***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Leden 2009

Yumiko's Diary 65

29. ledna 2009 v 14:11 | Rin-chan |  Deníček
Už nikdy víc ta stejná Yumi

Čekala jsem, kdy se Kakashi objeví, ale už uplynuly tři dny a pořád nic.Utěšovala jsem se tím, že má nějakou misi nebo něco a že se určitě brzo objeví.Scházely mi teprve čtyři dny do konce letních prázdnin a já měla nastoupit na střední školu.Udělala jsem přijímačky na zdravku, ale nakonec jsem usoudila, že to není škola pro mě.Jsem strašně líná se učit - ne že bych byla přímo blbá, ale prostě nejsem zrovna fanoušek učebnic.Vybrala jsem si proto zemědělku.Asi si řeknete, že nic moc, ale mě to vyhovuje.Učení tam moc není, spíš taková flákačka.A maturita je všude stejná, tak proč dělat násilí se školou? Zaprvé, dneska když má člověk maturu může dělat cokoliv, a za druhé: já stejně budu žít v Konoze.Střední budu dělat jen aby nikdo neřekl, že jsem dement.Jako že tak trochu jsem, ale to teď no comment =D.
Do hip hopu jsem se nevrátila a Hanon trávila veškerej čas se svým milým, jenž vlastnil neony osvíceného modrého oře se znakem Audi.V podstatě jsem teď trávila čas čekáním a prací na netu.Jen občas jsem večer vyrazila mezi lidi někam do klubu nebo něco.Taky jsem si nakoupila nový věci, který můžu nosit tady.Moje ninja hadry by tu asi neklaply a tak jsem jim přidělila sympatické místo úplně vespodu skříně kde čekaly, až si je zase obleču.Zkoušela jsem několika kamarádům říct, co se dělo v minulém roce, ale nikdo mi nevěřil.Znali Naruta jako seriál a představa, že by to byla realita jim připadala absurdní.Vysmáli se mi a nebrali to vůbec vážně.Tak jsem si řekla, že už to nikdy nikomu neřeknu a nechám si svoji opravdovou identitu pro sebe.Alespoň tady.
Pečeť na ramenu jsem si maskovala barvou od Saie.Jednou jsem si stěžovala, že je to moc vidět a on mi dal lahvičku s nějakou namíchanou barvou.Když to na to nanesu, není absolutně poznat, že na ramenu něco mám, vydrží to i ve vodě a přetřít to chce asi jen jednou za měsíc.Nevymazala jsem pečeť úplně, ale alespoň ji nikdo nemůže vidět.A pokud jde o Brodyho - zůstal tam, toulá se po světě a občas se ukáže když něco potřebuje =).

Večer před tím, než jsem měla nastoupit do školy jsem si nachystala věci, který si obleču, osprchovala se a chystala se jít spát.Byla jsem nervózní.Předně jsem měla strach z těch lidí tam - úplně novej kolektiv děcek.Vezmou mě mezi sebe, nebo budu nějakej traged s mastnýma vlasama v zadní lavici? Taky jsem nevěděla, jak budu zvládat učení.Poslední rok jsem se škole ani trochu nevěnovala, protože jsem to prostě nepotřebovala.Hupsla jsem pod peřinu a chystala se zhasnout, když se za oknem objevil čísi stín.V první chvíli mi srdce poskočilo, že je to Kakashi, ale pletla jsem se.Byl to Kiba.Rychle jsem okno otevřela a pustila ho dovnitř.,,Kibo!"vykřikla jsem ráda, že vidím alespoň někoho z mých kamarádů a objala jsem ho kolem krku.,,Moc ráda tě vidím!Máš hlad?"tahám ho do kuchyně.,,To je v pořádku."hlesnul a chytil mě za ruce.Jeho výraz nebyl moc happy.,,Co se stalo?"znejistím.,,Radši se posadíme, ne?"navrhl.Kývla jsem a posadila se na postel.,,Tak dělej, naháníš mi strach."vyzvala jsem ho.Sednul si vedle mě.,,Napřed si musím ověřit, jestli jsi to ty.Tsunade řekla, že to mám udělat, protože Akatsuki mají špehy všude.Takže Yumi: Řekneš mi svoje celý jméno?"zeptal se.,,Yumiko..?"hlesnu.Zavrtěl hlavou.,,Yasmiehime Yumiko?"zkusím to znovu.,,Myslím úplně celý."připomene.Ta Tsunade má fakt praštěný nápady, takhle blbý heslo! Už tak bylo moje jméno divný, ale když se k němu před rokem přidaly ještě jména mých dvou kmotrů, zní dost podivně.,,Yumiko Jiraiya Sakumo Yasmiehime."vyvalím a odkašlu si.Tak nerada tuhle slovní hříčku říkám.,,Fajn, takže k věci."kývnul.

,,Na Konohu zaútočili Akatsuki."vyrazil mi tím dech.,,A? Co se stalo? Jsou všichni v pohodě? Zahnali jste je?!"chrlím, najednou se mi ani nechtělo spát.,,Boj pořád pokračuje, vlastně se můžu zdržet jen chvíli.Tsunade mě poslala ti něco říct, ale hned musím zpátky."hlesnul.,,Pomůžu ti!"prohlásím, chystám se vstát a ozbrojit, ale on mě znovu usadí.,,Ne.Nech mě to dokončit."řekl pevně.Znovu jsem si sedla.,,Tak ok, mluv ale rychle."kývnu.,,Asi nevíš, kdo je leader Akatsuki, že ne?",,Myslím, že vím."kývnu.Je to ten co chodil s Konan, mám dojem, že se o tom zmínila.,,Utkal se s Kakashi-senseiem."dodal Kiba.Znovu vyskočím.,,A co se stalo? Porazil ho Kakashi?!"v tu ránu čekám na jeho slova a to čekání se zdá snad nejdelší chvilkou na světě.Zavrtěl hlavou.Žaludek mi ztěžknul.,,Je v nemocnici?"ptám se dál.Vzdychnul, vstal a chytil mě kolem ramen.,,Akatsuki nenechávají živé, Yumi."řekl to pomalu, opatrně a pečlivě pozoroval moji reakci.V tu chvíli jako by mi v břiše ležel ohromný kus skály a drtil mi vnitřnosti.Pocítila jsem tu nehmotnou, zákeřnou bolest u srdce a kolena se mi roztřásla.Musela jsem být asi bledá jak stěna, protože těch pár vteřin než mi to došlo jsem jenom tak stála.,,Zabil ho Pein....?"vydechnu ztěžka.Kývne.Udělá se mi zle - nemuselo se to stát! Já jsem přece měla šanci ho zastavit, tenkrát v lese! Kdybych na ně poslala fireball, chytili by ho nebo něco, ale on by pak nezabil Kakashiho! Tehdy jsem to udělala kvůli Konan, ale teď bych se nejradši proklela! Proč jsem to neudělala?! Kakashi byl mnohem důležitější než ona!!,,Jak...jak se...."koktala jsem.Nevěděla jsem, co mám říkat.Kolena se mi podlomila, ale Kiba to asi čekal a pevně mě chytil.Pevně jsem ho stiskla k sobě a začala nepříčetně brečet.,,Jak?!"křičela jsem a tiskla v pěstích Kibovo tričko.

Posadila jsem se na postel a dál brečela do dlaní.,,To bude dobré..."utěšoval mě Kiba.,,Ne, nebude!"křiknu.Najednou mě popadne zvláštní záchvat emocí.Srdce se mi rve na kousky a to všechno jen proto, že jsem poznala svojí mámu a Konohu.,,Jdi pryč! Jdi a vyřiď všem, že mě v Konoze už nikdy neuvidí!"vyjedu na něj.Zatváří se udiveně.,,Proč?!"nechápe.,,Nevrátím se tam.Už nikdy.Přináší mi to jenom bolest, každou chvíli jsem zraněná nebo ztratím někoho, na kom mi záleží.Nechci tam být!"raplím.,,Ale ty tam patříš."namítne.,,Ne, nikdy jsem tam nepatřila, Kibo.Byla jsem tam jenom na návštěvě.Copak to nevidíš?Jsem úplně jiná než vy a nezvládám to.Patřím sem mezi normální obyčejný lidi."vřískám.,,To není pravda.Nejsi obyčejná."namítne.To samý mi říkal Kakashi: nezapomeň, že nejsi obyčejná.Musím tě zklamat, Kakashi.Nevyrůstala jsem v Listové a je to poznat, já patřím sem.Nejsem silná, jsem normální slabošská holka, o nic víc odvážná než kdokoliv jiný u nás.,,Nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš.Jsi dokonce vyjímečná i u nás.Nemyslím ani tak schopnosti, jako povahu.V něčem jsi stejná jako Naruto - máš moc měnit lidi a rozveselit je, když jsou smutní.Jsi energická.Domov máš tam, kde na tebe někdo myslí, a to je právě tam."chrlil.,,Mlč!"přeruším ho.Zarazí se.,,Můj domov je tady, protože tady jsem vyrůstala.A tady taky zestárnu.Konoha byl jenom chvilkovej výlet do fantazie.Nic z toho neexistuje, je to jenom kreslenej seriál pro děti.",,To není pravda!"namítne.,,Je.Pro mě a všechny ostatní ano.Žádná Yumiko, dcera Tsunade a Orochimara neexistuje.Existuje jenom Yumi, která jde zítra prvně do školy a potřebuje už spát."cítila jsem se strašně a vyslovit tyhle slova pro mě bylo těžší, než by člověk čekal.,,Odejdi, a už se nevracej.Ať sem nikdo z vás už nechodí."lehnu si do postele, přikryju se a otočím zády.,,Myslíš, že si jenom řekneš a nikdo z nás se tu neobjeví? To se pleteš."ušklíbnul se.,,Myslím, že jste všichni trapní.Naruto je trapnej hyperaktiv, kterej se všude vtěří jen aby si připadal oblíbeně.Sakura zase jen ubrečená rozmazlená koza a pokud jde o tebe, myslím, že máš víc blech než tvůj pes.A teď vypadni, nezajímáte mě."vyslovit tohle bylo ještě tisíckrát těžší, ale udělala jsem to proto, aby mě nenáviděli, zapomněli na mě a už sem nechodili.Nemyslela jsem to vážně, ani v těch nejhorších snech.,,Jdu."odsekl a přešel k oknu.,,Jseš průhledná, až to bolí.Vím, proč jsi to řekla a taky žes to tak nemyslela.Jestli se návratu štítíš tak strašně, že jsi schopná tohle říct o svých kamarádech, už sem teda nikdo nepůjde.Necháme tě v tom.Ale pamatuj si: ty poznáš, že jsi udělala chybu.",,Já žádnou neudělala!"křiknu, ale pokoj už je prázdný.Je mi ze všeho nanic - zachovala jsem se jako kráva, ale cloumaly se mnou emoce.Zabořila jsem hlavu do polštáře a ze všech sil zakřičela - křik mi vždycky pomáhal.

Celou noc jsem nezamhouřila ani oka a neustále v kuse brečela.Přísloví, že člověk pozná co měl až to ztratí jsem teď pociťovala bolestněji než kdy dřív.Když mi ráno v šest zazvonil budík a já se podívala do zrcadla, stála proti mě bledá troska s ohromnýma kruhama pod očima.Nějakej ubohej pozůstatek člověka, kterým jsem kdysi byla.Oblíkla jsem se, nalíčila abych v rámci možností vypadala dobře a vyrazila na bus.I přes to, že to ve mě vřelo jsem se rozhodla nastoupit do školy, abych jim ukázala, že dokážu dál žít normální život i bez nich.Nevím, komu jsem chtěla co dokazovat, když jsem tu byla úplně sama.Připadala jsem si jak největší ubožačka, když jsem se navenek usmívala a snažila vypadat sympaticky, abych si získala aspoň pár přátel a vevnitř jsem křičela a chtěla jsem utíkat.Hodně daleko a pokud možno bez zábran.Chtěla bych doběhnout někam, kde je ticho, teplo a pořád tam prší.Nevím, proč zrovna tam, ale měla jsem pocit že tam chci.Asi divný, ale mě stejně nepochopíte, to neřešte.

Vešla jsem do třídy - bylo tam jenom pár lidí, protože bylo teprve půl osmé.Posadila jsem se do druhé lavice uprostřed a čekala, co bude.Z toho, jak jsem byla strašně zoufalá jsem ani nebyla nervózní.Nějakej kluk učinil pokus si sednout vedle mě, ale já jsem neměla náladu.Nohou jsem významně přišoupla židli vedle.Pochopil a nabral jinej směr.I přes to jsem zoufale potřebovala komunikovat.Když už začala hodina a objevil se náš novej třídní, přišlo opožděně pár holek.Jedna se usadila nalevo ode mě.V průběhu dne jsem si s ní začala povídat a příští den si sedla s jednou holkou ze třídy.Skamarádily jsme se a mě je teď už o hodně líp.Stejně mám ale pocit, že to pořád nejsem já.Že jsem nějakou svoji část nechala někde jinde.Ale kde? Že by...v kresleným seriálu?


<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 64

29. ledna 2009 v 14:11 | Rin-chan |  Deníček
Dát jim sbohem

Začínala jsem se probírat.Studený vítr mi probíral vlasy, v oličeji mě lechtala tráva moje ruka a břicho pulsovaly ostrou, štípavou bolestí.Nadzvedla jsem hlavu, ale hned ji zase položila zpátky.Bolelo mě za krkem a měla jsem ho docela slabej, asi nárazem na strom.Zdravou rukou jsem si sáhla na břicho - když jsem se na ni pak podívala, byla ve tmě tmavá a lepkavá.Ale jak to, že žiju? Nezabil mě? Otočím hlavou do strany a všimnu si urostlé postavy, která sedí pod stromem kousek ode mě.V ruce drží meč a vztekle s ním usekává stébla trávy.,,Nezabiju tě."zasyčel.Ukázal na moje břicho - bylo celé od krve.,,To jen aby sis pamatovala, že jsi udělala velkou chybu.Příště už tě zabiju."prohlásil a vstal.,,Měla jsem pravdu----že jo?"vyrazím.,,Stýská se---ti."
Zastavil se, lehce se ohlídnul a ušklíbnul.Mávnul mečem a schoval ho do pouzdra.,,Co ty můžeš vědět?"zavrčel, ale na něj dost nezvyklým tónem.,,Je mi to jasný."hlesnu.,,Až se příště potkáme, neušetřím tě.Nikdo mi nepoleze na nervy dlouho, to tě upozorňuju.Nechal jsem tě žít jenom z rozmaru, abys mohla přemýšlet nad tím, jak jsi zbytečná a nudná........a taky abys pomáhala mému týmu.Jsou úplně marní."zabručel jakýmsi jiným hlasem, který jsem u něj nikdy neslyšela.Napadlo mě: ,Mluvil takhle ten pravý Sasuke?'.Potom zmizel.Bylo to naposledy, co jsem se s ním viděla.

********************************************************************

Vrátili jsme se do vesnice a nahlásili Tsunade obvyklý, snad už i očekávaný výsledek, co se týkalo tohoto typu úkolů: Mise nesplněna.Čekala to, ale stejně tím vypadala zklamaná.Znovu jsem si uvědomila, co mi Sasuke řekl, ale nikomu jsem to neřekla.Vlastně jsem o tom už nikdy nemluvila, ale stejně si pamatuju každý jeho slovo.Moje rána na břiše nebyla moc vážná, opravdu mě zranil jen ,na památku', dá-li se to tak říct.Mezitím jsem se od Awata dozvěděla úplnou pravdu o Satomi: Od doby, kdy viděla Kakashiho obličej za ním pořád lezla.Ona chtěla něco víc, ale Kakashi ne.Prej je to tak do dneška - zastyděla jsem se, že jsem na něj byla tak protivná.

Tsunade si mě zavolala k sobě.Nevěděla jsem, co bude chtít, ale něco mi říkalo, že mě to nepotěší.,,Co břicho, bolí?"zeptala se, když jsem přišla.,,Už je to lepší."usměju se a posadím se na židli proti ní.,,Jsem na tebe pyšná.Přišla jsi sem jako nic a stal se z tebe někdo.Vydržíš stejnou zátěž jako ostatní a díky nadšení a snaze jsi je dokázala dohnat, víceméně."prohlásila.,,K věci.Nemám ráda tohle kroužení kolem horké kaše."pípnu.Kývla a založila ruce tak, jak to měla ve zvyku.Znovu jsem si uvědomila, jak moc jsem jí podobná - oči, vlasy, postava......,,Situace se vyostřuje.Akatsuki se dali do pohybu a míří k Listové."začala.,,Čekáš válku?",,Je to možné."přikývla.,,Každopádně si nepřeju, aby ses jí ty účastnila."
,,Proč ne?"nechápu.,,Bude to nebezpečné a v Konoze bude rušno.Nechci, aby se ti něco stalo."vyložila karty na stůl.,,A to jako budeš posílat pryč všechny, které máš ráda? A kdo bude potom bojovat? Můžu být i medical, ale nechci se držet stranou."namítnu.Zavrtí hlavou.,,Ty jsi poslední rodina, kterou mám.Dala jsem ti život a proto mi na něm teď záleží.Hokage se nemá nechat unést osobními emocemi a potřebami a já vím, že to teď porušuju, ale mám o tebe strach.Chci abys žila a vím, že pokud tu zůstaneš, skoro určitě zemřeš.Vyspěla jsi, ale ne natolik, aby jsi čelila Akatsuki."mluvila.Zamyslela jsem se.,,Máš pravdu, ale...to mě zase pošleš zpátky? Vyšoupneš mě tak, jako se to stalo kdysi?"hlas se mi sevřel.Začala jsem rukou drtit opěradlo židle, aniž bych si to uvědomila.,,Samozřejmě, že ne.Pořád budeš moje dcera a neposílám tě zpátky napořád.Jen dokud se to tu neuklidní."mírní mě.Stejně mi to nesedí.Taky je to divný - ještě před rokem bych tohle brala všema deseti, ale teď cítím, že zpátky nechci.Že nejedu domů, ale z domova....

Odpoledne jsem se rozhodla navštívit našeho maroda.Rozhodla jsem se pro jeho originální způsob návštěvy a místo abych šla jako civilizovaná bytost po schodech jsem to vzala po zdi špitálu.Věděla jsem naprosto přesně, kde leží.Většinou má vytyčenej svůj soukromej pokoj, kam ho dají vždycky, když tu je.Vydrápala jsem se až do druhýho patra a nakoukla do otevřenýho okna.Kakashi ležel v posteli, oči zabodnutý do knížky a zády k oknu stál Yamato.Vyhoupla jsem se tiše do okna a pohodlně se usadila na parapetu, jednu nohu spuštěnou volně do místnosti.,,Proto si myslím, že by jste to měl co nejdříve ověřit, Kakashi-senpai."očividně Yamato zakončoval nějakou přednášku.,,Promluvíme si o tom později, Tenzo.Teď mi křížíš návštěvní hodiny."usmál se Kakashi.,,Cože?"nechápal Yamato.Kakashi ukázal prstem na mě, aniž by zvednul oči od knížky.Teď už si mě všimnul i drahý Mokutoňák a dokonce se pousmál.,,Ale jestlipak to není slečna Yumi?"pronesl.,,Dlouho jsme se neviděli, kapitáne Yamato.Jak se daří?",,Jde to, až na pár chyb."odvětil.,,Chyby jsou nutný pro úspěch, ne?"zopakuju jeho frázi, kterou mi vtloukal kdysi do hlavy.Rozesmál se.,,Ano, to jistě."na chvíli se odmlčel.,,Musím už jít, ale rád jsem vás zase viděl, hime. Kakashi."kývnul na oba, přešel ke dveřím a vzápětí už se na chodbě ozývaly jen vzdalující se kroky.

Kakashi sklapne knížku - vida, jak už je vycvičenej.,,Nečekal jsem, že bys přišla."prohodil.,,Proč bych neměla chodit? Znáš mě, já nevydržím být naštvaná dlouho."ušklíbnu se.,,Naštvaná?"kouknul po mě.,,Jako by jsi to doopravdy uměla.",,Já se umím naštvat."oponuju.,,Ale jen v souvislosti s jednou osobou."podotkne.,,Nemluv o něm."seskočím z okna a přejdu k němu.,,Awato mi to vysvětlil.Vlastně jsi mi to vysvětloval už ty, ale já jsem tě neposlouchala, promiň."pípnu.,,Co teď myslíš?"zadumal se.,,Ty víš moc dobře, a nehraj si na blbečka."dám mu symbolický pohlavek.,,No jo, já jsem to říkal, a zase mě nikdo neposlouchal.Ale měl jsem ti to vysvětlit trochu líp, takže to je asi chyba obou."řekne to tak zničeně, že se neudržím a musím ho obejmout.,,Promiň, že jsem byla taková."hlesnu a dám mu pusu.,,Mám pocit že to tvoje ,promiň že jsem byla taková' říkáš vždycky, když dosáhneš svého."namítnul.,,Vážně? Ani jsem si nevšimla."ušklíbnu se a drze se posadím na jeho postel.Ochotně mi udělá místo.

Položím mu hlavu na hruď a obejmu ho kolem ramen.,,Stalo se něco?"vyzvídá.,,Když tomu tak chceš říkat.Já to asi nepřežiju."odvětím.Položí mi ruku na záda.,,Tak povídej."vyzve mě.,,No....Akatsuki se prý hýbou.Směřují sem."začnu.,,Já vím, já osobně jsem tuhle zprávu Hokage podal.To je to, co tě trápí?",,Ne tak docela.Tsunade mě pošle domů, dokud tady nebude klid."vysvětlím.Chvilku je ticho.,,Vypadá to jako rozumné řešení.Nechtěla jsi náhodou zpátky?"znejistí.,,Chtěla, ale už ne.Cítím, že teď jsem doma tady a taky tady mám kamarády.Mám tady tebe.Já se nechci vrátit zase zpátky a znovu zapadnout mezi obyčejný lidi."vzlyknu.Usměje se.,,Co to mluvíš? Ty nemůžeš zapadnout."opravil mě.Nevěřícně jsem se na něj podívala.,,Myslíš kvůli pečeti?"nechápu.,,Ne. Někdo tak vyjímečný jako ty přece nemůže zapadnout mezi lidi.Ty nejsi obyčejná, Yumi, copak to nevíš?"zněl pobaveně.Objala jsem ho tím pevněji.,,Já odtud nechci!"škytnu.,,Budu za tebou chodit.Každý den, když budu mít čas."slíbil.,,Jak to uděláš? Cesta je přece dlouhá."namítnu.,,A co portálové jutsu?"setřel mě.Na to jsem si nevzpomněla - umístili jsme ho s Kibou přece tehdy na strom.,,To mě nenapadlo."přiznám.,,Ale stejně to nebude ono.",,Však to nebude trvat věčně.Akatsuki zaženeme a Tsunade tě zavolá zpátky."odtušil.,,Jen aby."pochybuju.Pak už jsme tohle nějak moc neprobírali.

********************************************************************

Dva dny na to mi Naruto pomohl s kuframa dolů ze schodů.Nechápala jsem, proč nemůžu jít portálovým jutsu, ale nic jsem nenamítala.Dole na mě čekali moji kamarádi, který jsem si tu za tu dobu našla.Byla tu Hinata, Sakura a Ino, Tenten a Neji, Naruto, Kiba, Lee, Awato a Yamato.A taky pochopitelně Kakashi, Tsunade a Shizune.,,Já odtud nechci."řekla jsem to ráno už asi po sté na Tsunadinu adresu, když jsem je viděla všechny pohromadě.,,Yumi, to už jsme si řekly.Však se vrátíš."odvětila.Kiba s Nejim se chopili mých kufrů.Chytila jsem Kakashiho úzkostlivě za ruku.Všimla jsem si, že to Tsunade přešla tak, jako by to věděla už dávno - možná že věděla, ona byla jiná.Všichni tu byli jiní.

Doprovodili mě až k autobusu.Celou cestu jsem se rozhlížela po Konoze a snažila si všechno úplně do detailu zapamatovat.Bylo to zvláštní, jet teď zpátky, jako úplně někdo jinej.Vrátím se zase k hiphopu? Budu chodit do školy jako normální děti? Po chodníku, místo po střechách? Bude to těžký zase si zvykat.Ozvalo se zatroubení a ze zatáčky se vynořil autobus.Žaludek se mi sevřel a chtělo se mi skoro brečet.Naposledy jsem k Tsunade hodila prosebný pohled, ale její výraz se nezměnil.Autobus už zastavil a řidič schovává moje věci k ostatním zavazadlům.Všichni se se mnou loučí.,,Budeš mi chybět.Nevím, kam si teď budu chodit stěžovat." prohlásila Sakura.,,No přece k Ino."navrhnu.Nejistě se po sobě podívaly.,,No nevím."zasmála se.Kakashi mě doprovodil až ke dveřím, kde jsem ho objala.Pak jsem koukla na hlouček za námi.,,Nedívejte se."vyzvu je a otočím k nim Kakashiho zády.Maska jde dolů a dám mu poslední polibek na rozloučenou.,,Co nejdřív tě navštívím."slíbí.,,A nezapomeň: ty nejsi obyčejná.Nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš.Ty jsi prostě Yumi, dcera dvou sanninů a princezna z Konohy.To si pamatuj."řekl tiše.Jako by už tehdy věděl, že jsou to poslední slova, který jsme spolu my dva prohodili.,,Nezapomenu."ujistím ho tiše.Pak už postoupím dál do autobusu a posadím se na místo, úplně vzadu u okna.

Autobus nastartuje, rozjede se a já jim naposledy zamávám.Potom už se odvrátím, aby neviděli slzy, který mi vytryskly z očí.Dívám se na ně a tenhle obrázek si pamatuju do dneška.Všichni pohromadě, jak jsem je už pak nikdy takhle neviděla.Nikdy už se tihle samí lidé nesešli v tomhle samým počtu a nikdy nesejdou.To jsem ale tenkrát nevěděla a s myšlenkou, že neodjíždím nadobro jsem jim mávala.


****************************************************************

Nakonec, po únavných hodinách v letadle jsem se octla zase tam, odkud jsem před rokem odjela.Povzdechla jsem si - najednou se mi tu krutě nelíbilo.,,Nějak jsi změkla."ozval se zase otrava.Ten už se tu dlouho neukázal.,,Nezměkla jsem, jenom jsem tam chtěla zůstat."odvětím a popadnu kufr.,,Nezapomeň, že vím na co myslíš.Mě lhát nemůžeš." připomněl.,,Nezůstane to tak věčně, neboj.A až se vrátím do Konohy, tak se tě nějak zbavím."ujistím ho a vyjdu na přelidněnou ulici.Znovu se dočasně stát obyčejnou.


Yumiko's Diary 63

29. ledna 2009 v 14:10 | Rin-chan |  Deníček
Jsi ubožák

Chtělo se mi brečet - i když tvrdil, že se mu nelíbí, přece jenom ve mě hlodala ta myšlenka, že spolu cosi měli.A samozřejmě bych to nebyla já, aby mě nazačalo trápit i to, že se do sebe znovu zabouchnou.Rukou jsem se dotkla země a prohmatala ji, abych si na něco nesedla.Pak jsem se sesunula pod strom a využila tmy k tomu, abych v ní skryla svoje slzy.,,Bezva pocit vidět tě bulit."ozvalo se ze tmy.Až teď jsem si uvědomila cizí chakru a hmátla po meči - ten jsem ale nechala v táboře.Jelikož jsem už šla spát, neměla jsem u sebe vůbec žádnou zbraň.,,Kdo je to?"křiknu do tmy a vyskočím.Napínám oči a hledám toho, kdo vyslovil tu nepříliš přátelskou větu.Konečně uvidím několik metrů od sebe dvě postavy - jednu přibližně velkou jako já a druhou podstatně větší.Na zádech má cosi velkýho, tipla bych to na meč.Rozvzpomenu se, komu patří ten slizkej hlas a žaludek se mi zvedne odporem.,,Karin."odplivnu si.,,Pamatuješ si mě."ušklíbne se a přijde blíž.V druhé postavě poznám Suigetsu.,,Kde je Sasuke?"leknu se.,,V tuhle chvíli už někde u tvých týmových partnerů."odtušila vesele.Chtěla jsem se otočit a utíkat zpátky, ale Suigetsu mi zastoupil cestu, takže jsem do něj vrazila.,,Uhni mi z cesty!"zavrčím.,,Koukejme se, je to drzý.Karin, jdi najít tu růžovovlasou holku, o tuhle se postarám já."promluvil směrem k čtyřoké rachejtli.,,Moment! Sasuke řekl MĚ, ať se o ni postarám!"vylítla.,,Táhni.Nebo chceš přes držku?"obořil se na ni.Už teda ani necekla a vypařila se kamsi pryč.,,Teď si pohrajeme."pronesl a sáhnul na rukojeť meče.

,,Varuju tě."hlesnu, o krok ustoupím a začnu hromadit chakru.Rozesměje se.,,Ty varuješ mě?"zdůrazní a sundá ruku z meče.,,To jsem zvědavej, co se naše štěně naučilo.Tak prosím, začni.Já čekám."vyzval mě.Vím přesně, o co mu jde a taky proč tu zůstal se mnou on.Nejde si nevšimnout, jaký má úchylný sklony a takhle sami v lese to se mu hodí.Kdysi jsem se ukrývala za to, že před Sasukem si na mě netroufnul, ale teď tu Sasuke nebyl.To že jsem se nehýbala si vyložil po svým a udělal krok dopředu.,,Zpátky!"křiknu a v rychlosti si nechám z Mokutonu vyrůst ostrej dřevěnej bodák, kterej na něj namířím.Zasměje se - to už je na mě moc! Z toho jeho úšklebku se mi dělá zle a oženu se po něm.Pochopitelně, jak by se dalo čekat od ninji jeho úrovně se tomu vyhnul.Chytil mě za paži a zkroutil mi ji za záda, takže jsem pustila svoji jedinou, narychlo vyrobenou zbraň.Chtěla jsem se po něm ohnat druhou rukou, ale tu mi taky chytil, takže jsem teď nemohla prakticky nic dělat.,,Víc toho neumíš?"zněl pobaveně.Zkusila jsem pokrčit nohu v kolenou a kopnout ho, ale byl rychlejší a trhnul mnou do boku.Narazila jsem docela tvrdě na strom, pod nímž jsem předtím seděla a vydala něco jako přidušený výkřik.Chtěla jsem uskočit, ale znovu mě držel a přitisknul zády na strom.Zkoušela jsem se mu vytrhnout, ale udělal krok dopředu a úplně mě tak sevřel mezi sebou a stromem.,,Ne!"vyhrknu a pořád sebou škudlím.Jednou rukou vzal kunai a levou ruku mi přibodnul ke kmeni.Dlaní.Vydala jsem bolestný výkřik a chtěla si zbraň vytrhnout, ale nenechal mě.Cítila jsem na ruce teplou krev a návaly bolesti, kterýma rána pulsovala.Teď, když mě nemusel držet si uvolnil jednu ruku.Tou mi odhrnul vlasy z tváře a s jakýmsi spokojeným výrazem sledoval slzy, které se mi hrnuly z očí.

,,Jsi docela v pohodě, když se uklidníš."prohlásil a zajel mi volnou rukou pod tričko.,,Nech mě být!"vyrazím ze sebe zoufale.,,Nebo?"opáčí známou frází a ještě víc se přiblíží.,,Zabiju tě!"vyhrožuju, i když sama vím, že bych toho nebyla schopná.,,To mě zabiješ jenom za doteky jo? A co za tohle?"naklonil se a i přes mou snahu odvrátit se mě políbil na rty.Snažila jsem se odtáhnout, ale byla jsem na to moc v šachu.Jeho polibek byl odpornej, moc vášnivej a moc naléhavej.Konečně přestal a odtáhnul se.,,Tak co? Co mi provedeš?"ptal se dál a přejel rukou dolů na moje stehno, který vyzdvihnul výš a opřitisknul si ho k boku.Ještě víc mě přitisknul ke stromu, i když už teď to bylo skoro drtivý.Viděla jsem, že nemůžu nic dělat a tak jsem to zkusila jinak.,,Nech mě být.Prosím!"vyrazila jsem ze sebe.Zasmál se a znovu se přiblížil.Tentokrát jsem se ale jen tak nedala a co nejvíc jsem ho kousla do rtů.Slabě vykřiknul a kousek odskočil.Utřel si hřbetem ruky krev, co mu tekla z koutku a zamračil se.Napřáhnul se a udeřil mě hřbetem ruky do tváře.Trhla jsem sebou na stranu, takže jsem posunula i ruku a kunai v ráně se znovu bolestivě ozval.V tu chvíli kdosi seskočil vedle.,,Suigetsu.Co to k sakru zase děláš?"ozvalo se známým, nevrlým hlasem.Podíval se na mě a znovu si utřel poslední kapku krve ze rtů.,,Jenom jsem ji znehybnil."odvětil a couvnul, takže se mi viditelně ulevilo.,,Radši mlč, mám tě přečtenýho."odvětil Uchiha a vrhl krátký pohled na mou zakrvácenou ruku.,,Jsi ztracenej."usoudil, přišel ke mě a chtěl vyndat kunai z mé dlaně, když se ozvalo zapraskání a doslova se mezi nás dokutálela Karin.

Zpoza stromu odkud přiletěla vykoukla nemile se mračící Sakura a protírala si pravou pěst, kterou zřejmě právě použila.,,Nevěděl jsem, že jsem si vybral takový ubožáky.Karin vstávej."zavrčel Sasuke a podíval se na Sakuru, která na místě ztuhla.V tu chvíli tady byli už i ostatní a obklíčili cizí tým.Kakashi chyběl - vyděsilo mě to.Narutovy oči byly sytě červené a sledoval Sasukeho značně rozzuřeně.,,Co chcete dělat, blázni?"Uchiha zněl pobaveně.,,Chci ti pomoct Sasuke.Přivedu tě zpátky do vesnice."prohlásil Naruto pevně.Náš mafián se ušklíbnul a pohrdavě se na něj podíval.,,A kdo ti řekl, že chci tvoji pomoc? Nestojím o ni, my dva už dávno nejsme přátelé.",,Nevěřím ti."prskl blonďáček.,,Ty seš takovej ubožák, Naruto."pronesl znuděně.Trhnu sebou.Hlavou mi proběhne vzpomínka:

,,Stát!"křikne - v rámci možností - Kakashi a rozpaží pravou ruku na znamení, že se máme zastavit.Speeďák, v těsném závěsu za ním (asi aby si šplhnul) znovu narazil.Ale už neupadnul dolů, Sakura ho zezadu s pohrdavým výrazem chytila za bundu a zabránila tak jeho opětovnému naražení zadnice.,,Ty seš takovej ubožák.."syknu pobaveně.Sakura s Kakashim se na mě trochu znepokojeně ohlídli, Sakura spíš jaksi vyděšeně.,,Hele, tys to řekla skoro úplně jako Sa..."začal Speeďák, ale Sakura ho nenechala domluvit.Pustila jeho bundu a jelikož stále neměl rovnováhu, spadnul o větev níž.,,Zmlkni!"sykla a oprášila si ruce.,,Jako kdo?"nechápu a snažím si z blbostí poskládat souvislý celek.,,Nevšímej si ho."usměje se Sakura.

Teď mi to došlo.Tenkrát jsem jim připomněla Sasukeho.Pořád jim na něm záleží...a oni jsou mu lhostejní? Tomu nevěřím.Otočím se a s bolestným výrazem si vytrhnu kunai z ruky.Bolí to, ale přece tu nezůstanu navěky.,,Zůstaň, kde jsi."namíří na mě Uchiha meč, aniž by spustil oči z Naruta.Mě nebude omezovat!Naštvaně mávnu rukou a odtlačím meč na stranu.A v tu chvíli se otevře okno démonických očí, které mi umožňuje používat pečeť.Je to okamžik, ale stihnu to zachytit.Tma.Zuřivost a zoufalství.Stesk.Slzy....
Pobouřeně mi meč namíří zpátky na krk, ale tentokrát ho neodhodím - to co jsem viděla mi totiž bere dech.Všimne si mého pohledu a něco mu dojde.Trochu katanu stáhne a skoro vykřikne: ,,Cos tam viděla?!" Ještě chvíli přemýšlím, jak to podat.,,Sasuke...ty jsi brečel?"vydechnu nakonec s neskrývaným údivem.Všichni se na něj v tu ránu podívají a na něm je vidět, že by mě nejradši na místě zakilloval.,,Cože? Nebuď směšná."zavrčel.,,Tak co to potom bylo?"naléhám.,,Kdo ví, co jsi viděla.Jsi neschopná a neumíš oči pořádně používat."prsknul.Na ta slova odskočil ke svému týmu a zasealoval.,,Zastav ho!"křikla Sakura a zároveň s Narutem a Satomi se dali do pohybu.I když mě ruka kurevsky bolela, spojila jsem prsty.,,Mokuton no jutsu!"a ze země vyrazí obrovský štít, který obemkne všechny z týmu Hebi do pevné dřevěné kukly.Srdce mi poskočí radostí.,,Máš ho? Yumi máš ho?! Chytila jsi ho?!"křičí Sakura a seskakuje dolů k hradbě.Chakrou pomalu prozkoumávám interiér bariéry a čím dál víc jsem přesvědčená, že v ní nikdo není.,,Necítím jeho chakru."odvětím mrzutě.,,Není tam.Shoď to."ozve se Satomi.Na její zodpovědnost teda nechám štít zmizet a opravdu - nikdo v něm není.,,Proklatě!"zavrčí Naruto a zuřivě praští do stromu vedle.I Sakura vypadá zklamaně.,,Omlouvám se..."špitnu.,,Nemůžeš za to."odtuší Naruto zlomeným hlasem.Sakura se opře o strom.,,Byli jsme tak blízko..."v očích se jí objevily slzy.,,Říkal jsem, že uteče."hlesnul Sai.Ten kluk je na ránu!

Vrátili jsme se do tábořiště, po cestě jsem si obvázala ruku.Když jsme se vrátili, uviděla jsem tu spoušť.Stromy kolem byly ohořelé, polámané a země byla pořádně rozmlácená.U ohně, rozdělaného stranou ležel Kakashi přikrytej jedním ze spacáků a nehýbal se.,,Kakashi!"vyhrknu a rozběhnu se k němu, ale ta pipka vymydlená mě zarazí.,,Nech ho odpočívat, ještě mu přiděláš starosti, když uvidí tu tvoji ruku."pronesla, držíce mě za paži.,,Yumi je medical, pomůže mi."zastala se mě Sakura a chytila mě za druhou ruku.,,Nemyslím si, že je vhodné brát k němu tolik lidí."brblala dál Satomi.Došla mi trpělivost.,,Jsi snad medik?"vyjedu na ni.Stěr by bylo, kdyby řekla že jo, ale naštěstí zavrtěla hlavou.,,Tak co se do toho pleteš?"dodám a vyškubnu se jí.Pak si kleknu vedle Kakashiho.Dýchá slabě a je v bezvědomí.Přes deku cosi prosakuje.Chci ho odkrýt, ale Sakura mě chytí za zápěstí.,,To bych nedělala."namítne.Přesto spacák uchopím a stáhnu ho dolů.Hned toho lituju - jeho vesta je roztržená a na levém boku má docela solidní okno.Rázem se cítím zoufale, ale naštvaně zároveň.,,Kdo mu to udělal?"zajímá mě.,,Moc používal sharingan.I když byl už vyčerpaný, postavil se Sasukemu."vysvětlila Sakura.Do očí se mi nahrnuly slzy, když tady tak ležel v bezvědomí, celej od krve s bolestným výrazem ve tváři.Rázem jsem litovala, že jsem se s ním předtím hádala.,,Nikdy jsem ho takhle neviděla..."špitnu a cítím v hlase pláč.A když se uslyším, úplně mě to dorazí.Rychle vyskočím a otočím se zády k ostatním, aby neviděli, že zase brečím.Rozběhnu se pryč.,,Buď opatrná!"volá za mnou Sakura, ale skoro ji neslyším.Mám teď jenom jeden cíl a vím, že on je ještě pořád blízko.

Deset minut běhu od tábora se zastavím.,,Sasuke! Tak se sakra ukaž, ty jeden sra....",,Nevyslovuj to."zarazil mě znovu Juugův hlas.Byl tam, s celou tou svojí bandou.,,Můžu ji zabít?"zavrčel Suigetsu.,,Sasuke! proč jsi to udělal?! Jak ses vůbec opovážil to udělat?!"spustím opravdu vytočeně.Karin se rozesměje, ale jeho výraz se nezmění.,,Nechte nás."zavelí.,,Ale Sasuke....!"vypískne znovu fujara, ale Sasukeho pohled ji umlčí.,,Tak fajn fajn, už jdeme."ohrne nos a vzápětí se všichni vypaří.Zůstane stát a dívá se na mě jako by nic.,,Proč to děláš? Proč tohle děláš?!"vykřiknu, ještě rozzuřenější když vidím ten jeho úšklebek nad tím, že brečím.,,Jim na tobě vážně záleží! Opravdu jim chybíš! A co děláš ty? Oni ti chtějí pomoct, a ty se jim vždycky akorát ukážeš, abys jim dal planou naději, zmlátíš je a znovu se ztratíš! Jako bys nevěděl, jak je to musí trápit!"ječím.,,Vůbec nic nechápeš."odseknul.,,Blondýno.",,Já jsem možná blond, ale z nás dvou seš to ty, kdo je úplnej vůl!"nechám se unést.Vzápětí si uvědomím, co kecám, když se na mě vražedně podívá.,,Cože?!"zasyčí.,,Slyšels."už nemám tolik odvahy, ale stejně pokračuju, = sebevražda.,,Myslíš si, že seš drsnej, ale chováš se jako pitomec.Nevím, na co si hraješ, každopádně to začíná být pěkně otravný a bezohledný vůči nim!"ukážu směrem, kde se zdržuje zbytek mýho týmu.,,Varuju tě.Mlč."prskne.,,Nebudu mlčet, už jsem to dělala moc dlouho! Viděla jsem tě brečet, ale ty to nepřiznáš! Proč nepřiznáš, že ti chybí? Říkáš Sakuře, že je otravná, Narutovi že je ubožák, ale mezitím jsi to TY, Sasuke, kdo je tu největší ubožák.A srab."dostanu se do ráže.I v té tmě vidím, jak se jeho oči zabarvily doruda a jeho krásnej obličej se pokřivil zlostí.V mžiku byl u mě a držel mě pod krkem.Rázem jsem pod nohama necítila zemi a chytila jeho zápěstí ve snaze uvolnit se.Nešlo to - zaryla jsem do jeho ruky nehty a snažila se ho škrábnout, ale docílila jsem jen toho, že stisk zesílil.Pak mě rychle odhodil - letěla jsem vzduchem a pak už si pamatuju jenom to, že jsem střetla strom, nebo něco....pak byla tma.Jiná než noční, tahle byla zapřičiněná ztrátou vědomí.


Yumiko's Diary 62

29. ledna 2009 v 14:09 | Rin-chan |  Deníček
Satomi

,,Yumi! Pojď sem, rychle!"vpadnul mi Naruto do bytu.Seděla jsem u stolu a zašívala si rukáv u trička.Na jeho výkřik jsem vyskočila a odhodila šití na stůl.Jeho pohled mi řekl vše.,,Už?!"vyhrknu.Přikývne.,,Pojďme!"vyjeknu a vyběhneme ven ze dveří.Nabereme směr k Saiovu domu.Oběhneme restauraci a zamíříme ke křižovatce u starého hřiště.Jde tudy Sakura a o čemsi se baví s Ino.Smějí se.,,Sakuro, našli ho!"křikne Naruto.Úsměv jí zamrzne a z napřed udiveného výrazu se rázem stane radostný.,,Musím jít!"vyhrkne na Ino a připojí se k nám.,,Jít kam?"nechápe blondýna, ale nikdo z nás se s odpovědí neobtěžuje.Konečně jsme tu.,,Saji!"křikne Sakura a zabuší mu na dveře.Ty se otevřou a objeví se v nich bledej, tmavovlasej kluk.,,Je to tady!"vyhrkl Naruto.Sai přikývnul, chytil svoje věci a vyběhl s náma ven.A teď už jsme utíkali jediným směrem - do Tsunadina kanclu.

Vhrnuli jsme se tam bez zaklepání, jako divoká voda a málem se přerazili jeden o druhého.Kakashi stál u okna a očividně se dobře bavil naším dynamickým nástupem.,,Chcete se zabít ještě před misí?"podívala se na nás Tsunade.,,Mistře, je to pravda?!"vyhrkla Sakura a jedním skokem byla u jejího stolu.Tsunade přikývla.,,Zaměřili jsme jeho polohu západně odtud, tak sedmdesát kilometrů od Konohy."oznámila.,,Jatááá!"zajásala Sakura.,,Neradujte se, může nám taky zdrhnout."pronesl Sai jako obvykle kladnou větu.,,Půjdete pro něho.Aktuálně jste vy jediný tým, který ho může přivést zpátky."hlesla Tsunade a pohodlně se opřela do židle.,,Pošlu s vámi Satomi, která vedla výzkumný tým a tudíž aktuálně ví jeho přesnou polohu."dodala.,,Konečně."zasmál se Naruto a zalovil v kapse.Vytáhnul něco, co jsem tehdy viděla poprvé - ochrannou čelenku.Znak Listové na ní byl přerušený docela hlubokou prasklinou a byla celá poškrábaná.Sakura se obrátila a podívala se na ni výrazem, který mi okamžitě prozradil, komu patřila.Kakashi se odlepil od okna, přišel k nim a položil Narutovi ruku na rameno.I on pozoroval šátek v jeho ruce.V jedné chvilce se mezi nima událo něco, čemu mohli rozumět jenom oni tři.Připadala jsem si, že nás se Saiem jaksi vyšoupli, ale chápala jsem to.Jenom oni mají v sobě to, co pro ně znamenal a všechno, co spolu prožili jako jeden tým.Nikdo se ale kupodivu nemračil - usmívali se.Věděli, že je to nebezpečný a šance na úspěch je mizivá, ale stejně pozorovali pásku se skoro spokojeným výrazem.Jako by se nemohli dočkat, až ho uvidí a rozhodli se dát do hledání veškerej svůj elán.Naruto čelenku stisknul v dlani, podíval se na mě a Saie, pak na Tsunade a široce se usmál.,,Přivedeme Sasukeho zpátky!"prohlásil.

Za branou na nás opravdu čekala holka, o který Tsunade mluvila.,,Kakashi Hatake.Tebe jsem neviděla už pár let."řekla a sundala si masku.Napřed vypadal zaraženě, pak se nervózně podrbal ve vlasech.,,Takže to ty jsi ta Satomi? Začíná se mi to plést.Tenzo je
Yamato, Temuren je Manta, ty jsi Satomi...zajímalo by mě, kdo ty jména vymýšlel."hlesnul.Usmála se.Ve tváři byla fakt hodně pěkná, vlastně o hodně hezčí než třeba Konan nebo Tsunade.Měla zajímavý nafialovělý oči a krátký vlasy černé barvy.,,Nezměnil ses.Ani trochu."ušklíbla se.,,Ty taky ne."odvětil.Proč mám pocit, že mi něco uniká.Významně zakašlu.,,Představíš nás?"otočím se na něj.Trochu zčervená.,,Týme, tohle je Na....Satomi.Kdysi jsme spolu dělali u ANBU v jednom týmu.Už je to hodně, hodně hodně dávno."prohlásil výrazně, jako by k ní.Zasmála se.,,Hodně hodně hodně....to se ti podobá.To se tak stydíš za minulost?Vsadím se, že máš teď úplně naběhlou a rudou jizvu."usmála se a hodila po něm okem.Teď neobyčejně zpozorním.,,Jizvu?!"vyhrknu a můj výraz se změní na Yumi ála terminátor.Kakashi má uštvaný výraz a nenápadně jí ukazuje rukou ať mlčí.,,No přece tu na bradě."ušklíbla se.,,Pojďte, nebo nám cíl uteče!"na ta slova se rozběhla pryč.,,Kakashi! Jak ona ví o té jizvičce, co máš zespodu na bradě?!"zavrčím podezíravě.,,Jizvičce?"Naruto zní pobaveně a všichni na něj teď koukaj.,,Pokud si dobře pamatuju, řekla ,Vsadím se, že máš teď úplně naběhlou a rudou jizvu' .Odkud sakra ví, že když seš nervní, tak ti zčervená?!"dorážím.Má totiž úplně dole na bradě menší oděrku, myslím, že se kdysi říznul při tréninku když byl ještě malej.Dycky když je naštvanej nebo nervózní, tak mu naběhne a jde krásně vidět.Ale jak to ta holka může vědět?!,,Vsadím se, že nemyslela tu samou co ty."odvětil opatrně.,,Kakashi Hatake! Podívej se mi do očí! Ty mi lžeš."zavrčím.,,Kde jste?"volá Satomi už z docela pěkné dálky.,,Pojďme, nebo nám Sasuke uteče."vybruslí z toho milý Hatake a dá se do pohybu.Naruto se tlemí a Sakura do mě šťouchne.,,Pusť to z hlavy."Pak se všichni rozběhneme za nimi.


Po cestě se Satomi přitočila ke Kakashimu a o čemsi si povídali.Nebylo jim rozumět, ale často se usmívali.Znovu jsem cítila, že začínám žárlit a to mnohem hůř než kdysi, když Kakashi podpíral Minu.Nebyla jsem přímo ten typ žárlivý hysterky, co by vylítla a začala mu něco vyčítat.Většinou jsem si to nechala uvnitř vyšumět a neřekla ani popel, ale teď to se mnou pěkně cvičilo.Bylo toho hned několik: uvítali se, jako kdyby spolu někdy něco měli a ještě to nebylo uzavřený.Kakashi podle toho taky vypadal.Ta holka ví, co má pod maskou.Teď se tady úplně otevřeně navzájem nabalujou a nikoho kromě mě to vůbec neštve.Navíc ta holka je fakt hezká a každej její pohyb je jakoby strašně elegantní.Co se vzhledu týče, s ní bych se vůbec nemohla rovnat.A ještě k tomu mám pečeť a ona je normální.Měla jsem chuť do něčeho praštit, ale ovládala jsem se - přece jenom to můžu vidět až moc černě.Třeba jsou jenom kamarádi.
Satomi se hlasitě zasmála něčemu, co Kakashi řekl.Chytila se za břicho a rozesmála se, přičemž její ruka spočinula na jeho rameni.Co si ta koza myslí? V tu chvíli jsem nahnala chakru do nohou a při styku s větví ji prudce vypustila ven.Větev zapraštěla a rozpraskala se na několik třísek, které dopadly do porostu dole.Všichni se na mě ohlídli, Naruto který byl za mnou to málem nevybral a setkal se čelně se vzrostlým stromem.Skupinka se zastavila.,,Co se děje?!"vyhrkl Naruto, když našel ztracenou rovnováhu.,,Trochu jsem neodměřila množství chakry a dala jsem jí do nohou víc, než je potřeba k odrazu, omlouvám se."zavrčím omluvně, ale Sakura hned pozná která bije.Ostatně jako obvykle.Chápavě se na mě zadívá a trochu se usměje, když si všimne, že si rukou mnu za zády konečky vlasů.Dělám to vždycky, když lžu nebo jsem nervní.,,Tohle si nemůžeme dovolit, spoléháme na naše utajení.Pokud to uděláš v blízkosti Uchihy prozradíš nás.Kakashi, opravdu myslíš, že by nebylo vhodné poslat ji zpět do vesnice? Přece jen je teprve začátečnice."ozve se Satomi.Vzpění se ve mě krev a teď se musím opravdu hodně držet, abych nevylítla.Co si ta koza jako o sobě myslí?! Nebýt tu ostatní, tak ji pořádně setřu, protože tohle bych si líbit nenechala.Ale nechci to dělat před Kakashim - nevím, jak moc pro něj znamená.,,Už se to nestane."hlesnu a co nejvíc se přemáhám, aby z mého hlasu nebyl poznat vztek.,,To doufám."odtušila a dala se znovu na cestu, stejně jako ostatní.Jenom Sakura se na mě chápavě podívala.,,Je strašná!"ulevím si.Pak se společně odrazíme za ostatními.

,,Myslím, že můžeš být v klidu.Vypadá jenom jako jeho stará známá."mrkne na mě Sakura.,,Kdo ví, co spolu měli nebo mají.A ona ví, jak vypadá pod maskou.To přece neukazuje jen tak někomu."křečkuju.,,Není to jeho typ."prohlásila.,,Podívej se na ni a pak na sebe.",,No právě že se dívám a to mě uvádí do depresí."zasměju se.Zrudla.,,Takhle jsem to ale vůbec nemyslela!"vyrazila ze sebe.Musela jsem se rozesmát.,,To je v klidu Sakuro.Snad nejsem z cukru aby mě každej déšť rozpustil."vypláznu na ni jazyk.Taky se zasměje.,,Hej vy dvě tam, uklidněte se trochu! Chcete nás prozradit?"ozvala se zase paní dokonalá.,,Máš pravdu, je příšerná."kývla Sakura a znovu jsme se rozesmály, bez ohledu na to, jak moc to vznešenou slečnu irituje.

Seskočili jsme na zem.Byl to menší palouček ohraničený hradbou keřů a uprostřed bylo vyhaslé ohniště.,,Tady přespíme a zítra se pověsíme na náš cíl."rozhodla Satomi a shodila ze zad batoh.Všichni jsme ji napodobili a začali rozdělávat spacáky.,,Oheň uděláme jen malý, aby jsme se neprozradili.Utajení je důležité."žvanila, jako by jsme to snad nevěděli.,,Kakashi, ty a já půjdeme pro dřevo."obrátila se na něj.Cítila jsem zlost až v kořínkách vlasů.Sami do toho lesa? Oni dva? Nikdy!
,,To nebude třeba."zavrčím a sepnu ruce.Obětuju trochu chakry a ze země vyrostou dva dřevěné kůly, které se rozpadnou na třísky vhodné k přikládání.,,Výborně."usměje se Kakashi, ovšem ona se netváří moc nadšeně.Rozdělali jsme oheň a vytáhli večeři.Chtěla jsem si jít sednout ke Kakashimu, celej den jsem s ním nemluvila, ale nepůjdu tam, když u něj dřepí ta koza.Posadila jsem se vedle Sakury a Naruta a otráveně se zakousla do jabka.,,Není třeba vidět to tak černě."usmála se povzbudivě Sakura.Naruto se na mě nechápavě podíval, zamračeně jsem hlavou naznačila k párečku, který se očividně dobře bavil.Pochopil.,,Proč mu neřekneš, že ti to vadí?"nechápal.,,Chtěla bych tě vidět.Ať se baví s kým chce, ať se třeba vyspí s půlkou vesnice, ale ať mi o tom pak neříká."zavrčím.Vyvalili na mě oči.,,Dělám si srandu."musím se zasmát když je vidím.,,Jen mě štve, že s ní takhle otevřeně flirtuje předemnou a očividně mu to vůbec nevadí."přiznám.,,Myslím, že Kakashi-sensei není takový.Řekla bych, že je to opravdu jen jeho kamarádka a dlouho se s ní neviděl, tak si povídají."usoudila Sakura.,,Třeba.Jdu spát."hlesnu a odhodím ohryzek do křoví.,,Nenechávejte tu tolik stop, děcka."ozvala se zase - no hádejte kdo! - s jasnou narážkou na mě.To už jsem nemohla jen tak přejít.,,Tak si to jdi sebrat, jestli chceš."odseknu a vsoukám se do spacáku.,,Cože?"vyjekla, ale nepokračovala.Otočila jsem se zády k nim a k ohni a už jsem nereagovala.Musela bych jí říct něco moc nepěkného a to se na dámu mého postavení opravdu nehodí.

V žáři ohně na zemi se objevil stín a podle té věčné metly na palici jsem hned poznala, kdo to je.Dřepnul si vedle mě a trochu se mnou zatřásl.Napřed se mi nechtělo, ale otočila jsem se.,,Je ti něco?"staral se.,,Mě? Proč myslíš?"otáži se jízlivě.,,Přijdeš mi...."očividně chtěl říct naštvaná, ale nakonec z něj vylezlo: ,,jiná.",,Já jsem úplně normální."odseknu, ale takovým tónem že by i debilovi došlo, že lžu.Neplánovala jsem to a trochu se zarazila.,,Takže?"dorážel.,,Takže co?",,Prozradí mi slečna, čím jsem se jí tak strašně dotknul?"dorážel.,,To by snad pán mohl vědět, ne?"usměju se ledově.Zas tak blbej aby nevěděl snad není! ,,Pán tuší, ale nechápe, proč to slečna tak prožívá."tenhle způsob mluvy byl na palici, ale z nějakýho neznámýho důvodu mě to teď bavilo.,,Slečna nic neprožívá, slečna se pokouší urazit."odvětím.,,A můžu tomu nějak zabránit, vážená?"pořád se mnou mluvil úplně normálním klidným tónem, tak jako vždycky.,,Snad kdyby jste mi objasnil vaše nepředložené jednání, vážený."posadím se.,,A že budeš mít co dělat."dodám.,,A co chceš slyšet?"dělá blbýho.Zvednu se.,,Půjdeme se radši projít, ne? Chce se mi vřískat a to se jaksi nehodí před někým jiným."navrhnu slaďounkým hláskem, který ho zřejmě zneklidní.Ale zas tak horký to není, taková hysterka zase nejsem =P.Ale to on neví =D.

Dojdeme na vedlejší palouk kde se zastavíme.Je už noc a tak je kolem docela pěkná tma, ale to teď není to, co mě zajímá.,,Ne, že bych chtěla šťourat, ale co přesně je zač?"začnu.,,Natasha?"zeptá se.To je ale divný jméno! ,,Jestli myslíš tu koketu tak ano, přesně na tu se ptám."syknu.,,Počkej počkej, koketa....co tím chceš říct?"nechápal.Nejsem výbušná povaha...většinou =D.Ale tenkrát jsem měla chuť se hádat.Strašnou, nevím proč.,,Jak se můžeš zeptat jak to myslím? Div že tě tam rovnou nehodila na záda."odseknu.,,No, s ní je to trochu složitější."prohlásí.,,A jak ví o tomhle?"stáhla jsem mu masku a prstem dloubla do šrámu na jeho bradě.,,To asi viděla na rentgenu."dobírám si ho.,,To viděla jednou...."vysvětloval.,,Ale! A při čem?"strašně mě to zajímá.,,Byl to vlastně omyl.V ANBU akademii, byl jsem ve sprše a...",,Kde jsi byl?!"vykřiknu.,,Co tam proboha dělala?!",,Měl jsem ručník."ujistil mě rychle.Každopádně bylo vidět, že se to snaží vysvětlit, ale čím dál víc se do toho zamotává.,,Najednou tam vrazila, nestihl jsem si ukrýt obličej.Už dlouho se snažili vypátrat, jak vypadám."vysvětloval.,,Od té doby co mě viděla za mnou pořád chodila.",,Jo, jasně."tak tohle mu teda nevěřím.,,Nevypadal jsi, že by ti to vadilo.",,Nevadilo."přiznal.,,Už dlouho jsme se neviděli.",,Dobrý, to mi stačí."vyrazím ze sebe když to rozdejchám a otočím se zpátky.,,Počkej, vůbec to nechápeš."zarazil mě.,,Celá já."usměju se kysele.,,Vůbec nic není."přesvědčuje mě.,,A bylo?"štěknu.Je zticha a je vidět, že přemýšlí.Vyložím si to po svým.,,Fajn to mi stačí, nech mě teď být."cítím, že se mi chce brečet, i když pořádně nevím proč.Otočím se zády k tábořišti a chystám se vyrazit do lesa.Pokud spolu něco měli, je velká pravděbodobnost, že to ještě neskončilo.Zatím to tak vypadá.,,Přiznávám, že vypadá dobře, ale je to jenom kamarádka."snaží se to urovnat.Jenže když se Yumi šprajcne, nic se urovnávat nebude.,,Nic neříkám.Však si běžte popovídat, mě to nevadí.Tak jdi, prosím.Já u toho bejt nemusím a hlavně si ,nepovídejte' (dám tomu slovu zvláštní důraz) před ostatníma."na to se otočím a odcházím.

,,Co tím myslíš?"chytí mě za paži.Po tom co jsem viděla a slyšela toho mám v hlavě moc a nemůžu se na něj teď dívat.Ne proto, že bych ho přestala mít ráda, ale právě proto, že ho tak moc miluju.,,Pusť mě."zasyčím, snad trochu jedovatěji než bych chtěla.,,Ne.Je nebezpečné jít teď sama do lesa."odvětí a zamračí se.,,Zkus mi bránit."navrhnu a zkusím se mu vytrhnout.Drží mě pevně.,,Vrátíš se do tábora.To ti říkám jako trenér."zavrčí.,,Jo trenér? Čím dál lepší.Pusť mě."hodím po něm rozzlobený pohled.,,Je to nebezpečné.",,No a?"odtuším a znovu se mu pokusím vytrhnout.Nejde to.Odhodlám se k poněkud drsnějšímu kroku a vší silou dupnu do země pod námi.Ta se s praskáním a hrozným burácením začně tříštit - chakra dokáže zázraky.Pustí mě a uskočí, zatímco já odskočím na druhou stranu.Narovná se a podívá se na mě.,,Nechoď za mnou."přikážu tvrdohlavě a rozběhnu se do lesa.



Yumiko's Diary 61

29. ledna 2009 v 14:09 | Rin-chan |  Deníček
Chie - ta holka je prostě moc!

Válka se nakonec protáhla na celých sedm měsíců.Sedm měsíců, který nikdo neviděl domov, svoji rodinu a pořádný jídlo.Za tu dobu jsem vymyslela jednu novou techniku, pro kterou jsem musela - za pomoci Kakashiho pochopitelně - sáhnout až na dno veškerýho svýho genjutsu antitalentu.A taky jsem zjistila, že mě zaujaly jedy.Když nám jednou přinesli otrávenýho týpka, chytila mě manipulace s nima a teď jsem se mnohem raději bavila mícháním smrtelně jedovatejch látek, než vymýšlením protijedů na ně.Nakonec se Kamenná stáhla a všichni si oddechli, když jsme konečně začali pakovat tábořiště.

Měla jsem už sbaleno a mezitím, co Kakashi zápasil s mým spacákem a snažil se ho narvat do obalu jsem si vyšla do lesa.Docela jsem se vzdálila, ostatně jako obvykle.Náhle zase - cizí chakra.Proč vždycky, když se jdu projít tu někdo lítá?! Tahle mi ale přijde známá a hned ji poznávám.Vždyť je to Konan! Už ji i vidím - vyběhla z blízké školky menších stromů a snad se mě i lekla.,,Konan!"vyjeknu, když si všimnu, že jí koutkem úst vytéká krev.,,Yumi!"kupodivu mě pozná.V závěsu za ní se vynoří ten její borec.Vypadá podstatně hůř - bledej je i normálně, ale má rozbitou hlavu a kulhá.,,Co se stalo?"nechápu.,,Jsou za námi."vyjekla jenom a podepřela ho.,,Yumi!"objeví se několik našich shinobi.Zastaví se dál za mnou a ostražitě pozorují dva zraněné Akatsuki.,,Kruci."zasyčí Konan a ohlídne se.,,Nesmí nás chytit, Konan."zachrčí chlápek.,,Vypotřeboval jsem moc chakry, nezvládl bych je.",,Yumiko-hime! Použijte Goukakyuu no jutsu!"křikne na mě kdosi zezadu.Konan se na mě zneklidněně podívá, i on zvedne hlavu.Stojím jako přimrazená - když teď použiju fireball, určitě je zasáhnu.Nebo aspoň zraním.Ten chlap by mi nevadil, ale Konan ublížit nechci.Všichni čekají, co bude.Neudělám to.Kvůli Konan.Zůstanu jenom stát jako pako a očima jí naznačím ať zmizí.Vděčně se na mě podívá.,,Máš to u mě."hlesne, pevně chytí toho jejího a než bys řekl švec, jsou pryč.

,,Yumiko-sama!"vykřikne kdosi vyčítavě.,,Proč jste je nezadržela?!"
Chystám se odpovědět, ale křoví zašustí a v zápětí se u nás objeví několik Zemských ninjů, zřejmě pronásledovatelé Konan.Stojím moc blízko a nestačím uskočit.,,Listová, chyťte ji!"ozve se a než stačím vzít nohy na ramena kdosi mi drží ruce za zádama.,,Yumiko-sama!"vypískne nějaká holka z mýho zdravotnickýho týmu.Několik shinobi se pohne směrem ke mě.,,Nehýbejte se, nebo ji podříznu."pohrozí ten, co mě drží a rázem pod krkem ucítím chladné ostří nějaké zbraně.Všichni se zastaví.,,Kruci!"sykne Gai.Přemýšlím, co mám dělat, ale nic mě nenapadá.,,,Jenom klídek, je přece medical kunoichi, takže by s ní měli zacházet relativně dobře."ozve se.Kakashi a -jak jinak - čte si.,,Kakashi-sensei?"ozve se nejistě Kiba.Odlepí se zády od stromu a sklapne knížku.,,I když teda nevím, na co vám bude."pronesl.,,Přece informace blbe."ušklíbnul se kdosi za mnou.,,Jo to jo, ona je dcera hokage, ví toho fakt dost."kývnul Kakashi.Co to sakra dělá? Chce mě zabít? ,,Kakashi!"okřikne ho Gai.,,Klídek."usměje se milý Hatake a postoupí blíž.,,Takže říkáš, že toho ví dost? To se hodí."rozesměje se nějaká Zemská borka.,,Ta ví věcí.Ale pochybuju, že z ní něco dostanete."prohodí a znovu otevře hentaiku.,,Bolest rozváže jazyk každýmu."dostane se mu odpovědi.,,Moc rád se přiučím.Dostaňte z ní předemnou jednu užitečnou větu a já přestanu číst."přehnal to.Už mě napadlo kam míří.,,Hračka."místo aby ti pitomci zmizeli mě začali vyslýchat přímo před nima.Machýrci.Došlo mi, že přesně o to Kakashimu šlo: aby zůstali na místě.

,,Dcera Hokage....toho využijeme.Kolik je u hlavní brány Konohy stráží?"zeptá se mě jeden, očividně jejich kápo.,,Koho?"nechápu.,,Stráží.",,Kde?"vyvalím oči.Myslím, že teď už všichni Listoví pochopili, co provádím.,,Děláš si ze mě legraci?"zamračí se.,,Proč?"nechápu.,,Tak řekneš mi to?"
,,Ale co?"vyjeknu.
,,Kolik jich je."
,,Koho?"
,,Stráží."
,,Kde?"
Začíná nápadně brunátnět.,,Zopakuju to znovu.Kolik ninjů stráží hlavní bránu?"zavrčí.,,Kde?"zajímá mě.,,V Konoze.",,V Konoze co?"dotírám.Zjevně je to cholerická osobnost, protože zrudne a vytáhne kunai.Cítím, že stisk toho co mě drží se zpevnil.Drží mi ruce tak dobře, že na nějaký pečetě není ani pomyšlení.Mluvka mi kunai přiloží hrotem z boku na žebra.,,Máš poslední šanci mi odpovědět, nebo poteče krev."pohrozí.,,Odpovědět na co?"hlesnu.Přitlačil nůž a ten mi zajel asi půl centimetru pod kůži.Nebolelo to nijak extra, takže jsem se ani nijak hlasově neprojevila.Jediný co jsem udělala asi bylo, že jsem pevně zatla zuby, ale to nemohl vidět.,,Tak bude to?"naléhal.,,Bude co?" Nůž se pohnul a zajel hlouběji.,,Pořád nevíš, o čem mluvím?",,Nemám ponětí, co po mě chcete."zavrtím hlavou.,,Říkal jsem to."ozval se Kakashi.Tupec kamennej, snaží se tahat info z blondýny.Ne, že bych nevěděla, ale nejsem žádná vyklápěčka.,,Jak chceš."zatlačil kunai co nejdál to šlo.Tohle už se nedalo přejít mlčky, ale stejně jsem se snažila, abych neprojevila moc slabosti.,,Je blízko u srdce."ozval se zase pan záhadný.To vím i bez tebe!Koukla jsem se na ostatní, jestli od nich třeba nepřijde nějakej signál, ale nic.Kakashi vypadal trochu vyveden z míry kunaiem, co mi trčel z těla, ale jinak zachovával klidný postoj.,,Nestojí to za to, z ní nic nedostanete."řekl.,,Však ona se rozpovídá."usmál se kterejsi další exot a vytáhl několik vrhacích jehlic.,,Až pozná jaký to je být napůl slepá, tak jí pusa jen pojede.Nebo, přinejhorším přijde i o druhý oko."přišel ke mě.,,To bych nedělal."poznamenal Kakashi, ale jeho hlas už nebyl tak kliďáckej jako dřív.Nejvíc jsem teď asi šílela já a hmota v mé hlavě, které by se možná dalo, s jistou tolerancí říkat zárodek mozku horečně pracovala.Jediný, co mě napadlo byla typicky holčičí reakce, a já měla čupa praxi od Hinaty.

,,A...tohle je...zbraň?"vypísknu, obrátím oči v sloup a začnu se kácet.Ten co mě držel musel změnit postoj, aby mi nevyhodil obě ramena a snažil se mě přichytit.Tím mi uvolnil ruce a já mohla provádět pečetě.Mezitím už se ale dali do pohybu i ostatní a strhla se bitka.Otevřela jsem oči a ze všech sil praštila mého věznitele do nosu.Nečekal to a můj úder ho překvapil ještě víc než fakt, že nejsem v bezvědomí.V mžiku u mě byl Kiba.,,Můžeš vstát?"zeptal se.,,Jistě."ušklíbnu se a sbírám se na nohy.,,Pomůžu ti."podepřel mě, jako bych snad byla invalida či co a vzdálili jsme se od bojujícího hloučku.
,,Jak je vám?"zajímalo drobnou zrzku z Ininýho lékařskýho týmu.,,Jsem v pohodě."oznámím, i když se tak rozhodně necítím.Mám zase ten pocit, jako když jsem umírala - jako bych měla menší plíce a kdesi v krku to nepříjemně bublá.V puse cítím krev - je slaná a hustá.,,Asi mi nějak narušil plíci, tím svým super způsobem mučení.Měl by se to naučit, jestli bude všechny zajatce vraždit, houby se dozví."prohlásím.Moje prupovídka některé z přítomných poněkud vyvedla z míry.,,Jak vraždit? Jak asi mám narušenou plíci? Jak jsem v pořádku?"opakoval pobouřeně Kiba.,,Hlavně nezmatkuj.Umíš první pomoc při tomhle typu zranění?"otočím se zase na zrzku.,,Trochu."pípla.,,Doučím tě to, teď a tady."rozhodnu a začnu ji navigovat.,,Předně musíš zjistit, kde přesně je trhlina, to znamená dostat do rány svoji chakru a tou prozkoumat situaci.",,To se mi zdá...nechceš se rovnou sama operovat?"doráží Inuzuka.,,Když na to přijde."pokrčím rameny.Sestřička se zasměje a Kiba se zatváří uraženě.Zanedlouho se dostavil i Kakashi a tvářil se zcela identicky když jsem mu oznámila, že mám vše pod kontrolou, přičemž mi z úst vykoukla malá kapička krve.Kamenní museli vzít roha.

Samozřejmě jsem jako obvykle měla pravdu a moje zranění na boku mě nijak neomezovalo.To zas jenom oni jsou nerváci.Shodly jsme se na tom se Sakurou, když jsme balily ošetřovnu.Konečně bylo vše ready a příští den ráno jsme všichni vyrazili zpátky do vesnice.

********************************

Tam jsme se shodly znovu, a sice že Tsunadino obětí rovná se kleštím.Sakura měla tak o dvě čísla menší lebku a já zase hrudník, obě jsme se ovšem málem udusily Tsunadinou vyvinutostí.Když jsme si povyprávěly co a jak, oznámila mi novinu: Chie je na porodním! To mě málem skolilo samo o sobě.Hned jak jsem mohla, rozběhla jsem se do nemocnice.

Milá Chiinka už mezitím ležela v posteli a držela něco malýho, červenýho a ječícího, co prý, jak se vyjádřila ,,vyplcla před deseti minutama".Byla to holčička.,,Chie, ta je úplně úžasná!"vzdychnu a taky to myslím vážně.,,Že? Já vim, dyt je po mě."nafoukla se.,,A co ti na to vůbec řekl Itachi?"zajímá mě.Její výraz se trochu změnil.,,Napřed se tvářil překvapeně a pak se zamračil jako deset čertů."pronesla.Chápu.,,Chtěl, aby jsi to dala pryč?",,Ne, to ne."odvětila.,,Ale nemám prý nikomu říkat, kdo je otec, protože jinak by děcko bylo v nebezpečí."usmála se.,,To ti fakt řekl? Uchiha? Itachi Uchiha?!"vyvalím oči.,,Jo.On není takovej, jak si všichni myslí.On je fakt v pohodě, jenomže ho každej vidí úplně z jiný stránky."hájí ho.,,No a kde je teď? Už to ví?"hlesnu.,,Jo.Je vedle."naznačí hlavou na jedny ze dveří a dál se věnuje dceři.,,Děláš si prdel?"vylítnu.To nemyslí vážně!,,Co? Je tu už tři dny a nikdo o něm neví."řekla jako by nic.Náhle se zarazila.,,Chie? Co je?"dloubnu do ní.,,To dítě.....to dítě podívej se...je celý?!"vyhrkne.Kouknu na holčičku.,,Je....proč by neměla?"nechápu.,,Něco jí chybí...sestro!"křikla.Skoro hned se přiřítila jedna ze sestřiček.,,To dítě, něco se tam šprajclo! Něco mu chybí!"vysvětlovala sestře.Ta se na ní podívala jak na magora, jímž Chie pochopitelně je.,,Něco mi tam zbylo povidám!"vyjela fretka.Sestra nadzvedla deku a vyjekla.,,Rodíte!"lekla se.,,Co? Ne já už nechci! Yumi, Yumi řekni jim něco! Nechceš to porodit za mě? Další už nedám, vždyť budu vejpůl!"štkala.,,Uklidni se, to zvládneš."chytím ji za ruku.,,Zabijte mě....vezměte mě kladivem, protože tohle nemá cenu!"žvanila.To už tu byla i doktorka a za Chiiných nadávek udílela povely.Když Chie zavřela pusu a taky se začala snažit, vykoukl na svět další mrňous.A řval.,,Je to chlapec."oznámila doktorka.,,Dobře mu tak."určila Chie a v tu ránu spala.Celá ona.
Vykoupali ho a položili do malé postýlky vedle Chiiné postele.Pak odešly.,,Chie, nebuď měkota."dloubnu do ní.Otevře oči.,,Yumi?"špitla.,,Hm?",,Mám pocit, že sem natržená až k pupíku."prohlásila.,,Co? Ty jsi pako."rozesměju se.Ta holka má fakt hlody, že to až pěkný není.Cvakly dveře a do místnosti kdosi vešel.Došlo mi kdo to bude dřív, než jsem ho viděla.,,Jdeš brzo."usmála se ironicky Chie a natáhla se pro druhý dítě.Cítila jsem, že stál skoro těsně vedle mě, ale stejně jsem dělala, jako že o něm nevím.Měla jsem trochu strach - slyšela jsem o něm docela dost věcí.,,Je to kluk."oznámila a podala mu ho.,,Jo a abych nezapomněla.Itachi, to je moje sestřenice Yumi - už jsem ti o ní říkala."usmála se.Postavila mě tím do situace, kdy jsem se na něj prostě musela podívat, abych nevypadala nezdvořile.Otočila jsem se.,,Zdravim."hlesnu.Čekala jsem drsnou a chladnou tvář, ale opak mě zarazil.Tvářil se úplně normálně, snad se i usmíval.Kývnul na mě a znovu se věnoval dítěti, co držel.Zvěsti, že má v očích pořád sharingan lhaly - měl je temně šedomodré a člověk by se jich snad teď ani nebál.Kdybych nevěděla, že je to Itachi Uchiha řekla bych, že je to normální, sympatickej týpek.Akatsuki plášť neměl, byl oblečený do tříčtvrťáků a trička, s malým Uchiha znakem na zádech.Přišlo mi to divný - neřekla bych, že by na sebe vzal znak klanu, kterej vyvraždil.Ale asi nemá jiný civilní oblečení a v plášti by byl moc nápadnej.Po chvíli jí podal syna zase zpátky.,,Jsou úžasní.Oba."prohlásil, sklonil se a dal jí pusu na čelo.,,Musím teď jít, volají mě k práci.Nevím, kdy se zase uvidíme."vysvětlil.,,Budu čekat."kývla.Otočil se a chystal se odejít, jenomže to by prostě nebyla Chie!
,,Itachi?"zarazila ho.,,Ano?"odtušil.Pronesla onu historickou větu, u které učurávám ještě teď, když si na ni vzpomenu:,,Ty...proč máš na zádech pokebal?"zeptala se zadumaně.Ohlídnul se.,,Cože?"nechápal, ale já jsem málem prskala smíchy.I já jsem věděla, co to je za znak.Došlo mu to.Podíval se na ni a pak chvíli přemýšlel, co jí na to má říct.Pomohla jsem mu.,,Ona je jiná, neřeš to."zasměju se a skoro zapomenu s kým mluvím.,,Očividně."kývnul.Pak jí ještě zamával, kývnul hlavou směrem ke mě a byl pryč.,,Miluju ho."vydechla zbožně.



Yumiko's Diary 60

29. ledna 2009 v 14:08 | Rin-chan |  Deníček
Kykyryký

Naše sázka s Kakashim byla rozhodnuta, a to dost pitomě.Velitel se mi sice vyhýbal, ale když byl zraněný, uložili ho na ošetřovnu a samozřejmě, kdo se o něj staral? A jelikož předmětem sázky bylo i to, že se kě mě nepřiblíží, projeli jsme to oba.Napřed jsem se snažila přehodit péči o něj na někoho jiného, ale Sakura, ta swině zákeřná moc dobře věděla o co go a přihrála ho mě.Usoudili jsme s Kakashim, že sázku úplně zrušíme, ale Naruto a Sakura byli proti.,,Plácli jste si, nebo ne?"dorážela mazaně růžovovláska.,,Kakashi-sensei, to chcete, aby si o vás všichni mysleli, že neumíte držet slovo? Zrovna vy? Hodně lidí bylo u toho, když jste sázku uzavřeli."culila se.,,Nehodlám se ztrapnit."odsekl mrzutě aniž by zvedl oči od knížky.Naruto se přidal:,,Neměl jste přijímat.Tak rychle.Nebo chcete slyšet spoiler? Celá série totiž končí tak, že Junko...."Kakashi byl v mžiku u něj a držel mu pusu.,,Mlč!"zaúpěl.,,Chcete mu snad držet ústa navěky?"smála se Sakura.Jako správná mrcha jsem se mu začala smát.,,A ty ho v tom jistě nenecháš."usmála se pro změnu na mě.,,Ta sázka je neplatná.Bylo to jen tak."hlesnu.,,Přesně.Nehodlám se ztrapnit."opakoval Kakashi.,,Naruto?"obrátila se na něj Sakura.,,Hm?",,S kým teda Junko nakonec bude?"optala se mazaně.,,Je to tak, že se rozejde s ...."znovu byl umlčen.,,Tak bude to?"dotírala Sakura.,,Přece nás nezklameš."přidal se i Gai.Jak stáhnou Kakashiho, jsem v prdeli i já!,,Ne! Kakashi, přece to neuděláš jen kvůli knížce? Beztak neví, co v ní je."namítnu.,,To se pleteš.Četl jsem to.A taky mám doma poslední vydání, co Jiraiya napsal.Jedinej existující kus, závěrečnej díl.Chtěl jsem ho prodat..."prohodil lhostejně Naruto.Kakashi zbystřil.,,Cože máš?!" a já už věděla, že je náš osud zpečetěn.

Sakura mi velkoryse nabídla, že můžu dělat slepici, za což jsem jí poradila, aby si zašla vyčistit mozek od vší té růžoviny co tam má.Pak sem se koukla na Kakashiho.,,Já to dělat nebudu."oznámím.,,Snad si nemyslíš, že si tu budu hrát na krocana?"vyvalil oko.,,Je to kohout, Kakashi.",,Může to být třeba vlaštovka je mi to fuk."pokrčil rameny.Stáli jsme ve stanu, před nímž se hromadili zvědavci.Vytvořil svůj klon.,,Vytvoř taky jeden."pobídl mě.,,Myslíš, že si nevšimnou, že odtud utíkají dva lidi?"namítnu.,,Kdo mluví o dvou lidech?"podivil se.Nechápala jsem jak to myslí, ale udělala jsem z mokutonu vedle sebe kopii.,,Henge."poručil si Kakashi.Jeho klon se změnil na Gaie.,,Udělej Anko."diktoval dál.,,Proč tak komplikovaně?"nechápu, ale stejně jsem svůj klon přeměnila na Anko.,,Ty jsi jí, chudince přidala tak dvacet kilo."znalecky zkouknul postavu, která se mi zrovna nevyvedla.Hned jsem zapracovala na zlepšení.,,Prsa má větší."poznamenal.,,Chceš facku?"zavrčím.Kakashi začal klonům vysvětlovat předmět naší sázky a oni napjatě poslouchali.Konečně zdá se pochopili.Vyšli ven.,,Přebíráme sázku za Yumi a Kakashiho."ozval se Gaiův hlas.Většinu lidí to asi zklamalo, protože Gai je pitomec i normálně.Ovšem neprotestovali, jelikož byli zjevně zvědaví na Anko.,,Teď ty.Můžeš ze sebe udělat třeba....zápalku?",,Děláš si prdel?"dneska fakt nemám náladu na žerty.,,Jistě že ne.Já nikdy.Tak do toho."pobízel mě.,,No tak jo...ale opovaž se mě zlomit!"zavrčím a soustředím veškerý svůj mokuton na henge do sirky....jak ponižující.,,To bych si nedovolil."prohlásí a zvedne mě ze země coby cucek dřeva.Pak se sám na kohosi přemění - nevím na koho, jelikož mě nezdvořile hodil do pouzdra na shurikeny - a rychle vypadne ven.

To pako nevědělo, kam mě založilo, takže jsem se málem udusila.Začala jsem nenápadně pouštět kořínky ven, ale to by nebyl Kakashi aby je viděl.Pak jsem mu zase zapadla do trávy.Tam jsem se sice už mohla přeměnit zase zpátky, ale byla sranda koukat se, ja mě hledá =D.Konečně mě to přestalo bavit a udělala jsem ze sebe zase člověka.,,Vidím, že jsi velmi zodpovědná osoba."ušklíbnu se.,,Sharingan Kakashi...to jo.",,Ty taky nejsi žádná hime."vrátil mi to.,,Nestírej mě."zavrčím a sednu si na zadek.Kakashi kamsi ukáže.Když se tam podívám, málem mě skolí záchvaty smíchu - Anko a Gai stojí vedle sebe, Anko kvoká a Gai kokrhá až se hory zelenají.,,Já umřu."slzím a válím se po trávě.I Kakashi se dobře baví - to jsme to vyhmátli!,,Co se to tu děje?"ozve se za náma.Oba se ohlídnem, jako když do nás střelí.,,Shikamaru!"vydechnu.,,Co tam dělají ty klony?"nechápavě zírá na drůbež v táboře.,,To je na dlouho.Nikdy jsi nás tu neviděl, jasný?"vydechnu, celá v háji z toho, že poznal klony.Pokrčí rameny a pokračuje v cestě.Z tábora se ozve křik - Anko! ,,Co to má k čertu být?!"zařve vztekle a moje kopie je rázem v trapu.,,Ti praví jsou tam."ukáže Shikamaru bez zájmu a pokračuje v cestě.Všichni se na nás ohlídnou.,,Zdrháme."usoudím.,,A kam?"ozve se za našimi zády.,,Asi už by to nemělo cenu..."skoro fňuknul Kakashi.,,Čekáme."smála se Sakura.

Což o to, já jsem prdlá pořád a nedělalo mi zas takovej prodlém kvokat a stát na jedné noze.Ale řeknu vám, jak jsem tak pozorovala publikum, tak Kakashi byl sledovanější než Paris Hilton bez kalhotek.A já se jim nedivím.Často jsem ze své slepičí role vypadla, jak jsem se strašně smála.Museli by jste ho vidět: předně stál na jedné noze.Mával rukama jako křídly (to dělat nemusel, ale nikdo mu to neřekl =D), na palici ten svůj smeták, očičko vyvalený a :,,Kykyrykýýý!"volal tak mocně, že by si člověk myslel, že je kur domácí od narození.Sakura málem porodila už na začátku a Naruto mít umělý zuby, tak už mu vyskákaj.Já sama jsem se málem počůrala smíchy, ovšem Kakashi se tvářil, jako by něco podobnýho dělal deno denně.Dokonce i Neji, naše věčná mafie se musel často otáčet, aby ho náhodou někdo, nedej bože nepřistihnul při úsměvu.Vrchol všeho byl, když si před Kakashiho sednul holub.Tady jsme je často krmili zbytkama od snídaně a tak byli krotcí.Asi ho naštvalo, že i ten holub se na něj dívá jak na dementa a jal se ho odhánět.,,Kykyryký....kyky...padej!....Kyky...ryky...zmiz sakra...kyky...kšá!...rykyky...totiž kyky!"to na mě bylo moc.,,Udělala jsem : ,,Kvo kvo kvó my god!"a zřitila jsem se smíchy mezi publikum.Celkový výsledek tedy zněl asi ,Kvo kvo kvó máj gááád!', což bylo ukončeno hlasitým:,,RoFL!!", které jsem pískla už z publika.Konečně byla hodina u konce.Kakashi se rozbuchnul v obláček dýmu a nikdo ho neviděl, ale všichni byli stejně moc vysmátí na to, aby ho hledali.,,Já umřu!"smála se Sakura a stírala slzy, stejně jako všichni okolo.Neji byl rudej jak meloun, když v sobě dusil vlnu smíchu.Vydala jsem se hledat Kakashiho.

Každýmu asi došlo, že to byl celou dobu klon, ale kde se nacházel ten pravej?,,Kakashi!"křiknu do ticha lesa.Nic.Beztak někde spí.Přijdu k jednomu ze stromů a přiložím na něj ruce.Chakrou mu předám svoji žádost a čekám.Zanedlouho znám Kakashiho přesnou polohu a vydám se tím směrem.
Najdu ho pod jedním ze stromů a - nečekaně - spí s knížkou na ksichtě.Opatrně přikleknu vedle něj a chystám se mu něco nemilýho zakřičet do ucha tak, že vyskočí metr dvacet vysoko.Vím, že to zní jako hovadina, ale nejvíc vždycky působí: ,,Žralok!"zaječím.Jenže s ním to ani nehne, leží jak špalek.,,Kakashi!"zatřepu s ním otráveně.Zase nic.,,On je mrtvej!"vypísknu vyděšeně.,,Pomoc!"křiknu směrem táboru.Samozřejmě, že mě nikdo neslyší! V tom mě rychle a prudce chytí za zápěstí a zachrčí.,,Baf..?"hlesne.,,Áááááááááááááááá!"zavřeštím - teď jsem se fakt lekla.,,Ty jseš idiot! Dělat mrtvýho a pak takovýhle kraviny...kolik ti je?!"bublám.,,Snad ses nelekla?"podiví se, jako by nevěděl.,,Ta knížka tě kazí."usoudím a uzmu mu oblíbené čtivo.Rozplácnu se břichem na trávu vedle něj, opřu se o ruce a letmo nahlídnu do knížky.,,Tak ono to i krade?"podivil se a převalil se nade mě.Jednou rukou se opřel o trávu vedle a nahlídnul mi přes rameno aby viděl, co si čtu.Prakticky mě teď zalehnul, ale ne, že by mi to vadilo =D.Zalistovala jsem na začátek knížky a dala se do čtení.,,Ještě ti není osmnáct, prtě."namítnul a hrábnul rukou po knize.,,Počkej, to vypadá zajímavě."nenechám si předmět vzít a oči znovu zabodnu do řádků.Nerada to říkám, ale vcelku mě to chytilo =D.Dostanu se asi k deváté stránce.,,Bože, kolik těch kluků měla?"vyvalím oči.Hrdinka se totiž už od začátku projevuje coby playgirl.,,To stačí, ještě tě to zkazí."rozhodne pobaveně.Přetočím se na záda a ruce zvednu nad hlavu.,,Víc než ty mě to nezkazí.Chci si to přečíst!"ušklíbnu se vesele.Zasměje se.,,Dej to sem."a hrábne po hentaice.Uvědomím si, v jaké poloze se nacházíme, tudíž by si kdokoliv kdo by nás viděl mohl téměř cokoliv domyslet.Zatím neleží na mě, ale je v poloze ála klik, přičemž jednou rukou se snaží chňápnout knížku a druhou se opírá o zem.Využiju zablokování jeho rukou a vypáčím mobil z kapsy.Stáhnu mu masku a ,,Úsměv!" hlesnu vesele.Kakashi se v nouzové chvilce musel rozhodnout, kterou ruku obětuje, aby zastavil nelegální focení jeho obličeje.Přirozeně, radši spadnul a zamačkal pod sebou nevinnou blondýnku, než aby upustil od chňapání po pornografickém materiálu.,,Au!"vyjeknu, když se na mě zřítí.,,Seš těžkej.",,A ty zákeřná.Schovej to."ukáže na mobil.,,Musel bys mi odlehnout kapsu."namítnu.,,To se mi nechce."přiznal.Pak vzal mýho telefonka nevinnýho a hodil s ním kamsi pryč.,,Jefrey ne!"vyjeknu, ale to už mi přístroj zmizí v trávě.,,Sbohem, vymoženosti moderního světa."pronesl s lítostivým nádechem.

,,Asi tě zabiju."oznámím.,,Ten mobil stál čtyři litry.",,Jenom?",,Neprovokuj."syknu.Přesto se musím smát.,,To by jsi se napřed musela vyplazit."namítl.Jak asi, když na mě leží?,,Ale kokrhal jsi pěkně."kývnu uznale.,,Já tě!"zasmál se a začal mi cuchat vlasy.,,Nééééé!"směju se.,,Že Icha icha poletí?"pohrozím.Vzpomene si na hentaiku v mojí ruce a znovu se po ní sápe.,,Nic nebude."ušklíbnu se.,,Yumi...to by jsi mi přece neudělala, že ne?"začne a rázem jeho pozornost přejde na mě.,,Klidně."ujistím ho.Skloní se a políbí mě na rty.Francouzák, jak jinak - všimla jsem si, že ho baví asi nejvíc.V tu ránu -chňap! a drží knížku v pařátech.,,Obludné."vyjádřím se.,,To už mě líbáš jenom proto, aby ses dostal pro svoje milovaný porno?"
,,To mě málo znáš."odvětí a sklapne knížku.Pak se vrátíme k předchozí činnosti.

Yumiko's Diary 59

29. ledna 2009 v 14:08 | Rin-chan |  Deníček
Já a ona

Samozřejmě, že se na mě všichni připitoměle dívali, když jsem se zase vrátila mezi ně.Většina dělala jako by nic, ale někteří si šeptali, ukazovali a vsadím se, že to, co si povídali nebyla chvála.Nesnažila jsem se dělat jako by nic - za prvé jsem nechtěla a za druhé by to ani nešlo.Divila jsem se, že mě můj tým doktorů přijal s úsměvem.,,Dobře, že jste zpět, Yumiko-hime!"usmál se jeden medik.Nejistě jsem se na něj podívala.,,Myslíte to vážně?"nechápala jsem.,,Jistě.My víme, že za to nemůžete."přikývla mu nějaká holka.Čím dál víc mě všichni a všechno udivovalo.I když jsem myslela že mě po tom incidentu všichni odepíšou, nestalo se to.Těch, kdo se na mě dívali skrz prsty bylo jen několik a zbytek se ke mě choval jako dřív.To ještě víc posílilo moje rozhodnutí, že už se nikdy nic podobného nesmí opakovat.Dali mi druhou šanci, i přes ty hrozný věci, co jsem udělala a já jsem ji nehodlala jen tak zahodit.I když jsem si to napřed nemyslela, život šel dál prakticky pořád stejně....

**************************************************

Šla jsem se projít.Měla jsem za sebou těžkej den a potřebovala si odpočinout.A nejvíc mi v tomhle pomohla právě procházka mezi stromy.Vzdálila jsem se od tábořiště ani ne kilometr do lesa, když jsem ucítila cizí chakru.Tahle mi byla taky známá a protože jsem pořád přemýšlela nad její majitelkou, hned mi došlo komu patří.Vytáhla jsem meč a čekala, odkud přijde útok.Zezadu.

,,Máš reflex."uznala, když jsem otočkou zarazila její útok.Lesklé, hnědozlaté oči si mě znovu prohlédly.,,Co tu děláš?"zajímalo mě.,,Špehuju.To ti nedošlo?"utrousila suše a schovala kunai.Trochu mě to dopálilo, za co mě má?,,Proč schováváš zbraň?"zavrčela jsem, možná trochu otráveněji než jsem chtěla.Vycítila jsem z jejího hlasu smích.,,Mám to chápat jako výzvu?"
Mlčela jsem.Sama jsem totiž nevěděla, jak to má chápat.,,Tak vidíš."ušklíbla se a koukla směrem k táboru.,,Teď mě omluv, musím pokračovat v misi.",,Snad si nemyslíš, že jsem tak praštěná a nechám tě tu v klidu špízovat?"namítnu.Sice ji neznám a nevím co dovede, ale snad si nemyslí, že jí jenom tak dám pápá.Zasměje se.,,Ne.To si určitě nemyslím."připustila.,,Takže přece jenom bude boj?",,Děláš, jako by ti to vadilo.Jak vidím jsi od Akatsuki, a co jsem o nich slyšela, tak zrovna tohle jim problém nedělá."ušklíbnu se.,,Nevadí mi to."usmála se a otočila ke mě.Sundala si slaměný klobouk a rozepnula u krku vysoký límec.Hned jsem si všimla třpytivé perličky, co měla na bradě.Celkově vzato byla hodně hezká.A uměla se namalovat (teď myslím její stíny).
Podnikla jsem proti ní výpad katanou.Ladně mu uhnula do strany, chytila mě za rameno a postrčila dál tak, že jsem málem ztratila rovnováhu a upadla.Když jsem se znovu otočila proti ní, zůstala jsem jako přibitá.Její tělo se od nohou rozpadalo na lístky papíru, které se rozlétávaly všude kolem.Co je tohle za jutsu? No, nehodlám to teď řešit, jelikož je věděcky známo, že papír hoří.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"vydechla jsem na ni mračno ohnivé chakry.Její výraz se nezměnil, když co nejrychleji odskočila dál.Pozorovala mě, stejně jako já ji.

,,Dámská jízda?"ozvalo se pobaveně ze strany.Hned jsem se vyděšeně ohlídla, protože jsem poznala majitele hlasu.Ona jenom bez zájmu, skoro znuděně pohla očima jeho směrem.,,Jak se Listovým líbil můj dárek, Yumi?"zasmál se.,,Kabuto!"vykřikla jsem a znovu mě přepadla hrůza.Moje soupeřka se na mě se zájmem podívala a pak si zase přeměřila jeho.,,Doufám, že už jsi se zotavila.Protože je čas na druhou vlnu."prohlásil.,,Ne!ne to nesmíš udělat!"ruce a nohy se mi roztřásly.Musela jsem být hrozně bledá.,,Už chápu.Viděla jsem ten masakr v jejich táboře.Mohlo mě napadnout, že jsi za tím ty."řekla na jeho adresu.Kabutův hlas se změnil na Orochimarův.,,No jistě, naše sladká Konan.Neviděli jsme se už pěknou řádku let."zavrčel.,,Ne, že by se mi stýskalo."odvětila.,,Tohle není tvoje věc.Zmiz zpátky za tím svým hrdinou, nebo se ti může stát, že ti zničím tvou hezkou tvářičku.A to bych opravdu velice nerad."připustil sarkasticky.,,Máš mizernej smysl pro humor, ostatně jako vždy."její tělo se vrátilo do normálu a ona se otočila na něj.,,To jsi tak pyšná na to, že jsi Akatsuki? Tvůj titul ti teď nepomůže, vaše organizace začala upadat jakmile jsem ji opustil.Odejdi, Konan, nebo ti provedu něco, co se Peinovi určitě líbit nebude."varoval ji.Zasmála se a otočila se na mě.,,Toho se ty vážně bojíš?"zeptala se pobaveně.,,Komické.A já si chvíli myslela, že budeš dobrá soupeřka."
Nevzmohla jsem se ani na odpověď.,,Ty k tomu nic neřekneš?"dorážela dál.,,Ovládá mě...mám jeho pečeť..."řekla jsem nakonec aspoň něco.,,A? To není nic tak strašného.Nedivím se, že tě vždycky zpráská, když tu stojíš a klepeš se jako malý kůzle.",,To stačilo, Konan, jdi!"zasyčel už značně podrážděně.,,Naopak Orochimaru.Tohle je teprve začátek.Nejsem jeden z tvých poskoků a můžu být kde chci, kdy chci, a plést se do čeho chci."ujistila ho.,,Moje trpělivost je u konce."zavrčel ledově.S ohromením jsem si uvědomila, proč ještě nezaútočil a pořád ji jenom varuje.Že by....že by se jí vážně bál?

,,Koukni na něj."ohlídla se na mě znovu.,,Tohohle se bojíš? Je to jenom oko."ušklíbla se.Donutilo mě to taky se slabě zasmát.Skočil po ní s kunaiem v ruce.S jemným úsměvem na tváři uskočila.,,A ani mě netrefí."dodala.Povzbudilo mě to - asi to s tou svojí fóbií z něj fakt přeháním.,,Máš pravdu.Je to jenom oko.A Kabuto je člověk jako ostatní."přikývnu a znovu pevně sevřu meč.,,Říkal jsem ti, ať se do toho nepleteš!"vyjel a znovu se po ní ohnal.Tentokrát ale musel svůj úder zastavit, aby se stihnul skrčit.Teď jsem se totiž zezadu rozmáchla i já.,,Co je tohle?!"naštval se.,,Výborně mladá."pochválila mě.,,Chceš si ještě praštit?",,Až po tobě."odvětím vesele.Tahle holka mi začíná bejt mocně sympatická! Otočila se a vykopla po Kabutovi.Ten se sice uhnul, ale moje katana byla rychlejší než on a poranila ho na pravé ruce.Začalo se mi to líbit - konečně jsem se ho, snad aspoň teď přestala bát a můžu ho trochu potýrat.Couvnul a zuřivým pohledem nás pozoroval.,,Naposledy tě varuju Konan, zmiz odtud! Nebo budeš litovat!"obrátil se na ni.Její rty znovu zvlnil jemný úsměv, když se začala rozpadat na lístky papíru.,,Mladá, ta ohnivá technika vypadala dobře.Zkus ji znovu."pobídla mě, ale myslím, že to spíš bylo upozornění pro něj.,,Tohle není konec.Já se vrátím."ukázal na mě.,,A pak si najdu čas na to, abych zničil to tvoje krásné tělo, Konan."v jeho hlase se znovu objeví sarkasmus.Potom zmizí v obláčku kouře.

Konan se znovu dotkla nohama země a složila se zase zpátky.Pocítila jsem k ní obrovskou vděčnost.Schovala jsem katanu.,,Děkuju! Strašně ti děkuju za pomoc!"vyrazila jsem ze sebe.,,Už dlouho jsem se těšila, až ho budu moct nakopnout.A jednou to udělám pořádně."odtušila a došla pro svůj klobouk.Podívala se na mě.,,Pořád chceš bojovat?",,Ne.Nebudu přece bojovat proti někomu, kdo se zachoval tak úžasně, i když mě nezná.Děkuju ti."natáhla jsem k ní pravou ruku.Chvilku zaváhala, ale nakonec ji přijala.Všimla jsem si bílého prstenu na její pravé ruce.,,Pěknej."ukázala jsem na něj.Usmála se a rychle ruku zase stáhla.Snad se i trochu začervenala.Nevím proč, ale strašně mi tím připomněla Hinatu.,,Jmenuju se Yumi."snažila jsem se zavést řeč.,,Konan."najednou mluvila strašně tiše.Připadala mi nesmělejší, i výraz v jejích očích se změnil.

Trochu jsme se zakecaly.Seděly jsme pod jedním ze stormů a už asi hodinu si povídaly.Za tu chvíli jsem měla pocit, že ji znám už řadu let.Byla hodně zvláštní člověk.Když bojovala s Kabutem zdála se jako takovej ten typ smělý drsňačky co si hodně věří.Ale teď mimo boj byla úplně jiná.Nemluvila moc nahlas ani moc často, všimla jsem si, že spíš ráda poslouchá.Její tvář byla jako stvořená pro milej holčičí úsměv, ale většinou se tvářila pořád ledově a přísně.Skoro to vypadalo, jako že se k tomu výrazu tak dlouho nutila, až jí nakonec zůstal.,,Proč jsi vlastně u Akatsuki?"zeptala jsem se.,,Co vím, tak mají jistý cíle a ty mi k tvojí osobě moc nepasujou..."přiznám.Znovu se jí očima mihnul ten úsměv a sklopila hlavu.,,Jsem tam kvůli jistému muži."hlesla.Takže zabouchnutá! Mě hned napadlo, že má moc jemnou povahu na to, aby tam šla jen tak sama od sebe.,,Nikoho jiného nemám a on pro mě znamená skoro celý můj svět.Jsem s ním a pomáhám mu s jeho úkolem.To je můj cíl."vysvětlila.,,Tak to chápu."usměju se.,,A kde je teď?"Samozřejmě mě napadne, že nebude daleko.V tu chvíli se před námi zvíří listí a objeví se tam vysoká postava v plášti.Je otočená zády k nám a na hlavě má ten samý klobouk, co Konan.,,Tady."hlesla.Bázeň z jejích očí se vytratila, zato přeskočila ke mě.Ten chlápek vypouštěl do okolí docela krutý množství chakry a šel z něj respekt už na pohled.,,Konan, zdržuješ."zavrčel, ale ne tak nevrle, jako kdyby mluvil třeba s nějakým podřízeným.Byla to spíš upomínka než pokárání.Vstala a urovnala si plášť.,,Už jdu."pronesla tím samým tvrdým hlasem, jakým mluvila předtím.,,Co to je za holku?"ani se na mě neotočil, ale jeho hlas zněl drsně.,,Ona nás neprozradí."odvětila a podívala se na mě.Slabě se uchechtnul a pootočil hlavu, aby na mě viděl.Měl úplně bílé oči hned s několika duhovkami v sobě a byl celej bledej.Nasucho jsem polkla - líbil se mi čím dál míň.Konečně se obrátil zase zpátky.,,Pojď už Konan, máme tu ještě práci.",,Jistě."nasadila si klobouk.,,Ahoj."pípnu nesměle.Neodpověděla, ale zdálo se mi, jako by se usmála.Pak se odvrátila a oba zmizeli mezi stromy.


