozvedla ruku s hrnkem.,,Přežiju to.Ahoj!"zamávala jí.,,Tak dobře.A neudělej nám ostudu."kývla Kisumi.,,Jojo.Ahoj tati!"křikla na otce.,,Počkej, já jdu s tebou!"upozornil a vyšel ve stejných šatech.,,No jo, promiň."uchichtla se a počkala, až si i její otec nazuje sandály.,,Tak běžte, poldové."křenila se Kisumi.,,Haha.Tak ahoj!"řekla Mikoto a oba vyšli ze dveří.,,Jasně.A já jdu ZASE uklízet."povzdechla Kisumi a hodila okem po nádobí od snídaně.Jak jinak?
,,Kde je?"rozčiloval se vůdce Uchiha klanu a nervózně pohlédnul nahoru.,,Kde je kdo?"nechápala jeho žena.Muž uhodil pěstí do stolu a obrátil se směrem k pokoji jeho osmnáctiletého syna.,,Fugaku!Už ať jsi dole!"křiknul.Z úplně opačného směru, z obývacího pokoje nakouknul do kuchyně Fugaku.,,Proč křičíš?"nechápal.,,Kdyby ses zeptal, řekla bych ti, že je náš syn vzhůru už dlouho."řekla s klidem Fugakova máma a mrkla na něj.,,Ale jinak tě samozřejmě nepoučuju."dodala.,,Kde máš vestu?"zavrčel, aby si alespoň trochu uchoval vážnost.Fugaku se mlčky otočil a sundal ji z opěradla na křesle.,,Fajn."zabručel otec a vrátil se ke své snídani.Fugaku narozdíl od Mikoto patřil k Vojenské policii už týden.,,Dneska tam bude poprvé Mikoto.Všechno jí ukážeš, jasné?"prohodil.,,Hm."odvětil Fugaku, obléknul si vestu a nasadil meč.,,Já jsem hotový."obrátil se na otce.,,Dobře.Tak jdeme."přikývnul.,,Ty nejdeš?"obrátil se udiveně Fugaku na mámu.,,Není mi dobře."zavrtěla hlavou.,,Tak jo.Brzo se uzdrav.Ahoj."rozloučil se s ní a společně s tátou vyrazil k budově Vojenské policie, kterou založil Uchiha klan a které šéfoval jeho otec.Sotva vešli dovnitř, zaujal je hovor hned dole u recepce.,,Ale ne, to je omyl.Já tady mám být!"naléhal slušně, ale vytrvale dívčí hlas.,,Bohužel vás nemůžu pustit dál bez toho potvrzení."zavrtěl hlavou vrátný.,,Ale já to potvrzení nemám.Mám to vyřízené přímo od Uchihy Daisukeho, ten tady přece velí.Nepotřebuju ten papír."řekla.,,Já vás bez něj ale pustit nemůžu.Tak by sem mohl přijít každý."prohlásil.,,Tím chcete říct co?"nechápala.,,Co se tady děje?"zakročil rázně Daisuke.Dívka se s trhnutím ohlédla a vrátný zbledl.,,Daisuke-sama!Vysvětlete mu prosím, že nejsem vetřelec ani terorista."vydechla Mikoto.,,Musím vás pochválit, že dobře plníte svou práci, ale ta dívka nelhala.Je zapsaná mnou osobně."řekl na adresu vrátného.,,Omlouvám se, ale něměla povolávák a..."začal nervózně.,,Dobře dobře, to stačí, moje chyba.Pokračujte."přerušil ho netrpělivě Daisuke a podíval se na Mikoto.Pokynul jí jedním směrem.Usmála se, vrhla na vrátného, který se snažil udělat co nejmenší vítězoslavný pohled a vydala se směrem, kterým Daisuke ukazoval.
