close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2009

Yumiko's Diary 25

29. ledna 2009 v 13:41 | Rin-chan |  Deníček

Divoká noc, Hinata jede!

Po dlouhé době konečně zase doma!Já, Chie a Hinata si spokojeně vykračujeme, zatímco Naruto a Kiba se lopotí s našimi kufry.,,To je týrání, měly by jste se léčit z megalomanství!"prská Kiba.,,Hele, víš co říkala Tsunade? Kápo jsem tady já, a já říkám že listoví shinobi budou gentlemani."směje se Chie.,,Kudy tudy?"zajímá Naruta a pohodí si na zádech můj kufr.,,Tudy."ukážu a už mířím k hlavnímu východu.Už zdálky na mě mává ,,Hanon!"křiknu radostně a rozběhnu se k ní.,,Konečně seš zpátky!"obejme mě.,,Hanon, tohle je Kiba, Naruto, Chie a Hinata."představím jí svoje bodyguardy.,,Ahoj."usměje se Hanon.Nakloní se a pošeptá mi do ucha: ,,Vcelku mocnej typec, ten brunet.",,Jo no, ale magor, počkej až ho poznáš."odtuším.Konečně se sebereme a jdeme ven.,,Tak lidi, vítejte v MÝM světě."usměju se, když vyjdeme na ulici.Všude jezdí auta, busy a všude je plno hluku.Všichni zůstanou hloupě čumět...u Kiby nic moc neobvyklýho.Taxíky jim připadaj cool, velký domy sexy no a z kupovaní jízdenek u řidiče v buse se mi div neudělaj.,,Trocha divní, ne?"pošeptá mi Hanon.,,No, jenom drobet.Jsou z vesnice a neznaj to tu.Ve městě jsou poprvý."vysvětluju.,,Aha aha...drsný..."kývá pobaveně.

Drahá Olma nám zařídila bydlení v hotelu, abych už nemusela do dětskýho domova a moje ,,vostrá vochranka" jak se Kiba vyjádřil mohla být se mnou....i když ti sou vostrý jak biliárový koule, hlavně Hinata.Hanon musela brzo domů, tak jsme tam zbyli sami.Kibu fascinovala gumová kachnička a Naruto se nemohl odtrhnout od internetu.Chie zase vzdychala, jak je v té skříni hrozně místa, že bychom tím nakrmili všechny somálce a Hinata...ta si jen položila kufr a tiše seděla na křesle.Podívám se na hodiny.,,Za deset osm....Hinato? Nešla by jsi se mnou někam? Vy můžete taky, ale hlavně tobě bych chtěla něco ukázat."obrátím se na ně.Hinata přikývla a usmála se.,,Ok, ale trochu ti změníme šaty."podívám se na ni.Ninja oblečky sice všichni nechali doma a Hinata měla upnutou, bledě-modrou mikinu a úzký rifle (ne že by jí to neslušelo), ale na tenhle druh akce se hodí trochu jiný hadříky.,,Půjčím ti něco svýho..."plánuju.

Kolem devátý už stojíme před velkou, starou tělocvičnou na druhém konci města.Někdo na mě volá.,,Yumi!Seš to ty? No to mě podrž!"přišlo asi pět kámošů z hip-hopu.,,Zdar!"přivítáme se.,,Budeš tančit?"zeptá se Cora.,,No že váháš!"kývnu.Partička se odebere do budovy a my ji po chvilce následujem.,,Tančit?"Kibovi se zablýskne v očích.,,Žádný go-go nečekej, tohle je kvalitní hop."ujistím ho pobaveně.Všude spousta známých tváří a už vidím i Hanon, která se bouřlivě hlásí o naši pozornost.Nikdy netančí, neumí to, ale dívat se chodí vždycky, páč tenhle styl zbožňuje.Je good být zase doma!,,Já věděla, že tu budeš."usměje se.Konečně se usadíme, hudba se zesílí a večer začíná.Musím uznat že Hinatě to v tom volným, světlým svetru a teplákách fakt sluší.A ta kšiltovka to celý ještě vylepšuje.Já jdu - jak jinak než ve svejch milovanejch riflích, tak volných že by se mi do nich vešel klidně ještě i Kiba s Narutem a červeným tílku.

Na parketu se začne vlnit pár borců, našich ,,šampionů" kteří se prostě musej vytáhnout.Tohle mi fakt chybělo, takový večery sou k nezaplacení.Konečně se dostane i na nás, obyčejné =P.jak se jednou rozjedu, je těžký mě zastavit a tak v kolečku lidí většinou tancuju já.Kiba se tam taky octnul, ale zcela náhodou když hledal záchody.Udělal pár baleťáckých gest a radši se ztratil v davu.,,Tvůj kamarád?"podivil se Koblih.,,Nééé, toho vůbec neznám."Rudnu.Přece se k tomu nepřiznám, ne? =D Konečně je na mě abych si někoho vyzvala na ,duel´k sobě.Napadne mě Koblih, protože je to namachrovanej idiot co potřebuje setřít, ale dostala jsem lepší nápad.Přikrokuju k ,,našemu" hloučku a natáhnu ruku po Hinatě.,,Poď."pobídnu ji.,,Co?Já? Zbláznila ses?"vyjekne a zrudne.,,Ale no tak, seš skvělá, jen si odmysli ty lidi."řeknu a už ji tahám ven.Chudinka zaregistrovala, že teď je už pozdě couvnout a zůstala stát.Abych jí to ulehčila, začala jsem jako první.Naschvál jsem volila pohyby, který vím že umí.Napřed to vypadalo, že bude stát jak pecka, ale nakonec jsem přece jen jakýsi pohyb zaznamenala.,,Zavři oči."poradím jí.Poslechla mě.Ještě minutku čekám a nakonec ustoupím do pozadí jak se to dělá, když tančí ten druhej.Ještě chvilinku váhá a pak se rozjede tak, jak ji znám já.
Děckám se to očividně líbí, jelikož ji povzbuzují čím dál hlučnějc a Chie s Narutem a spol nestačí valit bulvy, co to jejich nesmělá Hinatka vyvádí za capiny.Náhle si ale uvědomím nemilou skutečnost, a sice že já jsem začala jednoduchýma věcma abych ji rozhejbala, a ona už tady předvádí pokročilý otočky, takže je v plusu! Klidně v sobě nechám hlodat že jsem mrcha, ale ona nesmí vyhrát. =D Znovu se vecpu na parket a rozjedu se.Musím přiznat, že se nedá a vcelku solidně mi konkuruje.Rozhodnu se pro radikální číslo.Zrychlím svoje pohyby a udělám svoje slavný prohnutí, který nikdo jinej neumí.Dav zajásá a Hinata trochu zklamaně zpomaluje.Tohle kolo jsem vyhrála, ale nezapomenu ji ujistit, že byla skvělá.A taky byla.Sdělili jí to i ostatní.Vida, co se může vyklubat z někoho jako je ona =D.

Když jsme po půlnoci ukončili menší hoperskej sraz, vytáhla jsem je na další pařbu, které se už ale bohužel Hanon nemohla zúčastnit s námi, jelikož si vyrazila za svým princem v modré vytuněné Audině =D.Nejlepší klub ve městě, bubble párty a hlavně - tyče! Tanec o tyči je prostě good a to bych nebyla já abych jim to neukázala.Vysvětlila jsem jim, že tam pouští až od osmnácti, tak že na to musí vypadat.Pak jsme směle vstoupili dovnitř.Poloopilí hlídači už nás ani nekontrolovali, vlastně byli rádi že vůbec stojí, a tak jsme neměli se vstupem sebemenší problém.V sále jelo volume na plný pecky, všude blikající světla a lasery, u podlahy kouř a ze stropu se snášelo miliony bublinek.Prostě best pařba!Usadili jsme se prozatím u jednoho ze stolů a poručili si pití.Já jsem abstinent a tak jediní alkoholici zde byli Kiba a Chie =D.Naruto udiveně sledoval, že není jediný hyperaktiv na světě a Hinata se očividně cítila hodně nesvá.Chie se chovala jako doma a Kiba nadšeně vyřvával.Konečně zahráli jednu z ,,těch mejch".,,Jdu si zatancovat!"oznámím a musím hodně ječet, aby mě slyšeli.Pak už vylezu na svůj schůdek s tyčí, kterej je jako obvykle volnej.Možná si řeknete že jsem úchyl, ale kdo nezkusil nepochopí.Lidi se na vás ani moc nedívaj, protože mají každej svou činnost a jistě zajímavou.Očumuje vás jen pár úchylů v čele s DJem, kteří se vcelku daj ignorovat.Jde o ten požitek.Když se rozvlním kolem tyče, Hinata zčervená a Kibovi spadne čelist.Naruto se rozřehtá jak ko--t a Chie za chvíli okupuje druhou volnou tyč napravo ode mě =D.Tohle vydržím dělat i celou noc.Kolem pódijka je za chvíli kroužek opilců a hlučně nás povzbuzujou.Zanedlouho si všimnu, že uprostřed parketu se zase shromažďují holky.Nechápu proč, ale brzo je mi to jasný.Na bar vyskočí - kdo jinej - než náš věčný hňup Kiba.Zjevně už si trošku cucnul a teď tu paří s rozepnutou košilí, odhalující jeho vymakaný břicho a ve volnejch riflích s krátkým rozkrokem.Tohle že jsou ti shinobi z Konohy? Tohle?! Ani věřit tomu nechci.Neznat Kibu řekla bych, že je to playboy kterej se na pařbě snad narodil.Tancovat umí, to se musí nechat.Vlastně jsem si asi až teď uvědomila, jak nádhernej doopravdy je, bez legrace.To oblečení mu sluší a ty pocuchaný vlasy....hej bejt kluk, natvrdo mi teď stoupne =D.Občas se skloní jako profi striptér, aby oslnil nějakou ze svých fanynek a zase pokračuje.Proberu se a znovu se věnuju svojí tyči, stejně jako Chie která ani nepřestala.DJ přepne písničku na jednu z těch uploužených a přesto rychlejších rytmů, při kterejch se na sebe páry lepí jak vosy na bonbon.Poloopilej Kiba radostně výskne a přeskočí na náš schodek.Párkrát se obtočí kolem Chiiny tyče a pak přejde ke mě.Projedu to vlnou dolů, obtočím se jednou dokola a kouknu na něj.Asi musím vypadat zvláštně, jelikož se dobře bavím jeho opilým stavem =D.Zařadí se těsně za mě, jak předtím tancoval s jakousi holkou a ruce položil na moje boky.Docela dobře jsme se sladili s hudbou a začali se pohybovat do jejích rytmů.Kiba mi přejel rukama na břicho a zase zpátky na boky a mě při tom úplně zamrazilo v břiše.Měl fakt dobrý ruce =P.Otočím se a opřu se o tyčku zády, přičemž si s vlněním dřepnu a zase vstanu.Kiba dá svoje ruce nad moji hlavu, nahoru na moje.O kousek víc se přiblíží a trochu se usmívá, přičemž hledí přímo na mě.Když vydechne, je z něj trochu cítit alkohol, ale v téhle chvíli mě to spíš vzruší než abych se odvrátila, ani nevím proč.Rukama přejede pomalu dolů, znovu mě chytí skoro za zadek a ještě víc se ke mě přitiskne.Znovu mě zamrazí v břiše.Zamrazí je asi blbej výraz, ale nevím jak to vysvětlit.Jednu ruku mu ovinu kolem krku a druhou dlaní propletu s tou jeho.Znovu slabě ucítím to pití.Asi měl pivo nebo co, nemám teď jaksi čas se na to soustředit.Opřeme se čelama o sebe, přičemž pořád tancujem.Asi jsem se...zamilovala? Že by? Ne, blbost.I když....nějak se k sobě blížíme...

V tu ránu skončí písnička.Krom toho se odvedle ozve i Chie.,,Jste se trochu zapomněli, ne?"kření se.Hned od sebe odstoupíme.Nacucanej Kiba se zasměje a machrovsky seskočí dolů.,,Měli bychom jít domů."prohlásím.Pořád se mi z něho třesou kolena...je skvělej!

Naruta jsme našli tam, kde jsme ho zanechali.Ale Hinata byla tvrdší oříšek.,,Co když ji někdo někam odtáhl?"starala se Chie.,,Blbost."zavrtím hlavou, i když doopravdy si tak jistá nejsem.Tady se něco takovýho klidně stát může, když je člověk nezkušenej a nikdo ho nehlídá.U baru je jakejsi řev.Zdá se mi, že jsem zahlídla kousek dlouhých, nádherně lesklých hustých vlasů.Vzápětí na to se zvedne jakejsi borec a na jeho ramenou sedí Hinata! V jedné ruce flašku, v druhé skleničku něčeho průhlednýho, červená jak krocan a vysmátá jak beruška.Nadšeně haleká jakousi písničku s hloučkem kluků a ti jí připíjejí na zdraví.Vzápětí na to si i Hinata zhluboka přihne z lahve.,,Hinata pije?!!"vyhrknu.Všichni ostatní ale čumí stejně jako já.Ta holka se asi nezdá =D.Kdosi jí sirkou zapálil to bůhvíco ve skleničce a to vzplálo jasným plamenem.Kluk, na jehož ramenou se uvelebila začal nadšeně poskakovat a Hinata do sebe k údivu nás všech profesionálně obrátila vodku nebo co i stěma plamenama, přičemž se následky skákání málem polila.Jakmile v ní pití zmizlo, kopla do sebe takových skleniček ještě pět, načež se znovu nalokala z flašky a vesele zpívala.,,Někdo by to měl zastavit."utrousila Chie a dál vyvaleně pozorovala Hinatu, jak je u kluků populární.Jelikož se k tomu ani Chie, ani jeden z našich švarných mládenců neměl, vykročila jsem tam já a stáhla ji dolů.,,Pojď, musíme jít."křiknu do hluku.,,Yumi, to je moje kamarádka Yumi!"křikla Hinata a objala mě.Znaleckým okem odhadnu, že ta holka má v sobě skoro dvě promile.,,Yumi!"ozvalo se.Všichni zajásali a připili mi na zdraví.,,Hinato, musíme domů!"opakuju.Smutně kývne, kopne do sebe další dva panáky a zvedne paži v gestu Caesar.,,Chlapi, já jdu.Zdar!"křikne hlubokým hlasem.Hloučkem projede zabručení smutku a zklamání a vzápětí se s ní všichni loučí.Konečně se nám podaří vpadnout.Pod nebem posetým hvězdama se vydáme domů, přičemž Hinata usnula Kibovi na zádech.Zajímavej večer.....


Yumiko's Diary 24

29. ledna 2009 v 13:40 | Rin-chan |  Deníček

Jak to všechno bylo
,,Cože? To si ze mě děláš srandu?!"zaječím když mi to dojde.Prudce vyskočím a postavím se proti ní.Okamžitě mě zabolí noha a málem hodím držku.Zvedl se mi žaludek.,,To je Orochimaru vážně můj táta?!"křiknu.Tsunade kouká zamyšleně kamsi za mě, ale po chvíli přikývne.Asi budu potřebovat na psychinu!Chytím se za hlavu a zaječím přes celou vesnici:,,Mám za otce Michaela Jacksona, aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!"Tsunade vstane.,,Hele uklidni se, můžeme si o tom promluvit."řekne.,,Můžeme si o tom promluvit? To nejde ukecat, mám geny toho slamberáka, co když mi taky zčernaj vlasy, kůže mi opadá jak po plastikách a pod očima se mi udělaj emo kruhy? Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa já nechci!!!!!!!!" ječím a nenechám si nic vysvětlit.,,No, vlasy máš po mě..."pokusí se mě uklidnit.To je teda fakt útěcha!,,Proč jsi mi to neřekla dřív? Teď se tu musím pozvracet Hyuugům na bránu!"ječím.,,Proč bys zvracela?!"podiví se zvýšeným tónem Tsunade.,,Divím se, že ses nepoblila ty už když jste to....to....no mě dělali! Je to humus!"křičím.,,Hej, buďte zticha lidi chcou spát!"ozve se sezdola.,,Zmlkni dědku, to je rodinná porada!"okřiknu ho.,,Yumiko, špatně to chápeš, Orochimaru se stal tím čím je až později...kdysi býval normální."vysvětluje.,,Jak mohl být normální, vypadá jak kdyby se mu na hlavu nacucla makrura a oddělili mu ji chirurgicky nožem na máslo, a....a..",,Tak už přestaň."napomene mě.Zmlknu a narvu si prsty do pusy, jako bych si je chtěla ukousnout, protože jinak bych musela řvát a řvát a řvát.,,To je lepší."pochválila mě.,,Teď pojď, vyřešíme to někde jinde.",,Pojď? Pojď?!"vyšiluju.,,To by to muselo jít, to by mi totiž nohsled mého drahého tatíčka nesměl amputovat nohu!"ječím znova.,,Nemáš ji amputovanou."namítne.,,To je úplně fuk co s ní mám!"vrtím hlavou.Konečně se nasere.,,Kakashi, když už tady tak posloucháš, pomoz mi dopravit slečnu do kanceláře."otočí se trochu zamračeně.,,Jakej Kakashi?!"vypísknu.V tom si všimnu bílýho koštěte mezi větvema a usoudím, že to bude háro mého senseie.,,Co ten tady dělá?Musíte se tady všichni plížit jak...",,Mlč."přeruší mě Tsunade.Jelikož nepěkně zbrunátněla, uklidním se.Kakashi k nám milostivě seskočí.,,Nešlo vás neslyšet."ušklíbne se.Nemít bolavou nohu nakopla bych ho do koulí, syčáka.Takhle se musím jenom poslušně nechat poponýst do kanclu.
,,Tak."vydechne Tsunade když mě konečně přikurtujou k židli a Kakashi se nade mě postaví jak osobní gorila.,,Tak co? Detaily vynech, večeřela jsem těstoviny a to by mohlo vypadat hodně nepěkně na té tvojí super podlaze."zkostatuju.Tsunade se to rozhodne přejít.,,Jak asi víš, já, Jiraiya a Orochimaru jsme byli v jednom týmu."začne.,,Povedená trojka."utrousím.Kakashi do mě zezadu drbne tak zmlknu.,,Když Dan zemřel, sblížila jsem se s Orochimarem, který mě pořád utěšoval.....vlastně to bylo takové neupřímné, ale já jsem si toho tehdá nevšimla, byla jsem ráda, že nejsem sama.Pár let po tom co utekl jsme se potkali."vypráví.Zdá se vám to taky tak vadný nebo jsem v tom sama?,,Nějak se to seběhlo.....no a jedna noc, už když jsem odcházela měla svoje následky.Vrátila jsem se na čas do Konohy.Narodila ses ty."podívá se na mě.,,Takže já jsem následek?Už můžu začít zvracet?"otáži se slušně.Oplatí mi ironií.,,Ale ne na moje papíry.No, abych to zkrátila: našli se lidi, kteří z tebe neměli radost.",,Proč ses mě nezbavila, když jsi věděla že ti to vyčtu?"přeruším ji znechuceně.,,Myslela jsem si, že když bude Orochimaru otcem, změní se, zůstane ve vesnici a bude žít jako ostatní.Ale spletla jsem se."vysvětluje.Hmmm bezva, takže jsem vlastně následek úletu a nástroj k něčemu, co se stejně nepovedlo.Jakou lepší motivaci do života si přát? Pokračuje:,,Když jsi se narodila, Orochimaru se tě bál."Hrdina, bát se kojence.Mám fakt hustýho fotra.,,Jsi dítě dvou legendárních Saninů a tak máš dobré předpoklady stát se lepším shinobim než je Orochimaru.Poslal několik svých ninjů aby tě zabili.Jiraiya si jich ale naštěstí všimnul a odnesl tě.Jenže Orochimaru se jen tak snadno nevzdal a nakonec se rozhodl zabít tě osobně.Pochopila jsem, že poponášením tě po vesnici ničeho nedosáhnu a Orochimaru tě dřív nebo později najde.S Jiraiyou jsme se dohodli, že tě na čas dáme pryč "( to zní jak kdyby mluvili o štěněti že?) ,, a bude lepší, když vyrosteš stranou toho všeho.A až budeš starší, přivedeme tě zpátky domů.Jeden velmi dobrý ninja, mimochodem i něco jako tvůj druhý kmotr tě odnesl do dětského domova tam, kde jsi vyrůstala.",,Já mám dva kmotry?Kdo je ten druhej?"přeruším ji.,,Hatake Sakumo."odvětí.,,Hatake...Hatake....je to jen shoda jmen?"mafiánsky se otočím na Kakashiho.Ten se tváří stejně nechápavě jako já.,,Věnuj mi ještě chvíli."hlásí se Tsunade o pozornost.Podívám se na ni.,,Teď když ses vrátila, dal ti pečeť protože normálního člověka to v devíti případech z deseti zabije.Ale ty žiješ, s čímž nepočítal.Je vidět, že jsi nadaná a silnější než ostatní, proto se tě teď ještě víc bojí."ukončila to.
V místnosti nastalo trapné ticho.,,Jedu domů."oznámím a pokusím se vstát ze židle.,,Teď musíš zůstat tady."zavrtí Tsunade hlavou.Bolavá noha se mi podlomí a Kakashi mě trochu zachytí, abych neupadla.,,Jenže já tady nechci zůstat.Neustále jsem zraněná, lidi tu běhaj po střechách a místo prášků fetujou dávky chakry.Tohle není normální svět, copak to nikdo nevidíte?!"vyjedu.,,A jak víš, že ten do kterého se chceš vrátit je ten pravý?"opáčí v klidu a tázavě se na mě podívá.Trochu mě tím setře, má to něco do sebe.Vím, co jí odpovědět.Je to moc čerstvý a ještě to bolí, ale nejde to jinak.....,,Protože kdybych byla tam, kde jsem vyrůstala, Brody by žil!"zase se mi chce brečet.,,A to je ten pravej svět! Tam žiju normální život, chodím do školy, do hip-hopu, koukám na televizi a řídím po večerech s kamarádama jejich starý auta!"vyjádřím se.,,Ale tam jsi obyčejná."namítne Tsunade.,,Obyčejná jsi tehdy, když si to přiznáš, a to já nejsem.Tam lidi jen tak neumíraj, každej den na ulici, nikdo to jen tak nepřejde!"už skoro křičím.,,Ale ano, jen to nevidíš, protože je to větší město a je jich tm víc.Můžu ti říct že tady v Konoze umře za rok míň lidí než u tebe ,doma'."řekne jízlivě.To je na mě moc.,,Vracím se domů!"křiknu a důstojně se odkulhám na chodbu.Prásknu za sebou dveřma.
Kakashi mě dožene.,,Měla by sis to rozmyslet."začne.,,Není co....Brody umřel..."stahuje se mi hrdlo.,,Nemůžu tady teď být.Aspoň ne nějakou dobu.Potřebuju chvíli vyvětrat."vysvětlím.Je mi fakt mizerně.I když se snažím všechny dny přežít s humorem a optimismem, teď to prostě nejde.Jedno ze sluníček co mi dodávalo dílu už nesvítí a já si teď přijdu sama.Sama a prázdná.,,Ale Orochimaru tě tam může najít, teď když už to tak pokročilo."namítne Kakashi.Chvilku přemýšlím.,,Tak si s sebou vezmu ochranku."řeknu nakonec.,,Ochranku?"podiví se.,,Jo.A už vím na koho Tsunade ukecám."zatvářím se ďábesky.

