close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2009

Yumiko's Diary 45

29. ledna 2009 v 13:57 | Rin-chan |  Deníček
Tajemství chakry

,,Tak to je v prdeli."usoudila jsem, sotva jsem otevřela oči.Kupodivu jsem ale ležela v lese a ne v nemocnici.Pomalu jsem se zvedla, hlava mi třeštila a motala se.Opodál u ohně seděl Naruto a Kakashi.Když jsem se posadila, oba se na mě ohlídli.,,Jak se cítíš?"zeptal se Kakashi.,,Jde to.."odtušila jsem.Kde to jsme?Oni nás neodnesli do Konohy, když jsme obě odpadly? A nebylo to riskantní?Běhalo mi toho hlavou spoustu.Kakashi přišel ke mě a dřepnul si vedle.,,Můžu se zeptat, co jste to se Sakurou vyváděly?"zajímalo ho.Otočila jsem se - Sakura ležela vedle mě a očividně byla pořád mimo.Povzdechla jsem si a řekla mu pravdu, ale začala jsem až tím, jak nás pokousali.O tom proč nás vlastně napadli jsem pomlčela.,,Proč jste to neřekly?"zamračil se.,,Bály jsme se, že nás pošlete zpátky."hlesla jsem.Vyvalil oči a pak se usmál.,,Co je na tom směšnýho?"zavrčím.,,Vážně sis myslela, že by jsme šli jen tak do lesa plného angrotů, kdyby jsme s sebou neměli protilátku na jejich jedy?"zeptal se vesele.Myslela jsem, že to se mnou praští znovu.Tak proto se nás nesnažili dostat do vesnice, nebylo to třeba!Rozesmálo mě to.,,To snad ne."pípla jsem.Zvážněl.,,Ale kdybych je u sebe neměl, dovedeš si představit, jak bych klesl v očích Tsunade-sama? Slíbil jsem jí, že se ti nic nestane."prohlásil.To mě nenapadlo a upřímně řečeno jsem se za sebe dost zastyděla.,,Promiň,"pípla jsem.,,už se to nikdy nestane, přísahám."
,,To nestane."kývnul.,,Ale jinak je dobře, že jsi v pořádku."

Chtěli jsme vyrazit, ale Sakura se pořád neprobrala.Pokoušela jsem se jí pomoct s tou trochou lékařskýho ninjutsu co jsem uměla, ale buď mi to absolutně nešlo, nebo to absolutně nezabíralo.Zkoušela jsem ji i probrat a celou techniku jsem stoprocentně provedla dobře, ale ona ani nezamrkala.,,Co je, Yumi?"dotíral už Naruto.,,Nevím."přiznala jsem.,,Vyzkoušela jsem snad všechno, ale ani to s ní nehnulo."
Kakashi se zamyslel.,,Mise není kompletní, ale nemůžeme ji tady nechat.",,Vrátíme se?"zajímalo Naruta.Kakashi nad tím zapřemýšlel.Pak se ale říznul do prstu a zasealoval.,,Kuchiyose no jutsu!"zašeptal.Kolem něj blafla spousta kouře a objevila se smečka psů.Nejmenší ( a upřímně řečeno asi nejošklivější ) se na něj otočil.,,Co se zase děje?"zeptal se mrzutě.,,Spal jsem.",,Jaký pán, takový pes."utrousím vesele.Naruto se rozesmál a Kakashi si nervózně prohrábnul vlasy.,,Přeháníš."odvětil.Pak se obrátil na psy.,,Donesete Sakuru bezpečně zpátky do vesnice.Jakékoliv komplikace budeš okamžitě hlásit.Jasné?"poručil.,,Není to nebezpečný?"ozvu se.Zavrtěl hlavou.,,Tohle jsou ninken psi.Kdyby je někdo přepadnul, ochrání Sakuru stejně dobře jako lidé."vysvětlil.Naložil Sakuru na největšího psa a zajistil ji, aby nespadla.Napsal ještě něco na svitek, který připevnil na záda toho nejškaredějšího.,,Jděte."poručil.Zavyli, až z toho zaléhaly uši a vystřelili na cestu tak rychle, že to bylo jako by prostě zmizeli.Zamrzelo mě to - přece jen jsem tu v Sakuře viděla jakousi oporu.Teď je pryč a já mám pocit, že se se vším musím vypořádat sama.

**************************************************

V noci jsem nemohla spát a tak jsem se nabídla, že budu držet hlídku celou noc.Hrála jsem si s mokutonem, v poslední době to bylo mojí oblíbenou zábavou.Bavilo mě tvořit, ale stejně tak i ničit.Od doby, kdy mě Sasuke vzkřísil jsem cítila, že ve mě dřímá něco většího než dřív.Chtěla jsem to objevit, ale nevěděla jsem, jak na to.Uviděla jsem na zemi mravence a jen tak z dlouhé chvíle jsem ho zvedla a položila si ho na dlaň.Obětovala jsem trochu chakry a nechala si z ruky vyrůst něco jako malé bodlinky, abych mu tak vytvořila bludiště.Bavilo mě pozorovat, jak se snaží najít správnou cestu.V jednu chvíli se pokusil přelézt jeden z trnů.,,Nepodváděj."zašeptala jsem abych nevzbudila ostatní a z ostnu, který přelézal jsem nechala vytrysknout trochu chakry, která ho odhodila.To mi vnuklo nápad.Možná šílený, ale mě v tu chvíli nadchnul.Setřásla jsem milého Ferdu na zem a věnovala se svojí ruce.Soustředila jsem se a zmenšovala trny co nejvíc to šlo.Konečný výsledek byl, že vypadaly jako jemné ostny kaktusu.Bylo to ale pořád dřevo.Zvlášť dlouho mi trvalo vypracovat aby uvnitř byly duté.Konečně jsem měla pocit, že je to kompletní.Teď jsem tu dlaň přiložila na levou paži a zatlačila tak, aby se mi bodlinky dostaly pod kůži.Skoro to nebolelo, vlastně to jen trošku štíplo, jako když vás píchne komár.Takže první část mám za sebou - podařilo se mi pomocí mokutonu upravit bodlinky tak, aby se dokázaly dostat pod kůži.A teď to těžší.Soustředila jsem se a nechala chakru v levé ruce plynout naprosto volně, zatímco jsem pracovala s chakrou v pravé dlani.Začala jsem ji stahovat nahoru do bicepsů a snažila jsem se, aby v dlani nezůstala pokud možno žádná.A zákon fyziky, co se stane, když vznikne podtlak? Pochopitelně, chakra z levé ruky se porušenou kůží vydala do pravé ruky, aby zaplnila prázdnotu.Zajásala jsem, můj záměr se povedl! Sice se mi tok někdy přerušil a chakra unikala zpátky, ale po hodině vytrvalého zkoušení se mi to povedlo.Nakonec jsem bodlinky zacelila a stáhla ruku.Uspořádala jsem si přetáhlou chakru a ta se srovnala.Měla jsem chuť vykřiknout.Teď to zkusím naostro.Nezkoušela jsem to jen tak, něco mě totiž napadlo.

Tiše jsem se přikradla ke spícímu Narutovi.Na ruce jsem znovu vytvořila tenké bodlinky, tentokrát ale jen pět.Víc jich nepotřebuju a taky ho nechci probrat.Byly tak malé, že je člověk jenom stěží uviděl, když se nepřiblížil kousek nad ně a vyloženě je nehledal.Nadechla jsem se.Já vím, není to moc slušný krást cizí chakru, ale ona se mu dotvoří.Zajímá mě, jestli když si půjčím Narutovu chakru, budu pak moct používat větrný ninjutsu.Nesmím ale nasávat zas moc, jelikož má v sobě Kyuubiho a kdybych sosla i jeho chakru, mohlo by to taky dopadnout nemile.Opatrně jsem přiložila dlaň na jeho odkrytou paži a zatlačila.Cítila jsem, jak jsem se mu dostala pod kůži.Trochu se zavrtěl, ale dál klidně oddechoval.Soustředila jsem se a znovu začala stahovat chakru z pravé ruky nahoru.Dalo to práci, ale šlo to.Když jsem si byla jistá, že už jí tam moc není, uvolnila jsem dutinky v ostnech.Na poslední chvíli jsem dostala strach, co to udělá, jestli to třeba neublíží mě nebo Narutovi.Ucítila jsem, jak jeho chakra pronikla do mé ruky.Byla studená, chladnější než moje a trochu mě zamrazila zevnitř.Naruto se znovu trochu ošil, ale spal.Ucítila jsem drobné mravenčení, jak se naše chakry spojovaly a mísily.Všechno se ale zdálo v pořádku, tak jsem trochu zesílila proud a přidala dva ostny.Srdce mi bušilo a pořád jsem se trochu bála následků.Ucítila jsem, že mám jeho chakru už i v rameni a usoudila jsem, že to stačí.Zavřela jsem dutinky a nechala trny zalézt zase zpátky.Tím jsem jeho chakru definitivně uzavřela ve svém těle.Rychle jsem se přesunula na svoje místo, kdyby se náhodou probudil.

Zřetelně jsem cítila, jak se chakry uvnitř prolínají a navzájem se zkoumají.Koncentrovala jsem svůj tok chakry a smísila svoji s Narutovou.Pozvolna se tak dostávala do celého mého těla a jak se rozmístila, stejnoměrně, přestala chladit.Jenom když se jí někde sešlo větší množství, zastudilo to.Zanedlouho se to ale srovnalo a já necítila nic nepřirozeného.Bylo to hodně zajímavé, že tělo přijalo cizí chakru jakoby nic.Náhle jsem to ale ucítila, tak jednoduché to přece jen nebylo.Tělem mi proběhlo mrazení a celá jsem se zachvěla.Najednou jsem byla strašně unavená, ale za každou cenu jsem se snažila zůstat vzhůru.,,Nebojuj s tím."ozval se zase ten hlas jako nedávno u mě doma.,,Ty už jsi zase tady?"zavrčím.,,Ano.Vstřebala jsi cizí chakru a ona se teď potřebuje...jak to říct...zabydlet.Cítíš se unaveně, to je normální.Nech se uspat, chakra se ti mezitím srovná a vykoncentruje se.Je to normální průběh."vysvětloval.Ale já mu nevěřím! Sám mi předtím sdělil že si počká, až umřu.Komu by se chtělo čekat, naschvál mi radí špatně abych exla už teď! ,,Zajímavá teorie, i když jsi trochu mimo."ocenil to.Nečti my myšlenky! ,,Nebo?" Grrrrr!Možná má pravdu.Každopádně se mi chtělo spát a začínalo mi být jedno, co se mi stane.Zavřela jsem oči a ,,Dobrou noc."


Ráno se mnou kdosi třásl.,,Co je?"zabručela jsem nevrle.,,To je tvůj způsob stráže?"zeptal se Kakashi.V tom mi to došlo, měla jsem držet hlídku!Vyskočila jsem jako by do mě střelil.,,Ne, já jsem usnula!"zaběduju.,,Vypadá to tak."hlesnul vesele.Naruto se mi smál.Pohled na něj mi něco připomněl.,,Naruto? Ty máš větrnou chakru, že jo?"zajímá mě.Zarazil se.,,Jo.Proč?",,Ukaž mi nějakej jednoduchej větrnej fígl."poprosila jsem ho.,,Co tím sleduješ?"nechápal Kakashi.Naruta ale očividně potěšilo, že po něm někdo něco chce ukázat.,,Tak se dívej."pobídnul mě a zvednul ze země spadený list.Položil si ho na dlaň a upřeně ho pozoroval.List se náhle vznesl, ve vzduchu se rovnoměrně rozpůlil a každá polovička dopadla na zem sama.Nebyl roztržený, byl jakoby rozříznutý.,,Zajímavé."hlesla jsem a sehnula se pro tři listy.,,Takže já mám elektrickou chakru."začala jsem.Chytila jsem list do dvou prstů a soustředila se.Pod elektrickým nábojem se celý pokrčil.,,Pak mám ohnivou."vzala jsem druhý.Ten shořel.,,Tohle jsme se přece učili už dávno, Yumi."ozval se Kakashi.,,Já vím, ale chci něco zkusit."odvětím a vezmu třetí lístek.Soustředím se na poslední druh chakry, který jsem doteď nepoužila.,,Co chceš dělat?"zajímá Kakashiho.I Narutovi kouká z očí otazník.,,Jak jsi to dělal, Naruto?"zeptám se a položím si lístek na dlaň.Vypustím do něj chakru, kterou jsem včera uzmula Narutovi.A co se nestalo - list nadletěl a rozřízl se v půli! Oba vytřeštili oči.,,Jak jsi to udělala?!"vykřikl Naruto.,,To je nemožné."hlesl Kakashi a kulil oko.,,Takže mám i větrnou..."špitla jsem, stejně ohromená jako oni.,,Tři elementy? To není nožné!"nesouhlasil Kakashi a nevěřícně si prohlížel list.,,Vždyť ty taky používáš všechny typy elementů."podivila jsem se.,,Ale já je kopíruju, sharinganem.Ty nic takového nemáš."vysvětlil.,,Mám mokuton."nesouhlasila jsem.,,Jak jsi to udělala?!"zeptal se zase Naruto.Nestačila jsem jim to vysvětlit, protože jsme byli vyrušeni.Něco zasvištělo a Kakashi vykryl dva shurikeny, co na něj někdo hodil.,,Yumi, Naruto!"křiknul.Vytáhla jsem meč, zatímco Naruto se ozbrojil kunaiem.Nepřítel na sebe nedal dlouho čekat.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 44

29. ledna 2009 v 13:57 | Rin-chan |  Deníček
To není Sakuřin styl!

,,Nevypadá o moc nebezpečněji, než jiný lesy."prohlásím, když staneme před Urahara lesem.,,Zdání klame."odtušil Kakashi a vytáhl mapku.,,Poslední zprávy o nich jsou odtud."ukázal na místo na papíře.,,Tak na co čekáme?!"vřísknul Naruto a bujaře se rozběhnul mezi stromy.I Kakashi se dal do pohybu.Jen Sakura váhavě stála.,,Co se děje?"zeptala jsem se.Podívala se, jestli jsou ti dva už dostatečně daleko a pak se přiznala:,,Angroti stopují po krvi...a já mám..."odmlčela se a decentně si odkašlala.Pochopila jsem.,,Proč jsi to neřekla předem?"zeptala jsem se.,,Bylo už pozdě...a nevěděla jsem, jak to mám říct."špitla.,,A vadí to....?"zajímá mě.Mám totiž asi stejný problém....,,No myslím, že ano.Zřejmě nás budou stopovat."odvětila.,,Tak to je v háji.Nedošlo mi, že tohle může vadit."sykla jsem.Vyděšeně se na mě podívala.,,To snad ne....ty taky?"lekla se.Přikývla jsem.,,Tak to je báječné.Co teď?"vyjekla.,,Holky jdete?!"křiknul už z lesa Naruto.I Kakashi se otočil.,,Jdeme.Zatím jazyk za zuby, nějak to zvládneme."rozhodla rychle Sakura.Doběhly jsme je a vnořily se do stínu lesa.Teď, když jsem věděla že po nás skoro určitě půjdou, bylo mi trochu úzko u žaludku.

Postupovali jsme docela rychle.Náhle odkudsi z hloubi zaznělo hluboké, postupně zesilující zavytí.,,To jsou angroti, že jo sensei?"zeptal se Naruto.,,Ano.Ale nemějte strach, nemají důvod nás pronásledovat."odpověděl Kakashi.Vyměnily jsme si se Sakurou vyděšený pohledy.,,To nedopadne dobře."špitla jsem, aby to slyšela jenom ona.,,Zvládneme to."utěšovala mě.

Cesta byla docela dlouhá a když jsme dorazili na místo, kde se tým ztratil, byla už skoro tma.,,Přenocujeme tu."rozhodl Kakashi.,,Vy tu chcete spát?"vyrazila Sakura a rozhlídla se.Po jejích slovech jakoby naschvál zavyl někde v lese angrot.Byl docela blízko.Kakashi založil oheň.,,Přece nepůjdeme přes noc, stejně by jsme nic neviděli."odtušil.,,Nebo máš nějaký důvod, proč tu nechceš spát?"
Sakura ke mě vyslala trochu zneklidněný pohled.,,Můžou nás napadnout."pomohla jsem jí.,,Bojí se ohně.A navíc jak jsem říkal - nemají důvod, dokud někdo z nás nekrvácí.",,Říkal jsi, že jsou agresivní."bila jsem do něj.,,To jsou, ale jen tak nás nenapadnou.Není se čeho bát."uklidňoval nás.,,Jak to můžete vědět?"ozvala se Sakura.Kakashi se na nás tázavě podíval.V očích měl podezření.,,Co to s váma je holky? Bojíte se tmy?"smál se Naruto.,,Nebuď směšnej."prsknu.Kakashi si nás měřil trochu zamračeným pohledem.,,Měl bych něco vědět?"zeptal se.,,Ne."vyrazily jsme obě zároveň.Pokrčil rameny.,,Naruto, pojď mi pomoct přinést nějaké dřevo.Sakuro, Yumi - udělejte něco k jídlu."rozdal práci.Naruto vyskočil a oba zmizeli v šeru lesa.

Vyměnily jsme si se Sakurou vyděšené pohledy.,,Měli jsme to říct."pípla jsem.,,Byla hloupost sem jít."kývla Sakura.Došly jsme k batohu, který nesl Kakashi a kde byly společné zásoby.,,Je ještě čas jim to říct."navrhla jsem.,,Asi ano....ale pěkně to slízneme.Kakashi-sensei se určitě bude zlobit, že jsme to neřekly hned."vzdychla.,,To sou starosti, tak řekneme, že jsme to dostaly teď.Přece nás nemůžou potrestat za to, že jsme holky ne?"prohlásím.,,Myslíš, že nám na to skočí?Jedné by to možná prošlo, ale oběma..."zavrtěla hlavou.Vzdychla jsem.Má pravdu, na to by asi neskočil.Sakura se zarazila.,,Slyšela jsi to?"zeptala se.,,A co?"nechápu.,,Pššt."přiložila si prst před pusu a pomalu sáhla po kunai.,,Jsou tady."špitla a zamračeně hypnotizovala les za mnou.Docela mě to vyděsilo, abych se přiznala.Naznačila hlavou, ať se otočím.Udělala jsem to, pomalu, abych snad něco nevyprovokovala.Nekolik metrů za mnou, tam, kam už nesahalo světlo od ohně se ve tmě pohnulo něco velkého.Zastavil se mi dech.Mělo to dlouhý, štíhlý nohy a v té černočerné tmě to vypadalo neobyčejně děsivě.,,Tak na tohle nemám, to je moc."prohlásila jsem.,,Klid.Pohlídám je, dojdi si pomalu pro meč."vzala situaci do svých rukou a upřímně řečeno mi to pomohlo se vzchopit.Nadzvedla jsem se a pomalu se šourala ke svýmu báglu.Teď už byly zvířata všude okolo, ale pořád se držely dál od ohně.Můj batoh ležel až na kraji kruhu světla a za ním se hromadili asi tři angroti čekající, až se přiblížím.Polkla jsem.Samozřejmě jsem se mohla pokusit aktivovat pečeť, ale kdybych se neovládla, mohla bych ublížit i Sakuře a to jsem nehodlala riskovat.Konečně jsem se přemluvila, natáhla jsem se a rychle popadla jílec katany.V tu samou chvíli ze tmy vyrazila jedna z šelem a skočila po mě.Rozmáchla jsem se mečem na svou obranu a srazila zvíře k zemi.Hrozivě vrčelo a snažilo se zvednout, ale nešlo to.Na krvácející potvoru se vrhli jeho druhové a hladově ho ohlodávali ještě zaživa.Udělalo se mi z toho nevolno.

Na Sakuru zaútočily dvě šelmy.Vyskočila a začala je odrážet svým kunaiem.Chtěla jsem jí jít pomoct, ale jeden z nich se rozehnal i po mě.Začala jsem se ohánět mečem, což je donutilo držet se trochu dál.Vyrušil mě její výkřik.Nebyl to ani výkřik jako bolestný vzdech.,,Kousnul mě! Sakra kousnul mě!"křikla a držela si levou paži.Jak jsem se ohlédla, jedna z potvor na mě skočila s vytaženými drápy.Uskočila jsem, ale ne tak úplně včas.Slabě se mi zakousnul do zápěstí, ale hned se pustil, protože dostal z boku ránu katanou.Uviděla jsem na sobě krev.,,Ne!Do háje ne!"zaprskala jsem.V tom se z lesa vynořil shuriken, který smetl dvě zvířata stranou.Vzápětí se pod sprškou kunaiů a shurikenů rozutekl i zbytek smečky.,,Zakryj to!"sykla Sakura a přehodila přes sebe plášť.Hodila mi svoje rukavice.Nasadila jsem si je a ukryla tak zranění na ruce.Vzápětí na to se objevil Kakashi s Narutem.,,Jste v pořádku?"zeptal se Naruto.Sakura přikývla.,,Proč na vás útočili?"zajímalo Kakashiho.Sakura pokrčila rameny.,,Nevím."řekla jsem a nervózně si poškrábala hřbet poraněné ruky.Svědilo to.,,Neporanili vás? Jsou jedovatí."ptal se Kakashi.Začínala jsem mít fakt strach a horečně přemýšlela, jestli mám něco říct.,,Ne."pípla Sakura.Podíval se na mě.,,A ty?" Proč se musel zeptat?Jeho oči mě probodávaly.Zavrtěla jsem hlavou, ale muselo na mě být poznat, že nejsem ve své kůži.,,Nelhala by jsi o něčem takovém, že ne?"vyzvídal.Sakramentsky mi to ztížil.Kroutila jsem se a málem už jsem to vyklopila.,,Jsme v pořádku."zasmála se Sakura.Pak mě chytila za paži.,,Můžeš na vteřinku?"zeptala se.,,Jasně."odtuším a kousek se vzdálíme.,,Co je co je?"zajímá se Naruto.,,Holčičí věci, do toho ti nic není."vyplázla na něj jazyk a společně jsem se schovaly za blízký keř.

,,Sakuro, tohle nemůže vyjít!"pískla jsem.,,Já vím, teď už si to taky myslím.Nechápu, proč jsem to zapírala, to vůbec nejsem já! Kdyby tohle udělal Naruto, okamžitě bych mu dala ránu že to neřekl.Divím se, že jsem to udělala já.Co to se mnou je?"bědovala.,,Ale teď...řekla jsem Kakashimu do očí že jsem v pořádku.Když se teď přiznám, bude na mě naštvanej."zazoufala jsem si.,,Ukaž mi tu ránu."vyzvala mě.Sundala jsem rukavici a podala jí ruku.Obhlídla to a usmála se.,,To půjde.Každé dvě hodiny ti z rány vytáhnu jed a to samé uděláš ty mě.Takhle vydržíme až zpátky do vesnice."navrhla.,,A proč to rovnou nevytahat všechno?"zeptala jsem se.,,Trvalo by to moc dlouho a nemám tu vodu.A těm dvěma by to přišlo podezřelé."vysvětlila.Pak se jí u ruky objevila slabá, zelená záře a začala mi čistit ránu.Trochu to štípalo, jak se jed prodíral ránou zpátky nahoru.,,Bez vody to líp nepůjde, ale takhle to zatím stačí."usmála se a odkryla poraněnou paži.,,Teď ty."vyzvala mě.Připadala jsem si trochu neohrabaně, ještě jsem to tak moc netrénovala, ale Sakura mi trpělivě radila co mám dělat.Nakonec oběma píchla nějakou protilátku, která měla účinky jedu zdržet.,,Tvař se, jako by nic."rozhodla a společně jsme vyšly zpoza keře.

*********************************

,,Určitě jsi v pořádku?"zeptal se starostlivě Kakashi a objal mě kolem ramen.,,Jasně."kývla jsem.,,Nevypadáš tak.Ani ty, Sakuro-chan."přidal se Naruto a dloubnul do bledé Sakury.,,Nic mi není."pípla a usmála se.Jestli jsem měla stejně nazelenalej odstín jak ona, tak jsme musely vypadat značně nedůvěryhodně co se týče našeho zdravotního stavu.Od našeho ,úrazu' uběhly už dva dny.Po týmu nebylo ani stopy a náš super plán ohledně vytahování jedu se začínal hroutit jako domeček z karet.Nebylo mi vůbec dobře a cítila jsem, že začínám mít teplotu.,,Tak pojďme.Vydáme se víc na sever, stopy týmu nasvědčují, že šli tam."rozhodl Kakashi.,,Bezva nápad."hlesla jsem a docela se mi ulevilo.Sakuře viditelně taky.Byly jsme tak oblblé horečkou, že jsme byly spokojené že nic nepoznali.Vůbec nám nedošlo, že už se pohybujeme na kraji propasti a že Kakashi s Narutem se na nás dívají, jako by čekali že sebou švihneme.Teplota zakalila uvažování jak mě, tak hlavně Sakuře a my jsme si říkaly, jak jsme dobrý, že jsme to před něma utajily.Přitom jsme byly průhledný jak sklo.

Skákali jsme po větvích.,,Sakuro, jsi v pořádku?"staral se Naruto.Ani neodpověděla.Jestli jí bylo tak blbě jako mě, ani se nedivím.Náhle ale jako by se málo odrazila od větve.Celá se povolila a místo aby přeskočila jako obvykle, padala dolů na zem.,,Naruto!"křiknul Kakashi.Naruto vystřelil, seběhl rychle dolů po kmeni a chytil ji těsně nad zemí.Já s Kakashim jsme seskočili vedle něj.Sakura byla strašně bledá, nehýbala se a na čele měla studený pot.,,Sakura-chan!"křiknul Naruto a trochu s ní zatřásl.Přišla jsem k ní a odhrnula zakrytou ránu na ruce.,,Je poraněná od angrota."vysvětlila jsem krátce a nashromáždila chakru do rukou, abych jí vytahala jed.Trochu se mi zamotala hlava a před očima se rozběhly podivné, černé obrazce.,,Ty taky?"slyším Naruta.Neodpověděla jsem, najednou to bylo strašně namáhavé.,,Yumi."cítím, že se mnou Kakashi třese.Ruce mi klesly a chakra zmizela.,,Yumi!"znělo to naléhavěji.Myslím, že potom jsem upadla, už ani nevím.Všechno v tu chvíli bylo strašně mlhavý....

Yumiko's Diary 43

29. ledna 2009 v 13:56 | Rin-chan |  Deníček
V Konoze je veselo

Zase uplynulo trochu času.Brody se vypařil kamsi na toulky a vracel se jenom jednou za čas, když mu došly peníze nebo něco podobnýho.S Kakashim jsme se ,dali dohromady' jestli se to tak dá říct, ale zatím to nevědělo moc lidí.Hlavně ne Tsunade - té se Kakashi v tomhle ohledu bál víc než čert svěcené vody.Nedostávala jsem moc misí, protože jsem ještě nebyla tak dobrá jako ostatní....ale myslím, že i proto, že se o mě Olma bála.Když byl můj tým pryč, trávila jsem čas tréninkem a vymýšlením nových jutsu.Zkoušela jsem skoro všechno a aniž bych si to uvědomovala, zlepšovala jsem se.S mokutonem mi pomáhal Yamato a byl to vážně super učitel, pod jeho velením jsem se s tím naučila zacházet, jako bych to používala odjakživa.Jednoho dne se ke mě přiřítila Chie.

Seděla jsem zrovna na zahradě a učila se nějaký nový lékařský jutsu.V tom se rozletěla branka a tou dovnitř vtrhla moje milá, fretčí sestřenice.,,Yumi!Yumi, já jsem tak šťastná!"vypískla a objala mě kolem krku.Jelikož jsem se zrovna učila zastavit krvácení na koupené žábě, moje chakra vytryskla a milému obojživelníčku se málem zastavila veškerá krev v těle.,,Chie!Co to děláš?!"vyjekla jsem a rychle žábu přiklopila, aby neutekla.,,Yumi...já jsem se zamilovala! Kde byl celej můj život?"tancovala kolem mě.,,Fakt? A do koho!Chci ho vidět!"prohlásím.Trochu zjihla.,,To asi hned tak nepůjde.....je to tak trochu...jak to říct...záporák.Tak trochu hledanej, třída ,S' ale jinak pohoda..."valila.,,Třída ,S'?"vypísknu pobaveně.,,Panebože Chie, kdo je to?"zarazím se.,,Snad ne Kabuto...?"zeptám se a cítím, že se mi chce blít.To bych tu holku svázala a nepouštěla ven.Zůstala by ve sklepě a jídlo by dostávala škvírou pode dveřma, dokud by se z toho nevyléčila.,,Ou...chceš abych se poblila?"odplivla si.Hned ale zase nahodila zasněný očička a začala básnit, jaký má úžasný tělo, nádherný oči a tak dál.,,Tak už řekni to jméno!"rejpnu do ní.,,Nikomu to neřekneš?"ujišťovala se.,,Spoleh.Tak dělej."hořím nedočkavostí.,,Tak jo....je to....Uchiha!"vykřikla.,,Sasuke?!To snad ne?!"vyděsím se.,,Ale prd ty jelito! Itachi přece."rozesměje se.,,Itachi? To je Sasukeho starší bratr ne? Ten co vykilloval celou rodinu..?"hádám.Přikývla.,,A není náhodou Akatsuki?"zavrčím podezřele.,,Jo je...ale hlavně je úžasnej!"básnila zasněně.,,Vzpamatuj se, nebo tě praštím!"upozorním ji vesele.,,Kde jsi ty přišla k Akatsuki?"zajímá mě.Začne vyprávět.

,,Měla jsem misi víš, to se nám ninjům občas stává.No a u úpatí Ohnivé hory mě přepadl Itachi.Bojovala jsem s ním, ale nešlo to, je sakra dobrej.Oni chytají bijuu víš, chcou je všechny pro sebe.No a Itachi byl pro mě, aby mě odvedl k té jeho mafiánské grupě a tam mě zabili, bla bla bla dyť to znáš."konečně se nadechla, ale pokračovala.,,Tak nějak se to stalo, začali jsme spolu mluvit....pustil mě Yumi!Chápeš to?! Uchiha Itachi mi dal svobodu!"vykřikla.Hned se ale ztišila a opatrně se rozhlídla.,,Co dál?"zajímá mě.Jsem napnutá jak kšandy.,,Nějak jsem se neudržela, nešlo mu nepoděkovat, to by bylo neslušný, že jo.",,Bože, poděkovala jsi mu jazykem?"otřesu se.,,Takhle bych to přímo nenazvala....."zamyslela se.,,Ušetři mě detailů."poprosím.Pak se rozkecala dál, jak se napřed zdráhal, ale pak se taky rozjel ( ano, toto je Chiin výraz: ,pak se rozjel' ) a nějak to to ( to taky řekla: ,no a nějak to to....no to') takže toho prostě fůru nakecala a člověk nerozumměl kloudné větě.,,Šťáchali jste?"zajímá mě. (To je zas můj výraz, který jsme vymyslely s Hanon =D.Úchylný co? Ale lepší než říkat: Spali jste spolu? či dokonce Souložili jste?...to by bylo úchylnější no ne? ) ,,Ne to ještě ne."zavrtěla hlavou.,,Zaráží mě tvůj výraz JEŠTĚ."zdůraznila jsem.,,To nebyl jen úlet?",,Za týden se máme sejít."odvětila a znovu zasněně hypnotizovala pampelišky.,,To jsou nádherný kytky, co to je?"zeptala se jak zromantizovanej pošuk a sáhla na rostlinu pod ní.,,To je tráva (není myšleno marihuana, jen pro pořádek =D) Chie....je ti dobře?"rozesměju se.,,Nikdy mi nebylo líp...musím odevzdat misi, měj se!"rozloučila se a odplula nadneseně jako motýlek.Ještě chvíli a já se z ní počůrám.

Můj tým se měl vrátit večer.Těšila jsem se, jak si popovídám se Sakurou, ale hlavně na Kakashiho.A byly teprve tři odpoledne.A já jsem se táááák nudila! Přemýšlela jsem, co budu dělat a nenapadlo mě nic lepšího, než jít zase vytvořit půlku pralesa a pak to vykácet.Doběhla jsem na palouček, kde jsem se vždy zabývala demolováním mokutonem vytvořených věcí a pustila se do své oblíbené zábavy.Chtěla jsem něco zkusit - když soustředím chakru do nohou, podařilo by se mi zvednout kousek země?Něco jako schodek, dělal to Yamato.Stoupla jsem si a soustředila se.Chtěla jsem, aby se země se mnou nadzvedla alespoň o deset centimetrů, ale nic.Naštvala jsem se.,,Tak přece něco udělej!"křikla jsem.Ovšem že jsem přestala kontrolovat svou chakru, no a nevyrazila mi proudem z nohou že? Jediný, co jsem stihla bylo vyděšeně písknout.