Pozval ji do kanceláře a zavřel dveře.Fugaku zůstal stát u dveří, zatímco Mikoto postoupila blíž.Daisuke se otočil zády k nim a vyhlédl z okna.,,Vítám tě mezi námi a zároveň se omlouvám, že jsi měla už tak brzy takové problémy se vstupem."začal.,,To je v pořádku..."prohodila.,,Doufám, že toto neovlivní tvé výkony a povedeš si výborně.Tak, jako tvůj otec, který je mimochodem jeden z nejlepších u naší policie."řekl.Mikoto mlčela.Nebylo by slušné skákat mu do řeči.,,Protože dnes začínáš, přidělil jsem tě pod Fugakův dohled.Je oficiálním členem teprve týden, ale zapojoval se již dříve a proto věřím, že ti s mnohým pomůže.Smíš se na něj obrátit s čímkoliv a jsem si jist, že budete dobrý tým."prohlásil.Mikoto se krátce ohlédla na svého týmového partnera a znovu se obrátila na jeho otce.,,Jistě.Vynasnažím se, abych dělala Vojenské policii co nejlepší jméno."hlesla.,,Výborně.Je vidět, že jsi dcerou svého otce.Teď můžeš jít."kývnul Daisuke.Mikoto se slabě uklonila a obrátila se.Fugaku otevřel dveře a dal jí přednost.,,Děkuju."usmála se a vyšla na chodbu.Ještě okamžik a Daisuke v kanceláři osamněl.,,Páni, takovej proslov."vydechla když si byla jistá, že je neslyší.,,Jo.Táta si na tohle hodně potrpí."souhlasil Fugaku.,,Je vidět...."pomyslela si pobaveně Mikoto.,,Ale máš štěstí.V celý policii jsou z osmdesáti vojáků jenom tři holky, z toho jedna máma, pak moje sestřenice a ty."vyjmenovával.,,Co?A proč?"nechápala.,,No, i když některé Uchihy jsou hodně silné a nadané, jsou to prostě ženy.Otec jim nevěří.Musíš mu být asi hodně sympatická."vysvětlil.Mikoto se znovu vybavil slib, který mezi sebou uzavřeli jejich rodiče a přes tvář jí přelétnul mráček.,,Je to snad špatně?"nechápal Fugaku.,,Ne.Vůbec ne.To nic."usmála se rychle.,,Tak jo.Napřed ti ukážu, kde co najdeš.Šéfovu kancelář už znáš."podíval se na ni.,,Jo."kývla.,,Tak začneme prvním patrem, tam mají většinou kancly ti nadřízení."navrhl.,,Jak nařizuješ."řekla naoko vážným tónem.,,Ach jo.Ta jdem."přikázal a zabočil na schodiště.Mikoto ho následovala.
Během hodiny měli prohlédnutou celou budovu.Nakonec se objevili dole, na větším dvoře, kde všichni trénovali a cvičili.,,A tady probíhá výcvik.Často se tu dost zapotíš...i když, po výcviku Ayako-sensei."ušklíbnul se.,,Jasně, chápu."kývla a rozhlédla se.V rohu cvičiště, u vodního příkopu uviděla vcelku pohlednou černovlásku s vlnitými vlasy zhruba po pás.Seděla a bavila se se třemi jen o něco málo staršími chlapci.Pořád se usmívali a očividně se dobře bavili.,,Předpokládám, že tohle je tvoje sestřenice."ukázala na ni.,,Jo, to je ona.Musím tě varovat, je to v celku potvora a je alergická na to, když je v její blízkosti nějaká další holka, co vypadá k světu.Mámu nebere jako konkurenci, ale teď jsi tu ty a ona si bude muset zvykat na to, že už tu prostě mezi všema nebude sama ta ,náctiletá´."ušklíbnul se.,,Do zelí jí nepolezu, stejně ani nemůžu.Myslím, že jednou by to viděl Daisuke-sama a hned letím