Yumiko's Diary 23

29. ledna 2009 v 13:40 | Rin-chan |  Deníček
Nesnesitelná bolest
Cítila jsem, že se mě znovu zmocňuje všechno to zlý, čemu se tak úzkostlivě snažím vyhýbat.,,Teď ji pošlete na Tsunade."řekl Orochimaru a ustoupil.Snažila jsem se i nadále ovládat.,,Ne!Já jí neublížím!"zasyčím bolestivě a znovu se chytím za rameno.Po těle se mi rozbíhají zase ty černý znaky.,,Ona tě nenávidí.Ani ti neřekla nic o tvém otci, nemám pravdu?"žvatlal Oro-oro.,,Řekla.Řekla mi, že to byl elitní ninja!"vykřiknu.Bolest se pořád stupňuje.,,A řekla ti taky proč už nežije?"usmál se.Zarazím se, z čehož pozná že ne.,,Tys ho zabil?"uhodnu.Zasměje se.,,Ne.Nezabil jsem ho." odmlčel se.,,Já jsem ho naprosto zničil."dořekl škodolibě a oblíznul se tím svým nechutným čímsi, co se snad dalo označit za jazyk.Teď mě fakt nasral.Rozeženu se po něm.Cestu mi zastoupil Sasuke a odrazil mě do zdi.Všimla jsem si, že i on se začíná měnit a pud sebezáchovy mi řekl, že se tomu mám poddat.Budu tak mít šanci je porazit.Přestala jsem se pokoušet o přemožení vší té zloby a nechala jsem se jí ovládnout.
Poprosila jsem Chii, aby mi kousek deníčku napsala i ona, protože to co si pamatuju splynulo všechno do jedné velké, temné skvrny bolesti a nenávisti.Nevím přesně co se dělo, ale určitě nic pěkného...
----------------------------------------------------------------
Počkali jsme asi dvacet minut, až jsme si byli jisti, že můžeme skupinku pronásledovat aniž by nás viděli.Kakashi nás pořád popoháněl, i když už tak bylo naše tempo skoro šílený.Někteří kluci u toho vypadali fakt hustě a...zase kecám blbosti, abych se vrátila k tomu podstatnýmu: U hranic jsme objevili mrtvoly asi dvaceti ninjů.Byly to pohraniční stráže, docela krutě zavražděný někým, kdo je asi hodně dobrej.Nemusím bejt ani starej zkušenej jonin abych poznala, že tohle rozhodně nebylo dobrý.Kousek za hranicema stopy končily, protože místo lesa se tu táhla vcelku velká pláň, na který sem tam byla skála.Nevěděli jsme, kudy dál, ale než jsme se stihli poradit, dostali sme fakt hustou nápovědu.Necelýho půl kiláku před náma se ozvala mega rána a hned na to vylítnul do vzduchu vcelku velkej kus země a hlíny.Vypadalo to, jako by pod zemí vybouchla krabice dynamitu.Hned na to se z mraku prachu a kamení vynořily dvě větší černý tečky.Vzhledově trochu jako draci.Všem došlo co to asi bude a popoběhli jsme blíž.Tady už jsme mohli z dobrý, ale bezpečný vzdálenosti pozorovat, co se vlastně děje.
V jednom ze stvoření jsem s údivem poznala Yumi.Její pečeť už zašla fakt daleko, dál než kdykoliv jindy.Místo aby měla po celém těle značky jako posledně, její kůže byla celá šedobílá, bledá jako u mrtvoly.Její vlasy, vždycky zlatě blonďatý a polodlouhý byly uhlově černý a sahaly jí až skoro pod zadek.Na zádech měla černý křídla jako netopýr.Nemít svoje oblečení a na krku ten modrej kamínek, ani bych ji nepoznala.Vypadala fakt děsivě.To druhý byl Sasuke, hnusnej jako vždycky.I on měl pečeť aktivovanou až nadoraz.I bbec by poznal, kdo to Yumi provedl.
Nikdy jsem neviděla rvačku dvou shinobi s pečetí.Yumi vypadala fakt nasraně..teda sorry, naštvaně a pořád energicky dorážela na Sasukeho.Ten očividně narozdíl od ní umí svoji pečeť ovládat, ale Yumi je na to moc slabá, proto ji pečeť vždycky ovládne naplno.Sasuke měl v ruce svoji katanu a uhýbal jejím úderům, jako by jí snad nechtěl nebo nesměl ublížit.Yumi tohle ale vůbec nezatěžovalo.Konečně se jí povedlo dát tomu špinavci ránu.Sasuke narazil zády o skálu a hned musel uhnout, protože ho Yumi chtěla praštit pěstí.Na poslední chvíli uhnul a její pěst rozbila skálu na malinkej štěrk.Bylo to fakt hustý, to se musí nechat! S touhle černou kérkou má člověk fakt páru, něco jako tuning.Sasuke se očividně namíchnul.Rozletěli se proti sobě a pokusili se jeden druhýho praštit.Sasuke, ten červ natolik zběhlý ve svém špinavém řemesle byl úspěšnější než moje lamérská skoro-sestřenice.Uštědřil jí pěknou ránu do břicha, která ji odmrštila pryč.Dopadla na zem a jela po ní asi dvacet metrů, přičemž kolem vířila prach a kamení.Pak narazila na skálu, což znovu vypadalo jako výbuch nějaké bomby.Tahle proměna je fakt hustá, člověk je při ní fakt silnej a něco vydrží.Tenhle úder by skolil i zkušenýho ninju, ale Yumi se pomalu znovu staví na nohy.Stoupne si zpříma a zakloní hlavu, aby viděla na Sasukeho.Ještě nikdy jsem u ní neviděla tak nenávistnej, rozzuřenej pohled.Náhle roztáhne křídla, který až doteď měla svěšený dolů, odrazí se a znovu letí proti tomu mazánkovi Uchihovi.Ten drží svůj meč a tělěm mu začíná procházet pulzující, elektrický proud.Hrabu v paměti, jestli jsem Yumi někdy už říkala o Chidori Nagashi a uvědomím si, že to nezná.Jestli se hned nezastaví tak ji ten magor zabije.Kakashi ale zareagoval rychleji než jsem já stačila cokoliv vymyslet.
Technikou, kterou zjevně okopčil od Naruta vyvolal asi šest svých klonů.Ty se rozběhly k Yumi.První vyskočil, od něj se odrazil druhý a ten poslední doskočil až k Yumi.Chytil ji a odstrčil stranou zrovna, když Sasuke udeřil.Klon se rozplynul protože to schytal, ale Yumi to díky bohu nezasáhlo.Meč projel asi dvacet centimetrů od její pravé nohy, což už samo o sobě bylo zlý.Yumi zakřičela a přestala mávat křídly.Dopadla na zem a už se nezvedla.Rozběhli jsme se za ní aby jsme jí pomohli, protože mohla být hodně zraněná.
Ležela v ďolíku hlíny, už měla svou normální podobu a její noha byla zle potrhaná, ale očividně to zasáhlo jen sval.Jenže jedinej medical tu byla ona.Všimla jsem si, že jí z očí tečou slzy, a i když byla v bezvědomí, pořád brečela.Obvazem, který u sebe musí mít povinně každý ninja jsme jí nohu stáhli.Sasuke mezitím někam zmizel a my jsme neměli čas ani náladu ho hledat.Kakashi vzal opatrně Yumi do náruče a naznačil, že se vrátíme.Poslechli jsme ho vcelku rychle, už jsme tam neměli co dělat.
----------------------------------------------------------------
Probudila jsem se jako obvykle v nemocnici.Okamžitě jsem ucítila pudkou, živou bolest v pravém lýtku.Něco mi řeklo, že s tímhle se asi nepostavím.V hlavě se mi vybavilo všechno, co se stalo a pamatuju si to.Nakonec se mi vybaví i to, co se stalo když jsem začala bojovat se Sasukem.Znovu mě přemůže pláč.Zakryju si rukou oči a dám se do prudkýho, zoufalýho pláče.Můžu za to já, kdybych je poslechla, nemuselo se to stát!Vztekle popadnu hrnek co stál na nočním stolku vedle mě a mrštím s ním do okna.To se hlasitě roztříští a sklo dopadne dovnitř na podlahu, většina ale ven.Chvíli na to se otevřou dveře a stojí v nich udivená zdravotní sestra.Když mě uvidí brečet podiví se.,,Na co tak zíráš?!"zaječím a z očí se mi vyhrne novej proud slz.Kamsi odběhne.Za chvíli se ve dveřích místo ní objeví Sakura a přiběhne ke mě.,,Yumi!Co se stalo?Přestaň brečet!"klidní mě.,,Ne! Nepřestanu! Protože je to moje chyba!!"zaječím a odstrčím její ruku, kterou zkoušela jestli nemám teplotu.,,Myslíš to, že tam Brody zůstal?"uhodne.Přikývnu.,,O něj se neboj, Tsunade chce vyslat tým který ho přivede zpátky."klidní mě.Na chvíli zvednu hlavu a podívám se na ni.Pak mě znovu zaštípou oči a vyhrnou se nový slzy.,,Tak jí řekni ať se na to vykašle, Sakuro.Ať nikoho neposílá.Brody je mrtvej!"zaječím a začnu novou, hysterickou operu.Zarazí se.,,Co? Co to povídáš?"nechápe.,,Viděla jsem to! Zabili...zabili ho před mýma očima!"vzlykám a hrdlo se mi čím dál víc stahuje v bolesti.Nemůžu to pomalu ani vyslovit jak brečím, a přece to ze mě vylezlo.Sakura se zarazí a tváří se dost vyjeveně.,,Co na tom kurva nechápeš?!"zaječím a praštím rukou do nočního stolku.Dlaní mi projede ostrá bolest.,,Chtěli abych zabila Tsunade a...a..."musím počkat až mě trochu přejde ten pláč.,,Řekla jsem že to neudělám...oni mi aktivovali pečeť a pak..Kabuto Brodyho..."už nemůžu dál mluvit.Znovu se hlasitě rozbrečím a nejsem k utišení.Sakura mě soucitně obejme, ale to mi teď nepomůže.Brody je mrtvej kvůli mě..kdybych souhlasila, mohl teď žít!Byl tak malej...a tak super...vyrostl by z něj ten nej kluk na světě!Proč dycky musí umřít ten nejsuprovější člověk? To aby na světě zůstávali jenom ti zlí? Proč se teda rodí ti dobří, když se nemají dožít ani patnácti?!Když se Sasuke proměnil, Orochimaru mě znovu vyzval abych šla zabít Olmu.Místo odpovědi jsem se ho pokusila uhodit.Kabuto vzal meč a....nejde to, nemůžu to ani napsat.Potom už si nic nepamatuju, neovládala jsem se.Nikdy mě nic tak nebolelo, nikdy jsem nepocítila ztrátu někoho tak blízkýho na vlastní kůži.V hloubi jsem měla pocit zoufalství, vzteku i smutku.Smutku nad někým, kdo byl super ale skončil.Někoho, kdo se už nikdy nevrátí.Nikdy už ho neuvidím.To ve mě vyvolalo nový slzy a nemohla jsem přestat brečet.Bylo mi na nic, chtělo se mi zemřít, něco udělat, ctěla jsem Brodyho! Chtěla jsem vším co mám aby se vrátil, aby sem náhle vpanul, abych si třeba rozbila hubu o ten jeho zasranej bágl co vždycky stával v chodbě....prostě aby byl tady.Já to bez něj sama nezvládnu!,,Sakuro!Musíš znát nějaký jutsu co ho oživí!Sakuro, přece nějaký musí být...!"znovu se ztrácím v slzách.,,Promiň Yumi...nejde to..."špitne a pohladí mě po vlasech.Znovu se rozeřvu.Strávila tam se mnou takhle asi čtyři a půl hodiny, než jsem se konečně trochu utišila...
V noci jsem nemohla spát.Slzy ne a ne se zastavit.Uvědomila jsem si to naplno - že už nikdy neuvidím to jeho rozcuchaný páčo o který se lámaly všechny hřebeny.Nemocnice mě ještě víc deprimovala.Pohnula jsem nohou a ucítila jsem fest prudkou bolest.I přes to jsem se pokusila vstát.Stála jsem na jedné noze - i tak to bolelo, ale dalo se to.Vydala jsem se tiše k východu.Trvalo to snad hodiny, než jsem se konečně dobelhala k hlavním dveřím.Zamčeno.Začala jsem s nima potichu lomcovat, ale nepovolily.Bylo mi znovu do pláče.Něco mě napadlo.Veškerou svou chakru jsem soustředila jen do pravé ruky.Konečně jsem v ní cítila sílu.Dotkla jsem se dveří.V železe se udělala rýha, ale byla moc tlustá.Soustředila jsem se teda na zůžení chakrovýho ostří.Konečně jsem asi po deseti minutách docílila toho, že bylo jak ocelová žiletka.Pomalu jsem objela prstem zámek.Když jsem dveře otevřela, vydala jsem se (v rámci možností) co nejrychleji pryč.
Usalašila jsem se na jedné z bran do Hyuuga čtvrti.Nahoře bylo pěkný místečko, kde se dobře sedělo.Byla mi trochu zima, ale na to jsem nemyslela.Ten, o kom jsem přemýšlela byl Brody.Vzala jsem do ruky modrý kamínek, který jsem si vzala od toho modrovlasýho kluka.Podívala jsem se na něj.V měsíčním světle se chladně zablýsknul a odrazil mdlý paprsek světla.I když neměl s Brodym nic společnýho, bude mi ho připomínat.Ten kamínek představuje všechno, co mě v životě bolelo, všechno špatné co jsem provedla a co se stalo mě.Je to takové krásné ztělesnění zlých věcí.Saiton, moje pečeť, Brody....všechno je v tomhle.,,Copak tu děláš?"ozve se.Překvapně zvednu hlavu od kamínku a uvidím před sebou Tsunade.Tak teď bude bengál! Ale Tsunade se tváří dost přátelsky a ani nenadává.,,Můžu se přidat?"zeptá se.Popravdě řečeno nemám náladu, ale nechci bejt nezdvořilá.,,Hmm."odtuším.Posadí se vedle mě.,,Není ti zima?"zeptá se.,,Ne."odvětím.,,To je krásný přívěsek."ocení mou blbůstku na krku.,,Díky.Chtěla jsem ho dát Brodymu k narozkám."špitnu a už zase se mi oči plní slzami.,,Určitě by se mu moc líbil."přikývla vlídně.Rozpláču se.Vedle mě sedí moje máma....moje opravdová máma.Chtěla bych ji obejmout, tak moc to teď potřebuju, ale je mi to trapný po tom všem, co jsem jí řekla.,,Víš, teď v tobě poznávám pevné rysy někoho, koho dobře znám."řekne trochu pohnutě.Napadne mě že myslí tátu.,,Koho?"posmrknu a zadržím slzy.,,Sebe."usměje se a pohladí mě po vlasech.Už se neudržím.Zavzlykám a rukama ji zuřivě obejmu kolem krku.Dál jí pláču na rameno.,,No tak Yumiko, to přejde."utěšuje mě a dál mě hladí po vlasech.,,Ne....umřel kvůli mě!"trvám na svým.,,Sakura mi to říkala.Ty za to nemůžeš, zachovala ses správně."prohlásí.,,Ale Brody mohl žít!"zakřičím a obejmu ji ještě pevnějc než předtím.,,Já jsem taky měla brášku, Yumi."řekne opatrně.Překvapeně se na ni podívám.,,Vážně?"podivím se.Přikývne.,,Chtěl se stát Hokáge, tak jako tvůj pradědeček.Dala jsem mu k dvanáctým narozeninám zelený, křišťálový přívěsek po našem dědovi, prvním Hokage.Bráška se jmenoval Nawaki."vypráví.,,To je hezký jméno....co se s ním stalo?"zajímá mě.,,Toužil bojovat ve válce a chránit svou vesnici.Bohužel, hned druhý den po jeho narozeninách ho na bojišti krutě zmrzačili.Zemřel."odtuší a trochu se jí zalesknou oči.,,O pár let později jsem ten přívěsek dala Danovi, mému příteli.Jeho snem bylo stát se Hokage, stejně jako Nawakiho.I Dan mi ovšem později zemřel...."odmlčela se.Uvědomím si, jak jí asi muselo být.Asi se cítila podobně.Možná že nejsme tak odlišné, jak jsem si myslela.,,Od té doby jsem přívěsek nosila já.Ale pak jsem ho dala jednomu zajímavému mladíkovi tolik podobnému Nawakimu.Jeho sen je stát se nejlepším Hokage."pokračuje.,,Naruto?"vydechnu překvapeně.Kývne.,,Život není vždycky fér, někdy je dost krutý, ale musíš se v něm naučit žít.Ty jsi naživu, a to je hlavní.Když žiješ ty, Brody může žít taky.Tím, že přežiješ udržíš jeho památku."vysvětluje.Uznám, že má pravdu.,,Asi ano..."přisvědčím.Usměje se.,,A....Tsunade? Můžu se na něco zeptat?"vzpomenu si ještě.,,Jistě.",,Orochimaru.....neřekla jsi mi, že zabil tátu."zašeptám.Náhle celá ztuhne a zbledne.,,On..on ti o něm něco říkal?"vykoktá.,,Jo...řekl, že ho zničil..."řeknu opatrně.Vypadá dost napnutě.,,V jistém slova smyslu mluvil pravdu."povzdechne.,,V jistém slova smyslu?"opakuju.,,Udělal z něj něco, co se ani trochu nepodobá člověku jakým byl dřív.Skoro všechno lidské co měl zmizelo."mluvila.V přítomným čase.,,Táta žije?!"vyjeknu.,,Obávám se že ano."povzdechne.To znamená, že mám tátu! Asi z něj Oro-oro udělal jeden ze svých podivných výtvorů a služebníků, ale žije!,,Proč jsi ho nehledala? Proč tu není?"zasypávám ji otázkami.Mlčí.,,No tak!Co s ním Orochimaru udělal? Můžu ho vidět?"vyhrknu.,,Myslím, že jsi ho už viěla, Yumi."pokračuje.,,Vážně? Jak vypadal? A kdy jsem ho viděla? A kde je?"jsem asi otravná.,,On o mě neví?"zajímá mě.,,Ale ví.Až moc dobře.Máš v sobě kousek jeho těla."řekne.,,Myslíš jako, že mám jeho krev?"zeptám se.Na mysli mi naběhne, že myslí že jsem jeho dcera, tak že jsem z části i on.Ale pochopila jsem to špatně.,,Ne.Myslím tohle."dořekne.V tu chvíli zažiju jeden z největších otřesů v životě.Tsunade ukázala na pečeť na mém levém rameni....

Yumiko's Diary 22

29. ledna 2009 v 13:39 | Rin-chan |  Deníček

Zlomená pečeť
Něco mě násilím probere, řekla bych že technika Kai.Malátně otevřu oči - mám pocit, jako bych je měla dvě hodiny otevřený pod vodou nebo v kouři, trochu mě štípou.Rozmazaně zahlédnu že ode mě vstává nějaká postava, která nade mnou předtím byla v podřepu.Založí ruce v bok a z výšky se na mě dívá.,,Je vzhůru?"ozve se odkudsi.Hlas se mi v bolavé hlavě rozlehne jako v jeskyni,,Jo."odvětí krátce osoba co stojí nademnou a odejde.Zavřu oči a ještě jednou je otevřu, abych zaostřila.Hned se taky pokouším posadit.Jde to pěkně blbě, ale za chvíli už se opírám o ruku a druhou se držím za hlavu, která mi ještě pořád pěkně třeští.Konečně se rozkoukám.Kousek ode mě stojí ten bělovlasej typ, co odnesl Brodyho a vedle něj na pařezu sedí kdosi v plášti a kapuci.Plášť má i ten druhej, ale je bez kapuce takže ho poznávám.,,Kde je můj bráška?"zeptám se a pokouším se vyhrabat na nohy.,,Zatím je v bezpečí.Ale jestli chceš, aby to tak zůstalo, musíš s náma."vyjádří se brejloun (je to ten s těma bílýma vlasama).,,A kdy ho uvidím?"chci vědět.Ten druhej (nebo druhá) v kápi ukáže krátce nalevo od sebe.Když se podívám kam ukazuje, uvidím na zemi Brodyho.Je v bezvědomí, ale očividně v pořádku.,,Brody!"vyhrknu a chci běžet k němu.Ten první mě chytí.,,Nepustíme tě k němu.To až jestli uděláš co řekneme."rozhodne.Něco nechápu: proč mě s sebou nevzali rovnou? Já bych se jim určitě neubránila, tak proč chtějí, abych šla dobrovolně?To mi trochu nesedí, ale nemám čas se tím teď zabývat.Pohled na ležícího ,brášku´ rozhodne.,,Dobře, půjdu s váma, ale neubližujte mu."podívám se na ně.,,To se ještě uvidí, podle toho jak se budeš chovat."mlží brejloun a pokyne na kolegu že půjdeme.Ten vstane.Je skoro stejně vysokej jako ten úchyl Jiraiya.Nebo já jsem tak malá? Zas myslím na capiny, musím přemýšlet, jak se z toho dostat.,,Můžeš běžet?"promluví ten druhej.Uvědomím si, že mluví na mě a s trhnutím odvrátím oči od Brodyho.Upřímně?Ne, nemůžu.Motá se mi šiška a hlava mě bolí jak datla bez zobáku, ale přece jim to neřeknu.,,No jistě."odvětím a narovnám se.,,Vem si to na sebe, ať tě nikdo nepozná."hodí mi stejnej plášť jako maj oni.,,A co Brody?"zeptám se.,,Kabuto ho ponese.Ty teď dělej a nezdržuj."nakáže Pan tajemný.Ha, ten brejloun asi bude Kabuto, to si musím zapamatovat, abych je pak mohla prásknout!Navlíknu se do tý jejich hadry a vlasy si podle příkazu svážu do culíku, aby nebyly vidět.Konečně zavelí k odchodu.
Tak tihle týpci mi vyloženě nejsou sympatičtí.S Kakashiho týmem bylo bráno v úvahu, že ještě nejsem tak rychlá jako oni, ale tady prostě nasadili tempo a když jsem nestíhala, Kabuto do mě hrubě strčil aby mě popohnal.,,Hele, nešahej na mě!"oženu se nevrle.Náhle typec vepředu zastaví.Skoro do něj vrazím.,,Co se...?"začne Kabuto.,,Mlč."přeruší ho ten mafián vepředu.Pomalu si sáhne pod plášť a zase ruku vytahuje.Je slyšet zvuk kovu o kov, patrně drží nějakou zbraň.A už se taky objevuje - dlouhý meč s černou rukojetí a zářivým, očividně i hodně ostrým ostřím.,,Co chceš dělat?"nechápal Kabuto.,,To proč mě Orochimaru poslal s tebou.Zlikviduju pronásledovatele."odvětil a úplně vytáhnul meč.,,Pronásledovatele?!",,Orochimaru?!"vypískneme s Kabutem zaráz.To už se ale na větvích před námi objeví asi dvacet mužů.V jednom z nich poznám Kakashiho.,,Kakashi!"vykřiknu a rozběhnu se směrem k nim, ale Kabuto mě chytí za pas, strhne zpátky a přirazí ke kmeni stromu.Rukou mě drží za krk, takže mě dobře přidusil.,,O tohle se pokusíš ještě jednou, a odnese to ten kluk!"křikně hrozivě.Uvědomím si, jakou hloupost jsem právě udělala.,,Jo já vím....promiňte, už to neuělám."hesnu.Čtyřokej okulár mě konečně pustí a já inhaluju kyslík.,,Kabuto!Nechte Yumi jít!"uslyším známý hlásek.Všimnu si Chie, která předtím nebyla se svou malinkou postavičkou v houfu joninů ani vidět.,,Kliďte se z cesty, nebo ji vyčistím."ozve se klidně ten vepředu.Dostanu o ně strach.,,Ustupte nebo to odnese ten kluk."Kabuto přiložil kunai k Brodyho krku.Ani se nehnuli.,,Zase špatně, hlupáku."zasyčí opovržlivě ten druhej.Kabuto se trochu zatřese, očividně z něj má respekt.Mafián mě chytí za ruku, přitáhne si mě a jeho hustej, vytuněnej meč mě zastudí na hrdle.,,Tak zmizte."pobídne je chladně.Začnou se rozestupovat, až je cesta volná.,,Jestli vás ještě uvidíme, je po nich."informuje je Kabuto.,,Nemůže vám to vyjít."zamračil se Kakashi.,,Kakashi ty jsi byl vždycky tak hrozně najivní.Už nám to vyšlo."zasmál se ten co mě držel a rozběhnul se, stejně jako Kabuto s Brodym.Já musela s nima.Když jsme míjeli skupinku listových ninjů, podařilo se mi jednou rukou dotknout se kmene stromu.Použiju chakru a v kůře se udělala prasklina.Podívám se na Chii jestli to viděla.Viděla a pochopila.Hned taky začala cosi vysvětlovat ostatním.Po chvilce nám zmizeli z dohledu.Při každé příležitosti udělám novou rýhu a tím vyznačuju cestu.Je divný, že si toho nevšimli.
Když jsme se dostali na hranici Země Ohně a Země Zvuku, zaútočilo na nás pár pohraničních strážců.Ten první co nás vedl poslal mě a Kabuta s Brodym napřed s tím, že to vyřídí.Za necelých deset minut se k nám zase připojil.Viděla jsem, jak si schovává katanu zpátky do pláště - byla celá od krve.V tu chvíli jsem se začala opravdu bát a začal ve mě bít na poplach silný, neodbytný pocit že se stane něco špatného.
Konečně jsme dorazili na místo.Poznala jsem to, jelikož oba naši únosci zastavili a odkryli podivný znak na jednom z kamenů, který byl až doteď zakrytý mechem.Kabuto na něj přiložil ruku a cosi řekl.Země se začala třást a půda po našima nohama se lehce zvedla.Nečekala jsem to, takže jsem ztratila rovnováhu a málem upadla, ale ten druhej mě nastavenou rukou zadržel.Před náma se zvedla z hlíny docela prostorná jeskyně, uvnitř hodně temná.Snad nečekají že tam já, takovej klaustrofobik vlezu.,,Jdi."pobídl mě Kabuto.,,Dovnitř nejdu!"prohlásím.,,Půjdeš!"dupnul si brejlovec.,,Čekáš snad že půjdu s týpkem, co vypadá jak Harry Potter v důchodu do takový temný jeskyně?Ne, nejdu tam!"dupnu si.Kabuto se se mnou začne hádat, ale zdá se že pan Tajemný mě má víc pod palcem než tenhle smrdutej tutan.,,Fajn, chceš jít domů? Tak jdi."řekne.Oba s Kabutem zmlkneme a vyjeveně se na něj podíváme.,,Co?!"vyhrkne trotl.,,Vážně mě necháte jít?"čumím.,,Jistě.Ale pak už chápeš, že toho kluka dál nepotřebujeme."dokončí mafián myšlenku a sahá po Brodym.,,Ne ne ne ne ne!Já půjdu, půjdu jen ho nechte!"vyjeknu.S těmahle chlapama nejsou žerty, to už vím.,,Pohyb."zavelí gangsta.Respekt.Vykročím a Kabuto jde se spokojeným úsměvem za mnou.Otvor se zase zavře.Jestli mi předtím bylo zle, tak teď jsem zralá na sebevraždu.Otvor, napřed přírodní jeskyně se náhle změnil na uměle vytvořenou, souvislou chodbu, řídce osvětlenou pochodněmi.Zamaskovanej týpek se jaksi vypařil a brejloun mě vedl dál.Občas kolem proběhla krysa....to by mě nebolelo, z hlodavců nemám strach pokud to nejsou veverky, horší byli ti pavouci, hustě nasáčkovaní u stropu.Před námi se prostor otevřel a vešli jsme do velkýho sálu, kvůli osvětlení pochodní hodně temného.
,,Co tady mám dělat?"ozvu se otráveně.,,Něco pro nás uděláš."ozve se ze tmy.Leknu se.Až teď si v šera všimnu velké židle - možná trůnu.Někdo na ní sedí.,,Kdo je to?!"křiknu hloupě.Osoba se zasměje tichým, chladným smíchem.Tohle nejde nepoznat.,,Orochimaru!Už zase!"vyletím.,,Pro tebe já nic dělat nebudu!"zamračím se.Pomalu se objeví ve světle jedné z loučí.Jeho tvář má zase ten klidný, jedovatý výraz.Srdce mi ztěžklo, krk se sevřel a hůř se mi dýchalo.Měla jsem pocit, jako by mi všechny vnitřnosti spadly dolů a táhly mě k zemi.Až po chvíli si uvědomím, že to, co mnou prochází je hrůza.Po těle se mi rozlil adrenalin, cítila jsem ho až v hlavě.Mám z toho chlapa hrůzu, nevím proč, ještě ho moc neznám.Ale už jsem o něm slyšela, a nic moc hezkého.Trochu se mi klepou kolena.Zase mě přepadne pocit, že se staně něco zlého.,,Ale ano, uděláš."řekne pevně.Nasucho polknu a nevědomky couvám.,,Jsi dcera Tsunade, v Listové vesnici tě nikdo nepodezírá.Jsi jedna z nich a můžeš se tam pohybovat aniž by tě někdo zastavil.Všichni ti věří.To je něco, co mí poddaní postrádají."promluví.Nechápu, na co tím naráží.,,Teď jsi tady, pracuješ pro mě.Budeš plnit moje rozkazy."rozhodl.Strach mi pořád nedovolí cokoliv udělat.,,Na kolena."promluví polohlasem Kabuto.V uších mi šumí a oči se mi zatmívají.Jako v transu ho poslechnu.Nemá smysl odporovat, jsem tu na ně sama a nic neumím.Zaslechnu kroky, do místnosti vešel někdo další.,,Sasuke, právě včas."uslyším Orochimara.,,Sasuke.."zašeptám si tak, že to slyším jen já.Je to ten, co o něm mluvila Sakura? Je tady?Jsem zvědavá, ale nerozhlídnu se ani nezkouším zahlídnout toho Sasukeho.Zůstanu na kolenou a hlavou zarytě koukám do země.,,To je ta vaše hrdinka, dcera Hokage z Listové?"uslyším posměšný hlas.Už jsem ho slyšela....že by ten v kápi...?,,Vždyť se nevzmůže ani na odpor."pokračuje.,,Ano, podvolila se hodně rychle.Ale tím líp."uslyším Orochimara.Všechno mi v hlavě splývá v jedno, jako v těžkém snu.,,Yumiko.Posloucháš mě?"promluví pro změnu ke mě.,,Ano..."zašeptám otupěle.,,Výborně.Teď poslouchej, co uděláš."podle hlasu se usmál.,,To se mi zdá, chcete použít tohle slabý děcko? Jak hluboko jsi klesnul..."utrousí otráveně Sasuke.Orochimaru si ho nevšímá.,,Ty se teď vrátíš do vesnice a budeš dělat, jako že jsi utekla.Budeš chtít mluvit s Tsunade o samotě, abys jí podala informace o našem úkrytu."vysvětluje.Poslouchám...cítím se jako zfetovaná, nevím co se se mnou stalo, ale cítím se lhostejně..unaveně a tak nějak...v transu...ale nic se mnou neprovedli, jsem to pořád já.To s člověkem tak může cvičit strach?,,A pak?"zeptám se už rovnou sama.To už jsem s nima? Proč? A jak?
,,Potom Tsunade zabiješ."dokončí.,,Zabiju?"zopakuju.,,Přesně tak."přikývne Orochimaru.,,Odstraníš Hokage.",,Je to moje.....máma...."zašeptám.,,Vždyť ji nenávidíš.Dala tě pryč, nechtěla tě.Teď se jí můžeš pomstít."kape mi do duše jed.Je čas se probrat.,,Ne."špitnu.Místnost ztichne.,,Cože?"zasyčí Orochimaru.,,Neudělám to.Nikoho nezabiju, a obzvlášť ne Tsunade."upřesním.Orochimaru očividně tiše zuří.Pravou rukou se štípnu do levé.Probere mě to.Zvednu konečně havu a odhodlaně (v rámci možností) se podívám na Orochimara.,,Nejsem vrah."prohlásím.,,S tebou to prostě nikdy nejde po dobrém.Sasuke!"zamračí se Orochimaru.Chci vyskočit a utéct, ale to už mě chytí za levé rameno, kde mám pečeť silná ruka a přidrží mě na kolenou.,,Vždycky to zbyde na mě."pronese otráveně Sasuke.Odhadnu, že je to on kdo mě drží.,,Pusť mě!"křiknu a chci utéct,ale Sasuke je rychlejší.,,Kai!"ozve se nademnou.Ramenem mi projede ostrá bolest a rozlije se mi do žil.Zaječím a chytím se za rameno.Jako by mi pulzovalo, jako by bylo živé.Cítím, že mým tělem projíždí zvláštní tlak a bolest.Znovu mě popadne ta čirá nenávist.Začne mnou lomcovat.Stalo se něco, co sem nechtěla.Kakashiho pečeť se zlomila.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 21

29. ledna 2009 v 13:38 | Rin-chan |  Deníček
Překvapení
,,Co? Ne ne ne ne ne, absolutně ne!"křiknu a znovu okázale kopnu do jedné z šišek.Ta se odrazí tak dokonale, že trefí do oka nebohého Akamaru, který si až doteď spokojeně raboval krtinec.,,Proč ne? Co ti na tom vadí?!"rozčilovala se Tsunade.Když je naštvaná, tak je celá rudá jako humr a na čele jí vystupují žíly.Docela vtipnej pohled.,,Není mi už deset, byl by to trapas! A nepotřebuju to!"ječím dál.Nalevo od Tsunade stojí Chie a očividně se dobře baví, stejně jako Kakashi a Kiba, kteří pozorují mě a běsnící Olmu.,,Nezáleží na věku, každý si tím musí projít Yumiko, každý!"vyšiluje.,,Já ne! Nechci, nemusím a nepotřebuju! Ne a ne a ne!"dupnu si.Založím ruce na prsa a nahodím pohled ála mafie.Nakloní se ke mě a nenávistně se mi podívá do očí.,,Půjdeš tam, protože jsem to řekla!"zasyčí.Nakloním se k ní stejně jako ona ke mě, takže jsme od sebe asi dvacet centimetrů a zatnu pěsti.,,Ani náhodou!"syknu stejným tónem.,,Ta úžasná rodinná podoba."zasměje se Jiraiya.,,Mlč!"křikneme obě zároveň.Vyprovokujeme ho tím k záchvatu smíchu.Seladon jeden vyklepanej.,,Není to tam tak hrozný."ozve se Chie.,,A co na tom není hroznýho?"protestuju.,,Nebudu se o tom s tebou bavit Yu..",,Yumi."přeruším ji.,,To je fuk, prostě půjdeš!"rozhodne Olma.Pak se otočí a vznešeně odpluje.Naštvaně praštím do stromu, který se přelomí a upadne.(BTW tuhle likvidaci materiálu už zvládám v poho, heč =D) ,,To chce klid."usměje se Kakashi.,,Nebudu v klidu dokud odsud nevypadnu..."zavrčím a podívám se za odcházející Hokage.Asi by jste rádi veděli kvůli čemu tak vyvádím že? No, to je bohužel víc než jasný....
,,Ninja Akademie..."přečtu si na ceduli a poníženě se rozhlídnu.Kolem mě se honí caparti o metr menší než já.Je to školka!Jak mi to mohli udělat?,,Děcka! Děcka tak se sakra už seřaďte!"uslyším hlas mé drahé sestřenice.Dělám jako že mě se to netýká.,,Ty taky Yumi."prokoukne mě.Zákeřnice jedna! Celá konoha se pošklebuje a každej čeká až půjdu do školy aby si ze mě mohli utahovat.Dosti neochotně se připojím k hloučku a poslušně s nima napochoduju do třídy.Usadím se až vzadu - tam můžu nerušeně spát a ulívat se.Vedle mě se posadil malej kluk s vyvalenýma očkama a pocuchanými vlasy.Prohlídnul si mě od hlavy až k patě a promluvil.,,Nejsi už trochu stará na ninja akademii?" Tak tenhle dotaz jsem fakt potřebovala.Otočím se na něj a sjedu ho zničujícím pohledem.,,Já jsem syn George Bushe a je mi pět let."prohlásím.,,Pět?!"vykřikne udiveně.,,Ale jsi hrozně velký!" ,,Jojo, já vím.Trpím růstovou poruchou.Porostu pořád víc a víc až budu tak velký, že když pčíknu tak se celé Japonsko obalí hlenem."vysvětlím.,,To je nechutný..."kulí na mě oči.,,Taky myslím.A co teprve ten můj spunk."pokračuju.,,Spunk? Co je to, to jsem nikdy neslyšel!"vrtí hlavou dítě.,,Spunk je zvláštní nemoc, kdy ti po těle vyraší velký červený vředy, hlavně v nose a ty pekelně svědí.Nesmím chodit k lidem blíž než na metr, jinak je nakazím."oznámím v klidu.Nenápadně, s hrůzou v očích se začal odtahovat.Prudce dupnu a chytím se stolu.,,Počkej, mám další záchvat růstu! Ach bože, roste mi jazyk, asi budu hlenit!"křiknu a sáhnu mu na rameno.Dítě zaječí v posvátné hrůze - vlasy mu vstanou a zbledne.Rychle ze sebe setřese mou ruku, zvedne se a s hlasitým křikem uteče ze třídy.Chie která mezitím začala výklad zmlkne a udiveně se na mě podívá.Příjemně se usmívám - možná tu bude sranda, bwuehehehe =D.
O přestávce se všechny děcka nakupí kolem lavice jednoho kluka a cosi nadšeně vykřikují.,,To je Sara.Jeho táta je hrozně bohatý a koupí mu vše, co chce."informuje mě Konohamaru, který se za mnou záhadně rychle a záhadně tiše objeví.,,To má chlapec dobrý, na jeho místě bych si přála Audinu a vilku u moře."odvětím.,,Pojď blíž, zajímá mě co zase přinesl."řekne Konohamaru, vezme mě za ruku a dotáhne až k lavici zazobanýho týpka.
,,Dívejte co mám."řekne pyšně Sara a otevře větší krabici.,,Ruleta!"vyvalí oči pár dětí.,,Koupil mi ji táta.Můžeme si zahrát."usměje se chlubivě parchant.,,Rozdělte si čísla!"poručí.Každé z děcek si vezme jedno z čísel, Konohamaru šestnáctku.,,A ty?"podívá se Sara na mě.,,Já nehraju."ohrnu nos.,,Proč?" zeptá se.,,Je to určitě našvindlovaný."ušklíbnu se.Chci ho provokovat.,,Moje ruleta že je našvindlovaná?!"vyjekne dotčeně.Mlčím.,,No když myslíš, tak začneme."pokrčí nakonec rameny.Děti složí na stůl desetníky - používají je místo žetonů.Sara ruletu roztočí a všichni s až vtipně napjatým výrazem sledují, na kterém čísle se zastaví.Bylo to číslo 24.,,Jak to, 24?!"křikne Konohamaru.,,Když nikdo nevyhrává, bere celý bank bankéř, totiž majitel rulety.A to jsem já.Koupím si koláčky."Usmál se Sara a chystal se schrábnout desetníky ostatních.,,Tak to prr, chcete říct že tenhle tlusťoch si za můj desetník koupí koláčky?!Tak to ne, to zas prr, beru si svůj desetník zpátky!"křiknul Knohamaru a sápal se po minci.,,Nemáš na něj právo, prohrál jsi ho!"namítnul Sara.,,Tak víte co, teď to bylo jen na zkoušku, zkusíme to znovu."řekla jakási holčička.Všichni souhlasili.,,Prima, tak já si beru 24."vmísím se do toho.,,Myslel jsem, že nebudeš hrát když je moje ruleta našvindlovaná."podivil se Sara.,,Je nařízená na číslo 24, teď jsme to viděli."usměju se.Sara začne nadávat, ale přeci jen ruletu znovu roztočí, přičemž si na čele dělá kolečko aby mi dokázal, jak jsem na palici.Ruleta se zastaví na čísle 24.Sara přestane dělat kolečko a vyvalí bulvy.,,Hahá, a je to moje!"zasměju se.,,Počkej! Ruleta ja našvindlovaná, neměla by se zastavit dvakrát za sebou na stejném místě, tudíž to neplatí!"křikne Sara.,,Jak neplatí?!"opáčím.A teď začala mela, každý se pral s každým až přiběhl Morfeus.....teda on se jmenuje správně Ibiki nebo tak nějak, ale mě připomíná Morfea.Tajemná atmosféra matrixu kterou svým příchodem nastolil se záhy rozplynula, když se napřáhnul a kopnul do hýždě jedno z dětí.Všichni se zarazili a zůstali na něj hledět.,,Co to zase vyvádíte!Podívejte se mi do očí! Vysvětlí mi to někdo?!"zahřímá.,,Hráli jsme ruletu a oni všichni podvádějí!"křiknul Konohamaru.,,Ruletu? A tady ve škole?! A tohle jsou peníze?! Cožpak vás rodiče neučili, že hazardní hra je ohavnost která přivede člověka do kriminálu?"vykřikuje.,,Tsunade je Hokage a taky paří hazardní hry."ozvu se.Plešoun se na mě otočí a jako godzila přidusá blíž.,,No slečno Yumiko, vy aby jste se taky nepřidala!",,Kdo je Yumiko?"podivím se.,,Netropte si ze mě žerty!"zaječí.,,Yumi....my name is Yumi."pronesu chladně a pohodím hřívou.Mám svou mafiózní chvilku.,,Ukazujete svým spolužákům jaké to je, nemít mozek?"pokouší se mě setřít.Ale tenhle stěr bude můj.Já jsem velká Yumi, setřít mě na to je potřeba velké jazykové zručnosti!Založím ruce, elegantně se přehoupnu z nohy na nohu a změřím si ho spokojeným pohledem.,,Kde není mozek, nerostou vlasy, plešoune."Po mém prohlášení třída bázlivě ztichne.Všichni na mě vyděšeně hledí, jen Ibiki má výraz jako rozdrážděný býk.,,Jak si dovolujete....!!!!" víc nezaslechnu - nasadím sluchátka a jdu poslouchat MP3...tohle mi ale jen tak neprojde, Ibiki zřejmě neoplývá smyslem pro humor.
O necelou půlhodinku sedím před Olminým kanclem a čekám, až mě laskavě zavolají na přelíčení.Vedle mě stojí Ibiki celý vzteky bez sebe, a cosi pořád brumlá....nejspíš nadává, ale já poslouchám music tak ho neslyším.Konečně se otevřou dveře a já jsem vkopnuta senseiem dovnitř.Je tam i Kakashi a Shizune.Tsunade sedí za stolem a vcelku naštvaně si mě měří.Ibiki spustí a výrazy tří osob se mění.Kakashiho na pobavený, Shizunin na vyděšený a Tsunadin na výraz masového vraha na krvavé obchůzce.Když Ibiki skončí, chystá se něco říct, ale je přerušena.
Ozve se velká rána.Protože jsem čelem k oknu, uvidím, že od brány stoupá černočerný dým.,,Hele!"křiknu a ukážu tam.Tsunade se otočí a znepokojeně si přeměří dým.V též chvíli vrazí do kanclu Ino.,,Tsunade-sama, útočí na nás!"křikne.,,Shizune, sežeň joniny! Kakashi doveď svůj tým, Sakura ať si vezme tým mediků a ošetřuje! Ibiki, připravte se na útok!"rozdá Olma bleskově povely.,,Brody! Brody je venku!"vzpomenu si.,,Ty se jdi ukrýt Yumi, ostatní ho najdou!"řekne Kakashi.,,Ne! Nepůjdu bez něj, jdu ho hledat!" na to vyrazím z kanclu.Kupodivu mě nikdo nezastavuje.Vyběhnu ven z budovy a chystám se běžet k hřišti, když mě zarazí volání.,,Yumi!Yumi pomoz mi!"poznám Brodyho hlas.Ohlídnu se a uvidím bělovlasýho týpka, jak někam nese mýho malýho brášku.,,Brody!Hej kam ho nesete!"zaječím a pustím se za nima.Skáče přes střechy, až je u brány.Vyběhne za vesnici a běží i s Brodym dál do lesa.Neřeknu to ostatním, rozhodnu se pro pronásledování, což byl fatální error, jak jsem záhy zjistila.Náhle v běhu ucítím prudkou ránu do hlavy.Ještě vím, že padám....pak už jen tma....