To jsem celá já aby se mi něco takovýho nepodařilo! Země se se mnou sice nezvedla, zato se pode mnou náhlým přívalem chakry rozdrobila a já do ní zapadla až po krk.Nemohla jsem se dostat ven a jelikož jsem byla už delší dobu vystavená přepestrému Kibovu a Tsunadinu slovníku, znala jsem vcelku solidní slůvka, která teď naprosto nevázaně létala vzduchem.Když jsem celý repertoár odříkala alespoň sedmkrát, jala jsem se improvizovat.Chtěla jsem se dostat ven pomocí mokutonu, ale jaksi jsem nebyla schopná zasealovat nebo nashromáždit chakru, protože jsem měla každou ruku jinde.Znovu jsem začala nadávat, obzvlášť když mě objevili dva králící a začali mi ohlodávat nos.,,Táhněte!"křikla jsem.Ale oni ne.No jasně, to se prostě muselo stát, když dělám kraviny!,,Jak ses sem dostala?"žasl známý hlas.Naruto.Ohlédla jsem se a uviděla zbytek svého týmu, jak mě nechápavě pozoruje.,,Nechci o tom mluvit...."odtušila jsem, rudá až za ušima.,,Zřejmě dokáže leccos, co my neumíme."usoudil Kakashi a dřepl si ke mě.,,Čemu ale nerozumím já je, proč něco takového dělá.",,Jsem si jist, že pro to měla dobrý důvod."ujistil ho Naruto.,,Myslíš, že bychom se jí na něj měli zeptat?"zajímalo Kakashiho.Sakura se smála, až slzela.,,Bude asi velice složitý."pokrčil rameny Naruto.,,A myslíš že už - ať už tu dělala cokoliv - skončila?Abychom ji nevykopávali předčasně.",,Na to bychom se jí zeptat mohli."kývnul Naruto.,,Nechtěl bych ji rušit,"řekl skoro omluvně Kakashi.,,Může to být velice důležité.",,To skoro jistě."podpořil ho Naruto.Začínali mě štvát.,,Můžete mě odtud prosím dostat?"zaprosila jsem.,,A jsi si jistá, že už jsi hotová?"optal se Kakashi zdvořile.,,Jestli ne, můžeme počkat."notoval mu Naruto.,,Prosím..."hlesla jsem už skoro plačky.

Když mě vytáhli, přičemž se Sakura celou dobu zuřivě smála, vyzvídali po mě, co jsem dělala.Pokoušela jsem se jim to objasnit.,,To jsi na to šla úplně špatně."poučil mě Kakashi.,,To vím taky."zavrčela jsem a vytřepávala si z nohavic zbytky země.,,Nebuď tak nevrlá."popíchnul mě.Pak se zasmál.,,Ale trčela jsi hezky!"prohlásil.Naruto se Sakurou se znovu rozesmáli, Sakura už sebou málem práskla.,,Přestaň mě štvát nebo ti šlápnu na pastelky!"vyhrožovala jsem.To už bylo moc na všechny.Vraceli jsme se do vesnice za hlasitého smíchu.

Šla jsem s nimi až do Tsunadina kanclu, kde odevzdali misi.,,Výborně.Ale ještě je brzy na odpočinek.Vím, že jste se sotva vrátili, ale nemám tam koho jiného poslat."prohlásila Tsunade a zalovila v neuspořádané hromádce papíru na stole.,,Jeden náš tým je nezvěstný.Měli se vrátit už před třemi dny, je možné, že potřebují pomoc.Vydáte se za nimi.Tady jsou poslední souřadnice, odkud se ozvali."předala Kakashimu nějaký papíry.Ten se do nich důležitě díval.Jako by uměl číst, napadlo mě vesele.,,Bezva....můžu s něma, že jo?"zajímá mě.Olma se na mě starostlivě podívá.,,Je to nad tvou úroveň..."řekla, přišlo mi že trochu stísněně.,,A navždycky bude, pokud se všem misím budu vyhýbat! Nechci už tu být sama, když můj tým odejde, je to nuda.Nemůžeš se o mě věčně bát!"argumentuju.,,Pochop, že je to nebezpečné."hlesla.,,A ty pochop, že se cítím jak rozmazlenej harant.Být doma zalezlá jen proto, že je moje máma velký kápo.Chci taky něco dokázat sama!"vyčetla jsem jí.,,Dceruška nám roste."ušklíbl se Naruto.,,Sklapni."usadila jsem ho a vyslala k Tsunade naléhavý pohled.Bylo vidět, že přemýšlí, na blondýnu až moc.,,Zrovna na tuhle misi..."bručela.Kakashi popošel dopředu.,,Dám na ni pozor."slíbil.To očividně pomohlo.,,Jsi zkušený jonin, Kakashi.Věřím, že se o ni postaráš."řekla konečně a vzdychla.,,Díky!"vykřikla jsem radostně a vyběhla ven.,,Jdu si zabalit!"


************************************************************

Když jsem si dobalila - samozřejmě úsporně - šla jsem se ještě najíst.Ucítila jsem cizí chakru.Někdo mi dřepěl v okně, jak jinak.,,Jsi si jistá, že tam chceš jít? Tohle asi nebude jen tak nějaká mise."zeptal se Kakashi.Hodila jsem si na chleba dva plátky sýra a hladově se do něj zakousla.,,V čem je jiná?"zeptám se.,,Ta skupina se ztratila v Urahara lese."odvětil.,,A?"dožaduji se konkrétní odpovědi.,,V tom lese žije spousta Angrotů."dodá.,,Jo to znám, to má Chie! Sympatický zvířátko."odtuším a dál se věnuju chlebu.,,To jsou trochu jiný zvířátka než to, co má Chie.Tihle jsou divocí."konečně seskočil z okna a opřel se o stěnu.Dojedla jsem.,,Říkáš to, jako by to byly nějaký strašný potvory."usmála jsem se.,,Taky jsou.Jsou docela dost agresivní.A hlavně stačí malý škrábanec a jdou po tobě.Cítí krev na míle daleko a stopují kořist i několik dní.A jestě ke všemu, jejich zuby a drápy jsou jedovaté."vysvětluje.,,Malá přednáška z biologie."ušklíbnu se.,,Máš sbaleno?"změnil téma.,,Jasný."kývnu a dojdu si pro batoh.Obejme mě.,,Vážně chceš jít?"zeptal se ještě.,,Říkal jsi, že na mě dáš pozor, ne?"zasmála jsem se.,,To víš, že tě pohlídám."rozesmál se.Malá pusa na cestu a pak jsme se vydali na místo srazu.

Sakura s Narutem čekali u brány a o čemsi se hádali.Když Kakashi začal vysvětlovat úkol, zmlkli.,,Je to v Urahara lese, tedy v oblasti angrotů."řekl jim to, co předtím mě.,,Co?"vypískla Sakura a vyděšeně se na něj podívala.,,Něco nehraje?"zeptal se Kakashi.,,Už jsme tam přece byli."přidal se Naruto.,,Nebála ses jich.Nebo jo?"zkoumavě se na ni zadíval.,,Ne...jenom mě to překvapilo, to je všechno."odtušila a zase se zahleděla do mapy, aby z ní už nic netahali.Naruto akorát pokrčil rameny a Kakashi sbalil mapu.,,Tak pojďme týme."
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 42

29. ledna 2009 v 13:55 | Rin-chan |  Deníček
Všude dobře, doma nejlíp

Bylo těžké vymanit se ze Sakuřina objetí, ale ne tolik, jako z Tsunadina.Málem mi rozdrtila žebra a zmenšila poprsí tak o dvě čísla.Když se dostatečně vyvřískala a uvolnila mé dýchací cesty, začalo vysvětlování a miliarda dotazů.Trochu se to uklidnilo až po hodince.,,Ještě že byl tady Brody tak ochotnej a řekl vám to on....sama bych nevěděla jak na to."přiznala jsem.,,Moc šetrně to neřekl, spíš se najednou přiřítil a pořádně to zařval, všichni se lekli."osvětlila Sakura.Brody se začervenal.,,No a co."hlesnul.,,Co je tohle?"zeptala se Sakura a sáhla po meči, který mi ležel na posteli.,,To je skutečně umělecká práce.Kde jsi ho vzala?"zajímalo Tsunade a prohlídla si ho.,,Ten je od Sasukeho, dal mi ho na boj s Kabutem.Když mně pak oživil řekl, že je můj ať si ho nechám."odpovím.Sakura se zarazila a Tsunade zamračila.,,Zajímavé."odtušila a položila ho zpátky.Náhle mě něco napadlo.,,Sakuro, řekla jsi mu to, jak jsem tě prosila?"zeptala jsem se.,,Komu co?"zajímalo Tsunade, ale Sakura nadskočila.,,No...ano..."špitla.Teď jsem zase nadskočila já.,,Ne! Sakra sakra sakra jdu se podřezat....ne to je trapný, spíš se oběsím!"vykřikla jsem.,,O co jde?"nechápala Tsunade.,,Chtěla jsi, abych mu to řekla."bránila se Sakura.,,To jsem ještě nevěděla, že budu ještě někdy žít."stýskla jsem si.,,Ty za to nemůžeš, ale já teď budu muset chodit jak stín....a jak na to vůbec reagoval?"chci vědět.Pak se ale podívám na Tsunade.Stejně ji štvalo, že ji ignorujeme, tak odešla a Brodyho vzala s sebou.Osamněly jsme.


,,Tak povidej."vyzvu ji.,,Napřed ale..."odmlčela se.,,Co?"nechápu.Vzdychla a podívala se na mě a pak na meč.,,Ten meč ti dal Sasuke vážně jenom na Kabuta? Nebo....jste se sblížili?"vymáčkla se.To mě fakt zarazilo, protože mě nikdy nenapadlo, že by jsme se do sebe já a Sasuke zabouchli.,,Cože? Ne, to určitě ne."rozesmála jsem se.,,Vím jak to myslíš a můžu tě ujistit, že ani z jedné strany to tak není.",,A zmínil se někdy o mě?Aspoň jednou?"ptala se.Ehm, nepamatuju se...co jí mám říct?,,Myslím, že jo, ale už si to nepamatuju...."zalhala jsem.Očividně se s tím ale spokojila.Usmála se a přisedla si blíž.,,Tak jo, řekla jsem mu to hned jak jsme se vrátili.Samozřejmě šetrně."ujistila mě.,,Doufám že ne před ostatníma?!"vyděsím se.,,Ne.našla jsem ho tady dole ve špitále.Seděl u tvého těla."odvětila.,,Vážně?!"písknu div ne radostně.Přikývla.,,Když jsem mu to nějak řekla a dodala že jsi chtěla, aby to věděl, poděkoval mi.Když jsem odcházela, viděla jsem ještě vě škvíře dveří než se zavřely, že tě chytil za ruku." Tím mě dostala.,,Fakt? On mě držel za ruku? Já bych teď chtěla být ve svým starým těle!"zatoužila jsem.,,Třeba toho tohle tělo zažije víc, co ty víš."zazubila se.,,Vtipný."ocením to a vystrčím ji ze dveří.,,Tak to moje zmrtvýchvstání jdi probrat třeba s Ino co já vím.Chci být chvíli sama."usměju se.Kývne a vyjde ze dveří.,,Uvidíme se."rozloučí se a odběhne.

Zavřu dveře a opřu se o ně.,,Až příště potkám Kakashiho, propadnu se."řeknu si nahlas.,,Proč by ses propadala?"ozve se mi v odpověď.Leknu se.,,Kdo to je?!"křiknu.,,Uklidni se, sem jenom v tvojí hlavě."dostane se mi odpověď.,,Genjutsu?"zajímá mě.,,Ne."Chvilku přemýšlím.,,Trpím samomluvou?"zadumám se.,,To nevím a upřímně řečeno mě to nezajímá.Udělali jste mi teď slušný zmatek, jelikož nejsi mrtvá."vysvětlil ten kdosi.,,Chybka.Hodláš to měnit?"zajímá mě.,,Ne, ale dohlídnu na tebe.Už jsi jednou byla na druhé straně a já si pohlídám, aby ses tam po smrti zase dostala.Nehodlám si kvůli vašim hrám nechat utéct tvoje vědomí."odvětí.Asi blbnu, jelikož...já si tu s něčím povídám o smrti? A co to vůbec je za hlas? Asi jsem magor, jelikož stát se mi tohle před rokem, tak zešílím.Tenhle svět je asi komplikovanější než ten, kde jsem žila předtím.Tady je možný snad úplně všechno.,,Všechno zase ne.Ale nezabývej se tím, kdo jsem.Nejsi schopná to pochopit, dokud jsi člověk.",,Čteš mi myšlenky?"vyhrknu pobouřeně.,,Když tomu chceš říkat takhle."odvětí suše.,,Nechci tě ve svojí hlavě.Vypadni!Nebo tu hodláš být věčně?"dopálím se.,,Věčnost je moc dlouhý čas.A jenom já dohlédnu na jeho konec.A dávej si pozor, máš návštěvu.",,Koho?"podivím se.Ale pan tajemný je už pryč.

Dveřma do pokoje uvidím, jak se přes podlahu natáhl něčí stín.Někdo zřejmě seděl v okně, ale nebylo poznat kdo to je.Meč jsem měla na posteli, ale po ruce byl stojánek s noži.Jeden, ten největší jsem vytáhla a pomalu se blížila k pokoji.Někdo seskočil tiše na zem a někam popošel.Vsadila jsem na překvapení a rychle skočila do pokoje s nožem v ruce.Než jsem stačila cokoliv udělat, někdo mě zespodu praštil do loktu.Rána nebyla silná, ale překvapením jsem upustila nůž.Přimáčknul mě ke zdi.Bylo to dílem ani ne jedné vteřiny a když jsem se probrala z úžasu, uviděla jsem Kakashiho.To mě do užasnutí znovu ponořilo a hned jsem cítila, že začínám rudnout.,,Kakashi!"vykoktám užasle.On vypadá neméně překvapeně jako já.,,Tak je to pravda."hlesne.Konečně mě pustí a o krok ustoupí.Nevěřícně si mě prohlídne a očividně se snaží o svůj obvyklej, kliďáckej výraz.Ale nejde mu to.,,Šíří se to rychle."utrousím pořád trochu zaraženě.V hlavě mám jako hřebík zabodnutý to, co mi řekla Sakura.Chvilku je ticho.,,Mluvila se mnou Sakura."řekl jako by mi četl myšlenky.Skoro se mi podlomí kolena.Cítím, že mi krev stoupá až do hlavy a já se červenám.,,Asi vím o čem......omlouvám se.Kdybych věděla že se vrátím, neřekla bych to."koktám.,,Proč se omlouváš?"podivil se.Zvednul ruku a odhrnul mi z tváře vlasy, který mi tam napadaly když jsem ho zkoušela překvapit.Tímhle mě málem dostal, cítím zase to mravenčení v břiše.Druhou rukou mi sjel k pasu a trochu mě přitáhnul.Je těžký popsat co jsem v té chvíli cítila, každopádně to se mnou pěkně cvičilo.,,Myslela jsi to vážně?"zeptal se.Odpovědět? Ani nápad, nebyla jsem schopná slova.Tak jsem jenom kývla.Zasmál se.,,Tak se dívej."řekl, ustoupil a vztáhl ruku na svoji masku.Nadechla jsem se.To si ji fakt sundá?Doufám že jo.....bože prosím ať si ji sundá!

Vážně to udělal.Do poslední chvilky jsem tomu nevěřila a výsledek mě dost překvapil.Realita byla mnohem lepší, než představy, o kterých jsem polemizovala s Hinatou.Bavily jsme se, že možná nosí masku protože je škaredej, ale teď vím, že to není pravda.Nevím, proč ji nosí, každopádně dělá chybu.Znovu se usmál - tentokrát to bylo poprvé, co jsem u něj viděla smích jinde než v očích.,,Pořád tě to drží?"zeptal se.,,Víc než předtím...."hlesnu fascinovaně, ale hned bych se praštila.Já bych měla napřed přemýšlet než něco řeknu a ne takhle plácat to první co mě napadne!Sice jsem řekla jenom holou pravdu, ale jde o to jak jsem ji řekla.Tentokrát to bylo docela rychlý.Postoupil dopředu a znovu mě chytil kolem pasu.Než jsem se nadála políbil mě.Hned jak jsem se vzpamatovala, zapojila jsem se.Na tohle jsem přece čekala, tak si to nenechám ujít.I v téhle chvíli jsem vnímala tu zvláštní vůni.Určite to bude Old Spice....ať je to cokoliv, voní to úžasně =D.Na chvíli přestal a podíval se na mě.,,Snad ti to nevadí."ušklíbl se.,,Mělo by?"odvětím s pobaveným výrazem.,,Nerad bych byl za úchyla.Přiznávám že jsem trochu ujetej, ale až tak....."zasmál se.,,Trochu ujetej!" tohle mě pobavilo a rozesmála jsem se.,,Na tom není nic vtipnýho."bránil se.,,Jasně že není."ujistím ho, ale pořád bojuju se smíchem.Trochu ujetej....to je opravdu hlod hodný Kakashiho.,,Nech toho."poručil pobaveně a dloubnul do mě.,,Šikana!"vypísknu.Protočí očima.Na chodbě se ozve rachot.Kakashi to zaregistruje a rychlým pohybem ustoupí za dveře.Už předem vím kdo to je - takovej bordel dělají jen dva lidi.A jelikož první už tu dnes byl, může to být jenom ten druhej blonďák.

,,Yumi!"zavřeštěl Naruto a rázem jsem se znovu octla v železném sevření.Že bych jim tak chyběla? Ani bych to neřekla.,,Nedělej, že se ti stýskalo."popíchnu ho.Zatvářil se ublíženě.,,Jsi přece moje kamarádka.A já mám svoje kamarády rád."prohlásil.,,Ty seš taky můj kamarád, Naruto."odvětím a znovu ho obejmu, tentokrát ale po svém, abych nepřišla i o zbytek žeber.,,Jaký to bylo, bejt mrtvá?"zajímalo ho.,,No...."podívám se na něj.Zvědavě mě hypnotizoval modrýma očima.,,Nevím....bylo to jako usnout a znovu se probudit.Jak ti to mám vysvětlit, ani to nejde!"bráním se.,,Dobře dobře, a viděla jsi něco? Mluv mluv mluv!"pobízel mě.Zase je moc akční.,,Neviděla jsem nikoho a nic, Naruto."rozesměju se.,,Aspoň něco jsi vidět musela."trval na svém.Zamyslím se.,,Nic jsem neviděla.....ale změnilo mě to, hodně."vymýšlím si.,,A jak?"nechápe.,,Prošla jsem životem a smrtí a teď se občas měním na krvežíznivou bestii, která nemá slitování.Je to desetkrát horší, než když se mi aktivuje pečeť, tomu věř."ujistím ho.Vyděšeně se na mě podívá.Já vím, je to ode mě hnusný, ale za chvíli by mi zas lezl krkem a já na něj nechci být nepříjemná =D.Vyvalím oči a chytím se jednou rukou za noční stolek.,,Můj bože..."vyjeknu.,,Co je?!"lekne se.,,Už je to zase tady..."odvětím.Kouknu na něj.,,Krev...chci krev.Naruto!!"křiknu.,,Whoáááá!!"zaječí a vyběhne ze dveří.To už je na mě moc.Plácnu sebou o zeď a hlasitě se rozesměju.,,Tohle bys neměla dělat."ozve se pobaveně Kakashi.,,Naruto se nechá snadno takhle oblbnout.Teď to budeš mít na triku."prohlásí.,,Aspoň bude legrace."ušklíbnu se.Taky se zasměje.,,Musím jít."hlesne.Lehký polibek na rty a je pryč.Svalím se na postel a zasněně koukám na strop.To bylo úžasný! Ani se mi tomu nechce věřit.Otevřou se dveře a kdosi se vřítí do pokoje.Je to náš milý blonďáček modrooký obecný.,,Ty sis ze mě udělala legraci!"obviní mě.,,Jak jsem to mohla udělat, já nemrava!"leknu se.Naruto popadne polštář a přetáhne mě jím.,,Tos neměl dělat!"křiknu a popadnu jiný.Vzápětí se rozpoutá polštářová bitka.Dostanu ho! =D
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 41

29. ledna 2009 v 13:55 | Rin-chan |  Deníček
Nová šance

Něco mě probralo, nadechla jsem se.Všude byla tma - neviděla jsem ji, ale cítila.Prostupovala mě, byla jsem její součástí.Něco mi napovědělo, že jsem na druhé straně zdi, v husté, vlnící se prázdnotě.Znovu jsem se nadechla.Všechno moje bylo mrtvé, neměla jsem nic, nic ze mě nezbylo, jenom moje myšlenka....ale jaktože potom dýchám?Něco jsem ucítila, něco slabého zvenčí, ale přesto tak silného, že mě to upoutalo.Znovu jsem pocítila hluboký nádech.Necítila jsem se špatně, vlastně jsem byla povznesená, ale něco mě nutilo jít za tím neznámým, co mě jako by volalo.Připadala jsem si jako dítě, utíkající motýlem.Nehýbala jsem se, neměla jsem čím, ale přesto jsem měla pocit, že se pohybuju.Je těžké představit si, že nevidíte nic, protože nemáte oči.Necítíte nic, protože nemáte tělo.Ale přesto můžete myslet a vnímat okolí.Něco mi řeklo, že jsem na hranici zdi.Zaváhala jsem, moc se mi pryč nechtělo.Bylo tu ticho a bezpečí, přemýšlela jsem, jestli dál následovat to něco, co mě volalo.V tu chvíli mi to ale dalo tak silný impuls, že moje pochyby byly ty tam.Stačilo na to jenom pomyslet, a za pomoci toho cizího jsem prošla tuhou, ale přesto tekutou stěnou někam pryč.Rázem mi byla zima a jako bych začala znovu cítit svoje hmotné tělo.Byl to podivný a upřímně řečeno nepříjemný pocit.Něco mě tahalo pořád pryč....

Otevřela jsem oči.Okamžitě mě do nich píchl chlad, světlo a vzduch.Hned jsem je musela zase zavřít.Cítila jsem se nepohodlně, jako bych ležela na oblázcích, ale byla to jen moje kůže.Oproti té volnosti, jakou jsem měla předtím jsem se teď cítila sevřená, stažená do nějakého pouzdra, které mělo být mým tělem.Snad až nezdravě silně jsem vnímala vlhkost v puse, jazyk mě studil.Prostě mi bylo, jako bych měla všechno nové a nebyla na to zvyklá.....takhle se asi cítí člověk, když se narodí? Je to aspoň podobný? Znovu jsem se pokusila otevřít oči, ale jenom jsem zamžourala do šera, prostě to nešlo.Zhluboka jsem se nadechla a ucítila látku na sobě.I něco tak samozřejmého jako oblečení mi teď na těle vadilo.Ruce a nohy jsem měla strašně slabý.Uslyšela jsem hlasy.,,Yumiko, jestli vnímáš zkus kývnout."řekl kdosi.Kývnout, to se řeklo, ale já jsem jaksi nevěděla jak na to.Konečně jsem s velkým úsilím pohnula hlavou.,,Dostala jsi nové tělo.Možná se teď cítíš trochu zmateně a nepřirozeně, ale zvykneš si.Bude ti chvíli trvat než rozcvičíš hlasivky a budeš mluvit jako dřív, a asi hned nebudeš běhat.Snažil jsem se zachovat ti tvoje techniky a kekkei genkai, takže by jsi to měla ovládat jako dřív."mluvil na mě.Pak mě kdosi zvednul a někam nesl.Ucítila jsem změnu vzduchu, jak přešel do jiné místnosti.Pak mě někam položil, asi do postele.Všechno tak tlačilo, jako bych všemu úplně odvykla.,,Spi."řekl hlas.Poslechla jsem ho.

Když jsem se pak probudila, cítila jsem se o něco líp.Otevřela jsem oči a povedlo se mi udržet je otevřené - ne sice úplně, ale viděla jsem.Ani jsem vlastně nechápala, co se se mnou stalo.Rozhlížela jsem se, ležela jsem v menším pokoji a bylo tu docela šero.Na sobě jsem měla jenom dlouhý bílý nátělník a kraťasy.Chtěla jsem se zvednout, ale cítila jsem se strašně slabá.Chtěla jsem na někoho zavolat, ale slova mi šly jenom těžko.Vzpomněla jsem si, co mi říkal ten hlas, takže v podstatě se budu muset naučit mluvit.To nebude tak složitý, stačí jenom rozcvičit hlasivky.Je mi přece patnáct, už nejsem batole a vím jak na to.Začala jsem jednoduchou abecedou, kterou jsem odříkala asi sedmkrát za sebou.Šlo to napřed z tuha, ale pak se to zlepšilo.Když jsem byla schopná odříkat abecedu, vrhla jsem se na slabiky.Po nějaké době, tipovala bych pár hodin, už jsem docela slušně odříkávala celý slova.Oči už se mi taky zlepšily a s nima i nálada.Pořád jsem sice nově cítila každou část svýho těla, ale odeznívalo to - začala jsem si zvykat na svoje ,znovuzrození', který jako by pro mě teď najednou bylo nepřirozený....jako bych se odněkud, kam doopravdy patřím vrátila někam, kde v podstatě nemám být - nejde to moc dobře říct.Když jsem se ale znovu narodila, musela jsem předtím umřít.Hlavou mi bleskly vzpomínky na mou vlastní smrt a upřímně řečeno mě popadl panický strach.Skoro jsem se rozbrečela, bylo to hrozný, a ta bolest....už to nechci nikdy zažít!Kdyby mě nechali spát, měla bych to už za sebou a byla napořád v pohodě.,,Nechali .....spát..."řeknu si pro sebe.To zní tak...mysticky.

Do pokoje kdosi vešel.,,Jak se cítíš?"zeptal se.,,Sasuke?"vymáčknu se.Mluvím docela pomalu a myslím, že než získám cvik tak to chvíli potrvá.Přikývnul.,,Trénovala jsi mluvení, jak vidím."řekl.Zkusila jsem se posadit a kupodivu se mi to tentokrát povedlo, i když se mi třásly ruce.,,Moc se nevysiluj, máš ještě slabé kosti.Musíš je nechat v klidu se dotvořit.Až se trochu zotavíš, Juugo tě doprovodí do vesnice."vysvětloval.,,To ty jsi mě oživil proč ?"vyhuhlám trochu slabomyslně.,,Ty jsi mi pomohla, tak jsem ti to oplatil.S týmem Hebi jsme tě přivedli zpátky, ale neber to jako projev přátelství.Dlužil jsem ti to, protože tě zabili kvůli mě.Do Konohy se nevrátím, Kabuto žije.Ale zatím, aby mi Listoví dali pokoj jim tam pošlu tebe, to je zaměstná.Teďka spi, já už tě znovu oživovat nebudu.Jestli zase chcípneš, budeš mít smůlu.Už si nehodlám znovu takhle vypumpovat chakru.Zítra tě Juugo odnese."prohlásil a pak se vytratil.Je to syčák, ale umí uznat, že to bylo kvůli němu.Aspoň cítil nějakou vinu.I když nevím, jestli jsem mu vděčná nebo ne.Přece jenom tam na druhé straně byl takovej klid......

Příští den mě Juugo skutečně odnesl, jak mi Sasuke slíbil.Zabalili mě do cestovního pláště a Juugo mě celou cestu nesl, protože jsem ještě nedokázala používat nohy.Po cestě jsem měla hodně dotazů a Juugo mi na ně odpovídal.Ke svému zklamání jsem zjistila, že pečeť mi zůstala.Není sice vidět, ale byla zažraná tak hluboko, že nešla odstranit.Ale snad teď bude ovladatelnější.Sval na noze, který mi Sasuke kdysi poškodil chidori se v podstatě taky zachoval.Jediná viditelná změna asi byla, že mi chyběl piercing v nose, ale to zas tak velká vada není.Propíchnu si to znovu, že jo.Juugo mě vysadil dokonce až u mě doma.Pak se rozloučil a uháněl zpátky za Sasukem.Přemýšlela jsem, co asi řeknou všichni, až si k Tsunade napochoduju živá....

-------------------------------------------------------------------------------------------------------


Asi den jsem strávila jenom v posteli, nemohla jsem chodit.Když jsem se o to pokusila, upadla jsem vedle postele.Nakonec se mi to ale, při stálém přidržování se skříňky povedlo.Šlo to z tuha, připadala jsem si jako důchodce, pěkně jednu nohu za druhou.Než jsem se doplazila do kuchyně, trvalo mi to asi půl hodiny.Mezitím jsem si pro sebe pořád něco mlela, takže řeč už jsem měla docela pěkně rozcvičenou.Po dvou hodinách jsem si konečně připravila něco k jídlu, protože se mi už hlady kroutil žaludek.Všimla jsem si, že už nemám vlasy zhruba do půli zad, jak jsem to měla před ,smrtí'.Teď mi sahaly až po pas a upřímně řečeno, neslušelo mi to.Sasuke a spol to asi trochu přehnali.Jelikož ruky už jsem měla docela v pohodě, vzala jsem nůžky a šlo to dolů na původní délku.Taky jsem zatla zuby, našla si jehlu a znovu si propíchla levou stranu nosu.Vyslzely mi u toho oči, zvlášť když jsem si do dírky nasazovala novej piercing, ale přežila jsem to.Teď už jsem to byla znovu já.....i když ne tak úplně, aspoň na povrchu jo.Další dva dny jsem potom strávila doma, kde jsem chodila pořád dokolečka jako idiot a u toho si předříkávala básničky.A čtvrtý den po návratu už jsem byla připravená vyrazit ven.Jako první mě napadlo zavolat Brodymu - aspoň mu to vrátím, pitomečkovi.Sáhla jsem po mobilu (musela jsem ho dát na nabíječku, neměl vůbec šťávu ) a vytočila jeho číslo.Chvíli to zvonilo, až to konečně kdosi vzal.,,Ano?"ozvalo se váhavě na druhém konci.,,Brody...to jsem já....prosím nevyšiluj, jenom přijď co nejdřív ke mě domů.Sám."vyhrknu co nejrychleji dovedu a pak zavěsím.V tu ránu znervózním - přece jenom nejsem Brody, abych si tak v klidu vstávala z mrtvých.....

Zanedlouho klapnou dveře a ozvou se něčí kroky.Nadechnu se a jdu příchozímu naproti.Hned jak se objevím ve dveřích kuchyně se Brody zarazí.,,Yumi?"zeptá se nejistě.,,Jo, jsem to já."přisvědčím.,,Jak to, že jsi živá?"podiví se.,,Neboj, nejsem stejná jako ty.Teď už mám jenom jeden život - Sasuke mě oživil."usměju se.Brody se začne hlasitě smát.,,Čemu se tlemíš?"okřiknu ho.Pak si ale všimnu, že se mu lesknou oči.,,Ty jseš fakt blondýna,"prohlásil.,,Víš sakra, kolik lidí si kvůli tobě vybrečelo oči?"nato mě obejmul.,,To bych ani nemyslela."utrousím.,,Divila by ses....je masakrácký, že seš zpátky!Bylo jasný, že tebe se jen tak snadno nezbavím!"rozesmál se.,,Dostala jsem nový tělo, je to hrůza si zvykat, ale dám to.Bereš to docela v pohodě....no i když, ty už to máš za sebou snad stokrát."ušklíbnu se.,,Já po sobě aspoň nenechávám tělo, to znamená, že nejsi ekologická kunoichi."rejpe.,,Tělo?"nechápu.,,No.....se všema to asi šlehne až se ukážeš, jelikož tvoje první tělo teď leží tam, kde obvykle lehávaj neživoly."vysvětlil.,,Cože? Po mě něco zbylo?!"leknu se.Něco zbylo...poslední dobou mám fakt podivný fráze.,,No jéje.Asi by jsi měla uvést věci na pravou míru a pořádně sebou hodit, jelikož zítra máš mít pohřeb."směje se.To je další super gól! ,,Ale já nevím, co mám dělat.Jak se jenom tak můžu ukázat na ulici? Vždyť předemnou každej uteče."povzdechnu si.,,Jestli chceš, můžu jít za tvojí mámou a všechno jí vysvětlit.Tím ti nachystám pole a pak to budeš mít snazší."nabídl se.,,To by bylo super, nepotřebuju aby ji trefilo sotva mě uvidí."souhlasím.Chvíli na mě kouká.,,Vypadáš jinak....jako i uvnitř."hlesne.,,Jsem jiná.....je to divný, ale cítím sílu."odvětím tiše.Aniž bych nad tím přemýšlela, zvednu dlaň a nechám z ní vyrůst vysokej, úzkej špalek.Roste pořád výš a výš a kroutí se jako žížala.,,Mokuton mi zůstal.Mám pocit, že se mi teď otevřely nový možnosti.Je to zvláštní, nikdy jsem se necítila tak nabitá chakrou, ktrá jenom čeká na to, až ji použiju...."vysvětluju.Usměje se.,,Tak nikam nechoď, jdu za ní."poručí a vyskočí z okna.

Yumiko's Diary 40

29. ledna 2009 v 13:54 | Rin-chan |  Deníček


Smrt

Sasuke mě po cestě učil využívat schopnost démonických očí.Jestli si pamatujte, patří to k pečeti.Oči zčernají a zmatní a vy dovedete říci úplně všechno o předmětu, kterého se dotýkáte.Sasuke mi vysvětlil jak na to a pak jsem mu musela ukazovat, jak už to ovládám.Nechal mě podržet jeho meč.Oči náhle neviděly to, co bylo před nima, ale příběh zbraně co jsem držela.Fascinovaně jsem sledovala jak se členové Kusanagi klanu pokoušejí tímhle mečem zničit osmiocasého démona, Yamata no Orochi.Ten jim ale meč vzal, vstřebal jeho sílu a stal se neobyčejně mocným.Potom se mu meč při souboji s Kyuubim zlomil a ztratil se.Až pak ho znovu našel Orochimaru, později ho věnoval Sasukemu.Když jsem Sasukemu pověděla co jsem viděla, ušklíbnul se.,,Už ti to jde.",,A to co vidím, to je skutečná historie toho předmětu?"zeptám se.,,A co jiného by to bylo?"odsekne trochu výsměšně.,,Nevím."přiznám.Pak jsem to zkoušela ještě na jiných věcech a skutečně to šlo.Zajímavý, to se může hodit.