jak já, tak táta."zasmála se.,,Co tím myslíš?"zamračil se.,,Nech to plavat."odbyla ho Mikoto která si všimla, že je černovláska zaregistrovala a jde k nim.,,A hele, novej přírůstek.Tak tě tady vítám."podívala se na Mikoto.,,Já jsem Sarame."představila se.,,Ráda tě poznávám.Jmenuju se Mikoto."usmála se zdvořile.,,Mikoto?Ale jo, tebe znám.No, třeba ti to tady půjde.Ale dávej si bacha, většina kluků je tady...no..."zmlkla a nasupeně se ohlédla.Jeden z kolegů ji právě plácnul po zadku.Napřáhla se a jednou ranou ho přibila k zemi.,,Trocha jinejch."dořekla a medově se usmála.,,Jasně..."vydechla Mikoto a zaraženě sledovala Uchihu, jak se sbírá ze země.,,Tvoje oblíbená disciplína."zavrčel Fugaku.,,S tím jsem skončila."ohnala se.,,Tak se to zase nauč.Tady je to potřeba.Drž si je dál od těla, nebo budeš matkou ani nemrkneš."zavtipkovala Sarame.,,Jasně."rozesmála se Mikoto.,,No, já musím letět.Mám pod sebou pár borečků.Ale ráda jsem tě poznala.Ještě se uvidíme."rozloučila se a odešla.,,Co kecáš?Dyť je milá."obrátila se na Fugaku.,,To je skoro stejnej vtip jako by to někdo řekl o tobě tak před půl rokem."hlesnul.,,Co?nech si to, jo!"dloubla do něj zamračeně.,,Manželský hádky mi nesvědčí."vzdychnul.,,Budeš si muset zvyknout."zašeptala a znovu se trochu zamračila.Fugaku si toho všimnul.,,Co ti zase je?Takové narážky máš celou dobu!Proč?"uhodil.,,Co?Nemám!"bránila se.,,Snad nejsme malí, ne?To je to tak hrozný, že mi to nechceš říct?"zabručel.,,Jo."kývla.,,Aha!Takže něco je!A ven s tím!"křiknul.,,Snad mám právo na tajemství."kroutila se.,,Týká se mě to?"zeptal se.,,Trochu..."hlesla.,,Tak nemáš."prohlásil a chytil ji za zápěstí.,,Pusť mě!"vypískla.,,Mluv!"pobídnul ji.,,Proč tak ostře?Zeptej se tvýho táty, já ti to říkat nebudu.Koneckonců, byl to jeho nápad."urazila se.,,Jeho nápad?"podivil se.,,Jo.A teď když dovolíš, nemám tolik času abych ho ztrácela hádkami s tebou.Na to bude čas někdy v budoucnu.Promiň."řekla trochu drze, ale přece s nádechem zdvořilosti.Vysmekla se mu a v tu ránu byla tatam.
Na Daisukeho kancelář se ozvalo zaklepání.,,Dále!"vyzval příchozího a vzhlédnul od papírů.Ve dveřích se objevil Fugaku.,,Ahoj."pozdravil.,,Můžu?",,Ano."zabručel Daisuke.Fugaku vstoupil a zavřel za sebou dveře.,,Tak co se děje?Nějaké problémy?"obrátil se na něj otec.,,Vlastně ano."kývnul.,,Snad ne s Mikoto?"podivil se.,,Bingo.Právě s ní."přisvědčil.,,A co se stalo?"vyptával se.,,No proto sem jdu, abych se to dozvěděl.Nechtěl bys mi něco říct?"podíval se na něj.,,A co?"zatloukal.,,Já nevím.Ale určitě něco najdeš."opáčil slušným tónem Fugaku.Daisuke se na něj chvíli zamračeně díval, jako by přemýšlel.Potom vzdychnul.,,Asi ano.Máš pravdu, už jsi dost starý na to, aby jsi to věděl."kývnul.Fugakův výraz se nezměnil, ale v duchu se zaradoval.,,Poslouchám."polknul.,,Dobře.Řeknu ti o jedné dohodě, kterou jsme já a Mikotin otec uzavřeli skoro před deseti lety."začal.Fugaku napjatě poslouchal.





