Yumiko's Diary 20

29. ledna 2009 v 13:37 | Rin-chan |  Deníček
Výdrž
,,Yumi?"ozve se za mnou.Ohlídnu se a i když jsem dokonale vyčerpaná, je už skoro noc a já blbě vidím, nahodím přátelský úsměv.,,Sakuro?Co tady děláš tak pozdě, neměla bys už jít spát?"zeptám se jako její matka, ale jsem tu už....no..trochu dýl a mozek mi pořádně nepracuje.,,To říkáš ty mě?"zasměje se.,,Yumi, měla bys už jít domů, trochu to přeháníš."řekne vlídně, ale naléhavě.,,Ale no tak, moc to hrotíš, přetáhla jsem jenom o pár hodin....",,Dva dny."přeruší mě.,,Tak dva dny...to není tak moc."namítnu.,,Kapitán Yamato odešel už včera, nejedla jsi, nespala a vsadím se že ani pořádně nepila.A taky ti musí být zima."vypočítává.,,Prosím, poď se mnou, zítra můžeš pokračovat."ukecává.A ne a ne a ne! Dokud mě nepřijde ukecat Vin Diesel - kterej je mimochodem nejvic cool, hlavně to břicho - budu tady.,,Ne Sakuro.Dokud nezaznamenám aspoň malej pokrok, ani se nehnu."zavrtím hlavou.No to je totiž fakt, přece to nevzdám!Nesnáším vzdávání se, je to hnusná vlastnost.Ach, ta moje tupohlavost (ano, tupohlavost čtete dobře) mě jednou zabije.,,Jsi praštěná! Co když to byl omyl, možná nic nemáš, co potom? Budeš tu stát do konce života a čekat, až před tebou vyroste strom aby jsi ho mohla prohlásit za svůj?!"vyštěkne najednou.Udiveně se na ni podívám a když vidím, jak je napjatá, dostanu zase tu poťouchlou touhu provokovat ji.,,Jo, proč ne?"usměju se.,,Řekni rovnou, kdo tě poslal, sama bys sem určitě nešla."pobídnu ji.Páč to je fakt, pochybuju že tu všem tak leží na srdci kde se nějaká narušená bloncka nachází.,,Nikdo mě neposlal, mám o tebe starost.Ale jdu sem taky kvůli Tsunade-sama.Má o tebe strach."vymáčkne se.A mě neobyčejně pobaví.,,Co? No to je gól! Najednou když se mnou něco je tak ji náramně zajímám.Ale to co se dělo předtím je jí volný.To je nádhera!"vyjedu.,,Ty ji vůbec neznáš! Měla podstatný důvod proč tě ukryla! Zachránila tě tím!"neudržela se.,,Co?"teď jsem zase překvapená já.,,Ty o tom něco víš? Víš proč se mě zbavila?"chrlím.Je vidět, že znejistěla - očividně řekla něco co neměla.,,Tsunade-sama mi to řekla teprve před týdnem..."kroutila se.,,Tak to vyklop!"jsem celá žhavá.,,Ne! Promiň ale nemůžu.To si musíte pak vyjasnit spolu.Ale Yumi prosím, vrať se se mnou.Máme o tebe strach.Aspoň se najez."žadoní.Otočím se k ní zády a znovu napřáhnu ruku.,,Já to nevzdám."řeknu temně (mafie, víš jak =P) a znovu se pokouším.Náhle předemnou vyroste stromek, asi půl metru vysoký.Zarazím se.,,Úžasné!A teď můžeš jít!"zaraduje se Sakura.,,Nejsem blbá, i když vypadám blonďatě."hlesnu.,,Proč to děláte? Myslíte, že jsem tak nemožná? Musíte proto takhle podvádět? Myslela jsem, že alespoň vy mi věříte, kapitáne Yamato."otočím se.Pochopitelně, dřepí na stromě a tváří se, jako že on nic.,,Sakura má pravdu Yumi, přeháníš to."přikloní se na jejich stranu.Napřed mě napadne cosi o zkorumpovanosti a nadržování, ale spolknu to.Můj unavenej ,,mozek?" už mi to nebere.,,Nemuseli jste tak podvádět."hlesnu ještě.Pak, abych nemusela jít s nimi, vyskočím na nejbližší strom a snažím se, abych byla co nejdřív pryč od nich.
Další ráno mě probudí příšernej smrad.A já jsem to nebyla, to vím tutově!Jde to z kuchyně.Zároveň taky zpozoruji, že se bytem vznáší šedavý opar.,,Co to sakra má znamenat?"vyjedu a čile vyskočím z postele.Zamířím dveřma do kuchyně a --- narazím na starou překážku.Vykřiknu jak siréna a i přes to, že se snažím rukama zachytit všeho možného kolem docílím jen toho, že na sebe strhnu věci ze skříňky.Na to se ukázkovým letem plavmo snesu k zemi a dojedu ke stolu.Na vrchol všeho se znovu praštím do hlavy o tu známou nohu.,,Kurva!"vyjedu a je mi jedno jestli to někdo slyší.Otočím se, abych viděla o co jsem to vlastně zakopla.O co asi, nečekaně!Včera jsem úplně vykouřila z hlavy, že má přijet Brody.A jeho velkej, otrhanej batoh teď opět královsky trůnil uprostřed chodby.A už se nademnou i objevuje rozesmátá střapatá hlava.,,Zdar ségra!"a rázem vidím i mobil, mířící hledáčkem na mě.,,Opovaž se mě fotit!"zařvu jak lítá saň.,,To ti můžu svatosvatě slíbit."zakřenil se.,,Natáčím."oznámí.Ten malej prevít! Já ho vykastruju!,,Hned to vypni a smaž!"poručím a snažím se zvednout ze země.,,Povídali že mu hráli, víš, za kolik jsem střelil tu minulou fotku?"řehtá se.A utíká do pokoje.Já pochopitelně za ním a znovu střetnu batoh.Rázem jsem zase na zemi a ten pitomeček z toho má druhý vánoce.Konečně se seškrábu a nahodím avengerovský pohled.Pochopí, že teď končí žerty, sklapne mobil a akčně skočí z okna.,,Hele Cruisi, stejně tě chytím!"upozorním ho a skočím za ním.Hned dole na ulici se zastaví.,,Smažeš to!"křiknu.,,Prrrrrrej!"zvýrazní a vyplázne jazyk.,,Ty malej záškodníku!"naštvu se a vzteky si dupnu do země.A proč taky ne, nějaký gesto ála barbie jednou za čas nikoho nezabije.Jenže barbie by asi neudělala dvoumetrovou puklinu v zemi, do které by zapadnul její bratr.Zůstala sem čumět jak vyoraná myš, zato Brody solidně nadával.,,Seš normální?"koulí vztekle očima.Hned se vzpamatuju a elegantním krokem stylu že jsem to zamýšlela přijdu k němu a dřepnu si nad ním.Medově se usměju a vztáhnu ruku po mobilu.,,Dohrál jsi."řeknu a chystám se nahrávku vymazat..,,Ahóóój!"křikne Naruto a přátelsky mě plácne po zádech.Kromě toho, že mi vyrazí dech docílí toho, že mobil pustím.Brody ho popadne, zastrčí do kapsy a maže pryč.,,Ty seš idiot!"počastuju blonďáka.,,Promiň."omluví se, ale hned zas mele dál.,,Já a Kiba jdeme trénovat, nechceš jít s námi?"nabídne.V rychlosti si vybavím Kibu - vcelku kunďas =P.,,Ale jasně, ráda."přikývnu nevinně, ovšem v hlavě mi brousí i jiné myšlenky....třeba bude Naruto muset dřív domů =D.
,,Co se děje?"zeptá se mě Kiba.Trénujeme boj, všichni proti všem.Po první ráně co dostanu vždycky zůstanu sedět a oni se perou dál.Je to na mě moc.,,Nezvládám vaše tempo."odvětím.,,Odpadáš po prvním úderu, to ještě není tempo."ušklíbne se Kiba.,,Bolí to."oponuju.,,Vždycky to bolí.Musíš se přes to dostat.Co jsi čekala, je to boj."řehtá se Naruto.,,Nemáš žádnou výdrž."usměje se Kiba a pomůže mi na nohy.,,A tu získám jak?"otáži se expertů na kraviny.,Praxí."tlemí se zase Naruto.,,Už by jsme měli jít, dneska toho bylo dost."usoudí Kiba.,,Jo, někde něco provedeme, jdeš s náma, Yumi?"kření se Naruto.Vytrhnu se z myšlenek a pokusím se usmívat.,,No jasně že jo!"
*****************************************
Dva dny na to se rozhodnu pro radikální změnu.Pořád mi zní v hlavě Kibova věta: nemáš žádnou výdrž.Napadne mě poťouchlá myšlenka, ale jsem dost praštěná na to, abych ji uskutečnila.Musím svoji výdrž zlepšit, ale někdo mi v tom musí pomoct.Takže jdu na výzvědy.
Sakura: Promiň, ale teď nemůžu, musím sloužit v nemocnici.
Naruto: Pořád to nechápu.... (to jsem vzdala)
Kakashi: A Junko řekla...
Lee: Přece neuhodím dívku!
Tenten: Jsi si jistá? (nejistě koukne po svých shurikenech)
Ino: Zlomila bych si nehet!
Shikamaru: zzZZzzzZZZzzzZZ (spí)
Chouji: Barbecue!
Kiba: Mám tiskovou konferenci, nepočká to do zítřka? (debil)
Tsunade......za tou ani nejdu....
,,Neji?"oslovím kluka sedícího před jedním z domů.,,Ano?"odtuší.Už nedoufám v pokrok, ale za pokus to stojí.,,Potřebovala bych pomoct s tréninkem.Máš čas?"zeptám se unaveně.,,Podle toho na co?"zpozorní.,,No...musím potrénovat výdrž a...",,Pomůžu ti."přeruší mě a vstane.Chvíli mám docela blbej výraz, než mi to docvakne.,,Vážně?"podivím se.To mi k němu nesedí.Je to přece náš velký a morbidní Neji, mafián, velkej boss z Hyuuga.Drsný, asi na sebe budu pyšná, že se mnou bude trénovat zrovna on.,,Tak fajn, půjdeme k lesu....trénuju tam vždycky, nikdo tudy nechodí..."hlesnu a vydám se k onomu místu.Neji jde beze slova za mnou.
,,Takže jak přesně se potřebuješ zlepšit?"zeptá se mě když konečně dorazíme.,,Kiba říká, že nic nevydržím.A myslím, že má pravdu.Po prvních úderech hned odpadnu."vysvětlím.,,Dobře.Takže na mě budeš útočit a já tě budu normláně tvrdě odrážet.Pro začátek by to stačilo, ne?"zabručí.Na něj náramně dlouhá řeč.,,Beru."kývnu.Neji se zformuje do svého Hyuuga-mafiánského postoje.Čekám, že zapne Byakugan.Když to řeknu nahlas, taktně ale jasně mi slovy naznačí, že na někoho takového jako já mu vystačí obyčejné oči.Nemám ani čas se urazit, protože se rozmáchne aby mě rozhýbal.Uhnu jeho úderu a pokusím se ho praštit do břicha (výš nedosáhnu =D).Elegantně ustoupí, otočí se a takovou mi vrazí, že se otočím o stoosumdesát a hodím masku do písku.Vykašlu a vycedím zbytky hlíny a zmateně se rozhlídnu.,,Snad to zkusíš znovu, ne?"utrousí.Vzpomenu si, že tohle cvičení je o tom vydržet jeho údery co nejdýl.Vstanu a znovu se na něj rozběhnu.A znovu a znovu.No, celkem asi sedmnáctkrát se ještě setkám s matičkou půdou, než se vážně naštvu.Já neprohraju!Vstanu, utřu si malou kapičku krve co se mi dere z nosu (zarazil mi jedním úderem piercing do nosní přepážky, jau!) a avengerovsky si ho přeměřím.Cítím, že mým tělem projíždí chakra.Teď to dokážu, udeřím ho!Akčně se rozběhnu.Je to jeden z těch okamžiků, co vidíte ve filmu, ta dojemná, hrdá scéna kdy hlavní hrdina zažene smůlu a akčně prolomí ledy.Neji zřejmě ale na akční filmy moc nekouká, jelikož kouzlo okamžiku nerozpoznal a normálně mnou (opět) vytřel zem.,,Končíš?"zeptá se nevzrušeně mezitím co plivu trávu a půlku mraveniště.,,Ne."hlesnu, znovu vstanu (radši bych teď dala přednost nějaké vypasované rakvi na míru, už nemůžu) a otočím se na něj.Začnu znovu útočit a Neji mě stejně svěže odráží.Mám na sobě snad tolik hlíny a trávy jako Keňská přírodní rezervace.
,,Nechceš toho už nechat?"namítne konečně trochu soucitným hlasem.Nedivím se mu, musím vypadat jako zubožené somálské dítě =D.,,Ne.Podstatou je přece vydržet co nejdýl.Ale jestli už tě to tu nebaví, pochopím, když odejdeš."odvětím.,,Já jsem v pořádku.Ale ty tímhle tempem brzo zkolabuješ."řekne suše.Nevím po kom mám tu blbou mánii vydržet ve všem až do konce a do úplnýho vyčerpání.Ale kdybych to vzdala dřív než na úplným pokraji kómatu, musela bych si hodně neslušně nadávat =).,,Pokračujem."pokusím se usmát a znovu se postavím proti němu.,,Jistě.Ale teď si to vezmu na starost já.Můžeš jít, Neji.A děkuju ti za pomoc."ozve se za mnou.Leknu se a rozmáchnu se rukou vzad.Příchozí vypískne jak myška a chytí se rukama za rozkrok, kam jsem ho trefila.,,Za co?"zasípe.Vyděsím se.,,Kakashi!Promiň, tentokrát jsem to neudělala naschvál!"žblebtám.,,Vyjímečně."pronese ironicky.Neubráním se smíchu.,,Na viděnou."rozloučí se krátce Neji a se stejným kamenným výrazem jako když sme sem přišli zase odešel.
,,Takže, začneme."rozhodne Kakashi když se konečně jakž takž narovná z předklonu.,,Jsem ready."oznámím.,,Co to?"nechápe.Rozumím, Kakashi anglině teda neholduje.,,Že jsem připravená."objasním a pousměju se.,,Fajn.Teď hned udělej dvacet kliků a třicet dřepů.....no do toho!"pobídne mě, když vidí, že otálím.Nechápu, na co to chce, ale trénink je trénink takže se pilně dám do klikování.Když polomrtvá skončím, nakáže mi, abych na něj zaútočila.Prvních pět vteřin se držím, ale pak dostanu docela větší ránu a svalím se na zem.,,A teď znovu, ty kliky a dřepy.Pokaždé, když tě odrazím, budeš to opakovat.Rozumněla jsi mi?"ozve se.Magor.Cvok.Tohle je koncentrák, a ne trénink!,,Rozumněla."zavrčím a vstanu.Dám se znovu do boje, pak znovu do cvičení a pořád dokola.Napřed je to na padnutí, ale po hodině si zvyknu na bolest, únavu a vyčerpání.Poddám se tomu a dál bojuju jakoby v tranzu.Protože kdybych vnímala, nebyla bych schopná už ničeho jiného, než snad jen bezvědomí.
<![CDATA[//><!]]>


Yumiko's Diary 19

29. ledna 2009 v 13:36 | Rin-chan |  Deníček
Cože to?
,,Sakuro!"křiknu na růžovovlásku, která je v mžiku u mě.,,Já vím!"ujistí mě a zaklekne k Saitonovi, jak se představil modrovlasej kluk.,,Rány se mu zanítily, dostal otravu krve."prohlásí rozrušeně a zelenou chakrou ho ošetřuje.,,Hlava...moje hlava!"zasténá kluk tiše a zavře oči.Nemůže křičet, ale je jasný, že má asi velký bolesti.,,Skřípnul si sval mezi obratle, Yumi, podrž mu hlavu."nakáže Sakura.I když se u toho málem sesypu, přece jen ji poslechnu.,,Nemůžu to nijak narovnat, jestli s ním teď pohnu tak zemře."zavrtěla hlavou Sakura.Saiton znovu vykřiknul a zkroutil obličej bolestí.,,Má hodně velké bolesti..."zašeptala Sakura a přestala s ošetřováním.,,Myslím Sakuro, že je nezbytné ukončit jeho trápení.Takhle nemůže žít, nepomůžeš mu."promluvil Kakashi.Sakura přikývla a vytáhla z lékárničky injekci.,,Nemůžete ho zabít!"leknu se.,,Yumi! Ten kluk trpí šílenejma bolestma, smrt pro něj bude vysvobození."vysvětlí Sakura.Vím že má pravdu, je to na něm vidět už na první pohled, když nezemře teď rychlou smrtí, zemře pomalu a v bolestech.Zase se mi udělá zle.Tohle mě asi nikdy v životě nepustí: kvůli mě zemře člověk.Zmrzačila jsem ho tak, že se trápí a pomalu umírá.Asi to budu mít navždycky v sobě.A nezbavím se toho.Ty jeho vlasy a oči mi zůstanou v hlavě napořád.Sakura mu píchla dávku a já začínám pomalu brečet.Ještě chvíli dýchá, ale pak, tiše zavře oči jako by usnul.A pak už je konec.Všimnu si, že na krku má na černé šňůrce pověšené cosi, co vypadá jako safír.Je vybroušený do tvaru malé kapičky a pěkně se třpytí.Jako by v něm byla hloubka oceánů, něčím je hrozně kouzelný.Když se Sakura otočí, vezmu si ho.Jasně, mám výčitky, ale chci na něj památku.Bude mi připomínat co jsem provedla a snad mi pomůže, aby se to už neopakovalo.Nějak cítím, že pro mě bude mít velkou cenu.Pár hodin na to se vydáme na cestu domů.
Asi za deset hodin cesty se před námi objeví obrysy Skryté Listové vesnice.Když procházíme branou, vítají nás Izumo a Kotetsu.,,Sakuro, Saji, Naruto!Doveďte ty lidi k ANBU a zařiďte, aby je dopravili do jejich vesnic."ukáže Kakashi na osvobozené zajatce.,,Ano!"kývli všichni tři zároveň.Já sem asi bez práce, tak povalím domů.Už se nemůžu dočkat, až se složím do vany plné horké vody.,,Kam si myslíš, že jdeš, mladá dámo?"zarazí mě jeho hlas.,,Co?!"nadskočím.,,Ty půjdeš se mnou, ještě jsem s tebou neskončil."oznámí.Podívám se na Sakuru, ale ta je zjevně stejně překvapená jako já.,,A kam?"nechápu.Kakashi ale tajemně sáhne do brašny a vytasí se s ....Icha-icha.....jak originální :-/.Druhou rukou mě čapne za límec a ať chci nebo ne, prostě mě táhne pryč.,,Hej!Pusť mě!"křiknu jedovatě, ale jsem velmi neslušně ignorována.,,A Junko potom utíkala...."mumlal si a zjevně mu bylo úplně ukradený, že na něj někdo nadává.Tak si řeknu nenene holenku tohle mi dělat nebudeš! A wuáááá! Ukážu mu, jak je Colgate mocná zbraň.Zavřeští a pustí mě.,,Tys mě kousla!"vyjede překvapeně.,,Vážně?"vyvalím bulvy.Teď mám navrch, on může valit maximálně jednu bulvu xD.Jenže on zase nahodí svůj hašišácký výraz a tentokrát mě drapne tak, abych nemohla dělat nic.,,A jdeme."zavelí.A tentokrát mě dotáhne až do budovy Hokage.
,,Vstupte!"ozve se zpoza dveří Tsunadin hlas.Trochu se otrávím - znovu uvidím svoji matku.Nemám ji ráda a byla jsem šťastná, že se s ní moc nevídám.Teď tomu ale neujdu.Kakashi mě neurvale kopne dovnitř a sám vejde za mnou.,,Kakashi! Už jste se vrátili? Předpokládám, že všichni v pořádku."usměje se Olma.,,V naprostém."odvětí Kakashi a popíše jí celý průběh.Vidím, jaks e změní její výraz když padne zmínka o Orochimarovi a mojí pečeti, ale nijak to neomílá.A potom Kakashi vyloží na stůl dřevo, které uříznul z těch trámů které mě zachránily.Tsunade to vezme do ruky a prolíží si to.,,Něco v nepořádku, Kakashi?"zeptá se, když nic nenajde.Kakashi jí popíše kde to vzal a jak se to stalo.,,Přesvědčte se sama, podívejte se na složení toho dřeva."vyzve ji.Tsunade se zaměří podrobněji.Náhle vyvalí oči.,,Myslíš, že..?"vyjekne a koukne na Kakashiho.,,Pokud neměl Yamato misi ve stejný čas na tom samém místě jako my tak ano."ušklíbnul se, což jsem znovu odhadla jen z jeho pravého oka.Tsunade se na mě vyjeveně podívala, ale potom zase nabyla svého výrazu.,,Kakashi, víš přece že se to ještě nikdy neobjevilo u ženy.Vždy to měli jen muži.A navíc by to muselo být přes dvě generace.To je nepravděpodobné."zavrtí hlavou.Vůbec nevím o čem se baví a vcelku bych uvítala kdyby mi to řekli.Já ty jejich hačačá vuáááá! ninja šifry neznám.,,Máte jiné vysvětlení?zeptal se s úsměvem, čímž ji zřejmě uzemnil.Znovu se podívala na mě a vzdychla.,,Musíme to ověřit, Kakashi.Yumiko...."promluvila na mě.YUMIKO!!!!YUMIKO!!!! Já asi budu masovej vrah či co!!!,,Hn?"odtuším otráveně.,,Trefíš k tomu mostku přes řeku, tam na jih u lesa?"zeptá se mě.Přikývnu a dál se tvářím otráveně.,,Tak tam jdi, hned teď.Kakashi, ty sežeň Yamata, vysvětli mu situaci a řekni, že chceme aby Yumiko (!!!) prozkoušel."rozdala pokyny.,,Prozkoušel v čem? Tak fajn, nechte toho, brzděte!"ozvu se.Oba se na mě tázavě podívají.,,Prozkoušel v čem? a Proč?"dožaduji se konkrétního vysvětlení.,,To ti vysvětlí Yamato.Teď jděte, oba!"nakáže.Urazím se.,,Fajn, tak já jdu.Nikdy se mi tu nic neřekne, se vším děláte tajnosti! Chceš abych ti říkala mami? To se ti asi nepovede, podívej, vždyť se ke mě chováš jako k nějakýmu svýmu zatracenýmu podřízenýmu!"vyštěknu, otevřu dveře, vyběhnu na chodbu a okázale s nima prásknu.Nečekám a jdu rovnou tam, kam mě poslali.Co jinýho mi zbývá, když matinka řekla?!
Stojím na mostě a přemýšlím, když se za mnou ozvou kroky.Otočím se a vidím něčím vcelku sympatickýho týpka.Až na to, že má přes bradu podobnou masku jako Kakashi vypadá normálně.,,Yumiko?"usměje se.Rázem se mi zježí chlupy na rukách a oči se mi podlijou krví.,,Yumi."syknu chladně.,,Tak se ti omlouvám, YUMI."zdůrazní pobaveně.,,Já jsem Yamato."představí se.To mi došlo že to nebude královna Alžběta.Potřesu si s ním rukou a pokusím se netvářit nafučeně.,,Můžete mi vysvětlit o co tu jde?Nikdo mi nic neřekl."zeptám se.,,Tvoje máma...",,Tsunade."přeruším ho rozmrzele.Podívá se na mě a odkašle si.,,Dobrá tedy, Tsunade - sama a Kakashi se domnívají, že se u tebe objevil Mokuton."oznámí.,,A to je co za nemoc?"nechápu.Rozesměje se.,,To není nemoc Yumi, je to kekkei genkai."řekne.,,Myslíte pokrevní linie předávaná jenom u členů jednoho klanu?"převedu si to do svý mluvy.,,Přesně tak."přisvědčí.,,No ale vždyť já nejsem z klanu, ani Olm...teda ani Tsunade do žádnýho nepatří, teda co vím.A co ten mokuton má dělat?"vychrlím.,,Mokuton, neboli Živel dřevo......"začne a napřáhne ruku.Země se zatřese a na jednom z břehů řeky pukne země.Chytím se zábradlí mostku a pozoruju, co se to vlastně děje.Náhle z pukliny vyroste strom, roste výš a výš až je z toho nakonec vzrůstově stoletý dub....který vyrostl během deseti vteřin! ,,Ti dovoluje manipulovat s půdou a dělat s dřevem neobyčejné věci.Včetně vytváření stromů."dořekne a je zřejmě spokojený když vidí, že mě to zaujalo.,,Páni!To je úžasný!"výsknu, přeskočím zábradlí a vrhnu se ke stromu.Vypadá opravdově, vlastně je naprosto skutečný! Je to jako kouzlo.,,Ale moment, jak to, že vy to máte taky?"dojde mi najednou.Poškrábe se na hlavě a trochu nervózně se usměje.,,To si povíme jindy.Teď musíme zjistit, jestli to máš i ty."vykroutí se.Má recht.Sice tady tomu moc neholduju a rozhodně sem nehodlám zapadnout, ale podle toho co jsem slyšela.....za dobu co jsem tu jsem si všimla, že kekkei genkai by chtěl snad každej.Je to ohromná výhoda, super schopnosti a ve většině případech to lidi proslaví.Dokonce i já, když jsem se to s Chií šprtala jsem zatoužila, aspoň na chvíli, patřit k té elitě lidí.Lidí, co mají to štěstí, že jejich krev je vzácná a vyjímečná.Prostě neobyčejná.A teď se mi to možná splní.
,,Co mám teda dělat?"zeptám se, když se octneme na palouku, kde obyčejně trénujeme.Začne mi obšírně vysvětlovat, co a jak a já napjatě poslouchám.A pak hurá do práce!

