close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hate 8

27. dubna 2008 v 12:17 | Rin-chan |  Nenávist
Už tak brzo?!
,,To myslíš vážně?"vyrazil Fugaku když konečně popadnul dech.,,Smrtelně."kývnul Daisuke.,,Ale...ale...proč jsi mi to neřekl?Nebo..proč jsi se nezeptal?"chrlil.,,Chtěl jsem ti to říct až později.Dohodli jsme se, že to bude lepší.A co se týče tvého názoru : bylo ti deset."řekl, zřejmě, aby se ospravedlnil.,,Kde žijeme?Odkdy něco takového domlouvají rodiče?!"prskal Fugaku.,,V našem klanu?Skoro vždycky."prohlásil Daisuke.Fugaku se snažil uklidnit, ale v hlavě se mu čím dál rychleji rojila spousta myšlenek, názorů a úsudků.Snažil se uklidnit, ale v hlavě měl chaos.,,Měl bych za ní?"napadlo ho, a mezi ostatním mu to přišla jako nejrozumnější, správná myšlenka.,,Jdu...."nedořekl a zvednul se.Beze slova odešel z kanceláře.Když procházel chodbou, do kohosi vrazil.Omluvil se, ani se nedíval kdo to je a zamířil dolů na dvůr, kde, jak očekával, najde Mikoto.A očekával správně.
Seděla, opřená o zeď a cosi psala, zřejmě vyplňovala papíry ohledně přijetí k policii.Chvíli jen tak stál a díval se na ni.Musel vypadat jako idiot, ale v tu chvíli mu to bylo jedno.Zřejmě zaregistrovala, že se na ni někdo dívá a upřela na něj své černé oči.Teď už nemohl couvnout, aby nevypadal jako úchylák, co očumuje mladé Uchiha slečny.Přiměl se k pohybu a došel k ní.Sednul si před ni do tureckého sedu a mlčel.,,Tekže jsi mluvil s Daisuke-sama, jak vidím."začala a znovu se vrátila k papírům.,,Ano..."vydechl.V tu chvíli vypadala, jako by tu otázku myslela jen z legrace a jeho odpověď ji udivila.Znovu zvedla oči a podívala se na něj.Projelo jím zvláštní mrazení.,,A tvůj názor?"nadzvedla obočí.,,Myslím, že už chápu všechny tvoje reakce a ty divný kecy."řekl zamyšleně.,,Kdybys věděl, jak jsem tě kvůli tomu nenáviděla."prohlásila.,,Jako bych za to mohl."řekl skoro vyčítavě.,,No, myslím, že ani jeden z nás za to nemůže.Rodiče si nevybereš."pousmála se.,,To ne."souhlasil.Díky tomu úsměvu z něj trochu opadla tréma a cítil se uvolněněji.Chvíli bylo ticho.Znovu se sklonila nad papíry.,,Dědičná choroba?"přečetla nahlas a podívala se na Fugaku.,,Debilita...."špitla a udělala, jako že píše.,,To tam snad nepíšeš?!"lekl se.,,Ne.I když u některých Uchihů je běžná."ušklíbla se, ale ne jízlivě.,,Haha..."zachechtal se, ale moc vesele nevypadal.Zase chvíli ticho.,,Umíš aspoň vařit?"přerušil ticho po chvíli.Znovu vzhlédla.,,Ne."řekla popravdě.Ještě vteřinka a oba vybouchli smíchy.Napětí se tím uvolnilo.Když s tím nic neudělají, naučí se s tím žít.,,To je dobrý vědět."kývnul pobaveně.,,Umím těstoviny."ozvala se.,,To kupuješ už skoro hotový."namítnul.,,Právě."zakřenila se.,,Bože!"plácnul se do čela, zatímco se smála.,,Stejně je to divný.Asi to nebude ideální manželství.Jako že z domluvy.Ale udělá to radost našim a tvůj táta bude mít vysněnýho dědice vašeho titulu."zauvažovala.,,Nebude to ideální, to vím rovnou.Bude to takové...."snažil se najít správné slovo.,,Chladné."dořekla.,,Jo."kývnul trochu udivenej tím, jak to vystihla.,,Jo, co se dá dělat."uzavřela to a vstala.,,Musím to zanést."řekla a ukázala na papíry.,,Přijdeš mi nějak moc klidná."zamračil se.,,Já to narozdíl od tebe vím už pět let, už jsem si hysterii odbyla, teď je řada na tobě."mrkla, otočila se a odešla.,,To je dobrej nápad."pomyslel si a rozhlédnul se.Na zápasišti se právě učilo taijutsu.,,Jdu se vyřádit."pousmál se a vstal.Přišel k nim a ukázal na Uchihu, který vypadal nejsilnější.,,Pojď si zatrénovat."vyzval ho.Chlapík přikývnul a postavili se proti sobě.