,,Jsme na místě."oznámil Sasuke, když nás pohltil stín obrovského skalního úkrytu.Trochu jsem znervózněla, ale nechtěla jsem nic říkat.,,Listoví už jsou nám v patách, tak sebou hodíme."pronesl.,,Cože?"vydechnu.,,Hledají tě.To tě nenapadlo hlupačko?"zavrčel.Pak se znovu rozhýbal a prošel velkým, temným otvorem dovnitř.Nezbylo mi nic než ho následovat.,,Pořád se mi to nelíbí...."špitnu, když jdu opatrně za ním temnou chodbou.,,To po tobě nikdo nechce."odtuší.I když nejsme zrovna kamarádi, uklidňuje mě jeho přítomnost.Věřím, že je tak dobrej ninja že mě fakt nenechá umřít nebo něco podobnýho.Vzpomněla jsem si, když jsem jednou zašla s kamarádkou ke kartářce.Ani jedna na to nevěříme, ale šly jsme tam jen tak ze zábavy.Kamarádce řekla, že se nikdy nevdá a mě že umřu dvakrát.Pozitivní babička, i když trochu nereálný.S vyjímkou Brodyho každej umře jenom jednou.,A u mě to možná bude dřív než si myslím' napadne mě pobaveně a trochu se uchichtnu.,,Vidím, že je ti veselo."utrousí pan vysoký.,,Promiň."písknu.Dál pokračujeme mlčky.Sasuke se zastaví.,,Co je?"zašeptám.Naznačí že mám být ticho.,,Něco tady nehraje...."zavrčí a rozhlídne se.Pak se jakoby lekne.,,Uskoč!"křikne.Skoro okamžitě uskočím zpátky do chodby, mezitím co on se odrazí dopředu.Skoro v tu samou chvíli se z pravé stěny s rachotem vynoří obrovský had s rozevřenou tlamou a dopadne na zem zrovna tam, kde jsme před chvílí stáli.,,Ví o nás!Utíkej za mnou!"poručí Sasuke, otočí se a utíká dál do temné chodby.Vyrazím za ním a mám co dělat abych ho stíhala.,,Jakto?"vyhrknu.,,To bych taky rád věděl."zasyčí.Vběhneme do většího prostoru.Zastaví se, popadne mě kolem pasu a uskočí do středu místnosti.Z chodbičky se na nás vyřítil ten velkej had a jeho tlama zaklapla naprázdno.Sasuke mě pustí a ukáže k jedné ze stěn místnosti.Přikývnu, přiběhnu ke zdi a kleknu si.Začnu sealovat, abych udělala naučené jutsu.Sasuke stojí uprostřed a vyhlíží Kabuta.Ten na sebe ovšem nenechal dlouho čekat.

Pomalu se objevil v šeru proti Sasukemu zrovna ve chvíli, kdy jsem dokončila pečetě.Kývla jsem na Sasukeho, zvedla se a přišla trochu blíž.,,Jdeš mě zabít?"zeptal se Kabuto.,,Co myslíš."odvětil Sasuke chladně.,,A dokonce máš i pomocnici."obrátil se na mě.Jedno z očí patřilo Orochimarovi, a to mi teď roztřáslo kolena.I když to už nebyl on, pořád to mělo jeho výraz a ten mě vždycky úplně drtil.,,Nemusel jsi do toho tahat i ji.Je mi opravdu líto, že Tsunade, která už tak vytrpěla dost teď přijde ještě o dceru."usmál se.Sasuke ustoupil dozadu.,,Yumi, můžeš."promluvil.Sepnula jsem ruce a sousředila chakru, kterou jsem shromáždila pomocí pečetí.Kolem Kabuta se objevil souměrný, tenký kruh zářící růžovým světlem.,,Zkoušíš mě spoutat?Nebuď směšná! Sasuke myslel jsem, že jsi chytřejší.Holka na její úrovni mě nemůže udržet spoutaného."zasmál se.,,Nebuď si tím tak jistý."odpověděl Sasuke a začal opatrně vytahovat svůj meč.,,Přišel jsem tě zabít, takže nepřipouštím chyby.Nenechal bych jí tenhle úkol kdybych věděl, že tě neudrží."dodal.Kabuto trochu znejistěl a podíval se na mě.Pak se rozběhl a zkusil vyskočit ven.Když zjistil, že se přes kruh nedostane, zatvářil se jako kluk, kterej zjistil že je adoptovanej.,,Jak jsi to udělala?!"zakřičel.,,Trénink."usměju se.Sasuke už meč vytáhnul a teď se celý rozzářil probíhajícími náboji elektřiny.,,Zrádče!"zavřeštěl Kabuto.,,Chcípni."zavrčel Sasuke.Blesky ovinuly jeho meč, celý prostor nabily energií ze které bolela hlava.Teď to hlavně nezkazit, proto jsem se zkoušela co nejdřív soustředit na kruh kolem Kabuta.Ten usoudil, že se musí dostat ven.Zasealoval a vedle mě se objevila hromada malých, ale smrtelně jedovatých hadů.Tohle byl taky jeden z důvodů, proč jsem tady byla já.Sasuke čekal, že na mě Kabuto zaútočí, proto mi řekl co dělat.Poprvé jsem se pokusila aktivovat úmyslně prokletou pečeť.Cítila jsem změnu chakry, jak se mi prodlužujou vlasy a po kůži se mi rozbíhají značky.Bolelo to, ale bylo to snesitelnější než když se to aktivovalo úmyslně.Když mi ze zad vyrazila černá křídla proměna byla kompletní.Trochu jsem vykřikla, když mi protrhly kůži na zádech, ale jutsu jsem udržovala.Teď mě klidně můžou uštknout, moje tělo je proti nim imunní.

Sasuke se rozběhnul.Zmenšila jsem okruh kolem Kabuta a zesílila sevření.Bolestivě jsem pocítila hadí kousnutí na kotníku, ale nenechala jsem se tím vyvést z míry.Napřáhnul meč obklopený blesky a vší silou ho zaseknul do Kabutova těla.Skoro v té samé chvíli vběhla do mísnosti skupina z Listové.V rychlosti jsem uviděla Nejiho - ten nás zřejmě našel - Kakashiho, Kibu a jeho tým, Sakuru s Narutem a nějakou ANBU partu.Když uviděli co se děje, zastavili se jak opaření a Sakura vykřikla.Kabuto upadnul na zem, polovina jeho těla byla k nepoznání od lidského - zakrvácená, rozervaná na kousky.Nechala jsem zmizet kruh a rychle vyskočila z klubka hadů co mě obklopovalo.,,Sasuke!"vykřiknul překvapeně Naruto.Ten ale stál, celý od krve a spokojeně si prohlížel Kabutovy ostatky.Povolila jsem pečeť a vrátila se do normálu.,,Yumi!Jsi v pořádku?!"ozvala se Sakura.,,Jasně!"odvětila jsem.Ovšem předčasně a poněkud chybně.

Vůbec nic jsem nezaznamenala, takže jsem nestihla ani uskočit ani uhnout.Všichni sebou najednou trhli směrem ke mě.Sasuke se ohlídnul a jeho oči se rozšířily překvapením.,,Kabuto ne!"uslyšela jsem Kakashiho výkřik.Než jsem stačila pochopit co se vlastně děje, ucítila jsem ostrou bolest.Zezadu mě něco probodlo.Cítila jsem, jak meč proniknul kůží, pak jak se zaříznul do svalu a razil si jím cestu.Cítila jsem každý milimetr rozříznuté tkáně.Meč přišel do styku s nějakým orgánem, asi srdcem a projel ho naskrz.Narazil na jedno ze žeber, zřetelně jsem cítila jak zapraštělo, a vyjel ven.Leknutím, bolestí a vyděšením jsem hlasitě zaječela.Cítila jsem, že se mi do pusy hrne krev, která naplňovala i můj hrudník.Byla teplá a nechutně slaná.Meč se pohnul, pootočil a ránu tak rozšířil.V životě jsem nepocítila větší bolest.Když vyjel ven myslela jsem, že zešílím, jelikož mi znovu rozřezával ránu a to bylo jako když se do otevřené rány říznete ostrým nožem.Klesla jsem na kolena a přiložila si ruku na prázdnou, krvavou díru.Krev se z ní řinula velkým proudem a já cítila, že zároveň s ní se mi ze žil vytrácí život.Za sebou jsem uslyšela slabé bouchnutí, jak se Kabuto vypařil.

Místnost se rázem naplnila křikem a všichni kromě Sasukeho, kterej se někde ztratil se hrnuli ke mě.Zhroutila jsem se na bok.Rána pálila a štípala a kolem ní mi pulsovala živá, ostrá bolest.V puse jsem cítila hodně krve, která se tlačila ven koutkem mých úst.První u mě byla Sakura.Klekla si a se slzama v očích se pokoušela zastavit mi krvácení.Trpěla jsem, bylo to fakt bolestivý.Myslím, že to šlo i přes plíce jelikož jsem cítila, že mi při nádechu bublá v hrudi, jako by tam byla voda.Ale byla to krev.,,Sa---sakuro.."s ohromením jsem cítila, že když zkouším mluvit, dusím se.,,Tiše, pracuju na tom."ujistila mě skoro hystericky.,,Šlo to -- přes srdce---."vydechnu.Sakura si rychle utřela oči a pokračovala ve snaze.Ale já jsem i přes to věděla, že je to marná snaha.Tohle nespraví, ani ona.,,Yumi!"vydechl Kakashi.Naruto jenom nevěřícně zíral a pak začal rozzuřeně vykřikovat dost sprostý nadávky.Bolest se stupňovala a mě začaly bolet oči.Chtěla jsem je zavřít.Vnímala jsem najednou spoustu vjemů - zimu, tvrdou zem, hluk a podivnou vůni.A do toho tu bolest.Bylo to dílo asi minuty, ale mě se to zdálo mnohem delší.Byly to okamžiky, kdy už jsem si zoufale přála umřít, aby byl konec té hrozné bolesti.Sakura to jen oddalovala když mě léčila, ale stejně by tomu nezabránila.Už jsem nemohla skoro ani dýchat přes všechnu tu krev.,,Nech toho --- prosím...."zachrčela jsem.Ať mě nechá umřít, to mi pomůže nejvíc.Sakura se zarazila a její oči znovu zvlhly.,,Yumi!"vykřikla.,,Už to----už to nebolí...."zalhala jsem.Ve skutečnosti to bylo čím dál horší.Pak jsem se podívala na Kakashiho.,,Řekni mu to-----pros----pros..."nešlo to doříct.Rozkašlala jsem se, každý zakašlání bolelo k zbláznění.Oči mi ztěžkly úplně, krev mi zalepila krk.Už se nešlo nadechnout.Tolik věcí jsem nestihla říct.,,Nezavírej oči!"slyšela jsem ještě.Pak mnou projela silná křeč, zkusila jsem se nadechnout, ale už to nešlo.A potom, jako když náhle usnete pominula bolest.....a s ní i všechno kolem.....

Yumiko's Diary 39

29. ledna 2009 v 13:53 | Rin-chan |  Deníček
Dohoda


,,Neměla jsi tam chodit sama.Kdyby tě Kakashi nenašel, mohla jsi umřít."čertila se Tsunade, když jsme jí pověděli o průběhu mise.Měla jsem zrovna depku, jelikož bylo zamračeno, mě bolela hlava a ještě k tomu jsem dostala krámy.Deprese, že nikdy nebudu moct být s Ním měla jedinečnou příležitost mě dorazit a taky toho využila a nenechala na sebe dlouho čekat.Nebylo tedy divu, že jsem se tvářila jako bych žvýkala šťovík.,,Příště řekni někomu, ať jde s tebou."rozhodla.,,Vyřešila jsem to."namítnu kysele.,,Mohl tě zabít.",,Ale nezabil."pokrčím rameny.Nevěřícně zavrtí hlavou.,,Co to s tebou je, to je ti to snad úplně jedno?"Sakura a Naruto na mě vyděšeně koukaj, Kakashi se tváří jaksi neutrálně.,,Není mi to jedno, ale tak už se to stalo a dopadlo to dobře.Konec, tečka."zavrčím.,,Uvědom si, s kým mluvíš."zamračila se.,,Uvědomuju si to."opáčím.,,Co se to s tebou stalo?Poslední dobou už jsi byla normální a milá a už to zase začíná?Jestli se nebudeš chovat slušně, pošlu tě zpátky!"postrašila.Samozřejmě to nemyslela vážně, řekla to jen aby mi něčím pohrozila a bylo to poznat.Jenže já jsem se rozhodla, že budu spratek.,,Fajn.Pošli."ohrnu nos.Otočím se na podpatku, vyjdu ze dveří a ostře jimi prásknu.Docílila jsem tím toho, že Olmě stoupnul tlak a to je pro mě docela uspokojivý výsledek.


Odpoledne jsem vyšla trénovat a Tsunade přišla za mnou.,,Proč se tak chováš?"zeptala se.,,Jak?"odvětím.Sedím na bobku, dlaň nataženou před sebou a pomalu na ní vytvářím dřevěnej jehlan.,,Zase začínáš být drzá, otrávená a urážlivá."upřesnila.,,Mám špatnou náladu."odseknu.,,To je vidět."hlesla, oči upřené na mou dlaň.,,Už s tím docela umíš zacházet."pochválila mě.,,Ani ne.Umím jenom pár věcí."odvětím.,,Není tu nic, co bych měla vědět, že ne?"rejpe.,,Ne.Zdá se ti snad, že o něco přicházíš?"nechtěla jsem být úmyslně drzá, ale moje zkažená nálada z celýho dne mi umožňovala být tak otravná, jak jen to šlo.,,Mluv se mnou slušně!"vyjela.,,Mluvím."hlesnu.Chtěla ještě něco namítnout, ale jenom zavrtěla hlavou, otočila se a odešla.Navztekaně vyskočím a praštím rukou do země.Skoro okamžitě z ní vyroste asi metrovej strom.Otočím se a kopnu do něj tak, že se přelomí v půli a dopadne na zem.,,Sakra už!"odplivnu si a podívám se za Tsunade.Ani nevím, jestli jsem naštvaná na ni nebo na sebe.,,Vidím, že si rozumíte jako matka s dcerou."ozve se za mnou ironicky.Poznám ho ještě dřív, než se ohlídnu.Sasuke.,,Co tady děláš?"zavrčím.,,Nemluv se mnou tady tím tónem."opáčí.Hned se srovnám.,,Promiň."řeknu.,,Půjdeš se mnou."rozhodne.,,Co? Proč?",,To ti řeknu potom."odvětí.,,Já bych to rád slyšel teď."ozve se odněkud.,,Co ty tady děláš?Pořád se motáš někde, kde nemáš."zabručí Sasuke.Kakashi se objeví předemnou tak rychle, že ani nevím odkud.,,Jsi ve vesnici.Z nás dvou jsi to teda ty, kdo tu nemá být."pronese.,,Ustup mi z cesty."zasyčí Sasuke.,,Nebo?"opáčí.V tu chvíli se Sasuke zadívá na mě.Dřív, než si stihnu uvědomit nebezpečí ucítím v hlavě jeho mysl.Znovu mě zatlačila do pozadí a chopila se uvažování za mě.Náhle mě přepadl strach.To Kakashi je můj nepřítel a snaží se zabránit tomu, aby mě Sasuke odvedl zpátky k mým opravdovým přátelům.Silná touha jít se Sasukem mnou zalomcovala.Nedošlo mi, že to neuvažuju já, ale on.Udělala jsem pár kroků vpřed a pak se rozběhla směrem k němu.Kakashi to uviděl, natáhnul se a chytil mě jednou rukou kolem pasu.,,Ne!"vykřiknu a snažím se mu vyprostit.Volání v hlavě se ozývá čím dál naléhavěji.Kakashi druhou rukou vytáhne kunai a malinko, skoro bezbolestně mě řízne do dlaně.Je to jenom malinká oděrka, ale zřemě kvůli ní se hlas v mé hlavě vytratí.Najednou nemůžu pochopit, proč jsem to udělala.,,Používat genjutsu na někoho, kdo se mu neumí ubránit, to ti vždycky šlo."pronese na Sasukeho adresu.Ten se jenom pohrdavě ušklíbne.,,Utíkej do vesnice, Yumi."řekne mi a rukou mě znovu postrčí někam dozadu.,,Snad s ním nechceš bojovat?"vykřiknu.,,To už není tvoje starost.Jdi!"vyzve mě.,,Ona nikam nepůjde."Sasuke sáhnul po meči.,,Jdi do vesnice, Yumi."zopakoval Kakashi.,,Hned.".Poslechla jsem ho a dala se do běhu.,,Jdeš špatným směrem."ozve se Sasuke.,,My jdeme tudy.".V tu chvíli se předemnou ze země vyrazí obrovský, tmavý had.Tak velkou potvoru jsem ještě nikdy neviděla.Vztyčil se, roztáhnul kápi na hlavě a zasyčel, až mi zalehlo v uších.


V ten okamžik se pohnul jak Kakashi tak Sasuke, oba směrem ke mě.Kakashi už byl asi dva metry ode mě, když musel uhnout dozadu před Sasukeho útokem.Vytáhnul kunai a zarazil tak Sasukeho katanu mířící na něj.,,Nechte toho!"křiknu.Když se pokusím jít k nim, zahradí mi cestu hadí ocas.Vytáhnu kunai s papírovou bombou a zabodnu ho do hada.Zamumlám odpalovací jutsu a vyskočím.Kunai exploduje a had hlasitě zasyčí.Dopadnu na zem a kouknu na něj.Někam zmizel.V tu chvíli je ale za mnou.Než stačím zareagovat, odrazí mě.Tak mě to překvapí, že ani nezvládnu správně doskočit a dopadnu celou silou rány na břicho.Jelikož jsem se i proletěla, byla to vcelku solidní pecka.Na chvíli se mi zatmělo před očima a zatočila se mi hlava.Bolelo mě za krkem a v zádech, takže jsem měla pocit že nezvednu ani hlavu.,,Jsi v pořádku?"křiknul Kakashi.Potlačím slzy a za silného píchnutí v páteři pohnu pravou rukou.,,Jo!"odpovím.Pak se nadechnu.Byla to fakt rána a já jsem to slízla nepřipravená.Konečně se přemůžu a přitáhnu ruce tak, abych se na nich mohla vzepřít.Teď mě píchne i někde mezi žebrama.Zvednu hlavu a skoro okamžitě mi projede bolest celou páteří.Ruce mi znovu trochu podklesnou, ale už to odeznívá.Konečně se mi podaří si kleknout.Opřu se o ruce a zakašlu, abych mohla znovu nabrat vzduch.Na trávě pode mnou se ale objeví krev.Sáhnu si dlaní na pusu a když ji zase odtáhnu, je špinavá od krve.,,Kruci."zamumlám.Krční páteř mám tak slabou, že sotva zvednu hlavu.Sasuke s Kakashim, kteří teď stáli proti sobě a pozorovali mě se oba zamračili.,,Tos přehnal."řekl Sasuke směrem k hadovi.,,Nevěděl jsem, že neumí dopadnout na nohy."zasyčí ten opovržlivě.Zatočí se mi hlava, tak se radši posadím.,,Jsem v pořádku....jenom jsem to nečekala."prohlásím a zkusím rozhýbat ztuhlý krk.,,Odejdi odtud, Sasuke."řekne znovu Kakashi.,,Odejdu.Ale ne sám."odpoví.V tu chvíli se za mnou vynoří jeho klon.Popadne mě za paži a chce zvednout, ale náhle zmizí.Za ním stojí klon Kakashiho s kunaiem v ruce.,,Budou bojovat naše klony, nebo my?"zavrčí Sasuke.Já se mezitím dávám do pořádku tou trochou medical ninjutsu, kterou umím.Konečně se cítím natolik líp, že se postavím a odpotácím k blízkému stromu.


Udělala jsem chybu.Odešla jsem z otevřeného prostoru na kraj lesa, abych se opřela.Ale ani já, ani bojující Kakashi jsme nepostřehli, že tu Sasuke není sám.Vedle mě se najednou objevil Juugo.,,Pojď s námi."řekne.,,Dobrovolně nebo ne."ozve se z druhé strany.Je to Suigetsu.,,Kakashi!"křiknu a pokusím se o útěk, ale Suigetsu je rychlejší.Chytí mě za ruku a Juugo si mě přehodí přes rameno.,,Máme ji, Sasuke!"křikne Suigetsu a mečem zlikviduje jeden z Kakashiho klonů, který měl za zády aniž by se ohlídnul.,,Juugo, pust mě!"křiknu na velikána a zabuším mu pěstma do zad.,,Promiň, nemůžu."odvětí.,,Nedělej scény."okřikne mě Suigetsu.,,Jděte!Jdu hned za vámi."zavelí Sasuke a zastoupí cestu Kakashimu.,,Já to zatím vyřídím tady.",,Jasně."zabručí Suigetsu.Pak se i se mnou rozběhnou někam pryč.Pokusím se zasealovat.,,Na to ani nemysli."upozorní mě Suigetsu a chytí mi ruce.Juugo se zastaví.Vytáhnu kunai a zkusím se bránit, ale Suigetsu mi ho vyrazí z ruky.,,Zřejmě to s tebou po dobrém nejde."prohlásí.A potom.....proč to vždycky řeší ránou do hlavy?!


----------------------------------------------------------------------------------------------------


Když se začnu probouzet, sedím opřená o strom.Slyším Sasukeho hlas a pak někdo stojí předemnou.,,Seš vzhůru?"zeptá se Suigetsu.,,Mohla jsem být celou dobu, kdybys mě nepraštil do hlavy idiote."zavrčím a chytím si intenzivně třeštící mozkovnu.,,Komu říkáš idiote, neměla ses tak kvedlat!"vykřikne.,,Já s tebou taky zakvedlám!"vyhrožuju.,,Mlčte."zavrčí Sasuke.Oba jako na povel ztichneme.,,Co je s Kakashim?"zeptám se.,,Je v pořádku, o něj ale teď nejde."odvětí Sasuke.,,A o koho?"zajímá mě.V ten okamžik ale přistane vedle Sasukeho někdo další.,,Okolí je čistý."zahlásí.Ihned s velikou radostí poznám o koho jde.,,Karin."zavrčím.,,Yumi."oplatí mi to stejným tónem a vražedně si mě přeměří.,,Snad po sobě nezačnete hned štěkat."pronese Suigetsu.,,Mlč!"okřiknem ho obě zároveň a vzápětí se vzájemně vraždíme očima.,,Mlčte všichni ať můžu mluvit, ubožáci."zasyčí Sasuke.Vstanu.,,Tak co po mě chceš?"zajímá mě.,,Chci zabít Kabuta."odpoví.Hrkne ve mě.,,Cože?!"vykřiknu.,,To mluvím tak potichu?"odsekne.,,A to chceš pomoct ode mě?"nechápu.Ještě jsem chtěla dodat, že je blázen, ale to bych byla já kdybych mu to řekla.,,Trochu ti ještě pomůžu s tvými dovednostmi.Půjdeme jenom my dva."vysvětlí.,,Ale...ale Kabuto....já umím sledovat rychlost, ale nikdy se jí nevyrovnám.Jestli na mě zaútočí, nikdy nestihnu uskočit!"chrlím.,,Pak tam budu já a odnesu tě z jeho dosahu.Jsem rychlejší než on."prohlásí.,,A proč já?Proč ne oni?"ukážu na jeho tým.,,Protože ty.Pokud Kabuta zabijeme, vrátím se do Konohy."prohlásí.To mě skoro dostane.,,Co?Vážně?!"vykřiknu.Přikývne.Uvědomím si, co by to asi pro všechny znamenalo, hlavně pro Sakuru a Naruta.Jedním z jejich velkých snů je, že se znovu dají dohromady jako tým.Udělám to, kvůli nim.,,Dáváš mi na to svoje slovo, že když se nám to povede, vrátíš se se mnou?"ujišťuju se.,,Sasuke!"vypískne Karin.,,Jistě."odpoví.,,Dobře.Pokusím se udělat co budu moct."souhlasím.Sasuke se ušklíbne.,,Tak to aby jsme se do toho dali.Měla bys trochu zesílit."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

O čtyři týdny později....


Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale Sasuke je fakt výbornej učitel.Je tvrdej to jo, a někdy to přehání, ale pod jeho velením jsem za čtyři týdny udělala takovej pokrok, jakej v Konoze za půl roku.Troufnu si říct, že bych na své pozici už měla šanci na slabšího chuunina.S Karin se pořád hádáme, zvlášť od té doby, co jsem jí ukradla ,místo'.Suigetsu totiž usoudil, že vařím líp než ona, proto teď jídlo připravuju já.A to ji pochopitelně neuvěřitelně vytáčí.Když Sasuke podrobněji prozkoumal moji půjčenou katanu, skoro se zhrozil.,,S tímhle bojuješ?"zeptal se.,,Moc s tím neumím, ale zatím mi to stačí."odpověděla jsem mu tehdy.,,To rozhodně nestačí."odsekl.Příští den byl až do večera někde pryč a když se vrátil, zavolal si mě.Dal mi nový meč, o poznání lepší než ten předtím.Vypadal pevnější a ostřejší, víc se lesknul a jeho čepel byla tak rovná a ostrá, že by přetnul i mouchu v letu a to tak profesionálně, že by ani trochu nevybočila z dráhy.Pouzdro bylo z lesklého, černě natřeného dřeva.Dal se vytáhnout a schovat tak tiše, že vidět to na kameře tak by si člověk myslel, že mu nejde zvuk.,,Sehnal jsem ti něco lepšího, s tou troskou by jsi na Kabuta moc velkej dojem neudělala."prohlásil Uchiha.,,Je úžasnej."ocenila jsem ho a prohlížela ze všech stran.,,Je to jeden z nejlepších výtvorů kovářského mistra z Řemeslnické vesnice.Něco mi dlužil."vysvětlil Sasuke.Něco mu dlužil, to si dovedu představit.Beztak tam Sasuke vtrhnul a vyhrožoval utrhnutím hlavy nebo něčím podobným.,,Díky."hlesnu.Karin se tvářila jak kdyby mě chtěla otrávit.Nedovedla jsem pochopit, proč se stará o to, abych měla dobrý zbraně když jsme vlastně nepřátelé.Když jsem to vyslovila nahlas odvětil, že to je proto, abych byla lepší při boji s Kabutem.A taky proto, že radši vyhrává nad rovnocennějšími soupeři.Pak mě s tím samozřejmě naučil zacházet a ukázal mi nějaký nový jutsu.Jelikož já mám ohnivou a elektrickou chakru a on pochází z klanu, kde se zabývali ohnivými technikami, pochytila jsem toho vcelku dost.


Když jsem zvládla Goukakyuu no jutsu a Housenka no jutsu usoudil, že by to mohlo stačit.V tu dobu už jsem zvládala i pevný dřevěný štít díky mokutonu.A samozřejmě pár zakázaných technik, ale to je detail.Sasuke vydal příkazy zbytku týmu Hebi a potom jsme se jenom my dva vydali k místu, kde se podle něj skrýval Kabuto.

Yumiko's Diary 38

29. ledna 2009 v 13:53 | Rin-chan |  Deníček

Nikdy to nepůjde

Neměla jsem moc ponětí o čase, ale myslím, že jsem se probudila poměrně rychle.Dost rychle, abych zaznamenala úzkej proužek slabýho světla kterej se rychle ztratil ve tmě tak husté, že nebylo vidět vůbec nic.V první chvíli jsem nebyla schopná ani přemýšlet a hlava mi třeštila jako by mi do ní bušily kvalitní repráky.Pak jsem si začala uvědomovat skutečnosti.Předně jsem ležela a dotýkala se boky stěn, takže tam bylo těsno.Vzduch byl těžkej a dle mého odhadu ho bylo málo.Když jsem k tomu přičetla ještě tu tmu, vyšlo mi něco, co mi zaručeně zvýšilo tep.Zvedla jsem ruce a skoro okamžitě narazila na chladný, kamenný povrch.Snad by nebyl takovej šílenec, že by mě zavřel zaživa do rakve?! Znovu zkusmo zatlačím, ale kamenný víko je tak těžký, že s ním jedna malá bloncka sama nepohne ani kdyby byla kulturistka.Je mi do pláče.Jestli je tohle rakev - jako že tam pár prázdnejch bylo a příznaky tomu nasvědčujou - tak jsem vlastně pohřbená zaživa.To je podle mě ta nejhnusnější smrt, jaká může být! Když jsem se kdysi dívala na druhej díl filmu Kill Bill tak jsem u scény, kdy byla hlavní hrdinka zakopaná v rakvi na hřbitově skoro nedýchala.Říkala jsem si, že stát se to mě asi bych ještě před smrtí zešílela už jenom pouhou představou kde jsem a jak umřu.Jenže ona tam měla aspoň baterku a její rakev byla dřevěná.Neumím toho zase tolik abych se promlátila ven.Kdyby to bylo dřevo, mohla bych nějak pomocí Mokutonu.....ale dřevo to není.

Ucítila jsem, že mi ubývá vzduch.Zkusila jsem zvednout nohy a ruce co nejvíc to šlo ( a že to moc nešlo ) a vší silou zatlačit na víko.Ani se nehnulo.Zkusila jsem to znovu a ještě zoufaleji než předtím.Nic.,,Pomoc!"zakřičela jsem ze všech sil.Zabolelo mě v uších, jak se můj vlastní jekot odrazil od stěn a udeřil na moje bubínky.Ani jsem si nebyla jistá, jestli vůbec proniknul ven.Jestli jo tak minimálně.Vzpomněla jsem si na Sakuřino učení, nadechla jsem se a nechala chakru pracovat za mě.Takhle mi vzduch vystačí mnohem dýl.Co kdybych zkusila Ohnivou pěst? Ta rakev by určitě byla na štěrk, ale já taky.Abych do ní jen tak uhodila to nehrozilo, nemohla jsem ruku vztyčit v lokti, natož ji pořádně přiložit na víko.Znovu jsem zkusila ze všech směrů zatlačit, ale výsledek byl nulový.S tím šutrem prostě sama nepohnu, rozhodně ne zezdola.Posunout by možná šel, ale já ho potřebuju napřed nadzvednout a to fakt nedám.Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to.,,Pomoc!Slyšíte mě někdo!!!?"zaječím a málem u toho ohluchnu.Jenom si tím křikem ubírám vzduch a začíná tu být horko.Rozpláču se.,,Otevřete!"vypísknu a zoufale kopu nohama.Zkusím vytáhnout kunai a dloubnout s ním do kamene, ale očividně to není měkká hornina.,,Sakuro!Kakashi!Naruto!"zakřičím a znovu se snažím pořádně zatlačit na víko.Snažím se udržet v klidu, ale čím víc na to myslím, tím víc brečím.Škrábala jsem do víka jako smyslů zbavená, ale dosáhla jsem jen toho, že jsem se poranila.

Ani nevím, kolik času uplynulo, ale už jsem to vzdala.Srdce mi bušilo tak, že jsem ho skoro mohla slyšet.Vzduchu ubývalo.Bušila jsem rukama do víka, už jen tak, aby se neřeklo.Došlo mi, že to je zbytečný.Tady mě nikdo nenajde ani neuslyší, pokud nebude stát aspoň metr od rakve.Kůže na rukou už mě štípala a byla nějaká vlhká, asi jsem si ji už tím boucháním sedřela.Naposledy jsem zkusila zakřičet, ale marně.Už jsem ani nevěděla, jak bych se odtud mohla dostat.Všechno už jsem vyzkoušela a nic dalšího mě nenapadalo.Co kdybych aspoň zkusila usnout? Ale to mi nepomůže, stejně se probudím jak se začnu dusit, takže smrt ve spánku nehrozí.Náhle se mi v hlavě ozve dutý, ale silný tlak na bubínky a ovzduší se změní.,,Něčí chakra!"zašeptám a rožne se ve mě jiskřička naděje.Už se mi chce strašně spát.Seberu poslední sílu.,,Pomoc!!"křiknu jak nejvíc ještě můžu.Pak už jenom ležím a čekám.Jestli mě teď nikdo neslyšel, tak už mě asi neuslyší nikdy nikdo....