Yumiko's Diary 18

29. ledna 2009 v 13:35 | Rin-chan |  Deníček
Kdo je on?
,,Naruto!"vydechnu překvapeně.,,Neměj strach, jsi tu s tím nejlepším a nejsilnějším ninjou na světě!"ujistil mě s úsměvem a pustil mě.Přemístila jsem se ke kmeni stromu, kterého jsem se bázlivě chytila.,,Naruto Uzumaki.Zase se pleteš do cizích záležitostí, pořád tě to nepřešlo?"ozve se Orochimaru, ale Naruto se mu teď nevěnuje.,,Uteč odsud, zpátky do tábora a řekni Kakashi-senseiovi, co se tady stalo!A spěchej, a dávej pozor na jeho hady a vůbec na cestu!"hučí do mě.,,Vidíš, zase se zoufale snažíš někoho zachránit.Sasukeho jsi taky nezadržel, to ti nestačí jedno zklamání? Touhle najivitou si ubližuješ čím dál víc.Ty nedokážeš zachraňovat své přátele."prohlásí Oro-oro.Naruto se zarazí.,,Nemluv o Sasukem! Vůbec ho neznáš!"zařval, že jsem se ho i já lekla, a to je co říct jelikož mít respekt z něj, to je vcelku neobvyklá věc.,,Znám ho lépe než kdokoliv jiný.A když ho tak znáš, proč jsi ho nechal odejít?"provokuje dál.Nevím o kom se mluví, ale Naruto je na tohle téma asi háklivej.,,Yumi! Běž už!"vykřikne.,,Nemůžu tě tu jen tak nechat!"oponuju.Najednou...se jeho oči změní.Zrudnou jako ty moje, vlasy se mu víc rozcuchají a drápy vyrostou.Zamračí se a zařve.,,Co to?"nechápu a poděšeně ustupuju.,,Jdi!"zařve a skočí na Orochimara.Už na nic nečekám, otočím se a vezmu do zaječích.,,Nenech ji utéct!"uslyším ještě Orochimara, ale už na něj kašlu.Nevím na koho řve, ale myslím že je to zbytečný.Pohnu sebou - čím dřív seženu pomoc, tím líp.
Už mi došlo na koho ten dědek hulajdal a upřímně řečeno, moc příjemné to není.Když mi zmizí z dohledu bojující Naruto a já sem tu sama, objeví se předemnou velkej....spíš obrovskej had! Je vysokej jak pět autobusů na sobě! Zaječím a změním směr, abych mu nevlítla přímo do tlamy.Zastavím se na nedaleké větvi a podívám se na něj.Zároveň se i on dívá na mě.Vypadá jinak než obyčejní hadi...teda kromě té velikosti pochopitelně.Jeho oči jsou...chytrý.Jako u člověka.Jako by ten had byl inteligentní, věděl přesně co dělá a proč to dělá.A taky po kom jde.Neumím žádný jutsu, takže se asi budu muset spolehnout jen na rychlý útěk.Podívám se, kudy by to šlo nejlíp, a usoudím, že po jeho levé straně.Ještě vteřinku počkám a pak zprudka vyrazím.Ta potvora je asi stejně mrštná jako já, jelikož práskne ocasem a odhodí mě na strom.Za chvíli se znovu válím na zemi a jestli mě předtím všechno bolelo, tak teď mám snad modříny i na modřinách.Plaz zřejmě nečeká až se rozhoupu a rozežene se po mě velkou tlamou.,,Né!"zapištím a přikryju si rukama obličej.Je jasný že zas tak rychlá, abych utekla nejsem.Teď se ale stane něco, co neumím vysvětlit.Ze země vystřelí několik silných, dřevěných trámů a ovinou mu krk tak, že se jeho tlama zastaví necelý metr ode mě.Když si to uvědomím, rozhlídnu se po svém zachránci, ale nikdo tu kolem není.,,Je tu někdo?"zeptám se, ale odpovědí je mi jen ticho.Vzpomenu si, že vlastně utíkám, znovu se zvednu a pokračuju v cestě, než se z toho ta mrcha dostane.
,,Kakashi!"zaječím skoro nepříčetně když se vynořím z lesa u našeho tábořiště.,,Yumi!Kde jsi byla tak dlouho? A co se ti stalo?"zhrozí se Sakura.,,Naruto!On je tam v lese! A je tam i Orochimaru!Potřebuje pomoc, rychle!"vydechnu v rychlosti a zase se otočím.,,Orochimaru?"zatrne Sakura.,,Yumi počkej!Zůstaň tady, my ho najdeme, odpočiň si!"volá už v běhu Kakashi.,,Ne!Nenajdete ho v čas! Zavedu vás tam!"odvětím tvrdohlavě a i přes to, že už brutálně nemůžu, rozběhnu se zpátky za Narutem.Sai zůstane s osvobozenými lidmi a Sakura s Kakashim se vydají za mnou.,,Jsi si jistá že to zvládneš?"zeptá se Sakura a trochu nejistým pohledem se na mě podívá.,,Ale jasně, jsem v pořádku."zalžu a přidám do kroku.,,Už je to jen kousek."
Konečně už poznávám stromy kolem a tohle místo.Naruto je necelých sto metrů před námi.,,Rychle, už jsme tu!"křiknu a snažím se poslední kousek zvládnout za co nejkratší dobu.Konečně jsme tu a už ho vidíme.Klečí, pěsti má zatnuté a vztekle v nich drží trávu.Kolem něj je už spousta vytrhaná, několik stromů zlomených a rozrytá hlína.Orochimaru je pryč.Všimnu si, že mu krvácí pravá paže a přiskočím k němu.,,Naruto!Jsi v pořádku? Co se stalo?"chrlím.Podívá se na mě, pak na Sakuru a znovu do země.Udiveně zjistím, že plakal.Utře si rukávem oči a zasměje se.,,Nešlo to zvládnout, utekli."hlesnul.,,Utekli?"nechápe Sakura.,,Ale Yumi nám říkala, že tu byl pouze Orochimaru.",,Vždyť taky byl!Až na toho hada....ale ten se taky počítá?"kouknu na Naruta.Zavrtí hlavou.Náhle Sakura poskočí a podívá se na něj takovým podivným pohledem.,,Byl...byl tady on?"zašeptá.Naruto přikývne a mezi námi se rozhostí ticho.,,Kdo on?Kdo je to?"zajímá mě.Protože je to fakt, mě se nikdy nic neřekne a mě by zrovna děsně zajímalo, kdo tady byl, a potom taky kdo je ten Sasuke a vůbec fůra věcí.Ale tady z někoho něco dostat to aby si člověk pořídil mučící soupravu pro panenky.Sakura neodpoví, přiklekne k Narutovi a kolem jejích rukou se objeví podivná zelená chakra.Tu přiloží Narutovi na ránu a chvíli s rukou jemně pohybuje.Všimnu si, že rána přestala krvácet a jaksi se hojí.Nakonec mu to zaváže a Naruto se postaví.,,Vrátíme se."zavelil Kakashi.Přikývneme.
Ještě jsme se po cestě k tábořišti zastavili, a to u místa, kde mě napadnul obrovský had.Kakashi seskočil u oněch trámů, který předtím zabránily hadovi aby mě zabil.,,Co je tohle?"zeptá se.,,Jo! No to by jste nevěřili!Po cestě na mě útočil obrovskej had, asi ho poslal Orochimaru."vyprávím.,,Manda."informuje mě Sakura.,,To je fuk.Už mě skoro měl.Ležela jsem tady, "ukážu ,, a on na mě útočil.A ze země vyrazilo tohle dřevo a svázalo ho.Nevím kdo to udělal, ale zachránil mi tím život."skončím a čekám na jejich reakce.Kakashi přišel až k tomu a podíval se na to.Sakura a Naruto na mě trochu nedůvěřivě koukali, ale Kakashi po dřevě přejel rukou a poškrábal se na hlavě.,,To je velice zvláštní."hlesnul a pokynul sakuře, aby si to prohlídla.,,Poznáváš to?"zeptal se po chvíli.Sakura zavrtěla hlavou.,,Nejsem si jistá.",,Je to jen dřevo."namítnu.,,Omyl Yumi, tohle je něco víc než dřevo."řekne Kakashi, vezme kunai a kus odřeže.Schová si to do brašny a otočí se.,,Tak co to tedy je?"nechápu.Zasměje se.,,Pojďte, musíme se vrátit!"na to vyskočí na větev a vydá se pryč.Co nám zbývá než jít za ním?
Když Naruto všechno povypráví Saiovi, najíme se uložíme lidi ke spánku, jdeme spát i my.Já ale zase nemůžu usnout, i když jsem strhaná a všechno mě bolí.Jelikož se ve spacáku potím jak myš, vylezu a vydám se k potoku.Ten teče asi dvacet metrů od ohně, takže žádná dlouhá vycházka do lesa jako obvykle.Je tu pěkná skalka, na kterou se usadím a zarytě čučím na vodu.Je pěkná, teplá noc takže mi ani není zima.,,Můžu si přisednout? Naruto se hrozně vrtí."uslyším za sebou.,,Ale jasně, poď."usměju se na Sakuru, která se posadí vedle mě.,,Je teplo, že?"zeptá se, asi aby nahodila řeč.,,Jojo.Skoro až k padnutí."přikývnu.Usměje se.Chvíli mlčí, až se nadechne, opře se vzadu rukama o skálu a zakloní hlavu tak, aby viděla na hvězdy.,,Chceš vědět, kdo je to Sasuke?"zeptá se konečně.Trochu mě tím ohromí.,,Proč mi to chceš říct? Já myslela, že to je tajný když tu o tom nikdo nemluví."zeptám se.,,Tajné to není.Ale máš pravdu že o tom nikdo nemluví.Neradi se o tom zmiňujeme.Je to něco, na co jsme všichni, ale hlavně Naruto neobyčejně hákliví.Ranilo nás to."mluvila jako by ten člověk byl přinejmenším mrtvej.,,Povídej."vyzvu ji.Ještě se nadechne a začne.,,Tým sedm jsme nebyli vždycky já, Naruto a Sai.Sai se k nám připojil teprve nedávno.Původní tým sedm byl, a myslím že navždycky bude ve složení já, Naruto a Sasuke.I když je Sai náš kamarád....víceméně....nemůže Sasukeho plně nahradit."hlesne.,,A co se mu stalo?"zajímám se.,,U nás ve vesnici kdysi existoval hodně silný a respektovaný klan Uchiha, který byl ale zhruba před osmi lety celý vyvražděn Uchihou Itachim, Sasukeho starším bratrem.",,A Sasukeho tehdy zabil jeho bratr?"vpadnu jí do toho.,,Ne."usměje se.,,Ale jeho život tím velmi ovlivnil.nechal ho naživu jako jediného, aby mohl pomstít svoji rodinu.Potom Itachi uprchl.Sasuke zasvětil celý svůj život tomu, aby zabil svého bratra.Byl silný, nejlepší z nováčků, talentovaný a měl Sharingan, kekkei genkai Uchiha klanu." O kekkei genkai už jsem slyšela, když mě Chie učila teorii.Takže vím, co to znamená.,,A byl taky neobyčejně pěkný."pokračovala.,,Líbil se ti?"uhodla jsem.Krátce se zachechtala.,,Líbil se snad všem holkám.Ale kvůli jeho pomstě byl chladný, mu se nelíbila žádná dívka.Byl do ní tak zažraný, že byl ochotný obětovat pro pomstu i svůj život.",,Pitomec."utrousím.Zase se zasměje.,,A jednoho dne, při chuuninské zkoušce...se setkal s Orochimarem.Který mu dal pečeť."ukázala na mé rameno.Tak odtud ji zná!Ten Sasuke ji měl taky!,,A co se stalo?"začínám být napjatá.,,Sasuke se nechal zlákat obrovskou silou, kterou mu Orochimaru nabízel.A jedné noci...za ním prostě utekl.Já jsem byla poslední, s kým před útěkem mluvil.Bylo mi tehdy dvanáct, byla jsem zamilovaná tou hloupou dětskou láskou.Přistihla jsem ho v noci, zrovna když odcházel.Plakala jsem a prosila ho, aby zůstal, nebo aby mě vzal s sebou, že mu pomůžu.Ale byla jsem slabá, ani bych ho nedovedla zastavit, natož mu pomoct.Omráčil mě.A když jsem se ráno probudila, Sasuke byl pryč.A nikdo, ani Naruto, jeho nejlepí přítel ho nedokázal přivést zpátky."končila to.Všimla jsem si, že znovu trochu pláče.,,A teď?Žije ještě?"zajímá mě.,,Ano.Ale je na Orochimarové straně.Dřív patřil k elitě Listové, teď je jednou z jejích největších hrozeb.Díky svému talentu a pokrevní linii se z něj stal velmi silný ninja.Tak silný...myslím že ani Kakashi-sensei by proti němu moc neobstál.Ti dva si kdysi rozumněli, Kakashi ho učil jiné techniky než nás, protože jak určitě víš, i on má sharingan, ale jen v levém oku."vysvětluje.,,A Kakashi je taky Uchiha? Já myslela, že se jmenuje Hatake.A říkala si, že ten Itachi nechal žít jenom Sasukeho."namítnu.,,To je pravda.Kakashi-sensei nepatří k Uchiha klanu.Jeho sharingan je získaný, nemůže ho vypnout a vyčerpává ho, ale může ho používat."řekne Sakura.,,Já to nechápu.Chie říkala, že kekkei genkai nejde naučit, musíš se s tím narodit.Tak jako ho může mít získaný?"vyjeknu.Zasměje se.,,To časem pochopíš.Já sama nevím, odkud sharingan má, ale myslím, že patřil nějakému jeho příteli."dořekla a zvedla se.,,No, asi půjdu spát.A Yumi: pokud možno, nemluv o Sasukem před Narutem....je na to hodně upjatý."poprosí.,,Spoleh.Tak dobrou noc."popřeju.,,Dobrou." kývne a odejde.A já jdu za necelou hodinu za ní.

Yumiko's Diary 17

29. ledna 2009 v 13:33 | Rin-chan |  Deníček
Nemyslela jsem to tak!!!
,,Yumi!Yumi!"slyším do tmy a ten hlas se mi nechutně rozlíhá v hlavě.Jako by to byla jeskyně, a to hodně prázdná.Náhle ale uvidím malou štěrbinku ostrého světla a uvědomím si, že otevírám oči.,,Budí se."uslyším skoro šťastný hlas, který identifikuju coby Sakuřin.,,Moje hlava..."špitnu jen, protože se mi nechce mluvit a nevím jak jinak jí mám oznámit, že mám v hlavě nálož dynamitu.,,Bolí?"zeptá se trochu zbytečně.,,Jo."hlesnu a pokusím se posadit.,,A ten krk?"zeptá se a opatrně na něj sáhne.Zaštípe mě to.,,Jo.....škrtil mě......"zašeptám.,,Yumi...ty.."začne Sakura ale pak zmlkne, jako by nevěděla jak má mluvit dál a pečlivě volila každé slovo.,,Co?"pomáhám jí.,,Ta pečeť...aktivovala se?"dokončí.Chvíli přemýšlím.,,Já...ani nevím.....najednou jsem byla silná a cítila jsem se...dobře.A taky jsem byla pěkně naštvaná.A moje vlasy a oči - bylo to jiný.Nevím jak to říct..."vysvětluju, ale Sakuře to zjevně stačilo.,,Nesmíš nad sebou ztrácet kontrolu...ten kluk je..",,Mrtvej?!"přeruším ji vyděšeně a hned ve mě zatrne.Já bych přece nikoho nedokázala zabít!,,Ne to ne."uklidní mě.,,Díky bohu."vydechnu.I když to byl nepřítel a ublížil mi, nechci aby zemřel kvůli mě.,,Ale je na tom hodně špatně.Popravdě: jestli bude žít, tak bude nadosmrti mrzák.Dělala jsem co jsem mohla, ale nešlo mu úplně pomoci."dodala Sakura.Zvednul se mi žaludek.Skoro nic si nepamatuju, ale ty útržky, pocity a zvuky ve mě vyvolávají paniku.To jsem nemohla být já.Já nejsem taková.Začínám si myslet, že jsem asi blázen, nevím co si o tom mám myslet.Až teď si uvědomím, kde ležím.Hoří tu oheň, kolem je les a spousta lidí.Opodál sedí Kakashi a něco probírá se Speeďákem.Přes sebe mám přehozenou teplou deku a na levém rameni obvaz.Pokusím se postavit, ale moc mi to nejde.Sakura mě podepře, jelikož se ještě trochu zapotácím, ale Sai mě zezadu beze slova chytí za paži a vytáhne nahoru úplně jednoduše a bez námahy.Nezdá se ale má sílu.,,Díky."hlesnu a rozhlídnu se.Kousek dál uvidím něco modrého a dojde mi to.Je to ten kluk.Nehýbe se, je v bezvědomí a jeho ruce a nohy...a celý tělo.Vypadá jako by po něm přejel vlak.Znovu se mi udělá špatně a musím se otočit.,,Řekněte mi, že to není moje práce, prosím."zašeptám zoufale a musím zavřít oči a chytit si žaludek.Oba mlčí a já se jim nedivím.Je nad slunce jasnější, že tohle jsem mu udělala já.Teď už si mě všimli i ostatní.,,A hele kdo se nám to vzbudil.Vítej mezi živými."usměje se Kakashi.Dokonce i Speeďák se usmívá.Beztak jenom podlejzá.,,Děkuju...co se stalo?"jdu rovnou k věci a snažím se nedívat na tu modrovlasou osobu necelé dva metry ode mě.,,Našli jsme ty lidi a vedeme je domů.Mise je splněná."vysvětlí v krátkosti Sai.,,A co se stalo se mnou?"ptám se dál.Sakura už mi to zjevně chce vysvětlit, ale Speeďák je rychlejší.,,To bys nevěřila!Vylezli jsme z vody a ty tam ležíš úplně tuhá a ten vedle taky! A tak sme se lekli že seš mrtvá, ale tys nebyla, ani on! A pak vás Sakura začala dávat dohromady a teda - tys ho pěkně zmlátila!Tak brutálního člověka jsem ještě neviděl!Ukážeš mi něco?"chrlil a zřejmě to nemyslel zle, ale mě to v téhle chvíli neobyčejně vytočilo.Beze slova jsem se ohlídla....možná taky proto že jsem začínala plakat.... a rozběhla jsem se pryč.,,Yumi!"křikla ještě Sakura.,,Idiote."utrousil suše na Speedyho adresu Sai.A víc už jsem neslyšela, jelikož jsem zmizela v lese.
Lesem se zvolna plazila přízemní mlha a ovinovala se mi kolem kotníků jako had.Měsíc jasně svítil a kolem lítalo docela dost světlušek.Ale já jsem neměla čas všímat si té nádhery kolem, jelikož jsem bulela jako želva.,,Ten idiot!"vzlyknu a znovu zaryju nehty do kůry stromu.V hlavě mám pořád dokola útržky toho, co jsem provedla tomu klukovi a všechno to jenom podňecujou Speeďákova slova pronesená asi před....dvěma hodinama? To už jsem pryč tak dlouho? No ale vlastně dost dlouho jsem běžela, jsem přece docela dost daleko od tábořiště.Jindy bych se vyvarovala takovýmuhle emařskýmu vyplakávání osamotě, ale nějak cítím, že přesně tohle mi pomáhá.Náhle zbystřím.Nic moc neumím, ale už jsem schopná poznat cizí chakru v okolí.Nevím čí je, ani jak je silná nebo jak je daleko, ale nahání mi to strach.Asi bych se už měla vrátit.Zrovna se přinutím se zvednout, když zjistím, že to nejde.Zní to blbě, ale já jsem si toho ani nevšimla.Kolem zápěstí a kotníků se mi ovinuli malí hadi, kteří mi zabránili v pohybu.,,Co to...?"nechápu a dál se snažím vyvlíknout.,,Dlouho jsme ssse neviděli."uslyším šepot.A okamžitě si vzpomenu, kdo tak odporně protahoval to ,,s".Jak se jmenoval?Vzpomeň si Yumi, no tak...no jasně!,,Orochimaru..."vydechnu.Skoro v tu samou chvíli se předemnou objeví slabý stín, který je ale čím dál jasnější.,,Správně.Nečekal jsem, že přežiješ.Když jsem ti dal tu pečeť, nemyssslel jsem na tvé vylepšení.Měla jsi zemřít.Ale očividně budeš silnější, než jsem myslel, protože ty žiješ."usměje se.,,Takže omyl? To je dobrý vědět, zvlášť při tom, jak mi to ničí život!"štěknu v extázi z právě přestálého šoku.,,Každý tomu říká jak chce.Ale uvědom ssi, že je to ohromný dar."prohlásí.,,Dar?A v čem? Ubližuju lidem, a to docela škaredým způsobem.A nemůžu se ovládat.A taky je to bolestivé.Tomu říkáte dar?!"skoro zapomenu s kým mluvím.Co na srdci, to na jazyku.,,Jsi o mnoho silnější.Máš víc chakry a jsi téměř neporazitelná.Pokud se to naučíš ovládat, budeš vládnout takovou silou, že budeš moci i Kakashiho rozmáčknout jedním prstem.Máš na to potenciál."oznámí, čímž mi vyrazí dech.,,Já?"hlesnu.,,Ano.Díky té pečeti ti můžu dát sílu, které jen málokdo odolá.Stačí, když půjdeš se mnou.Budu tě učit.A až se vrátíš, bude z tebe legenda.Budeš mít neuvěřitelnou moc."slibuje.Jsem trochu zmatená.Možná má pravdu.Oni mě naučili jen minimum, podceňují mě a pořád jsem zraněná.A taky vyčerpaná.A tenhle chlápek mi tu slibuje něco víc.Nemusela bych je poslouchat.Byla bych volná.Vypadá, že mi věří.Nikdo mi nevěří, rozkazují mi a schazují mě.Možná že on by mě dovedl ocenit.Možná že je to právě on kdo mě naučí skvělé věci, právě proto, že mi věří.A nemá mě za slabou, teď mi to přece řekl.,,Není lepší stát na straně silných?"usměje se.Vím vím, tuhle větu vždycky říkají padouši.Ale co když jsem se dala k nesprávné straně.Co když bych měla odejít s ním?Vypadá to, že mu možná budu užitečná, ale tady jsem jenom přítěž.Uvědomím si, že hadi povolují a já se můžu hýbat.,,Tak jak jsi se rozhodla?"zajímá ho.Vstanu a ještě se zamyslím.,,Možná...možná bych to mohla zkusit....a kdybych chtěla, necháte mě odejít?"zajímá mě.,,Kdykoliv."usměje se podivně a olízne se dlouhým jazykem.On sám je dost nechutnej, ale to co mi řekl....je to pro mě možnost ukázat, jaká jsem.,,Dobře, půjdu..."začnu, ale nedokončím.,,Ne! Ty nikam nepůjdeš!"křikne kdosi a než se stačím probrat z údivu, vedle chlápka stojí Speeďák a chce mu přišít jednu pěstí.Orochimaru se jen usměje, chytí jeho ruku a mrští s ním na strom.Ze země se vynoří velký had a obtočí ho, takže se nemůže hýbat.,,Nech ji na pokoji!To nemáš vlastní schopnosti, že je musíš krást jiným?Nestači ti, že jsi odvedl Sasukeho?!"zakřičí blonďáček, ale vzápětí je umlčen, jelikož had se obtočí těsněji a přimkne ho ke stromu.,,Krást schopnosti? Sasuke? Co to říká?"obrátím se na Orochimara.,,Naruto Uzumaki....ten pořád jenom žvaní hlouposti.Vždyť ho znáš.Tak pojď už!"vybídne mě.,,Moment!Nechte ho to říct!"dotírám a obrátím se na Speeďáka.Ten už skoro nemůže dýchat, jelikož had se pořád stahuje.,,Povolte vždyť se dusí!"křiknu.,,Co je nám do něj? Ať třeba zemře, to ho naučí že se nemá plést do cizích věcí!Pospěš ať už jsme pryč!"prohlásí Oro-oro. ,,Tak to ne!Sice ho nenávidím ale přece ho tu nenechám! Nikam nejdu! Vy by jste ho klidně nechal zemřít! Já sice chci aby mě lidi uznávali, ale nejsem vrah!"křiknu a vydám se ke Speedymu.,,Jsi hloupá jako ostatní! Mohla sis vybrat jestli život nebo smrt.Jen hlupák zvolí to druhé."uslyším a než se stihnu otočit, dostanu velkou a bolestivou ránu do boku a pak už jen letím.
Sice je to od něj pěkné, že neletím dál, ale vcelku dost bolestivě mi přišel do cesty strom.Tvrdý náraz zády a následně tvrdé dopadnutí hlavy na kámen není nic příjemného, ale jsem ráda že jsem při vědomí.I když mě všechno bolí.Sáhnu si rukou na obličej, je jakejsi lepkavej.Když ruku zase odtáhnu, uvidím krev.,,Doprdele...."zašeptám.Kupodivu i přes situaci se jaksi morbidně usměju.Jsem to ale kráva.Při pohledu na krev a bolesti v zádech se mi vybaví, jak jsem zřídila toho chudáka.Zatřepu hlavou abych tu myšlenku zahnala, ale zabolí mě za krkem.To už si ale všimnu, že Orochimaru stojí znovu u mě.,,Jsi nerozumná."utrousí a chytí mě pod krkem.Pak mě vyzvedne do výšky, až skoro nad svoji hlavu.Chytím jeho ruku, která mi svírá krk, jelikož ho svírá až moc pevně a já se zase dusím + bolest zad z nárazu + bolest krku z pádu + předchozí zranění a rozbitá hlava = docela nemilá situace.Koutkem oka kouknu na Speeďáka, který stejně jako já nemůže dýchat.Něco si uvědomím.Sice mi to jde jak psovi pastva, ale jestli to nezkusím může to taky špatně dopadnout a v téhle situaci nic než svůj život ztratit nemůžu.Třesoucí se rukou si sáhnu do brašny a vytáhnu kunai.,,Jsi směšná.Tímhle mě nedostaneš."zašklebí se Orochimaru a stiskne mě ještě silněji.,,To--to není pro tebe....."zachraptím trošku drze.,,Speedy!"křiknu co nejhlasitěji to jde a hodím nůž k němu.I přes můj antitalent a aktuální situaci se kupodivu trefím jeho směrem a on kunai pohodlně chytí do ruky.Ještě zahlídnu, jak jím začne bouřlivě sekat do hada a pak už mám plné ruce práce s vlastní situací.,,Ty malá potvoro."zamračí se a znovu mě odhodí.Tentokrát ne do stromu, ale i tak to bolí.Asi dva metry jedu po zemi než se zase zastavím.Jsem vcelku brutálně odřená, ale to mě teď neštve.Spíš jsem zvědavá co bude dál.Pokusím se zvednout, ale moc neuspěju.Orochimaru jde zase ke mě a já dostávám strach.,,Prosím, nechte mě!"vzlyknu při představě, že té bolesti bude ještě víc.Mám strach a přiznám to, ale kdo by neměl?Vzpomenu si, že i mě prosil ten kluk, ať ho nechám.A já jsem ho nenechala.Možná mi to patří.Když je jen asi dva metry ode mě, objeví se za ním znovu Speeďák a chce ho uhodit, ale Orochimaru chytí jeho ruku a znovu s ním mrští kamsi pryč.Narazí do stejného stromu jako předtím já a zůstane ležet.,,Speedy, pomoc!"křiknu v naději, že mě v tom nenechá.Je přece tak hyperaktivní a vždycky přímo hoří touhou pomáhat.A nikdy se nevzdává, to jsem na něm vypozorovala.Teď ale sedí a zarytě hledí do země, zatímco ke mě se blíží ten slizák.,,Nezvládnu to.Je moc silný, na něj nemám."řekne a podívá se jinam.Já snad nevěřím svým uším.,,Co?!ty se jako vzdáváš?! Do háje, když jsem nepotřebovala pomoc, tak jsi mi byl za prdelí a teď se na mě vykvákneš?Myslela jsem, že chceš být Hokage! Myslela jsem, že ty se nikdy nevzdáváš!Pořád jsi to tu vyřvával jako cvok!!"zaječím a i když mám strach, vcelku pěkně se namíchnu.Pořád mlčí a nedívá se na mě.Kouknu na Orochimara a dojde mi, že marně doufám v nějakou pomoc.Skončí to takhle hloupě? Já přece neumřu takhle brzo! A ne a ne a ne!
Dojde mi to.Ten kluk potřebuje nakopnout.Hodím za hlavu svoje předsudky, povahu a překvapivě i svou image.Prostě řeknu pravdu.Už mě nebaví být ta potvora, ke které se všichni otáčejí zády!Od teď chci, aby se dívali na mě, potom se i já na ně budu dívat jako na sobě rovné a nebudu se povyšovat.Poslechnu se a znovu na něj zakřičím.,,Naruto!"zapištím už skoro histericky.Je to poprvé, co jsem řekla jeho jméno.On si to taky uvědomil.Překvapeně zvednul hlavu, ale pořád koukal před sebe a ne na mě.,,Víš...jak jsem předtím říkala, že je mi jedno jestli umřu...že chci umřít?"pokračuju.Pořád se na mě nedívá, ale vidím, že poslouchá.A já začínám brečet.Opravdu brečet.,,Nemyslela jsem to vážně! Já mám ráda život, ráda si ho užívám....Naruto! Já chci žít!Prosím!Chci žít dál!"zaječím a pak už mi další slova uvíznou v krku.Prostě nemůžu křičet a plakat zároveň.,,Pozdě."hlesne Orochimaru a znovu po mě natahuje ruku.,,Kage bunshin no jutsu!"ozve se náhle a Orochimaru mi zmizí z pohledu.Někdo mě chytí a než se vzpamatuju, sedím na větvi vysokého stromu.A vedle mě Naruto.,,Hrdinové se obvykle objeví až na poslední chvíli!"zasměje se.