,,Co se tady děje?"podivila se Mikoto, když se vrátila a uviděla Fugaku, jak láme hnátu nějakýmu týpcovi a kolem zápasiště se hromadí dav poražených, převážně v bezvědomí.,,Řeklas, abych si odbyl hysterii."odvětil Fugaku a přehodil si nešťastného kluka, se kterým zrovna zápasil přes rameno.Dopadnul na záda a vyrazil si dech.,,Asi se vzdáváš."uhodnul Fugaku a nechal ho.,,Někdo další?"otočil se k davu.Nikdo se nehlásil.,,Aby jste se nepřerazili, takovej zájem..."utrousila Mikoto.,,A co ty?Předveď se, ať víme, jestli ty řeči o tobě nejsou jen kecy."usmála se Sarame.Podívala se na ni, jestli ji chce potopit, ale tvářila se přátelsky.A stejně jako všichni měla ve tváři očekávání.,,To je dobrý...."mávla Mikoto rukou.,,Jen pojď."vyzval ji Fugaku a rozepnul si vestu, aby se mu líp pohybovalo.Mikoto se na něj zaraženě podívala.,,Na co čekáš?"pousmál se.,,Nehodlám tě zmrzačit sotva jsem nastoupila.Chci se tu chvíli ohřát."prohlásila.Kopa poražených, silných Uchihů se na ni podívala a všichni se začali smát.Sarame k ní přišla a naklonila se k ní, aby nikdo nic neslyšel.,,Na co čekáš?Já vím, že ty na to máš.Ukaž jim, že se nemaj čemu smát.Ty seš přece silnější než on."zašeptala.,,Já to vím taky.Ale nechci aby si mysleli, že machruju."odvětila.,,Hele holka, seš moje favoritka.Vsadila jsem si na tebe.Jsme dvě, ale jsme lepší než oni všichni dohromady."řekla a podívala se na čekajícího Fugaku.Lehce se zamračila a chytila ji za ramena.,,A teď mu natrhni prdel."povzbudila ji s úšklebkem a popostrčila dopředu.Mikoto vzdychla a došla k němu.Usmál se.,,Začněte!"křiknul kdosi.Fugaku se po ní ohnal.Ona jeho pěsti uhnula, dřepla si a zkusila mu podrazit nohy.Vyskočil a vykopnul jí po hlavě.Mikoto se otočila na ruce a uskočila přemetem dozadu.Znovu se přiblížila a uhodila po něm pěstí.Chytil ji a zkroutil.Mikoto vykřikla tak, že se leknul a pustil ji.,,Co je?"zeptal se.Sarame se na ni nechápavě podívala.,,Zlomil se mi nehet!"vykřikla Mikoto a prohlédla si ruku.,,Kterej?"nechápal a přiblížil se.,,Tenhle."ukázala nešťastně.Když se sklonil, aby viděl, zmizela a objevila se za ním.Skočila mu na záda, povalila ho a přiklekla.Sklonila se a zašeptala:,,Já už se o nehty zas takhle nestarám.To nevíš?"zněla pobaveně.Okolostojící zajásali.,,Podvádíš!"prsknul naštvaně, protože ho porazila holka.,,Mikoto, supeeeeeer!"jásala Sarame a pak se obrátila na kolegu vedle.,,Kolik mi dlužíš?"usmála se a nastavila ruku.,,Co se tu děje?"ozvalo se mrzutě a dav se rozhrnul.V uličce stál Mikotin a Fugakův otec.,,A jéje..."utrousila a rychle vyskočila, stejně jako Fugaku, který se rychle oprašoval.,,Co to má znamenat?"podivil se Daisuke.,,Něco jsme zkoušeli."usyknul Fugaku.,,Vypadalo to, jako by tě přeprala."řekl podezíravě Daisuke a podíval se na Mikoto.,,No, vlastně a..."začala.,,Ne!Kdo by mě přepral?K smíchu."přerušil ji Fugaku.Daisuke se na oba střídavě díval a pak promluvil:,,Pojďte oba se mnou.Ty taky Hoshimitsu."ukázal na Mikotina otce.,,Hned."dodal.Otočil se a s jistotou, že půjdou za ním se vydal pryč.Mikoto pokrčila rameny a následovala ho, stejně jako její táta.Fugaku se ještě upravil a panovačně se rozhlédnul po davu, aby si zachoval vážnost a přidal se k nim.,,A ty mi dlužíš, za tu sázku!"obrátila se Sarame na kolegu a veškerá pozornost se teď soustředila na ně.