Víko se váhavě pohnulo a dovnitř vniklo trochu světla.Zaznamenala jsem to, ale že jsem byla v polovědomí tak jsem nic neřekla ani neudělala.Bylo mi to už jedno.,,Yumi!"uslyšela jsem známý hlas.Víko se odsunulo skoro úplně a obklopilo mě mdlé světlo sklepa.Čerstvý, studený vzduch na mě dopadl v těžké vlně.Nadechla jsem se a tělem se mi rozeběhl nádherný pocit, že už je to v pořádku.Uchopily mě dvě silné ruce, vyzvedly z rakve a na cosi položily.,,Yumiko!Vnímáš?"uslyšela jsem.Konečně jsem rozlišila Kakashiho hlas a pomalu otevřela oči.,,Kdo ti to udělal?"zeptal se Kakashi a trochu se mnou zatřásl, aby mě probral.,,Naias....on je vrah..."zašeptala jsem.Cítila jsem se jako zhulená, a i když jsem nikdy zhulená nebyla a doufám že ani nebudu protože tomuto koníčku neholduju, myslím, že kdyby se mi to někdy stalo, cítila bych se právě takhle.,,Naias?!"vypísknul Naruto.,,Naruto!Najdi Sakuru a řekní jí, ať ukryje tu malou holku.Pak ho běžte najít!"rozhodl Kakashi.,,Jistě!"kývnul Naruto a rozběhl se nahoru.Zase se mi chtělo spát.Hlava se mi zvrátila nazad přes Kakashiho paži, která mě doteď podpírala.Posunul ji výš, což mi hlavu zvedlo a zase mě tak probral.,,No tak, nespi."řekl už zase svým obvyklým, klidným hlasem.Zkusila jsem se usmát.,,Co sis to provedla?"zakroutil hlavou při pohledu na hřbety mých rukou, kterýma jsem bušila do kamene.Očividně nevypadaly pěkně.,,Chtěla jsem ven."vydechla jsem a snažila se znít klidně.,,Půjdeme nahoru a Sakura se na tebe podívá."rozhodl.Než jsem stačila začít přemýšlet, jak vstanu, podebral mě druhou rukou pod koleny a zvedl.Položila jsem si hlavu na jeho vestu a ulehčeně zavřela oči.Zase tak nádherně voněl.Jako tehdy, když mě zachraňoval před Orochimarem.Ani jsem si moc neuvědomovala, že jsem ho chytila rukou za vestu.,,Je ti líp?"zeptal se po cestě.Kdyby věděl, že jsme ho nedávno docela rozebíraly a že to je jeho jméno, které se ze mě Chie snažila vypáčit tak by poznal, že zrovna teď, i když jsem polomrtvá, se cítím naprosto úžasně......

,,Ty jsi vyloženě smolařka na tyhle věci."pronesla Sakura, když mě Kakashi přenechal jejímu odbornému dozoru a sám odešel za Narutem.Znovu mi obvazovala ruce, který při týhle misi utrpěly víc než kdy předtím.,,Asi máš menší šok, ale není se čemu divit.A přestaň už brečet, vždyť už jsi venku."usmála se.,,Nebrečím kvůli tomu, Sakuro.To už mě přešlo."odvětím a utřu si rukou oči.Ty obvazy fakt dobře vsakujou.,,Kvůli čemu?Bolí tě někde něco?"podivila se a na čele se jí objevila starostlivá vráska.,,Ne....na tohle pomůže jenom kardiologie."usměju se.,,Máš něco se srdcem?"zeptá se a kouká na mě jak na blbečka.,,Bingo."brouknu a přitáhnu si kolena k bradě.Nechápe mě.,,Ty jsi milovala Sasukeho, že jo?"zeptám se.Tahle otázka ji překvapí a viditelně na něco takovýho nebyla připravená.,,Ano."řekne po chvíli.,,Takže alespoň trochu víš, jaký to je být zamilovaná do někoho, s kým víš, že nikdy nebudeš.Aspoň ne tak, jak bys chtěla."špitnu.Vyvalila oči.,,O kom teď mluvíš?"vydechla.,,Ty jsi měla alespoň tu výhodu, že Sasuke byl ve tvým věku."pokračuju.,,Ale ten, kdo se líbí mě je o dost starší.Šance, že bych ho někdy mohla aspoň obejmout jinak než z přátelství nebo soucitu je asi taková, jako že se naučím Chidori."cítím, že mě znovu přemáhají slzy.,,A to mě neskutečně štve.".Je vidět že přemýšlí.Pak sebou náhle trhla a vytřeštila oči tak, že z boku vypadala jako kyklop.,,Mluvíš o...."zarazila se.Zřejmě se to bála i jenom vyslovit.,,Stříbřitý háro, neznámej obličej a každý oko jiný.A to nejúžasnější tělo jaký jsem kdy viděla."kývnu.To s ní málem seklo.,,Vždyť ani nevíš, jak vypadá!"vyjekla.,,Nepotřebuju to vědět...není to důležitý.Jde o to, že jsem se do něj asi zamilovala.A vždycky, když se ke mě přiblíží tak mám pocit že exploduju.A ani nevíš, jak těžký je držet to pod uzdou."vzdychnu.Hleděla na mě jak na zjevení.,,Yumi, ty....ty jsi..."začala hlasitě.,,Co je?"ozvalo se za náma.Naruto.A hned v závěsu za ním Kakashi.,,Yumi ty jsi tak hrozně hloupá!"dokončila Sakura.Vyděšeně na ni pohlídnu.Snad to neřekne!,,Jak sis mohla něco takovýho provést s rukama?To nemáš pud sebezáchovy?"odbočila a já jsem v tu chvíli byla ten nejvděčnější člověk v okolí.,,Promiň."pípnu.,,Máte ho?"otočí se na ně jako by ten rozhovor, který sme před chvílí vedly nikdy neproběhl.Kakashi kývne.,,Předali jsme ho místní radě, oni už si s ním poradí.Matsuri je v bezpečí a my můžeme domů."usměje se.,,Skvělé."pronese vesele Sakura a koukne na mě.,,Není to super Yumi?",,Jo, je."kývnu a pomalu vstanu.,,Můžeš jít?"zeptá se Kakashi.Přikývnu.

,,Přijdeš se na mě někdy podívat?"zeptala se Matsuri.,,To víš že přijdu.Abych viděla jak rosteš."usměju se a pohladím ji po měděných vláskách.Roztáhla ruky aby mě objala.Dřepla jsem si.Pevně mi ovinula paže kolem krku.Pak se k mému překvapení zasmála.,,Maminka s tátou by ti určitě poděkovali.A Rynn taky."pronesla rozhodně a podívala se mi do očí.Neměla ve tvářích ani stopu po nejistotě.Vypadala uvolněněji a dokonce i šťastně.Uvědomila jsem si, jak moc ji asi muselo trápit, že je sama a někde je člověk, který usiluje o její život.,,Vždyť je to díky tobě."usměju se.Na chvíli se zamračila a přemýšlela.,,Mamka mě držela za ruku jenom chvíli, ale moje srdíčko bude držet navždycky.Byla jsem hloupá že jsem se bála mluvit, promiň."prohlásila.,,V pořádku."ušklíbnu se. ,,Pojďme, nebo ji Yumi adoptuje."pronesl vesele Kakashi.Naruto se Sakurou se rozesmáli.Zvedla jsem se.,,Tak jo, jdeme.Ahoj, Matsuri!"zamávala jsem jí.,,Budu se těšit!"oplatila mi to.Pak se mi ztratila za ohybem cesty, kterou jsme se vydali zpátky domů.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 37

29. ledna 2009 v 13:52 | Rin-chan |  Deníček


Přetvářka


Zdálo se mi, že trénuju s Kakashim a Konohamaru, bůhví, proč zrovna s ním na palouku docela daleko od vesnice.Konohamaru po mě hodil shuriken.Uhnula jsem mu a se smíchem se schovala za strom.Náhle louka kolem zmizela, všechno ztmavlo.Ti dva někam zmizeli a já jsem se tam octla sama.I když jsem nic necítila, nějak podvedomě jsem si uvědomila, že mě píchá v rameni.Chytila jsem ho a vykřikla.Náhle tam byl Sasuke a díval se na mě.,,Koukej."řekl a ukázal na zrcadlo, které se tam jakýmsi záhadným způsobem objevilo.Podívala jsem se dovnitř.Moje vlasy zčernaly a kolem očí se mi udělaly obrovské kruhy...pleť zbledla a oči zežloutly.S hrůzou jsem zjistila, že vypadám skoro jako Orochimaru.Od pečeti se mi po těle rozšiřovala jakási divná, černá infekce.,,Pomoz mi!"křikla jsem na Sasukeho.Ukázal na můj obraz v zrcadle.,,Stejně to tak skončí."řekl.Celá moje kůže zčernala a ze zad vyrazila obrovská, netopýří křídla.Místo nehtů jsem měla hnusný, dlouhý pařáty.Náhle tam byl i Orochimaru, usmál se a ukázal, a já jsem naprosto jistě věděla kam ukazuje.Otočila jsem se, a vrhla se na ty dva, kteří tam předtím byli se mnou.Nebránila jsem se tomu, chtěla jsem je zabít! Přirazila jsem Kakashiho rukou ke stromu a dlouhými nehty mu drásala tělo jako harpie, až mi z toho bylo odporně nevolno.A přece v tom všem byla nějaká zvrácená radost a touha poslechnout Orochimara.Další na řadě byl Konohamaru......příšerně křičel....tak strašně ječel, že se mi to zabodávalo až hluboko do mozku - musela jsem ho umlčet.,,Stejně to tak skončí."zopakoval Sasuke, Orochimaru se smál.A Konohamarovy ostatky dál ječely, až mi to rvalo uši.....


,,Yumiko! No tak už se prober!"křiknul vážně rozrušený hlas.Otevřela jsem oči a spatřila nad sebou obličeje.Někdo pořád strašně ječel.Chaoticky jsem zašermovala rukama abych odehnala ten hnusnej sen.Uvědomila jsem si, že ten křik nebyl Konohamarův, ale můj.,,Yumi!"někdo mě pevně uchopil kolem ramen a zatřásl se mnou.Konečně jsem se začala doopravdy probouzet.Dokonce jsem i ztichla.V první chvíli jsem si vůbec nemohla uvědomit, kde jsem a vůbec celou realitu, ale pak se svět začal vyjasňovat.S údivem jsem poznala, ža brečím.Pěsti jsem měla sevřené tak silně, že se mi nehty zaryly do kůže a přivodila jsem si tím krvácení.,,Jsi v pořádku?"zeptal se trocu rozrušeným, vážným hlasem Kakashi.Uvědomila jsem si, že to byl on kdo mě držel a třepal se mnou.Naruto a Sakura seděli vedle a vyděšeně na mě zírali.Nebyla jsem schopná slova, jenom jsem se nevěřícně podívala na svoje zakrvavěné ruce.V hlavě jsem měla prázdno, jako by žádné myšlenky nebyly potřeba.,,Řekni něco."zatřásl se mnou Kakashi.Přemůžu se.,,Měla jsem zlý sen."zašeptám aniž bych odtrhla oči od podlitin, které jsem si sama způsobila.,,Zlý sen?To byla spíš pořádná noční můra."ozvala se Sakura a sáhla mi na čelo.,,Máš trochu teplotu, ale to nic.Ukaž."vzala moje dlaně.,,Naruto, podej mi vodu a támhle to pouzdro, to co mám u polštáře."obrátila se na blonďáka, který jenom vyjeveně kývnul.,,Kolik je?"zeptám se jen, abych přerušila ticho.,,Něco kolem třetí ráno."odvětila.,,Začala jsi příšerně ječet a házet sebou."promluvil Naruto, když podával Sakuře věci, které po něm chtěla.,,Promiňte...."chtěla jsem ještě něco dodat, ale nevěděla jsem co.,,Může se to stát každému.Očividně to nebylo ani trochu příjemné."mrkla Sakura na moje dlaně.,,To nebylo."odmlčím se a kouknu na Kakashiho, který mě doteď podpírá a zamračeně hledí, jak mi Sakura čistí ránu.Hlavou mi bleskne ta část snu....nechci na to myslet!Sakura mi ruce omyla, něčím vyčistila rány a zavázala obvazem.,,V pořádku.Zkus znovu usnout."usmála se a vstala.,,To asi nepůjde, ale děkuju."odpovím a taky se zkusím pousmát.Naruto a Sakura se znovu škrábou do spacáku.,,Co jsi myslela tím ,stejně to tak skončí' ?Křičela jsi to když jsme tě budili."zeptal se zamyšleně Kakashi.Znovu mě polije pot.,,Už nevím....dobrou."špitnu a přetočím se na druhý bok.Konečně se zhasnou světla a my jdeme znovu spát....teda alespoň tři lidi tady v místnosti se o to pokusí.Ten sen, chtěl mi snad naznačit, že se přidám k Orochimarovi? Nebo že svoji pečeť neovládnu a přeměním se v nějakou zrůdu? To snad ne.,,Stejně to tak skončí......."zašeptám si pro sebe zamyšleně.Ucítím únavu - zkusím se ještě vyspat, zítra máme práci.


Když otevřu oči, je už světlo.Kouknu na hodiny.,,Děvět!"leknu se a vyskočím.Všimu si obvazů a vzpomenu si na noc.,,Nechali mě zaspat....naschvál."zavrčím.Seberu oblečení a přemístím se do koupelny, kde si opláchnu obličej ledovou vodou.Ten sen už mě tak nedrásá, vlastně je teď přijatelnější než včera.Trochu moc jsem to prožívala a teď mi to přišlo absurdní.Jestli jsem před ostatníma předtím vypadala hloupě, tak teď vypadám minimálně nemožně.Konečně se dooblíknu a v pokoji seberu katanu, kterou tahám s sebou.Mimochodem, je to pořád ta samá, kterou mi Sakura kdysi půjčila v ANBU skladu.Zavěsím ji na popruh na záda a vyrazím ven.Napadne mě, kde asi budou ti tři a tak zamířím rovnou k Naiasovi.Když procházím kolem stromu, letmo se ho dotknu.Pořád mi připadá nádherný.


,,Ah, Yumiko-hime."pozdraví mě Naias.Vedle něj stojí malá Matsuri, v očích zase ten podivný zmatek.Tentokrát ale nebrečí, koukne na mě zvědavýma očima.Usměju se na ni.,,Naias-sama,"kývnu.,,nevíte, kde je zbytek mého týmu?"Usmál se.,,Ale jistě.Prověřují vesnici, ptají se lidí."odpověděl.,,Aha...."odvětím zklamaně.,,Mohla by jste dát pozor na Matsuri.Potřebuji vyřídit pár věcí a nemůžu u toho dávat pozor ještě na malou holčičku."navrhl.Bezva, teď jsem chůva.,,Samozřejmě, že Matsuri pohlídám."kývnu.Dítě se na mě bez upozornění přilepí a chytí se mě pevně za ruku.,,Výborně.Děkuji.Teď mi dovolte se vzdálit."usměje se Naias a odejde nějakýma dveřma.Myslím, že je tam jeho pracovna.Dřepnu si k Matsuri.,,Tak copak bys chtěla dělat princezno?"zeptám se.Pokrčí rameny a strčí si do pusy pramínek vlasů.,,Nežužlej ty vlasy zlato, roztřepí se ti konečky."ušklíbnu se.Rychle vlásky vyndá a upře na mě oči.,,Ten obrázek co jsi mi dala....je to maska?"zeptám se.,,Je to strašidlo."zašeptá bázlivě a rozhlídne se, jestli ji nikdo nevidí.,,Celé černé.Slídilo tu každou noc, hlavně kolem maminčina pokoje.Teď už ho nevídám."vysvětlí.,,Když jsem ho naposledy viděla, neslo do mámina pokoje jídlo.Bylo to v noci, šla jsem se napít.Rychle se schovalo, ale viděla jsem ho."Docvakne mi dvě a dvě.,,A nepřišel ti ten ,bubák' ničím známý?"zajímá mě.Ohrne nosík.,,Nemám ráda strašidla."prohlásí.,,Kdo ano?"zasměju se.Natáhne ruku a dotkne se mých světle blond vlasů.,,Máš pěkný vlásky, jako princezna, chtěla bych taky takový."pronese.,,Ale vždyť máš nádherný vlásky."zasměju se.Nekecám, má nádhernou měděnou barvu a bezvadně se jí lesknou.,,Maminka měla hnědé."špitne.,,Jaké má tvoje maminka?",,Stejné jako já."odpovím.,,A tatínek?"zajímá se.Je trochu nezdravě zvědavá, samozřejmě, že černý.,,Nevím, můj tatínek už dlouho nežije."zalžu.,,Můj taky ne."hlesne.Pak se rozhlídne.Chtěla bych jít ven...půjdeme?Prosím."sepne ručky.,,Tak jo, ale musím to říct strejdovi.Jdi se zatím oblíknout."svolím.Nemusím ji pobízet dvakrát, rozběhne se ke svému pokoji.Já se vydám na opačnou stranu, k Naiasově pracovně.Zaklepu a jakmile mě vyzve, vejdu dovnitř.


,,Stalo se něco, Yumiko-hime?"zeptá se vlídně.Nenávidím oslovení ,Yumiko' a když se k tomu přidá ještě to hime, zní to strašně strojeně.,,Nemusíte mě oslovovat ,hime'."usměju se.,,Ale ano, jste dcera páté Hokage, jedné ze tří Sanninů.Vaše krev je nad jiné ušlechtilá."oponuje.,,Moje krev je stejná jako každá jiná.....trochu mě to uvádí do rozpaků, ocenila bych, kdyby jste mě oslovoval jenom jménem."poprosím zdvořile.,,Když si to přejete."kývne.,,Matsuri by se chtěla jít projít ven, tak jsem chtěla poprosit o dovolení."začnu.,,Máte můj souhlas.Jen se prosím držte dál od vody, Matsuri neumí plavat a bojí se jí.A je třeba, aby jste byly doma do čtyř."kývne.V tu chvíli mi oči, bloudící po pokoji přistanou na malém stolku v rohu místnosti.Šuplík je otevřený a z něj hledí do stropu bílá ANBU maska.Znázorňuje kočku s červeně obtaženýma očima.,,Jste ANBU?"vyhrknu bez rozmýšlení.,,Prosím? Ne."odvětí trochu pobaveně.Na co jinýho by jinak potřeboval masku?Co třeba, aby ho nepoznali členové jeho rodiny?,,Do čtyř budeme zpátky...."vydechnu.Snažím se, aby na mě nebylo poznat rozrušení, ale moc to nejde.Proto se lehce ukloním a rychle vyjdu ze dveří.Matsuri už na mě čeká.Beze slova ji vezmu do náruše a rychle mířím ke dveřím.U nich se ještě jednou otočím.Naias stojí ve dveřích své pracovny a pozoruje mě podivným pohledem.Přejede mi mráz po zádech.,,Pojď zlato."špitnu k Matsuri, otočím se a pokračuju v cestě.


,,Kde sakra všichni jsou, když je potřebuju?"zlobím se a spěchám tak, že Matsuri kterou držím za ruku za mnou skoro vlaje.Nemůžu najít nikoho z týmu.Konečně uvidím mezi střechami záblesk růžové.,,Sakuro!"křiknu.Skoro okamžitě vedle mě přistane.,,Yumi!"usměje se.,,Už je ti líp?",,Jo je, poslouchej sežeň tým."vyhrknu.,,Dobře, někde je splaším, ale p....",,A pohlídej Matsuri."přeruším ji a postrčím k ní malou holčičku.Podezíravě se na mě podívá.,,Co chceš dělat?",,Něco jsem viděla, ale nevím to jistě.Musíme to ověřit.Půjdu zatím sama, ale dej pozor na malou."poprosím ji.,,Buď opatrná."řekne.,,Neboj.Sežeň ostatní a přijďte do Naiasovy pracovny."informuju ji.Pak vyskočím na střechu a vydám se zpátky.Vsadím tunu čokolády že v tom má ten děděk prsty!


V pracovně není, ale najdu ho dole pod domem jak mi poradil nějakej sluha nebo co to bylo.Naias stojí v kruhu asi dvaceti rakví, z toho pět je prázdných.Když mě uslyší, ohlédne se.,,Toto je rodinná hrobka."vysvětlí a pak ukáže na rakev, před kterou stojí.,,A tady leží Shibuki.Vedle pak Shara a Rynn.Chodím za nimi často, je to hrozná ztráta."vzdychne.,,Chápu."hlesnu.,,Potřebovala jste něco?"zeptá se, oči upřené na rakve.,,Ano.Chtěla bych se vás na něco zeptat."odpovím a přijdu blíž.,,Poslouchám.",,Kdyby teď umřela i Matsuri, stal by jste se podle práva vládcem vesnice vy, že ano?"začnu.Udiveně se na mě podívá.,,Ano, ale vážně nechápu, proč se na to ptáte."prohlásí.,,To vás to ani trochu neláká?Všem tady velet...."rejpu do něj.,,Nechápu kam tím míříte."zavrčí.,,Zakázal jste Matsuri mluvit, že ano?Neviděla vás, ale viděla vaši masku.Nakreslila mi ji.Napřed jsem nevěděla, kdo by to mohly být, ale pak jsem u vás v šuplíku uviděla starou masku Černých ochránců."začnu.,,Podezíráte mě, že jsem zabil vlastní rodinu? To je neslýchané! Najal jsem vás, aby jste našli vraha, ne obviňovali nevinného!"křiknul.,,Já už jsem vraha našla."odseknu.,,Je mi samozřejmě jasné, že tu masku okamžitě zničíte, ale věřte: řeknu to zbytku týmu a nějak vám to dokážu.Rodinu jste zabil, ale Matsuri už neublížíte.O to se postarám!"vyhrožuju.Pak se otočím a chci odejít abych to řekla ostatním.,,Ty už nikomu nic neřekneš!"zařve.Trochu jsem to čekala, ale nečekala jsem, že bude tak rychlej.Sáhla jsem po meči, ale ruka mi uvízla v půli cesty jak ji zarazila prudká, bolestivá rána do hlavy.Temná místnost potemněla ještě víc a já jsem ztratila vědomí.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 36

29. ledna 2009 v 13:51 | Rin-chan |  Deníček
Němé oči


,,Tohle je Vodopádová vesnice?"zeptám se, když dojdeme k obrovské skále, ze které se řítí masy vody.,,Tohle je vstup do Vodopádové."odvětí Kakashi.,,Takže budeme muset plavat?"dojde mi a zkoumavě kouknu na jezírko před námi.,,Bojíš se snad vody?"zařehtá se Naruto.,,Vypadám na to?"odvětím suše.Kakashi se dá do pohybu jako první.Přijde až na kraj jezírka a úhlednou šipkou zajede pod hladinu.Hned po něm tam hupsne Naruto.Sakura taky nezahálí a i ona předvede ukázkovou šipku.Mě se tam moc nechce.Vkročím do vody až po pás a trochu znechuceně si ji prohlížím.Mám vodu ráda, ale komu by se chtělo plavat někam pod skálu když neví, na jak dlouho musí zadržet dech a jak hluboko se ponořit?Vynoří se Sakura.,,Co se děje?"podiví se.,,Bojím se, že nevystačím s dechem."vysvětlím jí stručně svůj problém.,,Pomoz si chakrou."odtuší.,,Jak?"nechápu.Dá se do vysvětlování;,,Zhluboka se nadechni a ještě v puse se pokus smísit vzduch se svou chakrou.Pak se normálně nadechni do plic a snaž se tam chakru udržet.Bude ti sama okysličovat plíce a orgány než se znovu nadechneš.Vydržíš tak pod vodou mnohem dýl.",,To zní složitě."namítnu.,,Ale je to docela jednoduché.Zkus to."pobídne mě.Soustředím se a nahromadím si chakru do oblasti plic a krku.Když se mi to jakž takž povede, nadechnu se.,,Teď se zkus ponořit."vyzve mě Sakura.Pomalu se potopím pod hladinu.Sakura měla pravdu: necítím ani moc potřebu se nadechnout.V břiše cítím jemné lechtání, jako by mi tam něco vířilo.Napadne mě, že to bude chakra.Teď jenom vydržet, než se zase vynořím.Dvěma pohyby rukou se potopím úplně, Sakura mě následuje.Naštěstí oči mívám pod vodou otevřené i normálně, takže tohle mi problém nedělalo.Skoro u dna uvidím ve vodě tmavý obraz nějaké jeskyně.Sakura se přemístí předemě a ukáže na otvor.Pak se tam sama vydá.Plavu za ní a zároveň se trochu nervózně snažím, abych vydržela s chakrou. Po asi dvaceti vteřinách plavání v skoro naprosté tmě se nad námi začne znovu objevovat světlo.Už je vidět i jiskřící hladina nějakého většího, jeskynního jezírka s uměle opracovanými břehy.Zaberu i nohama a za chvíli se vynořím.Normálně bych se zhluboka nadechla, ale díky chakře to ani nějak moc nepostrádám.,,Kde jste se tak zdržely?"uvítá nás Naruto.,,Něco jsem Yumi vysvětlovala."usmála se Sakura a s Kakashiho pomocí jsme se obě vyškrábaly na břeh.,,Jo?A co?"vrtal Naruto.,,Nic divného.Neuměla zadržet dech s chakrou, ale zvládla to skvěle."odpověděla Sakura.,,To jsem si všimnul, že nevyplavala zádama nahoru."křenil se hyperaktiv.Rozhlédla jsem se pořádně.Přesto, že jsme byli ve skále tu bylo docela dost světla a uprostřed vesnice se rozkládal obrovský, nádherný strom.Za dobu, co jsem zacházela s Mokutonem jsem si ke stromům vytvořila určitý vztah a taky jim jaksi porozumněla.Například osika je hrozně ustrašený strom, ale takovej jilm je strašně ukecanej.Že tomu nerozumíte? To nevadí, já bych si asi před půl rokem dala facku už jen při pomyšlení na takovouhle myšlenku.Tenhle strom byl ale něco jiného, jeho větve hovořily nezměrným stářím a moudrostí, kterou za ta léta pochytil.Ovšem, je to jen strom, pro někoho.Pro mě už jsou teď ale stromy něco jiného, než jenom dřevo....


,,Ten je nádhernej!"ocenila jsem ho nadšeně, když jsme procházeli kolem.,,Je to strom."nechápal Naruto.,,Pro tebe je to strom, Naruto."opravím ho a přitisknu se ke kmeni.,,Je kouzelný.Stojí tu už asi pěkně dlouho, že?",,Od doby, kdy tahle vesnice vznikla."řekl Kakashi.,,Je to zajímavý, že tu roste i bez slunečního svitu.A tenhle druh...neznám ho.Co to jenom může být?"šeptala jsem si pro sebe.,,Naše dryáda nepozná druh stromu."začal se smát Naruto.On je fakt chvilkama tele.,,Myslím, že je jediný svého druhu..."zamyslel se Kakashi.,,Nemá ani semena.",,Jakto?Neznám žádný strom, který by neměl semena."ozvala se Sakura.,,Tenhle strom tu stojí už pěkně dlouho....a taky bude.Myslím, že zanikne zároveň s vesnicí....nemá semena, protože jeho místo je tady.Nepotřebuje se nikam tlačit."pronesu a zasněně pohladím jeho kůru.,,Ukažte Yumi strom a ona zešílí."pronesl Naruto.,,Chceš pohlavek?"zeptám se slušně.,,Přestaňte se zase popichovat.Pojťe, máme tu práci."usadil nás Kakashi.Vzdala jsem se tedy pozorování a společně jsme se vydali k místu, kde přebýval vůdce vesnice.


Byl to docela malý, podsaditý muž s černou bradkou a krysíma očkama.Seděl sklesle na trůnu, ověšeném černou látkou která téměř spývala s jeho temnými šaty.Na klíně mu seděla asi sedmiletá holčička s vlasy tak rudými, jako zapadající slunce.I ona byla v černém a uslzenýma očima se na nás podívala, když jsme vstoupili dovnitř.Měla v nich nějaký podivný, stísněný výraz.,,Pane."kývnul Kakashi.,,Jsme tým z Listové vesnice."oznámil.Muž se vrátil očima do přítomnosti a prázdně se na nás podíval.,,Ach ano, vím kdo jste."řekl tiše.Položil holčičku na zem.,,Jdi si hrát, Matsuri.Musíme tu teď vyřešit nějaké dospělácké záležitosti.".Matsuri kývla, utřela si rukou slzy a poslušně odešla vedlejšími dveřmi.,,Je tak malá, a už přišla o rodiče a bratra."povzdechl si.Pak vstal.,,Já jsem Naias, Shibukiho strýc.Prozatím jsem správcem vesnice, než bude Matsuri schopná vzít tyto povinnosti na sebe."představil se.,,Já jsem Hatake Kakashi, velitel týmu.Tohle je Uzumaki Naruto, Haruno Sakura a Yumiko."představil nás Kakashi.,,Yumi."opravím ho trochu příkře.,,Ano ano, je moc dobře, že jste tu.Potkalo nás hrozné neštěstí."kývnul Naias.,,Máte na někoho podezření?"zeptal se Kakashi.,,Ne....Shibuki zemřel náhodou při misi a jeho žena Shara neměla žádné nepřátele, o to míň jejich syn Rynn."pokrčil Naias rameny.,,Měli naopak mnoho přátel.Proto jistě chápete, že je pro nás jejich ztráta drtivá.A chudák Matsuri od té doby nemluví, bojím se, zda se z toho dostane."posteskl si.,,Jejich smrt vyřešíme, a Matsuri se s námi nic nestane."ujistila ho Sakura.,,Snad máte pravdu.Přeji vám mnoho zdaru, i v zájmu naší vesnice."kývnul.Potom odešel stejnými dveřmi, jako předtím ta malá holka.,,Dáme se do pátrání.Shara a její syn Rynn byli údajně otráveni, Sakura a Naruto prověří kuchyni.Já se půjdu ještě na něco poptat Naiase a nejbližších známých rodiny."rozhodne Kakashi.,,A já?"zeptám se dychtivě.,,Ty najdeš Matsuri, pokusíš se z ní něco dostat a zároveň na ni dohlédneš."odvětí.,,To beru."pochválím si.Děti mám ráda.


Po necelé hodině mě to nadšení přejde.Matsuri jenom sedí a kreslí si divný černý obrázky.Snažím se aby promluvila, jenže mlčí jak zarytá.,,Tak Matsuri,"zkusím to odjinud.,,Myslím, že jsi měla brášku a maminku moc ráda, že jo?".Obrátí se na mě a přikývne.Oči se jí znovu naplní slzami.,,Proč jim teda nechceš pomoct?"zeptám se.Zatváří se udiveně, ale čekala jsem, že jí to nedojde.,,Kdyby jsi něco řekla, třeba by to pomohlo vyřešit jejich.....odchod."opatrně jsem volila to slovo.Na city umím hrát pěkně když chci.,,Tím, že mlčíš jim nepomůžeš.A určitě by se jim to nelíbilo.To by jsi je chtěla takhle klamat?Vždyť ty jsi šikovná holka, Matsuri."usměju se.Nadechne se, ale hned se zarazí.Musím do ní tlouct dál.,,Asi jsem se pletla když jsem myslela, že by jsi mamce a bráchovi ráda pomohla.Škoda, většinou se v lidech vyznám."povzdechnu si.Jestli nezabere tohle, pak už nic.,,Chtěla jsem jim pomoct."vzlykla a utřela si slzy, které se jí ale pořád dál hrnuly z očí.Zasvitne ve mě jiskřička naděje.,,Viděla jsi něco?Matsuri, zkus mi o tom povědět."vybídnu ji a chytím za ruku.Dřepnu si k ní, abych jí viděla do obličeje.,,Nemůžu."pískne.Zdá se, že jí teď pláč úplně znemožnil mluvit.Chápu tu holku, v tomhle věku mi umřít celá rodina vyvádím mnohem víc.,,Proč by jsi nemohla?Nebuď hloupá."obejmu ji.Malýma ručkama mě stiskne kolem krku.Cítím, že je má mokré jak si jimi utírala slzy.,,Není tu máma."škytne mezi vzlyky.,,Máma teď potřebuje, aby jsi mi řekla vše, co víš."zašeptám a snažím se, aby to znělo přátelsky a zároveň soucitně.S malýma holčičkama v tomhle stavu nejsem moc zvyklá jednat.,,Nemůžu.Zakázal mi to."fňuká.Konečně aspoň něco.,,Kdo ti to zakázal?"zeptám se a pohladím ji po rudých vláskách.,,Když tady byla máma, mohla jsem říkat co chci.A pak přišel a zakázal mi to!"štkala a tiskla mě čím dál víc.Ještě že je ještě slabá, jinak by mě asi uškrtila.,,A kdo, Matsuri?"mám co dělat, abych to z ní nezačala páčit jak u výslechu.Ale ona už zase jen brečí a brečí a nic neřekne.Nakonec se zase nepřítomně vrátí ke čmárání obrázku, tentokrát ale horlivěji než předtím.Vypadá to, že teď čmárá něco konkrétního.Otevřou se dveře.,,Matsuri, je už pozdě.Měla by jsi jít spát."řekl mírně Naias.Matsuri škubla drobnou ručkou a v očích se jí objevil uštvaný výraz, jak se snažila dokreslit obrázek.Konečně ho dokončila, ale zmačkala ho do malé kuličky.Naias přišel až k ní, zvedl ji do náruče a položil do postele.,,Klidně spinkej Matsuri."usmál se a dal jí pusu na čelo.Zadívala se na mě a natáhla jednu ruku.Přišla jsem teda k ní, ukazovala, že chce obejmout.Sklonila jsem se a objala ji, i když jsem nechápala, co tím sleduje.Aniž bych to čekala, vtiskla mi do ruky ten zmačkanej obrázek.Mlčky jsem ho zasunula do rukávu a vstala.,,S vaším dovolením se vrátím k týmu."řekla jsem Naiasovým směrem.,,Ovšem."usmál se.,,Uvidíme se zítra.",,Jistě."odvětím.Naposledy zamávám Matsuri a vyjdu ven.


,,Řekla něco?"zeptala se mě večer Sakura, když jsme procházeli vesnici.,,Vlastně něco málo."odpovím a řeknu jim vše, co mi vyklopila.,,Někdo jí zakázal mluvit, to bude pravděpodobně vrah.Když z ní dostaneš kdo, vyřeší se celá věc sama."řekne mi Kakashi.,,Myslím, že se mi snaží říct, kdo to byl.Mám ale podezření, že to sama neví.Koukejte."dodám při pohledu na jejich nechápavé výrazy.Pak vytáhnu zmačkaný obrázek co mi dala.Je na něm znázorněný velký, černý flek s bílou skvrnou uvnitř.,,Myslím, že je to něčí maska.Tohle by mohly být oči."ukážu na dvě červené tečky.,,Potom nos, a tohle pusa.Buď je to nějaká škraboška, nebo strašidlo který si sama vymyslela."vyjádřím svůj názor.,,Vypadá to tak."kývne Kakashi.,,To by znamenalo, že viděla vraha, ale nepoznala ho.",,Takže teď hledáme masku?"natrefila Sakura.,,Očividně.Mějte oči otevřené a vše podezřelé prozkoumejte.Dobrá práce Yumi."řekl Kakashi.,,Díky.".Zrovna jsme procházeli kolem toho obrovského stromu.,,Můžu se chvíli zdržet?"poprosím.Kakashi se trochu zarazí, pak koukne na strom.,,Když myslíš, ale buď opatrná."to poslední varování už skoro neuslyším, jak rychle se vydrápnu nahoru.Je to tu úplně skvělý, nadšeně přeskakuju z větve na větev.,,Neexistuje nějaký zvláštní pouto, který spojuje rodinu bábi Tsunade s veverkami?"pronese pobaveně Naruto.Sakura se rozesměje.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 35

29. ledna 2009 v 13:49 | Rin-chan |  Deníček

Mise

Uběhly asi tři měsíce, kdy se nic moc zvláštního nestalo.Na to, že je Brody teď nesmrtelná tetička Bohdalová už jsem si zvykla.Poslední dobou se ale ti dva magoři, tj on a Naruto bavili tím, že vymýšleli nové, originální smrti.Tak jsme přišli na jednu věc.Když jednou Brody pomáhal Narutovi s tréninkem, řízlo ho Narutovo větrné ostří.Po zhruba hodině, kdy málem vykrvácel si uvědomil, že tohle se mu nezacelí a utíkal s tím za náma.Usoudili jsme, že je nezranitelný jen co se týče ostatních živlů.Ale Větrná chakra ho může jak zranit, tak zabít.Zjistili jsme, že moje elementální orientace je oheň a blesky, což je pěkně hloupý.Nemůžu je kombinovat, takže moje jutsu nebudou tak silná.Zároveň ale Tsunade i Kakashi podiveně žbleptali a tvrdili, že je to divný mít oheň, blesky a ještě k tomu mokuton, že správně bych měla mít zemi a něco k tomu.Ale to je vlastně jedno.Taky jsem skoukla díly Naruta, jen tak abych byla v obraze a dozvěděla jsem se hodně užitečných věcí, které jsem předtím nevěděla.A hádejte co : už umím malinkatej stromek =).

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Jednoho dne jsme se s Chií a Hinatou válely na trávníku poblíž lesa a povídaly jsme si.Kousek od nás, trochu v lese se nacházel Naruto s Brodym a bavili se svojí obvyklou zábavou.,,Je to hnus nezdá se vám?"utrousím při pohledu na Brodyho, jak na sebe nechal pustit obrovskej kus skály a vyhrabal se z něj úplně nedotčenej.,,Poněkud morbidní zábava."souhlasí Hinata.,,Cože?Je to nejvíc cool!"zařehtá se Chie.,,Jseš cvok."oznámím jí.Naruto si zrovna svlíkl mikinu, protože mu bylo horko a dál pobíhal jenom v tričku.,,To sou namakaný ruce.Že jo Hinato?"dloubne do ní s potutelným úsmevěm Chie.Hinata odtrhne oči od Naruta.,,C-cože?"pípne.,,No Naruto ne?Se divej.Takový bicáky....hmmm..."provokuje.Hinata zrudla.Zapojím se.,,No jo....koukej.Já teda na blonďáky moc nejsem, ale odtud to vypadá zajímavě."pronesu.Chie se zasměje, zatímco Hinata pořád rudne.,,Zajímavě?A co teprve když se otočí zády.Ty kalhoty sou sice trochu volnější, ale všechno neskryjou, že jo."nahrává mi naše fretka.,,Nevím, co tím sledujete."pípne Hinatka a polkne.Pak se všechny rozesmějeme.,,A co vůbec ty?"zaútočí na mě Chie.,,Co?Co já?"vyhrknu.,,Všimla jsem si profesionálním okem experta, že Kiba už není tvůj střed zájmu."škádlí.,,On někdy byl?"zachechtám se.,,Tak dělej vysyp to.Já už všechno vím, jsem totiž detektor na tyhle věci.",,Když seš detektor, tak ti nemusím nic říkat ne? Zjistíš si to sama."usadím ji pobaveně.Nasadí psí očka.,,Ty to neřekneš ani mě?"fňukne.,,Mě to řekla."usměje se Hinata a zakousne se do jablka.No jo, Hinatě toho říkám trošku víc no.Působí dojmem, že jí se může říct všechno.Chudák ta holčina je tak hodná, že ani neumí lhát.A Chie toho využila.,,Hinatko, ty moje kamarádko."začala.Zákeřnice jedna.,,Ty bys mi přece nelhala, že ne?"usmála se jemně.Hinata znejistěla.,,Nebudu ti říkat tajemství Yumi."pískla.,,Prosimtě.Dyť já vim po kom pase."zasmála se.,,Nepasu!Jenom jsem jednou řekla že je hezkej, a má dobrý tělo a je super ninja."hájím se.,,Takže seš z něj hotová."pronese fretka.,,Jaj to hned moc hrotíš!Nebuď pitomá, ty jsi taky jednou řekla Leemu že má cool oblečení a nejseš do něj zabouchlá."nařknu ji.,,Já jsem mu to řekla, jelikož jsem si u něj potřebovala šplhnout."opravila mě.,,Někdo mi musel píchnout uhlídat malý děcka z akademie a ten exot je tak zaujal, že jsem je pak nemusela nahánět."vysvětlila.,,Nestírej mě."zavrčím.,,Yumi, proč to nepřiznáš? Nic na tom není."směje se.,,Ale já do něj nejsem zabouchlá!"dám jí symbolický pohlavek.,,Ale při pohledu na jeho tepláky jsi mu pochválila.."začne Hinata, ale zacpu jí pusu.,,Pššššt."rozesměju se.,,Ha!Ty úchylačko, já jsem to věděla!"křikne Chie.,,Nic si nevěděla."odseknu.Je sice pravda, že dotyčný, o němž se teď bavíme mě poslední dobou trochu přitahuje....Nikdy předtím jsem ho nijak moc neřešila, ale teď ho znám líp.Má fakt bezvadný tělo, když to člověk vidí, má úplně chuť...,,Yumi!Země volá Himaláj ozvi se!"šermuje mi Chie rukou před obličejem.,,Tady Himaláj, co potřebuješ, Dálnice?"ozvu se.Chie se zamračí a pohlédne na svůj...ehm.....málo vyvinutý hrudník.,,Nejsem dálnice, mám už Áčko."ohradí se.S Hinatou se rozesmějeme.,,Aby ste se nepo---- vy Pamely."rozesměje se.,,Holky!"uslyšíme Narutův hlas z lesa.Všechny tři se tam podíváme.Naruto stojí u potoka a vedle něj leží Brody s hlavou ve vodě.,,Věděly jste, že člověk dovede zadržet dech na minutu a půl, než se utopí?"křiknul na nás.,,Kopneš ho ty nebo já?"podívá se na mě Chie.,,Jdu na to."oznámím a vstanu.Hinata s Chií se rozesmějí.

Odpoledne jsem se věnovala tréninku jen sama pro sebe.Konečně už jsem dosáhla určité úrovně, kdy můžu trénovat i sama, a upřímně řečeno mi to vyhovuje víc.Nikdo se nesměje mým chybám, nikdo mě nebuzeruje - jedu podle sebe.Zrovna pracuju na novým jutsu, ke kterýmu využívám oheň.Pojmenovala jsem to prostě Pěst (jak originální co? =D)...v praxi by se to dalo říct Katon: Juuk.Jednoduchý já vím, ale aspoň si u toho nepolámu jazyk.I když technika může vypadat složitě, je vlastně jednoduchá.Spočívá v tom, že do něčeho praštím.Potom uvolním svoji ohnivou chakru a nechám svoji pěst explodovat plamenem.Útok rozmlátí vše, co s mojí pěstí v tu chvíli přijde do styku.Jednou to viděla Sakura.Když mě spatřila vybuchovat jak dynamit prohlásila, že teď už jsem opravdová sex-BOMBA se vším všudy, za což jsem jí vřele poděkovala.K odpoledni mě tam objevil Neji.Někdy se tam potkáváme, protože chodíme trénovat na stejný místo.Zrovna jsem měla pauzu.,,Ahoj."pozdravím.,,Jdeš trénovat?".Přikývne.,,Jak pokračuje tvůj trénink?"zeptá se.,,Skvěle!Právě jsem dodělala novou techniku.Chceš ji vidět?"zeptám se.,,Jistě."odvětí.Čile vyskočím.Sepnu ruce do znamení kohouta a rozběhnu se proti stromu...to zní taky divně, že jo? =D.,,Katon: Juuk!"křiknu a praštím do kůry, která pod mým úderem praskne.V tu chvíli uvolním natlakovanou chakru, která vyletí ven.Lýko pod kůrou se ještě víc prohne, pak se vyboulí směrem ode mě a vzápětí je roztrháno na třísky.Strom se líně převrátí a dopadne hlučně na zem.,,Co myslíš?"zeptám se Nejiho celá žhavá, jak to ohodnotí.Pousměje se a založí ruce.,,Docela slušné."prohlásí.Mám chuť křičet a běhat okolo!Neji řekl že je to docela slušný, pochválil mi to Hyuuga!Takže přeloženo do normálního jazyka se mi to povedlo.,,Vypadá to nebezpečně."uzná.Usměju se:,,A nestojí skoro žádnou chakru."

Později mě našel Naruto a oznámil, že mám přijít k Tsunade.Když mě dovedli do kanceláře, čekal tam už Kakashi a Sakura.,,Tohle je mise typu B."začala Tsunade.,,I když je s vámi Yumiko (!!!!), která ještě není zdaleka připravená ani na C, nechci vás držet stranou.A ona se jistě něčemu přiučí.".Udělala ze mě lamu, tak se zatvářím uraženě.,,Půjdete do Vodopádové vesnice, pomoci tam s vyšetřováním vraždy."dokončí Tsunade.,,Vraždy?"vyjekne Naruto.,,Čí?",,Pamatujete si Shibukiho, syna vládce vesnice?"odvětí Tsunade.Sakura, Naruto a Kakashi přikývnou.,,Jeho otec vloni zemřel a vesnici převzal on.Jenže asi před měsícem byl nešťastně zabit na jedné misi.".Co se mu stalo?"vydechl Naruto.,,To teď není důležité.Důležité je, že jeho žena a syn byli před dvěma dny nalezeni mrtví."tohle mě trochu zarazí, i když toho kluka neznám.,,On měl ženu?A děti?"nechápala Sakura.,,Ano.Vaším úkolem je najít vraha a ochránit jeho druhé dítě, dceru Matsuri.Myslím, že to má politické pozadí, takže je klidně možné, že někdo bude usilovat i o její život.".Po jejích slovech nastalo krátké ticho.,,Kdy vyrážíme?"zeptal se Kakashi.,,Bylo by dobré, aby jste tam byli už dnes večer."odpověděla mu.,,To aby jsme sebou hodili."pronesl Kakashi a ihned vydal rozkazy.Za necelých čtyřicet minut jsme se sešli sbalení u brány.

Yumiko's Diary 34

29. ledna 2009 v 13:49 | Rin-chan |  Deníček
Comeback

Obvykle mívám slova pro pocity, který prožívám, ale tentokrát ne.Smíchalo se ve mě tolik silných emocí, že to nejde ani vypsat, ani říct, museli by jste je cítit.Každej si ale můžete vytvořit vlastní obrázek jak by vám asi bylo, kdyby jste před sebou uviděli člověka, který byl už nejméně měsíc mrtvý.V tu chvíli jsem necítila nic, a přece tak moc věcí.Nevěděla jsem, jestli jsem se třeba nezbláznila a jestli dobře rozeznávám klam od reality.Mohla jsem se praštit při pádu, otrávit se jídlem nebo cokoliv.Realita se zachvěla.Když jsme děti, tak ještě před tím, než nás dospělí naučí čemu máme věřit, máme takovou fantazii, že by nám tohle přišlo v pořádku.Ale mě to v pořádku rozhodně nepřišlo.Přesto jsem si uvědomila, že jsem jeho návrat jaksi podvědomě čekala.

,,To vůbec nic neřekneš?"zeptá se s úsměvem a podá mi ruku.,,Vstávej.".Nejsem vůbec schopná slova, natož nějakýho pohybu.V zoufalství najít vysvětlení sepnu ruce a soustředím se na okolí.,,Kai!"křiknu trochu roztřeseně.Ten, kdo mě pronásledoval vytvořil pěkně nechutný genjutsu!Když ale otevřu oči, pořád tam stojí a dívá se trochu udiveně.,,Ne...ne tohle není genjutsu, jsem to já!"vyhrkne a postoupí dopředu.Mám ho...měla jsem ho strašně ráda, ale teď se bojím.Ze strachu vstanu a začnu couvat, až narazím zády do blízkého kmene.Nevěřícně se na něj dívám.Vypadá zklamaně.,,Čekal jsem, že budeš ráda...."prohlásí udiveně.,,Ty...ty jsi mrtvej...!"je jediný, na co se vzmůžu.,,Jo...no měl jsem být, ale nejde to."je vidět, že mu taky slova moc nejdou.,,Co nejde..?"vykoktám.,,Něco ti ukážu."pronese a vytáhne nůž.,,Kdo tohle dělá?A proč?"rozbrečím se.Je to dost odporný, snad i na Orochimara by bylo.,,Neboj se....koukej, co umím.A snaž se neječet."domlouvá mi.Pak nůž zvedne a zešikma si ho přiloží na hruď.,,Nedělej to.....proboha přestaň!"zašeptám, hrůzou už skoro potichu.,,Neboj se...je to neškodný."odvětí soustředěně.Pak zatlačí na kunai......a ten mu vjede hluboko do těla.Skoro zřetelně uslyším, jak zapraští prsní kost a nůž rozdírá svalstvo.V tu chvíli hlasitě zaječím, bledá strachy a rozklepaná jako osika.Rukama si zakryju oči a nehty si zaryju do čela.,,Už dost.....nech toho!"zakřičím přes celý les.Padne mrtvý na zem s kunaiem v těle.Pořád křičím a ani si to snad neuvědomuju.Náhle na mě zezadu někdo sáhne.,,Jsem tady."ohlídnu se a stojí za mnou.Hledám jeho tělo, ale je pryč.To už je na mě moc.,,Tak už kurva přestaň!!"zakřičím z plných plic a hystericky se rozbrečím.,,Yumi!"ozve se z lesa a v tu chvíli na mýtince přistane Kakashi.Zachytím jeho udivený pohled na Brodyho a pak, jak jsem povolila z napětí už se mi jenom zatmí před očima.

-------------------------------------------------------------------

Když jsem se probudila, byla u mě Tsunade a Chie.Tsunade mi měřila tlak a Chie se mi zblízka koukala do očí.,,Vypadáš zvláštně bez řasenky."poznamenala.Tsunade se na mě podívala.,,No konečně ses nám probrala."usmála se.,,Co se stalo?"zeptám se dle zvyku.,,Šok."odvětila krátce.,,Něco jako infarkt, ale ne tak vážné.",,Měla jsi fakt štěstí, že tě Kakashi našel! Proč jsi vůbec šla sama za vesnici?"zeptá se Chie.,,Já sem....hledala sem....pořád mi volal a..."koktám.,,Myslíš Brodyho?"zeptá se.Při vyslovení toho jména mi hlavou probleskne vzpomínka, jak se sám vlastnoručně probodnul.Nechápavě se na ni podívám.,,Dojdu pro Kakashiho."otočí se Chie na Olmu a vyjde ven.,,Něco se děje?"zeptám se hloupě.,,Vysvětlíme ti to."odpoví a sedne si ke mě na postel.Za chvíli dojde i Kakashi.,,Jak se cítíš?"zeptá se.,,Ujde to, děkuju."pousměju se.Pak už jen čekám, co z nich vyleze.,,Mysleli jsme si, že tvůj malý kamarád je mrtvý."začala Tsunade.,,A taky že byl.",,Byl? To je jako zombie nebo co?"přeruším ji.,,Zdá se, že má velice zvláštní organizmus.Snad je to kekkei genkai nebo něco, to jsme ještě nezjistili.Jisté je, že teď aktuálně nejde zabít."prohlásí.,,Nejde zabít? Jak to? Ale...já sem ho viděla dvakrát umřít!"vykřiknu překvapeně.,,Ano Yumi, umřel.Přesto ale žije.",,To nedává smysl, tohle přece nejde!"oponuju.,,U něj z nějakého nepochopitelného důvodu ano.Jeho rány se hojí, nedělají se mu jizvy.Pokud zemře, jeho tělo zmizí v zemi a objeví se znovu, živé.Přesto je to pořád jedna a ta samá osoba."vysvětluje.,,Něco podobného vlastnil jeden ze členů akatsuki, Hidan."ozve se pro změnu Kakashi.,,Tohle ale vypadá trochu složitěji.",,Co se mi to snažíte namluvit? Tohle přece není možný! Uvěřila jsem chakře, skákání z obrovskejch výšek, prokleté pečeti i hranici smrti, ale tohle už je prostě moc, tohle nejde!"skoro zaječím.,,A kdo to s tebou byl v lese?"uzemnil mě Kakashi.,,Genjutsu."vychrlím.,,To genjutsu je teď ve vyšetřovně a chce tě vidět."hlesne Tsunade.Polije mě studenej pot.,,Cítíš se na to, aby jste se setkali?"zeptá se mě.Oba na mě hledí, čímž mi to strašně stěžujou.Necítím se dobře.,,Je...je mi zle..."vysoukám ze sebe.Tsunade vstane a přiloží mi ruku na čelo.,,To nic, lehni si.Ještě je brzo."promluví.Podívá se na Kakashiho a ten přikývne.,,Špatně se mi dýchá."postěžuju si a pokusím se zhluboka nadechnout.,,To je v pořádku, ještě si odpočineš.Nemusíme na nic spěchat."usměje se Tsunade.Pak se skloní, dá mi pusu na čelo a odejde.

,,Je to vážně on?"zeptám se Kakashiho.Přikývne.,,Jak to ale?Copak to jde? Nikdo nemůže umřít a pak znovu žít."konstatuju.Kakashi pokrčí rameny.,,Něco podobného jsi říkala i když ti Naruto tvrdil, že Hyuuga vidí přes předměty je to tak?"pousměje se.,,To je něco jiného!Tohle je prostě nemožný."odvětím.Opře se o okno.,,Kolik ti je?"zeptá se.,,V dubnu mi bude šestnáct.",,To jsi podivuhodný člověk, když už takhle brzo přesně víš, co je možné a co ne."ušklíbne se.,,Ale tohle je přece jasný jak facka, i malý dítě to ví.Když už jednou člověk umře, nemůže obživnout."snažím se ho tvrdohlavě přesvědčit.Do očí se mi ženou slzy.Vždycky jsem si myslela, že mám silnou psychiku ale tohle je i na mě moc.Posadil se na postel a položil mi ruku na rameno.,,Nesmíš přemýšlet nad tím, co je možné a co ne.Možné je všechno.Když nad tím budeš moc dumat, nebude to dobré.Snaž se to brát jako přirozenost.Vem věci tak, jak jsou a nezkoumej, jestli je to podle vědeckých měřítek možné nebo ne."řekl.,,Ale co bude dál? Doma už ví že je mrtvý, a on tam teď napochoduje?"vyslovím v tuhle chvíli úplnej nesmysl.To mu očividně napovědělo že už věřím.,,Nestarej se o budoucnost, tady je hodně nejistá.Víš co vždycky říkával můj sensei? Pamatuj si minulost, žij přítomností a neboj se budoucnosti - ta stejně neexistuje.Existuje jenom teď."prohlásil.Pak vstal.,,Musím běžet, máme trénink."usměje se.,,Děkuju, moc jsi mi pomohl."špitnu.Jen kývne hlavou a v tu ránu zmizí.

Nevydržím to.I když mě to teď děsí, mám Brodyho moc ráda.Když umřel, tolik jsem si přála aby žil a teď se mu budu vyhýbat?Opatrně jsem vstala.Polil mě chlad, tak jsem si přes pyžamo přehodila župan.Opatrně otevřu dveře a rozhlídnu se - kde nic tu nic.Vyjdu na chodbu a vydám se k vyšetřovně.Jednu chvíli musím zaskočit za jedny dveře, když mě míjí dvě sestřičky.Konečně před sebou uvidím zelené, dvojité dveře vedoucí do vyšetřovny.Zhluboka se nadechnu a ještě chvíli přesvědčuju sama sebe, že to zvládnu.Pak otevřu a vejdu.Jsou tam dva doktoři, kteří mluví s někým, kdo sedí na lehátku zády ke mě.Na toho někoho jsem se zatím snažila nedívat, bylo jasný kdo to je.Doktoři se na mě podívají a trochu znejistí.,,Yumiko-hime?"promluví jeden.,,Myslel jsem, že máte odpočívat.".Podívám se na kluka na lehátku.Otočil se a zkoumavě si mě prohlídl.Pak se usmál.Trochu se mi zatřásla kolena a v krku jsem zase měla pocit nespolknutý brambory.Když jsem promluvila, musela jsem znít trochu ubrečeně.,,Můžete...můžete na chvíli odejít?"zeptala jsem se doktorů, přičemž jsem nespustila oči z Brodyho.,,Máme rozkazy..."začal druhý lékař.,,Jděte na chvíli pryč."přeruším ho trochu ostře.Oba se na mě zadívají.,,Prosím."dodám.Kouknou se po sobě a pokrčí rameny.Pak položí zápisníky a zmizí v nejakých bočních dveřích.Brody seskočil na zem a obešel lehátko, takže stál naproti mě.,,Promiň mi to v tom lese.."začal.,,To je v pohodě..."hlesnu a pořád si ho, patrně s blbě udiveným výrazem prohlížím.Odhodlám se a přijdu blíž, až stojím skoro u něho.Připadá mi větší...je mu třináct a je už skoro o hlavu nademnou.Zřejmě čeká, co udělám já.Asi se bojí, aby mě z něj zase netrefilo.Krk se mi znovu sevře.Zvednu jednu ruku, a dotknu se jeho vlasů a pak ramene.Snad abych si dokázala, že je fakt skutečnej.Usměje se;,,Jsem to já.".To už se neudržím, do očí se mi vhrnou štípavý slzy.Udělám ten poslední krok a obejmu ho pevně kolem krku.,,Brody!Seš to ty! Fakt seš to ty!"křiknu.Neudržím se a začnu brečet.Hlavu mu zabořím do ramene a prostě řvu.Obejme mě a dá mi pusu do vlasů,,Tak ségra nebreč."usměje se, ale i z jeho hlasu je slyšet trochu pláče.Stisknu ho ještě pevněji, brečím a mumlám u toho cosi, co už si ani moc nepamatuju.,,Proč ses hned nevrátil?Proč jsi mě musel tak blbě prozvánět ty pitomče jeden, víš, jak jsem se bála?!"křičím.,,Chtěl jsem tě trochu postrašit...asi jsem to neměl dělat.Nevěděl jsem, že seš taková máčka."zakření se.,,Kdo je tu máčka?Moc čumíš na televizi.Seš strašný pako, mě z tebe normálně kleplo!"vykřiknu a vrazím mu pohlavek.Pak pokračuju v činnosti.,,Měl jsem si vzít aspoň tričko, líp to vsakuje."utrousil poněkud vesele při pohledu na svoje mokrý rameno.Byla jsem tak ráda, že je zpátky, že se divím, že to se mnou znovu nepraštilo.Pořádně to mnou zacloumalo, tiskla jsem ho čím dál víc a tak hodinku jsem se nemohla utišit.Ignorovala jsem i to, že na nás vlítla Tsunade a začala mě plísnit že jsem nezodpovědná =D.Bylo mi to jedno - Brody byl zpátky.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 33

29. ledna 2009 v 13:48 | Rin-chan |  Deníček
Yumi?

Ráno se mi vůbec, ale vůbec nechtělo vstávat.Válela jsem se v posteli a snažila se spát, i když to už nešlo.Oknem dovnitř pronikalo slunce, zvonil mi mobil a v kuchyni mi smrdělo něco kvetouce bujnou zelení, co jsem zapomněla odklidit.Když jsem se konečně probrala k životu, byl zápach jídla už nevydržitelnej.Konečně mi došly nervy, vyskočila sem a zaizolovala bývalou potravinu mnoha igelitovými pytlíky.Pak to letělo do koše.Vlezla jsem si do sprchy a řádně se vydrbala.Jelikož sem měla línou náladu, rochnila jsem se tam poměrně dlouho.Při fénování hlavy jsem se mimoděk podívala na mobil abych zjistila, kdo mi volal.Při pohledu na display mi do krku zaskočil knedlík a roztřásla se mi kolena.Ruka křečovitě svírající telefon s ním náhle mrštila na postel.,,Co blbneš?"ozvalo se od okna.,,Někdo si ze mě dělá legraci."odvětím vztekle Chii.Seskočí z parapetu dovnitř a přečte nahlas:,,Zmeškané hovory: Děcko.Kdo to je?"nechápe.,,Někdo nereálnej."odvětím.Zajímalo by mě, kdo to má na svědomí.Pak se na Chii otočím.V hlase vycítím pláč, i když nebrečím.,,Nemohl mi volat Brody, Chie..."

Podruhé se Linkin park, který mám jako vyzvánění ozvali u Tsunade v kanclu.Podívala se na mě kyselým pohledem.,,Nemůžeš si to vypínat?"zeptá se.,,Omlouvám se."špitnu.Když dořešíme, co je třeba a já vyjdu na chodbu, podívám se na mobil.,,Děcko...kterej krypl se tímhle baví?"zavrčím.Vcelku mě to štve.Hlavně by mě zajímalo, kde sehnal Brodyho mobil?Zkouším si vzpomenout, jestli ho měl Brody u sebe ten den...buď to bude někdo z Konohy kdo ho našel, nebo Kabuto, pokud ho měl Brody u sebe když ho....to je jedno.Ale na druhou stranu pochybuju, že nějakej shinobi, nebo nedej bože Oro-oro umí prozvánět.

,,No tak, Yumi, dej do toho chakru."pobízí mě Yamato.Pokouším se znovu vytvořit stromek, ale opět to nejde.Rozvibruje se mi kapsa a ozve se hlas Chestera Benningtona:
,,I woke up in a dream today ..."
Yamato se zarazí.,,Co to je?"ozve se pro změnu Kakashi.,,Linkin park - With you...neznáte?"odvětím a sáhnu pro telefon.Rychle ho chci zvednout.,,Kdo je tam?!"křiknu do sluchátka.Ale nic, je to hluchý.Už jsem z toho pěkně otrávená.,,Kruci!"křiknu a praštím s mobilem do trávy.,,Děje se něco?"zajímá Yamata.,,Jo děje.Někdo mě pořád prozvání."odpovím.,,Nikdy jsem si nevšiml, že bys kvůli tomu takhle vyváděla."nechá se slyšet Kakashi.,,Nevyváděla, ale jindy mi nevolal můj mrtvej brácha!"štěknu.Zatváří se nechápavě.,,Nevím, kdo to je, ale někdo asi našel Brodyho mobil a teď se baví tím, že mě s tím otravuje."vysvětluju.,,A zkoušela jsi mu zavolat?"navrhl Yamato.Zastydím se, že mě tohle nenapadlo.,,Ne."přiznám.,,Nechápu proč jsem na to nepřišla sama."dojdu pro mobil a vytočím jeho číslo.,,Típnul mi to."oznámím suše když se uvnitř ozve obsazovací tón.,,Třeba ho to časem omrzí."zkouší mě povzbudit Yamato.Usměju se.,,To doufám.Stejně mě ale zajímá, kdo to je..."

Na noc jsem si vypnula zvuky, ale i tak jsem z polospánku slyšela vibrace z nočního stolku.Ráno jsem měla osm zmeškaných volání od jediné osoby, v seznamu uvedené jako Děcko.Dojde mi trpělivost.Obleču se a vyběhnu ven z domu.Vím, že to nemůžu dělat pokud to nemám povolený, ale nenechám se takhle provokovat.Pomocí chakry a velikého úsilí, aby mě nikdo neviděl se dostanu ven z vesnice.Jakmile se ocitnu pod stromama a jsem si jistá, že odtud mě hlídky vidět nemůžou, rozběhnu se.Přitom mi znovu zazvoní kapsa.To mě vytočí ještě víc.Když uběhnu asi pět a něco kilometrů od vesnice, zastavím se.Vím, že se tady někde kolem vesnice pohybuje a moji chakru stopro pozná, takže si docela věřím, když na plný pecky zavolám:,,Sasuke!Jsi tady?Vylez!"

V tichu lesa se nic nezmění.Napadne mě jak jsem si asi mohla myslet, že by Sasuke tak riskoval a pohyboval se takhle blízko Listové.Jenže on tady někde je - nevím jak, ale vím to.Rozhodnu se pro trochu riskantní způsob.,,Tak vylez!Nebo se bojíš odhalení, sr...."nestihnu to doříct.Zezadu mi čísi ruka zakryje pusu.,,Tiše!Neříkej to slovo!"uslyším nervózní hlas.Pokud si ještě pamatuju, patří Juugovi.I když jsou tohle zločinci, projede mnou úleva, že jsem je našla.,,Co chceš?"ozve se zezadu suchý hlas.Juugo mě pustí a já se ohlídnu.Zpoza jeho velké postavy vystoupí Sasuke.Netváří se moc vesele, ovšem jako obvykle.,,Řekl jsem, že si tě najdu až tě budu potřebovat, tak proč sem lezeš? Kdokoliv tě mohl sledovat."sykne.,,Taky tě ráda vidím."štěknu místo odpovědi a postavím se před něj jako velká drsňačka.Přiznám se, že sem se trochu povytáhla na špičky abych vypadala vyšší, ale i tak mě skoro zabolelo za krkem abych mu viděla do očí.,,To ty mě pořád otravuješ s tím mobilem?"zeptám se zpříma.Zatváří se nechápavě.,,Co?"vyjádří svou velikou inteligenci.,,Někdo mi pořád volá z Brodyho telefonu.Už mi to leze krkem.Nevíš o tom něco?"upřesním a tvářím se jak mafián.,,Nedívej se na mě takhle drze."sykne.Hned se zklidním - respekt.,,Myslíš si, že když sem byl u jeho smrti, tak v tom mám prsty?"ujasňuje si to.,,Jo.Mohl ses klidně dostat k jeho mobilu a nedovedu si představit Kabuta nebo Orochimara jak sedí v koutě osvíceném svíčkou a bláznivě mačká číslice.Myslím, že ten prozváněl asi tolikrát, kolikrát měl v životě menstruaci."útočím.,,U něj nikdy nevíš."hlesne kysele Sasuke.Tohle mě navzdory okolnostem rozesměje.,,Ty čtveráku."prohlásím vesele, což nevydrží ani Juugo a oba se smějeme jak dementi =D.,,Strašně vtipné.Když jsme si to ujasnili, tak zase jdi.Nemám zájem se tu nechat přistihnout s určitě už hledanou dcerou hokage."utrousí Uchiha.,,Takže to nejsi ty?"dožaduji se konkrétní odpovědi.,,Ne.Nemám to zapotřebí."oznámí nevrle Sasuke a oba s Juugem zmizí.

Je to sice hajzlík, ale podle mě nelže.Když to ale není Sasuke, kdo to potom dělá?Myslím, že můžu vyloučit okruh svých kamarádů z Konohy, pochybuju, že by to byl nějakej z nich.Brodyho asi taky můžu vyškrtnout a Sasuke mi to vyvrátil.Bože, na blondýnu přemýšlím až moc.Už mě z toho bolí hlava, musím si chvíli dát pauzu.Pak si ale uvědomím, že je to blbost, že sice jsem dutá jak bambus, ale hlava mě bolí z něčeho úplně jinýho.Ve vzduchu je cizí chakra, a to tak silná, že mě z ní rozbolela hlava.Sasuke to není - i když jsem docela antitalent, chakry už trochu rozeznám, ale tahle se mi zdá úplně neznámá.Jsem teprve v půli cesty zpátky do vesnice, takže kolem mě je les.Náhle se mi zdá nechutně tichý, skoro jako by ani ptáci nezpívali.V korunách to tajemně šumí a vzduch mi jako by ztěžknul - ani nevím jestli doopravdy, nebo jestli se mi to jen zdálo, jelikož jsem se začala bát.Kolem mě bylo tak zlověstně prázdno a ta cizí chakra ve vzduchu...byla bych mnohem radši, kdyby už na mě třeba někdo vyskočil, ale tahle nejistota byla hrozná.Pro jistotu jsem sáhla pro kunai, protože začalo být fakt dusno.Chakra se blížila a já jsem měla pocit, že za keři kolem mě někdo nebo něco přebíhá a obíhá mě dokola.V tu chvíli už mě strach skoro úplně ovládnul.Nedovolila jsem, aby ovládnul moje tělo, abych byla kdykoliv připravená odrazit útok, v duchu jsem ale křičela.V uších mi šuměl nátlak adrenalinu a zvažovala jsem, jestli mám křičet, utíkat, nebo zůstat stát a snažit se zachovat klid.Rozhodla jsem se pro třetí možnost, i když jsem se hodně přemáhala a snažila jsem se udržet myšlenku, že to zvládnu.Náhle se mi do ticha lesa hlasitě rozezvonil mobil.I když jindy Linkin park miluju, teď mě neskutečně vyděsili.Vykřikla jsem, zahodila kunai a jak malá trapka jsem se bezhlavě rozběhla do lesa.

Rozhrnovala jsem větve a vůbec mě nezajímalo, že mám ruce už skoro krvavý, jak jsem doškrábaná.Cítila jsem, že ten někdo mě pronásleduje a snažila jsem se mu uprchnout.Přestala jsem se ovládat a v tu chvíli mě ostře píchlo v levém rameni.Znovu jsem vykřikla a chytila se za něj, přičemž jsem upadla.Teď jsem nevěděla, jestli se mám snažit uklidnit, nebo pokračovat v útěku.Aniž bych o tom moc přemýšlela, začala jsem zhluboka vydechovat a pokoušela se zklidnit oběh chakry natolik, abych se ovládla.Pomáhalo to, bolest ustupovala!Díky Sasukeho tréninku se ze mě teď nestane zuřící okřídlená bestie.Uslyším zvuk - za zády mi něco křupne.Je to větvička, na kterou někdo musel šlápnout.Srdce se mi rozbuší.Na zádech cítím něčí pohled a ty vteřiny, kdy čekám na konečnou ránu se zdají být nekonečné.Zavřu oči, ale místo úderu se ozve známý, pobavený hlas:,,Yumi?"
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 32

29. ledna 2009 v 13:48 | Rin-chan |  Deníček
Jeden z lepších dní

Stála jsem v dešti na palouku jak největší traged a pozorovala jsem Yamata, jak si radostně vytváří lesní školku.,,Teď to zkus ty."obrátí se ke mě, když se vyřádí.,,Tohle už jsme zkoušeli."zafuním rozmrzele, jelikož jsem mokrá jak myš.Kakashi si pohodlně dřepí pod jedním z kamenů, pěkně v suchu a čte si knížku.Kopnout tady za tu provokaci.Já jsem opřená o strom a stejně na mě prší.,,Jenom pojď, je potřeba cvičit."usměje se povzbudivě Yamato.,,Jo jo, přesně tak."přisvědčí zasněně Kakashi.,,Ještě chvíli a neznám sama sebe."syknu a chci přejít k Yamatovi.Nejde to.,,Tak už pojď, Yumi."osloví mě trochu netrpělivě.,,Já bych ráda, ale..."párkrát sebou na zkoušku trhnu.,,..nejde to!"zaúpím.Kakashi se rozesměje a Yamato protočí očima.,,Už zase?Nemůžeš se trochu kontrolovat?"zabručí pobaveně.,,Copak já můžu za to že samovolně přirůstám ke dřevinám v okolí?"bráním se.,,Máš si na to dávat pozor."rozhodne.,,Já se snažím, ale ono to jde úplně samo."vysvětluju.Pak se musím zase začít soustředit a o kousek se povytáhnu ven.,,Brr, to je humus."otřesu se.,,Zas tak strašné to není."namítne Yamato.,,Je to děs."nesouhlasím.Prostě nenávidím ten pocit, kdy mi dřevo prolízá kůží.Je to odporný.,,Nemůžete mě z toho nějak dostat?"otáži se zdvořile Yamata.,,Mohu,ale zkus to sama."opáčí komicky stejným tónem.Vzdychnu a znovu se začnu dostávat ven.Trvá to asi pět minut, ale nakonec se z toho úspěšně dostanu.,,No vidíš, že to jde."usměje se Yamato povzbudivě.,,Asi grcnu."prohlásím.,,Asi co?"nechápe.I Kakashimu kouká z oka otazník.,,Radši nic..."řeknu rychle a vzdálím se od stromu, kdyby se mému tělu náhodou zase zachtělo stát se jeho součástí.,,Teď přilož ruku k zemi."nakáže Yamato.Poslechnu ho.,,Dej do toho chakru.Je to podobné, jako to co jsi dělala teď.Akorát naopak - předej do země chakru a jako by kousek sebe.Poznáš to, bude to zvláštní pocit, jako že se ti odděluje kousek těla.Ale nebolí to ani se ti nic nestane.Cílem je, aby se ti povedlo tohle."řekne.Pak přiloží ruku k zemi a skoro hned mu těsně před ní vyroste ze země asi deseticentimetrovej stromeček.,,To nezvládnu!"vyděsím se.,,Myslel jsem, že tvorba stromu patří v mokutonu k nejtěžším úkolům."ozval se Kakashi aniž by vzhlédnul od knížky.,,Tvorba stromu ano, Kakashi-senpai.Ovšem tohle není ještě pořádný strom.Nevím o ničem lehčím, čím bychom mohli začít.I já jsem začínal s takovými úkoly a až časem moje stromy nabíraly větších rozměrů."hájí se Yamato.Pak se obrátil zpět na mě.,,Teď ty."pobídnul mě.Začala jsem se soustředit a snažila se udělat to, co mi řekl Yamato.Ucítila jsem na kůži změnu, něco se v mé ruce odehrávalo.,,Proboha, Yumi."zazněl nešťastně Yamato.Podívám se; místo, abych tvořila stromek mi k ruce začala přirůstat jedna z náhodně odhozených větviček.Okamžitě ruku vymrštím a začnu s ní mávat ve vzduchu.,,Sundejte to!"křiknu.,,Jen se uklidni."zasmál se Yamato a nechtěného tělesa mě zbavil.,,Zkusíme to znovu.Hlavně trpělivost."

,,Nikdy se to nenaučím!"běduju, když se večer vracíme domů.,,Ale ano, půjde ti to."snaží se mě utěšit Yamato.,,Půjde?Vrchol mýho motutanskýho umění je nechtěně přirůst k prvnímu dřevu, co se naskytne!"vyšiluju.,,Nezdá se mi, že by jsi někdy přirostla k Narutovi."poznamenal Kakashi.,,Tak zaprvé, je to mokuton a ne motutan nebo jak jsi to říkala, už si to zapamatuj."opraví mě Yamato.,,A za druhé, já jsem s tím taky míval problémy.",,Taky jste zapouštěl kořeny?"zajímá mě.,,No...to ne...ale jednou jsem v ANBU ubytovně nechal prorůst tři pokoje obrovským dubem."přizná.Vyděšeně na něj kouknu.,,Ale to už je dávno."prohlásí.,,Vloni."zašklebí se Kakashi.Yamato do něj dloubne ať mlčí.Přijde mi to vtipné, takže se rozesměju.,,Vidím, že jste veselá, jistě se vám dařilo."ozve se před námi hlasem ála Severus Snape.Zarazím se pohlédnu před sebe.,,Morfeus!"vyvalím oči.,,Ibiki."opraví mě zamračeně dotyčný.,,Ježkovy oči!"písknu.Matně zaslechnu, jak za mnou Yamato s Kakashim dusí smích.,,Jistě, velmi vtipné."zasyčí.,,Tsunade-sama už na vás čeká."řekne ještě a pak nám zmizí z očí.,,Měla by jsi se k němu chovat uctivěji."řekne docela vesele Yamato.,,Ať mě přestane děsit tím svým pohřebáckým zjevem a já budu v pohodě."namítnu, což jim očividně přijde docela legrační, protože se jim po tváři rozlije úsměv.

Tsunade se nás vyptávala na spoustu věcí a očividně ji průběh mého výcviku moc nepotěšil.,,To je velká vada, kterou musíte odstranit, Yamato."prohlásila, když jí pověděli o mém veselém sžívání se s přírodou.,,Kdyby se jí to stalo na nějaké důležité misi, mohlo by ji to stát i život.",,Zapracujeme na tom."slíbil Yamato.,,Ale je to nějaký divný.Nikdy dřív se mi to nestávalo."pronesu zamyšleně.Sedím na dřevěném parapetu u okna a hraju si s mouchou, která se zoufale snaží vyletět ven.,,Myslím že to je tím, že jsi nikdy předtím nepoužívala chakru.Až tady."ozve se Kakashi.,,Takže myslíš, že to je tím, že si nedokáže sama regulovat chakru a nechává ji až moc navolno?"upřesní Olma.,,Asi tak nějak."kývne sensei.,,Tomu se ovšem dá pomoci.Zařídím to."prohlásí Tsunade a vstane.,,Dnes už máte volno, můžete jít.Shizune,"promluví na mladou černovlásku.,,Ano?"nadskočila.,,Zavolej mi mistra Orisaj.A Yumi, ty se u mě stavíš zítra večer, dohodnuto?"obrátí se ještě na mě.,,Jistě."kývnu.,,Tak dobře, jděte."propustí nás Tsunade a posadí se zase za stůl.Yamato mi zdvořile otevře dveře a oba s Kakashim čekají, až projdu.,,Jdeš?"zeptá se Kakashi.V tu chvíli si uvědomím, jakou jsem udělala fatální chybu.Podívám se nešťastně na parapet, na němž sedím a potom zase na ně.Oba se zatváří zoufale a Yamatovi ujede:,,Už zase...."

----------------------------------------------------------------------------------------

Příští den jsme měli volno, žádné mise nebyly a byla prostě pohoda.Kiba se proto rozhodnul, že bychom se mohli jít vykoupat a při té příležitosti vydrbat i Akamaru.Skoro všem nám to přišlo vhod.Ovšem někteří typu Shino atd se nás zeptali, jestli máme všech pět pohromadě.Nejiho k tomu musela skoro doslova dokopat Tenten, ale nakonec se docela zadařilo.Hinata měla komplexy z plavek - ti Hyuugové jsou občas fakt praštění =D - a Sakura zase reptala, že trpí na ekzémy.Pak se ale přestala vymlouvat a nakonec to všichni docela uvítali.I takovej Kiba může mít někdy dobrý nápady.Nakonec jsme se u řeky sešli já, Sakura, Hinata, Tenten, Neji, Naruto, Lee, Kiba a ještě nějakej kluk, kterýho neznám.Prej je u ANBU, ale nevypadá na víc než sedmnáct let.

Naruto s Leem hodili šipku do vody sotva jsme přišli, naštěstí si ale vybrali tu část řeky, kde je pod velkým balvanem ze kterýho skočili asi dva metry hloubka.Jinak by asi dopadli velmi nemile, jelikož voda nebyla hlubší než metr.Uprostřed sice zabíhala i hlouběji, ale tak daleko by asi nedoletěli.Kiba prohlásil, že blbnout můžeme pak, že potřebuje pomoct se psem.A tak jsme se jali nahánět Akamaru do řeky.Jenže ten očividně poznal, že máme v úmyslu vyhnat mu z kožichu ty úžasné, dlouho pěstěné blešky, tudíž se jen tak nedal.Prozatím to vyřešil tak, že se položil na bok a vytrčil nohy do stan.Mazaně si uvědomoval, jak je velkej, tudíž že s ním nehneme.Kiba chvíli nadával a dokonce do něj vztekle kopnul, ale Akamara to nijak nevzrušilo.Hinata ho zkusila přivolat do vody, ale marně.Nakonec se Naruto naklonoval, utvořil zeď a se všemi klony se na něj rozehnal.Akamaru to očividně trochu zneklidnilo, takže vstal a popošel o pár metrů dál.Naruto ho přeletěl a hodil masku do vody.Než si Akamaru stihnul lehnout, byla tu Sakura a uhodila do země pod ní.Pod jeho břichem se objevila škvíra v zemi, což ho vyděsilo a vyběhl směrem ke mě.Napadlo mě to, co Sakuru a i já jsem otevřela trávník dobře mířenou ranou.Akamaru znovu změnil směr, na což čekal Kiba.,,A mám tě!"zařval a dravě vyskočil.Dopadnul na Akamaru a pokusil se ho zachytit, ale ten se ještě za Kibova letu zatřepal, tudíž ho milý Inuzuka přeletěl a přistál rovnou vedle Naruta.Další tam letěla Tenten, jelikož mu vyskočila na záda a snad si ho popletla s koněm.Pokusila se ho popohnat směrem k řece, ale Akamaru vyhodil nohama a Ten se ocitla ve vzduchu.Rázem byla mokrá jak myš.Na Leeho mu stačilo jenom zavrčet a ten si vlezl do vody sám.Jak se Akamaru rozběhl, vrazil zadkem do Sakury, která to neustála a žbluňkla za ostatníma.Ve snaze se mě zachytit mě strhla s sebou, takže se nám potůček začal povážlivě plnit plavci i neplavci.Ten ANBU, nám představený jako Awato chytil Akamaru za obojek a táhl ho směrem k vodě.Než na něj Kiba stačil křiknout, že se ten obojek občas rozepíná, válel se mezi námi s Akamarovým obojkem v ruce.Akamaru se otočil na Hinatu, která na břehu zbyla jako poslední.Vzdala to a šla za námi dobrovolně.Usoudila, že by ho tam nedostala.Neji to jenom pozoroval a snad se i dobře bavil.Pak vzal jeden z klacků, válejících se na břehu, hodil ho do proudu a křiknul na psa:,,Hledej!".Akamaru nadšeně vyskočil a v tu ránu byl ve vodě.Jelikož skočil mezi nás, pocítili jsme na vlastní kůži jaké to je, octnout se v jádru vzniku tsunami.

,,To si děláš legraci?"prskal Kiba Nejiho směrem.Ten se tvářil docela spokojeně jak se mu to povedlo.,,My se tu snažíme jak blbci...!"vykřikoval Naruto a pohazoval rukama.Akamaru stál vedle Kiby a tvářil se jako neviňátko.Pak jsme se na něho vrhli a řádně ho vydrbali, a mohl výt a kňučet jak chtěl.Když byl kraken řádně vydesinfikován, dostalo se i na blbosti.Napřed jsme zkoušeli obyčejný hry s míčem, jenomže to nevydrželo dlouho a nastoupila vodní bitka.Začalo to v podstatě tím, že Kiba omylem pošplíchnul Sakuru když akčně skákal pro balón.Ta si to nenechala líbit a vzápětí mu to vrátila pořádnou sprškou.Jenže to si zase nenechal líbit Kiba, popadnul ji do náruče a i přes její protesty ji hodil daleko do ledového proudu.,,Ty sadisto!"zasměju se, když růžová hlava zmizí pod hladinou.,,Já? Sadista? No počkej!"vykřikne a žene se ke mě.,,Nech mě bejt!"písknu a ženu se opačným směrem.Jenže Kiba mě dostihne a už mě drží stejně jako Sakuru.Nenechám si to líbit a bráním se, co to dá.,,Naruto, pomoc!"křiknu na týmového partnera.,,Jako shinobi máš povinnost mi pomoct!"dodám ještě.Naruto se postaví jako policista a položí hrdě ruce na pomyslný opasek.,,Pomáhat a chránit," prohlásí.,,Kde ji mám chytnout, Kibo?",,Počkej až se mi dostaneš do ruky!"křiknu, ale to už letím do míst, kde Sakura zrovna plivala vodu.,,Tak to vám neprojde!"křikla Sakura a zmobilizovala veškeré dívčí společenstvo nacházející se ve vodě.

Když jsme se konečně nabažili vody, byl už skoro večer a upřímně řečeno, vyhnala nás zima.Byl to bezvadnej den a ještě teď jsme si se smíchem vyprávěli podrobnosti, co nás nejvíc pobavily.Samozřejmě jsme s holkama nevyhrály, ale snaha byla a nakonec jsme šli domů spokojení.Volno bychom mohli mívat častěji.,,Zajdem ještě na večeři ne?"navrhl Awato.,,Já nemůžu, slíbila jsem Tsunade, že se stavím u ní v kanclu."zavrtím hlavou.,,Škoda.Tak zatím."usmál se.,,Jojo, ahoj příště!"rozloučím se s něma a vyskočím na střechu.Tady nahoře je trochu chladnějc než dole a mě ještě úplně neuschly vlasy, takže se trochu oklepu.Mrsknu sebou, ať jsem co nejdřív v teple.

,,Dále!"ozve se rázně z kanclu, když zaklepu na dveře.Když vejdu, uvidím Olmu, Yamata a nějakýho týpka.,,Tohle je mistr Orisaj.Mistře, moje dcera Yumiko."představí nás Tasunade.,,Yumi."opravím ji důrazně a kývnu mu na pozdrav.,,Rád vás poznávám, Yumiko-hime."odvětil zdvořile Orisaj.Hime?On mi řekl hime.....Yumiko-hime....nice!To zní bezvadně.Princezna Yumi II. bwuahahahá!,,Něco bych ti chtěla dát, Yumiko."promluví Tsunade.,,Yumi."opravím ji trochu kysele a popojdu blíž.,,Tvé zacházení s mokutonem je přímo tragické."pronese.Mám se urazit?,,Proto mistr Orisaj na moji žádost zhotovil něco, co ti pomůže."usměje se a popostrčí dopředu malou, dřevěnou krabičku.,,Otrevři to."vybídne mě a založí ruce před obličej tak, jak to má ve zvyku.Hlodne ve mě zvědavost.Pokusím se ji ututlat a skoro lhostejně truhličku otevřu.To co v ní uvidím, se mi na první pohled zalíbí.Leží tam zřejmě stříbrný prstýnek s podivnými ornamenty kolem.I když já prstýnky ani náramky nenosím, hned se mi zalíbí.Vezmu ho do ruky.,,Ten je krásnej."přiznám.,,Ale jak mi pomůže s mokutututu tam tím?"nechápu.Slova se ujme cizí chlápek.,,Tenhle prsten je zhotoven z velice vzácného a drahého kovu."začne.,,Stříbro?"zeptám se a prohlížím si kroužek.,,Ne tak docela.Jako existuje chakrová ocel, existuje i stříbro schopné pracovat s chakrou.Většinou ji vstřebávat."vysvětlí.,,Chakrové stříbro?To slyším poprvé."hlesnu.Ale už mi začíná svítat, jak mi tahle věcička asi pomůže.,,Je to velmi vzácné jak už jsem zmínil."zopakuje trpělivě.,,Prostě a jednoduše; když ho budeš nosit na prsteníku pravé ruky, nemělo by se ti stávat že k něčemu přirosteš.Například."zobecní to pobaveně Tsunade.,,To je bezva."usměju se.,,A ty znaky kolem? Znamená to něco?"zajímá mě.,,Ty jsou tam pouze pro ozdobu."usměje se Orisaj.Znovu si ho prohlídnu - vypadá dost neobvykle, ještě jsem žádnej podobnej neviděla.Skoro jako elfskej prstýnek =D.,,Budu ho nosit moc ráda."usměju se a nasadím si ho.Místo aby studil, jako všechny kovy, je vyhřátej.Jako bych ho nosila celej den.,,Snad ho budš opatrovat."usměje se Tsunade.Pak se jakoby zamračí a žertem sykne.,,Za tu cenu bys ho měla uctívat."Všichni se rozesmějeme.Znovu si ho prohlídnu, fakt se mi líbí.Zkusmo položím ruku na dřevěnej parapet a chvíli na něm držím.Nic - vážně jsem nepřirostla!,,Bezva!Asi s panem prstokroužkem budu vycházet."ušklíbnu se.A taky je to poznat - i když už to vcelku ovládám a vymkne se mi to z rukou jenom občas, ten prstýnek i teď odkládám jenom hodně nerada =).

Yumiko's Diary 31

29. ledna 2009 v 13:47 | Rin-chan |  Deníček
Na hranici smrti

Tsunade si jako obvykle poněkud přihnula z lahvinky a tak mě ještě večer zburcovala na výcvik v medical ninjutsu.Zrovna jsem se dostala k úrovni, kdy mi nakázala probrat rybu z umělého kómatu.,,Tsunade...máme moc oživit mrtvého?"zeptala jsem se zvědavě.,,Ne.Člověka lze oživit jen tím, že mu dáš veškerou svou sílu, to znamená, že místo něj zemřeš ty."odvětí Olma.,,Budu to umět?"zajímá mě.,,Časem tě to možná naučím.Ale teď se soustřeď.Je to něco jako probuzení z bezvědomí, ale trochu těžší.Kóma je v podstatě neúplná smrt.Tohle je, dá se říci nejvyšší stupeň ,oživení', při kterém je ninja schopný zůstat naživu."vysvětluje.Očividně už vystřízlivěla.Napřed jsem zkusila obvyklou probouzecí techniku, jaká se používá když člověk omdlí nebo je v bezvědomí, ale ta nezabrala.Pokoušela jsem se znovu a znovu, ale ryba pořád ležela.,,Není už mrtvá?"zeptám se ve snaze skrýt svůj neúspěch.,,Není.Jen se snaž."usměje se Tsunade a postaví se vedle mě.,,Důležité je sebeovládání.Musíš vyvinout přesně tu sílu chakry, jaká je potřeba - ani víc, ani míň.Soustřeď se.Je to o hodně těžší než mdloba, musíš sáhnout hlouběji.Ta ryba je na hranici smrti, musíš ji probudit."vysvětlovala.Zavřela jsem oči a pokoušela se soustředit.Celou vůli jsem upřela na rybu....asi to zní blbě co?Chakrou, která mi šla z rukou jsem se jí dostala do hlavy.Náhle se mi zjevil obraz.Kolem nebylo nic - ani temnota, ani světlo....prostě prázdno, které bylo tak prázdné, že ta prázdnota ani není vidět.Zkuste si představit absolutní prázdno...asi uvidíte tmu že? Ale tam nebyla ani ta tma...prostě nic.Nejde to popsat.Předemnou ale něco bylo.Jako bych se dívala na velkou stěnu.Byla tak dlouhá a tak vysoká, že nebyl vidět žádný její konec.Jako by se vlnila a vřela, byla dokonale černě matná, temná a upřímně řečeno byla děsivá.Občas se na ní objevily kruhy jako na vodě, když do ní hodíte kámen.V tu chvíli jsem ucukla.Vyděsila jsem se a přestala se soustředit.Vidina zmizela a já jsem uviděla vlastní zavřená víčka.Otevřela jsem je a pohlédla na mrtvého kapra.Polil mě studený pot.,,Já...já jsem...."koktám.Tsunade mě obejme kolem ramen a usměje se.,,Ano, velmi správně."pochválí mě.Nechápu ji.S úsměvem mi, k mému překvapení vylíčila, co jsem viděla.,,To je dobře.První nezbytný krok jsi udělala."pochválí mě.,,Ale co to bylo...vypadalo to tak mrtvě...a přitom živě."zachvěju se.Mrtvá prázdnota chvějící se životem.,,To černé co jsi viděla, to byla hranice oddělující život od smrti.Pamatuj si, že můžeš přivést zpátky cokoliv, co je ještě před ní.Ale dovnitř nesmíš ani sáhnout, zničilo by tě to.Chápeš?"zeptá se mě jako malé.,,Takhle vypadá smrt?"zeptám se vyděšeně.Zavrtí hlavou.,,Smrt sama o sobě není nic, je to prázdno tam za tou zdí.Neexistuje smrt, existuje jenom překročení hranice."vysvětluje.Trochu mě to mate a taky děsí.Připadá mi to tak nadpřirozené.,,A kde to je? Chci říct, viděla jsem to...ale kde?"nevěděla jsem, jak tu otázku podat.,,Ve skutečnosti to neexistuje.Je to jenom v tvé hlavě a v hlavě každého z nás, je to jenom vize utvořená mozkem.Nemůžeš se na to podívat sama ve své hlavě, ale uvidíš to, když někoho probouzíš.Budeš se s tím setkávat často, ale není se čeho bát."uklidňuje mě.,,Takže abych někoho probudila...musím ho odtáhnout dál od té...,zdi'?"ujasňuju si to.,,Ano.""kývne.Tohle je mi jasný, nemusím se dál ptát.

Pokouším se o to znovu, ale vždy, když se objeví ,hranice' se proberu a vytrhne mě to ze soustředění.Je to jako když sníte a náhle si uvědomíte skutečnost - sen zmizí.Vždycky mě to rozruší nebo nad tím začnu moc přemýšlet a rázem jsem tam, kde jsem byla.,,No tak se snaž, Yumiko!"pobízí mě Tsunade.,,Jsi moc roztržitá.Přestaň se toho lekat a pokus se tam chvíli vydržet."buzeruje.,,A co mám udělat, až tam budu?"zajímá mě.,,Musíš odehnat tu černou hranici.Nesmíš se jí dotknout, ale silou vůle ji přesvědčit, aby zmizela.Je to namáhavé a hodně složité, bude tě to velice vyčerpávat, ale jak získáš cvik půjde to.Zároveň musíš přesvědčit bytost, kterou se snažíš probudit, aby se vrátila a vzdálila od zdi."informuje mě.,,To zní složitě."zamrčím.,,Taky to složité je, ale není to nemožné.Sakura to zvládla, tak se snaž i ty."odsekla, na ta slova se otočila a nechala mě v místnosti samotnou.Se smrtí.To je docela zneklidňující představa.Rozhodla jsem se nevěnovat tomu pozornost a znovu jsem se ponořila do pokusů o oživení.

Tentokrát jsem zaznamenala úspěch.Dokázala jsem se tam udržet!Soustředila jsem se a musela jsem vynaložit velké úsilí, ale nakonec jsem vidinu jakž takž udržela.Bylo to neskutečně těžké - člověk pomyslel, třeba jenom na setinku vteřinky na něco trochu jiného a hned to zmizelo.Bylo opravdu nutné myslet jen na svůj úkol.Udržet se tam bylo tak namáhavé, že jsem to zvládla asi jen pět vteřin, ale alespoň už jsem to opouštěla dobrovolně a nevyhazovalo mě to.Pak mě ale ze soustředění vytrhly něčí kroky.Ani se nemusím otáčet abych věděla, kdo to je.,,Ahoj...co ty tu?"zeptám se.,,Slyšela jsem o tvém výcviku tak jsem si řekla, že se na tebe půjdu podívat jak pokračuješ."odpověděl Sakuřin hlas.,,No...vlastně jsem ani moc nepokročila.Ale už se tam alespoň chvíli udržím."usměju se na ni a na chvíli si odpočinu.,,Tak to už máš jenom kousek k úspěchu.Já jsem si vždycky v mysli jakoby přeříkávala pohádku toho co dělám."zasmála se.,,Co?To nechápu.".Vysvětlí mi to:,,No, když jsem to dělala, říkala jsem si v duchu třeba , Byla jedna černá hranice a k té přišla jedna holka, aby od ní odvedla toho a toho.A tak řekla běž pryč ty hnusná černá stěno...' a tak dále.Chápeš?"zasmála se.,,A to jako funguje?"vyvalím oči.,,No...já jsem díky té ,pohádce' jestli se tomu tak dá říkat, neuhnula myšlenkami od svého záměru, takže se mi to nakonec povedlo."pokrčí rameny.A to je celej ten fígl skvělé Sakury? Je tak skvělá doktorka protože si u toho vypráví pohádky? Tak to je síla.Člověku to přijde tak složitý a ono je to tak primitivní.Sakura si vymyslela jednoduchej způsob, jak zvládnout těžkou medicínu.To klobouk dolů.,,Vyzkouším to.A třeba budu ještě rychlejší než ty."popíchnu ji.,,To už jsi promeškala, já to zvládla asi za den."zasměje se.,,A já na tom dělám dvě hodiny."pokusím se ji usadit.,,Jsi si tím tak jistá?"ukáže na hodiny na stěně.,,Tři odpoledne?!"vyvalím oči.,,Tak to jsem tu už...."počítám.,,Devatenáct hodiny...a něco málo k tomu."pomůže mi.,,Co?To není možný!"křiknu.,,Běží to rychle co."zasměje se.Jak to, že tady vždycky ignoruju čas?Ani mi nepřišlo, že jsem tu přes noc.,,No jo....ale co se dalo čekat, ty seš po Tsunade nejlepší medical."zalichotím jí.,,Snad mi to alespoň nebude trvat o moc dýl než tobě."

Když Sakura odešla, zkusila jsem její metodu s pohádkou.Znovu jsem se ponořila do svého soustředění a předříkávala si u toho něco typu:, A teď jsem u té velké, černé zdi a kolem je prázdno' ani jsem si nevšimla, že si to už spíš prozpěvuju ,a tady někde bude ta ryba, a tak volám ;Rybooo! Jdi dáááál! a zároveň povidám; ty černá stěno, ty tady nemáš co dělat, padej odsud!' a tak si v hlavě prozpěvuju infantilní písničku.Asi je to trapnější než Sakuřina metoda, ale věřte nebo ne - ještě se tam pořád držím.Vážně mi to nedovolí přemýšlet o ničem jiným a drží mi to myšlenky přesně tam kde má.Náhle ucítím jakoby prudké oteplení a tělem mi projede vlna horka, díky které se pořádně zapotím.Nastává chvíle, kdy se musím soustředit ještě víc než předtím.Jenže mě to rozrušilo, znovu jsem se lekla a zase jsem byla tam, kde předtím - civěla jsem na polomrtvou rybu.Málem bych se za to kopla cihlou do hlavy.Nezbylo než začít znovu - ale už jsem toho měla plný zuby.Znovu jsem se ponořila do soustředění a zpívala si v mysli divnou písničku.A zhruba po minutě, nevím přesně mnou zase projelo to teplo.,,Teď to nezkaž!"pomyslím si.Ale ovšem jsem tím odpoutala myšlenky od křísení a znovu se mi naskytl pohled na rybu.,,Já se na to můžu!"křiknu naštvaně a kopnu do nohy od stolku.Když se vyzuřím, dám se do toho znovu.Tentokrát si pod výhružkou kopance - a věřte, že já bych se kopla - umíním, že se budu soustředit jenom na to co mám.

Když to všechno zopakuju, tak mnou po velkým soustředění (jsem už utahaná jako kotě) znovu projede horko.Tentokrát si opravdu dám pozor.V uších mi začne hučet a náhle všechno přestane.Zase uvidím vlastní zavřený oči.Otevřu je a podívám se na ležící rybu.,,Co sem udělala blbě teď?"vyjeknu a praštím pěstí do stolku.Náhle se rybě divoce nadzvednou skřela, pusou začne bláznivě nasávat kyslík a v tu ránu se začne plácat.Vyděsí mě to tak, že se vzmůžu akorát na to, abych ji hodila do kbelíku s vodou.Chvíli na ni nevěřícně zírám než mi dojde, že se mi to konečně povedlo.,,Tsunade!"křiknu šťastně a vyběhnu ze dveří.Hned za nima do ní málem vrazím.,,Povedlo se mi to....ta ryba...plave!"blekotám šťastně.Tsunade se usměje a jde se na ni podívat.,,Výborně.Skvěle.Jsem na tebe hrdá."poplácá mě po rameni když uvidí výsledek mého snažení.,,Teď můžeš jít domů, asi ti to dalo hodně zabrat co? Vypadáš příšerně."prohlásí a ukáže na dveře.Nic nenamítám.

Před budovou se slastně nadechnu čerstvého vzduchu.Chystám se vyskočit na střechu, abych byla doma rychleji, ale místo toho jenom chabě vyskočím a dopadnu zpátky na zem.,,Co je zas tohle za fígl?"zasyčím a sbírám se ze země.,,Co jsi dělala? Vypadáš strašně!"ozve se za mnou smích.Stojí tam Chie s Narutem a každý nesou štos nějakých papírů - asi k Hokage.Stručně jsem jim vysvětlila svoji dosavadní činnost.,,No to se nedivím, že ti to nejde.Jak chceš lítat po střechách bez chakry?"zasměje se Chiinka.,,Takový ninjutsu dá hodně práce a musíš vynaložit hodně chakry.Už ti žádná nezbyla na nějaký hopsání.",,Budeš muset asi pěšky."přidá se provokativně Naruto.Podívám se na ně výrazem ála hraběnka a jakoby štítivě se odvrátím.,,Pche, no a co?"syknu povýšeně.Pak se společně zasmějeme a každý se vydá svou cestou.Při chůzi si připadám jak důchodkyně - to byl zas jednou den!
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 30

29. ledna 2009 v 13:46 | Rin-chan |  Deníček
Rána do živého

Samozřejmě, že jsem dostala sprda od každýho, kdo mě potkal.Ale nejvíc jsem to asi chytila od Kakashiho.Asi dva dny po mém návratu jsme byli s Yamatem a Kakashim trénovat, hlavně teda kvůli moku...uto...no tomu, dyť víte =D.

Kakashi už celou cestu bručel jak jsem strašně nezodpovědná že jsem se Sasukem šla a jiný věci.,,A co jsem měla dělat?"namítám.Yamato nás jen poslouchal a trpělivě čekal, až skončíme.,,To tak děláš vždycky?Prostě jdeš jako pes za tím kdo pískne?"soptí místo odpovědi.Takhle ho neznám, ale nehodlám to teď obdivovat.Nenechám si nadávat.,,Cože? Chtěl ublížit Kibovi! Jsem zvědavá, co by jsi dělal ty!"vyjedu.,,Rozhodně bych nešel kdybych věděl, kolik problémů a starostí to způsobí ostatním."odsekne.Je to vůbec Kakashi?Nevěděla jsem, co říct, ale on naštěstí pokračoval takže mě zase rozhovořil.,,Bylo to ze strachu?Šla jsi dobrovolně, protože ses bála, že ti ublíží?"mlátí hubou.Nadává jako můj fotr...i když do něj teda má hodně daleko.,,Co?Já se nebojím bolesti ani smrti!Bolesti se směju do tváře, je to hrozná stupidita."zasyčím.Zatváří se dotčeně.,,Čeho se teda bojíš, slečno statečná?".Trochu se zarazím.Bojím se stáří.Toho, že budu sama sedět v křesle v tmavým bytě s obrovskejma vráskama ve tváři a nikdo, absolutně nikdo za mnou nepřijde, jen občas třeba vnoučata a to jen proto, abych jim po smrti něco odkázala.Radši zemřít mladá než skončit takhle.Dokud je člověk mladej, je to krásný, ale na konci je jenom ztracená krása a náhrobky, který časem omší jak se o ně nikdo nestará.Toho se bojím.Samoty.A bolest? To je jenom důkaz toho, že člověk žije.Smrt a bolest nejsou nic, proč bych se jich měla bát? No jasně, kdo se nebojí, když už má smrt za dveřma?Ale rozhodně se nebojím dne, kdy přijde.Stejně mě to jednou čeká, a celej život se stresovat, to se mi nechce.,,No?"uvede mě jeho hlas zpátky do reality.,,Nebojím se bolesti.Ani smrti.To by ti snad mohlo stačit."odseknu.,,Jo aha, takže slečně nevadí bolest."chytí se toho.Co ho na tom jako tak fascinuje?,,Takových už tu bylo."prohlásí.,,Hm.To je dost možný.Chováš se, jako by tobě osobně bolest vadila - nebo snad ne?Jenom slaboch jí podlehne."zavrčím drze.Hraju si na filozofa?Očividně ho to namíchne.Sledujete jo? KAKASHIHO to NAMÍCHNE.

Koutkem oka zachytím rychlý pohyb nalevo od sebe.Jen tak tak se otočím a zarazím rukou jeho ránu.To mi ale vůbec nepomůže, protože s jeho nohou jsem nepočítala a vzápětí letím vzduchem.Celkem sranda, že se člověku do cesty vždycky připlete strom.Zarazím se o kmen a upadnu na břicho.Začnu vstávat, ale to už je zase tady, chytí mě za triko a přirazí ke stromu.,,Kakashi!"uslyším Yamata.,,No a co teď?Zmrzačíš mě?"přiliju oleje do ohně.Odkreje levý oko.Konečně mám možnost vidět sharingan zblízka.Vypadá to strašidelně, zvlášť když se Kakashi mračí.Náhle se obvyklé černé kapky uvnitř spojí a vytvoří v jeho oku něco jako shuriken.Snažím se mu vykroutit, ale nejde to.A náhle ucítím to samé, jako když se mi v hlavě hrabal Sasuke.Jenže narozdíl od něj tam Kakashi vytvořil obraz.Aniž bych si to v tu chvíli uvědomila, poprvé mě někdo uzavřel do genjutsu.Byla jsem to já, ale jako by mimo své tělo.Ten pocit byl odporný, neměla jsem tušení o čase a prostoru, vzduch byl těžký a špatně se mi dýchalo.Neviděla jsem už Kakashiho, viděla jsem jeho představu, kterou uvěznil do mého mozku.Mému tělu se nedělo nic, ale přesto jsem cítila všechno, co Kakashi chtěl abych cítila.Nepamatuju si to přesně, splynulo mi to v jedno a bylo to tak nekonečně dlouhé, že jsem měla pocit že už takhle musím být snad sto let.Bolest, krev, jekot, cizí přítomnost....potom znovu bolest, čistý řez a krev, moje.Trvalo to snad hodiny a byla to hrůza, kterou jsem doteď neviděla.Cítila jsem, že se chvěju a potím, oči mě bolely a hlava se mi mohla rozskočit jak byla natlakovaná.,,Pořád ti přijde bolest tak neškodná?"ozve se Kakashiho hlas.,,Kakashi, už přestaň!" uslyším odkudsi Yamata.Zní naštvaně.Sen se zachvěl a realita, ta bezvadná realita mě znovu obklopila.Jako by ve snu jsem si uvědomila, že mě pustil a chytil, abych neupadla na zem.Skoro hned začínám přicházet k sobě a otevřu oči.Nademnou se sklání Yamato a Kakashi, který se tváří dost provinile, jako by si až teď uvědomil, co udělal.Uplynulo pár vteřin, pro mě ale dlouhých jak dvacet let.,,Jak se cítíš?"pousměje se Yamato.,,Asi budu zvracet."oznámím a posadím se.Pak se zvednu a ještě jakoby opilecky od nich odběhnu do lesa - vidět to nemusí.

Když se vrátím, Yamato je tam sám.,,Kde je Kakashi?"zeptám se trochu stísněně.Připadám si trapně.,,Odešel."odpověděl Yamato.,,Na tohle téma je to s ním těžké.Vadí mu, když někdo trpí.",,Proč?"zajímá mě.,,Nevypadá na člověka, kterej má trauma z bolesti."náhle se mi to slovo zdálo...divný a hloupý.,,Neříkal jsem, že se jí bojí."opraví mě Yamato.,,Mu samotnému nevadí.Jde o to, že nemá rád, když trpí jeho přátele.Trefila jsi se na nebezpečné místo."odvětí.Trochu se zastydím, ale chci se dozvědět něco víc.,,To zní, jako nějakej nepříjemnej zážitek z dětství."pronesu ve snaze Yamata rozkecat.,,To ano.Neřeknu ti toho moc, to je jeho věc, ale...Kakashi byl ve svých asi třinácti letech svědkem kruté smrti svého kamaráda z týmu...a potom ještě jisté dívky, taky z týmu.Od té doby mu tyhle věci prostě vadí."řekne.V tu chvíli se za sebe tak strašně zastydím, že bych se nejradši propadla.Jsem taková kráva!A já jsem ho ještě popichovala!Se divím, že mě rovnou nekopnul do prdele a neposlal lodičkou do Grónska.,,To mě ale strašně mrzí!"vykřiknu.A taky mě to mrzelo!Tohle si Kakashi vážně nezasloužil.Neměl si začínat!Ale já jsem měla držet hubu.Kurnik už tady s tímhle!,,Já...nějak dneska nemůžu trénovat...potřebovala bych..."mlčím.Yamato vzdychne a usměje se.,,Jdi."naznačí hlavou.,,Děkuju, jste skvělej!"ocením ho a rozběhnu se zpátky do vesnice.

Po hodině hledání Kakashiho najdu.Nakonec mě přece jen napadlo jít tam, kam chodím trucovat já - na bránu.Kakashi tam seděl jak pecka, přesně jako to dělávám já a koukal kamsi do dálky.Už se stmívalo.Pohnula jsem sebou a seskočila jsem přímo před ním do podřepu.Narovnala jsem se a přišla blíž.Pár vteřin jsem jenom trapně stála a nevěděla, co říct.Kakashi se na mě podíval a dokonce se lehce usmál.,,Ty netrénuješ?"osloví mě.V tu chvíli si snad ani neuvědomuje, jak mi strašně pomohl.,,Kapitán Yamato mě pustil, chtěla jsem se ti...omluvit."pípnu.,,To je v pořádku."usměje se.,,Neměl jsem začínat, asi ti to taky nebylo příjemné.",,To ne no, ale já jsem začala popichovat.Kdybych věděla, co vím, nikdy bych takový věci neříkala.Vážně se ti moc omlouvám, fakt mě to mrzí, nevím jak to odčinit."šeptám.,,A co víš teď?"zeptá se.Jak to mám říct.,,No...Yamato mi řekl něco že ti umřel tým....nic moc víc..."vysoukám nakonec.Chvíli mlčí a pak se pohodlněji opře.,,Nemohla jsi to vědět."řekne nakonec.,,Ale mohla jsem si dávat pozor na pusu.Fakt mě to mrzí."opakuju se.,,Opakuješ se."zasměje se.,,Jo..asi jo."taky se pokusím o úsměv.Chvilku nad tím přemýšlím, ale nakonec na tom neshledám nic moc závadnýho.,,Co se stalo s tvým týmem?"zeptám se.Podle jeho výrazu poznám, že se pohybuju na tenkým ledě.,,Nemusíš mi to říkat."ujistím ho rychle, aby si nemyslel že nějak nezdravě šťourám.,,V pořádku.Klidně se posaď."řekne tónem, jako by jsme byli v nějaké síni s nóbl židlema.Poslechnu ho a posadím se proti němu.Rukama si obejmu nohy a celá se sbalím do klubíčka.Hlavu si položím na kolena a poslouchám.

A Kakashi začne vyprávět o svém týmu.Jak se pořád hádali, dokonce i na důležité misi ve válce.Měli zničit nějaký most a jejich sensei musel jinam takže šli sami.Všechno docela šlo, pak ale unesli jejich kamarádku, Rin se jmenovala.Kakashi chtěl za každou cenu pokračovat v misi, ale Obito, další z týmu (prej byl Uchiha) ji chtěl jít zachránit.Nakonec to dopadlo tak, že se rozdělili a každej šel tam, kam uznal za vhodný.V Kakashim ale hlodlo svědomí a vrátil se Obitovi na pomoc.Rin sice osvobodili, ale Kakashi u toho přišel o levý oko.Proto asi ta jizva.Jak to, že na něj ale vidí víc než bez problému?Když sem se na to zeptala, dozvěděla jsem se odpověď tak hroznou, že mi projel mráz po zádech.V tu chvíli jsem skoro litovala, že jsem se ptala.Ztišeným hlasem mi pověděl, jak mu Obito, umírající pod desítkami tun skály věnoval svůj sharingan, aby mohl dokončit boj a zachránit Rin, do které byl Obito zamilovaný.,,Obětoval se, abychom já a Rin mohli žít a dokončit misi.Do konce života mu za to budu vděčný."dokončil to Kakashi.Když jeho slova dozní, zůstanu chvíli jako přimrazená.Přemýšlím nad tím klukem, kterej ve dvanácti letech našel tu odvahu a udělal něco takového pro svoje kamarády.Musel být skvělej, chtěla bych ho znát.Teď už to chápu - na Kakashiho místě bych se k sobě zachovala asi stejně.Pak se mnou představa, že to oko, které se na mě dívalo a uzavřelo mě do genjutsu bylo oko jeho mrtvého přítele, trochu otřásla.Pocítila jsem prudkou lítost nad tím, co se stalo, i když jsem ty lidi neznala.Přišlo mi to hrozný a taky to hrozný bylo.Ani jsem se už radši neptala kde je ta holka - nikde jsem ji nepotkala.Asi taky bude mrtvá, koneckonců, říkal to i Yamato.,,Je mi to fakt líto..."uklouzne mi, jen aby nebylo takový ticho.Mezitím už se úplně setmělo.,,To mě taky."přisvědčí.Vím že sem trapka, ale prostě mi to nedá.Přesunu se k němu a obejmu ho kolem pasu.I ve tmě zaznamenám, jak ho to překvapí.,,Ještě jednou se moc omlouvám za ty moje kecy, myslím to vážně.Kdybych mohla vrátit čas nikdy nic takovýho neřeknu."zašeptám.,,Kdyby se čas dal vrátit, mohla bys mi tohle klidně říct, možná bychom se tomu s Obitem společně zasmáli."prohlásí, čímž mě dorazí.Přijde mi to k pláči a za chvíli k němu vážně dojde.,,Co se stalo?"nechápe když se potichu rozvzlykám.,,Je to nespravedlivý."oznámím.,,Život je nespravedlivý."zasměje se.Očividně už zase našel sám sebe.Seděli jsme tam ještě dlouho a povídali si o všem možným, když se zespodu ozvaly hlasy typu: ,,Slečno Yumiko (!!!!) hledá vás matka, kde jste?".Potom jsme se krátce rozloučili a já jsem seskočila dolů, rovnou před Izuma s Kotetsem, ktří mě hledali.,,Tady jste."usmál se Izumo.,,Jo jsem, a nevykej mi."zavrčím.Nechám se poslušně odvést do Kage-kanclu.Když se ještě ohlídnu zpátky zjistím, že je Kakashi pořád nad bránou.Nevidím ho jasně, ale vidím jeho obrysy ozářené měsícem .Znovu mě to trochu dojme.Mám pocit, že to, co mi řekl nepovídá každýmu a taky si toho vážím.Už se těším na zítřejší trénink.

Yumiko's Diary 29

29. ledna 2009 v 13:44 | Rin-chan |  Deníček
Návštěva končí

Tak už jsem u Sasukeho týden.Za tu dobu jsem zjistila docela dost věcí.Předně tu, že pokud chce člověk spáchat bolestnou sebevraždu, má přijít k Sasukemu a oslovit ho ,,srabe".Dále mi byl představen Juugo, ze kterého prej vznikla ta kérka, co mi hyzdí rameno.Jak jsem vypozorovala, je tady Juugo asi nejnormálnější.Není to žádnej padouch a je docela hodnej.K Orochimarovi se prej přidal aby ho vyléčil nebo co - už ani nevím.Taky jsem si bystře všimla, že když je Sasuke v poho a trénink jde dobře, oslovuje mě Yumi.Ale když má blbou, já něco zkazím nebo podobně, jsem hned Yumiko, lata, ubožačka, antitalent a krypl.Prostě idylka.Karin a Suigetsu se vyhýbám - Karin je expertka na mučení a Suigetsu nadrženej chlípník, takže ideální strašáci.Sasuke mi předvedl novou schopnost, docela užitečnou podle mýho.Díky pečeti jsem schopná určit minulost.Že to zní blbě? Jo, zní.Já to ještě neumím, ale Sasuke to vcelku ovládá.Vezme si nějakej předmět a jeho tmavě modrý oči zčernaj.Není v nich ani odlesk světla, ani nic.Jsou prostě matně černo-černý.Pak řekne, co se s tím předmětem dělo, komu patřil a co se s ním stalo.Docela good, ale mě to ještě pořád nejde.I když Sasukemu jednou v extrémně ,dobré´náladě uklouzlo skoro něco v tom smyslu jako že talent nebo tak =D.Ale už mě to tu nebaví.Bože, já to asi opravdu řeknu, ale...chybí mi ty Narutovy kecy, Chiiny poznámky, Hinatino červenání, Kibova blbost a Kakashiho koště.Chybí mi Konoha....

Po jednom z tréninků se nepozorovaně vytratím do lesa, jako to dělám vždycky.Jenom se procházím a nad útěkem moc nepřemýšlím.Posadím se na pařez a kunaiem odlupuju kůru.Jak se tak opírám rukou o to staré dřevo, najednou zjistím nemilou skutečnost.Když chci ruku posunout, nejde to! Udiveně se podívám na svou dlaň a strnu.Skoro až po zápěstí mám ruku v tom pařezu a nejde ven.,,Co to je? To jsem sem snad přirostla ne?!"vyjeknu a znovu se pokouším vypáčit hnátu ven.Bez úspěchu.Bleskne mi hlavou, že mě někdo napadnul a rychle popadnu kunai, ale po útočníkovi ani stopy.,,Jak se mi toto povedlo?"rozumuju a prohlížím si mou paži, která teď vypadá jako nepřirozená větev.Nechci tu sedět přikurtovaná k pařezu.Ale třeba se ze mě pak stane choroš a porostu lišejníkem, pak mechem a pak ze mě bude dědeček hříbeček a budu lákat malé děti na lentilky a nakonec....nakonec....bwuahahahaháááá pak na mě vyroste velké a dokonalé město minimojů s mega maxi super stíhačkama a ti napadnou Zemi, kterou po dlouhých bojích s Amerikou....,,Co tady děláš?"přeruší moje morbidní smýšlení známý hlas.Nadskočím.,,Já? No já jsem tady.....BRODY?!"zakřičím udiveně.Předemnou stojí nádhernej hnědookej blonďáček a nadšeně se zubí.Nedokážu rozeznat realitu od snu.Oči mi zvlhnou a krk se sevře.,,Yumiko?"ozve se za mnou.Ohlídnu se znovu a uvidím zamračeného Sasukeho.,,Je tady Brody!"křiknu a ohlídnu se zpátky na bratříčka - kterej tu ale není.,,Brody!Brody!"zakřičím kolem sebe.Kam se jenom poděl?Sasuke se na mě podívá jak na debila.,,Byl tady!Stál tu, musel jsi ho vidět!Přímo tady!"křičím a rozhlížím se.,,Kam jsi šla? To nevíš že tě v Konoze hledají?"začal na mě suše Uchiha.Mu je snad jedno že jsem právě viděla mrtvýho bráchu.,,Viděla...viděla jsem...."zamyšleně pohlídnu do země.Cítím, jak se celá chvěju.Viděla jsem ho tak jasně, jako teď Sasukeho.,,Zdálo se mi, že je tady Brody."řeknu konečně.,,Co se zdá je jenom sen.Co sis to provedla s rukou?"zavrčí.,,Já ne, to....ono samo."koktám.Nemůžu si v hlavě srovnat dvě a dvě.,,Samo."usykne posměšně a dřepne si ke mě.,,Jestli se to nenaučíš ovládat, uděláš si tím hodně problémů.Vyndej to."zavelí.,,Vyndej to, no to je nádhera! A jak asi? Mám tak trochu ruku přirostlou k pařezu, ale dyť to je vlastně v pohodě, že jo!"vylítnu.,,Nekřič na mě."zmrazí mě mafiánským pohledem.,,Promiň."pípnu rázem krotce jako ovečka.Respekt.,,Když jsi to dovedla tam, zvládneš to i zpátky."prohlásí.,,Nejde to!"fňuknu.,,Pošlu ti sem na pomoc Suigetsu."prohlásí.,,Ne ne ne, to nemusíš, zvládnu to."leknu se.Dostávat mě odsud ten úchyl...to by mohlo být nemilé.,,Tak se snaž."pobídne mě.Kunaiem začnu bláznivě bodat do dřeva kolem dlaně tak, že je div že si neucvakám prsty.Sasuke na vteřinku vytřeští oči, ale hned se zase zatváří Uchihovsky.,,Chceš si amputovat ruku huso?"pronese ledově.,,Chci se dostat ven z toho pařezu."opáčím.,,Tak použij mokuton."protočí očima.,,Mo-co?Jo moment....joooo, to je takový to s tím...tím tím...no....jo už vím, takový to s tím ledem?"tipnu.,,To je Hyoton ubožačko.Děláš si ze mě legraci?"Svraští obočí.Pan ořech.Vypadá jak E.T.Na jaký kraviny to zas myslím? Achjo, to je tak když je člověk hyperaktiv.Ale když už jsem v tom přemýšlení....,,Vnímáš mě?"zní čím dál nervóznějc.,,Jasně, promiň.",,To tě s tím nikdo neučil zacházet?"zeptá se mrzutě.,,Snažili se."vysvětlím.,,Asi málo."utrousí.,,Ani nevím, jestli to vůbec mám."kroutím se.,,Evidentně ano, když tu trčíš přirostlá k pařezu."zasyčí.Zasměju se.,,Och Sasuke, ty jsi se pokusil o vtip!"rozesměju se jak pitomec.,,Chceš mě provokovat?"zmrazí mě.,,Sorry."zjihnu.Respekt =D.,,Když se z toho nedostaneš sama, tak tě odříznu.Máš ještě druhou ruku."prohlásí a vytasí se s mečem.Okamžitě začnu pracovat s chakrou protože, no uznejte, se Sasukem nejsou žerty.Když se hodně, hodně, hodně soustředím a Sasuke se nebezpečně napřáhne, podaří se mi nakonec ruku povytáhnout asi o centimetr ven.,,No konečně.Pokračuj."pobízí mě znuděně Uchiha.,,Je to humus, nemůžu to udělat."odvětím.To je totiž fakt, představte si, že se propíjíte dřevem!Úplně cítím, jak mi dřevo proniká mezi živou tkání a ,teče' ven mou pokožkou.Nikdy jsem nic podobného nezažila a upřímně řečeno se mi z toho zvedl žaludek.,,Budeš muset."On asi neví, co to je za dřinu! Ať si to zkusí, mafián jeden.Však počkej, až se to naučím, protáhnu tě stromem a nechám tě někde uprostřed!Znovu se soustředím a zatnu zuby.Pařez se protlačuje přes mou ruku zase zpátky - nebolí to, ale je to strašně nepříjemný.Konečně jsem venku.Nevěřícně zůstanu koukat na svou teď už normální ruku.Sasuke se netváří nijak ohromeně.

Náhle ucítím v okolí cizí chakru.Je tak silná, že ji zaznamenám i já, natož Sasuke.,,Někdo tu je!"vyjeknu a vyskočím na nohy.,,Už tě našli...nevadí, ještě se uvidíme.Prozatím jsem stihl vše, co jsem chtěl."pronese Sasuke.,,Kdo mě našel?"nechápu.,,Až se tě budou ptát, řekneš, že si nic nepamatuješ."odvětí jen.Než se ho stačím na cokoliv zeptat, stojí za mnou.,,Zatím nashle."pronese a v tu chvíli ucítím bodavou bolest v zátylku.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Uvědomím si, že už se probírám a trochu pootevřu oči.Hned mě do nich píchne slunce a tak je zase zavřu.Ještě chvíli ležím, než se otočím směrem, kudy tuším živou bytost.Opodál mě sedí několik lidí a povídají si.Myslím, že to jsou čtyři kluci a holka.Chvilku trvá než mi docvakne, že je znám.Jako ne osobně, ale vím odkud jsou.Jsou to příslušníci ANBU z Listové vesnice.Když se posadím, všimnou si mě a jeden přijde ke mě.,,Konečně jsme tě našli, Yumiko, (!!!!!) pořádně jsi se prospala."promluví, a z jeho hlasu se dá vycítit úsměv.Je mi povědomý.Nadzvedne si masku, abych ho poznala.,,Kapitáne Yamato!"usměju se.Je to příjemný překvapení a jsem ráda, že mě nehledal někdo cizí.,,Jsem tak ráda, že vás vidím!A víte co? Asi mám ten Mo--moka---no prostě takový to...!"snažím se vykoktat název mé kekkei genkai.,,Mokuton?"pomůže mi.,,Jo, přesně to! Seděla jsem a najednou mi ruka přirostla k pařezu a já jsem ji dokonce pak dokázala i vyndat a bylo to odporný ale zvládla jsem to!"chlubím se.,,To je báječné, potom si tvoje schopnosti ověřím, až budeme ve vesnici.Teď počkáme ještě na druhou skupinu a můžeme zpět."usměje se Yamato.,,Druhou skupinu?"nechápu.Náhle ucítím za zády závan vzduchu a uvědomím si, že tam někdo stojí.Prudce se otočím a jak sedím, vidím jenom modrý tepláky.Podívám se nahoru a musím si zaclonit oči proti slunci.Hned, jak uvidím bílej smeták, dojde mi, kdo to je.,,Kakashi!"vyhrknu šťastně.Ani nevím proč, ale vyskočím a obejmu ho.Trochu ho moje reakce překvapila, ale zachránila to Sakura, která začala o čemsi mluvit, jak mě dlouho hledali.Pak mě v rychlosti prohlídla a usoudila, že kromě slabého otřesu mozku (kdo mi ho asi způsobil?!) jsem v pořádku.,,Co se stalo?Ublížil ti Sasuke?"zeptá se Yamato.Teď se zamyslím.Ne, neublížil, choval se vcelku normálně.Ale říkal mi, abych o tom nemluvila.,,No....myslím že ne..."pronesu naoko zadumaně.,,Myslíš?"podivila se Sakura.,,No...skoro nic si nepamatuju.A pak ta rána do hlavy...vážně nevím."uhraju to na blbečka s amnézií.Dívají se na mě trochu podezíravě, ale pak toho nechají.,,Pojďme zpátky do Listové, ať se Tsunade-sama zbytečně nestresuje."rozhodne Kakashi.Nechají mě napít a najíst a pak se vydáme na zpáteční cestu.Jsem ráda, že jdu zase domů.

Yumiko's Diary 28

29. ledna 2009 v 13:43 | Rin-chan |  Deníček
Okno do duše

Došli jsme k nějaké chatě uprostřed lesa.Byl to polorozbořený domek s děravou střechou a rozbitými okny.Poznala jsem, že jsme na místě a rázem se mi přitížilo.Vrhla jsem trochu vyděšený pohled na Sasukeho, ale ten se tvářil pořád stejně.Došli jsme ke dveřím; prudkým trhnutím hlavy mi naznačil, ať je otevřu a vejdu.Udělala jsem to.

Hned, jak jsem spatřila místnost uvnitř, stalo se něco neočekávaného.Zleva od stěny někdo seknul dlouhým mečem, mířícím mi přímo na krk.Byla to vteřinka.Akorát jsem instinktivně zavřela oči, to bylo to jediné, co jsem stihla.Ozvala se rána, ale já jsem nepocítila žádné střetnutí s ostřím, které už by mělo následovat.Jen tak mimochodem si uvědomím, že jsem ucouvla a narazila zády do Sasukeho.,,Idiote!"uslyším rozzlobené zasyčení, které podle mého odhadu patřilo Sasukemu.Konečně otevřu oči.Sasukeho pravá ruka drží za čepel ostrý, velký meč, který na mě prve mířil a zastavil ho tak necelých deset centimetrů předemnou.Projede mnou vlna strachu a do hlavy se mi vloudí představa co by se stalo, kdyby nešel hned za mnou a nestihl meč chytit.,,Nevěděl jsem, že jsi to ty, měl jsi přijít až zítra!"ozvalo se podrážděně.Konečně si všimnu kluka se světlými vlasy a dost špičatými zuby, jako má žralok.,,Kdo jinej by to byl tupče!"vyjel Sasuke a konečně pustil meč.Kluk se narovnal a opřel s o něj.Pak mě přejel zvědavým pohledem.,,To je ta kost?"pronese nezdvořile.,,Kdo je u tebe kost?"odplivnu si, zatímco Sasuke se tváří pořád stejně pohrdavě.Kluk se krátce uchechtne a pak se posune, abychom mohli projít.Sasuke mě zezadu pošťouchne, takže se znovu rozejdu.Mám konečně možnost prohlídnout si místnost.Není to nic moc, ale dalo by se tu chvíli přežít.Je tu stůl a pár židlí a vzadu v koutě válenda.Z pokoje vedou dvoje dveře do dalších místností.,,Kde je Juugo?"zeptal se Sasuke.,,Odešel do města."informoval ho kluk, co nás prve tak pěkně uvítal.

Ozvou se něčí kroky a do místnosti vstoupí holka.Je o něco vyšší než já a tipla bych, že je i starší.Má dlouhé, rudé vlasy načesané podobně, jak to nosí Chie, ale mnohem složitěji a musím říct, že je to i hezčí.Na sobě má vcelku odvážný kraťásky odhalující dlouhý, pěkný nohy a bílou košili s odhaleným břichem.Ne, že bych byla na holky, ale s těma nohama by mohla dělat modelku.,,Sasuke, už jsi zpá---tky?"dopoví méně nadšeně, když si mě všimne.Hnědé, až do červena zabarvené oči schované za tlustými brýlemi si mě prohlídnou od hlavy až k patě.Netváří se moc nadšeně, spíš jako by žvýkala šťovík.,,Ach.Máme novou kolegyni?"utrousí kysele a založí jednu ruku v bok, přičemž se elegantně zhoupne v bocích.Světlovlasej kluk se rozesměje.,,Karin žárlí."zasměje se.Zmíněná osoba zkřiví svůj poměrně hezký obličej rozzlobeným výrazem.,,Kdo tady žárlí hňupe?!"vykřikne.,,No kdo asi? Já ne."odpoví jí pobaveně kluk.,,Ty jeden hloupej...!"začne ale Sasuke je přeruší.,,Nechte toho oba.Hned."zní dost podrážděně.Oba okamžitě zmlknou, ale dál se měří nepřátelskými pohledy.,,Tohle je Yumi.Už jsem vám o ní říkal."dodá.Klukovi se rozšíří oči, naopak Karin je nenávistně stáhne v úzkou čárku.,,Vážně?Není na Orochimara moc podobná.Naštěstí."zase se řehtá boreček.,,I když jablko nepadá daleko od stromu.Myslím, že zas tak rozdílná není.Ale to by jsme mu křivdili."ozve se pro změnu Karin.Je mi dost úzko, jak tu tak stojím a oni se do mě strefují svýma dobře mířenýma poznámkama.,,Tohle je Suigetsu.A tohle Karin."promluví Sasuke pro změnu na mě a představí mi tak oba nezdvořáky.,,Oslovuj mě slečno."ozve se Karin.Prej slečno, to je trapka.Trochu nekontrolovaně vyprsknu.,,Vysmíváš se mi?!"křikne podrážděně.,,A kdo ne?"zapojí se Suigetsu.,,Tebe jsem se neptala!"štěkne na něj.,,Už toho nechte.Karin, drž hubu."obrátí se Sasuke na děvče, kterému se zřejmě stále cosi nelíbí.S trochu zraněným a poníženým pohledem zmlkne.Uf, mě říct KLUK ať držím hubu takovým způsobem, asi bych se někam schovala.,,Teď se najíme.Já a Yumiko (!!!!) pak půjdeme do zadního pokoje.Kdo z vás se tam ukáže, zlámu mu všechny hnáty.Rozuměli?"promluví s ledovým klidem Sasuke.Přikývnou.Začínám z něj mít čím dál větší respekt.Karin se otočí.,,Budu podávat večeři."oznámí a znovu se na mě podívá.,,Karin."zarazí ji Sasuke.Její výraz se hned změní na úslužný.,,Ano?",,Jestli v jejím jídle bude nějaký druh jedu, zabiju tě.Rozumíš?"ukáže na mě.Dívka protáhne obličej v dotčeném, snad i trochu zklamaném výrazu.,,No jistě."zavrčí a odejde.

Večeře chutnala strašně a chuť jí nijak nedodala myšlenka, že se mě Karin pokouší otrávit.Její pohled jako by to jen dosvědčoval.Když jsem zdvořile oznámila, že už nemůžu (snědla jsem asi tři lžičky), zatvářila se uraženě.,,Nechutná ti?"štěkla.Měla jsem sto chutí říct že je to jako žrát písek, ale ovládla jsem se.,,Jsem najedená."oznámím nakonec, i když mám hlad jako novorozeně.Suigetsu, který právě zkoumal konzistenci jídla podobnou betonu prohlásil, že i on je přecpaný.Sasuke si taky ani nezobl a Karin vypadala poněkud dotčeně.,,Tak si nežerte, já to vařit nemusím."nafoukne se a já pocítím zvrhlou, nemravnou touhu začít se válet v křečích a předstírat, že jsem otrávená.Sasuke by třeba Karin pak zatnul tipec, jak sliboval.,,Až se vrátí Juugo, pošlete ho za námi.Nikdo jiný do pokoje ani nevkročí." rozhodne Sasuke.Pak vstane a naznačí, že mám jít s ním.Karin i Suigetsu nás zvědavě pozorují.Když procházím dveřmi za Sasukem, uslyším, jak na mě Karin šeptá:,,Doufám, že tam chcípneš, děvko."Stáhne se mi žaludek a na okamžik se zastavím.Zvýšený tep mi způsobuje šum v uších a trochu se mi rozklepou ruce.Proč mě ta holka tak nenávidí?,,Co je?"ozve se trochu mrzutě Sasuke.Uvědomím si, že mě pozoruje.,,Nic."vyhrknu rychle a dám se znovu na pochod.Pak se za námi zavřou dveře.

Sejdeme po dlouhém schodišti dolů, kde se k mému překvapení nachází rozlehlá, tmavá místnost.Je tu hodně silných sloupů, podpírajících strop, takže to tu vypadá jako v katedrále.Katedrále bez lavic, oken, koberců, světla, lidí a života.Je to jako hrobka.,,Co tu budeme dělat?"zajímá mě.,,To, co máš na rameni není jen tak nějaké znamínko."odpoví Sasuke.,,Je to Prokletá pečeť.Už ta slova jsou sama o sobě dost silná, ale to co se skrývá za nimi je mnohem silnější."Snažím si spojit dvě a dvě co mi chce naznačit.,,Pokusil jsem se zabít Orochimara."řekne konečně, čímž mě dostane.,,A je mrtvej?!"vyjeknu a zapomenu na počáteční úzkost.,,Ne tak docela.Žije jako parazit."odplivne si znechuceně.,,Chci ho zlikvidovat jednou pro vždy.A chci, abys mi ty pomohla."vysloví něco, co bych nikdy nečekala.,,Já?!"vykřiknu.,,Proč zrovna já?"nechápu.,,Jsi jeho dcera.Přežila jsi prokletou pečeť.Za dva měsíce jsi ve svých patnácti zvládala pár technik na úrovni slabšího genina.Mám pokračovat?"odvětí.,,Nic neumím."namítnu.,,Ovšem že ne.A proto jsi tu.",,Nemůžu ho zabít."snažím se vymyslet kloudnou výmluvu.,,Proč?Protože je to tvůj táta?"zeptá se znechuceně.,,Ne...totiž ano...ne vlastně...grrr!"praštím do sloupu.,,Asi to chápu."hlesne.,,Sice ho nenávidím, neznám ho a je mi nechutnej, ale.....prostě...prostě...nejde to říct."vzdychnu.,,Dělá ti problém prolít vlastní krev?"uhodne.,,Z toho si nic nedělej.V podstatě jsme si my dva dost podobní."chrlí jedno překvapení za druhým.,,Já taky nenávidím člena mé rodiny.I když jsme já a on poslední Uchihové, nalezl jsem odvahu ho zabít a teď po něm jdu.Může se ti podařit to samé.Naučím tě to."nabízí.,,Naučíš mě nenávidět?"ujede mi.,,Naučím tě tvoji nenávist přeměnit v sílu, kterou můžeš použít ve svůj prospěch."opraví mě.,,Jak?Nenávidím ho, ale zabít ho nemůžu...tolik mi toho zase neprovedl."zapomenu na předešlé pocity a už vcelku dobře komunikuju.Sasuke přijde blíž ke mě a podívá se mi do očí.Jeho mysl mě znovu zatlačí do pozadí a nerušeně se mi v mozku prochází jako v muzeu.Chci uhnout pohledem, ale nejde to.Ovládá mě natolik, že cokoliv mě napadne, on musí schválit nebo vyvrátit.Jestli člověk někdy může cítit absolutní bezmoc, tak je to právě teď.Chytí mě za bradu a podívá se na mě ještě upřeněji než předtím.Vytahuje jednu vzpomínku za druhou, piplá se v detailech, každou mi ukazuje z několika možných úhlů.Pak mi ukazuje i jiné věci, asi z jeho paměti.Vidím v nich Orochimara jako nelidskou stvůru, která zabíjí i malé děti, experimentuje na lidech.....pak trochu nepřesný příběh toho, jak přidělil pečeť Sasukemu a srovnání našich dvou osudů.Nakonec je tu ukázka toho, co se stalo když jsem se narodila.I když to znal jen z vyprávění, ukázal mi to všechno.Vidím malé dítě v kolébce.Někdo ho bere uprostřed noci.Loučí se s ním plačící žena s blond vlasy a hnědýma očima.Je to Tsunade?Potom to dítě jsem já? Dá mi pusu na čelo a s brekem se odvrátí.Je mi úzko z toho co vidím.Muž, hodně podobný Kakashimu mě bere do náruče a odnáší.,,Nech toho..."zašeptám stěží.Cítím, že mi z očí ukápla velká slza, která stéká po tváři dolů.Nepřestává.Slyším za sebou pláč mojí mámy, ale ten muž mě nese pryč.Pak zoufalý výkřik.,,To stačí!"křiknu a pokusím se odvrátit.Nejde to.Nepůjde to, dokud Sasuke nebude chtít přestat.Vidím Orochimarovu tvář, která se vítězně směje.Jakoby nad mým neštěstím, který jsem prožila kvůli němu.Celej můj život stál za pendrek jen kvůli tomu, že můj otec je kretén.Nenávidím ho!Ucítím, že Sasuke zachytil tenhle impuls v mé hlavě.Bylo to to, co chtěl.Konečně cítím, že jeho stisk povoluje.Pozvolna se mi vytrácí z hlavy až je pryč úplně.Konečně mě pustí.Zprudka vydechnu a opřu se o sloup.Znovu mě rozbolí hlava a cítím se mírně dezorientovaně.Trochu pláču.

,,Myslím, že můžeme začít."prohlásí.Svlékne si bílou košili co má a odhalí tak vypracovanou postavu.Na rukou má bezprstý, černý rukavice až nad lokty.,,Vysleč si tu mikinu."zavelí aniž by ho vůbec zajímalo, jestli pod ní něco mám.Naštěstí mám, ale je to jenom tílko.,,Jestli se mu máš postavit, měla by ses umět ovládat.Tvoje sebekontrola je hrozná."řekne zpříma.,,Já se kontroluju dobře."odvětím.,,Jistě.Havně když přijde na pečeť, umíš se skvěle ovládat."zpraží mě.Zastydím se.,,Jak mám asi ovládat tu pečeť?To přece nejde!"vyjeknu.Trochu se zamračí.Náhle se začne měnit, po těle se mu rozběhnou černý znaky, pak celej ztmavne a vlasy mu zbělej.Vykřiknu - teď mě to určitě bude bolet!,,Podívej se na mě."vyzve mě.,,Jsem to pořád já.Vypadám, že to nemůžu ovládat?"zeptá se.Usoudím, že má pravdu.,,Ne...ale jak?Jak to děláš?"chci vědět.Změní se zase zpátky.,,Bojíš se."nadhodí.,,Je to na tobě vidět.Zbabělče.Jestli nemáš na to tady být, tak vypadni."Tím mě úplně ochromí.Bojím se, to jo, ale když už mě sem sakra dotáhnul?!,,Bojím se, ale neodejdu.Ty bys to možná udělal, ale já nikdy neutíkám."trochu zalžu a přitom narazím na jeho útěk od týmu sedm.Podle toho jak jsem ho odhadla jsem myslela, že si tohle k jeho osobě můžu dovolit, ale šeredně jsem se pletla.Náhle mě přirazí ke stěně.,,Myslíš si, že jsem srab?!"zařve.Nevím.Neznám ho tolik, abych mohla tohle posoudit.Rty se mi zachvějou.,,Jo."prohlásím, ale hned bych se lištila.Proč jsem to řekla?!Ani jsem nad tím neuvažovala!Sasuke se očividně namíchne.Sevře mě a rázem se octnu ve vzduchu.Zarazí mě až jeden ze sloupů, do kterého narazím.Ještě než stačím upadnout, je u mě Sasuke.Sevře mě tou svojí obrovskou rukou pod krkem a stiskne.Nohama necítím zem.,,Co ty o mě víš?! Jak ty můžeš vědět proč jsem to udělal a co se tenkrát stalo?Nevíš nic!"křičí.Začíná mě drtit víc, než si to možná uvědomuje.,,Sa----Sasuke..."zakašlu.,,Myslíš, že jsem srab?Odpověz!"zaječí.V očích má výraz skoro neovladatelné zuřivosti.,,Dus---dusíš---mě!"zachraptím už skoro na pokraji sil.Před očima se mi zatmívá a v hlavě mi sílí velkej tlak.Konečně si uvědomí, co dělá.Pustí mě a já dopadnu na zem.Okamžitě začnu kašlat a zhluboka si naberu vzduchu.,,Začneme tréovat."pronese už vyrovnaně, jako by se nic nestalo.Dívá se na mě a z jeho očí jde číst, i když nemá sharigan.Stojí tam: ,,Ještě mě někdy nazveš srabem a zabiju tě."

<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 27

29. ledna 2009 v 13:43 | Rin-chan |  Deníček
Nabídka, která se neodmítá

,,Už nemůžu!"funěl Kiba a tahal pískem naše kufry.,,Mlč a pracuj.Můžeš za to ty tak nes následky."prskala vztekle Chie.,,Ale to vážně měla být zkratka!"zaúpěl zoufale Inuzuka.,,Zkratka, kterou to do vesnice trvá o tři hodiny dýl než hlavní cestou?Nic proti tobě, Kibíčku, ale obávám se, že ses ztratil."posmívala se moje milá nagelovaná rodinná příslušnice.,,Já jsem věděl naprosto přesně kde jsme, dokud mě Naruto nezačal rozptylovat mluvením!"křiknul vztekle obviněný a praštil našimi kufry do písku.,,Já? Tebe?!"zařval v oplátku Naruto.,,Řekni mi to do očí jsi-li muž!"vyzval ho.,,Klidně stokrát ty moulo!"odvětil slušně Kiba.,,Kdo je u tebe moula ty moulo?!"zaznělo mu v odpověď.A začali se prát.

,,K-kluci přestaňte!"kvikla Hinata a poděšeně pozorovala dva vzteklé retardy, jak do sebe buší pěstma.Chie vzdychla.,,No...nosiči se pomátli.A já ten kufr nepotáhnu."zamračila se.Vytáhla kunai a řízla se do prstu.,,EMO."poznamenám.Kvůli tomu že je líná se hned řezat, kdo to kdy viděl?,,Nejsem EMO, ty barbie."odvětí suše.,,Dálnice!"křiknu.,,Himaláj!"oplatí mi to.A teď začne mela i tady.Jenže my jsme samozřejmě civilizované dámy, že ano?Když se vydovádíme a Hinata se vyhne všem u toho popadaným stromům, přiloží Chie krvavou ruku k zemi a řekne:,,Kuchyiose no Jutsu!" a záhy od ní blafne stejný kouř, jako vždycky od Kakashiho.,,Ty kozo!"křiknu a znovu páčím z kapsy inhalátor.A vzápětí seznám, že ho opravdu potřebuju!

Vedle Chie náhle stojí něco mezi kočkou a lasičkou.Vypadá to jako gepard, trochu protáhlejší než by měl být a se štíhlejšíma nohama.Jeho ocas je hrozně huňatej a celý zvíře je pokrytý zlatavou, čiště žlutou srstí.Má velký zuby a drápy a zářivý, černý oči.,,Hele, fretka vykouzlila fretku!"vyjeknu posměšně.Chie se zamračí jako deset čertů, ale zvířátko se zvedne, ladně ke mě přejde, posadí se na zadek a upře na mě svoje černý, tajemný oči.,,Tak pozor, já nejsem fretka, já jsem angrot."upozorní mě zdvořile.Žaludek mi spadne do gatí a vyvalím oči tak, že mi div nevypadnou.,,C-co..? Jak si to udělala?!"vyhrknu na Chii.,,Jak jsem udělala co?"diví se.,,To zvíře mluví!"křiknu a ukážu na zlatavou šelmu.,,Angrot."opraví mě znovu trpělivě příšerka.,,Okio, vezmi nám kufry."zavelí Chie.Kočkovitá nebo jaká šelma se opravdu chopí našich zavazadel a dá se na pochod.,,Škandál!"rozhodím rukama.,,To je fígl co?"kasá se Chie.,,To budu mít taky?"blýsknu očima.,,Možná."odvětí.,,Už pojďte.Jelikož náš super navigátor je na dvě věci, chopím se vedení já.Vím přesně kde jsme.Musíme teď na sever."rozhodne.

Po necelé hodině cesty nás Chie zastaví.,,Před náma někdo je."oznámí.,,Jak to poznáš?"vydechnu.,,Ty necítíš tu chakru, Yumi?"podívá se na mě Naruto.Trochu začervenám.Opravdu jsem nic nezaznamenala.,,Raději se schováme a necháme je projít."navrhne Chie.,,Je jich devět.Vypadají na shinobi z Kamenné."oznámí Hinata a hypnotizuje les před námi.Vždycky mě trochu rozbolí hlava když vidím ty vystouplý žíly kolem očí.Nevypadá to zrovna moc hezky.,,Setkání by se mohlo obejít i bez následků, ale možná taky ne.Víte přece, že Kamenní jsou rváči a rádi provokujou.A my nejsme zrovna v pozici, kdy bychom si mohli vyskakovat."rozhodne Chie.,,Kibo, Yumi, obejdete je zprava.Naruto s Hinatou půjdou zleva a já a Okiem...o to se nestarejte.Sejdeme se na rozcestí necelou míli odtud.Snažte se aby vás neviděli."rozdá pokyny.,,Ale říkala jsi, že se schováme a počkáme."upozorním ji.,,Jo, ale bůh ví, jak dlouho by jsme tu seděli.Prostě je obejdeme."vysvětlí.,,Tak fajn no."kývnu.,,Tak jděte!"vyzve nás a všichni se jako na povel rozprchneme.

S Kibou se vydáme na pravou stranu.Les je tam trochu řidší než zleva, ale i tak se dá dobře ukrýt.Paží zavadím o jednu ulomenou větvičku, ale všimnu si toho až když mi menší kapička krve steče po ruce dolů.,,Kibo, počkej!"houknu před sebe a zastavím se.Kiba přistane na větvi předemnou a ohlídne se.,,Krvácíš?Co se stalo?"lekne se a přiskočí k mě.,,Nic moc, asi jsem se škrábla.Je to v pohodě, jen mě trochu vyděsila ta krev."usměju se když seznám, že rána není hluboká.,,Vypadá to tak."kývne když mi ruku prohlídne.,,Fajn, tak budem pokračovat, ne?"navrhnu.,,Jo.Už se snaž dorazit v pořádku."zasměje se.,,Nebo mě Chie zaškrtí.",,Chie moc mluví."ušklíbnu se.,,No ani ne.Jednou...."V tu chvíli mě zabolí v ramenu.Až do mozku mi zajede ostrá, živá bolest a já vykřiknu, čímž Kibu přeruším.,,Yumi?Co je?!"vykřikne.Mezitím se znovu chytím za rameno a nebýt toho, že mě pohotově přichytil upadnu.,,Co se stalo?"opakuje vyděšeně.,,Já...já nevím."zasyčím.Mám pocit, že se mi všechny žíly v těle rozpuknou a všechny kosti mi prolezou kůží ven.Tenhle pocit je nejsilnější v okolí pečeti.Pak mi to dojde.,,Kibo....někdo tu je...musí tu být!"křiknu.Znovu se mi podlomí kolena, ale Kiba mě upadnout nenechá.Jednou rukou mě pořád drží a druhou vytáhne kunai.Bojovně se rozhlídne.,,Kdo myslíš, že tu je?"zeptá se mě.Než mu stihnu odpovědět, objeví se před námi postava.
Bolest zesílí a já málem zešílím.Dotyčný tentokrát nemá kapuci, takže je snadno k poznání.,,Sasuke!"zavrčí Kiba.I přes bolest si všimnu, že mě sevře ještě pevněji.Sasuke mu ale nevěnuje pozornost a s podivným výrazem ve tváři se podívá na moje utrpení.,,To už snad stačí."promluví.V tu chvíli bolest odezní a mě se nohy podlomí do třetice, tentokrát úlevou.,,Co tu chceš?"prskne Kiba a pomůže mi se posadit k jednomu ze stromů, přičemž nespouští oči z Uchihy.,,Nejsem tu proto, abych vám ublížil."pronese ten při pohledu na Kibův kunai.,,To s pečetí bylo jen proto, že jsem vás potřeboval zdržet."vysvětlí.,,Co chceš?"zopakuje Kiba.Sasuke se místo toho otočí ke mě.,,Pojď se mnou."řekne.,,Nikdy."odpoví Kiba za mě.,,Uhni mi z cesty nebo budeš litovat."práskne po něm pohledem.Teď i já poznám, jak se Kibovi malinko roztřásla kolena, ale přesto stál na místě.,,Tohle nemá cenu Kibo.Ustup."řeknu a s námahou vstanu.Bolest už odeznívá.,,Co šílíš?"podiví se.,,Neublížím ti."řekne Sasuke.,,Nevěř mu, zabije tě!"křikl Kiba.Hlava mi horečně pracuje, jak se v ní dvě osoby mýho já hádají, co mám udělat.,,Proč chceš, abych šla s tebou?"zeptám se Sasukeho.Potřebuju vědět víc než se rozhodnu.Takhle pracuju s ničím.,,Chci ti něco ukázat.Bude to pár dní trvat, ale vrátíš se v pořádku."odpoví.Něco ve mě mi řekne, že mu můžu věřit.Podle mě je to totiž takovej ten čestnej hajzlík.Když řekne že mi nic neudělá, nic mi neudělá.Kdyby mě chtěl zabít, určitě by ho nějakej Kiba nedokázal zastavit a on to moc dobře ví.,,To tě poslal Orochimaru?"při vyslovení toho jména se mi znovu trochu zvedne žaludek.,,Ne."odvětí krátce.,,Ale ty o tom určitě ani neuvažuješ, že?"vmísí se do rozhovoru Kiba.,Věřím mu..."opáčím nejistě.,,To nemyslš vážně?!"vyhrkne.,,Chce z tebe jenom vytahat informace!"křikne a znovu mě tím donutí přemýšlet.,,Myslíš si, že máš silnou vůli, ale proti jeho sharinganu neobstojí nikdo!Když se mu zachce, řekneš mu úplně všechno, co bude chtít vědět!"křičí.Navzdory vážnosti situace se mi vybaví scénka, jak jsem v dětství ustřihla hlavu plyšového médi, nasadila ho na tělíčko od panenky barbie a sprejama na zeď jsem ho obarvila na fialovo.Myšlenka, jak ze mě Sasuke tahá zrovna tuhle vzpomínku mi na tváři vykouzlila poťouchlej úsměv.,,Co je tu k smíchu?"podiví se Kiba.,,Risknu to."pronesu při pohledu na Sasukeho.,,Nenechám tě!"zamračí se Kiba.,,Určitě na tebe použil sharingan!"prohlásí.Chci něco namítnout, ale nestihnu to.Sasuke ani ne ve zlomku vteřiny stojí za ním a rychlým úderem do hlavy ho omráčí.Kiba padne na zem a ani se nehne.,,Co to děláš?!"vyjedu.,,Bude v pořádku.Jestli máš zájem jít, tak je načase."oznámí.Ještě chvíli zaváhám nechat tu Kibu jen tak ležet.,,Kibo, Yumi, jste v pořádku?!"ozve se z lesa Chiin hlas.Kibu snad najdou.,,Pojďme."rozhodnu.Přikývne a oba se vytratíme do lesního porostu.

,,Jak dlouho půjdeme?"zeptám se ho ve snaze začít nějakej rozhovor.Je mi trochu úzko když jenom jdeme jako tehdy, když jsem společně s Brodym byla Sasukeho zajatec.V hlavě mi to naskočí a znovu si vybavím chvíle, kdy jsem Brodyho viděla naposledy....ale teď na to nesmím myslet!Je mezi tím a dneškem nějakej rozdíl?Jsem zase zajatec? I když jsem šla dobrovolně, hlodala ve mě myšlenka, že i kdybych se rozhodla jinak, stejně bych šla.Tak asi jo, jsem zajatec, ale jenom poloviční.,,Nejdeme daleko."odvětí po chvíli.,,A kam jdeme?"zeptám se naivně.Jeho výraz mi napoví, že to byla fakt zbytečná otázka.Náhle mnou projede ta známá, dětinská vlna strachu, kterou asi zná každý.Ta smíšenina hrůzy, úzkosti a zoufalství.Zastavím se.,,Já...já nemůžu!"vyhrknu dost ztěžka, protože se mi stáhlo hrdlo.Muselo to znít hodně plačtivě a já jsem nad tím taky moc nepřemýšlela.Do očí se mi vhrnuly slzy.Měla jsem pocit, že mě do něčeho někdo nutí a nejde tomu uniknout.Nevěděla jsem, co mám dělat.Sasuke se zastavil a otočil.,,Co nemůžeš?"zeptal se s tím svým chladným výrazem.Pocit paniky pokračoval a já jsem ani nevěděla proč.,,Bojím se...bojím se co se stane....nech mě jít domů, prosím!"už skoro brečím.Trochu udiveně se na mě dívá.Pak pronese překvapivou větu.,,Jsi opravdu ta samá Yumiko co se se mnou před necelým měsícem bila na život a na smrt?Nepoznávám tě."pronese trochu posměšně.Já se taky nepoznávám, ale nejde to zastavit, jsem skoro na pokraji hysterie.Snažím se nějak utišit ale srdce mi bije čím dál rychleji.Dolehla na mě celá zátěž všech věcí, co se udály od chvíle, kdy jsem tady.Sesunu se na zem a rozpláču se.Zničehonic takovej záchvat - Sasuke není jedinej kdo mě teď nechápe.,,Já chci domů!Tady vůbec nemám být!"křičím.Fakt dobrá doba na depresi.Sasuke přijde blíž a dřepne si kousek ode mě.I přes slzy uvidím červený záblesk v jeho očích.Náhle se mi už nechce ani brečet.Cítím se, jako bych nebyla u sebe v hlavě sama a najednou tam bylo moc málo místa pro moji mysl.Dokážu přemýšlet o dvou věcech najednou, ale ten, kdo si prohlíží ty druhé vzpomínky nejsem já a nemůžu to ovlivnit.Jsme v mojí hlavě, ale nejsem to já, kdo tu velí.Znovu vidím ty chvíle, kdy Brody umřel, kdy jsem zjistila, kdo je můj pravý táta a ostatní bolestné okamžiky, které jsem tu prožila.Ztrácejí barvu a už tak nebolí.Jako by jim někdo v mé hlavě přidělil tak nízký význam, že nemělo cenu se kvůli tomu trápit.Pocit strachu a zoufalství výrazně opadal.Konečně tlak v hlavě ustal a já jsem měla dost místa pro samostatné uvažování.Pocit přítomnosti někoho jiného v mojí hlavě odezněl a teď mě dokonce i rozbolela hlava.,,Co to bylo?"zeptám se udiveně.Cítím, že slzy v mých očích schnou a dalším už se ven nechce.Až na tu bolest hlavy a mírnou dezorientaci se cítím docela normálně.,,Jak jsi to udělal?"zajímá mě a utřu si poslední slzy.Sasuke mezitím vstane.,,Vstávej už, musíme dál."řekne místo odpovědi.Přikývnu a postavím se vedle něj.Vrtá mi hlavou co to bylo.Byl u mě v mysli - musel tam být! I když jsem to zažívala poprvé, cítila jsem to.Znovu se vydáme na cestu, a mě už netrápí žádnej strach nebo něco podobnýho.Odešlo to tak rychle, jako to přišlo.Naštěstí.

<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 26

29. ledna 2009 v 13:42 | Rin-chan |  Deníček
Souhrn

Vzbudila jsem se už v šest ráno.Pro mě vcelku neobvyklé, hlavně po pařbě.Měla jsem hlad.Šla jsem se kouknout do lednice jestli tam něco nemáme a málem jsem zakopla o spícího Kibu.Chie se vyvalovala na druhé straně manželské postele, kde jsme spaly spolu a Naruto, blbeček, seděl v křesle jak houmles a od nosu mu tekla dlouhá, jistě i pružná nudle.Hinatu jsem ale nikde neviděla.V tu chvíli jsem uslyšela šramocení z koupelny a vydala jsem se tím směrem.Když jsem chtěla otevřít dveře, byly zamčené.,,Hinato? Jsi tam?"zvolala jsem tiše.Ozvalo se cvaknutí v zámku a ve dveřích se objevila Hinata v pyžamu.Byla celá jakási bledá a pod očima měla ohromné kruhy.,,Yumi?"špitla.,,Co tu děláš?"ptám se a vkročím dovnitř.,,Byla jsem si jen umýt zu..."nedokončila a klekla k záchodu.Jistě vám všem dojde, co nemilého dělala, tak jsem jí rychle chytila vlasy, aby je neměla od toho všeho, co do sebe večer naházela.Když skončila, posadila se vedle mísy a zhluboka oddechovala.Oči jí trochu slzely a podle toho jak se tvářila jí to, co jí před chvílí prošlo pusou moc nechutnalo.Ani se jí nedivím.Mohlo mi dojít hned že zvracela, byl tu trochu cítit alkohol.,,Dobrý?"zeptám se.Přikývne.Podám jí sklenici vody aby si vypláchla pusu.,,Zůstane to jen mezi námi...že ano?"špitla tiše.Jako by tu playgirl ze včerejška někdo vyměnil za její nesmělé dvojče.,,Ale jasně."přikývnu.Vykloktá a plivne vodu do záchodu.,,Otec by mě asi přísně potrestal, kdyby to věděl." neodpustila si a znovu vykloktala.Nechala jsem ji tam ať se osprchuje a pokračovala jsem dál do naší minikuchyňky.Vyhrabala jsem zbytky nějakýho jídla a nachystala snídani i pro ostatní.Hinata toho moc nesnědla.

Odpoledne jsem se s Narutem vydala na nákup abych trochu doplnila zásoby a v obchodě jsem potkala jednoho ze starých kamarádů.,,Yumi!"křiknul nadšeně a zamával na mě přes půl obchoďáku.Vzápětí se ke mě rozběhl a všem záhy došlo, že patří ke mě.Bylo mi trošku trapně, ale když už trapas, tak ať aspoň stojí za to ne?,,Ahoj Rene, jak žiješ?"usměju se zdvořile, i když v mysli mu trošičku nadávám za to vystoupení před lidma.,,Já úplně skvěle, za chvíli dělám závěrky na řidičák, a co ty?"huláká.,,Já taky dobře."promluvím tišeji.Očima přejede na Naruta a pozorně si ho prozkoumá.,,A tohle je kdo? Vypadáš jak Naruto."rozesměje se poťouchle.,,Čím to bude?"usyknu jedovatě.,,Ty ho znáš?"zeptám se.,,Jako ten seriál? No jo, čekuju to každej večer na Jetixu."vyzná se ze své úchylky.Jenže teď ho trošku nechápu.,,Co že to děláš?"zeptám se jako blbeček.,,Jéé to neznáš?" diví se.,,To je úplně žůžo kreslenej seriál."vysvětluje.,,Úchyle."vyjádřím svůj názor.,,Je ti devatenáct a čumíš na pohádky."Teda ne že bych se já nedívala, vlastně mám pohádky ráda, ale to tu říkat nebudu ne? =D,,Naruto není pohádka."brání se.,,Naru-co?"zeptám se přiblble.,,Naru-TO!"rozesměje se.Pak ale znovu zvážní. ,,Musím jít, mám ještě doma práci, ale rád jsem tě viděl!"rozloučil se a odběhnul.
,,Tak vidíš jakej je to trouba....nějakej seriál se prej jmenuje podobně jako ty."obrátím se na svůj blonďatý doprovod.,,Mluvil pravdu."vyprsil se Naruto chlubivě.,,Co?"nechápu.,,Jeden z našich shinobi....baví ho kreslení a kreslil hrozně moc komixů, fakt dobrejch.No a jeho poslední příběh je inspirován tím nejlepším ninjou mezi všemi!"vykřikl, takže na nás znovu strhnul pozornost.,,Snažíš se mi namluvit, že se někdo zabývá tím, že kreslí tvůj život jako obrázky?"zeptám se posměšně.,,Je to i zfilmovaný."přehání.,,Jo to určitě.Radši mlč a podej mi papriky."sjedu ho.Svěsí hlavu a odejde pro zmíněnou zeleninu.


,,Musím se Naruta tentokrát zastat."pronese Chie když se vrátíme a já jí vyprávím o fiktivním seriálu.,,Cože?"nevěřím vlastním uším.,,To jako fakt?"nechápu.,,Jasně.Počkej, mrknu se kdy začíná.,,V sedm...to je za necelou hodinku.Budem se dívat?Já osobně jsem to ještě neviděla, ale Naruto je z toho vždycky udělanej, myslí si že je celebrita.No...a to taky tak trochu je.Miliony lidí si o něm dělá blogy."vypráví.,,Děláte si ze mě vtipec?"otáži se slušně.,,Ee."odvětí jak batole.,,Tak to sem zvědavá."procedím skrz zuby.

Ve zmíněnou hodinu se opravdu slezeme u televize a Chie naladí Jetix.,,Víc akce....víc dobroudružství....víc oblíbených pořadů.Je čas na Jetix max."hlásí podivná paní.Malá ukázka týpků na kolech a obrazovka zbělá.,,Naruto?"přečtu udiveně oranžový nápis, který se na ní objeví.Naruto nadšeně zavýskne a začne hrát opening...podle mě dost hroznej, ale když je Naruto tak nadšenej, nebudu nic říkat.,,To máš být ty?"zvednu obočí.V telce teď skáče blonďatej hyperaktivní fracek.,,Ano."vyprsí se hrdě.,,Nejseš si podobnej."namítnu.,,To je dva roky nazpátek."ohradí se.,,Úchylné."poznamená Chie, fascinovaně hypnotizujíc telku.Objeví se holka s růžovejma vlasama v červenejch šatech.Odhadnu Sakuru.,,Ou yeah...to je Sakura?Ona měla dlouhý vlasy? Nedovedu si ji představit, myslím že by jí to neslušelo."odplivnu znechuceně.,,Být ní tak se urazím.",,Proč?"táže se Kiba.,,Podívej se na ni.Na ty oči, vlasy...vypadá jak housenka! Vždyť ona je ve skutečnosti v celku dost hezká, a oni z ní udělaj tohle!"ukážu na běhající růžovou bestii.Ale to už je na scéně další.,,To je Kakashi, to se pozná."kývne Kiba.,,Obludné."sykne znovu Chie, pořád přilepená bulvama na obrazu.,,Vypadá zhuleněji než obvykle...a ty vlasy trošku přikrmili, zas takovou metlu nemá....ale jinak se pozná.Je v konoze jedinej Kyklop."utrousím.Kiba s Narutem vyprsknou smíchy.,,Nestoudné."pískne Chie aniž by změnila výraz nebo se podívala jinam.,,Sakura kvete."oznámí nám telka když skončí opening.,,Podivný název."utrousím.,,Příšerné."okomentuje to opět mezi řečí Chie.Napjatě sledujeme, jak si ,Sakura' uřízne pačesy a pak začne kosit nějaký dva kluky s holkou, která ji předtím držela za vlasy.,,Odvážný to čin."hvízdnu při pohledu na růžové lokny padající k zemi.,,Monumentální."stupňuje to Chie.Probudí se jakejsi fialově pomalovanej kluk.Podle toho jak je nakreslenej by mohl dělat modela.,,Sasuke."špitne Hinata a mě málem vylítnou všechny zuby a zabodaj se do stropu.,,Cože? Tak já bejt on, zažaluju je!!!!"zakřičím a vyskočím na nohy, ovšem rychle zase sedím.Zapomněla jsem totiž že sedím na sedačce, tudíž mě do reality musela vrátit mega rána do stropu.,,Jsi v pořádku?"lekne se Hinata, když se bytem ozve dutá rána a já zmlknu.,,Jo..."zasyčím a držím si poraněné místo.,,Trapné."poznamená znovu Chie.Ta holka snad neumí víc než jedno slovo!,,Proč bys ho žalovala?"podiví se Kiba.,,Podívej se na to!Stačí že Sakura tam vypadá jak ponrava, ale takhle pokazit Sasukeho! Ten kluk je ve skutečnosti miliardakrát hezčí, vlastně je úplně bez chybičky!A tady....vypadá jak dikobraz!"ječím a názorně k tomu gestikuluju.Sasuke přišlápne komusi záda a zlomí mu obě ruce.,,Geniální!"zařve Chie a vyskočí.Vzápětí se ozve nová, ještě dutější rána než ta moje a drahá sestřenka vyjevně sedí vedle mě.,,Au."pronese a do očí jí vstoupí slzy.Hinata zrudne a Kiba se začne smát jak debil.Naruto nás pští abychom nerušili a děj v seriálu jde dál.,,To jsem já!"ukáže náhle hrdě Kiba.,,Vidíš, oni se tam ještě plouží a my už máme svitek!"chlubí se.,,Byli jsme tenkrát dobří, že jo Hinato?"otočí se na kolegyni, která s jemným úsměvem přikývne.,,V té kapuci vypadáš jak Eskymák s Downovým syndromem."poznamenám suše.Hned zjihne a podívá se na sebe.,,Myslíš?"otáže se.Teď se zase smějou ostatní.,,Proč mi naši neřekli, že jsem nemocnej?"vyštěkne a dá se do pláče.,,Kibo!"vyděsím se.,,Promiň, já jsem to tak nemyslela!Vážně nevypadáš jako bys měl Downův syndrom!"utěšuju ho.Obrátí ke mě vysmátej obličej.Naletěla sem mu.,,Debile."pojmenuju ho.,,Hele Akamaru!"usměje se Hinata.,,Tenhle bílej šušeň? Čím si ho krmil Kibo, že tak vyrostl?"vyvalím bulvy.,,Tajmství."pronese hrdě Inuzuka.,,Moment...já tam nejsem."pronese mrazivě Chie a zatváří se jako avenger.,,Ne no."odvětí Naruto.,,Jak tam můžou nedat takovou hvězdu, jako jsem já?!"křikne.Všichni protočíme očima.,,Je mi tě líto."ušklíbnu se.

Když skončil seriál, vyšel Kiba před dům a na jeden z stromů až skoro do koruny připlácnul popsanej lístek.,,Není to papírová bomba?"zptám se podezíravě.,,Ne.Je to jden druh jutsu.Dala mi ho Tsunade-sama.Funguje to podobně jako teleport - už nemusíme příště letět letadlem a můžeme přes tohle."vysvětluje.,,Nice."ocením to.Asi v deset jsme šli spát.