Yumiko's Diary 16

29. ledna 2009 v 13:32 | Rin-chan |  Deníček
Že by problém?
,,Kdy už tam budeme?"zeptá se zbytečně Speeďák.,,Víš, kdybychom mohli určit kdy tam budeme, tak by jsme věděli kde to je a nemuseli je tu tak hloupě sledovat....takže asi budeš muset vydržet."utrousím poněkud otráveně.,,Děti děti, už jste zase v sobě."zasměje se Sakura.,,Já jenom konstatuju."odvětím a trochu do ní dloubnu, když se chichotá.,,Myslím, že už to nebude daleko."zabručí Kakashi.Sai jako obvykle mlčí, jen si ulízne patku.Náhle Speeďák zhluboka nabral dech a pčíknul.Kromě dlouhé nudle, která mu vyletěla asi metr před obličej a následně ji na sebe setrvačností nabral taky trhnul hlavou.A to zrovna v oné nemilé chvíli, kdy se před ním nacházela vzrostlá sosna.Tak takhle jsem se už hoooodně dlouho nezasmála xD.,,To je ale kus chobota!"vyrazím mezi hysterickými záchvaty smíchu.Nejsem sama - i Sakura tu div neplive žaludek a Kakashi se očividně rovněž dobře baví.Jen Sai se zase tupě usmívá, jako ostatně vždycky.Speedy leží na zemi, na čele bouli jak rajče a vzlyká.A třešnička na dortu - na tváři se mu výstavně skvěje onen vystřelený sopel.Ať se na mě nezlobí, ale kdo by se nesmál? xD ,,Tak jsem upadnul, to se stává!"křikne rozhořčeně a vstane.,,Tobě nějak moc často."ryju do něj dál.Poníženě vyskočí za námi a zatváří se jako hromádka neštěstí.,,Kdo mi tohle svěřil?"zaběduje Kakashi.Sakura se zahihňá, Sai prohlásí že on neví a Speedy se rozbrečí že za nic nemůže.Kakashi zhluboka vzdychne.,,Tak pojďte, vy Listová elito! A ty Naruto...utři si obličej."poukáže sensei na jeho zelený hnus na tváři.Pak se obrátí a pokračuje v cestě.Už se blonďáčkovi nevěnujeme a jdeme za ním.Nudlák se k nám přidá, ale jeho kňourání se nese daleko lesem a divím se, že nás ještě neodhalili.
,,Stát!"křikne - v rámci možností - Kakashi a rozpaží pravou ruku na znamení, že se máme zastavit.Speeďák, v těsném závěsu za ním (asi aby si šplhnul) znovu narazil.Ale už neupadnul dolů, Sakura ho zezadu s pohrdavým výrazem chytila za bundu a zabránila tak jeho opětovnému naražení zadnice.,,Ty seš takovej ubožák.."syknu trochu pobaveně.Sakura s Kakashim se na mě trochu znepokojeně ohlídli, Sakura spíš jaksi vyděšeně.,,Hele, tys to řekla skoro úplně jako Sa..."začal Speeďák, ale Sakura ho nenechala domluvit.Pustila jeho bundu a jelikož stále neměl rovnováhu, spadnul o větev níž.,,Zmlkni!"sykla a oprášila si ruce.,,Jako kdo?"nechápu a snažím si z blbostí poskládat souvislý celek.,,Nevšímej si ho."usměje se Sakura a přemístí se ke Kakashimu.Já a Sai ji záhy napodobíme.Mezerami v listí uvidíme skupinku, za kterou se tu táhneme jak ocasi už skoro dva dny.Zastavili u jezera, do kterýho padá velkej vodopád.Odtud potom teče řeka dál do nějakého údolí.Okamžitě zaostřím na borečka, kterýho mám na starosti.Ale ten jenom stojí a tupě zírá.Naopak chlápek, na kterýho je napojenej Kakashi cosi vytáhne z kapsy u kalhot.Vypadá to jako nějakej nůž nebo co.Dá si ho do pusy, chytí mezi zuby a skočí do vody, stejně tak ostatní.Poslední se potopí blondýna, která se ještě ujistí, že kolem nikdo není.Pak už je všude ticho a klid.,,Máme to."zašeptá spokojeně Kakashi.
Pár minut na to jsou naše místa na větvích prázdná, ovšem u jezírka je znovu rušno.,,Kam zmizeli?"zeptá se....no hádejte kdo asi =(.Kakashi se po nás podívá.Sakura a Sai vypadají v klidu, Speeďák...ten vypadá divně vždycky.Pak se koukne na mě a hned pozná, že jsem nesvá.A taky mám proč.Chie se mě snažila naučit vydržet pomocí chakry dlouho pod vodou, ale mě to prostě nešlo! V tomhle jsem byla vždycky nejhorší - a taky budu.Pokud se neobjeví ještě nějaká další blbost.Jestli se budeme potápět, budu muset vystačit s tím, co mám.,,Yumi."promluví Kakashi, čímž mě vytrhne z přemýšlení.,,Co?"nadskočím.,,Zůstaneš tu a budeš dávat pozor."řekne.,,Proč já?"zeptám se ublíženě.Protože to je fakt, kdo by tu chtěl postávat jak moula, sám a nudit se? Oni tam můžou a já ne a to přece musí být vzrušující a tady je zima no uznejte! Tak sem řekla že to je nespravedlivé a že si něco udělám a Kakashi se namíchnul a řekl mi, že ho nemám štvát.Já sem mu řekla ať vezmě svoje Icha-icha a narve si to do tepláků.On mi poradil, abych si napříště najala ponorku a já sem mu poradila, ať vezme svoje kunaie a shurikeny a narve si je za tou úchylnou knížkou.Sensei začal nebezpečně brunátnět, až nakonec zasáhla Sakura.,,Yumi, může to být vážně nebezpečné.A navíc, vždycky je lepší mít někoho venku.A jestli najdeme ty lidi, budou potřebovat pomoct vytáhnout z vody..."začala.Uznala jsem, že má možná pravdu.,,Tak fajn, budu tady."řekla jsem a čupla jsem si na bobek.,,A my jdeme!"rozhodl Kakashi a jako první skočil do vody.Za ním Sai.Speeďák skočil šipku, ale jaksi se nepotopil.Ozvalo se zoufalé zakňourání.,,Kameny ty pako."hlesla Sakura a už mi i ona zmizela.Speedy se ohlédnul.,,Na co čekáš?!"pobídnu ho netrpělivě.Vteřinka - a už jsem tu sama.Otrava....
*************************************************
Co jim sakra tak dlouho trvá?! Už tam jsou skoro tři hodiny a furt se nic neděje.Navíc jsem zjistila, že sedím v mraveništi, takže nice.Rozběhnu se a hupsnu oblečená do vody, takže je rázem po mravencích.Stojím jenom u břehu a vody je mi tu po pás.Náhle cosi uslyším.Ohlídnu se a kousek od středu jezírka uvidím zčeřenou vodu.Jako by se něco potopilo.Jinak nic.Chvíli čekám, ale nic se neděje.Znovu se vrátím ke své činnosti, když tam zase cosi šplouchne.,,Sakuro?Kakashi!"křiknu v domnění, že se vrací můj tým.Odpovědí je mi jen ticho.,,Speedy?"zeptám se už docela otráveně, založím ruce v bok a pozoruju hladinu.Jenže ani Speedy to k mé smůle nebyl.,,To už není sranda!"namíchnu se.Náhle mě někdo zezadu chytí za vlasy a přitáhne tak, že se nemůžu otočit.,,To není."uslyším.Někdo se mnou trhne a já s výkřikem letím do vody.A potopím se.
Ve vteřině otevřu oči a rozhlídnu se co nejdál mi to voda dovolí.Ale nikde nic a hlavně nikdo, kdo by mě sem hodil.Zaberu nohama a vyplavu na hladinu.Zase se rozhlídnu, ale pořád tu nikdo není.,,Co to sakra...?"nechápu a chci plavat ke břehu.Někdo mě ale chytí za kotníky.,,Do háje."stačím si jen pomyslet a už zase jsem pod vodou.Hladina se mi pořád vzdaluje, cizí ruce už mě nedrží za kotníky ale za pas.Ohlídnu se a koukám do očí zrovna tomu klukovi, kterýho jsem měla sledovat.Má je stejně modrý jako vlasy.A usmívá se.Chci ho uhodit, ale jeho ruce se znovu přesunou, tentokrát na krk a pořád mě táhnou níž a níž.Začíná mi docházet dech a snažím se mu vykroutit, ale má hodně výhod.Já sem rozrušená, nic neumím, chybí mi kyslík a z toho sem celá zesláblá.On je určitě zkušenej ninja.Jako by mi to nestačilo, stiskne víc a ještě ke všemu mě začíná škrtit.Hladina, před chvílí tak jasná začíná tmavnout, stejně jako všechno kolem.Bolí mě v krku, jako když se člověk dusí.V hlavě cítím tlak a ruce i nohy jako by nebyly moje.Oči se mi zavírají.....pomyslím si, co udělají ostatní až přijdou a já tam nebudu....je tohle konec?Ne, to rozhodně ne!Spíš popaměti sáhnu na stehno, otevřu jedno z pouzder na sukni a vyndám kunai.Nečeká, že bych ještě něco udělala, tudíž toho využiju.Rozmáchnu se co nejvíc ještě můžu a vší silou ho bodnu, a je mi jedno kam, hlavně že se trefím.Jeho ruce mě pustí, zkřiví obličej bolestí a chytí si levý bok v místě, kde jsou žebra.V tu chvíli pod sebou ucítím i měkké dno.Skrčím nohy, které se mi do něj malinko zaboří a odrazím se nahoru.Už skoro ani nemůžu plavat, ale ta bolest a strach jako by mi dali sílu a já se zběsilým máváním rukou dostanu až nahoru.Ten poslední kousek k hladině se zdál nekonečný - ale zvládla jsem to! Hned jak se vynořím zhluboka se nadechnu a vydrápu se na břeh.Tady se složím na záda a oddechuju jako bych právě běžela maraton.V ruce pořád křečovitě svírám kunai.Otočím se a vykašlu vodu, kterou jsem při svém pobytu dole polkla.To už se znovu zavlní hladina a vynoří se ten typec.Stejně jako já vyleze na břeh a drží si ránu, která mu silně krvácí.Myslím že jsem šikula - bodnout ho o pár centimetrů hloubějc tak zasáhnu srdce.Na to teď ale nemyslím, moje problémy zjevně neskončily.Pokusím se postavit, ale nohy se mi ještě třesou a jsem slabá jak čaj.,,Tak se seber!"napomenu se vduchu a s vypětím všech sil se postavím.I on si zřejmě hraje na tvrďáka a postaví se proti mě.Trochu mě přepadne zoufalství - beznadějně si přeju aby se vrátili!Ale teď mi zřejmě nikdo nepomůže.Vzpomenu si na meč co mám na zádech a vytáhnu ho.
Sakura měla pravdu, měl by bejt udělanej přesně pro majitele - je to vidět že mi nesedne.Ale mám aspoň něco, čím si ho udržím od těla.,,Cejtíš se, na malou usmrkanou holku, která umí leda tak skákat po stromech."utrousí trochu pobaveně, ale v jeho hlase je znát i bolest z jeho zranění.,,Malou?Hele, ty seš tak maximálně o dva roky starší než já!"namíchnu se.Vydá zvuk, kterej měl být asi smích.,,Nemám rád vlezlý blondýny.A zvlášť ty moc vlezlý, který lezou tam kam nemají."dodá a postoupí ke mě.Dušička se ve mě scvrkávala a ruka s mečem se čím dál víc klepala.,,Ty že jsi shinobi? Nevěřím."prohlásí.,,Nejsem! A taky sem to neřekla! Já nic neumím, ale možná bys to věděl kdyby ses zeptal než si mě málem utopil!"vyštěknu.,,To bych asi měl bejt měkej co? No, že jsi to ty, dám ti nápovědu."vypadá že se dobře baví.Doufám že vykrvácí, prevít jeden! ,,Já se soustředím na jutsu s vodou.A jsem v tom dobrej.Z toho plyne: drž se dál od vody."prohlásí.Než stačím cokoliv říct nebo udělat, stojí za mnou.,,To se ti ale asi nepovede."zašptá mi div ne do ucha.Rána do zad a už zase letím vzduchem.Zadržím dech, jelikož znovu letím do vody.
Teď se ale vážně naštvu.Já tu nejsem nikomu pro smích!Cítím, jak mi stoupá adrenalin v krvi a pak....mým tělem projede ostrá bolest.I pod vodou cítím, že se potím.Až nechutně silně mě píchne v levém rameni, tak že si ho chytím rukou a celá se stočím do klubíčka.Zatnu zuby a zavřu oči a překvapivě zapomenu na to, že jsem pod vodou a nemůžu dýchat.Bolest je pořád větší, zatnu pěsti tak že se mi nehty zaryjou až do kůže a přivodím si tím krvácení.To je mi ale taky jedno, jelikož mi tělem projede nová bolest.Tu už znám - je to jako tisíc jehel, jako by se zabodávaly do mých žil zevnitř.Znovu otevřu oči a uvidím, že voda kolem mě se točí v silném víru a je jakási temnější a teplejší.Jeden mocný záběr rukama mi stačí, abych byla zpátky na hladině.Hned jak se vynořím, uvidím ho jak stojí a trochu zneklidněně na mě zírá.Je to divné, už nejsem slabá ani unavená, cítím se silná a plná energie.A taky nenávisti.Musím ho zabít.Chci ho zabít.Už se nedrápu na břeh po čtyřech, ale prostě vyjdu z vody.Půda se mi pod nohama hýbe a vzduch kolem mě jen víří.,,Co seš zač?!"křikne naštvaně, ale je vidět že má strach - ustupuje.Usměju se.Jsem ráda, chci aby se bál.Aby trpěl.Chci, aby mu bylo co nejhůř.Protože mu bylo jedno jak je mě když mě topil.Teď bych snad byla schopná ublížit každému, ale je to fajn pocit.Jsem zlá.A je to bezva být zlá.Znamená to sílu, volnost.Možnost ubližovat.Dojdu k němu.,,Ty šmejde."usměju se a chytím ho za ruku.,,Pust m...."začne.Ale já jen slabě trhnu do strany a už jen vidím, jak jeho tělo letí vzduchem.Prudce a rychle.A naráží zády na strom.Letěl vodorovně a nárazem se prohnul dozadu, až jsem slyšela jak mu zapraštělo v páteři.Spadnul a zasténal bolestí.Zřejmě je zraněný, protože se nehýbe.Ten zvuk, to praskání kostí, to bylo skvělý! Skvělej zvuk, chci ho slyšet znovu.Jdu zase k němu.Jak mě uvidí, snaží se vstát, ale nejde mu to.,,A jak se cítíš teď?"usměju se medově.Chytím ho za nohu a znovu s ním mrštím pryč.Tentokrát narazí na skálu, spadne dolů a začně naříkat.Kosti se neozvaly, to je hloupé.Zkusím to znovu.Když vidí, že jdu k němu, začne mě prosit ať to nedělám, že se omlouvá, ať ho nechám žít.Přijde mi to směšné.Ale chci experimentovat: jak silná je lidská páteř?Popadnu ho, praštím s ním na břeh k vodě tak, aby ležel na břichu a kleknu na něj.,,A jak se ti líbí voda teď?"zašeptám mu pobaveně do ucha a ponořím ho pod hladinu.Kvůli svým zraněním neudrží dech moc dlouho a brzo se začne vrtět a mávat rukama.Ještě chvíli ho tam nechám, pak trochu povolím.Vynoří se, ale neudrží sám hlavu nad hladinou, na to je moc slabej.,,Zvedni mě! Prosím!"zachraptí.,,Ale jak chceš."souhlasím a chytím ho za vlasy.Zvrátím mu hlavu nazad a pořád a pořád přitahuju.Cítím, jak se mu napínají krční obratle, natahují a on začíná křičet.Je na něm jasně vidět, jak velkou bolest prožívá, je to super.Dává mi to sílu.Je to skvělé jako stisknout v dlani bezbranné ptáče, zašlápnout myš nebo něco podobného.Je to nepopsatelný pocit.Mimoděk se podívám na hladinu, kde uvidím svůj obraz.Po obličeji mám znovu ty černé skvrny, jako tenkrát v nemocnici.Moje vlasy jsou dlouhé a uhlově černé.A moje oči....jsou rudé.Jako krev.Usmívám se - tak takhle vypadá zlo.,,Pořád se ti nelíbím? Podívej, už nejsem blond."zašeptám s úsměvem, jemným hlasem a zahihňám se jak malá holka.Očividně ho to vyděsilo, nikdy jsem neviděla tolik hrůzy a strachu ze smrti v jediných očích.Náhle mě znovu zabolí ta značka.Svalím se na zem vedle něj a chytím se za ni.,,Co to kurva..?!"křičím.Cítím, že slábnu, i ta nenávist polevuje a já se cítím unavená.Tak unavená že....podívám se na něj, on se dívá na mě...a má strach...strach ze mě....a pak ztrácím vědomí.

Yumiko's Diary 15

29. ledna 2009 v 13:31 | Rin-chan |  Deníček
Je mi to jedno!!!
Ráno jsem si hned po probuzení vyměnila spodní prádlo, pamětliva Sakuřiny rady.Byly jsme domluvené, že pro mě přijde, jelikož já jsem kůže líná a sama bych určitě přišla pozdě.Navlíkla jsem so do svýho novýho oblečku a šla se nasnídat.Sotva jsem dojedla, ozvalo se volání.Když jsem vykoukla z okna, zezdola na mě mávala Sakura.,,Pospěš!"pobídla mě.Popadnu svůj batoh s pár potřebnýma věcma, vylezu oknem a skočím dolů.Zase dopadnu do dřepu a trochu to zabolí, ale co, každej si musel zvykat ne?,,Pojď, už jdeme trochu pozdě!"pobídne mě a společně zamíříme k bráně, kde se máme sejít s ostatníma.Zatím je tu jen náš emoušek Sai.Vzápětí se ale přiřítí i Speeďák.,,Ahóóóój!"hulajdá už zdálky.Mé ušní bubínky na toto po ránu nejsou zvědavé, tudíž se zatvářím jako bych spolkla šťovík.,,Nazdar Speedy."vyjádřím se a spokojeně sleduji jak bublá...Jmenuju se Na-ru-t..."začne, ale opět mu není dopřáno dopovědět.,,Přestaň se chovat jako pitomec."pronese Sai suchým hlasem aniž by se na něj podíval a dál si cosi čmárá do svitku opřený zády o sloup.,,Ahoj mládeži!"ozve se a vzápětí vedle mě vybouchne obláček kouře.,,To si pořád nikdo neuvědomuje že jsem astmatik?!"křiknu a vzápětí to utvrdím bláznivým kašláním a inhalováním umělého kyslíku.Když vyčuchne onen čpavkový smrádek, objeví se jeho původce - kdo jiný než Kakashi.,,Jdete pozdě!"křikne Speeďák a rázem zapomene na křivdu mu spáchanou.,,Já vím já vím, omlouvám se, ale obávám se že jsem si včera nepřehodil čas ze zimního na letní a zaspal jsem..."vymlouval se.,,Blbá výmluva."poznamenám.,,Včera se přehazoval čas?"vyhrkne Speedy udiveně.Fakt ubožák.Kakashi protočí okem a trochu se zachechtá.,,Tak se vydáme na cestu."poručí, otočí se a jde.A my ho následujem.,,Moment!On se vážně přetáčel čas?!"zajímá Speedyho a rozběhne se za Kakashim.Tak blbě na tom nejsem ani já, ten kluk bude fakt brutálně vygumovanej...
Aby nám cesta rychleji ubíhala, vyskočíme na stromy a skáčeme jak šimpanzi kupředu po větvích.Ještě v tom nemám tak docela praxi a tak jsem pomalejší než ostatní - přece jen je to výška a ta představa že člověk šlápne vedle nebo uklouzne...ale jim to očividně nevadí, Sakura je vedle mě a skáče stejně rychle a ani ostatní nijak nespěchají.Jsem jim za to tak nějak vděčná.Povídám si se Sakurou o všem možném, Kakashi cosi řeší vepředu se Saiem a Speeďák si ve vzduchu mimoděk hraje na Mission Impossible, jelikož skáče víc než ostatní a předvádí co nejbláznivější kousky.Cvok.,,Stát!"křikne najednou Kakashi a prudce se zastaví přímo na místě.Jelikož to Speedy nečekal, napálil to do Saie, kterej taky zastavil.Sakura zase vlítla do Speeďáka a já si mohla vybrat: buď strom nebo Sakura.Než jsem to domyslela, napálila jsem to do kmene a společně s těma třema jsem se vydala velkou rychlostí k zemi.Upadla jsem na zadek a pořádně si vyrazila dech, takže jsem vytáhla inhalátor a začala se rozdýchávat.Nejhůř dopadla Sakura, jelikož zůstala naspodu a na ni dopadl ještě Speedy a Sai.I od nich se ozvaly výkřiky při styku s tvrdou zeminou.Speeďák začal pištět, Sai si zacpal uši a Sakura se roznadávala, až se hory zelenaly, z čehož jsem usoudila že jsou v pořádku.Konečně jsem i já přestala se svým hysterickým sípáním a schovala inhalátor zpátky do pouzdra.Vyškrábala jsem se na nohy a koukla jsem nahoru, kde se nad námi skláněl Kakashi a nadšeně se zubil....pokud to šlo rozpoznat podle jeho oka.,,Co se sakra stalo?"křiknu.Mezitím se postavili i ostatní a hyperaktiv dokonce zmlknul.,,Testoval jsem, jestli umíte rychle zastavit.Vždycky mě to zajímalo."nahodil vesele Kakashi.V tu ránu jsme začali křičet jeden přes druhýho, a aby taky ne! Ten chlap je fakt praštěnej pytlem po palici! Takovej držkopád a jen proto, že si hrál, magor jeden! Trochu ironicky kouknul na nás nebohé dole a s posměšným úšklebkem syknul: ,,Shinobi...."pak se krátce zasmál a pokračoval v cestě.Přestali jsme kňourat a vydrápali jsme se zpátky na větve.Teď už jsme se drželi dál za ním, kdyby se mu náhodou ještě chtělo něco testovat.
,,Takže, tady se utáboříme."rozhodl Kakashi když se před námi zase objevil.Ti týpci který sledujem sou necelej kilometr před náma, a chystají se na noc.,,A proč tam prostě nevběhneme a nezkosíme je už teď?" ozvu se torchu otráveně.Nechce se mi tu spát.,,Ti shinobi unesli pár významných lidí a ukradli několik cenných věcí.Musíme je sledovat až k jejich skrýši, která je velmi dobře ukrytá.Sami ji nenajdeme.Až nás tam dovedou, zneškodníme je."vysvětlil.,,Oni táboří před námi, vyspíme se tu a ráno se napojíme na ně."dodal a naznačil, ať si rozhodíme spacáky.Já jsem si lehla co nejblíž k ohništi - ale ne zas tak abych v noci chytla - a Sakura vedle mě.Speeďák a Sai se uložili dál od sebe, pod strom.A Kakashi se líně rozvalil nalevo od nás.Sotva lehl, tak spal.Zvláštní, spíš bych řekla že bude na hlídce.Když si ale vzpomenu na to jeho čtení, polehávání na tréninku a pozdní příchody, tak se tomu ani nedivím.Šli jsme spát vcelku brzo.Teda oni, mě to nešlo.Napřed mě rušili noční ptáci, pak komáři, pak Sakura hrabající v batohu a následně Speeďák, který řezal dříví jako Bořek stavitel.A tak to šlo asi do jedné do rána.Jenom jsem ležela, koukala na hvězdy a poslouchala zvuky lesa.Jsem daleko od domova s cizíma lidma....asi mě popadlo něco, čemu se říká stest po domově.Už jsem o tomhle pocitu četla v knížkách, ale nikdy jsem ho nezažila.Je mi nějak úzko...a stýská se mi.Už ale jen chvíli, pak se na chvíli vrátím do školy! Pak sice zase sem, ale potom zase tam...a to snad přežiju.Když už jsem začínala ignorovat Speedyho, zachtělo se mi na toaletu.Posadím se a kouknu kolem: všichní spí a kde nic, tu nic.Takže teda vstanu, a opatrně se přesunu k lesu, abych ty spáče nevzbudila.Zajdu dál od ležení, vyhlídnu si pěknej keřík a hupnu za něj.
Když vylezu, uslyším šramot.Jako by tu někdo chodil.Nechci nic riskovat, soustředím se na nohy a o pár vteřin později už dřepím na jedné z větví nademnou.Opravdu, jen chvilinku na to se ze tmy vynoří stín a zastaví se kousek od stromu, kde se krčím.Úzkostí sotva dýchám a srdce mi bije jako by mi v hrudi bubnoval profesionální bubeník.Osoba se rozhlídne.Ustoupím a skrčím se víc do stínu listí, aby mě nezahlédl, jenže špatně zavadím nohou o kůru, která nebezpečně zalupe do nočního ticha.Skrčím se a kouknu, co to provedlo s vetřelcem dole.Podíval se mým směrem - cítila jsem, jak se mi v krvi rozlévá adrenalin - a potom rychle a tiše zmizel.Zhluboka vydechnu a uvolním se.Tohle jsem zvládla.Nebo ne? Náhle mě kdosi zezadu popadne za rameno.,,Co tu děláš?"zahřímá.Vykřiknu a jak sebou trhnu, ztratím rovnováhu a padám dolů.Těsně nad zemí mě zachytí, čímž zbrzdí můj pád a já místo abych tvrdě dopadla, sednu si do mechu.Bojácně kouknu na vysokou postavu předemnou a nasucho polknu.,,Tak co tu děláš?"zeptá se znovu.A teď se divím, že nebyla slyšet velká rána, jelikož mi ze srdce spadnul obrovský kámen.Poznala sem Speeďáka, a i když to tenhle kluk nemá v hlavě v pořádku tak vím, že mi neublíží.,,To seš jenom ty? Sakra, ty seš dement! Takhle mě děsit.."odplivnu si a vstanu.,,Proč nespíš?"vyzvídá jako by mu do toho něco bylo.,,Proč myslíš? Byla jsem na záchodě ty trubče."odvětím.,,Myslel jsem, že se ti něco stalo, je to tu nebezpečný!"prská jako by byl můj táta.,,Jo stalo! Nějakej úchyl mě schodil ze stromu a vyděsil na smrt!"křiknu jedovatě.Vím, že to myslel dobře, alá já prostě nechci mít pocit, že patřím k nim.Musím si zachovat kousek svý osobnosti, a Speedy je snadnej cíl.Podlý, ale člověk by měl myslet v první řadě na sebe ne?,,Já tě nechtěl vyděsit! Ale jsme na misi a je to tu nebezpečný!"zvyšuje hlas.,,Nebezpečněj seš ty! Byla jsem v pořádku dokud ses tu neukázal! A teď zmiz, chci spát!"křikhu a vydám se zpátky do tábora.,,Až budeš moji pomoc potřebovat, pak mě ještě poprosíš!"zavolá za mnou.Zastavím se a zatnu pěsti.Ani se na něj neotočím, jen lehce obrátím hlavu.,,Já tvoji pomoc nikdy potřebovat nebudu."ujistím ho.,,S takovou brzo zemřeš!"zavěští.Tak teď se naštvu.,,A co ty se do toho pleteš?! Ty seš mi ukradenej, tak nech na pokoji i ty mě! Nechci abys za mnou lezl! A kašlu na to jestli umřu, je mi to ukradený! Je mi jedno, jestli mě zabijou, nesnáším to tu! Chci umřít!!!"zakřičím už z plných plic a rozběhnu se zpátky k ohništi.Když se hrabu zpátky do spacáku, všimnu si, že mě Kakashi pozoruje.Asi to slyšel, ale je mi to fuk.Zachumlám se a dělám, že už spím.Chvíli po mě přijde i Speeďák a taky se uloží.A pak už je klid.
Ráno se v rychlosti sbalíme a vyrazíme na cestu.Když se před námi objeví tábořiště banditů, skrčíme se do větví a počkáme, až se připraví na další cestu.,,Saji, ty nespustíš z oči z toho vysokého s hnědými vlasy.Sakuro, kontroluješ tu černovlásku.Naruto, ty dohlížíš na blondýnu.Yumi, ty si hlídej muže s modrými vlasy a já beru toho posledního.Nesmíte je ztratit z dohledu, ano?"rozdělil to Kakashi.Přikývneme.Speeďák se na mě podívá, ale hned zase uhne.Je uraženej, ale ať, mě to vůbec nevadí.Ještě chvíli sedíme, a asi deset minut na to naše cíly vyrážejí.A my za nimi.

Yumiko's Diary 14

29. ledna 2009 v 13:30 | Rin-chan |  Deníček
První mise
,,Hmmmm."zaduním nevzrušeně a koukám do země, jako by tam mělo být něco zajímavýho.,,Víc nadšení."dloubne do mě Kakashi, ale ani on nevypadá moc nadšeně....vlastně ani Sakura, dokonce ani to emo, co se představilo jako Sai.Děsnej kluk, jak má ty vlasy uplácaný tak vypadá jak nějakej plizoň.Jediný, kdo je očividně ohromně nadšen je Speeďák.,,Skvělý!"vříská a křepčí tu kolem jako retardovanej guglu-guglu tanečník.,,Kdy jdeme? Kdy jdeme? Tak kdy?!"dloube do mé poněkud podnapilé matky, k níž se raději neznám.,,Uklidni se, Naruto!"zabručí a statečně do sebe kopne další štamprli čehosi podivného.,,Jsem klidnej!"ujistí ji, ale pořád poskakuje a mele rukama.,,Je to něco extra?Něco nebezpečnýho?Něco pro...extra ninji jako jsem já?No tak bábi dělej!Mluv!"křičí.Hokage trochu nápadně zbrunátní, až nakonec chytí nezdravou fialkovou barvu.Sakura ho radši umlčí.Chová se, jako by šel na nějakou misi poprvé, přitom jedinej kdo tu za sebou ještě nic nemá jsem já.,,To je dycky tak natěšenej?"nakloním se k Sakuře.,,Permanentně."ujistí mě dotazovaná a trochu vzdychne.,,Hej Speedy, tak už klid ráda bych se dozvěděla víc!"houknu na něj.Zarazí se a pomalu se na mě otočí.,,Jakej Speedy?!"křikne, takže se přerušená hladina decibelů v místnosti opět vyrovná.Sotjím s rukama v bok a klidně na něj koukám.Musím si přece zachovat image ne?=D ,,Já se jmenuju U-zu-ma-ki Na-ru..."hláskuje.,,Nechci bejt nezdvořilá, ale čistil sis dneska zuby?"přeruším ho chladně.Hned se zarazí, dá si dlaň před pusu a dýchne na ni.Pak si přičichne.,,Náhodou jo!"křikne konečně.,,Hmmm to by mohl říct každej."odtuším stále v klidu, což ho nemístně, ba až nemravně vytočí.,,Ty...!"začne, ale zprava mu přiletí monumentální pohlavek, že mi na chvíli zmizí ze zorného pole.,,Naruto! Buď už zticha!"křikne Sakura s nebezpečně naběhnutými žílami na čele.Debílek zatím dřepí v koutě a dotčeně si tře bolavá místa.,,Ubožák."usyknu.Očividně chce něco namítnout, ale ztichne.Haha, já jsem fakt potvora první třídy!A jsem na to hrdá.Když se všichni utiší, vysvětlí nám Olma naši misi.Moji první.A hned tak otravnou.....
Náš úkol je jasný: sledovat nějakejch pár týpků a následně je eliminovat.Takže co z toho vyplývá? Dva dny v kuse hopsat po stromech jak opice, dva dny se nesprchovat, nemalovat se, pořádně nejíst, mizerně spát a hlavně neustále poslouchat Speeďákovo blbý žvanění o tom, co si zrovna myslí.Jelikož je hyperaktiv, tak si něco myslí neustále a tu hubu nezavře.....asi si vezmu iPod nebo MP3, jelikož chci ještě chvíli žít a takhle by to asi nešlo.Jenže Speedy to vidí hrozně akčně a je celej nadrženej jak chovnej bejk.Během té mise asi přijdu o zdravý rozum....(si věřim s tim mozkem co? xD) Jelikož je to mý ,,poprvé"...(zajímavě řečeno, jsem to ale veselá kopa xD) tak mi Sakura ochotně sestrojila a přidělila seznam věcí, které budu potřebovat.V rychlosti ho přelítnu očima a hned mám pár námitek.,,Jen jedny spoďáry s sebou?"podivím se.,,No jo...napřed jsem si taky nemohla zvyknout a brávala jsem si náhradní, ale zkus se tam s nima někde převlíct....budeš to muset přežít.Náhradní si ber jen když se jde na tři dny a víc.Naruto tě v obavě jestli jsi v pořádku vyslídí všude, není se většinou kde schovat, jen keře.Věř mi, mám s tím zkušenosti."ujistí mě trochu pobaveně.Přikývnu.Jestli o něco nestojím tak o vystavování svých ,,skrytých míst" před těmahle exotama.,,Fajn...a dál: na co mi bude lékařský balíček? Nejsem medical."zajímá mě.,,Ne, to nejsi.Ale mám v úmyslu ho z tebe udělat.A navíc, taková lékarnička se hodí všude, je dobré mít ji u sebe."odpoví s úsměvem.,,Dobře dobře, máš na vše super argumenty, ale teď: alespoň tři kunaie a pár malých shurikenů....kde to mám vzít? Já nemám zbraně."vysvětlím a letmo pohlídnu na její vybavení.,,Zbraně ti obstarám já.Víš co, pojď se mnou, zajdeme hned do skladu."rozhodne a pokyne mi, abych šla za ní.Tak já teda jdu.
Když projdeme kolem dvou hlídačů s těžkou nadváhou, ocitneme se ve velké místnosti.Jsou tu bedny plné různých věcí, na který by normální člověk u nás potřeboval zbrojní pas.Zavede mě až někam dozadu.Tam vytáhne z jedné přihrádky tři nože, teda sry, kunaie a podá mi je.,,Pozor, je to ostrý."upozorní mě ještě.Zadívám se na ně.Jsou to ty samý, který tu vídám u každýho.Nejsou tak těžký, jak vypadaj, ale zároveň z nich nejde ani moc respekt.Zatímco přemýšlím, Sakura odkudsi vyštrachá další věcičky a podá mi je.Je to asi deset malých, železných hvězdic, rovněž ostře nabroušených ze všech stran.Shurikeny, to poznám.,,Fajn, teď ti ještě seženeme pouzdro, kde je budeš nosit."rozhodne.,,Počkej!"zarazím ji.Opravdu se zastaví.Nice, jak to umí poslouchat xD.,,Já chci tohle!"ukážu nadšeně do rohu.,,Katanu?"podiví se.,,Jo, je to cool!"vyjádřím svůj názor.,,No já nevím, neumíš s tím..."zaváhá.,,A s tímhle snad jo?"ukážu na věci které už držím.Zapřemýšlí.,,Katana musí být ukovaná pro majitele, aby to byla dokonalá souhra.Tohle je jen sériová výroba pro ANBU..."vysvětluje.,,To nevadí....chci si to zkusit! Prosím prosím prosím!"škemrám a div nesepnu ruce.Vzdychne.,,Dobře, můžeme to zkusit.Třeba ti to půjde.Ale opatrně s tím."upozorní mě a záhy na to obdržím jednu z nich.Má tmavě šedé pouzdro a prokládanou rukojeť.Hned ji vytáhnu a párkrát si zkušebně promáchnu vzduch.,,Tak pojď, jdeme dál."popožene mě Sakura a rozejde se ven.Jdu za ní, jak ocásek.
Když seženeme pouzdro na shurikeny - to přijde zezadu na pásek - a taštičku na kunaie, kterou budu nosit na stehně jak všichni tady, vrhneme se na výbavu lékárničky.Sakura mi všechno ukáže, popíše, vysvětlí a poté uloží do krabičky.Tu potom zaváže do malé ledvinky, kterou si upevním zezadu k pasu jak to má ona, jelikož, jak se vyjádřila, je to tak nejlepší.,,Ale v tomhle nepůjdeš, že ne?"ukáže na můj oděv.Zřejmě myslí kapsáče a tílko.,,Nic jinýho nemám."ušklíbnu se a tím jinýho myslím ty jejich special oblečky co tu všichni maj, zvlášť ten čupa gymnastickej triket kterým tu tak úspěšně straší lidi Lee.,,Po něčem se tu porozhlídneme."usměje se Sakura a už mě táhne kamsi do centra vesnice s odůvodněním, že tam seženeme nějaký hadry.A taky že jo.
Když nakonec vyjdeme z obchodu, jsem docela spokojená.Sukním sice moc neholduju a béžová nepatří k mým ,,nej" barvám, ale celkový efekt je, dle mého názoru ucházející.Co mě ale docela vytáčí jsou ty taštičky.Vadí mi to, asi ještě budu muset pořešit co a jak.Kouknu na sukni a dostanu geniální nápad.Poděkuju Sakuře za ochotu a prozatím se s ní rozloučím.Uvidíme se zítra.
Když doběhnu domů, popadnu obě pouzdra a svou novou sukni.Pak se vyzbrojím jehlou a nití a hurá do díla.Ještě štěstí, že jsme doma měli i pracovní činnosti, takže jsem vcelku manuálně zručná.no, o co že se to snažím? Vadí mi mít na stehně ty blbý kunaie, takže sukni o kousek zkrátím, vzniklou látku sestříhám a sešiju a potom znovu připevním, tentokrát ale od pásku dolů.Na ni potom doslova přišiju pozdra - na shurikeny a kunaie na pravou stranu, na levou potom lékařské balíčky a ostatní.Když si výsledek obléknu, jsem spokojená.Nikde to netlačí a netáhne, je to pohodlné a ani design není špatný.A co víc, je to originál, nikdo to tu takhle nenosí, takže jsem in =P.Pak si zabalím věci na zítřek, osprchuju se a jdu spát.Ráno brzo vstávám =).

Yumiko's Diary 13

29. ledna 2009 v 13:29 | Rin-chan |  Deníček
Nejsem pitbul
Tak, dneska padla.Vracím se domů z tréninku, Chie jde vedle mě a obě se smějeme.Je už večer, slunce pomalu zapadá a kolem nás se honí malý děti, který teprve nastoupily do akademie, možná ještě ani to ne.,,Dneska to bylo good."prohlásím.,,Jojo, lepšíš se.Teorii máš zmáknutou a základy už taky jakž takž ovládáš.Za tu dobu je to docela úspěch. "chválí mě.,,Díky.Už se těším, až se vrátí Kakashi.Ukážu mu, co dovedu."těším se.Trochu se zarazí.,,Gai a Kakashi jsou pryč už přes měsíc.Bůhví, kdy se vrátí."řekne opatrně a nepřímo, ale mě dojde na co myslí.,,Ale vrátí se, to určitě.No tak Chie, lidi přece jen tak neumírají, málokdy se to stane, většinou je to na stáří nebo autonehodu či tak, jen tak přece nikdo nikoho nezabije.Možná se zraní, ale určitě budou v pořádku."dloubnu do ní.,,Jenže tady je to jiný."křečkuje dál.,,Ale ale copak, ty naša majinká fredčičko...."provokuju ji.Zarazí se a zatne pěsti.,,Nejsem žádná fredka!"vykřikne.Zašklebím se.Vždycky ji tak popichuju, nenávidí to.A proč zrovna fredka? No to je jasný: Chie v sobě má podobně jako Speeďák démona, ale ten její má jenom šest ocasů.Jmenuje se raijuu, a vypadá jako zlatá lasička.V mém podání - fredka.Chie se démonem netrápí, nevadí jí, ale mé označení ji vždycky vytočí.,,Jenom počkej ty Barbie jedna!"vykřikne.Teď se zas namíchnu já.,,Kdo je u tebe barbie?!"zařvu vztekle a akčně se na ni rozběhnu.,,Ty."odvětí a ladně uhne.Já už to za tu dobu ale čekám a ooženu se po ní.Trefím ji dlaní mezi oči.Poděšeně zamrká a ustoupí.,,To bylo....good! Hey dobrej postřeh!"zavýskne a nastaví palec.,,Já vím."vypnu hrdě hruď.,,Moc se tady neprs ty prsno."sjede mě.Zjihnu.,,Závidíš, ty dálnice jedna?"oplatím jí to.Teď zas zjihne ona.Narozdíl ode mě se totiž nepyšní zrobvna ideálním poprsím.Vlastně má jen minimální.,,Lentilky pod kobercem."syknu uštěpačně.,,Počkej až tě dostanu!"vyjede a rozežene se po mě.Do nohou nahodím trochu chakry a vyskočím na střechu.Předtím praštěný, teď cool když už to umím.Zyskočí za mnou a začne honička.Kobra 11.Já jsem Simir a ona Gerchan....lol, blbě xD.Já jsem Simir a ona nějakej padouch.Když jí to sdělím, naštve se ještě víc.Rozežene se na mě jak rozjetá lokomotiva a večerem se nad střechami rozléhá náš smích.
Zabouchnu dveře od bytu, hned za dveřma se vysoukám z kalhot a ty odhodím do kouta.Ponožky letí za něma.A je uklizeno.Brody se už před týdnem vrátil domů.Zatím.Teď uspořádám nálet na lednici.Napiju se mlíka přímo z krabice a sním jednu porci domácího ramen, kterou mám v lednici.Teď se jen v kalhotkách a tričku blaženě sesunu na gauč a pustím si televizi.Nechytám tu normální kanály co doma, ale už si zvykám.Za chvíli se mi začnou klížit víčka a já po celodenním tréninku usínám.Náhle kdosi rozkopne dveře a vpadne dovnitř jako velká voda.,,Yumiko!"vykřikne a já vyskočím.V polospánku chytím deku a přetáhnu ji přes sebe.Pak vstanu a postavím se proti dveřím.Hned, jak uvidím blond vlasy pochopím.,,Co tu děláš?!"zařvu a vrazím mu pěstí.Odletí přes půl bytu a elegantně přistane pod stolem v kuchyni.,,Au."vydechne a protře si pravou tvář.,,Klepe se, ty ignorante!"sjedu ho jak malýho.Pak dojdu až k němu, chytím ho za límec a vytáhnu na nohy.,,Tak co jsi mi chtěl?"zeptám se už uklidněněji a přejdu ke skříni, kde si obleču kraťasy.,,Kakashi-sensei je zpátky!"vyhrkne.,,Co?"vyjeknu zas já a jak se otočím, praštím se hlavou do dveří od skříně.,,Přesně tak!"přikývne.,,Právě se vrátili, už jsou v Kage-kanclu."informuje mě.,,Nice!A to jsi mi to tak ochotně přišel říct?"zasměju se.,,Ne, poslali mě."zakření se.No jo, dyť ten někam jít sám od sebe - never.Jak jsem si vůbec mohla myslet že bych někomu stála za tolik pozornosti? =D.,,Pozítří je trénink!"oznámí mi.,,Bezva, na kolik?"zeptám se.,,Na sedm."dodá a já hned zjihnu.Chie byla stejně líná jak já, takže sme mívaly tréninky až na deset.Tohle je zas novinka, asi chcípnu.,,Hmmm."odvětím už méně nadšeně.,,Tak já zase jdu, nazdar!"křikne a odběhne.Ani dveře za sebou nezavře, chuligán jeden!Přinasraně je zabouchnu a vrátím se do pokoje.,,Nazdar!"křikne kdosi další.Nečekám to a jak se otočím po hlase, napálím to znovu do dveří od skříně.Když je vztekle zabouchnu, uvidím v mém okně vesele dřepět Kibu.,,Co ty tu děláš?"zasyčím, trochu nepříjemně, ale pořád ho nemlátím.,,Jdu na návštěvu."oznámí mi a seskočí na zem jako by se nechumelilo.,,To je sice pěkný, ale já jdu teď spát."zívnu.,,Chci ti něco ukázat."řekne.Napnu uši.,,A co?"zajímám se.,,Musíš jít se mnou, tady to nejde.A pohni sebou."pobídne mě aniž by ho zajímalo jestli souhlasím.Poté skočí z okna.Trochu se zamračím, ale zvědavost mi nedá.S povzdechem se znovu oblíknu a přejdu k oknu.Už si zvykám.Přelezu rám a seskočím dolů.V doskoku moc elegance není a pořád mi do nohou vystřeluje prudší bolest, ale já se to doučím.Kiba už na mě čeká.,,Začíná ti to jít."pochválí mě.,,Kde máš psa?"odpovím otázkou a dělám jako bych jeho pochvalu přehlídla.,,Akamaru je dneska na cvičení se ségrou, učí se nový věci.Takže jdem bez něj."odvětí a už se sápe na protější střechu.,,Tak pojď!"pobídne mě seshora a rozběhne se pryč.Vzdychnu, odrazím se a skočím za ním.Tvářím se naprosto normálně, ale jsem nedočkavá jak babka na důchod.Zajímá mě, proč s tím dělá takový tajnosti.
Ze střech přejdeme do lesa, kterým běžíme necelých deset minut.Poté Kiba seskočí na zem.Napodobím ho a přistanu vedle něj.zatímco on jen seskočil do stoje, já si ještě musím přidřepnout a opřít se rukou o zem.A taky to ještě bolí.Ale i to je pokrok, ne? Doma bych z takových ulítlých výšek vůbec neskákala.,,Sme tady."usměje se Kiba.,,A co tu děláme?"zeptám se trochu otráveně.Normální lesní palouk s jezírkem.Co je na tom?,,Budete trénovat."ozve se za námi.Ohromeně se otočím a vykřiknu leknutím, zatímco Kiba se jen usměje.Bodejť by ne, ten prevít o tom věděl.,,Kakashi-sensei!"vykřiknu ohromeně.,,Myslela jsem, že trénink je až pozítří!"podivím se.,,Týmový trénink.Tenhle je soukromý."opraví mě.,,Ale já už dneska trénovala, s Chií."nafouknu se.,,Já vím.Ale zajímá mě, co ses naučila.Takže mi to předvedeš."řekne.,,Hmmm a co konkrétně? A proč je tu i on?"ukážu trochu neurvale na Kibu, kterej se malinko zamračí.,,S ním budeš bojovat."oznámí vesele.,,Cože budu?"vykřiknu.,,No to ne!Já nikoho mlátit nebudu!"vyvedu ho hned z omylu.,,Proč?"podiví se Kakashi.,,nechci mu ublížit."řeknu.Asi jsem si dala vlastní gól, protože ti dva se hlučně rozesmějí.Hlavně Kiba.,,Ty? Mě?!"vykřikuje a popadá se za břicho.,,Problém blbečku?"zasyčím.,,Kibo!"řekne ostře Kakashi.Kiba zmlkne.,,Nebudeš útočit, budeš se jenom bránit.A uhýbat.Žádné údery ani jutsu.Prostě nic."nakáže.,,Jasně."kývne ten drzoun, odloží si všechny pouzdra a zbraně, které má u sebe.,,Yumi.Ty se budeš snažit Kibu uhodit.Nebo ho nějak zneškodnit."řekne na mou adresu.Přikývnu.Ale ten pitomeček se zase tlemí.,,Ona?!"křikne pobaveně a div se neválí na zemi.Kakashi mi očima....teda sry, okem =D pokyne, ať začnu.,,Čemu se tlemíš ty troglodyte!"vykřiknu a oženu se pěstí.Jsem zvyklá mlátit do Speeďáka, kterýho vždycky trefím, on se ale uhnul.,,Co?"nechápu a zastavím se.Stojí o metr dál.,,Tak pojď."pobídne mě.Rozběhnu se znovu a napřáhnu pěst.Těsně před ním ji ale stáhnu, dřepnu si, vymrštím jednu nohu a otočím se s úmyslem dostat ho na záda.Vyskočí a jednoduchým pohybem mě strčí ukazováčkem do čela.Ztratím balanc a upadnu na zadek.,,Kruci!"výsknu a protřu si poškozené pozadí.,,Nemáš rovnováhu."uslyším Kakashiho.,,Když už máš těžiště tak nízko, musíš se mu přizpůsobit.Ty si jen dřepneš.Špatně.Skrč se k zemi, a drž se jí.Uvidíš, že je to rozdíl."radí.Vydrápu se na nohy a opráším si zadek.Znovu se postavím proti Kibovi.,,Čekám."tlemí se.
Rozeženu se a pěstma se snažím zasáhnout ho do obličeje.Má ruce za zády a s úsměvem uhýbá mým úderům.Přitom ustupuje dozadu, až narazí zády na strom.Teď ho mám!Napadne mě a do téhle rány dám větší sílu.On se ale odrazí od země, udělá nademnou salto a přistane za mnou.Moje pěst uhodí do kmene.Ozve se menší zapraštění a objeví se puklina.,,Jau!"křiknu znovu a chytím si ruku.Ten pitomeček se mi pošklebuje.,,Čemu se směješ?"vyjedu a znovu jdu po něm.Uhýbá a vypadá nad míru pobaveně.Zastavím se a oddechuju.Stojí asi půl metru ode mě a čeká, co bude dál.,,Tak co bude?"ptá se.,,Jsi moc zběsilá.A nemáš orientaci.Budeme na tom muset zapracovat.Dnes končíme."oznámí Kakashi.,,Jo.Dobrá práce, ale to by zabralo možná tak na Naruta.Musíš tré-no-vat.."vyhláskuje Kiba s úsměvem a položí mi ruku na rameno.Mám ho plný zuby.Vymrštím nohu a tomu teda neuhnul.Vytřeštil oči a vypísknul jak chycená myš.Jeho ruka se sevřela a potom se přemístila na jeho rozkrok stejně jako druhá.Předklonil se ve vtipném gestu, skřivil obličej bolestí a sesunul se na kolena.Od Kakashiho uslyším zase to syknutí, vyjadřující pochopení a soucit nad jeho stavem.,,Víš vůbec, jak to bolí?"zapíská a svalí se na zem.Stojím hrdě s rukama v bok a sem na sebe pyšná.,,No jo, to by ti šlo."vyrazí Kakashi sakrasticky a podrbe se ve vlasech.,,Ale jinak dobrá práce, zneškodnila jsi ho."pochválí mě poněkud pobaveně.,,Au."nechá se slyšet Kiba ale ignorujeme ho.,,Dobře, nashle pozítří.A ty se seber."řekne na Kibovu adresu a zmizí.,,Dáme si to znovu?"usměju se na něj.Zbytky klučičí vážnosti se odplazí do křoví.Radši.

Yumiko's Diary 12

29. ledna 2009 v 13:28 | Rin-chan |  Deníček
Jenom přeskok
Když Kakashi uhne, objeví se za ním pomenší dívka se špinavě blonďatými vlasy a jakýmsi milým, ale sebevědomým obličejem.Má vlasy po ramena, na konečcích zahnuté nahoru a přes pravou polovinu obličeje dlouhou afinu až pod bradu, takže tahle půlka obličeje jí není vidět.Druhou, pravou polovinu vlasů má rozčepýřenou ( pozn.Rin:něco jako Sasuke ty svý bodlinky, víme?)a pinetkou zapnutou za ucho.Btw to ucho mě upoutalo.Měla v něm tři dírky, jednu dole, druhou na středu a třetí úplně nahoře a v každé železnou špičku trčící do strany.Taky v bradě má piercing a na odkryté, pravé polovině tváře z boku namalované dva červené bodáky.Na čele pod afinou má čelenku s tím znakem spirály.Hned je mi něčím sympatická.Vypadá normálně, vlastně se mi její image dost líbí.Obě se neplánovaně a přesto jaksi podobně a zároveň otočíme komicky stejným výrazem na Kakashiho.Pochopí.,,Tak já vás tu nechám."usměje se a zmizí.Znovu se obhlídnem, až se usměje.,,Tak ahoj, já jsem Chie, je mi šestnáct let, mám hodnost jonin a učím na ninja akademii."představí se a nahodí usměvavý výraz.,,Jsem Yumi.Je mi patnáct, a zatím žádnou hodnost nemám."odvětím a taky se usměju.,,Jo já vím, teoreticky vzato ty a já jsme sestřenice."řekne.To mi vyrazí dech.,,Cože?"vyhrknu neurvale.Zase se zasměje.,,No jasně.Já jsem vnučka Jiraiyi, tvého kmotra."vysvětlí.V tu ránu hodím hubu.,,Ten pedofil je můj kmotr a má vnučku?!"vykřiknu ale hned bych si dala po puse.Jestli se teď urazí, nebudu se jí divit.Ale ona se kupodivu rozesměje.,,Ano, představ si, že se ten pedofil namnožil."vyprskne.Tak tohle nevydržím ani já a hlasitě se k ní přidám.Když se dochlámeme(u čehož vypadáme jak dva Speeďáci dohromady) postaví se pěkně rovně a založí ruce v bok.,,Tak, a teď se dáme do práce."prohlásí spokojeně.

Yumiko's Diary 11

29. ledna 2009 v 13:27 | Rin-chan |  Deníček
Mám to
,,Zaber.Zaber.Zaber.Zaber."opakuje pořád dokola a já už bych za to i střílela.Už asi deset minut v kuse klikuju a ten ignorant s koštětem na palici sedí vedle mě na kameni a má na mě položený nohy.A čte si, kacafírek jeden.Nohy má těžký jak slůně a moje ruce se třesou tak, že si připadám jako bych je měla z rossolu.,,Potřebuju pauzu..."zafuním.,,Ani nápad, ještě chvilku vydrž."odvětí aniž by zvednul oči - teda pardon, oko - od knížky.,,Chvilku? To je?"nedám se odbýt a dál se statečně snažím.,,Ještě aspoň půl hodinky."řekne.,,Cože?!"vypísknu, ruce se mi podlomí a já rozryju hubou mraveniště.Okamžitě vyskočím a začnu vztekle plivat mravence, zatímco on zřejmě nevnímá.,,Moc to hrotíš."oznámí mi a já málem vyletím z kůže.Vyplivnu zbytky hlíny a organické hmoty a postavím se do pozice ála golem.Než si rozmyslím, co na něj křiknu, sklapne knížku.,,Podívej, očividně podceňuješ tělesnou přípravu a to není dobré.Myslíš, že prolezeš i bez ní?"zeptá se.,,Jo."odpovím bez rozmýšlení.Fyzičku mám přece dobrou a tohleto není potřeba, určitě to nebude tak náročný jak všichni dělaj.,,Dobře, takže začneme o kousek dál."řekne.Měla bych se bát?Možná, ale já jsem spíš zvědavá.,,Chakra."pronese a já už se pakuju.Nenene, tohle už ne, to známe!"vykřiknu a složím ruce.,,Minule jsi to uspěchala, byla jsi zbrklá a neposlouchala jsi mě.To že se ti jednou něco nepovedlo neznamená že to hned vzdáš.Copak když ti dlouho nejde nějaký taneční pohyb, vykašleš se na něj?Ne."prohlásí.lTím tancem si mě získal, to je fakt.,,Dobře, zkusím to."přikývnu a postoupím k němu.,,Dobře.Nejdřív by jsi asi měla ovládat rychlejší způsob dopravy, to znamená skákání po stromech a střechách."rozhodne.Myslí tím to co umí Brody a všichni tady?Hustý.Jen jak na to.,,Musíš soustředit svoji chakru do nohou.|TO co jsi předtím dělala s rukou, ale nevypouštěj ji ven.Prostě se snaž udržet ji v chodidlech.Až to budeš mít, zavolej mě."oznámí a odchází.,,Až to budu mít?Hej a kam jdeš?!"zopakuju.Proč odchází?To nebude zas tak na dlouho ne?,,Nechce se mi tu čekat než se rozhýbeš.Zítra ráno tě přijdu zkontrolovat, měj se!"zavolá ještě a je ten tam.,,Ráno?!vykřiknu, ale už do prázdna.Si myslí, já tu přes noc nebudu.Našprtám to teď, pak ho zavolám, on to očekuje a já můžu jít domů.A hned se do toho taky dám.
................................................................................................
Hmmmm....tak....tak asi ne no.Už tu stojím přes tři hodiny a já necítím žádnou změnu.Ale já to dám!Přece mu neukážu, že se vzdávám!I kdybych měla zdechnout.Umřela bych ve stoje a jak by mi upadlo tělíčko, zůstaly by tu ze země trčet jen ty zatracený nožičky, na kterých by pak možná vyrostl břečťan a........právě začalo pršet.Co pršet, omluvte ten výraz, ale začalo vyloženě chcát.A to fest.Zamračím se a hodím avengerovský pohled.Jediný co by ze mě mohlo mít strach je krtek co se právě vyplazil, ale ten je slepej takže zas nic.Připadám si jak troska a hlavně je mi zima jak tu moknu.Vlasy mi krutě splihly a pár pramínků mi spadlo přes oči takže vypadám jako ona pověstná Samara.,,Hmmmm tak to je nice."pomyslím si.Už nejsem tak šťastná jako poprvé když pršelo, teď mám vztek.A to pořádnej!Napadne mě, že bych se asi měla urazit, sbalit se a jít ale nějak se mi nechtělo.Já prostě nesnesu to vědomí že něco vzdávám!Začnu znovu a i přes všechen ten hluk deště kolem se zkouším znovu soustředit.Zavřu oči a znovu se snažím zachytit to mravenčení, co mám v těle.Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.................nic.Pokusím se o to znovu, ale prostě to nejde.Už mě to tady začíná fakt nudit, ale já vydržím!
...................................................................................................
,,Dvoutisícádevátá ovečka přeskočila malou dřevěnou ohrádku ...... dvoutisícátádesátá ovečka přeskočila malou dřevěnou ohrádku ..... dvoutisícátájedenáctá ovečka přeskočila malou dřevěnou ohrádku......" počítám v duchu a div si nezaryju hubu do země.Jak je sakra možný, že sem tu zůstala přes noc?! Za pár hodin bude den, pořád tu stojím jak trotl a naháním si po těle fiktivní auru.Chce se mi spát chce se mi spát chce se mi co? Spát.A spát se mi co? Chce.AAAAAAAAAAAAA já toho pošuka asi zabiju, to bude zírat!!Dělat ze mě vola, jen ať se tu ukáže, a uvidí zač je toho Yumi já ho nakopu tam kde slunce nesvítí, já mu zmaluju fasádu!Seladon jeden vyklepanej.Čím dál víc vybuřuju a za chvíli jsem úplně probuzená.Nadávám a mlátím kolem sebe.Před sebou uvidím pařez a na chvíli se mi na jeho místě zjeví vidina mého učitele.Dožere mě to.Teď mu dám! A po tom, co si představím že ten kus dřeva je můj sensei se k němu rozběhnu.Napřáhnu pěst a vší silou do něj praštím.Jenže mi asi unikne, že mi znovu začíná brnět ruka.A teď valím oči snad víc než ten pařez!
Moje ruka se nezastavila nahoře, ale roztříštila pařez a jela dál.Kolem mě lítají třísky a ozývá se praskání dřeva, jedna z třísek mi spadla do oka, rychle ho zavřu a jelikož jsem nečekala že moje ruka projde, ztratím rovnováhu a upadnu.Začne mě hned pálit pravá pěst a když se na ni podívám, zhrozím se.je celá doškrábaná jak prošla pařezem a na kloubech mám sedřenou kůži.A pěkně bolí.,,Kurva!"vykřiknu znovu naprosto nekroceně a je mi taky jedno jestli to někdo uslyší, jelikož se zrovna zabývám mým novým handicapem.Chytím se za ruku a začnu kolem zbytků dřeva poskakovat válečný tanec Apačů.U toho samozřejmě nadávám, jak jinak.Znovu se podívám na ruku a teď se zastavím.Sice nejsem barbie ani pipenka, ale tohle mě dycky dožere.Mám zlomenej nehet!A zrovna ten na prostředníčku, takovej podstatnej!!,,Do prde...!"chci zařvat, ale předemě kdosi skočí.,,Skvělá práce."usměje se.Je to Kakashi.Celá zbrunátním, přiskočím k němu a začnu s ním cloumat jak s hadrovým panďulou.,,Skvělá?!Můj nehet je v trapu a moje ruka taky!!!!!"křičím vztekle a hned mu to taky ukážu.,,Ale povedlo se ti shromáždit chakru.A to co jsi teď udělala je na začátečníka více než dobré."snaží se.,,To je mi fuk!"křiknu a otočím se zády.,,Zvládla jsi to skvěle.A proto teď musíš trénovat ještě víc.Ale já odcházím na misi, proto jsem ti sehnal někoho, kdo učí v akademii, tudíž má s tímhle bezvadné zkušenosti a navíc je i skoro ve tvém věku."řekne.Zpozorním.,,Kdo? Kdo? Kdo?"vyhrknu chtivě a představím si namakanýho borečka, černý vlasy a jasně modrý oči.Super obličej a vymakaný tělo.Aaaaaa no to by bylo good!Než to domyslím, Kakashi ustoupí.,,Seznamte se." řekne a ukáže na osobu za sebou.Trochu zjihnu, ale jen na chvíli.Uvidíme.

Yumiko's Diary 10

29. ledna 2009 v 13:26 | Rin-chan |  Deníček
Forever together
V nemocnici je pěknej bengál, všichni maj stav pohotovosti.A taky maj proč!Po tom, co jsem se znovu probudila z mrákot běsním jak sopka.Chci odtud pryč!Devět desetin z doby co tu jsem jsem v bezvědomí a v nemocnici!Je u mě v pokoji Sakura a Brody a oba se mě snažej klidnit, ale moc jim to nejde.,,Pustťe mě domů, nebo tady bude takovej svinčík že budou blesky lítat!"vyhrožuju.,,Yumi, probudila ses teprve před hodinou."zkusí to Sakura.,,Jo, a taky po třech dnech!Jdu domů a zkus mě zastavit!"prohlásím a vydám se ke dveřím.Očividně se k tomu chystá, ale dveře se otevřou a stojí tam Olma.Málem mě porazí prsama a já taktak uskočím.,,Očividně je ti líp."usměje se.Začnu si jí stěžovat jak mě tu trápí.,,Zůstaneš tu ještě do zítřka, potom můžeš jít domů."oznámí a já okamžitě nahodím vysoké C.Nemocnice nesnáším!Brody se začne smát.Nejradši bych mu jednu vlepila, ale jsem přeci dáma.Když uvidím, že je všechen povyk zbytečněj, sednu si uraženě do postele, založím ruce a všechny ignoruju.Dosáhnu svého, za chvíli jsem tu sama.Opatrně vstanu a vykouknu na chodbu.Ha, prázdno!Vyrazím ze dveří a utíkám.Akčně zatočím a chci se skrčit za sloup, ale před ním stojí něco, co mi v tom zabrání.Na kohosi narazím a když se chci zvrátit dozadu a upadnout na zadek, přichytí mě silnýma rukama a pádu zabrání.Když se na něj podívám - musím hodně, hodně, opravdu hodně zaklonit hlavu - poznám kluka, s nímž jsem se viděla hned první den svého příchodu.Pracně, opravdu hodně pracně vydoluji jeho jméno.Vzpomenu si, jelikož vím, že jsem se ho chtěla zeptat, kde koupil ten čupa župan.,,Neji?"vyhrknu a v duchu se modlím, aby se tak jmenoval, protože jinak by to byl trapas jak hrom.,,Co to děláš?"zeptá se příjemným, ale docela chladným hlasem.Viděla jsem ho dvakrát, ale pořád má ten stejný výraz.Asi místní tvrďák.Asi předpokládá, že budu lhát, takže řeknu pravdu, oba se zasmějeme, a on mě pustí.Jsem já to ale vyčůraná.Nahodím tajemný, vtipálkovský výraz a prohodím: ,,Utíkám."Čekám, že se zasměje nebo zavrtí hlavou a pustí mě, ale místo toho vzdychnul.,,Měla by ses vrátit."poradí mi.Beze slova se mu vymaním a s výmluvou že jdu na záchod se vypařím.Tohle setkání mě asi poznamená na celý život.Musím to vydýchat.Hned taky vytáhnu inhalátor a chvíli dýchám s jeho pomocí.Ten kluk je magor, málem mě zadusil.Když znovu vykouknu ven, je chodby prázdná.Nice.Opatrně vyklouznu, ale někdo mě zarazí.,,Slečno, stůjte!"křikně nějaká sestřička.Zarazím se v půlce kroku a vypadá to, že znovu budu muset použít umělého kyslíku.,,Vraťte se prosím na pokoj."řekne.Co mi zbejvá.,,To jsem byla tak moc viditelná?"uklouzne mi trochu rozmrzele.,,Neji-san nás upozornil."řekne ještě.Pak mě odvede do pokoje a zavře za mnou.Tak to ten župaňák jo?Toho si podám.A hned mě taky napadne jak věsím jeho kousky po stromech a je mi veselo.
Napadne mě další plán útěku.Otevřu okno a podívám se dolů.Jsem ve třetím patře.Brodyho teorii že z okna se nejlíp skáče okamžitě vyloučím.Je mi sice často namlouváno, že nemám pud sebezáchovy, ale tentokrát se vcelku ozval.Očekuju situaci a zjistím, že asi metr od okna vede hromosvod.Ani to nedomyslím a už se drápu na venkovní parapet.Podívám se dolů a uchechtnu se.Dělat tohle Hanon, tak buď spadne nebo hodí šavli, jelikož ona výšky nesnáší.Teď na mě čeká vcelku těžká část: musím se postavit až na kraj parapetu, chytit se jednou rukou okna a druhou se naklonit nad tu výšku a chytit se hromosvodu.Postavím se úplně na kraj,chytím se a už se natahuju.Ještě kousínek......málem sebou třísknu dolů, ale u toho dosáhnu na hromosvod a pevně se ho chytím.Tak to by jsme měli.Teď se pustím okna a natáhnu i druhou ruku.Ujede mi noha a já spadnu, naštěstí se ale pohotově chytím i druhou rukou a přitisknu nohy.Teď se tu držím jak hnida na vlase a vydýchávám ten stres.Pomalu začnu sešplhávat dolů.Trvá mi to asi dvě minuty a stojím na zemi, pod větvemi vzrostlého stromu.Zuřivě se vydýchávám a používám inhalátor.Zase, to je hrozný jak to tu se mnou cvičí!Když se uklidním, opatrně se vydýchám a už nahodím plyn k místu mého ubytování.
*******************************************
Když se pořádně vydrhnu z nemocničního smradu a pokecám z Hanon, cítím se dobře.Rozhodnu se jít ven, ale radši ne mezi lidi.Podívám se na znamení u krku a znovu se trochu zamračím.Půjdu do lesa, tam snad nic nezkazím.Rozejdu se ven.Znovu se málem přerazím o Brodyho tašku a položím ji na křeslo, jelikož jinak bych to dítě musela rozsápat.Vyjdu ven a zamču.Pak se ulicema vydám k lesu, jelikož to je asi jediný místo tady kam spolehlivě trefím.
Procházím se a mířím pořád pryč, vlastně ani nevím kam, ale je tu krásně.Občas narazím na nějaký pořezaný nebo pomlácený strom.Asi tu někdo něco trénoval.Když jdu kolem nějakého palouku, uslyším hlasy.Opatrně nakouknu mezi větvemi, abych vyzvěděla kdo to je.Uvidím Sakuru, Speeďáka, Kibu a ještě asi šest dalších děcek z vesnice.Sakura se o čemsi hádá s tou barbie a ostatní jakž takž trénují jakýsi boj nebo co.Teda až na jednoho kluka s culíkem, ten se válí pod stromem a spí, o něj sedí opřená nějaká bloncka a cosi píše.Zajímavý, nevěděla jsem že všichni chodí sem.,,Radši půjdu pryč, co kdybych se náhodou naštvala."přpomenu si jízlivě a už odcházím, aniž by si mě všimli.Teda aspoň jsem si to myslela.
Uvidím jakoby konec lesa a dychtivě tam zamířím.Končí tu stromy, pak je tu kousek louky a skála, prudce se svažující dolů.Tam teče řeka.A pak jsou louky a lesy, prostě cool výhled na krajinu pod váma, jako by jste stáli na rozhledně.Nevěděla jsem, že tu něco takového je.Posadím se na jeden z kamenů a přemýšlím.U mě dost neobvyklé.Už je skoro večer a když tady vydržím tak hodinku, uvidím super západ slunce.Krajina podemnou je rovinatá, a já jsem ještě nikdy neviděla zapadat slunce jen tak...ve městě to prostě nemůžete vidět.Je to jako nekonečná pláň a musím přiznat, že je to nádherný.Sedím tu sice jak pecka, ale ať!Chtěla bych, aby tu byl ještě někdo, kdokoliv, protože se najednou cítím hrozně sama.Vzpomenu si na kérku, která mi zabránila stýkat se s ostatními.Shrnu si mikinu a tričko z ramena dolů, abych na ni viděla.Teď, jak na ni dopadá slunce, vypadá nevinně, ale je to pěkná mrcha, to už víme.Přemýšlím nad ní.Teď je ze mě ještě větší příšera než předtím.Náhle za mnou cosi zašramotí.Polekaně se ohlídnu a uvidím někoho, koho bych nečekala.Teda aspoň ne teď.Všichni, které jsem před chvílí viděla na palouku jsou tu.Kluci zůstali stát opření o stromy a Sakura s Tenten jdou ke mě.Dostanu trošku strach - shodí mě dolů?Přece jenom jsem s tím teďka nebezpečná, takže by si tím hodně pomohli.Ale ať, jestli budu muset snášet tohle, tak to ať mě radši odkrouhnou, stejně je to na nic.,,Co tu děláš?"zeptá se Sakura vlídně.Trochu pookřeju.,,Koukám dolů a přemýšlím."odpovím slušně.,,A proč tak sama?Mohla jsi jít za námi."usmála se Tenten.,,A to radši ne."vyhrknu, snad až moc rychle, takže jim něco docvakne.,,Proč ně?"diví se ta bloncka barbie, se kterou se Sakura předtím dohadovala a přijde k nám.,,Nechci nikomu ublížit..."vymluvím se a ukážu na odkryté tetování.,,Proč by jsi to dělala?To že to máš neznamená, že se musíš všech stranit."řekne Sakura.,,Ne?Viděla jsi co jsem provedla?I tobě jsem tehdy málem ublížila.Je ze mě zrůda, když se naštvu tak ubližuju lidem!"stěžuju si.Připadám si jak emo, ale je mi líp, jelikož jsem to ze sebe mohla dostat.,,Co to tu slyším?"křikne do toho bujaře Speeďák a přiskočí k nám.Málem se leknu a hodím masku dolů z toho kamene.,,Tohle z tebe nic nedělá!Je to jenom značka, ale ta nedělá člověka.Na tobě záleží jaká budeš!"zasměje se a dloubne do mě.,,To je pravda.Ty nejsi zrůda, Yumi.Jsi stejná jako dřív a nám se líbíš.Nemusíš se všech stranit a být sama.Tady jsme všichni jedna parta.A jsme spolu pořád, i když se někomu nedaří.Prostě pořád."usměje se a podá mi ruku.Chytím se jí a vstanu.Trochu mě to udivilo.,,Sakura má pravdu!Značka tě změnila jenom zvenku."přikývne ten kluk z kastrólem na hlavě, kterej mě první den vyděsil.Lee myslím.,,Známe tu značku, už jsme se s ní setkali.Nebereme tě jako příšeru, jsi normální, jako my.A nevidím důvod, proč by jsi tu měla být sama, když my jsme všichni pohromadě jen kousíček od tebe."směje se Sakura.,,Ale co když se naštvu..."vykoktám čím dál udivěněji.Speeďák mě umlčí.,,Koukej!"řekne a vyhrne si bundu.Má namakaný břicho, dost pěkně.Ale zjevně mi ukazuje něco jinýho.Přes celý břicho má jakousi černou spirálu a kolem jakýsi znaky.,,Co to je?"nechápu.,,Naruto je Jinchuuriki, má v sobě démona."řekne Tenten.,,Kdysi zdemoloval skoro celou vesnici a půlku ninjů povraždil.Když se Naruto namíchne, může ho zastavit jen speciální jutsu, jinak je jeho ničivá síla obrovská."vysvětlí Kiba.Démon?O nějakých jsme se učili, ale ti přece neexistujou.,,Když jsem byl malý, všechny děti ode mě utíkaly a každý se mě bál.Ale já jsem nezalezl.Slíbil jsem si, že budu Hokage a dotáhnu to daleko!A i když se mě oni stranili, já jsem se o sobě snažil dát vědět.A teď mám spoustu přátel!"vyhrkl a ukázal kolem.To už u nás byli všichni.,,Naruto se ti snaží říct, že není ten démon, kterého má v sobě.Neovládá ho.Naruto je prostě Naruto a my ho máme rádi pro to, jaký je.Chápeš?Tak je to i s tebou.Tvoje povaha nezávisí na tom znamení.Jsi to pořád ty!"vysvětlí Sakura.Nikdy jsem neměla ráda tyhle skupinový terapie, ale oni mají pravdu.,,Děkuju..."špitnu.,,A navíc seš bezvadná učitelka, no ne, Hinato?"zakření se Kiba.Hinata zrudne a zavře oči.Všem docvakne co myslí a společně se zasmějem.,,A když už v tom máme jasno, půjdeš za náma?Něco ti ukážem."navrhla Tenten.Chvíli váhám, ale přikývnu.Ještě před měsícem bych je poslala do háje, ale teď zjišťuju, že jsou vážně fajn.A umí podržet.
A taky je s něma zábava!Už jsme asi hodinu na palouku, kde byli předtím.Ukazujou mi tu různý věci, teď mě třeba Tenten začala učit házet nože.Je v tom fakt dobrá, dokonce prý nejlepší, jak řekl Shino.Už si pamatuju i jejich jména.Poznávám, že mezitím co já jsem seděla nafučeně doma, kousek ode mě byla super parta, ze které jsem si já dělala legraci.Na stromě je pověšený jeden terč.Tenten vezme nůž a trefí se přesně doprostřed.Teda vezme kunai, jak jsem byla opravena.,,Teď ty."pobídne mě a podá mi druhý.,,Já jsem to ale nikdy nezkoušela..."kviknu v obavě, že se mi budou smát.,,Zkus to.Dívej se oběma očima a soustřeď se na cíl.Ale ne moc dlouho, jinak mineš.Prostě hoď."vysvětluje.,,Pozor, velká Ten prozrazuje svoje taktiky."pronese s úšklebkem Ino a všichni se zasmějí.Tenten zrudne a zatne pěsti.,,Nejsem žádná Ten!"křikne zlostně a odkudsi vytáhne železnou hvězdici jak kráva a hodí to po ní.Jelikož se to zabodne milimetr od její hlavy, sklapne a omluví se.Nedivím se jí, asi bych taky radši neprovokovala.,,Do toho."pobídne mě.Zadívám se na cíl, napřáhnu se a hodím.Trefím se na střed, ale nůž narazí bokem a nezabodne se.Místo toho dopadne pod strom, kde spí Shikamaru.Probudí se a nechápe, co se kolem děje.Všichni se rozesmějeme.,,Máš dobrou mušku, ale to je ti k ničemu, když se ti kunai nezabodne."informuje mě Tenten a začně znovu vysvětlovat.,,Tak fajn, ale...ať se Shikamaru radši pohne."prohlásím a všichni se začnou znovu smát, přičemž do něj Temari kopne a on se opravdu odplazí vedle.A já začnu znovu.

Yumiko's Diary 9

29. ledna 2009 v 13:26 | Rin-chan |  Deníček
Pod zámek s tím!
Tak jsem zase z nemocnice doma.Podařilo se jim vysvětlit mi, co to vlastně mám na rameni a já si na to začínám zvykat.Teda v rámci možností samozřejmě.Nesmím se naštvat a moc se namáhat, dokud se to nenaučím zvládat.Což asi nebude hned tak brzo.Zrovna se chystám za Olmou, mám na ni pár dotázků.Brody zas lítá někde venku se Speeďákem a Konočímsi, a určitě zase vymýšlej blbosti.Od mýho výstupu ve špitále se snažím držet se od něj dál, bojím se, že bych se neovládla.Vlastně se teď držím dál ode všech.Ne že bych se s nima předtím přímo muchlovala, ale teď pokud možno moc nevycházím.Jsem sice pitomá, ale nechci nikomu ublížit.Toho už jsem zvládla až až.Učešu se, vyjdu ven a zamknu.Když scházím ze schodů, jako na potvoru se mi připlete pod nohy sousedův kocour.Vykřiknu ve vysoké oktávě a předvedu přímo ukázkový let plavmo.Dopadnu úžasným placákem na podlahu mezipatra a na mě skočí i slovutný kocour, vážící alespoň šest kilo.Vypísknu a otočím se na záda, čímž ho překvapím a on seskočí dolů.,,Úchyláku!"zasyčím a sbírám se na nohy.,,Zdravíčko."ozve se v okně nademnou.Jak se leknu, ustoupím a vrazím hlavou do zdi.Konečně se podívám na osobu dřepící v okně.Je to Kakashi a - fanfáry - čte si.,,Co tu děláš?"vyjeknu.,,Co to provádíš?"oplatí otázkou.,,Upadla jsem."odvětím.,,Jdu ti připomenout trénink."řekne.,,Jo...teď jdu za Olm.....Tsunade."informuju ho.,,Vážně?Jdeš si promluvit o tom, co se stalo?"uhodne.Přikývnu.,,Půjdu s tebou, musím s ní taky mluvit.A navíc, tuhle značku už znám."řekne tajemně.Nechápu co tím sleduje, ale nic proti tomu nemám.
Když seskočíme (ano seskočíme, můj učitel se rozhodnul ničit veřejný majetek a vzal to po střechách), naberu znovu svou zdravou barvu místo dočasné zelenkavé a vstoupíme dovnitř.Před námi je někdo, koho už znám.,,Morfeus..."zašeptám a když kolem něj s Kakashim projdeme, vyměním si s ním vražedný pohled.,,Kdo?"našpicuje Kakashi uši ale pořád si čte.,,Nic."odvětím a hledím si svýho.Já sama bych dveře od kanclu nenašla, ale on je pochopitelně zná.Za chvíli už stojíme před nimi.Chci zaklepat, ale ještě mě zarazí.,,Teď se snaž zakrýt to záporné, co chováš k Tsunade nebo komukoliv jinému.Tohle je vážná věc, končí tu hry.Ber to vážně."řekne.Než se stačím zeptat co tím myslím, zaklepe a vstoupí dovnitř.
Když nás Olma....ehm...Tsunade uvidí, na čele se jí objeví menší vráska a odloží papíry, které četla.Celkově je tu docela bordel, dělá ta ženská vůbec něco?,,Tsunade-sama."kývne na ni Kakashi.Taky pozdravím.Ukáže, abychom se posadili, což taky uděláme.,,Co se děje?"zeptá se, ale je na ní víc než jasně vidět, že to ví.,,Chtěla bych se na něco zeptat..."začnu a kouknu po Kakashim, jestli to nevadí.Nevadilo.,,Ano?Poslouchám."řekne a složí ruce.,,Proč mě ten chlápek napadl?"začnu zostra.Očividně to ani jeden z nich nečekal.Tsunade se zamračí a Kakashi se na ni koukne, jako by něco čekal.On to ví!A chce, aby mi to řekla!Je to vidět.Nakonec začne.,,Jiraiya, já a on jsme kdysi byli tým."řekne.Jiraiya vím kdo je...tým?To je jako Speeďák, Sakura a Kakashi ne?Prostě parta.Dobře, to chápu.,,Orochimaru, jak se jmenuje unesl šedesát dětí, na kterých dělal pokusy.Vesnice to odhalila, objevila jeho úkryt a on musel utéct.Od té doby patří k nejnebezpečnějším a nejhledanějším zločincům třídy ,S´.Později jsme se my tři, celý náš tým stali legendárními Sanniny, třemi nejlepšími ninji.Z mé a Jiraiyovi strany hrozilo Orochimarovi velké nebezpečí a hrozí mu doteď, zvlášť když jsem Hokage.Ty máš dobré rodiče, máš velké předpoklady pro to stát se jednou z nejlepších.V určitém ohledu, i ty jsi teď jeho hrozba."odmlčí se.Snažím se poskládat si to ve srozumitelnej celek.,,Já?Proč já?Vždyť sem lama."ujede mi.Hned bych se pleštila.,,Zatím moc neumíš to je pravda, ale výcvik by mohl vše změnit."vyvede mě z omylu.,,Říkala jsi, že mám dobré rodiče.Kdo je můj táta?"zeptám se.Periferním viděním postřehnu, že Kakashi neobyčejně zbystřil.Teď si s Tsunade vyměnili podivné výrazy.Kakashi jako by ji pobízel, ona jako by mu naznačovala že chce mlčet.Nakonec promluvila.,,Tvůj otec byl jeden z elitních ninjů u ANBU.Zemřel před osmi lety na jedné z těžkých misí."vypotí.Teď jsem spokojená.Sice jsem pocítila jakési zklamání, že je můj táta mrtvý, ale aspoň vím, co dělal.Kakashi se na ni zamračí a ona se zatváří jaksi provinile, ale nemá proč.Jsem ráda, že mi to řekla.,,A teď k té pečeti."začne Kakashi, když ukončí svůj mrazivý pohled na mou matku.,,Můžu ji zablokovat, aby se neaktivovala tak snadno.Jako u Sasukeho..."navrhne.Zase to jméno.Sasuke...kdo to je?,,Výborně, proveďt to!"souhlasí Tsunade čímž mi přeruší tok myšlenek.Kakashi se zvedne.,,Ale já ještě nevím všechno!"vypísknu.,,Co potřebuješ, to víš.Zbytek příště.Teď pojď se mnou."řekne hlasem, který si nepřipouští námitky.Tsunade ho podpoří, takže vstanu a nechám se poslušně odvést.
Zavedl mě někam do podzemí, nevím ani kde to bylo, ale byla tu tma.Zřejmě nějakej sklep.,,Tady se posaď."ukázal a já se poslušně složím na bobek doprostřed kruhu.,,Vysleč si tričko."řekne naprosto klidně a já málem vyletím z kůže.Tak proto ta tma, prasák jeden.Vyskočím a akčně mu vrazím facku.Zůstane na mě nechápavě hledět.,,Žádný prasárny nebudou!"vykřiknu a mu to docvakne.,,Jestli chceš, můžu ti to naplácat na oblečení."usměje se a ukáže na misku s červenou barvou.,,Jde to?"zeptám se.,,Ne."odvětí.Vzdychnu.,,A musím i podprsenku?"zeptám se sklíčeně.,,Ne to není potřeba.Ale jestli se budeš cítit líp."zasměje se.Ani nápad.Ještě zaváhám, ale konečně se odhodlám.Nesmím to brát jako že se svlíkám před cizím chlapem.Je to vlastně přirozený, to jen lidi z toho udělali vědu.Chytnu si kraj trička, otočím se k němu zády a převlíknu si ho přes hlavu.Znovu, pořád zády k němu se posadím do kruhu.Nakreslí kolem dva kruhy v sobě a okolo zapíchne do země pár nožů.,,Teď seď ani se nehni."poručí a přijde ke mě.Začne mi na kůži červenou barvou vykreslovat jakési symboly, napřed dokola kolem znamení.Pak z jednoho udělá řadu po mých zádech až dolů.U země ale nekončí, když se lehce ohlídnu vidím, že jede po zemi dál až kousek za okraj kruhu.Celé to trvalo asi deset minut.Vrátí se ke mě a začne novou řadu.,,Na co to je?"zeptám se po chvíli.,,Tyhle symboly sou potřebné k uzamčení."řekne a pokračuje.To toho vím.Teď jede po páteři, tam mě to dycky lechtá.Je to neobyčejně příjemný, blaženě zavřu oči a trochu se začervenám, když se jeho prst ocitne až skoro úplně dole.Hned ale jeden dál.Skoro toho lituju =D.Zase se uvolním.,,Yumi!Říkal jsem nehýbat se!"vyjede trochu dotčeně.,,Já jsem se nepohla!"oponuju.,,O kousíček, ale ano.Musí to být kompletní!"hudruje a já se podle jeho pokynů pošupuju jak debílek.Pořád není spokojenej.Já tady bejt nemusim."nafouknu se a vstanu.Vlasy na hlavě mu vstanou, on zbledne a v tu chvíli vypadá jako důchodce, kterýho odpojili od přístrojů.Nedivím se mu, skoro hodinová piplačka je někde....,,Cos to..?!"vyjekne.,,Já jsem se nepohnula!"křiknu.Posadí mě zpátky a pošoupne tak jak mám sedět.,,Jestli se ještě pohneš, tak tě k té zemi přišpendlím!"pohrozí a znovu se dá do práce tam, kde přestal.Sedím, nehýbu se a občas něco provokativně prohodím.,,Teď půjdu dopředu."řekne, když skončí s mými zády.Obejde mě a začně dělat znamení z boku.Začervenám se.Která dívka by se cítila dobře jen v podprdě před cizím chlapem že jo.I když za podprdu se stydět nemusím, jedna z mejch nejlepších =D.Znovu přejde z boku na zem a jede až za kruh.Teď přejde dopředu a já cítím, že se začínám pěkně červenat.Chová se ale jako profík.Když se dostane prstem na můj hrudník, bez mrknutí oka jeden dál.,,Už jsi to někdy dělal?"zeptám se jen abych prolomila ticho.,,Ano.Jednomu z mých studentů."odpoví.To zí zajímavě: už jsi to někdy dělal?Ano, jednomu z mých studentů =D sice to nebylo myšleno takhle, ale já si to uvědomím a mám co dělat, abych nevyprskla smíchy =D.,,Sasukemu?"zeptám se jen tak z hecu.Trochu se zarazí.,,Co o něm víš?"zeptá se.,,Nic.Jen o něm mluvil Oro-oro a taky ty s Olmou v kanceláři, jen mě zajímalo kdo to je.Chováte se, jako by byl mrtvý."řeknu.Chvíli přemýšlí a překládá si větu z mý řeči do svý.Povede se.,,Dá se říct, že je."odvětí.,,A co se mu stalo?"zeptám se čile.,,Nejsi nějak moc zvědavá?"zasměje se a pokračuje v práci.Jsem, jako každá holka.Ale poznám, že se o tom nechce bavit a ztichnu.
Po dvou hodinách mám konečně úspěšně počmáraný celý tělo.Docela cool kérka, škoda že nevydrží.I po zemi kolem mě je kruh čmáranic a všechno to halí tma.,,Teď přejdeme k věci.Připrav se, musíš držet a nesmíš uhnout."řekne a přiloží mi dlaň na rameno.,,Bude to bolet?"zeptám se.,,Jo a hodně."řekne s klidem.,,Tak to prrr!"vykřiknu a vyskočím.Znovu zbledne a začne si pomalu rvát vlasy.,,Za co?!"křikne a buší do sloupu.Uvědomím si, co jsem opět provedla a nervózně se usměju.,,Jejda, sorač..."pípnu stále s úsměvem a nahodím nevinnej výraz.,,Sedni!"zasyčí jak na psa.Jelikož vcelku zbrunátněl a jde z něj respekt, poslechnu ho a usadím se zpět na místo.Znovu mě pošoupne tak, jak mám sedět.,,Jestli se ještě hneš, tak už téhle techniky nebude třeba.Roztrhnu tě jako hada!"zasyčí pomalu strašlivěji než Oro-oro.Zajímavý, vypadal na nevytočitelnýho kliďase, to se mi zas něco zadařilo.,,Neřekl jsi že to bude bolestivý."oženu se.,,A co jsi čekala?Teď se vážně nepohni, nebo jestli to budu muset dělat znovu, to teprve poznáš bolest."pohrozí a znovu přiloží svoji ruku na moje rameno.,,Počkat!"zarazím ho znovu.,,Co ještě?"podiví se.,,Nejde to nějak...bezbolestně?"zeptám se.,,To se tolik bojíš bolesti?"ušklíbne se.,,Ani ne bolesti jako jejím následkům."řeknu.,,Toho se bát nemusíš.Začínám."oznámí a já zavřu oči.Znovu cosi udělá rukama a vrátí ruku zase zpátky.,,Fuuja Houjin!"křikne a mě projede tělem krutě ostrá bolest.Ale co, kdyby jen projela, ale drží se.Znovu cítím v žilách jehly, tentokrát ve všech.Jako by byly moc těsné na to, co v nich proudí.Symboly na podlaze se začaly vlnit jako hadi a posunovat se ke mě.I ty na mém těle, jely nahoru k tomu znamení.Uvědomím si, že křičím, ale vůbec se si nedivím.Nikdy mě ještě nic tak odporně nebolelo.Konečně, po hodně dlouhých deseti vteřinách ruku oddělá a bolest se zmírní.Hned se chytím za rameno, jako by mi to snad mělo pomoct a prudce oddychuju.,,Co to bylo?"vyrazím trochu namáhavě, ale on neodpoví.,,Zámek je tak silný, jak tvá vůle.Dokud se budeš snažit, pomůže ti s kontrolou pečeti a budeš ji moci lépe ovládat.Ale pamatuj, jakmile se vzdáš, pečeť se znovu otevře."řekne jen.Poslouchám ho jen na půl, klíží se mi oči.Je to všechno jako ve snu.Náhle mě píchne v hlavě a já padám....

Yumiko's Diary 8

29. ledna 2009 v 13:25 | Rin-chan |  Deníček
Omlouvám se
Konečně znovu vnímám, cítím se líp.Zatím ale nic moc, jen změť hlasů a kolem mě někdo chodí.Nevidím to, ale tak nějak to tuším.Měla jsem podivné sny, jako by plné nenávisti, bolesti a křiku.Cítím, že mám teplotu a znovu upadám do horečného bezvědomí....
Když mě znovu přepadne probuzení, svítí slunce a odporně mě píchne do očí.Teď se cítím ztuhlá, rameno pořád pobolívá, ale už se to dá vydržet.Otevřu oči a rozhlídnu se.Ležím v bíle povlečené posteli, pokoj je vymalován taky bíle a prosvítá sem slunce.Cítím se neobyčejně zhuleně a jako by po dvoudenní pařbě.Nikdo tu není.Vybaví se mi vzpomínka na včerejší noc a hned se podívám na rameno.Uvidím to černé znamení a zamračím se.Co to vlastně je?A na co?Rozhlídnu se a uvědomím si, že mě to tady nebaví.Chci vstát, když uslyším za dveřma hovor.Někdo jde sem, pomyslím si a mám pravdu.Otevřou se dveře a v nich se objeví obří kozy.Málem vyprsknu, ale ovládám se.Když mě osoba uvidí, usměje se a očividně i velmi oddychne.,,Yumiko!Ty ses vzbudila, to je skvělé!"prohlásí.Asi je mi vážně už líp, jelikož se pochopitelně pekelně namíchnu.Chci ji za to pěkně zpražit, ale náhle mě píchne v paži.Chytím se za ni a zatnu zuby.Dvě sestřičky, které stojí za ní se leknou a bojácně ustoupí ke dveřím.Co jako dělaj pipenky?Vypadám na někoho kdo má mor nebo vzteklinu?Kdybych na ně teď vycenila zuby, jestlipak by omdlely?Doufám že jo, přála bych jim to.,,Ale no tak, žádné nebezpečí už nehrozí!"okřikne je Olma....jo Olma!Tak jí budu říkat - firma pracující s mlíkem, ty dudy by tomu odpovídaly.,,Už?"zdůrazním jedno z jejích slov.Odkdy jsem sakra takhle důkladná?!,,Ano.S tvým zraněním byly jisté...komplikace."odmlčí se.Čekám co z ní vypadne, ale očividně potřebuje nakopnout.,,Komplikace?"zeptám se znovu a připadám si jak debil, jelikož tu papouškuju jak batole.Asi ráda napíná, jelikož napřed poslala sestry pryč a potom pečlivě zavřela dveře.Až teď, když se místnost vyprázdnila jsem si všimla, že je tu i Sakura.Účastně přišla blíž ke mě a podivným pohledem se zadívala na moji novou kérku.Jako by nešťastně.Vypadá to, jako by to už znala....má to taky?V rychlosti jí obhlídnu paže, ale nic nenajdu.,,Ano, komplikace."řekne Olma což nás obě vytrhne z přemýšlení.,,Ta značka co máš na krku není jen tak nějaká malůvka.Je to prokletá pečeť."informuje mě, jako by mi to snad mělo něco říct.Hraje si na mafii?Jestli jo, moc jí to nejde.,,Bezva, mám se radovat?"zase jsem hubatá, klidně bych si praštila, ale jsem na to moc líná.,,Můžeš, ale nemáš proč."zasáhne Sakura a přijde blíž.,,Je to značka, která ovládá a dokáže až nechutně znásobit tvou chakru."řekne.,,A to je špatně?"zeptám se jak blbeček a hned si vzpomenu na moji postiženou ruku.Ou, kdyby toho bylo víc, jsem invalida.,,To je hodně špatně.Asi před..."odkašle si.Slove se ujme Olma.,,Už tu ležíš čtyři dny."oznámí a kdybych neležela, spadnu na prdel.Takhle aspoň vyvalím oči a otevřu klapačku.Tohle je fakt úchylný!Jsem tu kdoví jak dlouho a z toho jsem byla při vědomí jenom týden?Hustý.A tragický.To i Brody to tu zná líp.,,Když tě Kakashi přinesl, byla noc a ty jsi měla horečky přes čtyřicet dva.Chtěli jsme tě uložit, ale ty jsi se vzbudila a napadla jsi nás.S tou značkou máš ohromnou sílu a pokud se aktivuje je to zlé.Zranila jsi několik ninjů a zdemolovala půl nemocnice, než se nám podařilo zneškodnit tě.Je zázrak, že vůbec žiješ, to se povede málokomu."vykládá a já jsem čím dál udivenější.Čím se mě to tu snaží nakrmit?Nic z toho si nepamatuju.Rozvede mi to podrobněji.Nevěřím jí ani slovo.Vyskočím z postele a jdu ke dveřím aniž bych se ptala.Trochu se zapotácím, ale hned zas naberu rovnováhu.Vyjdu ven a jdu chodbou pořá dál a dál kolem schodů.Všichni po mě koukaj, ale mě je to srdečně někde.Náhle uvidím spoustu lidí a kamení.Chodba končí a já vidím ven.S hrůzou si uvědomím, že skoro celé jižní křídlo je rozbořené.
,,To jsem udělala já?"zašeptám ohromeně na Sakuru, která stojí za mnou.Nevím jak to vím, ale vím že tam je.,,Jo."odpoví tiše, ale mě to zaduní hlavou jak bouřka.Nemůžu si srovnat myšlenky a v hlavě mi to hučí jak pod splavem.Nevěřím tomu, ale něco mi říká, že bych měla.Musela jsem mít páru jak lokomotiva, a při tom mě napadne jiná věc.,,A jak se vám podařilo mě...uklidnit?"zeptám se prázdně a skoro se ani nevnímám.Před očima mám jen tu spoušť, vnímám hnusný detaily.Prach.Potrhaná záclona ve větru.Zpěv ptáků.,,To Kakashi-sensei.Povedlo se mu přiblížit.Jako jedinému."řekne a mě se znovu udělá zle.Jako jedinému?A co ti ostatní, provedla jsem jim něco?,,A jsou všichni v pořádku?"zeptám se, ale nechci slyšet odpověď.Sakura to zjevně ví a mlčí.,,Kakashi-sensei je už v pořádku, je na pokoji číslo pět."řekne.Pokouší se o mě mdloba.,,Už?Pokoj pět?Co se mu stalo?"mumlám a musím se opřít o zeď.Sakura zase neodpoví, začínám být hodně, hodně nervózní.Chytá mě rapl.,,Tak řekneš mi to?!"zakřičím vztekle když mlčí.Těžce mě zabolí v rameni.Štve mě, že mi nikdo nic nechce říct, dívají se na mě jak na zrůdu.Otočím se a praštím pěstí do zdi.K mému úžasu se rozpadne.Všichni se vyděšeně otočí, i Sakuře se v očích zračí zděšení.Přestávám se ovládat, chci jí ublížit.Chci ulížit všem!Nesnáším to tady!Nesnáším ty lidi!Pak se jí podívám znovu, tentokrát hlouběji do očí.Uvdím sebe.Obličej mám posetý černými skvrnami a oči mi rudě žhnou.Leknu se, tohle nejsem já.Znovu mě zapíchá v rameni, žílama jako by mi proudily jehly.Zakřičím a svezu se na kolena.Chytím se za hlavu a koukám do země.Snažím se uklidnit, a kupodivu se mi to daří.Hned se cítím líp.V klidu se vydýchávám a zjišťuju, že jsem zpocená jak myš.Bolí mě hlava.Ustrašeně se rozhlídnu, všichni utíkají, jenom Sakura ke mě přiskočí a chytí mě za ramena.,,Dýchej, dýchej to bude dobrý!"řekne a pomáhá mi zvednout se.Taky se chci postavit.Jak se ale narovnám, zatočí se mi hlava a pak už vidím znovu tmu...
Otevřu oči, dneska už podruhé.Vedle mě sedí Sakura.Když se probudím, hned ožije.,,Spala jsi sotva dvě hodiny, to je moc dobré."oznámí.I mě to tak přijde.Oproti těm čtyřem dnům aspoň jo.,,Cítím se jako použitý plivátko..."oznámím šeptem když zaregistruju, že jsem celá spocená.Rozesměje se.,,Mám hlad."oznámím neomaleně.Sakura přikývne a vstane.,,Něco ti přinesu, zatím buď tady."přikáže.Přikývnu.Kam bych já, takový svatý dítko chodila?Sotva se ale zavřou dveře, jako obyčejně mě něco napadne.A průjem to nebude.,,Kde říkala, že to leží Kakashi..na pětce?"zamumlám.Chtěla bych mu poděkovat.Myslím, že mě ale nebude chtít vidět.Ani nevím, co jsem mu udělala, ale nic malýho to nebude když tu leží.Zachránil mi život a já jsem s ním takhle zametla.Celej život si můžete dělat srandu že jste bestie a snažit se tak chovat, ale když to přijde, jako doopravdy, je z vás ta největší potvora a vám se to může stokrát nelíbit.Přesto mě ale něco donutí vstát.Přes tříčtvrťáky a tričko si přehodím župan a už si to capkám pryč.Opatrně pootevřu dveře a rozhlídnu se.Tu nikdo, tam nic.Fajn, to půjde.Vyjdu ven a juknu na číslo pokoje kde ležím.Třináctka, napravo je čtrnáct, takže Kakashi bude doleva, směrem ke zničenému křídlu.Nasucho polknu.Opatrně vylezu a jako pravej pídítel se plížím chodbou.Konečně je to tady, dveře číslo pět.Sáhnu na kliku, ale v poslední chvíli si to rozmyslím.Napřed zdrhnu uprostřed noci, pak se málem nechám zabít, švihnu sebou jak nějaká trapka, rozflákám půl špitálu a zmrzačím ho....toho není zas tak málo.Nejdu tam!A nebo jo.Ne.I když....ne!Rozhodnu se radikálně a zase ruku stáhnu.Otočím se a hodlám hrdě odkráčet se svou modrou vážkou, ale není mi to dopřáno.,,Nechceš jít spíš dál něž se tam motat jak vítr v bedně?"ozve se zevnitř.Ztuhnu a zblednu.Bylo to na mě?Nemoh mě vidět, dveře nemaj okýnko!Chvilku čekám, nic se neozve.Třeba se mi to jen zdálo.Nebo ne?Ááááá nevím co dřív!No co, i kdyby, za pokus nic nedám.Znovu se otočím ke dveřím, stisknu kliku a vstoupím.
Sedí v posteli a - jak hrozně, hrozně, hrozně nečekané - čte.Když vstoupím, podívá se na mě a knihu odloží.Žaludek mi vyjel do krku a srdce do tepláků.Vůbec nevím, co mám říct, takže zakuňkám cosi na pozdrav a sklopím oči.,,Pojď dál."vyzve mě a kupodivu nevypadá nijak naštvaně.Poslechnu ho, zavřu dveře a přistoupím blíž.Polknu a násilím se dokopu ke konverzaci.,,Chtěla jsem se omluvit a..."začnu ale ten nezdvořák mě přeruší.,,Za co?"zeptá se zaostale.Jak to mám sakra podat?,,Zachránil jsi mi život a já jsem..."chci mluvit.Ale bohužel, dneska nemám dobrej den.,,Co jsi?Stalo se něco?"nechápe.Asi budu vraždit.Hraje si na blbečka a já teď nevím jak to ze sebe vyždímat.Kouknu se mu na ruku, kterou má obvázanou a zasádrovanou a na hlavu, kde má čerstvý šrám.,,Nechtěla jsem ti to udělat.Nevěděla jsem o tom...zachránil jsi mi život, děkuju..."sypu ze sebe trochu chvějícím se hlasem a začínám natahovat moldánky.Páni, co já jsem za měkotu.Navíc se nikdy neomlouvám.Lidi se mění.Člověk by čekal, že bude vážnej, ale on mě neuvěřitelně utřel.A to tak že ani drobek nenechal.,,Odkdy si tykáme?"zeptá se s úsměvem.V tu chvíli sebou praštím o zem a vůbec nedbám na bolest.To si dělá vtipec ne?,,Já? Tobě?Odjakživa.Opačně to už je tvoje věc.Jestli mi chceš vykat, bránit ti nebudu."vrátím mu to.Sem fracek drzej nevychovanej a zasloužila bych minimálně kick.On se ale kupodivu začne smát.,,Máš pěkně prořízlou pusu."řekne a já cítím, že pookřívám.Podívám se na něho a očekávám, co z něj vypadne.,,Nemusíš se omlouvat, nemůžeš za to.To Orochimaru."řekne.Nevím kdo to je, možná ten chlápek, ale nebudu se omezeně ptát.Už teď musím vypadat vtipně.,,Neměla jsem chodit ven..začnu.,,Nemohlas to vědět."přeruší mě.Nedám se tak snadno.,,Všechno jsem tu zdemolovala...",,Nene, ty ne.Aspoň ne přímo."přerušuje mě a já si začínám připadat jak ve cvokhausu.Nebudu se tu s ním hádat.Uslyším kroky a proberu se.,,Sakura...musím jít!"křiknu a otočím se.,,Yumi!"zarazí mě.,,Ano?"už spěchám.,,Sakura ti na 99% řekne že za tři dny půjdeš domů.Dáš si dva dny pauzu a pak si dáme trénink.Na sedm.A teď jdi."nakáže a znovu sáhne po knize.Nepřipouští si žádný námitky.A já ani žádný nemám.Rychle vypadnu, aby mě Sakura nepřistihla mimo pokoj.

Yumiko's Diary 7

29. ledna 2009 v 13:24 | Rin-chan |  Deníček
Mezi nimi
Když otevřu oči, uvidím jak se rozplývá dým a kouř z výbuchu ale...už nestojím před ním.Ohromeně poznávám, že jsem na nějaké větvi vysokého stromu a chlapa i dým pozoruji zvrchu.Pořád mě někdo drží za pas, jinak bych už asi spadla.Otočím se a okamžitě člověka poznám.,,Kakashi?"vykřiknu překvapeně.,,Kam jsi šla sama v noci?"zeptal se, ale mě bylo jasný že to ví.Neodpověděla jsem, že za Brodym.,,To vy jste mě odnesl?"zeptám se hloupě a samozřejmě mám na mysli ten atentát na mou osobu před chvilkou.,,Ano."odpoví krátce.,,Už zase ty."promluví chlap dole a ani se nehne.,,Pořád se pleteš do čeho nemáš.Jednou na to šeredně doplatíš, Kakashi."pokračuje pomalu.Ptal se ho někdo na jeho názor, slizák jeden?,,To je možné, ale myslím že z nás dvou jsi to ty kdo tu nemá co dělat."odpoví zamračeně.Pak mě přišoupne až ke kmeni, kde mě pustí.,,Zůstaň tady, drž se a ani se nehni."přikáže a já ho poslechnu.Větev je docela silná, takže taková lata že bych spadla snad nejsem.,,Chceš se mnou bojovat?Nechtěj mě pobavit."zasyčí chlap.Kakashi neodpoví.Zvedne jednu ruku a chytí s ní tu stranu šátku, kterou má danou přes levé oko.Zvedne ji.Co to je?Jedno z jeho očí je červené a jsou v něm nějaké černé kapičky....přes celé oko se mu táhne ošklivá jizva, je snad zraněný?Začne cosi dělat s rukama, nějak je spojuje, prsty proplýtá a já nevím co....no radši se neptám co to je, jelikož je mi zima a mám docela solidně v kalhotkách, který jsou dnes mimochodem velmi veselé, protože na nich zevluje Hello Kitty.Vůbec nevím, o co tu jde, ale řekla bych, že jestli se ke mě dostane ten chlápek, může to být dost zlý.Toto jsem vypozorovala, a víc mi má blonďatost už bohužel nedovoluje.Nikdy jsem nic takovýho neviděla a upřímně řečeno mě to vcelku dostane.Z Kakashiho ruky náhle vytryskne proud modrých blesků, formujících se do tvaru koule.Šlehá to všude kolem a i když od toho stojím aspoň metr, cítím tu sílu, se kterou to bičuje vzduch.Docela dost to září a rázem je kolem nás světlo jako ve dne.Co to je?Jak to udělal?,,Zase?Znáš ty vůbec jinou techniku, Kakashi?"zasměje se chlápek.Náhle se něco stane, já bych si toho vlastně ani nevšimla, ale můj učitel má zřejmě lepší oči.Ze tmy za námi se vynoří obrovskej had, a to tak že hodně obrovskej.Je velkej jak autobus a tou svojí hnusnou tlamou se rozmáchne po mém ochránci.Jenže ten pohotově zareaguje, otočí se a blesky mu vrazí rovnou do tlamy.Znovu se ozve menší rána, zavřu oči a zacloním si je rukou.Pořád se držím jak klíště, nerada bych spadla.Mám ale pocit, že když je u mě, tak i kdybych slítla, nic se mi nestane.Zvláštní...
Když se znovu rozhlídnu, had je v trapu a Kakashi stojí na zemi.Ti dva se na sebe vcelku nepříjemně dívají, a hádala bych, že už se znají.,,Sasuke říkal, že jsi k ničemu.Vlastně je rád, že už nejsi jeho sensei."dobírá si ho Jackson.Zřejmě si zapomněl roušku přes hubu, protože by ji měl držet.Nikdo na ty jeho hemzy není zvědavej.A kdo to vůbec má být ten chlápek, o kterým mluví?Jeho sensei....myslí tím Kakashiho?Učil někdy někoho takovýho?Budu se muset informovat.A taky co se s ním stalo.Kakashi neodpovídá a dělá dobře.Přece se nebude ponižovat rozmluvou s tímhle pahýlkem po plastikách.Po tom, co udělal s těma bleskama mám dojem, že tahle věc nic lepšího nevymyslí a Kakashi to s ním rychle skoncuje, to se ale pletu.Teď teprve má přijít chvíle, kdy se dozvím, co tu vlastně dělají a co mě měl Kakashi naučit.Jestli se odtud teda dostanu.
Ze země pod chlápkem se náhle vynoří ruka, která ho chytne za kotník a strhne pod zem, ten se ale náhle rozbuchne a na jeho místě nikdo nestojí.Trochu z toho nechápu, ale včera jsem přece hodněkrát spadla tak...můžu mít otřes mozku a halucinace.Ten chlap nezmizel, určo stačil uhnout.Ze země vyrazí nějaké kořeny nebo co to je a jdou po Kakashim.Ten docela dovedně uskakuje.Když skočí k jednomu ze stromů, jeho protivník se vyoří z kmene a ožene se po něm čímsi, co bych v šeru odhadovala na meč.Dovedně se zohne, opře se rukama o zem, nohama kopne do pedofila a odrazí se dál.Zase dovedně dopadne do dřepu a čeká, co hnusák udělá.Ten na sebe nenechá dlouho čekat.Spodní část těla se mu jakoby protáhne...jako by to...byl hadí ocas nebo co.A pořád se vytahuje a vytahuje.A míří na Kakashiho.Doširoka otevře pusu a z ní mu znovu vyrazí meč.Jak nechutný, já bych se asi poblila mít něco takovýho v krku.Ten chlap je mi čím dál odpornější, je nechutnej a vůbec nechápu co a jak provádí, ale radši to ani nechci chápat.Zapomínám na svou otrávenost a krutě fandím Kakashimu, protože tuším, že tohle je špatné hlavně pro mě.A taky kvůli mě.Že já kráva jsem sem lezla, ale jak jsem to mohla vědět?Chce mu tím něco udělat, ale Kakashi se i teď vyhne.Vyskočí nahoru, dopadne za něj a do hadího ocasu hodí několik zvláštních nožů.Odkudsi ze tmy se ale vynoří několik hadů, ovinou jeho tělo a úplně ho tak odzbrojí.Když se pokusí vyvlíknout, stáhne se hadí klubko ještě víc.Chlap si sáhne do krku a meč si vytáhne tak, aby ho držel v ruce.Nemám daleko k blití, ale to je teď vedlejší.Jeho pozornost se obrátila na mě.Trochu se leknu, ale z větve se hnout nemůžu, je to vysoko.Pořád na hadím ocasu se začne vyzdvihovat ke mě s mečem v ruce a mě je úplně jasný, co chce udělat.,,Ne!"vykřiknu a snažím se něco vymyslet.Ale asi toho moc nevzmůžu.Tohle vidět nemusím, i když asi budu muset.Zavřu oči a zakryju si rukama hlavu.Už je u mě.
Znovu mě někdo drapne za pas, dojde mi kdo to asi bude.Rychle mu ovinu ruce kolem krku a přitisknu k němu obličej.Nerada to přiznávám, ale vážně se bojím.Jeho vesta zvláštně voní.Docela pěkně, uklidňuje mě to.Cítím se bezpečnější.Znovu vyskočí a přistaneme na dalším stromě, kde mě znovu pustí.Osoba, kterou doteď drží hadi se promění v kus dřeva.Začínám si zvykat, že tu ničemu nerozumím.,,Já se bojím...."zašeptám trochu plačtivě ale tak, aby to slyšel jen on.,,Neboj, přísahám že se odtud dostaneš živá."odpoví mi a povzbudivě se na mě usměje.Hodně mi to pomohlo.,,Tak co Kakashi, budeš bojovat nebo tu holku poponášet po stromech?!"křikne na nás ten chlap.Kakashi se znovu zamračí a otočí se.,,Zapni si ten kabát Yumi, je zima."promluví ke mě aniž by se otočil.I když nechápu, co tím sleduje, slepě ho poslechnu.Prsty se mi tak klepou, že to jen stěží dokážu, ale nakonec se mi to jakžtakž podaří.Jeho ruce se začnou znovu pohybovat, všimnu si toho i když je zády.,,Suiton: Suishoua!"křikne.Poznám, že je dobře, že jsem se zapla.Vzduch se výrazně ochladí a já ve vzduchu ucítím vodu.A už ji taky vidím.I když jsme v lese, odkudsi se přivalí mohutná vodní vlna a převalí se přes vetřelce, který pořád zevloval dole.Kakashi pohotově seskočí dolů a zůstane stát na vodě.Ani nemám čas to obdivovat, klepou se mi kolena.I když jsem na větvi, sjedu na kolena a jednou rukou se opřu o kmen.Musím vypadat jak vyděšený kůzle a taky si tak připadám.Jednu ruku přiloží na vodu a znovu cosi zamumlá.Hladina začne mrznout a mrznout a za chvíli je podemnou obrovská krychle vody.Jenom doufám, že ten prevít zůstal dole a že teď už půjdeme odtud, docela se těším domů.Kakashi se postavil, pořád ke mě byl zády a zadíval se kamsi do tmy.Zhluboka vydechnul.,,Musíme odtud, dlouho ho to asi neudrží."promluví ke mě.Chci souhlasit, ale není mi to dopřáno.Jelikož klečím, nestačím uhnout, když mě někdo zezadu popadne za ramena.Než stihnu cokoliv udělat, cítím něco hnusného.Zezadu se mi kdosi zahryznul do krku.Cítím, jak jeho zuby pronikají mou kůží a jako by z nich něco proudilo, ne hmotného, ale jako by cosi....neumím to popsat.Zaječím a Kakashi se otočí.Rychle vytáhne novej nůž a hodí ho po vetřelci.Ten mezitím ale stihne zmizet.A to úplně.
,,Yumiko!"vykřikne a vyskočí ke mě.Jsem tak soustředěná na své zranění, že se ani nenaštvu když uslyším své celé jméno.Chytím se za rameno a už cítím, jak se mi cosi rozlévá do žil.Nejvíc mě bolí krční tepna, jako by jí místo krve proudily jehly, pak do zbytku trupu.Brutálně to bolí.Naprosto nevázaně naříkám a je mi to jedno.Zhroutím se úplně a na kolena, jednou rukou pořád drtím kmen a druhou si svírám krk.Zatraceně hnusně to bolí.,,Au!Sakra!Sakra co to je?!"křičím a z očí se mi řinou slzy.Kakashi už je u mě a znovu mě bere za ramena.,,Ukaž mi to!"vykřikne trochu netrpělivě a i přes moje protesty mi sundá ruku z ramene.Když vidím jak se tváří, podívám se taky.Uvidím tři černé kapky točící se do kolečka.Co to má být?,,Prokletá pečeť..."zašeptá překvapeně.Chci se zeptat, co to je, ale nová vlna bolesti mi v tom zabrání.Znovu vykřiknu a chytím si rameno.Ať už to má bejt cokoliv doufám, že to brzo zmizne, pekelně to bolí.Málem se zhroutím dolů z větve, ale on mě pevně drží.,,Musíš vydržet!Pokus se zůstat vzhůru!"hustí do mě a už mě zase bere do náruče.,,Bolí to!Hrozně to bolí!"stěžuju si a křečovitě se chytím jeho vesty.Mačkám ji v rukou a cítím, že začínám mít teplotu.,,Já vím, ale nesmíš usnout!"řekne a to už se mnou běží zpátky.Znovu mi projede tělem vlna bolesti.V hlavě se mi ozvou jeho slova:,,Nesmíš usnout..."ale to nejde.Zavírám oči, ještě cítím, jak se mě snaží probudit, ale bezúspěšně.Něco tady voní a mě se chce spát.Když usnu, už to nebude bolet.Poslechnu se a i přes Kakashiho snahu zavřu oči....

Yumiko's Diary 6

29. ledna 2009 v 13:23 | Rin-chan |  Deníček
Noční návštěva
Páni, jak já lituju, že jsem tu holku nepotkala u nás!Málokdo má takovej odpich.Učí se neuvěřitelně rychle.Už tu spolu blbnem skoro dvě hodiny a pořád nás to ne a ne omrzet.Je hodně zvláštní člověk.Je stydlivá a nesmělá, ale když začne hrát hudba jako by se odvázala.Prostě je úplně jiný člověk když tancuje.Zajímavé.Zrovna jí ukazuju jednu z otoček, když se rozrazí dveře a dovnitř vpadne Brody.,,Hipec?Páni, skvělý!"výskne nadšeně a zabouchne.Hinata zase zčervená a do pusy si nacpe onen pověstný prst.,,Můžu se přidat?"nadchne se má mladší polovička.(BTW jen pro pořádek my nejsme skuteční sourozenci, jen to tvrdíme.Brody nemá ani jednoho z rodičů, umřeli při letecké havárii.) ,,Můžeš!Aspoň nám předvedeš, jak se to dělá.Tohle je Hinata, Hinato, tohle je můj mladší bráška Brody."představím je.,,Brody tancuje se mnou, je vážně dobrej."dodám rychle když vidím, jak znejistěla.On se sice věnuje víc brake-dance, ale když tyhle dvě věci zkombinuje je fakt machr.Znovu zapnu rádio.,,Teď se dívej."usměju se na Hinatu a Brody začne.Napřed něčím jednoduchým, ale za chvíli tu už křečkuje po rukách, poskakuje, kroutí se jak žížala a do toho se hýbe do hudby.Spokojeně pozoruju, že to Hinatu upoutalo.Vlastně mě taky, takhle jsme se seznámili.Byla jsem na jednou nedůležitým utkání co si zorganizovaly samy děcka v tělocvičně.Dostala jsem se do finále, Brody jel za druhou stranu.Když sem tohle dítě viděla ani sem nevěřila vlastním očím.Strčil do kapsy mnohem větší a starší machry.A přitom si to jaksi užíval.Ostatní jsou napjatý, maj divný ksichty, ale Brody se smál na všechny a vyloženě si to vychutnával.Začali jsme se spolu bavit a tak jsme se sblížili, že se titulujem jako sourozenci.Když tancuju a mu se něco nezdá, nechám si to od něj zkomentovat, i když od ostatních to nesnesu.Prostě a jednoduše: tohle je zatím jediná osoba v mým životě, kterou mám doopravdy ráda a pro kterou bych dala i život.Ale zpět do reality.Když skončí, Hinata mu nadšeně zatleská.Pak se vrátíme ke společné činnosti a všichni tři blbnem naprosto nevázaně na to, co zrovna hraje.A je to zábava.
,,Očividně se dobře bavíte."ozvalo se od okna.Všichni hned přestali a otočili jsme se na návštěvníka.,,Kakashi-sensei?"nechápu.,,Co tady děláte?",,Doufám, že jsi odpočinutá, poněvadž zítra máme trénink.Na sedm."informuje mě.To mě tak ohromí, že si ani nevšimnu, že Hinata zase zmizela.Radši.,,Sedm?Před..."juknu na hodiny.,,Pěti hodinama jsem vstávala!"vykřiknu.,,Život ninji je někdy tak krutý..."zašklebí se a vyskočí oknem.Idiot.,,Život koho čeho?"nechápu.,,No ninji!Není to super?"vpadne mi do toho Brody.,,Ne, není."ujistím ho.V tom uslyším odvedle mobil.Svůj.Ladně se rozběhnu a ..... znovu střetnu Brodyho batoh.Letím...a dopadnu přímo doprostřed pokoje.I v tom chaosu a hrající hudbě zřetelně slyším cvaknutí zubů, které bylo způsobeno nárazem o podlahu.Očividně i Brody ho slyšel a od srdce se rozesmál.,,Já se na to můžu!Čemu se tlemíš?!Pokud vím, tak sem ti říkala ať si ten svinčík odděláš!"snažím se zakrýt můj trapný výstup a červenám se až za ušima.,,To musí vidět děcka!"zavýskne a už souká svůj Sony Ericson z kapsy.Ozve se kváknutí a můj stav je navždy zachycen na displeji jeho mobilního telefonu.,,Ty seš ale kacafírek!"počastuju ho a rázem jsem jako lítá saň na nohách.Když si představím, jak si to doma všichni prohlížej, mám chuť vraždit.,,Hned mi to dej, děcko!"křiknu.,,Tůdle tchýně!"vyměníme si oblíbené přezdívky a ještě ke všemu na mě vyplázne jazyk.Spratek.Vzpomenu si, že můj mobil pořád zvoní a skočím k němu.,,Hanon?!Nazdar!To bys nevěřila, jak je to tu všechno šáblý..."začnu a volnou rukou ukazuju dítěti, ať se těší na krutou pomstu.Zasměje se a vyskočí z okna.Néééééé oni mi ho zkazili!Jak mohli?Řeknu to Hanon, která z toho nechápe stejně jako já.Dlouho, dlouho jsme debatovaly......
Když se mi podařilo v deset tu malou hnědookou bestii zahnat do postele ve vedlejším pokoji, sama jsem se uložila.Střídám pyžamo jak ponožky.Protože jsem věděla, že zítra prostě nevstanu a očekávala jsem úchyla v okně, oblékla jsem si tričko a kraťasy.Pak jsem se blaženě přikryla a začala jsem přemýšlet.....teda předstírat že přemýšlím......
Něco mě probudilo....byl to nějaký šramot.Uviděla jsem Brodyho, jak znovu vyskakuje z okna.,,Kam letíš?!"křiknu ale to už je pryč.,,Brody!Hned se vrať!"zařvu když se za ním vykloním.Ale bez úspěchu, běží dál.Mrknu na hodiny a vyčtu dvě ráno.Já to děcko zabiju!Vztekle přejdu ke skříni, přehodím přes sebe kabát a po tom co znovu přijdu do styku s jeho taškou a zvednu se vyběhnu za ním, samozřejmě po schodech.Ještě si nazuju boty abych nenastydla.Dole u domovních dveří se málem znovu přerazím o nějakou kočku.Udržím se, abych do ní nekopla a jdu dál.Až ho chytím, skalpuju ho.Venku je zima a téměř okamžitě mi pocuchá vlasy noční větřík.Všude je ticho, jen měsíc tajuplně ozařuje vesnici.Rozhlídnu se a vzadu uvidím Brodyho jak zdrhá.,,Počkej ty malej hajzlíku!"ulevím si a rozběhnu se za ním.Nohy mě ještě trošku bolí od tréninku, ale já to přežiju.Přece ho nenechám takhle běhat!To si vypije!A za ten blbej bágl taky!
No samozřejmě!Jediný co je lepší než Ježíš, čokoláda a sex je hledat praštěnýho bráchu po marťanský vesnici!Jestli utíká proto, aby byl zajímavej a mohl se vyplakat, tak je emo a taky mu to pěkně řeknu až ho najdu.Znovu uvidím jeho bílé tričko.Mezi stromy.Běží do lesa, špunt jeden.Rozběhnu se za ním nic nedbaje únavy, zimy, bláta a ...a..a....nene, já ze sebe chudinku dělat nebudu.To on potřebuje psychiatra, ne já.Když vběhnu do lesa, obklopí mě šero a takový to lesní tajemno, co je v lese pokaždé, když...,,Emo."napomenu se znovu suše.Co to se mnou dneska je?Dnešek je teprve dvě hodiny a už se mám plný zuby.Utíkám statečně dál, už asi deset minut.Náhle se zastaví, otočí se a ochotně na mě čeká.Když k němu doběhnu, vydýchávám se jak lokomotiva.,,Můžeš...mi říct...co...děláš?"funím, ale i u toho se snažím vypadat důstojně.,,Snad se nezlobíš?"usmál se nevinně.,,Nezlobím?Ty jsi asi magor!Lítám tu za tebou jak šílená, nohy ještě pořád skoro necítím, je kosa a ty si jdeš do lesa?Okamžitě domů, než se naštvu!"křiknu a otočím se s jistotou, že mě bude následovat.On mě ale chytí za ruku, neočekávaně silně.Brody už mě párkrát tahal, ale nikdy ne takhle.Bylo to ...zvláštní.,,Co děláš?"vyjedu.Začínám být fakt naštvaná, i když na něj to většinou jde těžko.,,Kam tak spěcháš?"otáže se s nevinným pohledem.To se mnou málem praští.,,Kam?"vyjedu.,,Jsou dvě ráno!Asi máš horečku nebo něco!Nehodlám to teď zjišťovat, jdeme domů!"zavelím a snažím se muj vytrhnout.Ale ten prcek má páru.,,Nikam nejdeme."řekne rozhodně a v tu ránu se rozprskne v oblaku čpavku, stejně jako kdysi v kanclu Kakashi.,,Moje astma blbečku!"vychrchlám.Bohužel mě nenapadlo že bych potřebovala inhalátor a nechala jsem si ho doma.Což, jak jsem vzápětí zjistila byla chyba.A velká.
Když se kouř rozptýlí, na místě mýho úžasnýho brášky stojí Michael jackson.Zůstanu čumět jak vyoraná myš a nemůžu si v hlavě srovnat dvě a dvě.Před chvílí tu stál Brody a teď....konečně si uvědomím, že na mě šahá někdo cizí a ještě ke všemu vypadá jak exhumovanej Jackson, rovná se pedofil.A co dělá chlap s dětma v lese večer?Ha?!,,Co to?!"vyjeknu a snažím se mu vyvlíknout.Ruku má studenou a vlhkou, takže se mi s každou vteřinou co mě drží dělá hůř a hůř.,,Opravdu dlouho jsme se neviděli..."promluví pomalu a nechutně se olízne špičatým jazykem.Co toto je za zjeva?A říká, že mě zná?Odkud proboha?,,Já jsem vás neviděla nikdy, pusťte mě!"křiknu trochu zoufale a znovu se snažím vykroutit.Mimoděk se rozhlídnu jestli nenajdu Brodyho.Přece tu byl...,,Ano, jistě že jsi mě neviděla.Ani jsi nemohla.Ale já tebe znám a moc dobře.Jsi Tsunadina dcera."usmívá se.,,Fakt?Já ani nevím....dneska je všechno možný.."koktám nervózně a snažím se inhalovat trochu kyslíku.,,To v žádném případě nemůžu dopustit, aby tu běhal takový spratek."řekne.,,No....tak já vám slíbím, že zůstanu doma a budem si kvit...ne?"jsem čím dál zoufalejší.,,Obávám sse" (hnus jak to s protáh) ,,že to tak snadno nepůjde.."oznámil a volnou rukou shánul do kapsy.Vytáhnul nějakej papírek, dal si ho mezi ukazováček a prostředníček a oba prsty spojil před obličejem.,,Nechte mě sakra!"křiknu už docela plačtivě.Co mi chce udělat?Zatím nic nechápu...je to jako špatnej sen.,,Neboj, dlouho se tu nezdržím."ujistil mě a lístek mi rychle přilepil na rukáv od kabátu.Pak mě pustil a ustoupil.Papírek začal hořet.,,Co to je?!"křiknu vyděšeně a snažím se to strhnout.Nejde to.,,Papírová bomba.Rád jsem tě poznal."informuje mě a ustoupí.Bomba, slyšela jsem dobře?!Už to skoro dohořelo.Napadne mě to, co snad každýho:Je tohle konec?Byla jsem trochu mimo, ale to, že mě někdo chytil jsem zaregistrovala.Kolem pasu se mi ovinula něčí paže a někdo ze mě strhnul bombu.Ta letěla na zem a pak ....... se ozvala rána.