Yumiko's Diary 58

29. ledna 2009 v 14:07 | Rin-chan |  Deníček
Následky

Když jsem se probrala, ležela jsem v menším stanu.Uvědomila jsem si, že nemůžu hýbat rukama a podívala se na ně.Měla jsem je přivázaný ke krajům postele.Vybavila jsem si to, co jsem provedla a udělalo se mi zle.,,Co jsem to provedla?"vyrazím ze sebe a rozpláču se.,,Yumi?!"ozve se skoro radostně a v tu chvíli u mě klečí Sakura.,,Jsi to ty?"ptá se.,,Obávám se že jo."vzdychnu.,,Konečně! Strašně jsi sebou házela."řekla skoro omluvně a odvázala mi ruce.Uviděla jsem rudý otisk na jejím krku a propadla jsem zoufalství.Snažila jsem se brzdit slzy, ale prostě to nešlo.,,Proč pláčeš?"usmála se.,,Sakuro nech toho."zavrčím.,,Tentokrát si to pamatuju."
Trochu pobledla, ale snažila se nedát to na sobě znát.,,Co myslíš?"hlas se jí třásl.,,Myslím všechno.Přestaň ze mě laskavě dělat krávu."zafňukám.,,Promiň, tak jsem to nemyslela."přispíšila si.,,Kolik je mrtvých?"chci vědět.Mlčela.,,Tak kolik?!"vyjedu.,,Měla bys ještě ležet..."odpověděla vyhýbavě, ale můj pohled ji rychle zpracoval.,,Šedesát dva."řekla nakonec.Udělá se mi zle.Skrčím se do klubíčka a schovám hlavu mezi kolena.,,Yumi..."sáhne mi na rameno.,,Jdi prosím pryč.Chci být sama."poprosím ji.,,Jak chceš.Ale nedějel hlouposti."souhlasí.Spíš cítím než slyším, že odešla.V hlavě se mi vybaví celý to strašný divadlo, když jsem rvala lidem kůži z těla, drásala jim oči a záda a lámala jim kosti.Zoufalstvím jsem nevěděla, co dělat, jak se chovat a tak dál.Potřebovala jsem si zakřičet, a opravdu jsem z plných plic zaječela.Trochu mi to pomohlo dostat všechno ven.

,,Proč?! Proč mi tohle dělá?!"křičela jsem co nejvíc to šlo a vzteky rvala peřinu na kousky.Do stanu vběhla Sakura, hned za ní v závěsu Kakashi a vyděšeně mě pozorovali.,,Proč to udělal?!"vykřikla jsem znovu.,,Yumi klid!"děsila se Sakura.Nebyla jsem v klidu a rozhodně se mi to teď nechtělo měnit.Sáhla jsem po kunai na stolku a obrátila ruku zatnutou v pěst hřbetem dolů.Zabiju se, nechci žít s takovouhle vzpomínkou a s vědomím, co všechno jsem udělala.Nikdy jsem necítila tolik bolesti a zoufalství z toho co jsem zavinila a cítila jsem se, jako bych teď balancovala na hranici šílenství.Hrozný výjevy se mi v hlavě promítaly pořád a pořád dokola.Chystala jsem se podříznout, ale Kakashi byl v mžiku u mě a chytil mě za zápěstí.,,Pusť ten nůž!"zavelel ostře.Místo abych ho poslechla, ještě víc jsem stiskla kunai v dlani a umíněně se na něj podívala, i když jsem přes slzy skoro neviděla.,,Tak pusť ho!"opakoval.Sakura stála neschopná slova a pohybu a zírala na mě.Hněv vystřídalo zoufalství a já jsem kunai opravdu upustila.Kakashi ho vzal a zahodil stranou.Potom mě pevně objal.Přesně to jsem potřebovala a chytila se ho jako klíště.,,Proč? Proč mi to dělá? Proč mě nenávidí?!"vzlykala jsem a brečela mu do vesty.,,To bude v pořádku."klidnil mě mírným hlasem a hladil po vlasech.Občas jsem ještě vykřikla - v tu chvíli jsem nenáviděla Orochimara, ale i sebe.Měla jsem být silná a zvládnout to.,,Já....zabila jsem je...všechny!"vzlykala jsem.Sakura vyšla ven před stan a spustila dolů plachtu na vchodu.,,Jak se mnou můžeš vůbec mluvit? Jak se mě můžeš dotknout?!"ptala jsem se ho plná odporu sama k sobě.,,Zapomněla jsi, co jsme my dva dohromady?"odvětil.,,Miluju tě a kvůli tomuhle nepřestanu.Moc dobře vím, že jsi se nemohla ovládat a taky vím, kdo to způsobil.A když se teď dívám, jak tě to strašně trápí, ničí to i mě.Rozhodně se nezachovám jako parchant a nenechám tě v tom zrovna teď, když tak zoufale potřebuješ podržet.Budu s tebou dokud budu dýchat, aby ses na nic ani na chvíli necítila sama."prohlásí.Nikdy bych nečekala, že ON něco takovýho řekne, ale neřešila jsem to, protože mi tím teď tak strašně moc pomohl, že mu to asi nikdy nebudu moct oplatit.Stiskla jsem ho tím pevněji.

,,Můj zámek je úplně zničený a to se nestane jen tak.Co se stalo? "zeptá se mě, když se po nekonečně dlouhé době konečně uklidním.Už je tu i Sakura a Naruto.Sakura se na mě dívá starostlivě, ale Naruto kupodivu přátelsky.Vím co jsem mu udělala, vidím obvazy na jeho břiše a on se na mě stejně usmívá, musí mi to dělat? Bolí to jako tisíc jehel!,,Orochimaru....našel mě."pípnu a musím utírat znovu se hrnoucí slzy.,,Jak to udělal?"zajímalo Kakashiho.,,Nějakým typem uvolnění..."hlesnu.,,Musela jsi být hodně rozčilená, aby se mu to povedlo."uvažoval.Byla jsem a jsem znovu, když si vzpomenu, co všechno říkal.,,Co ti udělal?"zajímalo Naruta.,,,Řekl mi....řekl mi......nenuťte mě to opakovat!"vyjeknu zoufale a vyhrnou se mi další slzy.To se mnou ta psychika zase jednou cvičí! Dospěla jsem moc rychle, musela jsem.Jenomže jsem pořád v něčem ještě mladší holka a tohle je na mě prostě moc.,,Co ti řekl?"dorážel Naruto.,,Nic! neříkal nic....vlastně....jenom něco málo...nic moc.."blekotám.Naruto chtěl zřejmě něco říct, ale Kakashi ho pohledem zarazil.Sledovala jsem přikrývku, ale koutkem oka jsem viděla, jak si nadzvednul šátek.,,Yumi?"vzal mě za bradu a otočil k sobě.Znovu mě zaujal sharingan.Zdálo se mi, jako by se tomoe roztočila a utvořila tak kruh.Upoutalo mě to a zůstala jsem na to udiveně zírat, takže jsem skoro zapomněla i brečet.Znovu jsem ucítila někoho dalšího v hlavě.Cizí vědomí opatrně přebíralo moje vzpomínky a pocity.Jenom okrajově se dotklo chvíle, kdy jsem se nemohla ovládat a zdálo se trochu zaražené nad touhou zabíjet, kterou jsem tehdy cítila.Konečně našel to, proč tohle zřejmě dělal a plně se ponořil do studování vzpomínky, kde jsem mluvila s Orochimarem.Tím, že si to promítal mě donutil prožívat to znovu v myšlenkách.Vrátil se mi pocit zhnusení, zoufalství a nenávisti, která se zdála až neúnosná na to, že byla směřovaná jenom na jednoho člověka.I když jsem moc nevnímala, protože jsem byla pod vlivem jeho sharinganu myslím, že jsem tehdy brečela.Přece jenom to co mi Orochimaru řekl Kabutovým hlasem se mi zařízlo do srdce jako nůž.

Konečně mě pustil a moje mysl byla zase volná.Vzpamatovala jsem se a znovu si uvědomila sama sebe.Podívala jsem se na Kakashiho.Napřed vypadal zaraženě, pak jsem si ale všimla, že se mračí.A to docela krutě, šel z něho fakt strach.,,Kakashi-sensei?"zeptal se opatrně Naruto.,,Co je?"starala se Sakura.Vstal a pokynul jim, ať jdou za ním.Vyšli ven a o čemsi se bavili.Neslyšela jsem je, ale viděla přes plachtu jejich stíny.Znovu jsem se podívala na kunai, který doteď ležel na zemi tam, kde ho Kakashi odhodil.Už jsem neměla tu odvahu jako předtím, takže jsem se od něj odvrátila.Vraceli se zpátky, ale Kakashi šel kamsi pryč.Dovnitř vešla jenom Sakura a Naruto, kterej vypadal nápadně brunátně.,,Yumi?"obrátil se na mě.Snažila jsem se vypadat už jistěji, ale asi mi to moc nešlo.To pomyšlení co jsem provedla mi nedalo klid.,,Co je, Naruto?"
Všimla jsem si, že zatíná pěsti, tvářil se rozhodně a jeho oči měly tvrdý výraz.Skoro mě to vyděsilo.,,Co se děje?"pípla jsem zneklidněně.,,To co ti řekl Orochimaru není pravda."zavrčel nakonec.,,Nesmíš to tak brát, chtěl tě jenom rozčílit a ublížit ti.V žádném případě to není tak, jak řekl.Přísahám, že ho zabiju.Ne jenom pro Sasukeho, ale už i pro tebe."prohlásil.,,Naruto..."nebyla jsem schopná slova.,,Teď už to vím taky.....tolik jsem toho napáchala....tak moc jsem vám ublížila a vy..."nemohla jsem mluvit, znovu mě přemohl pláč.,,Místo, aby jste mě odepsali jste mě podrželi....proč?"nechápu.Usmál se a zvednul palec.,,Protože ty jsi přece jedna z nás, ne?"zasmál se.Tohle mě dodělalo.Když jsem sem přijela, připadali mi všichni trapní.Tehdy jsem vůbec neodhadla, jací jsou.Uvědomila jsem si, že mám štěstí znát tak bezvadný lidi, jako jsou oni.Zase mnou zalomcoval pocit, že bych radši zemřela, než znovu ublížila komukoliv z nich.Teď jsou mi oni mnohem dražší, než moje tělo.

Kakashi se vrátil a tvářil se ustaraně.,,Obeznámil jsem všechny se situací a nikdo ti nepřikládá vinu za to, co se dělo."oznámil.,,Teď lžeš."usměju se.,,Skoro nikdo."upřesnil a pousmál se.,,To mi je jasný.Ani se jim nedivím.Po tom co se stalo.....děsí mě už jenom ta vzpomínka."přiznám.,,Můžu tě jí zbavit.Pomocí sharinganu."navrhl.To znělo lákavě, ale musela jsem odmítnout.,,Ne."zavrtím hlavou.Vykulil oko.,,Obávám se, že ti nerozumím."namítnul.,,Chci si to pamatovat všechno, do posledního detailu.Chci si nechat v hlavě každou bolestnou vzpomínku na ten den, kdy jsem zabíjela.Chci, aby mě to pronásledovalo, trápilo a chci, abych kvůli tomu trpěla."pronesu tvrdohlavě, snad i trochu vyšinutě.Teď se tváří udiveně i Sakura s Narutem.,,Proč?"nechápe blonďáček.,,Protože oni trpěli taky.A bylo by nefér, kdybych to já jenom tak beze zbytku odhodila, i když oni prožívali bolest.Patří mi to a je to něco s čím se musím poprat sama.A doufám, že mě to bude do konce života trápit."pronesu masochisticky a dokonce se i usměju.,,Ale proč?!"nechápe Naruto, zatímco Kakashi se zatváří chápavě.,,Pomůže jí to ovládat se.Aby se jí tohle už nikdy nemohlo stát."uhádne.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 57

29. ledna 2009 v 14:06 | Rin-chan |  Deníček
Pach krve

Jestli jste slabší povahy (neříkám, že je to nějak strašný, ale člověk nikdy neví) tak tohle radši přeskočte.Nikdy, předtím ani potom jsem ve svém životě ve stavu, kdy se můžu ovládat nikoho nezabila.Vyhýbala jsem se tomu jak jen to šlo a dnes můžu říct že až doteď, kdy tu sedím a píšu tyhle stránky moje ruce nejsou potřísněné cizí krví.Přesto jsem vzala život několika lidem.To, co je ze mě po aktivaci značky nepočítám jako sebe. jsem sice nikoho nezabila, ale ta stvůra, co se ze mě stává, když se pečeť aktivuje ano.A nebylo jich málo...

Nevletěla jsem přímo do středu tábora, ale začala jsem pěkně od kraje.,,Podívejte!"vykřikla jakási holka a ukázala na mě.Ve vteřince jsem byla u ní a chytila ji pod krkem.,,Na co se mají dívat?"zeptala jsem se medově a stiskla jí krk.Chytila mou ruku a zoufale se snažila vyprostit.,,Mayumi-san!"křikl kdosi.Uvědomila jsem si, že všichni stojí v půlkruhu kolem mě a vyděšeně mě pozorují.,,Mayumi?"usmála jsem se a podívala se do vyděšeného, bledého obličeje holky, co jsem držela.Byla tak krásně vyděšená.Tak krásně mladá a nevinná, že touha zabít ji mnou zalomcovala jako když do vás vrazí náklaďák.Znovu jsem stiskla, i když už teď byl můj stisk drtivý.Vydala něco jako zachroptění, protože jí do plic nešel kyslík a přestala sebou házet.,,Mayumi-san!"křiknul znovu kluk, co na ni prve volal v naději, že je živá.Třeba ještě byla.Bez mrknutí oka jsem jí zlomila vaz a odhodila ji stranou.,,Ups."zasmála jsem se.,,Ne!"vykřikl zoufale a rozběhl se na mě.,,Raise-kun ne!"varoval ho kdosi, ale on ho neposlechl.Bez námahy jsem chytila jeho pěst, co na mě mířila a zkroutila ji.Vykřiknul a jeho kosti zapraštěly.To bylo přesně to, co mě povzbudilo.Přemístila jsem se za něj a uhodila ho do hlavy, takže upadnul.Přišlápla jsem ho a s rozkoší mu tahala ruku pořád výš a výš.Člověka až zarazí, kolik mu pečeť dá síly.Zařval, když mu rameno vyjelo z kloubu a potom znovu, když se jeho kůže začala trhat.Pak jsem nohu zvedla a s radostným výkřikem mu dupla na hlavu.Zapraštění, co se ozvalo teď bylo mnohem lepší, než rameno.,,Je to jako šlápnout na meloun."pochvalovala jsem si, když jsem poustěla zbytky jeho těla.Všichni mě vyděšeně pozorovali.

,,Yumi!"ozvalo se rozrušeně z davu.Uviděla jsem Sakuru.,,Myslíte si, že když zavoláte ji, nějak si tím pomůžete?"rozesměju se.Objeví se i Naruto s Kakashim a všichni tři teď fascinovaně zírají na mrtvá těla kolem mě.,,Tak další.Nebo si mám vybrat sama?"rozhlídnu se.Přiskočím ke klukovi, co stojí nejblíž a popadnu ho.Všichni vyděšeně ustoupí a on se snaží bránit.,,Yumi nedělej to!"vyděsí se Sakura.,,Kapitáne Yamato, nemůžete ji zkrotit tak, jako to děláte se mnou?"obrátil se na něj Naruto.,,Ona není bijuu."usykl Yamato a sepnul ruce.,,Mokuton no jutsu!",,Slabý."ohodnotím to.Stačí jen mávnout rukou, jen trocha chakry a naproti jeho Mokutonu vyrazí můj.,,Zatraceně!"zasyčí.Uvědomím si, že pořád držím toho borečka a začnu si ho všímat.,,Máš rád stromy?"zajímá mě a znovu soustředím chakru.Přiložím ruku na jeho břicho a dám průchod Mokutonu.Zakřičí, z jeho úst vyrazí několik větví a vzápětí na to celé jeho tělo rozerve strom, který jsem do něj vložila.Na jeho větvích visí krvavé cáry lidského těla.,,Proboha, přestaň!"vykřikne Sakura a popojde blíž.Otočím se k ní čelem.,,Tak pojď."pobídnu ji.,,Sakuro, stuj!"vyhrkne Kakashi.Ona se přesto rozejde směrem ke mě.Přemýšlím, jaká smrt by tak byla vhodná pro ni.,,Že jdeš dobrovolně, můžeš si zkusit zvolit způsob smrti."nabídnu.,,Yumi...jsi moje kamarádka.I když mě chceš zabít,já udělám cokoliv, abych ti pomohla."pípne.Tohle mi přijde fakt vtipný, ale zatvářím se, jako že mě to dojalo.To ji povzbudí a popojde blíž.,,Sakuro.."zašeptám.Už je u mě.V tu chvíli ji popadnu pod krkem a znovu pevně stisknu.,,Já nejsem žádná měkota."dokončím a vší silou s ní mrštím bokem.,,Sakura-chan!"vykřikne Naruto a rozběhne se aby ji chytil.Využiju chvilky rozptýlení a vznesu se do vzduchu.

V tu chvíli vznikne chaos - někteří zkouší bojovat, jiní utíkají, ale jinak je všude zmatek.Bavím se zabíjením a čím jsou moje ruce krvavější, tím vášnivěji vraždím.Když jsem jednomu ze shinobi vyrvala dosud bijící srdce z hrudi, tak i většina bojujících se dala na útěk.,,Jak se vám líbí smrt červi, co?!"ječím.,,Nemyslíte, že to dělám vážně dokonale?!"abych dokázala svoje slova, chytila jsem nějakýho ninju, kterej se mě pokoušel zastavit zbraněmi.Dodneška si pamatuju, jak příšerně křičel, když jsem mu vyškrábávala oči ven.Naplňovalo mě to potěšením a čím víc on ječel, zmítal se a trpěl, tím víc jsem chtěla bolest.Nakonec jsem ho chytila a rozervala na dvě poloviny.Dodnes nechápu, jak jsem mohla mít tak strašlivou sílu, že jsem se u toho ani nemusela namáhat.Byla jsem jako harpie.V hlavě se mi rojily ty nejhroznější náměty na bolestivou smrt a já jsem se snažila je provést co nejdřív, abych nějakej náhodou nezapomněla.

,,Yumiko! Hej Yumiko!"uslyším ze strany.Kdo se opovažuje říkat mi Yumiko?! Ohlídnu se.Je to Naruto.Stojí kousek od tábora a provokativně se usmívá.,,Myslím, že vůbec neumíš zabíjet.I já jako mimino bych to udělal efektněji."prohlásil.Tím mě nasere.Sletím na jeden ze stanů a vzteky, jedním pohybem servu kůži z holky, co jsem právě držela.,,Co jsi to řekl?!"zavřeštěla jsem.,,Neumíš zabíjet."pamatuju si, že jeho hlas se chvěl hrůzou z toho, co jsem před jeho očima udělala.Sletěla jsem na zem a změřila si ho.,,Tebe si vychutnám, Uzumaki."usměju se.Zvedne ruce.,,Tak pojď."

Rozběhnu se na něj a udeřím ho tak, že odletí daleko, po cestě se kutálí a zvedá oblaka prachu.Ještě než se zastaví, doletím před něj a znovu ho praštím, tentokrát ho to hodí zase zpět.Vybere několik kamenů a zůstane ležet na břiše.,,Naruto!"vypískne poděšeně kdosi.Uvidím, že se znovu zvedá - pomalu, ale zvedá se.,,To je všechno co umíš? Ty jsi fakt neschopná.To snad i Konohamaru vraždí líp."bručel.Zamračila jsem se.,,Cože jsi to řekl?!"jak fůrie se na něj znovu rozletím.Kopnu do něj, takže se znovu odkutálí několik metrů.,,Braň se sakra, ať je z toho nějakej požitek!"vřeštím.On ale leží na zádech a pozoruje mě.Vytočí mě to, přikleknu ho a začnu ho drásat do břicha.Zatíná zuby a oči mu slzí - má břicho rozdrásané do krve a mě to pořád nestačí.,,Naruto! Yumi, už dost!"brečí Sakura.,,Tak kurva se braň!"zaječím a vzlétnu, aby mohl vstát.Chytí si rozdrásané břicho a posadí se.Je celej od krve, chci ho úplně rozdrásat, ale není to zábava pokud u toho viditelně netrpí.,,Nebudu se s tebou prát.Klidně mě zabij, ale já se bránit nebudu."prohlásí přiškrceným hlasem.,,Proč?Proč ne?!"křičím a křídly bičuju vzduch.,,Protože ty jsi moje kamarádka.A já nevztáhnu ruku na žádného ze svých přátel."odvětil a pomalu vstal.,,Blbej liščí spratku!"počastuju ho.Každýho hned bere jako svýho kamaráda! Nenávidím ho! Nenávidím všechny, kteří ho mají rádi! ,,Všechny je zabiju!"ječím.,,Všechny přímo před tebou!",,To neuděláš.Já tě vrátím do normálu, i kdybych sám umřel.Nenechám tě v tom, protože sám vím, jaké to je."usměje se.Krev mu prosakuje přes oblečení a tvoří zajímavé obrazce.,,Zabiju tě!"vyhrožuju.,,Když budeš pokračovat, potká tě osud jaký jsem prožil já.Budeš sama a všichni tě budou nesnášet.Není právě samota to, čeho se nejvíc bojíš?"ťal do živého.Moc dlouho mluvím a to je chyba.Znovu jsem se dala do pohybu a uštědřila mu další nakládačku.Snažila jsem se, aby moje údery byly co nejbolestivější, ale on se pořád držel.A pořád vstával.Byl strašně vytrvalej, ale pamatuju si, že jsem to vůbec neoceňovala.Spíš mě to provokovalo.

Konečně jsem ho znovu přišlápla k zemi.Měl zlomenou ruku a strašně moc oděrek.,,Už mě to nebaví, ukončím to."zasyčím.,,Pokud ti nedovedu pomoct, pak umřu.K čemu je mi život ninji, když ani nedovedu pomoct kamarádům?"hlesnul.Jeho oči....ty jeho zatracený modrý oči! Dívaly se přímo na mě, viděla jsem se v nich.Jeho pohled nebyl rozzuřený nebo bolestný.I přes to, co všechno jsem mu už provedla se na mě díval přátelsky a usmíval se.Nešlo to.Pustila jsem ho a o krok ustoupila.,,Přestaň!Nedívej se na mě tak!"křikla jsem.,,Nebo tě zabiju!" ,,Do toho."pokynul.Chtěla jsem, strašně jsem chtěla, ale nešlo to.,,Udělám to!"hrozila jsem mu.,,Čekám."kývnul.Nešlo to.Ty jeho oči....zabraňovaly mi v tom.Cítila jsem na tváři slzy.,,Yumi!"ozvalo se ze strany, odkud nás všichni pozorovali.Ohlídla jsem se a uviděla Kakashiho, jeho odkrytý sharingan.Byl jiný, bylo tam víc černé.Dostal se mi do hlavy a ze všech sil začal potlačovat pečeť.Strnula jsem na místě a myšlenkami se co nejvíc bránila.,,Poslechni ho! Už se uklidni!"naléhal hlas.Snažila jsem se ho vyhodit, ale Kakashi byl silnější.Cítila jsem, že mě opouští zloba a touha ničit.Ucítila jsem novou bolest, tentokrát jak se všechno stahovalo zase zpět.Znovu jsem se složila, držela si pečeť a křičela jsem.Pak už si nic nepamatuju.


Yumiko's Diary 56

29. ledna 2009 v 14:06 | Rin-chan |  Deníček
Znič je

Přepadli nás ještě před místem, kde jsme se s nima měli střetnout.Poznala jsem, že na momentu překvapení opravdu záleží a to tak, že může úplně zvrátit výsledek bitvy.I přes to, že doteď naši převážně vyhrávali, tentokrát nás donutili k ústupu.Mezitím, co nad našimi hlavami, vysoko ve větvích zuřila bitka, pobíhala jsem s mediky po zemi a ošetřovala raněné.Zrovna jsem se rozběhla k jednomu týpkovi a vzdálila se od týmu tak na čtyřicet metrů.Měl úplně rozervané břicho, nemohla jsem mu už pomoct - ten kluk byl mrtvý ve chvíli, kdy se ho dotkla ta cizí technika.Naši byli obráceni na ústup.,,Zpátky do tábora!"křikla jsem na tým.Popadli raněné a začali se stahovat, spolu s našimi shinobi, kteří už jenom občas zadrželi nepřátelský úder.Snažila jsem se tomu raněnýmu klukovi aspoň zmírnit bolest, takže nakonec vydechl docela v klidu.Když jsem se zase obrátila a chystala se vzít nohy na ramena, všimla jsem si, že je na zemi předemnou tak čtyřicet zemských shinobi a běží za mým týmem.Vytáhla jsem několik kunaiů s papírovými bombami a hodila je před ně.,,Výbuch!"křikla jsem a skoro v tu samou chvíli lístky explodovaly.Ninjové se rychle zarazili aby je nezavalily stromy, které jsem strhla.,,Co to k čertu?!"prsknul jeden z nich a začal se ohlížet.Zaskočila jsem za nejbližší kmen stromu a sundala si z prstu prstýnek, který mi dala Tsunade.Soustředila jsem svou chakru na kmen a pomalu se do něj začala vtělovat.Znovu jsem musela potlačit pocit zvracení, protože jsem tyhle věci fakt nesnášela.Teď ale nebylo jiné východisko a když už jsem byla celá ve stromě, nebylo to tak strašný.V tu chvíli se celej strom stal mýma očima a mým tělem.Nebyla jsem uvnitř stromu, já jsem byla stromem - vzal mě k sobě jako jeho součást.Cítila jsem, jak se mě nahoře dotýká slunce, jak to příjemně tahá, když mýma větvema pohazuje vítr a vůbec všechno kolem bylo najednou jiné.

,,Kde je ten, co hodil ty bomby?"zeptala se nějaká holka a přišla blíž.,,Musí tady někde být, přišly z téhle strany."odpověděl jí nějaký kluk.Neměla jsem uši, ale přesto jsem slyšela, bylo to hodně zvláštní.Celá skupina stála přímo u mě.Být dubem bylo hezký, ale už mi tu začínalo být těsno.,,Vrátíme se."rozhodl kdosi.Všichni souhlasili, a tak za chvíli bylo jejich místo prázdné.Počkala jsem ještě chvíli a chakrou prozkoumávala okolí abych se ujistila, že jsem skutečně sama.Potom jsem se soustředila na mokuton a pomalu se dostala z kmene ven.Konečně jsem se mohla volně nadechnout.Nasadila jsem si zpátky prstýnek, otočila se ke stromu a pohladila ho po kůře.,,Díky, kamaráde."špitla jsem.Přirozeně mi neodpověděl, aspoň ne slovy.Teď jenom kudy zpátky?Rozhodla jsem se pro směr, který jsem považovala za správný a vyrazila.Přece nejsem tak blbá, že bych se ztratila v lese!Jsem přece z Listové =D.

Dobře, ty poslední dvě věty škrtám.Kde to sakra jsem?Je tu strom, strom, strom strom strom...prostě fůra stromů.Tady je šutr...strom...strom....šutr...mraveniště...ponožka...strom....chakra....strom.......chakra?!Prudce jsem se zastavila.Soustředila jsem se na chakru, kterou jsem ucítila.Byla neobyčejně silná, hustá a jakási špinavá.Vím, že ji znám, ale strašně dlouho jsem ji necítila.Kdo to jenom je? Sasuke určitě ne, nikdo z našich už teprve.Za mnou se kdosi objevil.Ohlídla jsem se a bleskově vytáhla meč.Byl to nějakej kluk, mohlo mu být sotva pětadvacet.,,Kdo jsi?"zeptám se, připravená na souboj.,,Chceš se mnou bojovat?"zeptá se pobaveně.Pořád se usmívá a ten jeho úsměv je skoro tak falešnej jako ten Saiův.S tím rozdílem, že tenhle je doprdelenakopnutí hodnej.,,Když to bude třeba.Už dlouho jsem nefightila, malá rozcvička mi neuškodí."usměju se provokativně.,,A s ním taky?"ukázal za mě.Ohlídla jsem se a strnula v té pozici, v jaké jsem byla.Uviděla jsem původce té chakry - samozřejmě že ji znám! ,,Kabuto.."špitnu bojácně.V hlavě se mi vybaví naše poslední setkání - krev, bolest...nakonec i smrt.,,Ty mě ještě znáš?"předstíral že ho to udivuje.Nevzmohla jsem se na slovo.Oko, které patřilo Orochimarovi mě probodávalo pohledem.Orochimaru je asi jedinej člověk, kterýho naprosto nevázaně a reálně z celýho svýho srdce nenávidím.Zároveň je to ale taky někdo, koho se nejvíc bojím.A to teď zahrnuje i Kabuta.,,Co...co tu děláš?"vydechnu konečně alespoň něco a snažím se uklidnit.,,Dozvěděl jsem se, že moje jediná dcera žije.Přece jsem tě nemohl nepozdravit."promluvil Kabuto.Jeho hlas ale patřil Orochimarovi.,,Schovej meč."poručil.Ani mě nenapadlo ho neposlechnout a opravdu jsem katanu vrátila do pouzdra.Usmál se.,,To je lepší."

Pokusila jsem se sebrat.Soustředila jsem chakru do nohou a chystala se vyskočit na strom.,,To ani nezkoušej."upozornil mě Kabuto.Jak tohle mohl vědět?!,,Co mi chceš udělat?"vysoukala jsem ze sebe.Znovu se usmál.,,Nic strašného.Pro tebe."udělal krok ke mě.Tentokrát to byl právě strach, co mě donutil se bránit.Znovu jsem sáhla po meči.,,Nepřibližuj se!"
Zastavil se a zůstal na mě koukat.Vzpomněla jsem si na kluka za mnou a otočila se tak, abych viděla na oba.Sepnula jsem ruce.,,Mokuton no jutsu!"hlesla jsem.Ze země vyrazily kořeny - ten neznámý uskočil, ale Kabuto se klidně nechal chytit.,,Dokonce už se snažíš bránit?"zeptal se pobaveně.Postavila jsem se čelem k tomu druhýmu a zasealovala.Teď zničím Kabuta i toho kluka.Začala jsem do ovzduší vypouštět létající jiskřičky a chystala se použít inferno.Dodělala jsem pečetě a shromáždila chakru.,,Infer...!"kdosi mě přerušil.Byl to Kabuto - nevím, jak se dostal z těch kořenů.Přiložil mi na záda dlaň a cosi zamumlal.Náhle jsem cítila, že veškerá moje chakra je v tahu.Zbylo mi stěží na výskok na strom, natož na něco tak náročnýho jako je inferno.,,Ne!"vyjekla jsem a pokusila se utéct, ale ten kluk mi zastoupil cestu.

,,Nechte mě jít!"div jsem si neklekla.,,Nechám.Dokonce ti poradím cestu k vašemu tábořišti."kývnul Kabuto.Znělo to zlověstně.,,Utíkej."zaznělo mi v hlavě.Ale jak? Snažím se, ale nemám chakru a ten kluk mě nepustí.,,Za chvíli to bude velmi zlé.Pokud neutečeš, obrátí tě proti tvým přátelům."Co?!Jak?! Ale hlas je zase pryč, jako obvykle.Jak to myslel? ,,Je to pravda? Chceš mě poslat proti Listovým?"obrátím se na Kabuta.Zamračí se.,,Uhodla."pronesl.Tak na to ať zapomene!,,Jsi cvok jestli si myslíš, že jim ublížím.A ještě k tomu na tvůj příkaz."osmělím se.,,Nebudu se tě ptát."odsekl.,,Zřejmě ještě nechápeš můj záměr.Vysvětlím ti ho." Jako bych byla zvědavá na nějaký jeho záměry.,,Pošlu tě, aby jsi zaútočila na svoje vlastní přátele a zabila či aspoň zranila co nejvíc lidí.A budu to dělat tak dlouho, dokud tě neodsoudí jako zrůdu.Potom různé organizace začnou usilovat o tvůj život a nakonec se tě bude chtít zbavit i sama Tsunade.Poznáš, co to je samota, utrpení a nenávist.Potom ještě ráda utečeš a přidáš se k mojí armádě.A uděláš to ráda."prohlásí.Parchant.Nemám slov, tohle je fakt moc! ,,To radši umřu!"vyštěknu.,,Tak do toho.Neměla jsi žít, ty celá jsi jenom jeden velký omyl.Za prvé ses neměla narodit.Potom jsi měla umřít, když jsem ti přidělil pečeť.A nakonec když tě zabil Kabuto.Když se teď a tady sama zabiješ, nic se nestane, protože ty už tu správně vůbec nemáš být."zavrčel lhostejně.To bylo krutý, a to tak že hodně.Vehnalo mi to do očí slzy.Sice ho nenávidím a neberu ho tak, ale jak mi tohle může říct můj vlastní táta?!,,Lžeš."písknu.,,Vůbec.Zamysli se nad tím.Teď už jsi jenom něco zbytečného.Myslíš, že tě tvoji přátelé berou jinak? Berou tě jako něco, co už překročilo svůj limit žití a ty si myslíš, že jim na tobě záleží.Ve skutečnosti si všichni oddychnou až doopravdy a konečně umřeš.",,Nech toho..."začínám brečet.Tahle slova mě fakt bolí a nutí mě přemýšlet o nich.,,Možnost, jak udělat svůj život užitečný je přidat se ke mě.Tvoje tělo by se dalo využít k věděckým pokusům a výpočtům a tvoje krev zase k namnožení mokutonu.K ničemu jinému se nehodíš."pokračuje.Dělá se mi zle.,,Nesnáším tě."utřu si pořád se hrnoucí slzy.,,Kolik lidí si asi řekne to samé, když se podívají na tebe.Víš, proč se s tebou ještě baví? Jenom proto, že jsi dcera Tsunade a ona jim přikázala, aby na tebe byli milí.Nemají důvod tě mít rádi, nejsi jedna z nich a nikdy nebudeš.A ještě k tomu máš pečeť.Snad sis nemyslela, že zapadneš?"vysmívá se mi.,,Přestaň!"vykřiknu.Má strašnej talent říkat věci tak, že znějí jako krutá pravda a donutí vás k tomu, že je tak berete.Jediné, co jsem teď chtěla bylo, aby mlčel.

Možná má v něčem pravdu - moje existence je v podstatě omyl.Ale nevěřím tomu, že by Sakura, Kakashi, Naruto, Hinata a vůbec všichni byli takoví, jak říká.,,Lžeš.Já narozdíl od tebe mám kamarády."hlesnu nakonec.Usměje se.,,Jsi si tím jistá? Vůbec nepoznáš, co se skrývá za maskou úsměvů.Ty snad víš, na co myslí?"podiví se.,,Nechci o tom mluvit..."podařilo se mi jakž takž usušit slzy.,,Takže mi věříš.Konečně něco, co děláš dobře.Nechceš ten svůj zpackaný život aspoň trochu využít a pomoci mi?"navrhne.Vzpamatuju se a znovu se rovně postavím.Podívám se mu do očí.Hlavně si musím pořád opakovat, že to co říkal je lež! ,,Vyser - si - oko."vyhláskuju oblíbenou frázi z domova.Kluk, co je s ním málem prskne smíchy, ale Kabuto se tváří jako by žvýkal šťovík.,,Stejně mě poslechneš."pokrčil rameny.,,To jsem zvědavá, jak to hodláš udělat."namítnu.,,Chyť ji, Tatsune."promluví k tomu týpkovi.Pokusím se uskočit, ale jaksi se mi to nepovede a on mi zanedlouho drží ruce za zády.Kabuto přijde blíž a udělá několik pečetí.Dojde mi to.,,Ne! Ne to nedělej! Prosím ne!"křičím zoufale a snažím se vyvlíknout.Přiloží pravou dlaň na moji pečeť.,,Kai."poručí.Prudký příval bolesti mě donutí vykřiknout.Tatsune mě pustí a bojácně ustoupí dozadu.Upadnu na kolena, levou rukou zoufale rvu trávu a pravou si drtím rameno.,,Ne!"vykřiknu znovu, ale zbytečně.Snažím se to ze všech sil potlačit, ale uvolnění bylo moc rychlé a moc silné.Tohle prostě nezvládnu.Znovu mám pocit, jako by každá žíla v těle byla moc malá na svůj obsah a jako by se mi vnitřnosti tlačily ven přes hrudní koš.Krk a rameno mi stahuje ostrá bolest, podobná silné svalové křeči.Páteř jako by se tlačila ven z mého těla.Znovu ten plazivý pocit, dovedu si představit značky, které se mi teď rozjíždějí po celém těle.A pak přijde nová, silnější bolest - Kakashiho zámek, který mi umístil na pečeť to nevydržel a byl zničený.Teď už nebylo absolutně nic, co by mi mohlo zabránit v té nejhorší proměně.

Nedalo se nevykřiknout, když mi kůži na zádech prorvala dvě obrovská, černá křídla.Rázem mě znovu naplnil pocit nenávisti a touhy zničit všechny a všechno kolem mě.Tatsune se někam vytratil, ale Kabuto mě spokojeně pozoroval.Vydráždilo mě to a rozběhla jsem se na něj.,,Zadrž."promluvil klidně.Uklidnilo mě to, nevím proč.,,Já jsem sám, to přece není legrace.,,Ale támhle," ukázal kamsi rukou.,, tam je tábor stovek Listových shinobi, kteří se nedovedou dost dobře bránit."poradil mi.Úžasný! Není nad větší potěšení než vběhnout do houfu ječících lidí, kde se stačí jen otočit a zasáhnete jich hned několik!,,Mají pevné kosti?"zajímá mě.,,Prý jedny z nejlepších.A zajímavě se lámou."přikývnul, čímž mě neobyčejně navnadil.Aniž bych nad tím přemýšlela, rozběhla jsem se tím směrem.Nedlouho po tom jsem použila křídla a vznesla se do vzduchu.Jediné, co mě teď zajímalo bylo ničit.Cítila jsem strašnou touhu jim ublížit a mít ruce až po ramena potřísněné krví.Konečně jsem uviděla tábor s mnoha zelenohnědými stany a s radostí jsem tam zamířila.

Když si to tak zpětně uvědomuju a píšu to sem, nechápu svoje myšlenkové pochody.To co mi řekl Orochimaru bylo krutý, ale jim bych za žádnou cenu neublížila, i kdyby snad mluvil pravdu.Naprosto v pohodě jsem se vrhla na svoje vlastní kamarády, za který bych teď i umřela.Ale co je na tom taky hrozný je, že si to k mojí smůle pamatuju....


Yumiko's Diary 55

29. ledna 2009 v 14:04 | Rin-chan |  Deníček
Jenom štěká, ale nekouše

,,Nikdy bych si nepomyslela, že se budu starat ještě o tebe."smála se vesele Sakura, když mi zafixovala sval.Měla jsem kvůli tomu pořádně mrzutou náladu a taky jsem to dávala pořádně najevo.Ležela jsem v jiné místnosti než ostatní pacoši a byla jsem tu sama.Sakuřina hláška mě ještě víc podráždila.,,Nech si to.Myslíš že jsem happy, že tu jsem?"zavrčela jsem.,,Asi ne."usmála se a sklízela nepoužité obvazy.,,Každopádně tu budeš tak týden."určila.,,Týden?!",,Nejmíň."dodala.Nejmíň byl poslední hřebíček do mojí naděje, že do tří dnů budu zase hopkat.,,Tak na to zapomeň!"oznámila jsem.,,Musím jít za pacienty.Nikam neodcházej.Pokud budeš ležet, možná se ti to uzdraví dřív.Hlavně se nesnaž nikam skákat."poručila a odešla.S tím dřívějším uzdravením to byla lež aby mě uklidnila a já jsem to coby medical až moc dobře věděla.,,Sestro!"křikla jsem na nejbližší holku.Sice jsem teď invalida, ale pořád jsem nadřízená, a navíc, ona byla teprve student v zácviku.,,A-ano...?"pípla a s výrazem respektu ve tváři přišla blíž.,,Chci berle."poručila jsem si.,,Ale Sakura-sama říkala, že...",,Ptala jsem se vás, co říkala Sakura?!"vyštěknu.,,Ne, ale...",,Berle!"zopakovala jsem ledově.Jsem já to ale swině, co? =P.,,Hned to bude, Yumiko-hime."špitla a rychlým krokem odešla kamsi dozadu.,,Yumiko-sama, neměla by jste..."začal nějakej mladej kluk.Vyslala jsem k němu rozzuřený pohled.Spolknul větu tak mistrně, že to vypadalo, jako by snad ani pokračovat nechtěl.Nechtěla jsem ze sebe dělat až takovou mrchu, ale když oni vypadali tak vtipně když měli respekt =D.Sestřička se vrátila a podávala mi dvě cool berličky.,,Tady."špitla.,,Díky."převzala jsem je a posadila se, abych vzápětí vstala.,,Přesto si myslím, že by jste neměla..."začala zase.,,Ptala jsem se na váš posudek, studentko?!"zasyčím.Je sice o něco starší, ale pořád je v zácviku, tzn. že boss jsem tu já =D.,,N-ne, ale...",,Nějaký komentář? Mileráda si ho poslechnu."řeknu přiškrceně.To její vyděšení dokončí do úplné formy.,,Promiňte!"pípne a radši se vzdálí.Ostatní mě pozorujou jak vyděšený ovce.,,Máte málo práce?"obořím se i na ně.

,,Ale ale, co je to tu za křik?"ozve se líně a do stanu vstoupí Kakashi, oči zabodnutý do jeho oblíbené hentaiky.,,Kakashi-sama, dobře že jdete!"vydechne jeden z doktorů, jako bych byla nějaká chiméra.,,Jak to myslíte?!"vřisknu, takže všichni nadskočí.Kakashi se usměje.,,Jsem téhož názoru."utrousil směrem k doktorovi.,,Ty taky?"kouknu na něj.Všimnul si, že sedím a mám vedle sebe berle.,,Snad se nechystáš na procházku?"podivil se, i když moc dobře věděl.,,Říkali jsme slečně, že by neměla chodit, zvlášť když to řekla i Sakura-sama a...."začal kdosi, ale moje významné zakašlání mu opět zarazilo slova zpátky do krku.,,Já vím já vím, znám slečnu velmi dobře a tak vím, že ona je toho klidně schopná.Nesmíte se nechat vyděsit.Ona jenom štěká, ale nekouše.Vsadím se, že vůbec není tak naštvaná, jak dělá.Jenom si s vámi hraje."prohlásil s poněkud vtipným nádechem.,,Podrýváš mi autoritu."zabručím.Doktoři teď zřejmě byli v rozpacích a nevěděli, čemu věřit.,,Můžete nás nechat o samotě? Potřebuji s ní něco probrat."obrátil se na ně, aniž by odtrhl oko od knížky.,,Jistě."kývnul uctivě medik, kterej toho zatím nakecal nejvíc a pokynul ostatním.Vypařili se tímtéž směrem, kudy předtím zmizela Sakura.

Kakashi významně sklapnul knížku a vyslal ke mě káravý pohled.Reflexně jsem co nejnenápadněji popadla berle a opatrně je zašoupla pod postel, aniž bych z něho spustila oči.,,Co to vyvádíš?"začal.,,Nejsem sice medik, ale neměla bys ležet?",,Víš jaký to je válet se tu jak pytel buráků, když se venku dějou tak zásadní věci?"zeptala jsem se.,,Vím to možná líp než ty, stalo se mi to hodněkrát."odtušil a posadil se na postel.,,Tak potom mě snad chápeš ne?Nechci tady jenom tak ležet.Vím, že kdybych měla berle, můžu normálně chodit."naléhala jsem.,,To zajisté.A potom se ti noha bude nádherně zvětšovat a změní barvu na takovou módně fialovou a když budeš moc hodná a budeš se snažit, třeba přestane fungovat úplně."usmál se.,,Vždy mě znovu a znovu zaráží tvá schopnost optimisticky hodnotit věci."podotknu.Pokrčí rameny.,,Mám to v povaze.Asi tak jako ty tvrdohlavost, umíněnost a nekonečnou touhu mrzačit se."prohlásil.,,Netrpím sebepoškozováním."namítnu.,,Tak co potom nacvičuješ s těma berlema?"podivil se, pořád nápadně udiveně.Povzdychnu.,,Fajn, tak toho nech.Stejně mě nakonec setřeš, já se budu vztekat, ty mě zase uklidníš a stejně tě zase poslechnu jako vždycky.Co když si rovnou ušetříme tu půlhodinovou scénku?"navrhnu.,,Takže už chápeš."ušklíbnul se.,,Co mi zbývá?"zasměju se a znovu se natáhnu.,,Já jsem věděl, že to pochopíš."provokoval.,,Seš asi jedinej člověk, kterej mě dycky dokáže zpracovat.Protože na ty tvoje stěry se nedá prostě nic říct."přiznám.,,Jo jo, celej já."kývne spokojeně.Znovu se posadím, natáhnu ruku a stáhnu mu masku.Zkusmo mu sáhnu na tvář.,,Měl by ses trochu oholit.Seš jako struhadlo."zasměju se.Taky se usměje.,,Ještě jsem se k tomu nedostal."
Představila jsem si Kakashiho s vousy prorostlými skrz masku a bylo mi neobyčejně veselo.Dokonce jsem se rozesmála.,,Čemu se směješ?"nechápal.,,Ale ničemu."mávnu rukou.,,Něčemu jo."trval na svém.,,Neřeš to, prosím."pípnu a konečně se utiším.Naklonil se a dal mi delší pusu na rty.Objala jsem ho a přidala se.Ale tentokrát to prostě nešlo, odtáhla jsem se.,,Promiň že ti to řikám, ale škrábeš."oznámila jsem mu a znovu mě začal přepadat smích.,,Moc mluvíš."prohlásil pobaveně a znovu se přiblížil.Tentokrát jsem se na vousy vykašlala =D.

************************************************

Kakashi mě často navštěvoval a já jsem byla vždycky happy když přišel a já viděla, že nemá ani škrábnutí.Uběhnul týden, Sakurou vytyčená minimální doba a to už mě v nemocnici neudržel ani Kakashi.Hned sedmej den ráno jsem si pevně stáhla nohu obinadlem a vyšla ven.Ještě jsem trochu pajdala, ale už to šlo.,,Yumiko-hime, vítejte zpět!"usmála se jedna ze sester z mého týmu.,,Díky."usmála jsem se.,,Neměla by jsi ještě ležet?"přitočil se ke mě Lee.Zpražila jsem ho pohledem a zavrtěla hlavou.,,Je největší čas, abych vstala."pak se otočím na tým a přepočítám je.Jsou všichni, takže se nikomu z nich nic nestalo.Tím líp.,,Poslouchejte!"křiknul velitel první jednotky a všichni se na něj obrátili.,,Včera večer byli na bojišti spatřeni členové organizace Akatsuki.Pravděpodobně se zapojují do bitvy, ovšem nevíme, jestli ve prospěch Kamenné, nebo sami za sebe.Dávejte na ně pozor, všichni jsou to ninjové třídy ,S'."vyhlásil.Kolem se strhl hovor.,,Akatsuki? Co by tu chtěli?"ptal se kdosi nevěřícně.Vzpomněla jsem si na tu holku.,,Je to skutečně tak.V den kdy jsem se zranila mě napadl jeden z nich.Nechal mě být, když viděl že jsem zraněná a zmizel.Myslím, že to byla žena."ozvala jsem se.Hovor zesílil.,,Ticho!"vykřikl mocně velitel a opravdu - všichni se utišili.,,Proč jste nepodala hlášení dřív, vojáku?"zeptal se.To zní strašně divně a mám sto chutí dát mu ránu.Ale na co se vymluvit?Nevím, proč jsem to nikomu neřekla, snad jsem na to zapomněla, ale to přece nemůžu říct.Vždyť by mě přizabil a udělal ze mě před ostatníma úplnýho vola.Rozhodla jsem se, že já udělám vola z něj.Sebeobrana je povolená a Yumi jen tak někdo neuzemní! =D

Nahodila jsem nechápavej výraz.,,Cože?Vždyť jsem vám to přece říkala."vydechla jsem.Teď se zase zatvářil nechápavě on.,,Prosím?",,A jéje..."uslyšela jsem šeptem zprava.Koutkem oka jsem uviděla Kakashiho, jak si umučeně dal ruku na čelo.On mě určitě prokouknul, ale ten týpek ne, a to bylo moje plus.,,Vy si to snad nepamatujete?"zeptám se div ne vyčítavě.Vypadal zmateně a bylo vidět, že přemýšlí.,,No tak si vzpomeňte!"pobízela jsem ho.,,Jsem si jist, že tak důležitou informaci bych nezapomněl."prohlásil nakonec, ale moc přesvědčeně nevypadal.Využila jsem toho, že už je mu něco po čtyřicítce, ti se oblbujou líp.Ještě sice není starej, ale už začíná mít takový ty deprese s Alzheimrem, sklerózou a vůbec komplexy že stárne.,,Přece nejsem blbá.Chcete snad říct, že jsem blbá?"vyjedu a tvářím se dotčeně.Ve skutečnosti bych se ale počůrala smíchy.,,To jistě ne, jen si nepamatuju, že by jste se mnou o tom mluvila."usmiřoval si mě.A teď ho dorazím!,,Mluvíte na mě?"otáži se udiveně.Zarazí se.,,No samozřejmě.Říkám, že nevím o tom, že by jste mi to říkala.",,Říkala co?"nechápu.,,To s Akatsuki."odvětí.,,Co je s nimi?"hraju nechápavou.,,Že jsou tu."vysvětloval trpělivě.,,Kde?"vyvalím oči.Chudák ztuhne a vůbec neví, co má dělat.Ostatní už očividně pochopili a většina jich zadržovala smích.Jen chudák velitel byl bledej a vyděšeně me pozoroval.Má teda fest slabou psychiku, že ho něco takovýho odrovná.,,Přece jsme se bavili o tom, že jste včas neoznámila, že jsou tu Akatsuki."hlesnul.,,Kde?",,Tady.",,Tady co?"dorážím.,,Jsou tady."začíná se nervovat.,,Ale kdo?"zeptám se ho nechápavě.,,Akatsuki přece!"vykřiknul, značně vydeptaný.Znovu jsem nahodila vyděšený výraz, jako bych si ho právě všimla.,,Proč na mě křičíte, pane? Jaký Akatsuki? Je vám dobře?"zeptám se starostlivě, přijdu k němu a sáhnu mu na čelo.,,Měl by jste odpočívat."pronesu.Zůstane na mě zírat a je vidět, jak mu v hlavě horečně behají myšlenky a jak se snaží všechno pochopit.,,Asi máte pravdu."špitne nakonec a promne si čelo.,,Jsem už asi moc unavený."zabručí a otočí se.,,Jdeme, skupino!"a vyrazí vpřed.Tohle se mi teda povedlo! =D

,,Kam se ztratilo to nevinné dítě?"připojil se ke mě Kakashi.Zněl pobaveně.,,Ehm...jaké?"nechápu.,,Poslední dobou ses naučila nějak nápadně dobře používat jazyk."ušklíbne se.,,Hlavně mozek.Skoro bych řekla, že nějakej mám."kývnu.,,Je až k nevíře, jak lehce jsi ho donutila myslet si, že je blázen.Ale nebylo to od tebe zrovna zdvořilé."prohlásil.,,Řekni mi novinku."ušklíbnu se vesele.,,Jak jsi vůbec na takové věci přišla?"zajímá ho.Mrknu po něm a nahodím cool výraz.,,Toto je přece kvalitní yumor.",,Kvalitní co?"vyvalí oko.,,To je humor, plus upgrade krát dva to se rovná yumor."vysvětlím.,,Zajímavá teorie."hlesne.,,To není teorie.Však počkej, teď se mi velitel bude vyhýbat!"prohlásím pyšně.,,Nebude."usměje se provokativně.,,Vsadím že bude.Kdo prohraje, bude hodinu stát na jedné noze a kokrhat."natáhnu ruku.,,Beru."podá mi svou a naše sázka je stvrzena.Už se těším, až bude kokrhat =D.


Yumiko's Diary 54

29. ledna 2009 v 14:04 | Rin-chan |  Deníček
Na bojišti.Moje smůla.

,,Yumiko-sama, vstávejte."ozvalo se tichým hláskem.Otevřela jsem oči a uviděla mladou sestřičku se zrzavými vlasy.,,Kolik je hodin?"zívla jsem.,,Už je šest."odpověděla.,,Už vstávám."zabručela jsem a ještě tak minutu se vůbec nepohnula.Konečně jsem se za velkého úsilí přinutila zvednout.Popadla jsem bílou vestu, která mi měla v boji zaručovat, že na mě nebudou útočit a se zíváním jsem se do ní nasoukala.Sakura už zase čile pobíhala a mě se chtělo odpadnout sotva jsem ji viděla.,,Kde bereš tu energii?"zabručela jsem, vyhrabala jsem hřebínek a začala si rozčesávat vlasy.Pokrčila rameny a usmála se.,,Vypadáš sešle."pípla.,,Taky se tak cítím."upletla jsem si cop a schovala hřeben.,,Vaše linie jde dneska do útoku a vrchní doktorka vypadá jako čerstvě narozenej krtek.Bezva vyhlídky."posmívala se.,,Nebuď drzá, nebo to budu odbývat a tím víc mrzáků zbyde na tebe, až se vrátíme."ušklíbla jsem se.Sakura totiž zůstávala celou dobu v táboře, to byla její povinnost.Mezitím co já a ostatní ,primáři' jak se nám říkalo jsme běhali po bojištích.Do stanu kdosi nakouknul.,,Yumiko-sama, je váš tým připravený?"zeptal se.Rozhlídla jsem se - všichni se zdáli v pohodě.,,Jistě.Už jdeme."opáčila jsem a naposledy mrkla na Sakuru.Potom jsme se rozdělily - ona zůstala tady a já se se svým houfem kvakérů připojila ke zbytku linie.,,Dobré ráno."usmála se Tenten.,,Dobré."taky jsem se zkusila usmát.,,Náročná noc?"uhodla.,,Bingo.Vy se máte - bojujete a ještě se můžete v klidu vyspat."hlesla jsem závistivě.Zasmála se.Pak už jsme se museli věnovat veliteli, kterej rozdával rozkazy na dnešní den.

Vydali jsme se někam hlouběji do lesa.,,Kam to vlastně jdeme?"obrátila jsem se na kunoichi vedle.,,Sama nevím."ušklíbla se.,,Ale máme se tam utkat se Zemními ninji.",,Aha, díky."odtušila jsem.Usmála se.,,Není zač.Ty jsi dcera Tsunade-sama, že jo?"zajímala se.,,Jo.....bohužel."zasmála jsem se.,,Proč bohužel? Není to super, když máš tak slavnou a silnou mámu?"zasnila se.,,Tátu bohužel taky."zabručela jsem.,,Co? Kdo je tvůj táta?"podivila se.,,To je jedno."usmála jsem se.,,Opravdu máš Mokuton?"vyzvídala.Bylo jí asi osmnáct, ale zvědavá byla jako malá holka =D. Ne, že by mi to vadilo, jen mě to pobavilo.Kývla jsem.,,To bych taky chtěla.Musí to být úžasné, ovládat něco takového."prohlásila.Pak se rozhovor rozjel na milion věcí.Byla jsem ráda, aspoň jsem se nenudila.

Brzo jsme dorazili na místo, kde se měly skupiny utkat.Byla to veliká, travnatá louka mezi lesy.Čekala jsem nějaký vyjednávání nebo něco, ale rovnou se strhla bitka.Obě strany se rozběhly proti sobě a vzduch rozřízlo nespočet kunaiů a shurikenů, které se většinou trefily do cíle.Holka, se kterou jsem si celou dobu povídala se rozběhla dopředu spolu s ostatními.Uhnula doprava před několika kunaji a hodila vlastní.Nepodařilo se jí ale vyhnout se obrovskému stínovému shurikenu.Byl to mžik oka, kdy jsem viděla, jak ji zasáhnul a ona padla mrtvá na zem, s obrovskou zbraní trčící z hrudi.Otřáslo to mnou a musela jsem se odvrátit.Pomyšlení, že jsem s ní před chvílí naprosto v pohodě mluvila a ona teď v jedné vteřině padla mi málem podlomilo kolena.Prostě jenom tak, bez ničeho teď leží mrtvá.Hrozný.Ale už jsem nebyla to co dřív a musela jsem se s tím vypořádat sama.Možná to bylo nelidský, ale řekla jsem si, že tohle prostě patří k životu ninji a ona to věděla.I přesto sem šla a to byla její volba, stejně jako všichni tady kolem.Uviděla jsem raněného.,,Pojďte za mnou, ale dávejte pozor!"zavelela jsem a opatrně se rozběhla k ležícímu ninjovi.A takhle to šlo skoro hodinu aniž by nastaly jakékoliv komplikace.Jenže pak se to začalo vyostřovat a pravidla šla stranou.Kdosi zaútočil i na náš lékařský tým.Co nejrychleji to šlo jsem vytáhla meč a zarazila jeho ránu.V tu chvíli už tam byl Kakashi a strhl jeho pozornost na sebe.,,Oni už útočí i na doktory?"prskla jsem a schovala katanu.,,Myslel jsem, že máme imunitu!"křikl medik, co ošetřoval ninju s poraněním na boku.,,To já taky."odsekla jsem trochu načuřeně a sledovala okolí, kdyby se někomu zase chtělo zaútočit.Ten někdo se ukázal zanedlouho a nebyl jenom jeden.,,Vezměte raněné a stáhněte se k lesu!"otočila jsem se na tým.Poslechli a začali se stěhovat.Tři shinobi skočili proti nám.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"poručila jsem si a trochu je přismažila.Pak jsem odběhla za ostatními.Kdosi se za mnou rozběhl, ale jeden z našich si ho přebral, takže jsem v pohodě doběhla až ke svojí skupince.

,,Proč jste se stáhli?"objevil se předemnou Awato, ten ANBU co s námi jednou byl u řeky.,,Útočí na nás."odpověděla jsem.,,Musíte pomáhat zraněným."namítl.,,To ovšem nebudeme moct, pokud z nás nadělají sekanou, nemyslíš? Teď tam svůj tým rozhodně nepovedu."odsekla jsem.,,Nebyla jsi to ty, kdo přemlouval Hokage, aby ti dovolila bojovat?"podivil se.,,To sice jo, ale já, ne oni."ukázala jsem na doktory za mnou.,,Z těch dvaceti mediků co tu vidíš by se zvládli ubránit sotva čtyři, a já bych se uběhala kdybych měla hlídat všechny strany.Když nás doprovodí pár ninjů, vrátím se s týmem na bojiště.Ale nenechám všechny mediky pozabíjet."vysvětlila jsem.Kývnul.,,Zařídím vám nějakou ochranku."na to zmizel.Když se vrátil, měl s sebou asi sedm dalších shinobi.Teď už jsem nemohla nic říct a naverbovala jsem tým zpátky.A že jsme měli hodně co dělat!Moje obavy se potvrdily a útoky nepřátel byly čím dál častější.Nechala jsem ošetřování na ostatních a pomáhala jsem s jejich obranou - aspoň jsem si ,zablbla', jak jsem chtěla.Podle mých rozkazů se těžce zranění odnášeli stranou, kde se o ně staralo pět vybraných doktorů, mezitím co zbytek se pohyboval v mém okolí.Ne, že by mi to velení nedělalo dobře, ale není to nic pro mě.Asi to bude znít divně, ale jsem ráda když mě někdo nasměruje, tudíž mě směrování druhých nějak moc nebere.Probral mě výkřik nějakýho mladýho kluka, kterej ošetřoval jednu z kunoichi.Ohlídla jsem se - nějakej zemskej prevít si na něj vyskakoval.Odrazila jsem se do vzduchu, abych tam byla co nejrychleji a nasbírala chakru do pěsti.Nečekal můj útok, takže návalem chakry odletěl daleko bokem.Jenže když jsem nabrala chakru do pěsti, zapomněla jsem si jí trochu nechat i v nohách takže jsem teď doskočila z pořádné výšky a nezbrzdila to.Ucítila jsem známé škubnutí v pravým lýtku a neudržela jsem se, abych nevykřikla.Bolest mi projela nohou a já jsem se posadila na zem.,,Kruci! Kruci teď ne!"nadávala jsem a pokoušela se masírovat si sval.,,Yumiko-hime!"vyjekl doktor, jehož jsem zachránila a přiklekl ke mě.,,Co se vám stalo?",,Natrhla jsem si sval.Zrovna teď, kruci!"prskám a ze všech sil zadržuju slzy.,,Sval?"nechápe.,,Kdysi jsem se dostala nebezpečně blízko Chidori Nagashi a to mi potrhalo svalstvo na pravé noze.Nejde to úplně vyléčit a už se mi to od té doby asi třikrát natrhlo, každopádně nikdy si to nevybralo tak blbej čas jako teď!!"vysvětluju.,,Můžu vám nějak pomoct?"vyhrkl.Zatnula jsem zuby.,,Ne.Starejte se o zraněné, já si poradím sama.Tak jděte, proč tu ještě stojíte?!" Nejistě se na mě podíval a lehce se uklonil.,,Jak si přejete hime."hlesnul a rozběhl se kamsi za dalším zraněným.Novej nával bolesti mi znovu vehnal slzy do očí, přesto jsem to zadržela.Ti z vás, kteří to znají asi ví, jak kurevsky to bolí.

Pokusila jsem se bolest zmírnit, ale moc to nešlo.To, co způsobí Chidori se těžko napravuje i tím nejlepším medical ninjutsu.Je to skoro stejně hloupý, jako chakra bijuu a dokáže to pěkně znepříjemnit život.Seskočili ke mě čtyři shinobi se znakem kamenné.Naznačila jsem Awatovi, který se pohnul směrem ke mě, aby zůstal kde je.Jutsu, který udělám na obranu by ho mohlo zasáhnout.Ujistila jsem se, že kolem není nikdo z Listových a sepnula ruce.Nahromadila jsem chakru a zvolna ji vypouštěla do okolí.Vzduch kolem mě se naplnil něčím, co vypadalo jako žhavej popel....prostě malý červený jiskřičky, co se pomalu vznášely ve větru.,,Inferno!"hlesla jsem název jutsu, který jsem nedávno vymyslela.V tu chvíli všude tam, kde byly jiskřičky explodoval vzduch.Inferno je velkej oblak ohně a vládne v něm takovej žár, že člověka za několik málo vteřin promění jenom v hrstku popela.Spotřebovává to strašně moc chakry, ale je to účinný plošný jutsu.Nesmí se vám ovšem do cesty připlést žádnej kamarád, to by pak bylo nepříjemný.Když oblak opadnul, uviděla jsem útočníky o kousek dál.Zřejmě stihli uskočit.V okruhu asi deseti metrů kolem mě byla země úplně černá, popraskaná a holá.Moje jutsu očividně nešlo přehlídnout, jelikož za chvíli se u mě objevilo pár našich vojáků, mezi nima Kakashi.Kamenní na mě rázem zapomněli a začali se věnovat mým zachráncům.Kakashi přiskočil ke mě.,,Co se ti stalo?"zeptal se a nejistě přehlídnul zemi pod námi.Pořád vypouštěla docela dost tepla.,,Mám zase problémy s tou nohou."vysvětlila jsem mu.Ještě že mi ten oheň trochu usušil slzy - nechtěla jsem, aby někdo viděl že brečím.,,Můžeš chodit?",,Nevím.Snad jo."opáčím a pokusím se vstát.Pohotově mě přichytil za paži a pomáhal mi zvedat se nahoru.Abych se na tu nohu postavila, to nebylo ani pomyšlení.Lehce jsem položila na zem špičku, to bylo tak maximum.,,To se může stát jenom mě!"hořekuju.,,Musíš se stáhnout,"rozhodl.,,tady zůstat nemůžeš.",,A kdo bude velet medikům?"namítnu.,,Budou to muset zvládnout."pokrčil rameny.,,Tak to teda ne.Shizuko!"křiknu na holku, která nás právě míjí.Je dost schopná a chytrá, ta mě snad zaskočí.,,Přebíráš velení nad týmem, já musím odtud.Řekni jim to a buďte opatrní.Buďte připravení se kdykoliv stáhnout.Pamatujte, že můžete zachraňovat jenom když sami budete v pořádku.",,Jistě, Yumiko-hime!"přikývla a znovu se rozběhla kamsi pryč.,,Tak jdeme."otočila jsem se na Kakashiho.Podpíral mě, mezitím co já jsem pomalu pajdala pryč jenom po jedné noze.Náhle mě popadnul a rychle uskočil - těsně za námi explodovala země.Noha zabolela, jak mě nečekaně chytil a trhnul se mnou, ale ani teď jsem necekla.,,Trochu zrychlíme."hlesnul, vzal mě do náruče a několika skoky byl u lesa.Položil mě tak, abych se zády mohla opřít o strom.,,Počkej tu a nikam se nesnaž jít.Já se vracím."dal mi pusu na čelo a rázem, než bys řekl švec byl zpátky v hlavní vřavě.Jak to jenom dělá?

*******************************************

Už jsem tam seděla snad dvě hodiny a začínala jsem se nudit.Byla jsem úplně mimo dění a to mě vytáčelo.V tom jsem v okolí ucítila cizí chakru.Někdo se ke mě blížil - a podle chakry žádnej looser.Byl už blízko a já jsem si uvědomila, odkud přijde úder.Vytáhla jsem kunai a rychle zarazila útok z levé strany.Ozval se zvuk kovu o kov a vylétlo pár jisker, jak se můj kunai zarazil o nějaký cizí.Útočník se v rychlosti přemístil zpoza kmene přede mě a postavil se do bojové pozice.Teď jsem si všimla, že má černý plášť s červenými mráčky.,,Akatsuki!"sykla jsem a pokusila se vstát.Nohou mi projela bolest, která mě donutila zůstat sedět.Usykla jsem, jednou rukou si chytila lýtko a druhou znovu namířila na vetřelce.Když viděl, že jsem zraněná, schoval kunai a normálně se postavil.Zpod slaměného klobouku na mě koukaly dvě zlatohnědé, skoro oranžové oči.Teď, když jsem se podívala pozorně jsem si všimla, že to určitě není muž.Nechala jsem ruku s kunaiem klesnout, ale stejně jsem byla ve střehu.Otočila se a pozorovala bojiště.,,Ty jsi Akatsuki, ne?"osmělila jsem se.Podívala se znovu na mě a přikývla.,,Proč na mě neútočíš?"nechápala jsem.,,Nemám důvod.Navíc jsi zraněná."odvětila.Potom se ještě jednou podívala na bojující shinobi a náhle zmizela.,,Co tady dělají Akatsuki?"špitla jsem si pro sebe.,,A kdo byla ta holka?"
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 53

29. ledna 2009 v 14:03 | Rin-chan |  Deníček
Být medik není zas tak lehký

K mojí velké radosti jsem se dostala do zdravotnického týmu první linie.A k mojí ještě větší radosti většina mých známých byli v tom samém oddílu.,,Nice! Nemůžu se dočkat!"zajásala jsem.Kupodivu naproti tomu, že předtím jsem se bála sebemenší potyčky, teď jsem se těšila až si zase zablbnu v souboji.,,Jsi v LÉKAŘSKÉ skupině."zdůraznila Tsunade, když před ní byla první linie nastoupená.Celý oddíl se skládal asi z osmdesáti ninjů.,,Dala jsem tě tam proto, že každá linie potřebuje zkušeného lékařského ninju, který povede zdravotnický tým.A jelikož se tvoje schopnosti velice zlepšily, vybrala jsem tebe.",,Proč to nemůže dělat Sakura?"namítnu.,,Sakura má velení jinde, vede nemocnici přímo na místě."odvětila.,,A to já jako nebudu ani trochu fightit?"otáži se zklamaně.,,Jako hlavní lékař se boje vyvaruješ, aby ses mohla starat o zraněné."kývla.,,Hokage-sama?"ozvu se po chvilce přemýšlení.,,Co je?"zněla netrpělivě.,,Tímto vás naléhavě žádám o přeložení do bojové jednotky."prohlásila jsem.Většina ninjů se rozesmála.,,Budeš medical a to je moje poslední slovo."určila Olma.Zjihla jsem - to bude děsná otrava! Že já jsem se to vůbec šprtala, kdybych to neuměla, mohla jsem teď bojovat.,,Týden na bojišti."zkusila jsem to.,,Ne.",,Dva dny.",,Ne.",,Hodinu!"málem jsem padla na kolena.,,Ne!Nejsi tak zkušená, aby jsi mohla jen tak vletět do jádra boje.A teď skupino číslo jedna, poslouchejte!"začala udílet rozkazy.,,Diskriminace."syknu si pro sebe.,,Ale Yumi-san, ber to z té lepší stránky.Pomáhat raněným je vznešené poslání."dloubnul do mě Lee.,,Chceš si to changnout?"nabídla jsem jedovatě.Nervózně se zasmál a odstoupil.,,Vyražte!"zavelela Tsunade a zvedla ruku.Vždycky si připadám cool, když můžu takhle bleskově vyrazit pryč =P.

,,Co to do tebe vjelo?"zajímal se Kakashi, kterej mě po cestě dohnal.Jako obvykle jsme skákali po větvích a za mnou byli jak slepice přilepení doktoři.,,Nechci velet skupině kvokajících zmatkařů.Baví mě bojovat."odpovím.,,Proč? Nikoho nikdy nezabiješ."namítnul.,,Bojovat můžu i bez zabíjení ne?"usměju se.,,Tohle je válka."řekl opatrně.,,A ta vyžaduje oběti.",,Takhle se budu stresovat s raněnýma."bručím.Usmál se.,,Chtěl jsem sis tebou o něčem promluvit."začal.,,O čem?",,Nešlo nevšimnout si, jak přemlouváš Hokage, aby ti dovolila bojovat.",,A?"nechápu.,,Přísahej mi, že nevyklouzneš na bojiště a zůstaneš tam, kde máš být.A jestli půjdeš ošetřovat raněné do bitvy, tak jenom po dohledem."vyvalil.Dostal mě do úzkých, jelikož on moc dobře ví, že mě se dá věřit jenom když přísahám.Slib docela v klidu poruším, ale přísahu prostě ne.,,Proč?"polknu.,,Řekl jsem ti někdy, jak zemřela Rin?"opáčil.,,Ne."zavrtím hlavou.Říkal mi jenom o Obitovi.,,Byl to boj s Kyuubim.Rin byla v lékařském týmu a pomáhala ošetřovat zraněné.Sama, unáhleně vyběhla ven, aby pomohla raněnému shinobimu."odmlčel se.,,Kyuubi ocasem shodil několik hořících stromů.A protože ji ten chlap v panice chytil za nohu, nemohla uskočit."řekl.Znovu mě trochu píchlo u srdce - neznala jsem ji, ale i tak mi jí bylo líto.A hlavně Kakashiho - všichni z jeho týmu mu umřeli před očima.Došlo mi, proč po mě chce, abych byla na místě.Ač hodně nerada, kývla jsem.,,Dobře.Přísahám, že neopustím pozici."
Usmál se.,,Tak to má být.A teď mě omluv."zrychlil tempo a dvěma salty se přemístil do čela skupiny tam, kde byl velitel.Asi zase nějaký domluvy...

Byli jsme přepadení.Všichni se začali hrnout do čela naproti soupeřům, ale já jsem se musela ovládat.Otočila jsem se na tým, v němž všichni měli bílou vestu s červeným křížem jako já.,,Držte se zpátky!"zavelela jsem.Někteří přikývli, jiní neodpověděli.Jistý bylo, že mě poslechli a to mě teď zajímalo.Viděla jsem, jak se kdesi vepředu střetli naši ninjové s nepřátelskou skupinou a na chvíli mě zase zamrzelo, že tam nejsem.Jeden z nich zamířil k nám.,,Slečno!"upozornil mě na něho kterejsi medik.,,Aspoň něco."pousměju se a sáhnu si na záda pro meč.Útočník vyskočí a rozmáchne se obrovskou sekerou.Náhle ale vykřikne, z úst mu vytrsykne krev a on se v půli letu zhroutí k zemi.Mrtvý, pochopitelně.Uvidím Kakashiho a ruka mi zase zklamaně klesne.Vrhne na mě pevný pohled a zase zmizí tam, kde je hlavní boj.Už jsme spolu dost dlouho na to, abych odhadla z jeho očí, co mi chce říct.Tohle třeba znamenalo:,,Jenom buď tam kde jsi, a tohle nech na mě."Řekla jsem si, že to není fér.Pozorovala jsem situaci a usoudila, že teď už je tam relativně bezpečno - Listoví získali převahu.,,Za mnou týme.A buďte opatrní."ohlídla jsem se na doktory a vydala se k bojišti.Dorazili jsme tam a mohli v klidu pracovat.Nikdo na nás neútočil, ale když už se nějakej takovej cvok našel, obránci ho rychle oddělali.Bylo jen několik lehce zraněných, ty jsem rozdělila mezi tým.Jeden těžce zraněnej, toho jsem si vzala na starost já a dva mrtví.Těm už jsme pomoct nemohli, takže jsme se jim zatím nevěnovali.Můj pacient měl díru v břiše, ale nebylo to nic, co by ho nějak zvlášť ohrozilo na životě.Jedna z holek, kterým sem velela málem neuskočila před útokem jednoho z nepřátel.,,Pozor, Kasumi!"křikla jsem na ni a sama přestala dávat pozor na okolí.,,Yumiko-sama!"kdosi na mě volal.Podívala jsem se nahoru a sepnula ruce.,,Mokuton no jutsu!"vytvořila jsem štít nademnou a raněným.Slyšela jsem, jak do dřeva narazilo mrtvé tělo, které by spadlo na nás, kdybych nevztyčila štít.Zase jsem ho shodila a pozorně se rozhlídla.Pár ninjů dorazilo poslední nepřátele a boj končil.Dokončila jsem ošetřování a vstala.,,Zastavila jsem krvácení a zafixovala ti ránu.Budeš teď asi týden v naší péči a do boje nepůjdeš."oznámila jsem klukovi.Jenom tiše přikývnul.Vedle přistál Kakashi.,,Dobrá práce."utrousil.,,Nápodobně."bezmyšlenkovitě jsem přiložila ruku na jeho oděrku na paži a vypustila trochu léčivé chakry.,,Pojďme, do večera musíme být v táboře."zavelel kapitán.Všichni jsme znovu vyskočili do větví a dali se zase na cestu.


Do tábora jsme opravdu dorazili před západem slunce, a to bez jakýchkoliv větších komplikací.Trochu mě zarazilo to ohromný množství lidí, co tam bylo.Nikdy jsem si neuvědomila, že je v Konoze tolik ninjů.,,Zdravotní tým má stan tam! Vy ostatní za mnou."ujal se nás nějakej chlápek.Jenom jsem nenápadně mávla na Kakashiho a odešla s ostatními do velkýho stanu, kterej sloužil jako provizorní nemocnice.Tam už kralovala Sakura.Čile udílela rozkazy, radila, pomáhala a vůbec poletovala jako motýlek.Konečně si nás všimla.,,Yumi! Jsem ráda že i váš tým dorazil v pořádku."usmála se.,,Jaká byla cesta?",,Menší potyčka.Mám tady kluka, co si chvíli poleží, jinak jsou všichni O.K."informovala jsem ji.,,Jinak tě taky ráda vidím."Sakura tady byla už skoro týden, takže to tu měla docela dobře rozjetý.Ujala se raněnýho, co jsme přivedli, ukázala mu kde bude ležet a přidělila mu doktorku.Pak ho v rychlosti prohlídla.,,To zranění je moc dobře ošetřený.Ale co taky čekat od dcery Tsunade-sama."usmála se a utřela si pot z čela.,,Jseš unavená, co?"hádám.Kývla.,,Trochu.Pořád jsem na nohou a už tři dny jsem pořádně nespala.",,Vezmu to za tebe jestli chceš."nabídla jsem se, i když mám k tomuhle jistej odpor.Když jsem ji ale viděla došlo mi, jak se asi musí cítit.,,S takovou budeš brzo bez chakry a pak tu stejně budeš na nic.",,To by bylo skvělý."vydechla.V rychlosti mi všechno ukázala a předala mi službu.Pak se odpotácela do zadní části stanu a velení bylo rázem na mě.Hned to bylo samý ,co mám dělat' , jak mám ošetřit tohle' ,jaký lék nasadit' a podobně.Vzdychla jsem.Jak to ta holka mohla vydržet tři dny v kuse? Já to mám na sobě tři minuty a už mám chuť skočit z mostu.Rozhodla jsem se tedy jednat, abych byla k něčemu platná a přitočila se k nějaké začátečnici, co byla nejblíž.A hned jsem začala poučovat: ,,Obvazuješ to špatně, takhle ti to sklouzne.Důležité je, aby ti obvaz vytvářel tenhle vzor.Pak nebude klouzat...."


Před půlnocí, kdy jsme konečně ošetřili všechny, kteří toho dne utpěli úraz jsem myslela, že umřu.Byla jsem totálně bez chakry, otrávená, unavená a téměř nepohyblivá.Většina doktorů už odešla spát a zbylo jich jenom pár extrémně odolných vůči únavě.Kdybych tady na to teď nedohlížela, usnula bych klidně i ve stoje.Konečně i těch posledních pár odešlo na kutě a pacienti usínali.Zhasla jsem světla a chystala se taky odebrat chcípnout, ale kdosi vešel do stanu.Byli to tři muži - dva podpírali jednoho a skoro doslova ho táhli za sebou - byla strašná tma, ale viděla jsem obrysy.I když jsem byla unavená, zareagovala jsem.,,Položte ho sem."ukázala jsem na volnou postel.Poslechli a opatrně kolegu posadili na postel.Slabě zasténal, ale jinak nemluvil.,,Zapalte někdo aspoň jedno světlo, ať ho můžu prohlídnout."poprosila jsem.Mezitím jsem si uvědomila Kakashiho přítomnost.Jeden z nich rozsvítil pochodeň a já jsem seznala, že ten, kdo leží předemnou je Gai.Kakashi stál kousek vedle mě a právě si zakrýval sharingan.Třetího ninju, toho co rozsvítil jsem neznala.Gaiova pravá noha byla docela ošklivě zraněná a i přes oblečení byl patrný otok a nějaký předmět v ráně.,,Co se stalo?"zeptala jsem se a mezitím vyzula Gaiovu pravou botu.Pak jsem sundala ten jeho oranžovej návlek a začala opatrně vyhrnovat nohavici.Mezitím mi Kakashi stručně oznámil, že byli napadeni, ale nikdo kromě Gaie není zraněnej.Myslela jsem si, že mu v ráně něco trčí, ale bylo mi divný, že nemá díru v oblečení.Záhy jsem seznala, že to nebyl tak úplně cizí předmět a popravdě řečeno mi to zase trochu pocvičilo se žaludkem.Měl otevřenou zlomeninu stehení kosti, takže si asi domyslíte co to bylo za předmět, kterej byl vidět přes kalhoty.,,Proboha."polkla jsem a dala se do díla.Napřed jsem ránu kolem vyčistila vodou a potom jsem použila chakru.Byla jsem už unavená, takže neklidně poskakovala a občas mi trochu uhasínala - za dnešek jsem jí vyplýtvala až až.,,Jsi v pořádku?"zeptal se Kakashi.,,Jsem unavená."odvětila jsem krátce.,,Kde je Sakura? Dojdu pro ni."nabídl.,,Zkus to."kývla jsem a ukázala na místnost vzadu.Odešel a za okamžik byl zpátky se zívající, růžovovlasou osobou.,,Promiň, že sme tě vzbudili, ale já už jsem úplně bez chakry."řekla jsem omluvně.Podívala se na zranění a kývla.,,Ošetřím ho.Jdi si lehnout, vystřídáš mě třeba zase zítra."navrhla.,,Dobře.Děkuju a ještě jednou se omlouvám."vstala jsem.,,To nic.Vím, jakej je to tady zápřah a bez chakry tu vážně nic nesvedeš.Jdi spát."usmála se a sedla si na moje místo.Třetí shinobi mezitím odešel a ostatní už spali.Letmo jsem políbila Kakashiho na tvář a pak jsem se odbelhala do postele.Ve chvíli, kdy jsem si lehla jsem usnula.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 52

29. ledna 2009 v 14:02 | Rin-chan |  Deníček
Gotcha! Přichází nová Yumi!

,,Teď jsi mě fakt nasral!"zakřičela jsem a v tu chvíli jsem se opravdu cítila rozzuřeně.,,Tak mi dokaž, že jsem udělal blbost."vyzval mě a ve tváři se mu objevil spokojenej výraz.,,To taky hodlám udělat!"ujistila jsem ho.Neumím toho moc, ani nejsem zkušenej shinobi, ale všechny ty tréninky přesto nebyly k ničemu! Něco snad dovedu.,,Čekám.Stejně to nebude nic moc.Máš strach, a shinobi co má strach dlouho nevydrží.Jak se jednou necháš strhnout strachem, je to jako by tě strhl proud na divoké řece."prohlásil.,,Já vím.Ale ty jsi mi právě teď svou tupostí podal záchrannou větev a mě se podařilo vyškrábat se na břeh.Už se tě nebojím.Prošla jsem smrtí a zažila bolest, kterou ty si určitě nedovedeš ani představit.Pro mě nebude problém zakusit to znovu, smrti se nebojím, teď už ne."usmála jsem se, zvedla svůj meč a schovala ho do pouzdra.,,Co to kecáš za kraviny?Prošla smrtí?"nechápal.Do očí jsem se mu vysmála.,,Zase tak schopnej ANBU nejsi, co? Pak bys určitě věděl, že mě už jednou zabil Kabuto.Ale dostala jsem novou šanci, teď jsem znovu tady a nebojím se nastavit svoje tělo ani té největší bolesti, protože horší utrpení než bylo moje vlastní umírání už neprožiju.Pomohl jsi mi vybavit si to a tak jsem se tě přestala bát.A teď nasadím všechno co umím a otestuju si, jestli jsem vážně taková lemra jak tvrdíš."řekla jsem a začala znovu nabírat chakru.,,Nenávidím drzý spratky.Za tohle tě zabiju."zavrčel.Soustředila jsem svou chakru do okolí a vytvořila jeden svůj klon pomocí Mokutonu.A pak ještě jeden, za jeho zády.Ten jsem na něj poslala.Ohlénul se, aby ho zlikvidoval a v tu chvíli jsem provedla výměnnou techniku s první replikou.,,Ubožačko.Takhle jednoduchou technikou mě nedostaneš!"ušklíbnul se.Ukryla jsem se v křoví, zatímco můj klon prováděl pečetě.Měla jsem tak čas promyslet další tah.

Replika zatím dokončila pečetě.,,Katon: Housenka no jutsu!"bylo zajímavé slyšet a vidět samu sebe dělat takovéhle věci.Uhýbal plamenům a můj klon se za ním stejně rychle ohlížel.Vytvořila jsem další, do zálohy a poslala ho na opačnou stranu, než jsem byla já.Přemýšlela jsem.V taijutsu jsem mizerná, takže pokud si ho pustím k tělu, nemám šanci.Nějakým způsobem si ho musím udržet dál od těla.Mohla bych ho zkusit zablokovat Mokutonem, ale kdo mi zaručí, že neprovede Kawarimi a nezaútočí na mě z nechráněné strany? Jediné východisko, které jsem zatím viděla byl klon.V tu chvíli Raito prolomil obranu repliky a zabodnul do ní dva kunaie.S prásknutím se na místě mé postavy objevil kus dřeva.,,Kawarimi?!"zavrčel.Poslala jsem do boje druhý klon.Dělal, jako že používá Mokuton, ale jutsu jsem udělala já ze zálohy.Konečný výsledek tak vypadal, jako by před ním stálo moje skutečné tělo.Pokusila jsem se ho spoutat Mokutonem.Mezitím jsem nechala vytvořit další klon, kdyby tenhle zničil.Dřevo se pevně ovinulo kolem jeho nohou a zablokovalo mu tak možnost k útěku.,,Kruci!"odplivl si vztekle.Klon se rozběhl a napřáhnul ruku s mečem.Ostří souměrně projelo skrz naskrz jeho tělem a vyjelo na druhé straně, zbarvené od krve.Na chvíli mě zalila vlna radosti, že to bylo jeho reálné tělo, ale moje předchozí obavy se potvrdily.Přece jenom to byl ANBU, a já jenom holka.Musím si nějak ověřit pravost jeho těla, než udeřím.,,Přece víš, jak se vytváří klony, nebo ne?" Vím, ale jak mi to pomůže, to teda fakt nechápu.,,Přemýšlej, blondýno! Aby jsi vytvořila klon, musíš si v hlavě představit podobu, jakou dostane."radil.To vím, ale co s tím? Jenže už byl zase pryč, jako obvykle když něco nakousne.Přemýšlím, co se mi tím snažil říct.Mezitím Raito zaútočil na klon a v tu chvíli mě to trklo.Vyslala jsem klon v záloze, aby na něj zaútočil zezadu.Raito se sice otočil a zarazil útok, ale replika ho stačila poranit na pravém bicepsu.Nezmizel, takže tohle bylo jeho reálné tělo.Snažila jsem se, aby to neviděl a nechala jsem klon, aby mu na zádech potřísnil plášť trochou krve.Teď mi nevadilo, že další dva klony přišly nazmar.Vytvořila jsem třetí a připravila se na konečnej úder.

,,Tak kde jsi?To si říkáš shinobi, když posíláš do boje jenom svoje klony?!Vylez!"křičel.,,Ještě je brzy, milánku."pomyslela jsem si a poslala na něj další klon, jak jsem doufala poslední.Jak jsem čekala, otočil se a jeho záda byla čistá.Tohle nebyl on.Aby člověk vytvořil klon, musí si dopodrobna vybavit obraz v hlavě a pak ho přenést na skutečné tělo.Ale Raito nevěděl o skvrně na zádech a tak ji nemohl přenést na svoje klony.Tohle mi prozradilo, že ani on není skutečný.Zastavila jsem repliku a vyhnula se s ní jeho ráně.,,Tohle taky není tvoje tělo."usmála jsem se.,,Vylez, a já se pak taky ukážu."vyzvala jsem ho.Na tváři se mu rozlil spokojenej úsměv.,,Tak ty jsi poznala, že to nejsem já? Bezva, máš bod.Tak fajn, jdu ven."s bouchnutím se vypařil a vyšel na prostranství z jiné strany.Já už jsem toho ale mezitím využila a vyměnila se s klonem, takže on byl teď za keřem a já stála proti Raitovi.Myslel, že nejsem skutečná, tak se otočil.,,Tak pojď."vyzval mě.V tu chvíli se zvednul z křoví můj klon a spojil ruce.Čekal úder Mokutonem zepředu od klonu, ale já jsem udeřila zezadu.Záda měl potřísněná krví - byl to určitě on.I když tuhle techniku neumím dlouho a její použití mi trhá ruce, nenepadalo mě teď nic účinějšího.V rukách se mi zablesklo Chidori, menší než Kakashiho, ale silné.Rozběhla jsem se na Raita.Uvědomil si svoji chybu až moc pozdě a otočil se akorát aby viděl, jak mu moje chakra zajíždí do těla.Vykřikl vzteky a zároveň i bolestí.

Jako obvykle, znovu jsem si až moc zřetelně uvědomila detaily úderu.Ucítila jsem krev, která mi potřísnila nejen ruce, ale trochu i obličej a ostatní oblečení.Otřásl mnou pocit, že mám na tváři jeho krev, přesto jsem ruce udržela v ráně.Zatnul zuby a pokusil se ohnat, aby mě udeřil.Přitiskla jsem ruce dál do rány, i když to nebyla zrovna příjemné a zesílila Chidori v rukou o další stupeň.Bolest v rukou se ozvala mnohem silněji a ostřeji a rána na Raitově boku se povážlivě rozšířila.Podlomila se mu kolena, Chidori zmizelo a já jsem vyndala ruce z jeho těla.Upadnul na břicho, drásal zemi bolestí a zatínal zuby.,,Za tohle mi zaplatíš!"chrčel.Podívala jsem se na svoje ruce, které byly až po lokty zbarvené od krve a na dlaních celé podřené od agresivní chakry, kterou jsem v nich třímala.Udělalo se mi zle a musela jsem se odvrátit.,,Yumi-chan?"Konohamaru mě nechápavě pozoroval.Neodpověděla jsem, zdálo se mi, že bych se asi pozvracela, kdybych otevřela pusu.,,Yumi-chan řekni něco!"křiknul a pokusil se postavit.Opřel se o kmen a pomalu se zvedal.Konečně se mu to povedlo, stál na jedné noze a druhá mu volně visela.Pořád mě pozoroval, s výrazem zděšení, jak se mi zdálo.,,Co noha, Konohamaru?"vysoukala jsem ze sebe nakonec a donutila se na něj podívat.,,Nemůžu se na ni postavit."stěžoval si.Raito pořád ležel na zemi, bolestivě se svíjel a sténal.Jílcem katany jsem ho uhodila do zátylku, takže ztratil vědomí.Chytila jsem ho za nohy a dotáhla blíž Konohamarovi.Byl těžkej, ale když jsem zabrala šlo to.,,Pořád žije.Kdyby se probral, znovu ho prašti nebo mu drž pod krkem kunai, dokud se nevrátím.Ale nezabíjej ho."nařídila jsem mu.,,Do té doby vykrvácí."namítnul.,,Nevykrvácí.Chidori vydává i docela velkej žár a to mu zbrzdilo krvácení, takže vydrží.Přivedu zdravotníky."odvětila jsem, vstala a schovala meč.,,Spěchej."pípnul Konohamaru a odtažitě se podíval na Raitovo bezvládné tělo.,,Budu tu hned."ujistila jsem ho a mezitím jsem už vyskočila na první strom.

Když jsem proběhla bránou, Kotetsu s Izumem se na mě vyděšeně dívali a volali za mnou, co se stalo, ale ignorovala jsem je.I vesničani na mě koukali dost vyjeveně, ale nedivila jsem se jim, všude jsem měla krev.Kdosi mě zkoušel zastavit, ale já jsem utíkala přímo k Tsunade do kanclu.Konečně jsem doběhla k budově, kde Tsunade sedí a vyběhla až k její dveřím.Ozývaly se odtamtud nějaké hlasy, asi tam někoho má.Podle zvyku jsem tam vrazila bez zaklepání.,,Yumiko!"vyhrkla překvapeně když mě uviděla, jak jsem tam vtrhla celá od krve.Pozorovala mě vyděšenýma očima a byla bledá jako křída.Hlasy, které jsem předtím slyšela patřily týmu sedm.Jeho členové teď stáli a vyděšeně mě pozorovali.,,Proboha, co se ti stalo?"vykřikla ohromeně Sakura a prohlídla si mě stejným pohledem, jako Tsunade.,,Nebojte, ta krev není moje!Teda aspoň ne většina....."vydechla jsem.Trochu mě zmohl ten sprint sem.nenechala jsem je skočit mi do řeči a pokračovala jsem:,,Musíte se mnou, hlavně doktoři.Konohamaru a Raito potřebují pomoc!",,Konohamaru?"nechápal Naruto.,,Raito?!"ozval se Kakashi udiveně.,,Co se stalo?",,Nemám čas vám to teď říkat.Potřebuju doktory."vyhrkla jsem.Tsunade na mě pořád zírala, oči upřené na moje zakrvavené ruce a nic neříkala.,,Tsunade-sama!"křikla Shizune.Dodatečně jsem si uvědomila, že se bojí krve a rychle jsem schovala ruce za záda.Probrala se.,,Jistě.Sakuro, vezmi si dva pomocníky a jděte s Yumiko."zavelela konečně.,,Jdu s nimi.Jestli je tam Raito, měl bych ho zajistit."přidal se Kakashi.,,Tak už pojďte!"pobízela jsem je a sama se vydala napřed.

Konečně se seštrachalo dohromady pár lidí a já jsem je zavedla na místo, kde jsem nechala Konohamaru s polomrtvým Raitem.,,To mě podrž!"vyhrkla Sakura, když ho uviděla s obrovskou dírou v boku.,,Konečně!"uvítal nás Konohamaru.,,Už jsem si říkal, kde jste.",,Promiň, snažila jsem se."hlesla jsem.Ino si vzala na starost jeho nohu, zatímco Sakura ošetřovala Raita.,,Má úplně potrhané svaly.A taková obrovská rána.....Yumi, to jsi mu udělala ty?"žasla.,,Tak trochu..."odtušila jsem a vyčerpaně se sesunula na zem.Byla jsem fakt unavená.,,Raito nebyl nijak vyjímečný, ale přesto byl nad tvou úroveň.Jak se ti to povedlo?"obrátil se na mě Kakashi.,,Asi štěstí."opáčila jsem.,,Štěstí?!"vyjekl Konohamaru.,,Mlč."ukázala jsem na něj.Kakashi chytil moji ruku a prohlídnul mi dlaň.,,Použila jsi Chidori."odhadnul.,,Chidori?!"Sakura zvedla hlavu a udiveně se na mě podívala.,,Není to úplně Chidori.Vypadá i funguje to podobně, ale trhá mi to ruce.Přešla jsem až na druhej stupeň, teď budu nosit ruce tak týden v obvazech."pousmála jsem se.,,Druhý stupeň?"zopakovala Sakura.,,Jo.Řekla bych, že je jich tak pět.Ale pátej stupeň už je extrém, to by mi ruce vyřadilo tak na měsíc z provozu."vysvětlovala jsem.,,Řekni mi jak probíhal souboj."vyzval mě Kakashi.Začala jsem vyprávět.Všichni poslouchali, Konohamaru do toho občas něco přimíchal a sem tam něco přehnal, ale jinak mi do řeči neskákal.
Když jsem skončila, bylo chvíli ticho, jenom Sakuřina chakra ošetřující Raita do toho slabě šuměla.,,Vlastně jsem se s ním ani pořádně neutkala.Byla jsem celou dobu zalezlá ve křoví a posílala do boje jenom svoje klony.Bylo to asi trochu zbabělý, ale v tu chvíli mě nic jinýho nenapadlo."dodám ještě.,,Byl to ninja vysoce nad tvoje schopnosti.Kdyby ses mu postavila přímo, určitě by tě zabil."hlesla Sakura.,,To je pravda.Síla shinobi závisí taky na jeho schopnosti uvažovat a to jsi zvládla.Zachovala ses vzhledem k situaci naprosto správně."kývnul Kakashi.,,A ten trik s krví byl chytrej, na to bych nepřišla."přidala se Ino.,,Copak ty."ušklíbla se Sakura.Ino se zatvářila uraženě a všichni ostatní se rozesmáli.

Ruce jsem nosila asi týden obvázaný, protože mi je ,,Chidori" potrhalo, ale neubralo mi to na dobré náladě.Od té doby jako by se prolomila jakási pomyslná hranice, která jediná mi zabraňovala žít jako shinobi.Můj výkon v lese přesvědčil Tsunade (a nejen ji) že už nejsem takový pako a že i já něco zvládnu.Přestala mě vyškrtávat a dovolila mi plnit mise s mým týmem.Nabrala jsem na sebevědomí a věnovala se tréninku tím intenzivněji.Pořád jsem přemýšlela nad novýma technikama, ale za měsíc jsem vymyslela jenom jednu.I když je teda nářez, podle mýho.Změnila jsem se.Myslím, že jsem mnohem odvážnější než dřív, protože když se za čas objevil jeden větší konflikt s Kamennou nemohla jsem se dočkat, až mě vypustí do boje!

<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 51

29. ledna 2009 v 14:02 | Rin-chan |  Deníček
Teď jsi mě fakt nasral!

Seděla jsem na zahradě a malovala na plátno.Poslední dobou mě kreslení fakt bavilo a ve volných chvílích jsem se mu věnovala.Zarazilo mě náhlé a prudké bušení na bránu.Někdo za ní naříkal.Vstala jsem a otevřela dřevěnou branku, která vedla ven na ulici.,,Yumi-chááán!"dovnitř vpadli Udon a Moegi.,,Děcka? Co se tak ženete?"nechápala jsem.,,Nevíš...kde je...Naruto-san?"funěla Moegi.,,Naruto a ostatní mají misi, vrátí se až večer.Stalo se něco?"nechápu.,,Jo! Konohamaru-kun....říkala jsem mu ať to nedělá! Bude mít pořádný průšvih!"fňukala Moegi.,,Konohamaru utekl z vesnice."vysvětlil Udon.,,Cože udělal? Proč?!"leknu se.,,Tsunade-sama nás neposlala na jednu misi kam Konohamaru-kun moc chtěl.Rozhodl se tam i přesto jít aby jí dokázal, že na to má."brblal Udon a posmrknul.,,To je hňup! Najdu ho."slíbila jsem.,,Děkujeme....Yumi-san!"usmála se nešťastně Moegi.,,Dělejte jakoby nic.Vrátím se s ním co nejdřív, to vám slibuju."usmála jsem se na ně.Pak jsem vyběhla nahoru do bytu, oblékla se a ozbrojila.Nic moc, taijutsu mi stejně moc nejde, takže meč stačí - kdyby náhodou něco.,,Pitomec malej."ulevila jsem si ještě a vyběhla ven.K bráně to nebylo daleko, takže jsem tam dorazila poměrně brzo.,,Yumiko-sama.Máte povolení jít ven?"vydechl Kotetsu udiveně.Zase tady budu muset použít svoji inteligenci, která mě navštěvuje opravdu jen jednou za čas.,,Izumo, Kotetsu!"obrátila jsem se na oba a vytáhla z pouzdra na shurikeny svitek.Byl to svitek na summon, kterej mi sehnala Tsunade a se kterým jsem stejně neuměla zacházet.,,Vidíte to? Je v něm zpráva pro feudálního lorda Země Ohně.Je to fakt důležitý."prohlásila jsem.,,Nikdo nesmí vědět, že jsem za ním šla s těmahle informacema, jinak je po mě.Tsunade spoléhala na vaši diskrétnost a já doufám, že jsem se ve vás nespletla.A že vážně jste těmi dobrými ninji, kteří chápou důležitý úkol, protože vy sami už jste jich nespočet zvládli."snažila jsem se jim zalichotit.Pomohlo to.,,Spolehněte se, Yumiko-sama!"kývnul zaraženě Izumo.,,Fajn.Hodní chlapci."ušklíbla jsem se potichu, schovala pergamen a vyběhla ven.Jako obvykle, když jsem se sama octla mimo bezpečí Konohy mě sevřel vtíravý pocit strachu.Ale snažila jsem se na to nemyslet.

Nebylo moč těžký zachytit Konohamarovu chakru, ten prcek se nepohyboval zase tak rychle.Byla nějaká jiná než by měla být.Nějaká - rozrušená.To bude asi ten pravej výraz.Přemýšlela jsem, jestli se mám pokusit o summon, ale došla jsem k závěru, že by to bylo zbytečný.Najít ho podle chakry dokážu i já.Chakra zesílila, ale připletla se do ní nějaká jiná, cizí.Přesto jsem měla pocit, že už jsem s ní přišla do styku....

Není to můj styl, ale tentokrát jsem přišla právě včas.Konohamaru seděl nepěkně zmlácený pod stromem a proti němu kdosi stál.Samozřejmě, že mi jeho chakra přišla povědomá, byl to Raito! ,,Nezdržuj mě parchante, mám teď jinou práci."zavrčel, rozpřáhnul se a z jeho ruky vyletělo na nehybného Konohamaru několik kunaiů.V tu chvíli jsem se pohnula i já.,Tohle je poprvé, co jsem to já, kdo se na poslední chvíli objeví a zachrání situaci' napadlo mě.I když zachrání? Nebudu říkat hop, dokud jsem neskočila.Prozatím však postačilo, že jsem svýma shurikenama změnila dráhu kunaiů.Konohamaru užasle vykřikl a rozhlížel se kolem.,,Yumi-chan!"vykřiknul šťastně, když mě uviděl.,,Co to zase provádíš hlupáku? Moegi a Udon se o tebe vážně bojí."usmála jsem se a snažila se vypadat vyrovnaně, i když jsem měla docela fear.Až teď mi došlo, komu jsem se postavila do cesty.Usmál se, aniž by se na mě podíval.,,My dva už se známe, že jo?"promluvil a konečně zvednul oči.,,Ty jsi ta, co usekla Maragovi ruku, ne? Je to podruhé, co jsi se mi postavila do cesty a věř že lidí, kteří měli šanci udělat to potřetí moc není. A když už jsou, nikdy by to neudělali znovu."dodal.Jeho sebevědomej pohled v očích mě dodělal ještě víc.Měla jsem co dělat, aby se mi neroztřásla kolena.,,Konohamaru?"nespustila jsem oči z Raita.,,Ano?"opáčil napjatě.,,Utíkej do vesnice a přiveď pomoc.Zdržím ho."prohlásila jsem.Rozesmál se.,,Ty mě chceš zdržet? Děcko jako ty mě absolutně nemůže ohrozit!"prskal.I když mi nebylo zrovna hej, snažila jsem se to na sobě nedat znát.Seskočila jsem z větve a postavila se před Konohamaru.,,Znám tě.Byl jsem ANBU a dokážu si sehnat jakékoliv informace.Ty jsi dcera Hokage.Shinobi jsi jen chvíli a skoro nic neumíš.Tvůj učitel je Kakashi a jsi v týmu s tím Jinchuurikim.Jenom teď machruješ, aby jsi mě postrašila, ale to je asi to jediný co svedeš.Nemám pravdu?"sáhnul pro další kunai.Ta pravda, vyslovená nahlas mnou otřásla.,,Konohamaru padej."zašeptala jsem.,,Nemůžu."opáčil ufňukaně.,,Asi mám zlomenou nohu!",Tak to jsme v prdeli oba.'usoudila jsem sama pro sebe.Raito hodil kunai, vyblokovala jsem ho - tohle je z knížky teorie, strana pět.Jediná lekce, co si dopodrobna pamatuju.Takhle většinou začíná boj.Ale další stránky už si nepamatuju a teď mě to vyloženě štve.Teorie není všechno - ne že bych to nevěděla, ale za chvíli si to asi bolestně připomenu.

Hodil další kunai, tentokrát se zabodnul do země předemnou.Byl na něm výbušný lístek.V rychlosti jsem zase musela zanořit do tréninku s Yamatem.Sepnula jsem ruce; ,,Mokuton!" a vytvořila tak kolem mě a Konohamaru dřevěný štít.,,Jasně, málem jsem zapomněl.Jsi vlastníkem Mokutonu."hlesnul ještě.Ozvala se rána, nechala jsem štít zase opadnout a rozhlížela se v kouři.,,Lekce první: shodila jsi ho moc brzo.Teď můžu zaútočit z jakékoliv strany."ozvalo se odkudsi a vzápětí jsem zezadu slíznula ránu do hlavy.Upadla jsem na kolena a znovu se rozhlížela.,,Lekce druhá: nezůstávej na místě.Takhle můžu klidně zaútočit znovu."tentokrát to přišlo zboku, ve formě kopance do břicha.Vykřikla jsem.,,Yumi-san! Jsi v pohodě?Nevidím tě!"ozval se Konohamaru.,,Jsem O.K!"křikla jsem v odpověd a rychle se sebrala na nohy.Ve chvíli, kdy mě chtěl znovu uhodit jsem uskočila pryč z oblaku kouře.Konohamaru byl mimo, ale Raito byl stoprocentně pořád v kouři.Zasealovala jsem.,,Katon:Goukakyuu no jutsu!"zavelela jsem a nechala z úst vylétnout oblaka ohně přímo do kouře.,,Ono to umí jutsu?"podivil se kdosi za mnou.Rychle jsem přerušila techniku a otočila se.Akorát včas, abych katanou zarazila úder, který na mě vedl kunaiem.Jak se mohl dostat za mě? Musel být sakra rychlej! Ani jsem to nepostřehla!Rozesmál se.,,Je to zábava dívat se ti do očí."prohlásil.,,Tolik strachu jsem už dlouho nikde neviděl.Řekni mi, upřímně, proč jsi sem lezla? Machrování není zrovna to vhodné, pro co položit život."ušklíbnul se.Polkla jsem a pokusila se změnit výraz na odhodlaný, ale četl mi ve tváři moc dlouho na to, abych ho teď přelstila.,,Ubohé.Skončím to rychle, nemám na tebe čas.Jdu po Kakashim."otočil se tak rychle, že sotva jsem stihla pocítit odlehčení tlaku na čepel, už mě dobře mířená rána znovu odhodila stranou.

Znovu se blížil.,,Teď když si tak vzpomínám,"začal.,,Zdálo se, že ty a Kakashi mezi sebou nemáte jenom ten vztah žák a student co? Chci říct; to objímá všechny svoje studenty, když mají nějakou psychickou krizi?"zajímalo ho.,,Do toho ti nic není."zavrčela jsem a pokoušela se vstávat.Píchlo mě v rameni; vykřikla jsem a chytila se za něj.Cítila jsem znovu ten brnivý, plazivý pocit směrem od pečeti a došlo mi, že se pečeť aktivuje.Mohla jsem si jenom domýšlet jak to asi vypadá, když se mi teď od ní rozbíhají po těle tmavý značky.,,Ne! Teď ne!"vyjekla jsem a skrčila se.Být tu sama, klidně do toho jdu.Ale je tu Konohamaru a já už NIKDY nechi ublížit žádnýmu kamarádovi jen proto, že se nemůžu ovládat kvůli blbé kérce.Určitě bych napáchala i jinej bordel a to já nechci.,,Uklidni se děvče."ozval se starý známý.,,Snažím se! Ale je to strašně silný!"zavrčím bolestně.,,Pomůžu ti.Protentokrát."pak už se neozval.Ale cítila jsem, že se pečeť pomalu vrací do normálu.Bolest odezněla.Když už mám něčeho dosáhnout, tak svojí silou a ne Orochimarovou! A jestli jediná šance na záchranu je aktivace pečeti, to radši umřu než mu ukázat, že mi jakkoliv pomohl!

,,Jsi dokonce tak slabá, že ani Prokletá značka se na tobě neuživí."pronesl s klidem Raito a došel až ke mě.Vůbec neví jak to je, idiot!Zvedla jsem ruku s mečem a zkusila ho zranit, ale vyrazil mi meč z ruky, chytil mě za límec a vrazil takovou do obličeje, že se mi na chvíli zatočil svět před očima.,,Yumi-chan!"uslyšela jsem Konohamaru plačtivým hlasem.Nebyla jsem schopná cokoliv udělat, prostě to nešlo.Nechala jsem sebou zase hodit o kus dál a jenom jsem zůstala ležet.Zkusila jsem se nadzvednout, ale třásly se mi ruce.Tou ránou mě napůl omráčil a já si připadala jakov jiném světě.Znovu byl u mě, sehnul se a chytil mě za vlasy.Nadzvedl mě výš a podíval se mi do pootevřených očí.,,A ty máš být spratek dvou legendárních Sanninů? To je ostuda."prohlásil.Pak se mu ve tváři objevil výraz jakési radosti.,,A co ty a Kakashi?"zeptal se se zájmem a vytáhnul další kunai.,,Myslíš, že ho zamrzí, až uvidí co jsem s tebou provedl? Nebo by bylo efektnější dodat mu jenom hlavu a zbytek tady někde pohřbít?"uvažoval.Otočil se na Konohamaru, který se snažil doplazit k němu.,,Ani se nehni skrčku! K tobě se ještě vrátím!"okřikl ho a znovu se věnoval mě.,,Co? Tak mluv, předtím ti pusa jen jela."pobídl mě.Nevěděla jsem, co mám říkat a v tu chvíli jsem ani snad nebyla schopná cokoliv říct.,,Fajn.Hlava bude muset stačit."usoudil a vzal do ruky přívěsek, co jsem měla na krku.,,Co je tohle?"podivil se znuděně.,,Nešahej na to..."pohrozila jsem mu ospale.,,Tebe se budu ptát."vyrazil výsměšně a trhnul rukou dolů.Řetízek se přetrhnul a Raito ho odhodil kamsi do křoví.Ještě jsem zahlédla - nebo se mi zdálo, že jsem zahlédla - chladně modrý odlesk slunce od kamínku, než se ztratil v listí.To mě probudilo.,,Toho budeš litovat."procedila jsem skrz zuby a začala znovu sbírat chakru.,,A co tohle?"prohodil a zrak mu padl na prstýnek, který jsem dostala od Tsunade.,,na to už teprve nešahej!"pokusila jsem se křiknout.I přes moje varování na to sáhnul.

,,Mokuton!"zavelela jsem znovu.Přímo pod Raitem vyrazil ze země ostrý, dřevěný bodák, což ho donutilo uskočit bokem a pustit mě.,,Kruci."usykl a pozoroval mě vražedným pohledem.Zvedla jsem se, pomalu a trochu potácivě a ohlídla se do křoví, kde zmizel řetízek.,,Ten už nenajdeš."ušklíbnul se.To mě vážně probudilo.,,To jsi neměl dělat."upozornila jsem ho.,,Co mi uděláš teď? Ukecáš mě k smrti?"zajímalo ho.Začínal mě čím dál víc dopalovat.Nevěděla jsem, jak to udělám, ale rozhodla jsem se mu nakopat prdel.,,Teď jsi mě fakt nasral!"křikla jsem, že se až trochu zarazil.Tohle mu teda neprojde!
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 50

29. ledna 2009 v 14:01 | Rin-chan |  Deníček
My god, Chie!

,,Jsi nezodpovědná holka, Yumiko!",,Yumi."opravila jsem Tsunade nevrle.,,Neopravuj mě, mladá dámo!"bublala.,,Jenom jsem trénovala, co je na tom špatnýho? Jak jsem měla vědět, že to se mnou praští?"obhajuju se a čučím z okna.,,Byl to moc špatný nápad, zkoušet techniku úplně mimo tvoji úroveň!"prskala.,,Děláš, jako kdyby tys nikdy nedostala žádnej špatnej nápad."namítla jsem.Ale Tsunade zřejmě neměla náladu žertovat.Chytla fialkový odstín, pak začala rudnout a nakonec povážlivě zbrunátněla.,,Mistře! Klid!"lekla se Sakura.,,Já tu nejsem pro tvoji zábavu!"křikla.Nevím proč, polechtalo mě to a měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.Nakonec to vzdala a odešla.Sakura se na mě otočila a vydechla.,,Jsi asi jediná o kom vím, že s ní takhle mluví."podotkla.,,Ale ona mi nadává kvůli úplné kravině! Vím, že jsem to možná neměla dělat, ale nemohla jsem přece vědět že se týden potom budu válet někde v lese."vysvětluju.,,Má o tebe jenom strach."pípla Sakura.,,Vím, že Tsunade v životě ztratila dvě osoby, které jí byly nejdražší.Určitě ji taky muselo ranit, když odešel Orochimaru.Není divu že nechce něco takového prožít znovu.Jsi jediná pravá rodina, kterou teď má a myslím, že jí na tobě záleží víc, než myslíš."
Trochu jsem se za sebe zastyděla.,,To mě nenapadlo."uznám.Usmála se.,,Musím teď jít."zvedla se.,,Díky.Jo a Sakuro...neříkej to Kakashimu.Asi by mě moc nepochválil."poprosila jsem.Kývla a zmizela ve dveřích.

,,Máš překvapivou pravdu."ozvalo se od okna.,,Ne..."pípla jsem zdrceně.,,Ano."odtušil a seskočil dovnitř.,,Co jsi prováděla?"zajímalo ho.,,Jenom jsem trénovala."prohlásím a pak mu všechno dopodrobna vypovím.,,Vím, že jsem neměla lhát Yamatovi, chodit někam jinam a zkoušet spojovat dvě menší Chidori, ale v tu chvíli mi to nějak nedošlo."zatvářila jsem se co nejvíc poučeně a zdrceně co to šlo.Vzdychnul.,,To tě mohlo napadnout, že když spojíš takové dva výboje energie, neustojíš to.",,Myslela jsem, že to utvoří opravdové Chidori.Vůbec mi nedošlo, že by se třeba nespojily."vysvětlovala jsem.Až teď jsem si uvědomila, jak vlastně vypadá.,,Co se ti stalo?"lekla jsem se.,,Co? Jo tak.Nic strašného."odtušil.Jak jsem si toho mohla nevšimnout dřív?! ,,Nic strašného? Takhle zmlácenýho jsem tě ještě neviděla."namítnu.,,U hranic se to teď vyostřuje.Akatsuki se dali do pohybu a chytají jednoho Jinchuuriki po druhém.Trochu jsem se nepohodl s Itachim."vysvětluje.,,S Itachim?Zranil tě?",,Ne.Ale Konoha by se asi měla připravit.Nevypadá to moc dobře."odtušil.,,Krvácí ti paže."všimla jsem si.,,To je teď vedlejší.Jen jsem se chtěl napřed ujistit, že jsi v pořádku.Teď musím podat hlášení.Uvidíme se."než jsem stihla cokoliv říct, rozplynul se v kouř.Takže Akatsuki jsou v pohybu? A Kakashi se vrátil v tomhle stavu....vůbec se mi to nelíbí!

********************************

Konečně mě propustili z nemocnice - tak nerada tady jsem! Zašla jsem za Sakurou na sesternu.,,Ahoj Sakuro.Konečně jdu domů."začala jsem.Podívala se na mě a usmála se.,,Já za chvilku taky končím.Už jenom dorovnám těchle pár papírů a jdu.",,A chceš pomoct?"nabídla jsem.,,Proč ne."odvětila s úsměvem.Posadila jsem se teda vedle ní a pomohla jí třídit kartotéku.,,Jdu večer na chvíli do horké lázně.Nechceš jít taky?"zeptala se.,,Do lázní? A víš že i jo? To je přesně to, na co jsem dneska měla náladu, jenže jsem to nevěděla."zasměju se.,,Tak jsme domluvené.Dojdi si domů pro věci a sejdeme se v sedm před onsenem."rozhodla.,,Fajn."kývnu.

********************************

Pobrala jsem šampon, sprcháč, ručník a hřeben a vyrazila jsem.Došla jsem za minutu sedm a Sakura už byla na místě.Společně jsme vešly dovnitř, odložily si věci do šaten a jenom v ručníku vešly do lázně.Bylo tam příjemně teplo a voda lákala už jenom tím, jak vypadala.Odložily jsme ručníky a vlezly dovnitř - voda byla jako kafe a bezvadně voněla nějakou solí, tipla bych levanduli.,,Je to tady super."ocenila jsem to a blaženě se sesunula do vody.,,Jo je.Chodím sem hodně ráda.Člověk si dobře odpočine po težkém dni."souhlasila.Pak se na mě podívala.,,Chtěla jsem se tě taky na něco zeptat."začala.,,A na co?",,Ty....ty jsi přece pomáhala Sasukemu-kun..."špitla.Překvapilo mě to a podívala jsem se na ni.Nedívala se jinam, jak to měla ve zvyku, ale přímo na mě.,,Proč se ptáš na tohle?"nechápu.,,No....Sasuke je připravený se s tebou kdykoliv spojit, protože je možné, že tě bude zase potřebovat."chodila kolem horké kaše.Už mi došlo co chce, ale chtěla jsem, aby to řekla sama.,,Pokračuj."pobídla jsem ji.,,Yumi..."ztišila se.,,Ty by jsi nás k němu mohla dovést! Mě a Naruta! Jsem si jistá, že ty by jsi ho našla.",,Proč myslíš, že zrovna já?"nechápu.,,Protože když uvidí, že ho hledáš ty, objeví se.Bude si myslet, že po něm něco chceš."naléhala.,,Co? Jak jsi na to přišla? Máme šanci, že by se předemnou objevil asi stejnou, jako že skočí před tebe nebo Naruta.Chvíli jsem mu pomáhala, ale teď už ne."nesouhlasila jsem.Svěsila hlavu.,,Asi máš pravdu.Promiň.Snažíme se ho s Narutem dostat zpátky už tak dlouho, a pořád nic.Už mě to unavuje.Myslela jsem, že mě trénink u Tsunade-sama zocelí, ale když nad tím tak uvažuju, nezměnila jsem se.Moje schopnosti jsou možná lepší, ale uvnitř jsem pořád ta malá, ustrašená holka.Už dál nemůžu...."přiznala.,,Ale Sakuro, to je kec.Vsadím se, že už brzo budeš odměněná za svoji trpělivost.A ty, Naruto a Sasuke budete znovu tým.Plus možná Sai."usmála jsem se.,,Taky jsi v týmu."namítla.,,Ani ne.Já nejsem ani genin, vlastně ani student akademie.Přišla jsem pozdě a tak to zůstane.Nejsem jako vy a asi nikdy nebudu.To je asi taky důvod proč k vám nikdy nebudu vážně patřit.Navíc; vy tři a Kakashi jste spolu prožili léta, která jsem já s vámi nežila a nikdy žít nebudu.A to je právě základ skutečnýho týmu sedm, kterej tvoříte vy.Jeden namyšlenej Uchiha, blonďatej hyperaktiv a chytrá, mimořádně milá holka.A taky lhostejnej, nedochvilnej sensei.A vsadím se, že vaše rozdělení je dočasný - Sasuke se vrátí."na mě docela dlouhá řeč, ale zdálo se, že ji to povzbudilo.Usmála se.,,Asi máš pravdu.Děkuju ti.Přiznám se, že když jsem tě poprvé viděla, myslela jsem, že tě přizabiju."prohlásila.,,Byla jsi strašně drzá, namyšlená a sobecká holka.Ale teď když tě líp znám tě považuju za jednu ze svých nejlepších kamarádek.Chováš se pořád skoro stejně jako tehdy, ale když na to přijde, dokážeš vyslechnout a poradit."uznala.,,Nech toho nebo se začnu červenat."ušklíbla jsem se.V tom kdesi cosi zarachotilo.Sakura zrudla vzteky.,,Co to bylo?"nechápu.,,Hádej."opáčila chladně.Hodila na sebe ručník a vyběhla ven, já za ní.

Vyřítila se ven a utíkala přímo za budovu.,,Naruto, už zase?!"zařvala.Uviděla jsem, jak Sakura cloumá s bezmocným Narutem a Jiraiyu, jak prchá do dáli.,,Utíkejte, nebo dopadnete zle! Ty holky jsou jako Tsunade!"křiknul vážený kmotr a v tu ránu zmizel.Opodál, u malé dírky ve zdi stál Sai a nechápavě pozoroval, jak Sakura kvedlá s Narutem.,,Tak ty už taky?!"obořila jsem se na něj.Těch úchylů tady přibývá, už i Sai je prase! Aby si nepřipadal zanedbaně, vrhla jsem se na něho, chytila ho za límec a za hlasitých nadávek s ním třepala.,,Co si myslíš, Naruto?"vřískala Sakura.,,Člověk tu nemá trochu soukromí!"notovala jsem jí.Kolemjdoucí se zastavovali u ústí uličky, kde jsme byli a vyděšeně nás pozorovali.,,S-Sakuro-chan!"blekotal Naruto.,,Co jsem provedl?"nechápal Sai a oči se mu protáčely, jak jsem s ním mlátila.,,Jo ty nevíš?!"vzápětí jsem mu jednu ubalila, až vyletěl ven z uličky přímo mezi davy.Naruto ho stejně elegantně následoval.Než jsme k nim se Sakurou stihly dojít, byli oba pryč.,,To mě dokáže tak vytočit!"prskla Sakura a významně si potáhla ručník.,,Mají štěstí, že zdrhli."souhlasila jsem.Jelikož se začínali hromadit čumilové, zalezly jsme zase dovnitř do onsenu.Osprchovaly jsme se, oblíkly, rozloučily se a šly každá domů.

Doma mě čekalo zajímavé překvapení.Sotva jsem otevřela dveře, vypadla na mě rozrušená Chie, padla mi kolem krku a začala cosi drmolit.,,Co? Co? Sakra Chie vůbec ti nerozumím!"snažila jsem se ji ze sebe setřást.,,Co mám dělat?!"jediný, čemu jsem rozumněla.,,Co máš dělat s čím?"nechápu.Zjihla.,,Ty jsi mě neposlouchala?"zabručela.,,Snažila jsem se, ale bubláš jak limonáda.Můžeš mi to říct pomalu?"zeptala jsem se.,,Jasně, promiň.Všechno to začalo tenkrát no a teď jsem byla doma a ........" a znovu spustila kulomet.,,Pomalu!"klidním ji.,,Sorry.No prostě jsem byla doma a nebylo mi dobře, tak jsem si jen tak udělala ...." dál to fakt nešlo.,,Chie!"začala jsem ji klidnit.Ale ona rozvášněně pokračovala dál.,,Neslyším tě!Pomalu!"křikla jsem.,,A teď jsem asi v tom!"vykřikla skoro zároveň se mnou.Můj výraz se musel hodně rychle změnit na udivenej.,,Co?!"vyvalila jsem bulvy.,,Jo."kývla.,,Ale co?"dorážím.,,Co na tom nechápeš?"vzdychla.,,Ale s kým Chie?",,Neříkala jsem to?",,Nebylo ti rozumnět."usadím ji.,,Tak s kým?",,Hádej."špitla.Itachi? ,,To snad ne! Neříkej mi že s ním!"vyhrkla jsem.,,Tak trochu...."kývla nejistě.,,My god, Chie! Je hledanej, je u Akatsuki, je to masovej vrah, jde po Jinchuuriki, tobě je teprve sedmnáct a ...a .....a vůbec! Ví to?" teď zase musím být jako kulomet já.,,Bude mi osmnáct.A neví to."odpověděla.,,Myslíš, že bude nadšenej, až se to dozví?"dorážím.,,Já nevím, třeba ne.Každopádně si to plánuju nechat."odtušila.,,Chie! To nemůžeš myslet vážně, ty cvoku!"plácnu.,,A co mám dělat? I kdyby to nechtěl, přece kvůli němu nezabiju dítě?"bránila se.,,Nebuď blbá! Já nevím co teď mám s tebou dělat.V kolikátým seš?"zajímá mě.Samozřejmě jsem myslela týden.Ale ona na mě vyvalila:,,Druhej měsíc.",,COŽE?! Je to teprve nedávno co jsi přiletěla s tím že ses do něj zabouchla!"namítnu.,,To už byla stará událost.Ale já se ti to bála říct a ty jsi se pak uráčila být mrtvá, jak jsem ti to asi měla říct? V době kdy jsem ti to vyprávěla už to byla skoro tři měsíce stará věc."namítla.,,Já se z tebe po...."vydechnu.,,Já ze sebe taky."připustila.,,Dneska jsem to zjistila.Mám mu to říct?"znejistěla.,,Můžeš to zkusit.Kdy ho uvidíš?",,Dneska.Vlastně za chvíli."odtušila.Pak se zvedla.,,Uvidím, jak to dopadne.Měj se, a díky za zbuzerování."zasmála se.,,Měj se.A dávej bacha."kývla jsem.,,Já vždycky dávám bacha."opáčila uraženě a odešla.Ta zrovna.Jsem zvědavá, jak to s ní dopadne....

Yumiko's Diary 49

29. ledna 2009 v 14:01 | Rin-chan |  Deníček
Chidori: styl Yumi!

K mé nepopsatelné radosti byl ten, kdo mě měl ohlídat Yamato.To mi neobyčejně nahrálo hned z několika důvodů.Předně mi může ukázat nějaký nový fígle s mokutonem.Taky vím, že Yamato mě nemá šanci dostat domů dřív, než budu chtít - nikdy mu to nešlo.A navíc, co já vím, má zemskou a vodní chakru, a to jsou jediný dvě, co ještě nemám (bwuahahahááá *Yumi se ďábelsky šklebí*).Každopádně jsem se dala znovu do tréninku.Nevím kdy se Kakashi vrátí, ale chci mu vytřít zrak.Znovu hromadím chakru.Snažím se jí přidat víc než předtím, taky to víc bolí.Ale když se na tu bolest připravím, podaří se mi nevypadnout ze soustředění a zachovat chakrovej chuchvalec ve své ruce.Teď přidám ještě energii z okolí a bude to hotový.,,Ne ze mě, Yumi."ozve se Yamato.Omlouvám se."hlesnu a ustoupím od něj dál, abych nesosala i z něj.Konečně se tam cosi zablejskne, ale výsledek je stejnej jako předtím.,,To je na houby.Proč se mi to nedaří?"vzdychnu a nechám kouli zmizet.,,A co kdyby jsi to zkusila levou rukou?"navrhl Yamato.,,Jakej v tom bude rozdíl?"nechápu.,,U některých jutsu na tomhle záleží.Třeba potom bude tvoje ,chidori' lepší."vysvětlil a hned mi to názorně ukazoval.,,Dívej."napřáhnul levou dlaň nad zem a pohnul jedním prstem nahoru.Skoro okamžitě ze země vyrostl dřevěný sloupek, asi půl metru vysokej.Yamato natáhnul druhou ruku a znovu udělal tentýž pohyb.Kůl, který se objevil teď byl minimálně o třicet centimetrů vyšší, než předchozí.,,Na provedení záleží."dodal a nechal oba kůly zase zmizet v zemi.,,Takže myslíte, že kdybych to zkusila levačkou, šlo by to líp?"ujasňuju si to.Přikývnul.Podívala jsem se na svoji dosud zdravou ruku a pak na tu, ve které jsem doteď zkoušela chidori.Vypadala strašně.Ale jestli je cena za naučení chidori jenom to, že takhle bude vypadat i ta druhá, tak to hodlám podstoupit!

,,Nic moc."utrousil po dvou hodinách Yamato.Musela jsem mu dát za pravdu - bylo sice trochu větší než předtím, ale jinak bylo tragický.Už se začínalo stmívat.,,Pro dnešek toho necháme."rozhodl.,,Já tu ještě chvíli zůstanu.Chci se to aspoň trochu doučit.Slibuju, že tu nezůstanu přes noc."řekla jsem.Chvíli váhal, ale věděla jsem, že mě tu nechá - je průůůůůůůhlednej!,,Tak dobře.Ale opravdu tu nezůstávej.Uvidíme se zítra."rozloučil se.,,Nashledanou."zamávala jsem mu a v tu chvíli byl pryč.On mi vážně věřil, že trénink jenom tak přeruším? Pche, a pak kdo je tu blond =D.Pro jistotu jsem zašla dál do lesa, kdyby se chtěl vracet a kontrolovat mě.

Znovu a znovu jsem se na střídačku pokoušela vytvořit chidori v obou rukách, ale výsledek byl pořád stejnej.A navíc to šíleně bolelo, trhalo mi to ruce.Taky na to chuděrky vypadaly, kdo by se na mě podíval musel by si myslet, že jsem slezla z kříže jaký jsem na dlaních měla fleky.A to mám mít ty good geny jak všichni řikaj? Sasuke nemá rodiče ani trochu legendární Sanniny a trvalo mu chvilku naučit se Chidori.Stejně tak Naruto s Rasenganem.I když on si pomáhal klonem, jak u obyčejnýho Rasenganu, tak u Oodama Rasenganu.,,Vážně tě to ještě nenapadlo?"známej hlas.,,A co mě mělo napadnout?"opáčím nadmíru otráveně, že se mi někdo vrtá v mozku.,,Uvažuj.Neříkala jsi, že tě baví vymýšlet nové jutsu? Tohle máš přímo před nosem a nevidíš ho.Jseš strašně hloupá holka." ,,Zato ty seš chytrej co?!"vyštěknu.,,Co myslíš tím novým jutsu?" ale hlas je pryč.Jako obvykle, že jo.Zamyslím se nad tím.Když to tak vezmu, tak vždycky, když se tenhle ,někdo' objevil, poradil mi, a myslím, že vždycky pravdu.Mluvil o novým jutsu.Zamyslela jsem se - reagoval na moji myšlenku o Oodama Rasenganu, takže něco v souvislosti s tímhle.Náhle mě to trklo do hlavy tak mocně, že se rozsvítila pomyslná žárovička.,,Mám to!"vykřikla jsem vesele.Teď ještě jestli to půjde provýst.

Znovu jsem soustředila chakru do rukou, tentokrát do obou.Naruto potřebuje k Oodama Rasenganu klon, ale to jenom proto, že on umí vytvořit Rasengan jenom v jedné ruce.Já zvládnu něco jako Chidori v obou, to znamená že když je spojím, může z toho být něco přibližně silnýho jako Chidori! Nadchla jsem se tím.Už jsem ignorovala ostrou bolest v dlaních a nechala jsem vytrysknout chakru ven.Sbírat energii oběma rukama bylo složitější, než jsem si myslela, ale zatím se mi to úspěšně dařilo.Nakonec jsem vytvořila v obou rukách něco jako Chidori, i když značně menší.Musím ale uznat, že mi to pořádně cloumalo rukama a bylo obtížný udržet to.Přišla jsem ale na tu výhodu, že s tím nemusím běžet rovně jak říkal Kakashi.V podstatě to bylo něco jako upgrade pěsti - když jsem praštila rukou do stromu, udělala jsem v něm hlubokou díru a to jsem ani nemusela použít chakru jako normálně.Podívala jsem se na svoje pěsti, který teď zářily bleskama Chidori.Tohle sice není přímo Chidori, protože je to o dost slabší, ale i tak to má ničivý účinky.Zkusmo jsem zaboxovala do stromu a ten se s hlasitým burácením roztříštil.,,Nice!"vykřikla jsem nadšeně.A co když ruce spojím a zkusím s něma praštit zároveň? Bude to jako normální Chidori? Rozhodla jsem se to vyzkoušet.Celou dobu, co jsem měla chidori v rukách to bolelo, ale dalo se to vydržet.Vyhlídla jsem si větší kus balvanu a postavila se proti němu.Dala jsem ruce až před něj, nadechla se a spojila je.V tu samou chvíli jsem s nima praštila do balvanu.Uslyšela jsem ohromnou ránu a od rukou mi do těla projela ostrá vlna proudu, takže mě to odrazilo a já jsem upadla.Cítila jsem, jak kolem mě dopadají trosky balvanu a zakryla jsem si obličej teď už prázdnýma rukama.Brnělo mě celé tělo a každý nádech byl, jako by se mi plíce tlačily přes žebra ven.Moje ruce na tom byly hůř.I když jsem věděla že je mám, stejně ve mě převládal pocit, že jsou úplně roztrhané.Dost to bolelo, nevydržela jsem to a rozplakala se bolestí a vůbec mi nevadilo, jak hlasitě křičím.

Po asi dvaceti minutách jsem se uklidnila, bolest začínala ustupovat, ale pořád převládala.Konečně jsem se vzmohla na to, abych se podívala na balvan, do kterýho jsem praštila.Byla už tma, ale trochu jsem rozeznala tmavé obrysy něčeho, co bylo balvanem.Mělo to tvar půlměsíce, ne moc velkýho - to bylo všechno co zbylo.Zbytek několikatunové skály jsem neviděla, ale ani jsem ho teď nehledala.Přepadla mě únava a já jsem prostě usnula.

************************************

Když jsem se probudila, bylo mi snad ještě hůř.Ruce už nebolely tak intenzivně, ale pořád jsem je cítila, když jsem s něma pohnula.Slunce pražilo, rty mě pálily vysušením a žaludek se kroutil jak žížala, jelikož byl extrémně prázdnej.Když jsem se zvedala, cítila jsem snad každej sval v těle jednotlivě, takže jsem musela vypadat velice komicky.Když jsem se vyškrábala na kolena měla jsem pocit, že na nohy se nezvednu.Už teď se mi točila hlava a končetiny se klepaly jak pominutý.Otočila jsem se na kámen a strnula jsem úžasem.Večer to nevypadalo tak děsivě, ale teď mě to samotnou zarazilo.Z kamene, kterej měl předtím bezpochyby tak čtyři metry na výšku a tři na šířku teď byl ubohej, vykousnutej oblouček sotva metr krát metr a všude kolem se válely hromádky tak jemného štěrku, že by se dal pokládat za písek.,,To jsem udělala já?"podivila jsem se a překvapilo mě, jak strašně mě škrábe v krku už jenom těch pár slov.Zoufale jsem se potřebovala napít.Nosím s sebou na tréninky vždycky vodu, takže nebyl zas takovej problém sáhnout do pouzdra na shurikeny a vytáhnout ji.Láhev mě nepříjemně zastudila do rozdrásaných rukou, ale na to jsem teď kašlala a zhluboka jsem se napila.Měla jsem žízeň a skoro celou flašku jsem dala na ex.Když jsem uklidnila paní Ledvinu, ozval se pan Žaludek a hlasitě se dožadoval čehokoliv k jídlu.Ještě chvíli jsem si odpočala, než jsem se konečně přinutila vstát.Cítila jsem se tak vyčerpaně, že mi došlo, že domů sama nedojdu.Zase jsem se posadila, protože chůze mi působila velkou námahu.Za chvíli jsem znovu usnula.

*************************************

Tentokrát mě probudilo něco zvenčí.Kdosi se mnou třásl.Otevřela jsem oči - znovu jsem ucítila bolest a vyčerpání, nejvíc ale hlad.,,Jsi v pořádku? Řekni něco."poznala jsem hlas Tenten.Skláněla se nademnou a hned vedle stál Neji.,,Mám hlad..."špitla jsem nezdvořile.Znovu na mě dopadla těžkou vahou únava.,,Já se ti nedivím.Nespi!"propleskla mě.,,Tsunade-sama tě už čtyři dny hledá.Byla jsi tady?"ptala se.Neměla jsem sílu jí odpovědět.,,Neji, vezmeš ji?"otočila se na kolegu.Ten přikývnul a sehnul se.Cítila jsem, že mě zvedá ze země a potom jsem znovu zavřela oči, abych unikla tomu hroznýmu stavu, v jakým jsem se nacházela.


Yumiko's Diary 48

29. ledna 2009 v 14:00 | Rin-chan |  Deníček
My dva

Kakashi fakt splnil slib a hned ráno se mi pokoušel vysvětlit princip chidori.Musím nahromadit hmotnou elementální chakru do dlaně a vytvořit tak základ.Pak se přidá prostorová chakra a ta rozhodne, jak rozsáhlý a silný chidori vůbec bude.Když mi to ukazoval, vypadalo to strašně jednoduše.Když jsem to ale zkoušela, vůbec to nešlo.I když mám (prej) po Tsunade bezvadnou schopnost ovládání chakry, dělalo mi problém už nahromadění vlastní elementální chakry.Ani ne tak její nahromadění v ruce, jako její vystrčení do prostoru.Když jsem se o to pokoušela, vycházela skrz kůži a to nebylo zrovna ono, protože to strašně bolelo.A navíc mi to na dlani dělalo čím dál větší, rudofialovej flek.,,Necháme toho pro dnešek.Už toho bylo moc."rozhodl Kakashi, když jsem už asi po sté vykřikla při průniku chakry ven.,,Ne.Neodejdu odtud, dokud se mi nepovede alespoň první krok."zavrtěla jsem hlavou.,,To jsem si myslel.S tebou je riziko jít trénovat, víš to? Když ti něco nejde, tak se prostě zdržíš dokud to nepůjde.Člověk aby se bál - i když jdete dva, bude odcházet sám."povzdychl.,,Jsem už taková povaha."ušklíbla jsem se.Začala jsem znovu hromadit chakru, až jsem v pravý ruce ucítila jemný vibrace.Je to dost divný, ale přišla jsem na to, že každá chakra je jinak cítit.Třeba když nahromadím ohnivou, je teplá.Blesková vibruje a větrná studí.Zajímalo by mě, co zemská a vodní.Ale zpátky k tréninku.

Když už jí mám plnou dlaň, pokusím se ji vystrčit ven tak, jak mi radil Kakashi.Znovu ale docílím jenom nové bolesti.,,Už toho nech."ozve se Kakashi.,,Jdi domů jestli chceš.Já to tady zvládnu i sama."nabídnu.Místo aby šel se pohodlně posadil.,,Tu půlhodinu tu počkám."oznámil.,,Půlhodinu?"nechápu.,,No, když pozoruju tvoji chakru tak mám dojem, že dýl už nevydržíš.Přinejmenším ne na nohou."vysvětlil.,,Odkud máš ten zlozvyk oznamovat takovýhle zprávy tímhle způsobem?"zasměju se.Pokrčil rameny a zase vstal.Přišel ke mě zezadu a objal mě.,,Nerozmyslíš si to? Nerad bych se nějak nešikovně pohnul a to by jsi potom usnula jedna dvě.Pak bych tě musel odnést."usmál se.Zarazilo mě to.,,To by jsi udělal jenom abys mě dostal domů?"polknu.,,Neudělal bych to schválně.To víš, někdy mám různé reflexy a to pak člověk nikdy neví.",,To by jsi se opovážil udělat jednou!"prsknu.,,Trénovat můžeš i zítra ne?Takhle se ztrháš a nebude z toho nic.Nedocílíš tím svého, ale spíš totálního vyčerpání chakry.A navíc těmahle rukama už nic nesvedeš."ukázal na moje dlaně.Překvapeně jsem zjistila, že mám pořádnej třas.Ruce se mi klepaly jako bych měla revma v konečným stádiu.,,Toho jsem si nevšimla."přiznala jsem.Jednu ruku mi položil na břicho.Tohle je zákeřný, protože on moc dobře ví, jak jsem na břicha ujetá.,,Vážně nepůjdeš?"zeptal se a pohnul rukou směrem nahoru a pak zase dolů.,,Podvádíš."prsknu.Zasmál se.,,Tak co?"dorážel.Nechala jsem se ukecat.,,Když myslíš....ty jsi trenér."


,Vysadil' mě doma a počkal, až vyjdu z koupelny převlečená do pyžama.Asi si chtěl být jistej, že už nikam nepůjdu..,,Jdi spát, ať zítra můžeš pokračovat naplno."poručil.,,Spoleh.Stejně už jsem pořádně unavená."zívnu.,,Tak dobrou.",,Dobrou."stáhnu mu masku a políbím ho.Usměje se a zmizí dveřma do kuchyně.Pak bouchnou dveře a já jsem v pokoji sama.Jenže nemám vůbec myšlenky na spánek.Zasealuju, chytím se za zápěstí a soustředím chakru do dlaně.Zkouším to tak jak u lékařskýho ninjutsu, ale blesková chakra je o dost divočejší než léčivá a prudce vytryskne ven přímo prostředkem dlaně.,,Au, kruci!"vykřiknu naštvaně a chytím si bolavé místo.Ze dveří vykoukne světlovlasá hlava.,,Já jsem to věděl."prohlásil.,,Ty jsi ještě tady?"vyvalím oči.,,A dobře dělám."kývnul a přišel blíž.,,Jdi spát."poručil.,,Nechce se mi."kroutím se.,,Ale chce, jenom o tom nevíš."ujistil mě.,,Kakashi, přece mě nemůžeš nutit, když se mi nechce."namítla jsem.V tu chvíli jsem ale naprosto neplánovaně zívla.To se nemělo stát.,,To bylo schválně."hlesnu.,,Takhle to asi nepůjde."usoudil.Stáhnul si masku a rozepnul vestu.,,Co to děláš?"nechápu.Přišel ke mě a objal mě.Moc dobře věděl, že začnu roztávat.,,Co kdybych dnes nešel domů?"zeptal se.Ani mě nenechal odpovědět a políbil mě.Pak se najednou sehnul, vzal mě do náruče a než jsem stihla cokoliv namítnout, ležela jsem na posteli.

Docela mě to dostalo, takže jsem úplně zapomněla na to, co jsem chtěla původně dělat.Byl přece jenom tak krásnej...cosi se mnou pořádně zacloumalo, a když jsem si uvědomila jakej druh pocitu to je, měla jsem co dělat abych nezačala červenat.Posadil se vedle mě, sehnul se a znovu mě políbil.Pomalu, že jsem to skoro ani necítila si lehnul na mě.Chie jednou prohlásila, že to určitě ještě nedělal ale podle toho, co se teď dělo jsem o tom silně, velmi silně zapochybovala.Vlastně jsem to spíš úplně vyloučila =D.Naše rty se znovu spojily, rukou mi přejel pod hlavu a druhou sjel po boku na stehno.Došlo mi, že to nedělá jenom tak.,,Sleduješ tím něco konkrétního?"zeptám se když se odtáhne.,,Už jsem uspěl."usmál se uličnicky a dal mi pusu na čelo.Pak si lehnul bokem a ruku mi přehodil přes břicho.,,Nebo ne?"
Přemýšlím, ale pak si uvědomím, kde jsem.,,Ty zákeřáku!"vyjeknu.Ušklíbnul se a pokrčil rameny.,,Sem ti říkal, že tě do té postele nějak dostanu.A teď spi, protože zítra tě čeká trénink."přikázal a přikryl mě.,,Nechce se mi."namítnu.A proč asi? Takovej vzpružák co před chvílí udělal by snad probral k životu i Marylin Monroe, a kolik let ta už je pod drnem!,,Ale chce."zopakoval svou obvyklou frázi.,,Když to zkusíš, za chvíli to půjde." Znovu jsem zívla - fakt se mi chtělo spát.,,Tak jo."kývla jsem.Dokonce mi bylo jedno, že jsem nedokončila trénink.Schoulila jsem se a zavrtala do peřin.Objal mě a přitáhl k sobě.,,Asi máš pravdu, jsem unavená.Jdu spát."špitla jsem ještě.,,Hodná holka."usmál se.,,Tak dobrou.",,Dobrou."hlesnu.Ucítila jsem, jak mě lehce políbil na čelo.Hned potom jsem odpadla.

*******************************

Probudilo mě klepání na dveře.Zjistila jsem, že je Kakashi pořád u mě, což mě překvapilo.Myslela jsem, že se v noci vypaří, ale asi jsem se v něm přepočítala.Zvláštní.Znovu někdo zaklepal, ale tentokrát směle stisknul kliku a vešel dovnitř.Oba jsme s Kakashim vyskočili, jako když uhodí hrom.Dotyčný byl rychlej jak průjem, takže si Kakashi stihnul akorát nasadit masku.Dovnitř vtrhla Tsunade, což přibilo ke zdi jak mě, tak hlavně jeho.V první vteřině se zatvářil skoro zděšeně, než hned nabyl svýho kliďáckýho výrazu.Tsunade chtěla něco říct, ale jak uviděla mě v pyžamu, ho s rozepnutou vestou a neustlanou postel, bůh ví, co si pomyslela.Oddechla jsem si, jelikož jsem z ní ucítila litry saké.Vlastně s podivem, že ještě stála.Přejela nás pohledem a zastavila se na Kakashim.,,Spíš s mou dcerou?"vyhrkla a opilecky škytla.Málem jsem vyprskla smíchy, ale ovládla jsem se.Kakashi se nervózně podrbal ve vlasech a usmál se.,,Jak jste na to přišla, Hokage-sama?"zeptal se nevinně.,,Ani ti nevím."pokrčila rameny a sesunula se na postel.,,Mám hlad."oznámila.,,Něco ti přinesu."navrhla jsem, ale drahá Olma hluboce spala.,,Zvláštní, vidět ji takhle."podotkl.,,Tohle vidět nemusíš.Máš mít z Hokage respekt a ne prču."vyžduchla jsem ho do kuchyně.,,Převleču se a jdeme trénovat."oznámila jsem mu a zmizela v koupelně.Tsunade jsem přikryla, napsala jí vzkaz a ponechala vlastnímu osudu.


Když jsme došli na cvičiště, začala jsem se znovu soustředit a nahnala chakru do pravé ruky.,,Dej si pozor, máš hodně chakry, takže není divu, že když ji takhle vypustíš, bolí tě to."upozornil mě Kakashi.Pokusila jsem se jí teda vypustit o něco míň, ale bezúspěšně.Zjistila jsem, že je to asi nejdivočejší chakra ze všech, jelikož se kvedlala jak pominutá.,,Kruci!"vykřikla jsem, když mi znovu prorazila kůží ven.,,S takovou si brzo roztrháš ruku."namítnul Kakashi znalecky.,,Zkusím to s menším množstvím chakry."rozhodnu a hned na tom začnu pracovat.Nasbírala jsem jí jenom trochu a opatrně ji vypustila ven.Bolelo to, ale ne tak, jako minule.A jelikož mě bolest nevytrhla ze soustředění, udržela jsem to.,,Výborně, konečně jsme se pohnuli."zajásal Kakashi a dokonce sklapnul knížku.,,Teď seber chakru z okolí.",,A to se dělá jak?"dožaduji se konkrétního návodu.,,Soustřeď se na vzduch kolem sebe.Ucítíš tu energii.Vtáhni ji do svého chidori - je to jednoduché."odpoví.Zkusila jsem to.Když jsem se tak soustředila, vzduch kolem byl najednou plný vibrací a hmotnější, než obvykle.Zaujalo mě to.,,Ale tu chakru v dlani udržuj."zněl pobaveně.Uvědomila jsem si, že jsem na ni zapomněla a ona zhasla jak plamínek svíčky.,,Kruci."zjihnu.,,To nic.Zkus to znovu."pobídl mě.

Když se mi konečně po půl hodině povedlo nabrat chakru i z okolí, vypadal výsledek poněkud podivně.Koule byla velká asi jako ořech a pokud šlo o destruktivní účinky tak byla ráda, když posekala trávu.,,Hrůza."řekl naprosto upřímně Kakashi.,,Já vím."vzdychla jsem.,,Zkusím tam přidat víc chakry."řekla jsem a dala jsem se do díla.,,Kakashi-senpai!"objevil se Yamato.,,Ano?"otočil se na něj aniž by zvednul oči od knížky.,,Hledá vás Hokage-sama."odpověděl.Podívali jsme se na sebe.,,Hokage je už vzhůru?"podivil se Kakashi pobaveně.,,Už je pět večer.Myslím, že touhle dobou už bude O.K."hlesla jsem.Vstal a zavřel Icha icha.,,Dobře, už jdu.Yumi nepřepínej se.Řeknu někomu aby tě pohlídal, nebuď tu přes noc." ,,Neboj."ušklííbla jsem se.,,Bojím."odvětil.Pak oba zmizeli.A já jsem začala znovu makat.


Yumiko's Diary 47

29. ledna 2009 v 13:59 | Rin-chan |  Deníček
Prosím

Našli jsme ztracený tým v menší jeskyni, asi dva kilometry od místa, kde jsme se střetli s Raitem, Kakashiho bývalým kolegou.Všichni byli v pořádku, až na Minu, která měla vymknutej kotník a na Ebisu který, jak Mina znechuceně tvrdila, trpěl sexuální krizí.Když jsme ale vyšli z jeskyně, Raito byl pryč.Jeho provazy ležely na hromádce pod stromem, ale on tam prostě nebyl.Naruto, který měl hlídat ležel vedle a byl v bezvědomí.Probudila jsem ho a on začal vyprávět, že Raito vypustil jakousi jedovatou chakru nebo jak to říkal, a on že omdlel.Pak už neví.Kakashi ho uklidnil, že na tohle byl Raito specialista a že je to jeho kekkei genkai, takže Naruto přestal mít EMO deprese z toho, že je lama.,,Nemáme čas na jeho hledání, koneckonců, ani by jsme ho nenašli.Tu misi zřejmě dostane někdo jiný.My se teď vrátíme do vesnice."rozhodl Kakashi a podepřel kulhající Minu.Trochu se ve mě ozvala žárlivost, jak se ho chytila kolem krku aby neupadla a zřejmě se mi to i promítlo na tváři, jelikož se Naruto pobaveně zašklebil.,,Čemu se směješ?"zavrčela jsem.,,Tomu tvýmu žárlivýmu obličeji."zachechtal se.,,Idiote."prsknu, otočím se a jednu mu přišiju.Udělá dvě otočky vzduchem a přistane tak, že zubama naorá tvrdou lesní zem.Vyskočí a pobouřeně prská jehličí.,,Já nežárlím!"poučím ho.,,Vždyť jsem viděl, jak jsi ..."můj výraz ho rychle umlčel.,,Radši nic.Hej, Kakashi-sensei!"zavolal pro změnu na něj.,,Hm?"odtušil Kakashi.,,Proč zrovna my máme v týmu dvě holky...a proč zrovna ty jediný dvě, který se chovají jak bábi Tsunade?"zajímalo ho a bolestně si třel místo, kde se jeho tvář střetla s mojí pěstí.,,Chceš další?"zamračím se.

Už jsme byli skoro u vesnice.Celou cestu zpátky Naruto mlel a mlel a mlel.Jelikož jsme do Konohy měli dorazit kolem jedenácté večer, šli jsme přes noc.Kakashi prohlásil, že to ještě není tak hrozný na to, aby jsme nocovali v lese.,,Naruto, prosím tě, už mě z tebe bolí hlava."pípla jsem.Zarazil se.,,Vadí ti když mluvím?"zajímalo ho.,,Vadí mi, když mluvíš tak moc a tak nahlas.Nechceš jít chvíli jenom tak...beze zvuku?"nabídla jsem mu diplomatické řešení.,,Zvláštní, jindy povídáš a blbneš se mnou a teď najednou ti to vadí."divil se.,,Necítím se dobře."odpověděla jsem.Vlastně mě jenom bolela hlava, ale nějak jsem neměla náladu.Pořád mi běhaly hlavou poslední události.Když jsem ho ponořila do toho stromu, zdálo se mi, že bych ho nedokázala jen tak zabít.Pak mě napadlo, že určitě nemám geny po Orochimarovi, ten by to podle mě udělal.Ale teď, když jsme se vraceli mě přepadl divnej pocit.Došlo mi, že vlastně z hloubi srdce lituju toho, že jsem toho chlapa nezabila.Najednou jsem si řekla, že za tu podívanou by mi to stálo.A třeba bych pak měla dobrej pocit.Vlastně, když žiju tady, určitě někoho dřív nebo později budu muset oddělat.Měla jsem se na to připravit už teď a zabít ho.Nakonec to nebylo tak špatný, držet jeho život jenom tak v rukou.Sasuke měl pravdu, člověk tomu přijde na chuť, je to absolutní moc.Stačilo jen sundat ruce...a pak, kdybych tam znovu sáhla, už bych jeho tělo nenašla ani já.Stal by se součástí dřeva a jejich buňky by se spojily.Stejně je to zajímavý - člověk se narodí, vyrůstá, prožívá šťastný, ale i smutný chvíle.Dívá se na svůj život stejně jako každej - je dlouhej, stalo se v něm tolik věcí.A potom, během jedné zatracené vteřiny může být konec.Jakej je potom smysl života, když stačí okamžik na to, aby všechno co jsme dělali a budovali šlo do háje?Já jsem mohla jeho život ukončit, ale neudělala jsem to.,,Něco se děje?"uslyším Kakashiho.,,Co?"trhnu sebou.,,Ne...ne, jenom jsem se zamyslela."usměju se.Tahle odpověď mu zřejmě stačí.Znovu se zamyslím.

Kdyby tam byl Sasuke, řekl by mi, ať ho oddělám.Kakashi a Naruto mi dali možnost volby a to mi teď přišlo strašně bezcitný, nemůžu si pomoct.Byl to jeho život, on byl jedinej, kdo měl právo o něm rozhodovat.A oni mi řekli, že je na mě jestli ho zabiju nebo ne, takže jeho život dali do mých rukou.Jen tak se o tom bavili, jako by o nic nešlo.Jako by se rozhodovali, jestli dupnout na mravence, nebo ne.Ale tohle je člověk a ne hmyz.Proč o tom uvažuju jinak než oni? Možná proto, že jsem vyrůstala jinde? Co kdybych ho zabila? Taky by jenom pokrčili rameny a nechali ho tak? Je v tom ale nějaký kouzlo, to se musí nechat.Kdyby mu ty nohy zůstaly trčet ze stromu, vypadalo by to asi morbidně.Každopádně, ten pocit destrukce života někoho druhýho......
Ostrý píchnutí v levým rameni mě vrátilo do reality.Zatnula jsem zuby, chytila se za pečeť a na chvíli zastavila.Skupinka se zarazila o pár větví dál.Ohlídli se.Kakashi uviděl, že si držím levou stranu krku a přiskočil zpátky za mnou.,,Jsi v pořádku?"zeptal se.Bolest už se neozvala, tak jsem sundala dlaň a narovnala se.,,Jo...jo jsem."pokusila jsem se usmát.,,Co se stalo?"zajímalo ho a trochu mi poodkryl tričko, aby viděl na pečeť.Očividně ho uklidnilo, že se nerozšiřovala.,,Jenom mě to zabolelo....asi si musím dávat pozor na co myslím.Trochu jsem se nechala unést představivostí."vysvětluju.Přikývnul.,,Můžeš pokračovat?",,Jasně."usmála jsem se a na důkaz jsem poskočila vpřed.,,Tak jdeme."mávnul Kakashi na zbytek a všichni se zase vydali na cestu.

*******************************************

Ve vesnici jsme odevzdali zajatce.Snad mě ani nepřekvapilo, že i v tuhle pozdní dobu (byla už půlnoc) jsou ANBU v pohotovosti a pořád přebírají zajatce.Když jsme dopravili tým do nemocnice a Naruto se rozběhl domů, vraceli jsme se s Kakashim ztichlýma ulicema, drželi se za ruce a povídali si.Šel a jako obvykle si četl svoji milovanou knížku.Samozřejmě u toho komunikoval, ale rozčilovalo mě to.,,Nemůžeš to zavřít, když jsme spolu, prosím?"zeptala jsem se slušně.Koukl na mě a pousmál se.,,Jasně."odtušil, dočetl větu a schoval poučné čtivo do pouzdra na shurikeny.,,To jsou ANBU v pohotovosti pořád?"zajímá mě.Není to sice nejlepší konverzace, ale mě se na to chtělo zeptat.,,Jo.Oinini koneckonců taky.Moc neodpočívají.",,Oinini?"nechápu.,,Oinin je Ninja lovec.Pronásleduje a odklízí uprchlé ninji.Každé tělo v sobě skrývá hodně tajemství - třeba jaké léčebné techniky na tobě byly použity a tak.A to se dá parádně zneužít.Proto oinin ninju vystopuje, zabije a těla se beze zbytku zbaví."vysvětlil.,,To zní cool."vydechnu.,,Je to strašně těžká a nevděčná práce."prohlásil.,,Byl jsi oinin?",,Já? Ne.Byl jsem ANBU, to mi stačilo."odtušil.,,Všimla jsem si, že tě zná hodně lidí.Asi jsi byl dobrej.I když se mi to teda vůbec nezdá.Přece jenom, stačí se trefit na dobrý místo."zasměju se a naznačím úder, který ho už několikrát profesionálně a spolehlivě znehybnil.,,Nemluv o tom."zaúpěl.Musela jsem se tomu zasmát.,,Ale hodně mě proslavilo třeba chidori."zamyslel se.,,Když o tom tak přemýšlím, dost dlouho se mi kvůli němu cizí ninjové vyhýbali.",,Proč?"podivila jsem se.,,Povídá se, že mě viděli přeseknout s ním blesk.Proto taky dostalo druhé jméno Bleskové ostří."odpověděl.,,Cože? To přece nejde! Vážně se ti to povedlo?"vyjeknu.Pousmál se.,,Co myslíš?"
To nebyla odpověď! I když jak ho znám, víc z něho nedostanu, tak jsem se o to ani nesnažila.

,,Je to těžký?"zeptám se.,,Co?",,Chidori."upřesním.,,Teoreticky vzato ne.Prakticky vzato, šance, že by ses ho naučila třeba ty je asi tříprocentní."řekl.,,Proč?"ozvu se dotčeně a chystám se urazit.,,Dá se říct, že bez sharinganu tahle technika nemá smysl.Chidori je obrovské klubko pulsující, ostré vnitřní a vnější chakry.Musíš běžet hodně rychle a mít ruku pořád zatnutou, protože jinak by tě jeho síla rozhodila a nebyla by jsi schopná uhodit s ním tam, kam chceš.Bez schopnosti odhadnout budoucí nepřítelův pohyb a přizpůsobení se mu nemáš šanci zasáhnout cíl.K tomu pomáhá právě sharingan."vysvětluje.,,Takže i kdybych se ho nějakým zázrakem naučila, stejně bych ho nemohla používat?"zeptala jsem se zklamaně.,,Tak nějak bych to řekl."kývnul.Naštvu se.,,To je blbost! Sasuke s tím normálně běhá.",,Sasukeho chidori je něco jiného.Je mnohem těžší než moje."odpověděl trpělivě.,,Chci ho umět.Je mi jedno, že ho nikdy nepoužiju, jde o ten pocit."rozhodnu se.To ho zarazí, takže se zastaví.,,Co?"nechápe.,,Říkal jsi, že bych se ho mohla naučit vytvořit, ale nepoužít.A já ho chci umět.Mám přece elektrickej element, takže pro to mám předpoklady."chrlím.,,K čemu ti bude jutsu, které nevyužiješ?"namítne.Nevím co bych řekla, tak to zkusím jinak.Přijdu k němu a obejmu ho.I když neumím smutný očička, teď se o ně pokusím co nejvíc dokážu.,,Prosím."pípnu a vyšlu k němu ukecávací pohled.Je vidět že hodně přemýšlí.Pak ale vzdychne a taky mě obejme.,,Co mi zbývá?"hlesne.,,Ale vážně nechápu, co tím sleduješ.",,Díky díky díky, seš super!"křiknu trochu nahlas a vlepím mu pusu na tvář.Začervená se a nervózně se prohrábne ve vlasech.,,Začneme zítra,"prohlásím.,,jestli máš teda volno.",,Já kdykoliv."ušklíbne se.Ulejvák.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 46

29. ledna 2009 v 13:59 | Rin-chan |  Deníček
Moc nad životem

,,Sharingan Kakashi....vidíme se znovu."ozvalo se odkudsi.,,Kdo je to?"vyslovil Naruto otázku, která napadla i mě.,,Nejsem si jistý.."odvětil Kakashi.,,Ale ten hlas znám.",,Jasně že mě znáš."ozvalo se skoro vesele.Před námi se objevily čtyři postavy a jedna z nich udělala pár kroků vpřed.,,Kvůli tobě jsem teď vyhnanec.Pamatuješ?"zeptal se.,,Jo, už vím.Raito."rozpomněl se Kakashi tím svým rádoby neinteligentním tónem.,,Kdo je to, Kakashi?"špitla jsem.,,Sloužili jsme spolu u ANBU, byl dobrým vojákem.Dokud se nepřišlo na to, že vynáší tajemství Černých ochránců."vysvětlil Kakashi.,,Ne tak docela."opravil ho dotyčný.,,Ten, kdo mě tehdy udal jsi byl ty.Doufal jsem, že pošlou tebe, aby jsi našel ten ztracený tým.Vždycky jsi se hrnul do takových misí."zavrčel.,,Jsou nenáročné."odpověděl ledabyle Kakashi.,,A když jsem tady, co bude? Hodláš bojovat?",,Máš jiný nápad?"zeptal se týpek.,,Zrovna mě nic nenapadá.Co je s tím týmem?"zeptal se Kakashi.,,Jsou v pořádku, zatím."odvětil Raito a vytáhnul dvě krátké dýky.Otočil se na zbylé tři chlapy, co přišli s ním.,,Vezměte si na starost ty děcka."hlesl.Znovu jsem dostala strach.Možná už nejsem takový jelito jako dřív, ale kdo ví, jestli se mu ubráním.,,Beru si tu holku."zabručel jeden z nich a přeměřil si mě ne zrovna milým pohledem.To mě zneklidnilo ještě víc - připadal mi hrozně velkej a silnej oproti mě.Polkla jsem.,,Proč do toho tahat i je? Neříkal jsi, že se chceš pomstít mě?"ozval se Kakashi.,,A oni mají stát a nudit se? Dopřej jim taky trochu zábavy.Když budeš mít štěstí, možná ty haranty ještě uvidíš umírat."zasmál se prevít a dal se do pohybu.

Stihla jsem zaregistrovat jak Kakashi zarazil kunaiem jeho úder a Naruto se rozběhl proti dvěma zbylým chlápkům.Pak už jsem měla plné ruce práce se svou obranou.Velkej chlápek se rozmáchl obří pěstí aby mě zasáhnul.Uskočila jsem o kus dál a vyhnula se tak jeho úderu.Znovu se pokusil mě uhodit a já jsem znovu uskočila.Bála jsem se pustit si ho k tělu.I když jsem věděla, že moje schopnosti nejsou nejhorší, měla jsem strach, protože jsem oproti ostatním byla strašně nezkušená.,,Budeš tu jenom tak poskakovat?"zavrčel naštvaně a znovu šel po mě.Tentokrát jsem se odrazila do vzduchu, dopadla na jeho pěst a znovu vyskočila.Co nejrychleji to šlo přetočila jsem se vzhůru nohama, nasměrovala katanu na jeho krční tepnu a pokusila se bodnout ho.Byl ale rychlejší; chytil mě za zápěstí s mečem a trhnul směrem dolů.Rozhodil mi tím rovnováhu a úplně zmenil dráhu letu.Dopadla jsem na zem a rychle jsem se musela odkutálet, protože se mě pokusil přidupnout velkou, těžkou nohou.Byl čas na použití chakry.Zasealovala jsem a přiložila ruku k zemi.,,Mokuton!"

Na moje slova se ze země vynořilo několik silných kořenů a omotaly se mu kolem nohou.A další se plazily výš, až na ruce které mu, i přes to že s nima hodně mával znehybnily.,,Katon: Juuk!"bylo moje další jutsu.Rozmáchla jsem se a vší silou ho praštila do břicha.Potom jsem uvolnila ohnivou chakru a moje pěst explodovala spalujícím výbuchem.Vykřiknul a z úst mu vylétla krev.Zalila mě vlna úlevy, pýchy a nové síly, ovšem jenom do chvíle, kdy s prásknutím zmizel a na jeho místě se objevil špalek dřeva.,,Kawarimi?Kde je?!"vykřikla jsem.Rozhlížela jsem se, ale nikde nebyl.,,Yumi, dole!"uslyšela jsem Kakashiho.Docvaklo mi to a urychleně jsem uskočila.Ze země se skoro zároveň vynořila velká ruka a snažila se chytit mě za kotník.Spíš z reflexu a leknutí, než z naplánování jsem po něm máchla mečem.Snad až přehnaně intenzivně jsem si uvědomila okamžik, kdy se meč zachvěl proniknutím do svalu.S dokonalou elegancí a vybroušeností, s jakou byl vyrobený projel skrz.Můj soupeř strašlivě zařval a já jsem si uvědomila, co jsem provedla.Doskočila jsem na zem a nevěřícně si prohlížela rudou, třpytící se skvrnu krve, která líně stékala po ostří dolů.Vynořil se s ohlušujícím řevem ze země, držel si zkrvavený pahýl a snažil se zastavit krvácení.,,Usekla mi ruku! Ta děvka mi usekla ruku!"ječel.,,Nebreč, máš ještě druhou!"okřikl ho Raito.Kakashi se na mě podíval.,,Jsi v pořádku?"zeptal se a odrazil ránu kunaiem.Přikývla jsem, i když jsem se v pohodě rozhodně necítila.Kakashi se znovu ponořil do souboje.

Věděla jsem, že něco takovýho někdy přijde, ale teď jsem se cítila nepřipravená.Taky jsem si říkala, jak mám pevný nervy, ale vidět tohle naživo bylo něco jinýho než televize.Můj protivník se konečně vzpamatoval a stáhnul si ruku kusem utržené látky.,,Za tohle zaplatíš!"vřískal.,,Zmrzačila jsi mě na celej život!",,Neměla jsem to v úmyslu..."hlesla jsem spíš pro sebe než pro něj a odvaha mě znovu opustila.Pohled na něj, jak byl rozzuřený mě vyděsil a o krok jsem ustoupila.,,Nepolevuj, Yumi-san!"křiknul Naruto.,,Jde ti to skvěle, nesmíš se nechat vyděsit!"vyhnul se úderu.,,Tím by jsi mu pomohla!Jsi dcera bábi Tsunade, ty ho zmáčkneš jako nic!"
Má pravdu, něco na tom je.Sice by mě jindy dopálilo, že mě zase hodnotí podle Tsunade, ale třeba má pravdu.Ona by to teď určitě taky nevzdala, myslím že nikdo koho znám.,,Hokageho spratek?"podivil se chlápek.Vzápětí se mu na tváři objevil škodolibej úsměv, pokroucenej bolestí z useknutý ruky.,,A jak asi velká Pátá zareaguje, až se dozví, že z její holčičky zbyl jenom mastnej flek?"pronesl.,,Nehodlám ti dát příležitost zjistit to."odvětím.Znovu se cítím vyrovnaně - ne úplně, ale líp než před chvílí.Zvednu ruce a dám se do pečetí.,,Ale můžu ti říct jak se budeš tvářit až ti ožehnu zadek."dodám.Zamračí se a dá se do pohybu směrem ke mě.Poslední pečeť, tygr, je hotová.Cítím vzedmutí chakry a přiložím prsty k ústům.,,Sleduj tohle - Katon: Goukakyuu no jutsu!"koutkem oka jsem zpozorovala, jak se Naruto zarazil.Vypustila jsem žhnoucí chakru přímo na útočníka tak, jak mě to učil Sasuke.Obrovská ohnivá koule obklopila jeho tělo a on znovu zařval.Uvědomila jsem si, jaký je štěstí, že to není moc schopnej ninja.Kdybych dostala někoho opravdu silnýho, bylo by už po mě.

Vyskočil z ohně a opřel se zády o strom.Silně oddechoval a udusával hořící kusy oděvu.Stáhla jsem fireball - jako vždycky jsem se trochu popálila, neumím ho ještě schovat bez problémů - a čekala jsem, co udělá.Vytáhnul plnou hrst kunaiů a hodil je po mě.Vyhýbání mi vždycky šlo.Vyblokovala jsem je a rozběhla se směrem k němu.Házel další a další, ale nebyl zase takovej problém se jim vyhnout nebo je srazit.Chybička se ale vloudí, nehlídala jsem si nohy a jeden jsem slíznula do stehna.To mě zastavilo, vykřikla jsem a chytila si poraněné místo.Ve vteřince byl u mě - levou pěstí mě praštil do břicha.Neustála jsem to a upadla jsem na zem.Přišel blíž a znovu mě zasáhnul do břicha, tentokrát ale dobře mířeným kopancem.Odrazilo mě to zase o kousek dál, až ke kmeni jednoho stromu.Měla jsem vyraženej dech, přesto jsem se snažila zvednout co nejrychleji.Rukou jsem se opírala o kmen a šmátrala jsem po meči, ten mi ale upadnul když do mě ten neřád mlátil.Uvědomila jsem si hrubou kůru stromu a něco mě napadlo.Velikán už byl zase u mě a napřáhl se s novou ránou.Tentokrát jsem to čekala, chytila ho za zápěstí a loket a strhla ho na kmen.Narazil do něj plnou silou a vydal chrčivý výkřik.Přiložila jsem obě ruce na jeho záda a zatlačila co nejvíc jsem mohla, zároveň moje chakra pohnula dřevem.

Když si uvědomil co dělám, začal se zmítat, ale dřevo ho mezitím už pevně drželo.Zvolna jsem ho tlačila do kmene.Udělalo se mi trochu nevolno když jsem si vzpomněla jaké to je, když dřevo protíká tělem.Jaký to je vtlačit svoje vlastní částečky mezi částečky dřeva - nic z čeho by byl člověk nadšenej.,,Přestaň!"vřísknul, tentokrát opravdu vyděšeně.Zmizela mu hlava, přední strana těla a konečně vykukovala jen mávající levá ruka a nohy.Uslyšela jsem za sebou kroky a ohlídla jsem se.Stáli tam Kakashi s Narutem a napjatě sledovali, co udělám.Všimla jsem si zneškodněných protivníků, svázaných u stromu.I oni mě pozorovali s jistým vyděšením v očích.Znovu jsem se otřásla a plně jsem si uvědomila, co dělám.,,Jestli ho teď pustím tak umře."vydechla jsem vyplašeně.Chvíli bylo ticho.,,Je to na tobě."hlesl Kakashi.Tím mi teda vůbec nepomohl.Ten pocit, že držím něčí život v rukách a stačí jediný můj rozmar abych ho rozdrtila nebyl vůbec tak příjemný, jak říkal Sasuke.Cítila jsem nad ním absolutní moc a taky jsem ji měla.Stačilo, abych z něj sundala ruce a on by se stal součástí stromu.Dřevo by ho rozdrtilo mezi sebou a úplně vyplnilo všechny části jeho těla.Roztřásla jsem se.,,Nemůžu to udělat..."zašeptala jsem a zaštípaly mě oči.Brečet?Teď ne.Ale jo, přišlo to na mě.Trochu jsem zaslzela, ne přímo brečela...prostě zaslzela.Trhla jsem rukama zpátky a vyhodila ho ven ze dřeva.Byl v bezvědomí, ale dýchal.Naruto se na mě nechápavě díval, asi nechápal moje citový pochody.,,Nešlo to...nemůžu přece jenom tak někoho zabít!"vzlykla jsem.Připadalo mi, jako bych se snažila obhájit to, že jsem nezabila nepřítele.Kakashi mě objal.,,To tě nemusí trápit.Síla shinobiho se neměří na počet obětí.Bylo to čistě tvoje rozhodnutí a jestli se ti zdálo správné, určitě takové bylo."prohlásil.Pevně jsem ho objala.,,Díky."pípla jsem.Všimla jsem si, že kdykoliv se s Kakashim objímám, Naruto dělá jako by to neviděl a trochu mě to pobavilo.,,No, vytáhneme z nich kde vězní tým čtrnáct, ne?"promluvil konečně Kakashi.Naruto přikývnul.Kakashi se postavil proti chlápkovi, se kterým předtím bojoval a podíval se na něj.Pomocí sharinganu z něj potom začal tahat informace.