Daisuke za nimi zavřel dveře kanceláře a naznačil, ať se posadí.Když se usadili, opřel se o stůl a podíval se na svého syna a Mikoto.,,Já a Hoshimitsu-sama jsme o vás před chvílí měli řeč."začal.Oba v cupu letu věděli, o co tu jde.,,Jo tak.A proč to potřebuješ probrat ještě s námi?"zeptal se Fugaku.,,Na něčem jsme se dohodli."vysvětlil.Mikoto se naklonila k Fugakovi a pobaveně mu pošeptala:,,Myslíš, že to bude ještě něco vražednějšího?"Fugaku se podíval na otce.,,Máme se bát?"vyslovil nahlas.,,Ne.Už o tom oba víte, tekže se může začít.Je to termín vaší svatby."oznámil s klidem.Fugaku zapomněl zavřít pusu a Mikoto, která zrovna zkoumala, jestli je ta židle houpací se převrhla a žuchla na záda.,,Mikoto!"lekl se Hoshimitsu a začal ji zvedat.,,Te-termín čeho?"vyžblebtal Fugaku.,,Myslím, že jsi slyšel."odvětil Daisuke.Mikoto se zvedla a vyměnili si nechápavé pohledy.,,Tati?"obrátila se tázavě na otce.Ten mlčel.,,Takže?"chtěl vědět Fugaku.Mikoto se sevřelo hrdlo.,,Takže jsme se dohodli.Snad někdy kolem dvacátého června."odpověděl Daisuke.Fugakova brada znovu letěla dolů a Mikoto opakovaně ležela na zádech.,,Mikoto!Chovej se slušně!"namíchnul se Hoshimitsu a znovu ji zvednul.Vypadala hodně zmateně.,,Kdy?To je za necelé dva měsíce!"vykřiknul Fugaku, protože si zapomněl hlídat tón a hlasitost.,,Ano."odvětil chladně Daisuke.,,Jsem si jistý, že budete dokonalý pár."podíval se na ně, s lehkým úsměvem.Oba na sebe něšťastně pohlédli.Mikoto ve Fugakových očích četla rozhořčení, trochu zuřivost a bezradnost.On zas v jejích mohl vidět beznaděj, strach a touhu někam utéct.Nečekali, že to bude takhle brzo.Jak tohle dopadne?
........................O dva měsíce později....................
,,Jsi v pořádku?"zeptala se starostlivě Kisumi, když stála nad Mikoto.Ta, tohle ráno už po několikáté zvracela.,,Tréma."odvětila Mikoto krátce a spláchla.Přešla k vodovodu a vypláchla si pusu.,,To zvládneš."povzbudila ji matka.,,Tobě se to mluví."odsekla trochu nervózně.Kisumi vzdychla, přišla k ní a náhle ji objala.,,Já vím přesně, jak se cítíš."řekla.,,To těžko."odvětila Mikoto a cítila, že ji přemáhá pláč.,,Ale ano.Já a tvůj otec....nám manželství taky domluvili rodiče."přiznala.Mikoto v tu chvíli zůstala jako zasažená bleskem.,,C-co?"vykoktala.,,Ano.Ale časem..naučila jsem se tvého otce milovat.Vypadám nespokojeně?"usmála se.,,Snad ne..."řekla zamyšleně, nešťastně Mikoto.Pak se vzchopila.,,Přijmu svůj osud takový, jaký je!"prohlásila pevně.,,Správně.Tohle je moje dcera."usmála se Kisumi a pohladila ji po vlasech.Pak koukla na hodiny.,,A jejda.Měla by ses obléci...."řekla opatrně.Mikoto znovu trochu pobledla, ale její výraz se nezměnil.Otočila se a poslušně dešla do pokoje.
,,Fugaku pospěš!"popoháněl Daisuke svého syna.Ten se zanedlouho objevil dole oblečený a nachystaný.Ani jemu nebylo nijak zvlášť do řeči.Kolem desáté začali přicházet hosté - občas je uvítal a jinak moc nemluvil.Konečně dorazila i Kisumi, Hoshimitsu a hlavně Mikoto.Ta si s Fugakem znovu vyměnila zoufalý a bezradný pohled.Všichni pozvaní se sesedli kolem dlouhého stolu.Mikoto seděla po Daisukeho pravici, Fugaku potom po levici.Oby byli bledí jako křída a moc toho nenamluvili.Kisumi se snažila povzbudit svou dceru alespoň pohledem, ale výraz na její tváři se neměnil.Daisuke začal mluvit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama