close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2009

Yumiko's Diary 5

29. ledna 2009 v 13:23 | Rin-chan |  Deníček
Asi budu avenger

Snažím se spát, ale ostré světlo mě probudí.Ucítím neobyčejně silnej a dotěrnej hlad.Jako bych dva dny nejedla.Málem se z toho pocitu pozvracím a usoudím, že bych se měla najíst.Vyskočím z postele a utíkám do kuchyně.Cestou se málem přizabiju o nějakej bágl.No, málem.......prostě jsem se natáhla jak široká tak dlouhá a aby toho nebylo málo, dojela jsem až k noze od stolu, do které jsem aktivně vrazila hlavou.,,Dopr...."zasyčím, ale spolknu to.Jsem přeci dáma =D.Brutálně ucítím ruce a svaly na nohou.Jak jsem se mohla takhle zřídit, vstanu vůbec?Asi ne.Určitě ne.Budu tu ležet...ležet a hnít.A jednoho dne sem přijdou a najdou tu moji kostřičku s lebkou zaraženou v noze stolu a možná se rozpadnu a......zase sem morbidní!Nechovej se jak emo, Yumi!Napomenu se sama a taky si hned jednu pleštím.Takový trestuhodný myšlenky bych mít neměla.Jsem nemrava.A to pořádná!Tak, a teď když jsem si to ujasnila, uvědomila jsem si, že musím vypadat vtipně jak ležím v pyžámku.....pyžámku....moment, tohle není moje pyžamo!Vyskočím tak prudce, že znovu přehlídnu stůl.Jedna dobře mířená ráná hlavou na desku a hned sem zase na zemi.,,Aaaaaaa kuaaaa, světluška v čokodirce ja se na to můžu!"křiknu a ležím dál.Konečně se, aniž bych byla nebezpečná sobě nebo okolí zvednu.Podívám se na sebe a nevím, jestli napřed zvracet nebo se leknout.V tomle jsem trénovala.Je to zpocený a ....a je to hnus!Honem do sprchy!Otočím se a utíkám do koupelny.
Když ze sebe pečlivě všechno vydrhnu a umyju si vlasy, obléknu si čisté šaty a hned se cítím líp.Znovu vyjdu do kuchyně a pokusím se o nálet na lednici, protože mám fakt hlad.Bujaře se rozběhnu a.....zase ten batoh.,,Whuáááá!"vyjeknu a znovu jsem nemilosrdně přitahována gravitací.Dopadnu tvrdě na kachličky a narazím do té samé nohy od stolu, se kterou jsem přišla do styku už před chvílí.,,Kdo tady nechal tu blbou tašku?!"zakřičím vztekle.Pak se ale zarazím.No jo...kdo ji tu nechal?Dneska moc přemýšlíš Yumi, kroť se.A taky trpíš samomluvou.Asi sem vadná.Ale to vím už dávno, teď mě zajímá ten batoh!Dravě vyskočím a znovu se praštím do hlavy.Moje mozkovna!Konečně se vypletu zpodstolu aniž bych si ublížila a skočím chtivě k zavazadlu.Jenže po mém ranním sprchování je podlaha příliš mokrá a já uklouznu.Solidně si narazím zadek.To už je na mě moc.Co to sem mnou dneska je?Konečně se bezpečně dostanu k tašce.Teď už se mi snad nic nestane.Jsem magor.Potřebovala bych svěrací kazajku a pěknej, polstrovanej pokojíček.Pak by mi bylo hej.Prohlížím ji.Znám ji až moc dobře!,,Brody?!"vyhrknu a zvýšenou hladinou hluku ucítím hlavu, zuby, ruce a nohy a dojde mi, že jsem celkově velmi poškozený člověk.A mám hlad.Ale to je teď jedno!Jestli je tu ta taška, Brody už je tu a to znamená, že jsem zaspala a nevyzvedla ho!Zaspala jsem!Ale o kolik vlastně?Skočím k mobilu a vidím zmeškaný hovor od Hanon.Pak jí brnku.Když to vykliknu, objeví se mi před očima displej.,,Šestýho..."zabrblám a nevěřím svým očím.V den tréninku přece bylo čtvrtýho!Spala jsem dva dny?To není možný!Kdo ale pak vyzved Brodyho?A kde je teď?!Sežrali ho!Určitě ho sežrali!Hned na to si dám pořádnou po čuni až mě v kostech zabolí.Co to se mnou dneska je?Musím ho najít!Akčně se rozběhnu ven.Připadám si jako Lara Croft.Ovšem jen do té doby, dokud znovu nepotkám onen batoh.Nebudu to tu psát po třetí, bylo by to trapný, ale můžu jen říct, že to pěkně bolelo....
Když vyběhnu ven, připadám si jako šneček po exkurzi v drtičce, ale teď nemám čas brečet.Ani jsem nejedla.Rozběhnu se směrem, kde tuším ,,matčinu" kancelář.Pokud se tomu dá říkat běh, všechno mě bolí.Ten mě teda zřídil, jen co ho uvidím mu dám kiki, aby mu sklaplo.Musím najít tu kancelář abych se dozvěděla co udělali s mým malým bráškou.Ale já vlastně ani nevím kudy se tam jde!Kdyby tu tak byl Kiba!Napadne mě hvízdnout, ale určo to nebude fungovat.No co, za pokus nic nedám.Přiložím prsty k puse a ..... jen uboze zapištím jak opička.Tak to je moc, já si Kakashiho podám až ho najdu!!!!Zkusím to znovu, ale nic.Přijdu k pánovi co prochází.,,Dobrý den, prosím vás, umíte hvízdat?"zeptám se slušně.,,Já nemám žuby!"usměje se dotazovaný, což mě málem odrovná.Snažím se mu nesmát do ksichtu, omluvím se a počkám až odejde.Pak vyprsknu smíchy.Poté se znovu snažím hvízdnout, ale nejde to.,,Co to tu provádíš?"ozve se pobaveně za mnou.Otočím se a ,,Sláva!Tebe zrovna potřebuju!"výsknu radostně na hnědovlasého kluka s bílým psem po boku.,,Vážně?A pročpak mě slečinka hledala?"zakření se.,,Musím se hodně nutně dostat zase do tý kanceláře a netrefím tam!"vyhrknu.,,No, nevědět kdo jsi řek bych, že máš problémů víc než je zdrávo, když jsi pořád v Kage-kanclu."směje se.Jenže já spěchám.,,Prosíííím!"naléhám.,,A proč tam chceš?"diví se.,,Musím najít mýho brášku!Přijel a já nevím kde je!"vysvětluju.Trochu se zarazí.,,Heh, je asi takhle vysokej, špinavej blonďák, hnědý oči....?"popisuje.,,Jo to je on!Tys ho viděl?"vyhrknu.,,Víc než to, já vím kde ten boreček je."zasměje se.,,Kde?!"křiknu dychtivě.Musím vypadat hodně vtipně a on se podle toho taky tváří.,,Odvezu tě za ním."nabídne a znovu vyskočí na to chlupatý zvíře po jeho pravici.zaváhám.Svalstvo mě fest bolí, ale chci vidět Brodyho....takže se vydrápu za ním.,,Chyť se pevně."upozorní mě ještě a rozjedeme se.Při každým skoku cítím novou bolest, ale ani neceknu.
Už zdálky je slyšet nějaký hluk.Konečně dojedeme na nějaký hřiště nebo co to je.Zrovna vidím brášku jak letí...a letí...a dopadá.Oči se mi podlijou krví a vražedně kouknu na člověka, který jeho let plavmo zapřičinil.Když ho najdu, prokřupnu si pěsti a machrovsky seskočím ze psa.Machrovsky ze psa....hmmm to zní fakt drsně.Blížím se k blonďákovi, který na mě má zjevně smůlu.,,Ty!"zakřičím vztekle.Oči se mu rozšíří hrůzou a já si náhle připadám jako divá saň.Něco mě ale zarazí.,,To bylo fakt hustý!A teď já!"křikne vesele ten, o nějž jsem se strachovala a v tu ránu napálí Speeďákovi pořádnou pěstí.Ten se odlepí od země a letí.Dopadne na houpačku.Hned se ale zvedá a gratuluje.Pak se rozběhne on a všechno se opakuje.Okolostojící děcka je povzbuzují, někteří vypadají stejně nechápavě jak já.Třeba Sakura.,,Brody...co to děláš?"vypotím ze sebe nakonec.Klučina si mě všimne.,,Yumi?!"vyhrkne radostně ale v tu ránu je znova odmrštěn.Teď se fakt naštvu.,,Můžeš ho chvíli nechat pitomče!"zaječím a teď mu vrazím já.Tentokrát nedopadnul na houpačku, ale letěl mnohem, mnohem dál.,,Teda seeeeeegra, to bylo cool!"pochválí mě Brody a v tu ránu stojí u mě.,,Ty!"zakřičím a obejmu ho stejně jako on mě.,,Tak dlouho jsem tě hledala!Bála jsem se o tebe!Jak ses dostal od autobusu!?"jektala jsem a pořád ho objímala.,,Kakashi mi poslal Naruta!A ten mě dovedl!"informoval mě aktivně.,,Kakashi?Naruto?"nechápu.,,Jak víš, jak se jmenujou?"ptám se.,,Znám tu všechny!"chlubí se.Ten si teda dal na čas, dyť je tu dva dny!A já jsem tu mnohem dýl a znám akorát Kibu, Hinatu, Sakuru, Kakashiho, Speeďáka a ....a.....,,mámu".Pche.,,Tohle je Ino, Chouji, Shikamaru, Konohamaru, Udon, Moegi, Lee, Tenten, Shino, Kiba, Akamaru, Sakura, Naruto,Kaede a Hana...."vypočítává mi všechny lidi stojící okolo.Trochu z něj nechápu.Mé oči spadnou na bloncku, jíž nazval jako Ino.Můj radar bystří barbie.Mám na ně čuch a todle poznám už na dálku.Jenže teď se vrátil Naruto.,,Hej pojď si dát závod!"křikne na mýho malinkýho, nevinnýho bratříčka jenž doteď nepoznal zlo, které mu svět může přinést.,,Rád, budeš druhej!"křikne Brody, vyplete se mi z objetí a teď mě málem trefí šlak.Společně se Speeďákem vyskočí na blízkou střechu a už mizí v dáli.Jak to udělal?On...on se to naučil za dva dny?Ne...to...můj bráška.,,Tak co, spokojená?Říkal jsem, že vím kde je..."usmál se Kiba.Nevydržela jsem to.Otočila jsem se, chytila ho za límec a začala s ním třepat jak o život.,,Můj bráška!Můj malej bráška kdysi býval normální!Vy jste ho zničili!Zničili jste ho, teď je z něj druhej Speeďák, je s ním konec!Co jste mu udělali?Vycucali mozek, he?NE! Jak jste mohli?!"křičím nešťastně.Kiba se nevzmohl ani na slovo, natož na obranu.Všichni vyděšeně zírali jak s ním třesu a křičím.Ale to už se vrátil Brody.
,,Yumi!Co to děláš?"vyděsí se a snaží se mě odtrhnout od nevinného, nic nechápajícího typa.Je mi sice po ramena, ale síly má dost.,,Teď mi řekni, co s tebou provedli, hned!Když to řekneš co nejdřív, možná ti ještě stihneme pomoct!"vezmu si do parády pro změnu jeho.Ty vlásky, ty jeho hnědý očička...a ta povaha!Nééééé on je moc skvělej na to aby byl degen!,,Nic mi neprovedli!"vydechl pobaveně.,,Proč myslíš, že mi něco je?Jsem v pohodě!"ujistil mě.,,Ne!Ne nejsi!Jsi jako oni!Co jste s ním provedli?!"křiknu pro změnu do davu.Jsem vážně zoufalá.,,Yumi, klídek!Já jsem se to chtěl naučit!"houkne a já se uklidním..napovrchu.Otočím se na něj pomalu a zlověstně jako terminátor.Znovu s ním začnu třepat.,,A seš normální??!!"otážu se naprosto slušně.,,Yumi!Yumi nic se mnou neprovdeli!Hele klídek je to zábava měla by jsi to taky zkusit!"opáčil a podařilo se mu vymanit z mého sevřetí.Proberu se.Možná mu opravdu nic neprovedli.Ale jo, naučili ho tyhle blbosti!Zničili mi ho!Udělali z motýla housenku.Můj úžasnej bráška, co jsem komu udělala že musel takhle dopadnout?A je to všechno moje vina, já jsem ho sem zavedla.Ale koho by to napadlo?Tady už nebudu, teda aspoň ne teď.Sbalím se, otočím se na podpatku a jdu zpátky.Asi budu avenger.Pomstím se jim za vše, co mu provedli.Je mu teprve deset!
Ale i avengeři musí jíst.Po cestě se fakt brutálně ozve mé zažívací ústrojí.Dva dny jsem nejedla, teda aspoň to tvrdí pan kalendář.Musím najít něco, kde se prodává jídlo.Cokoliv.K mému štěstí před sebou uvidím někoho, koho znám a kdo by mi snad mohl pomoct.,,Hinato!"křiknu na černovlásku předemnou.Ty vlasy sou fakt cool, líbí se mi.,,Yumi?"pískne když mě pozná.,,Jo!Ahoj.jdu se někam najíst ale neznám to tu, ukážeš mi něco?"usměju se.,,Jistě.Tudy."přikývne a společně se vydáme k čemusi, co nazve Ichiraku ramen.
Postaví před nás misku jídla a já to nevydržím.Pustím se hladově do toho a upřímně řečeno - etiketa u stolu mě teď příliš nezajímá.Servírka spokojeně kouká jak to ve mě mizí a u jedné porce nezůstane.Asi po třech miskách se cítím najedená, i Hinata se usmívá.Zase mě oslní světlo boží.,,Bavilo tě to minule?Myslím ten tanec?"začnu nenápadně.začrvená se a trochu ztuhne.Zase si přiloží prsty k puse.Zlozvyk.To půjde pryč až s ní skončím.,,No...nebylo to špatné...ale..ale..Naruto..."koktá.,,Toho si nevšímej.Dneska si jdu zase zatancovat, chceš jít se mnou?Můžeme i u mě doma, tam nebude..."lákám ji.Zase očividně váhá.,,Naruto tam nemůže?"zeptá se opatrně.Je vidět, že ji to láká a taky má proč, fakt jí to jede.,,Ani kousek Naruta."ujistím ji.A je to, mám ji.Obě se sbalíme a odcházíme ke mě domů.Těším se, jak si to zopakujem.

Yumiko's Diary 4

29. ledna 2009 v 13:22 | Rin-chan |  Deníček
Trénink
Něco mi leze do snu.Něco otravnýho.Ne, něco otravnějšího než jen otravný.Ne, to sou slabý výrazy!Já tu někoho zabiju!
Posadím se na posteli a mžourám co mě probudilo.Ha, už se mi tu cosi rýsuje.Svítí sluníčko, ale v okně cosi je a brání mu průchodu dovnitř.To mě probudí.,,Co to?!"naštvu se.Uvidím chlápka, jehož jsem včera podařeně sterilizovala.,,Kolik si myslíš že je?"promluví.Kouknu na mobil.Osm.,,Měli jsme se sejít v sedm......"zabručím ospale.,,No jistě!Byl jsem tam o půl osmé a ty nikde!"postěžoval si.,,O půl osmé?"nechápu.Zavrtí hlavou a začne buzerovat.,,Já jsem přišel sice pozdě, ale ty vůbec.Takže vstávej, hned!"pobídne mě.Jak dotěrné!Mám sto chutí do něj strčit aby se zvrátil nazad z okna - jakže se tam vůbec dostal?! - ale netroufnu si.Asi mám dneska dobrou náladu, jelikož mě skutečně přinutí vstát.Ještě že sem dneska spala v tričku a dlouhých kalhotech, jinak bych se asi musela červenat a pán by se pokochal.Dojdu ke skříni, otevřu ji a vytáhnu si oblečení.Když vidí, do čeho se chci oblíct, zasměje se.,,V tomhle na trénink?To není dobrý nápad."zkonstatuje.Ptal se ho někdo na jeho názor?!,,A v čem tedy?"odseknu jedovatě.,,Něco v čem se můžeš pohybovat.Nejlépe tepláky a dlouhé tričko."odpoví jako by nic.Chvilinku se zamyslím a pak jistě sáhnu až naspod skříně.Vytáhnu oblečení, ve kterým jsem chodila tancovat.Pak se zamču do koupelny, kde se převleču a zkulturním.Když vylezu, drze se roztahuje v jednom z křesel.Jak nečekané - čte.,,Jsem hotová."oznámím.Ve chvilce mě přejede očima.Och pardon, okem.,,Vlasy."upozorní mě.Omg, ten z toho dělá vědu!Jedním pohybem sáhnu k zrcadlu, popadnu gumičku a stáhnu si vlasy do malého culíčku.Krajní pramínky, které na to nejsou dost dlouhé zastrčím za ucho a připnu pinetkama.A je hotovo.Konečně se zvedne a už se sápe do okna.,,Já jdu dveřma."oznámím a jako všichni normální lidé vyjdu na chodbu, zamču a sejdu dolů.Jak jsem předpokládala, už tam dávno čeká.,,Tak jdeme."rozhodne, znuděně se odlepí od stěny, vrazí ruce do kapes a želvím tempem se ploužíme kamsi pryč.Co to je za houmlesa?To je hrozný!Při každým pohybu vypadá zhulenější než moje babička!Sice žádnou nemám, ale aspoň nemusím mít výčitky že ji urážím.Pane jo, a v čem mě má trénovat?Kdo rychleji usne?Už jen to oko vypadá neobyčejně zhuleně!Ještě že zbytek nevidím.Jak mě mohl včera dohnat?Asi zná zkratky.Táhnu se za ním jako ocásek pěšinkou lesem, až se zastavíme na louce se třemi kůly.To místo už znám.
,,Takže, normálně bych chtěl vědět, jakou máš výdrž, ale to jsem viděl už včera.Proto mě spíš zajímá tvoje schopnost používat chakru.",,Chakru?"přeruším ho.Něco to bude, asi důležitýho, mluvil o tom už minule.,,Ano.Chakra je v celém tvém těle..."začal a žvanil a žvanil a žvanil.Snažila jsem se neusnout.Konečně skončil.,,Chápeš?"zeptal se.,,Asi jo."odvětím.Prostě něco jako...jako...jako medichloriany v hvězdnejch válkách.Heh, sem cvok.Ale ať.,,Výborně.Takže teď zkusíme tvoji chakru."řekne.Nevím co budeme dělat, ale žádný prasárny ať nezkouší!,,Pokus se soustředit, zkus ji vnímat."začne.,,Ale já nevím co."usměju se vesele a s ním to málem praští.,,Chakru!"upozorní.,,A to udělám jak?"nechápu.Začne mi znovu obšírně vysvětlovat co a jak.,,Ale musíš málo, jen trošičku, ne že všechno vystřelíš ven, mohlo by to bolet."upozorní mě ještě.Jak to mám jako poznat?Ale o něco se pokusím.Začnu hledat a poprvý v životě se snad takhle soustředím.Něco cítím....soustřeďuju se ...ale nic.Zkusím to znovu.Nakonec tam stojím asi hodinu a jak pitomec naháním něco fiktivního ve svým těle.Chlápek si zatím čte.Konečně něco cítím, ale to už bylo tolikrát, že už na sebe ani neupozorňuju.Po tom, co jsem asi sedmkrát vykřikla, upadla, napínala svaly a házela po něm jeho knihu už jsem se uklidnila.Teď jsem se ale měla ozvat.Stojím a jen tak z hecu se soustředím na levou ruku.Náhle mám zvláštní pocit...jak to popsat...chtěla si někdy vaše ruka prdnout?xD Moje jo, a právě teď.Nahrnula jsem tam tlak a.....
Nevím, jestli by to s tím pitomcem hnulo kdybych nezačala ječet.Válím se po zemi a držím se za ruku.,,Do háje!Do prdele!Au! Já se na to můžu vysrat!"slovníkem nešetřím.,,Nejanči tak."napomene mě suše a ani nezvedne oči od knížky.Ví ten pitomeček vůbec jak to bolí?Konečně se na svou ruku podívám.Co to má být?Na dlani mám obrovskou, temně rudou skvrnu a pod kůží plno naběhlé krve.Vypadá to, jako by mě přibili na kříž jako Ježíše.,,Co to?"leknu se a málem se rozpláču.Bolí to a vypadá to příšerně.,,Ukaž."řekne konečně a přejde ke mě.Podívá se na moji ruku, pak na mě a pak vzdychne.,,Říkal jsem ti ať se to snažíš kontrolovat.Nemůžeš vypustit tolik chakry najednou."informuje mě.Co?Tak to mi udělala ta jeho slavná chakra?Tak to ať zapomene na to že ji ještě někdo použiju.,,A jak jsem to asi měla poznat?!Nic jste mi neřek a já to neznám!Bylo to jasný, tohle se prostě muselo stát!"otevřu si klapačku.Zarazí mě.,,Měla by sis dávat pozor s kým mluvíš a na chvíli zavřít tu nevymáchanou pusu."řekl.Tohle mi vyrazí dech.Co si to ten hašišák dovoluje.,,Prosím?"nechápu.,,Slyšela jsi dobře.Myslíš si že jsi něco extra.Tam odkud jsi přišla to možná tak bylo, ale tady nejsi nic.Jenom tuctová nafoukaná puberťačka.Chováš se jak koza.Jestli se nezměníš brzo umřeš."oznámí mi v klidu.Já snad špatně slyším!Celá zčervenám a do hlavy se mi nahrne tlak.Mám ho plný zuby.,,Vy mě houby znáte!"vyštěknu.,,Na odhadnutí takových jako ty mi stačí vteřina.Buď se snaž a přestaň ze sebe dělat něco víc, nebo se prostě sbal a jdi si.Ale můžeš toho litovat."řekne.Napřed jsem rozhodnutá odejít, ale zapřemýšlím nad tím.Když teď odejdu, možná se nic nedozvím.Dělám nafoukanou, ale zároveň se mi tu nějakou záhadou líbí.Zkusím to tu, přinejhorším ztratím měsíc života.Moje zaváhání a fakt, že jsem ještě neodešla si vyloží po svým.,,Takže se do toho dáme.Začneme víc od začátku.Chakru jsi už objevila, teď něco jiného.Fyzická příprava."promne si ruce a já nasucho polknu.Co mě čeká teď?
,,Takže.V prvé řadě nejsem žádnej hej nebo počkej.Od teď mi budeš říkat Kakashi-senseji.Kdykoliv a v jakékoliv situaci.Teď jsem tvůj učitel."hraje si na důležitýho.Radši přikývnu a snažím si to zapamatovat.Strašák jeden.,,Nebudeš mi odmlouvat.Můžeš být nastokrát dcera Hokage, ale tady velím já.Na každém tréninku velím já."zdůrazní.Mlčím.,,Dotazy?"zeptá se.,,Co mám dělat?"ozvu se ještě trochu nafučeně, ale už klidněji.Takhle si na mě ještě nikdo nikdy netroufnul, a upřímně řečeno, mám pocit, že to bylo přesně to, co sem potřebovala.Možná se vážně chovám jak kráva.Zkusím to jinak a uvidím, co se ze mě vyklube.,,Výborně."zřejmě se usměje.Teda vidím jen oko, ale myslím že se usmál.,,Takže napřed potřebuju vidět jakou máš kondičku, ať vím, co po tobě můžu pro začátek chtít."prohlásil.,,Takže?"dovolávám se konkrétnější odpovědi.,,Napřed si udělej pár kliků, ruce sou hodně důležité.Udělej tolik, co zvládneš a já si zbytek odvodím.Jakou zátěž ti můžu dát a tak dále..."vyjmenovává.,,Jo ale....",,Co zase?"vyjekne.,,Moje ruka."zasyčím trochu nepříjemně a ukážu mu nemocinkanou pacenku =D.Podá mi kousek obvazu a já si to obvážu.Pak se vrhnu na kliky.S těma mám zkušenosti už z dřívějška, takže jich pár zvládnu.Jedu docela rychle.,,Jedna...dvě...tři.."počítá nahlas.Trochu mě tím znervózní, ale nenechám se vyvést z míry.A pořád jedu, zatím v pohodě.Kliků zvládnu fakt dost, bude čumět....
,,Jenom padesát šest?Tak to je hodně slabé."poznamená.Co tím myslí?Tolik kliků u nás neudělá ani většina kluků, jsem na to hrdá!Dyť tenhle senila by jich neudělal ani pět.,,Jenom?Necítím ruce!"zasyčím.,,Jsi slabá.Takže ráno když vstaneš, uděláš si dvacet kliků.Před obědem padesát a večer zase čtyřicet.Když ne, poznám to.Děláš to pro sebe, musíš zesílit."prohlásil.No, v takovejch intervalech to snad zvládnu ne?I když každej den....no co, ukážu mu, kdo je to Yumi!,,Fajn, už se těším!"procedím mezi zuby.,,To jsem rád.A teď si půjdeme zaběhat, chci vidět kolik vydržíš."pokračuje.Zaběhat?Teď?Vždyť jsem už tak polomrtvá.....ale když ho uvidím, dostanu novou odvahu.Přece toho pitomečka nenechám, aby se mi poškleboval a všudě rozhlašoval, jak nic nevydržím.Docela namáhavě, ale statečně se zvednu.,,Dobře, kam a jak rychle?"zeptám se.Spokojeně se ušklíbne a řekne: ,,Poběžíš mým tempem a to tak dlouho, dokud už nebudeš vůbec schopná dál."Tak tohle zní zlověstně.Musím jenom doufat, že se unaví dřív než já.Jakože to určitě, páč on je starej a já mladá.A navíc sportuju.Už se těším, jak mu ukážu záda.Jaký bude to jeho tempo, šnek krát dva?Hehe, těš se bobánku!V duchu se raduju.Nečeká na mě a už vyrazí.Nečekaně svižně a rychle.Střelhbitě vyrazím za ním abych nebyla pozadu.Takovouhle rychlost přece nevydrží dlouho.Neviděla jsem nikoho, kdo by vydržel sprintovat dýl než tři minuty.
Tohle je k zbláznění!Vypadá to, že jsem ho krutě podcenila.Už se asi po sedmé zvedám ze země a on pořád běží a pobízí mě.Znovu stojím na nohách, neukážu mu, že vyhrál!Sice se mi už celkem čudně klepou kolena, sotva stojím a nohy mám tak slabý....určitě to znáte.Když se rozbíhám mám skoro pocit, jako bych kolem každýho kotníku měla uvázaný obrovský závaží a do běhu se mi krutě nechce.Vlastně už ani neběžím, spíš padám dopředu.Ale pořád u toho stojím.Už běháme přes hodinu a já necítím dolní část těla.Mám hroznou žízeň, slunce praží a já bych tak spala.Znovu se natáhnu a odřu si loket.Chtělo by se mi tu zůstat ležet a schrupnout si, ale to ne!Žádnej spánek, teď ne!Nevzdám se tak snadno!Znovu se hrabu na nohy a běžím dál.No....běžím....plazím se.Už fakt nemůžu.Náhle se mi trochu zatmělo před očima, jako když náhle vstanete z postele.Zatřepala jsem hlavou a zahnala to.Aktivista se mi už pomalu ztrácí v zatáčce a červený kolečko na jeho vestě září do lesního šera.Hrozně to uspává.Zase to zatmění, napadne mě, že se potřebuju napít.....cítím, že když zavřu oči, uleví se mi.Snažím se tomu nepodléhat, ale je to tak silný.Zavřu je, jenom na chvilinku....
Když je zase otevřu, kupodivu neběžím.Cítím, jako bych se vznášela.Zase mě napadne ona stupidní teorie že jsem umřela.Když se trochu víc vzpamatuju, poznám, že mě někdo drží.Podívám se kdo to je.Je to můj novej sensei, když si mě všimne, zasměje se.,,To bylo dost slabé."poznamená.Je mi to jedno - jsem tak vysílená, že ani nemůžu nadávat.Dokonce mě ani nevzruší to, že se mnou skáče po větvích, což by mě jindy vyvedlo z míry natolik, že bych mu zakroutila nosem.To je mimochodem můj oblíbený způsob mučení =P.Konečně sme se snesli na zem na louce, kde trénink začal.Posadil mě k jednomu z kůlů a podal mi vodu.,,Na začátečníka to nebylo tak špatné, ale výdrž je skoro na nule.Když už se ti chce omdlít, tak si vyber místo, kde nemůžeš spadnout do ničeho nebezpečného, v tomhle případě trnitý keř."káže.Když jsem spadla do trní, proč nejsem poškrábaná?Vyslovím svou myšlenku nahlas.,,Protože jsi neupadla, chytil jsem tě.Příště už u toho ale být nemusím."odvětí.Chytil mě?Vždyť byl hodně daleko předemnou, tak jak to mohl stihnout?Vlastně si uvědomím, že to je úplně poprvé, co jsem vyloženě omdlela.Ale mám z toho pendrek páč si nic nepamatuju.Heh, asi melu kraviny tak soráč, ale není mi ještě úplně dobře.Asi po deseti minutách sezení se pokouším vstát.Nejde to.Nohy se mi pořád klepou a cítím se slabá.Vlastně se sama sobě ani nedivím, že jsem sebou švihla, byl to vcelku záhul.Měla jsem zastavit když už jsem nemohla.Ale to je ta má blbá soutěživost a teď to mám.Upadnu zpátky na zadek, což mě trochu naštve.Chci to zkusit znovu a vzepřít se na rukách, ale ty mám zas mrtvičnatý z kliků.Tak nic no, asi tu umřu.Zase začínám být morbidní.Vpiju se do země a stanu se součástí louky.A pak tudy možná půjde nějakej raptor (btw tak říkám fosilám...teda důchodcům nebo jak to mám podat =D) s košíčkem a lopatkou a sebere si hnojivo na zahrádku.A třeba ze mě pak bude něco cool, třeba rajče.Nice.......do prkenný ohrady, zas melu kraviny.Ale pozor, teď se něco děje.Když uvidí, že chci vstát, podá mi účastně ruku.Zaváhám.Když si nechám pomoct, ztratím tím veškerou image protivný puberťačky co chce domů.A taky nabyde pocitu, že se začínáme přátelit.Zamyslím se.Ale možná je to všechno pravda.....přežít se tu dá a ten chlápek není tak zlej.To já jsem vlastně bestie.Tak dobře, jedna výjimka mě nezabije.Zvednu svoji třesoucí se ruku a chytím se ho.Překvapí mě, jak je silný.Jednou rukou mě znovu vytáhne na nohy tak jistě, že mě ani na chvíli nenapadne, že bych znovu spadla.Asi hodně posiluje, musí mít dobrou postavu.....co to melu!Já nikdy nikoho nechválím!Beztak se dopuje steroidama, despota jeden!Takhle mě zřídit, kdo to kdy viděl?,,Půjdeme domů."přeruší mé úvahy.Přikývnu a pomalu se vydáme k vesnici.Za chvíli už se cítím mnohem líp než předtím, míň unaveněji.Stejně se ale zhroutím na postel sotva přijdu domů.To mi ale nebude dopřáno.No, teda bude, ale nemělo by.Dneska má přijet Brody, domluvili jsme to.A já na něj měla čekat.Brody je něco jako můj mladší bráška, fakt zlatý dítě.Hrozně mi chybí.Ale to se změní, dneska tu má být.Řeknu to Kakashimu (ha, asi mu budu říkat jménem, zní to líp) a taky vyjádřím svou obavu, že se tam asi nedoplazím.,,Kdy má přijet?"zeptá se.,,Asi za hodinu.Do vedlejší vesnice, autobusem."řeknu.Zamyslí se.,,Můžu pro něj někoho poslat."řekne.,,Nene, půjdu pro něj já, slíbila jsem to."zamítnu hned.Pokrčí rameny.
Teď už si ale tak jistá nejsem.Sotva dojdu domů, vlítnu do postele.,,Jen na chvíli."pomyslím si a blaženě se zachumlám do peřin.

Yumiko's Diary 3

29. ledna 2009 v 13:20 | Rin-chan |  Deníček
I dancing in the rain =D
Whoááááw!Vyskočím z postele jak zajíc střelenej brokovnicí div se nepřizabiju.Dneska je good den, jo!Radostí se roztančím po pokoji jen v modrým topíku a růžovejch kraťáskách s chundelatým králičím ocáskem, ve kterejch většinou spávám.Sice mě ten bělovlasej buzerant prej odmítnul trénovat, že ze mě nic nebude, ale to mi v patě neleží.Něco lepšího.Včera po našem nedokončeném tréninku s Hinatou jsem byla za Pamelou s jednou troufalou žádostí.A ona to dovolila!Byla trochu opilá a nevěděla co dělá, ale tím líp, aspoň se dala dobře přesvědčit.Asi to nerozdejchám!Ještě včera večer jsme tam aktivně volali a když se tak dívám na hodiny, už bude za deset hodin v letadle a přijede sem a bude tu už zítra a ...a....a......to už je deset??!!Rázem utnu své tancování a loktem nešikovně shodím jednu z lampiček.Vběhnu do koupelny, umyju si zuby, převleču se a učešu.Vlasy zapletu do copu a vyměním si noční modrej piercing za červenej .Dneska je velký vedro - leje jak z konve, ulice je samá kaluž a trochu padají i kroupy.A ten vítr - good.Cop rozpustím, oblíknu si emo hadry a boty?Na ty se vykašlu.Na ulici není ani noha - čas to změnit.Jenom v tomdle oděvu vyběhnu do teplého letního deště a hned to vezmu do té nejhlubší kaluže.Nadšeně sleduju, že mám vodu až za ušima, ale to je mi srdečně někde...běžím dál a poctivě vymetám každou kaluž.Když už nic, tak aspoň tohle ne?Beztak je tu nuda .,,Yumi?Co to vyvádíš?"ozve se známý hlas.,,Kibo!Nazdar!Přidáš se?!"křiknu a zastavím u něj tak prudce, že na tom rázem není o moc líp než já.,,Ne děkuju..."usměje se trochu suše.Záhada, mokrej je vcelku dost .,,Posílá mě Hokage-sama...."začne.,,Někdo důležitej?"výsknu a dál běhám kolečka po kotníky ve vodě.,,Tvoje máma."upřesní.Zastavím se a chudáka ochrstne novej splav vody.,,Jo táááák.A co chce?"ušklíbnu se.,,Aby jsi šla za ní."vydechne poněkud rozmrzele (nechápu proč) a stírá si vodu z obličeje.,,Nechce se mi."vyhrknu a rozběhnu se pryč.,,Když nepůjdeš se mnou, pošle někoho jinýho!"křikne ještě.,,Ať pošle!"odvětím a pokračuju v krasojízdě.Zatočím za roh, ani nevím kam běžím ale je to psina.Brzo jsem úplně mokrá.Je tu všude tak deset centimetrů vody a vždycky když zastavím nebo zatočím, rozstříkne se jí do vzduchu obrovský množství.Běhám jak šílená a neobyčejně se mi to líbí.Cítím se uvolněně, volně prostě úžasně!Moje bláznivá samota ale netrvá dlouho.Náhle do kohosi vrazím, až upadnu na zadek.Nevadí mi to, protože už jsem tak jako tak mokrá jak myš, spíš mě naštval fakt, že se někdo opovážil zastoupit mi cestu.,,Kterej..."vyjedu ale hned mi sklapne.Předemnou stojí chlap jako hora, vedle něj jeden menší, ale ani ten se mi nevejde do zornýho pole.,,Potřebujete něco chlapci?"zasměju se drze.Oba maj masku - chcou vzbudit respekt, šášové?,,My jsme z jednotky černých ochránců, posílá nás Hokage-sama.Máme vás k ní přivést."řekl ten menší.Ono mi to tyká jo?Mazec.A cože to je, nějaká místní FBI?Blbouni.Mě nedoženou.,,Já ale nikam nejdu."dupnu si a vstanu.Voda ze mě jen crčí a pořád prší víc a víc.Nenápadně postoupím blíž k jedné z uliček a znovu se na ně zadívám.,,Budete muset, máme rozkaz."zavrtí hlavou ten mluvka a pomalu jde ke mě.Uvidíme, kdo z nás je lepší.,,Donuť mě starouši!"výsknu a prudce se rozběhnu jak zajíc na poli.Jak sebou mrsnu, od nohou mi vystříkne nová vlna a ochrstne ty dva.Než se vzpamatujou, jsem pryč.
Utíkám co mi nohy stačí - po fyzické stránce jsem na tom docela dobře, hodně sportuju - aby se mi zdrhalo líp, zapnu iPod, strčím si sluchátka do uší a dál už kmitám v rytmech mých oblíbených písniček.Občas se vesele otočím, skočím nebo udělám nějakej taneční pohyb.Tohle si fakt užívám.Jenže ti hoši jsou asi vytrvalí, protože to netrvá dlouho a mám je v patách.Jeden běží za mnou po cestě a druhej....skáče po střechách?Nevnímej to Yumi, to nic, tady je to přece normální!Stejně mě to ale vyvede z míry.Oba se nebezpečně přibližujou a je jasný, že krz mou bezva fyzičku pokud něco nevymyslím, za chvíli mě dostihnou.A mě v hlavě opravdu šrotuje nápad.Nedochází mi, proč vlastně utíkám, ale co na tom, je to zábava!
Uvidím před sebou křižovatku a rozhodnu se.Je mi jasný, že předpokládaj, že budu běžet dál rovně jako doteď.Omyl kluci!Ten na střeše je po mojí levý straně, rovně je průjezd a on by pohodlně přeběhnul, kdežto napravo je další dům až za dlouho.Bude muset dolů, a to bude lepčí když je budu mít takhle pěkně pohromadě.Bylo rozhodnuto - chvíli dělám jako že jdu rovně, pak ale mrsknu nohama.Znovu se velký množství vody rozstříkne do všech stran a já jako zajíc zatočím o ostrej pravej úhel doprava.Tohle nečekali bobánci!Ale chytli se celkem rychle, takže kličkuju dál.Divím se, že mě ještě vidí přes ty chuchvalce vody který mi stříkaj od noh.A pořád prší a už je to skoro jako by jste běhali v řece - voda nad kotníky, ale krásně teplá.Tomuhle se říká letní deštík....deštík, i když leje jak z konve.Chlápci se za mnou celkem solidně drží a už tu kolečkujeme pěkně dlouho.Nevím čím to je, ale jako by mi ten déšť dodával sílu.Jsem naplněná energií a cítím se šťastná, i když asi dělám něco co bych neměla.Teď jeden skočil předemě a zastoupil mi cestu.Trochu se leknu, ale v hlavě mi šrotují kolečka.Únik vymyslím v běhu.Těsně před ním ostře zatočím, až ho znovu celýho ochrstnu a vběhnu do dveří restaurace nebo co to je.Celou ji proběhnu - musí přece mít zadní východ ne?Ti dva běží za mnou.Úspěšně mokříme a děsíme pokojné obyvatelstvo, které se sem přišlo najíst.V rohu vidím i toho bělovlasýho narkomana co trénuje Speeďáka a Sakuru.Něco si čte a vůbec nám nevěnuje pozornost.,,Kakashi-senpai chyťte ji!"křikne na něj jeden.,,Dočtu kapitolu."odpoví nevzrušeně a dál v klidu sedí.Magor.Myslí si, že mě pak ještě najde?Hehe, asi to bude paranoik.Konečně uvidím dveře, které asi vedou ven.Rozrazím je a opravdu, stojím znovu na ulici.Rychle je zase zabouchnu a přišoupnu před ně popelnici.A už se zase rozběhnu.Slyším ránu, jak chtěli rozrazit dveře a narazili a musím se smát.To je chvilku zdrží.V tom se ozve rána a místo dveří je obrovská díra!Jak to sakra udělali?!Už zase za mnou běží.Jeden z nich vyskočil na střechu a teď se odráží a nebezpečně se ke mě přibližuje.Potřebuju novej nápad!Ha, ulička!
Vběhnu tam - je tu dost šero - a uvidím výstupek ve zdi.Jednou otočkou se za něj ukryju a doufám, že se zčeřená voda uklidní než přiběhnou.Vezmu kámen a hodím ho dál aby to vypadalo, že jsem tam utíkala.A už jsou tu.,,Dělej, určitě vyskočila nahoru!"křiknul ten první a v tu ránu byli oba na střeše.A utíkali dál.,,Nice!"ukouzne mi, vyběhnu a běžím rovně.Pochopitelně na úplně jinou stranu než oni.Jenže na to za chvíli zase přijdou a jsou mi v patách.Teď je znova dostanu!Prudce zatočím a.....
Když se proberu z náhlé tmy a obraz se mi zaostří zjistím, že ležím na zemi.Voda mi dosahuje až k uším a můj iPod.....no co, moje blbost.Pořád prší a kapky mě nepříjemně dráždí do očí.Nad sebou uvidím bílej flek....jsem mrtvá?Když ale vytřu vodu z očí a rozkoukám se, zjistím nemilou skutečnost.,,Jsi v pořádku?"směje se ten pitomec se smetákem na hlavě, jenž o mě prohlásil že jsem lama a prostě mě učit nebude.,,Vy?"syknu a v očích se mi zablýskne.V tom přiběhnou i ti dva haluzáci co mě tu nahání.,,Kakashi-senpai!Kde jste byl tak dlouho!"ozval se jeden.Teď si vzpomenu.Řekl, že mě chytí.Nevěřila jsem, že by to stih...vždyť ještě jedl....nemohl to stihnout!Buď má dvojče nebo auto nebo...umí pěkně rychle běhat.Když se dívám tak zjišťuju, že ti tři stojí na vodě!Ale jakto, vždyť je tu vrstva vody....že by stáli na nějakým výstupku?Chodit po vodě přece nejde.,,Obávám se, že jsem se trošku ztratil mezi řádky pánové."usměje se.Zase blbá výmluva, exot jeden.Pomalu se zvedám a chci se vypařit, utekla jsem dvoum, uteču i třem.Ale není mi to dopřáno.,,Kam jdeš?"zeptá se se zájmem narkoman.,,To bys chtěl vědět!"vyhrknu a chystám se rozběhnout.Ale on náhle stojí předemnou.,,Chtěl.Mám dojem...že jsi měla za Hokage?"zamyslel se.Chci to vzít druhou stranou, ale prostě se musím smířit s tím, že už jim neuteču.,,Dovedu ji tam.Potřebuju mluvit s Tsunade-sama."řekl na adresu dvou trapáků s maskama.Zároveň mě chytil za paži abych neutekla.,,Nikam s tebou nejdu!"křiknu.Chce se asi zasmát, ale není mu to dopřáno.Zvednu nohu a kolenem ho kopnu do velmi choulostivého místa, jenž naštěstí vlastní pouze pánové.Zatuhne v polovině úsměvu a náhle zkřiví oko bolestí.Vyjekne, pustí mě a chytne si tepláky.,,Nice!"tohle se mi líbí.Zezadu od dvou kluků v masce slyším syknutí, zřejmě vyjadřující pochopení nad jeho stavem.Znovu se rozběhnu a tím, jak nahodím motory mladé pány znovu ohodím vodou od hlavy až k patě.Běžím ale sotva tři kroky, když necítím zemi.Náhle koukám jak blbá, že se vznáším ve vzduchu.Uvědomím si, že mě chlápek bez suspenzoru má na rameni.,,Hej!"protestuju, ale dál se nedostanu.,,Jdeme."řekne a aniž by se mě na cokoliv zeptal se rozběhne.Zase jsem na něčích zádech, tady je to fakt šáblý!!!
Jelikož ustavičně nadávám a sakruji, jsme nakonec oba rádi když dorazíme.On, protože bude mít klid a já jelikož už mě z toho začnalo škrábat v krku.Postaví mě na zem a já ho chci znovu nakopnout do právě objevené slabiny, ale je už opatrnější, nenechá se.,,Pojď."řekne a společně vstoupíme do budovy.Změna klimatu mi neprospěje.Déšť byl sice teplej, ale já jsem mokrá jak myš a jen to tílko....úchyl po mé pravici si znovu čte.Beztak to je porno, hehe =D. Ale ne že bych chtěla obviňovat O=).Dotáhne mě - ano, dotáhne, po cestě jsem agresivní - přede dveře a zaklepe.,,Vstupte!"ozve se.Už to znám.Je to onen big boss s prsy pětkami.Pamela.Prezident a hlava mafie.Velká mamka.Otevře dveře a i přes můj nesouhlas mě vtáhne dovnitř.
,,Proboha co jsi dělala?!"vykřikne překvapeně když uvidí mou promočenou maličkost.Vyskočí tak, že ji prsa málem plácnou do tváře.Trochu zakolísá, ale hned zase pevně stojí.Mé znalecké oko postřehne, že si něčeho pěkně přihnula.Však taky vedle ní stojí láhev čehosi, co radši neodhaduju.Opilecky zaškytá.,,Venku prší."informuji ji kdyby náhodou nevěděla.,,Vypadáš spíš jako by ses koupala oblečená."rozesměje se ztřískaně.,,Chtěla jsem tě ráno vidět abych tě přidělila náhradnímu učiteli když Kakashi odmítnul..."brblala.Vyměním si se zmiňovaným vražedný pohled.,,A taky ti říct ať se do deště teple oblečeš a vezmeš si plášť."dodala vesele, zavýskla a znovu si mě prohlídla.Ať nemá péči!Na odpověď jenom zabručím.,,Kakashi?Kde jste se tu vzal, poslala jsem pro Yumiko (!!!!) ANBU."podivila se a znovu zakolísala.,,O tom s vámi chci mluvit."ozval se.Trochu ve mě zatrnulo.Teď mě napráská, zmetek jeden!Ale já jsem jim rovnou řekla ať si vyserou oko.A oni nenene a teď to maj.,,Chtěl bych odvolat to, co jsem včera řekl."začal.Zatvářila se nechápavě a zamyslela se.,,Že má Shizune malý prsa?"vypotila.Začervenal se a mrkl po mě.,,Ehm...ne."odkašlal si.,,Tak?"nechápe.,,Budu Yumiko trénovat."rozhodnul.Mezitím, co jsem přemýšlela jestli mu za tu Yumiko ukroutím pytlíka se bloncka znovu napila.Zhluboka.,,Jste si jistý?Předtím.."začala ale on ji přerušil.,,Předtím jsem nevěděl to, co vím teď.Ta holka úspěšně unikla dvěma ANBU a mě..."odkašlal si.,,Málem zneškodnila.Možná by to stálo za pokus."vysvětluje.Oba si nás přeměří.Pořád uvažuju o trestu za to slůvko ,,Yumiko" a nevnímám, o čem se baví.,,Dobře."řekne nakonec.,,Co?"nechápu.,,Nic."odsekne trapák.,,Zítra v sedm tě vyzvednu a opovaž se spát."zanotuje a v tu ránu zmizí v oblaku čpavku.Rozkašlu se a vytahuju inhalátor.,,Nevíš že jsem astmatik idiote?"chrchlám rozzuřeně a dávám sama sobě umělé dýchání.,,Astmatik?"škytne Pamela.Radši se zdekuju.V sedm, by mě mohlo!Nic nebude, jdi si tam sám!A zanechávajíce za sebou mokrou stopu jako šnek, hrdě odplavu.

Yumiko's Diary 2

29. ledna 2009 v 13:17 | Rin-chan |  Deníček
Domů!
Snažím se znovu vklouznout do snu, ale otevírají se mi oči.Co naplat, budu muset vstávat.První, co mi padlo do očí byl plakát s tou bezchybnou károu.Docela dobrej začátek.Když se po lekci samomluvy násilím přinutím vstát z postele, uvidím se v zrcadle.Že já koza sem se včera neodlíčila!To, že mi stojí vlasy, na to sem zvyklá, ale ty černočerný kruhy pod očima jsou i na mě moc.Nejsem emo!Vztekle popadnu vatový tampónky, Niveu a začnu na sobě pracovat.Jako vždycky si vzpomenu, že tendle krém testovali na chlupatejch zvířátkách, nevím proč sem tak morbidní.Doma mě skoro nic nevytočí, sem pohodová, optimistická a snažím se být i přátelská.Ale tady mě vytáčí i kyslík!Když ze sebe udělám člověka, převleču se z topu na spaní do topu na ven a přes stringy si natáhnu kapsáče usoudím, že můžu na ulici.Ještě si upletu copánek, obuju boty a zavřu za sebou dveře.Úmyslně s nima prásknu, aby všichni tady slyšeli, že jdu.Očividně jsou ale na hluk zvyklí, nikdo nehne ani brvou.Půlku schodů seskáču a polovinu sjedu - na co si to hraju? Taková přece nejsem.Napřed mě napadne jít za tou blonckou, je přece jen jediná, koho tu znám, ale vůbec se mi tam nechce.Jen tak se vydám na výzvědy a je mi jedno, jak se po mě ostatní koukají.Stejně se tu dlouho nezdržím.
Občas kolem mě někdo proběhne po střeše nebo proletí nůž, takže z toho málo nechápu, ale po chvíli si na to zvyknu.Co je tohle vůbec za vesnici?!Co mě ale úplně dorazí je, když těsně přede mě spadne ze střechy cosi velkého, co vznese obrovský oblak prachu.Místo abych hodila čápa a ukázala všem své běžecké umění, zakryju si oběma rukama ksicht a čekám, odkud co přijde.Prach se zvolna snáší k zemi a už je přes něj i vidět.V tu ránu lituju, že sem neutekla.Přede mnou stojí mega....slabý slovo - pes jak slůně s hustým, bílým kožichem a dlouhýma ušima.Je vyšší než já! No, to všichni, ale on je pes! Jelikož jsem si uvědomila, že jsem se vlastně lekla, obrátila jsem se a chystala se k útěku, kdyby na mě kdosi nezahalekal.,,Hej!Počkej!"křiknul klučičí hlas.,,Já nejsem žádný hej nebo počkej!"odsekla sem a otočila se.Zpoza psa se vyplížil jakejsi boreček.Když sem si ho prohlídla pozornějc, musela jsem se pousmát.Hnědý vlasy, krásný oči a to tělo......hmmm, stál by za hřích.Hned zapomenu na svou úchylku na černovlasý a kupodivu se mile usměju.,,Nechtěl jsem tě vylekat."omluvil se a podrbal tu bílou bestii za uchem.,,Vylekat? Mě? Nééé, jen mě to zarazilo..."zalhala sem.Zářivě se usmál - asi se přeorientuju na brunety.,,To vidím.Bydlíš tady? Nikdy jsem tě neviděl."zavedl řeč.,,Nejsem odtud."vysvětlím.,,Tak to by všechno vysvětlovalo.Zůstáváš tu?"ptal se dál.,,Ne."odpověděla jsem rázně a bez přemýšlení.,,Proč?"nechápal.,,Výslech?"syknu a úsměv mi poněkud ztuhne.,,Ne.Jen se ptám."rozesměje se.Čemu se tlemí, pitomeček?!,, Musím jít, měj se."zavrčela jsem a chystala se jít dál.Chytil mě za paži a zastavil.Tohle nebylo jako od kluků od nás, od těch zaostalejch blbounů co si hrajou na machýrky a zachází s váma jak s nějakým kámošem.Od něj to působilo, jako že ví, že drží dívku, je si toho vědomej a dává pozor, aby mě to nebolelo.Prostě že si uvědomuje, že jsem něžné pohlaví.No, já zrovna .Očividně umí s holkama zacházet.,,Počkej."řekl.Poslechla jsem ho a nesnažila se vyvlíknout.,Nechtěl jsem tě naštvat.Já jsem Kiba.A tohle je Akamaru."představil sebe i ono zmíněné slůňátko.,,Yumi."vyhrkla jsem.,,Fajn.Ahoj Yumi."usmál se.,,Myslíš že by jsi mi mohl pomoct?"napadlo mě náhle.,,Podle toho s čím?"opáčil.,,Chci se dostat......no...je to velká budova, je v ní spousta kanceláří a v jedné sedí taková prsatá, hnědooká blondýna.Potřebuju se tam dostat."vysvětlila jsem dosti nepřesně.Napřed se zasmál a pak se zamyslel.,,Možná vím...."řekl nakonec.,,Pojď se mnou."poručil a jedním pohybem se vyhoupl na psa.Pak mi podal ruku, aby mi pomohl nasednout.,,Já?Na tohle?Ne díky, nechci se zmrzačit."odsekla jsem.,,Nic se ti nestane."ujistil mě a kouknul na mě pohledem ála štěňátko.Pomohlo to.S jeho pomocí jsem se vyhoupla za něj.Na psovi sem ještě neseděla, měl divnej hřbet a hrozně moc chlupů, ale neměla jsem čas to domyslet.Rozběhnul se tak prudce, že jsem se jen chytila Kibovýho pasu a držela se jak klíště.
Zastavili jsme před vysokou budovou, kterou jsem si pamatovala ze včerejška.,,Je to ono místo, na které slečinka myslela?"zeptal se pobaveně když viděl, jaks se celá zelená snažím důstojně opustit psí hřbet.,,Je.Děkuju."pípnu a snažím se zkrotit množství adrenalinu které sem rázem měla v krvi.,,Rád jsem pomohl.Kdyby ještě něco, stačí hvízdnout."zasměje se, vyskočí na psa a hned je v trapu.Otočím se a chci vejít, pak si to ale rozmyslím.Otočím se, přiložím k puse dva prsty a hvízdnu.Téměř okamžitě se zpoza rohu vynoří pocuchaná hlava.,,Ano?"zazubí se.,,Testuju kvalitu."ušklíbnu se a bleskově zmizím za dveřmi.Jenže kam teď?Šli jsme tudy...nebo tudy?Ne, určitě na druhou stranu.Nebo ne?Všechno tu vypadá stejně.Nakonec se rozhodnu pro jednu chodbu a vydám se po ní.Konečně uvidím známé dveře.Celá nadšená se rozběhnu a neurvale vrazím dovnitř.Už si chci otevřít hubu, ale náhle mi dojde kam jsem vlastně vrazila a rázem je mi trapně.,,Úklidová komora..."zamumlám zklamaně a zavřu dveře.Zjevně jsem si spletla patro.Když se otočím, znovu (dnes už podruhé) se krutě leknu.Tady je všude plno!Předemnou na chodbě stojí chlap.Holá lebka pod šátkem, jizvy přes ksicht a černý brejle, který si právě machrovsky sundává.,,Morfeus..."ujede mi vyděšeně a hned zkoumám příležitosti k útěku.,,Co to tady vyvádíš?"zeptá se drsně.Napřed ho chci pořádně nakopnout do vejcat, ale pak si to rozmyslím.Moralista jak prase, toho bych nepřeprala.Rozhodnu se jednat diplomaticky.,,Hledám rodiče!"vypísknu nešťastně a očička mi zaslzí.Podívá se na mě jako by mi přeskočilo.,,Kdo sou tví rodiče?"zeptá se.Snad to vyjde.,,Tatínka nemám...a maminku neznám..."řeknu plačtivě a pro jistotu popotáhnu.Role nevinného sirotečka vždycky zabere.Protočí očima a nakáže mi, abych šla za ním.Napřed se mi nechce, mám pocit jako by mě měl zatáhnout někam do temné komůrky, posadit na křeslo a dát vybrat mezi modrou a červenou pilulkou.Kterou bych vzala?modrá mě vrátí do reality...a červená mě přesune do světa počítače.Good.Neuvěřitelný.Matrix mám v malíčku, i když...,,Co tam ještě děláš?"křikne na mě přes půl chodby.Okamžitě přeruším své úvahy stát se novou Trinity a radši jdu za ním.Přinejhorším umřu.
Zaklepe na jedny ze dveří, zřejmě ty, po kterých jsem se neúspěšně pídila a po vyzvání je otevře.Ukáže, abych šla dál.Po tom co vkročím vstoupí za mnou a zavře.,,Našel jsem ji."řekne na adresu blondýny.Rozhlídnu se, abych očekovala situaci.Je tam Sakura, směje se, aspoň někoho tu znám.Za Pamelou je nějaká černovláska a drží...prase?No, radši se neptám.,,Děkuji Ibiki."usměje se bloncka na Morfea a přeruší tak ticho, které po našem příchodu nastalo.Pak se věnuje mě.,,Dobré ráno Yumiko (!!!).Jak jsi se vyspala?"začne obvyklou, trapnou otázkou.,,Šlo to."odvětím a ve vteřině jsem znovu nafučená jak papuča.Musí vidět, jak moc to tu nesnáším, abych brzo jela zpátky.,,Výborně.No, chtěla bych ti něco říct."začne.Pohodlně se usadí, mezitím co já stojím a složí ruce.,,Budeš tu teď se mnou žít."začne.Málem na místě vyplivnu duši, ale udržím se.,,A proto by bylo dobré, kdyby ses seznámila s místním způsobem života.Jak sis určitě všimla, tahle vesnice není jako žádná jiná, kterou jsi doteď viděla.Je vyjímečná."řekne.No jasně!Radioaktivita.Spadla sem bomba a ozářila je.,,Jde to vidět."poznamenám ironicky.,,Našla jsem ti učitele, který tě tomu naučí.Je to speciální jonin, určitě ti hodně pomůže."pokračuje.Vůbec nevím, co do mě valí, ani s čím mi chce pomoct, ale ze mě degena neudělá!Teď se ale pohla Sakura.,,S dovolením, Tsunade-sama..."pípne.Dotazovaná osoba se na ni podívá a kývne, že může mluvit.Jsem vcelku zvědavá, co z ní vypadne.,,Zdovolením, nemyslím, že velení speciálního jonina hned ze začátku Yumi pomůže...napřed by měla trochu poznat oč jde.Mě trénujete vy, Naruta kapitán Yamato a Sai je u ANBU.U nás v týmu bychom se jí mohli věnovat.Máme čas a už ji známe."řekla.Vůbec nechápu o čem teď mluvila, ale horlivě přikyvuju.Tsunade nebo jak tomu nadávaj se krátce zamyslí.U blondýn neobvyklé.Pak se ale usměje.,,Máš pravdu, Sakuro, můžeme to zkusit."přikývne.Sakura radostně vypískne a chytí mě za ruku.Tajemně mi zašeptá.,,Pojď se mnou a na nic se neptej."a už mě táhne ven.Poslechnu ji a chytím s ní tempo.,,Buď ráda, že ses nedostala pod velení Ibiki-sama, sedřel by z tebe kůži!"řekla když jsme se venku zastavily.Nevím kdo to je, ale dělám jako že rozumím.,,Půjdeš se mnou na trénink našeho týmu, a něco se naučíš."fantazíruje.,,Na trénink ČEHO?"nechápu, ale to už mě táhne tam, kam chce ona.
Po cestě mi jakžtakž vysvětlí výnam týmů a co je to vlastně Hokage.No, teoreticky vzato, matka je politik.Super.Nic horšího se mi stát nemohlo.Co sem komu provedla?,,Tady trénujeme."usměje se, když dojdeme na větší louku.Před námi jsou tři velké, dřevěné kůly, kolem kterých není tráva.Je to tu ušlapané, asi tu trénují už dlouho.,,Co trénujete?"nechápu.,,Jutsu."opáčí a v rychlosti mi vysvětlí, o co jde.Nevím co tu dělají nebo co si myslí že umí, ale asi sou to cvoci.Vida, ani Sakura není normální.,,Sakura-chán!"ozve se vesele a odkudsi se objeví Na...Nam...no prostě ten hyperaktivní blonďák.,,Naruto!"zamávala a usmála se.,,Podívej kdo tu je!"ukázala na mě.Naruto se zarazil a vyvalil na mě ty svý modrý oči.Přišel až ke mě, přiblížil svůj obličej od mýho asi na deset centimetrů a ostřil.Nakonec si dal obě ruce za hlavu a pronesl:,,A ty si kdo?"zamračila jsem se.,,Co myslíš?"odseknu.Očividně přemýšlí, u čehož vypadá jako neandrtálec, až ho nakonec uhodí svatý blesk do svalu mozkového, u něj dosti zakrnělého.,,Yumiko!"vykřikne vítězně.,,Jak jsi mi to řek?"vyjedu útočně a zatnu pěsti.Zase se ponoří do myšlenek.,,No Yumiko...nebo...jak se jmenuješ?Yumiko přece!"brblá a drbe si vešky.To je na mě moc.,,Jmenuju se Yumi!"zakřičím vztekle a moje pěst opíše téměř geometrický půlkruh.Cítím, jak se setkala s jeho obličejem, ten se pokřivil do vtipné grimasy.Nohy se odlepily od země a kluk letí.Dosedl na zadek, k jeho smůle pravou půlkou pozadí na velký kámen.Pronikavé ,au´se tedy ozvalo dvakrát a mnohem intenzivněji.,,Proč jsi to udělala?Co jsem řekl?!"křiknul dotčeně a třel si obě postižená místa.,,Ty nevíš?"vyjedu útočně a postoupím.Tomu se říká respekt: začal se chaoticky posunovat dozadu.,,Nechovej se jak malej Naruto."ozvala se Sakura a chytila mě za paži.,,Bezva rána!"zvedne palec.Co?Pro ni je to normální?!,,Dvě Sakury v týmu?No, Naruto, asi bychom měli emigrovat."ozve se pobaveně kdosi další.Když se otočím, sedím na zadku i já a mé pozadí se střetne s tím samým kamenem, se kterým přišel do styku i Na..Nara...to je jedno.Před náma na jednom z kůlů dřepí chlap - na palici bílej smeták a z obličeje mu kouká jen jedno zhulený oko.Zbytek má pod maskou a jakýmsi šátkem, kterej, jak jsem bystře zpozorovala, tu nosí každej.,,Hašišák..."vydechnu a přemýšlím o rostoucím vlivu drog na lidskou rasu.,,Kakashi-sensei!Jdete pozdě!"vykřikne aktivně blonďák a rázem jako by zapomněl na bolest.Vyskočil a napřáhnul na něj prst.,,Jo jo, už to tak bude.Omlouvám se, ale ty mapy s kolečkem STOJÍTE ZDE asi nefungují, protože to kolečko se nehýbalo.Ztratil jsem se."vysvětlil a soudě podle oka se usmál.Taková blbá výmluva, snad mu na to neskočí.,,Jak to, že se nehýbalo?"nechápal blonďák.Sakura protočila oči a jednou ranou ho srazila zpátky na zem.,,Zase lžete!"vyštěkla na houmlesa.Seskočil na zem a kouknul na mě.Vypadal vtipně, skoro jako kyklop.,,Ty budeš Yumi.Už jsem o tobě slyšel."řekl.Yumi!Chtělo se mi zavýsknout.Jeden z mála kteří mé jméno řekli správně.,,Budete ji trénovat, Kakashi-sensei?"zeptala se Sakura.Trénovat?Ale co?Tendle?Nespustil ze mě oko.,,Napřed uvidím, co v tobě je."řekl.,,Čemu se nejvíc věnuješ?"otázal se.,,Hip-hop."odpovím.Očividně nechápe a nervózně se poškrábe ve vlasech.,,Heh, myslím jako styl boje."upřesní.,,Styl čeho?"teď zas čumím já jako blbeček.Zhluboka vzdychne.,,Tak dobře, začneme tím nejdůležitějším.Chakra."řekne.,,Chaco?"znejistím.Jsem čím dál zoufalejší, vůbec nechápu co po mě kdo chce.Já chci domů!V tom se z křoví vedle vynoří něco, co by se mi ani v mé nejhorší noční můře nezjevilo.,,Chakra, to je..."začne vysvětlovat, ale je velmi nemravně přerušen.,,Veverka!"zakřičím a ukážu na bestii.Naruto nadskočí a kousne se do jazyka.,,No a co?"nechápe Kakashi.,,Když je tady, distancuju se."oznámím.,,Naruto, oddělej tu veverku."protočí Sakura očima.,,Já?Proč já?"vyjekne zoufale.Ubožák.,,Snad se nebojíš?"zasměje se učitel.,,A proč ji neodděláte vy!"zaútočí lstivě.,,Jsem náchylný k vzteklině."usměje se nevinně sensei.Taky ubožák.,,Vy naděláte."vzdychne Sakura.Jedno zadupání a Hitler s ocasem mizí v lese.Vužiju nastalé paniky, kdyblonďák křečkuje na učitelově hlavě a hryže mu ucho a rychle uteču.
Už vím, co bych mohla dělat.Zajdu domů, popadnu přenosnej magneťák a už si to šinu do lesa za vesnicí.Když najdu skryté místo, položím ho na zem a zapnu.Začnu se pohybovat a vlnit do rytmu hudby, netrvá to dlouho a pěkně se rozjedu.Zase jsem na chvíli sama sebou a všechno můžu vyjádřit pohybama.Dostávám se do varu.U nás ve skupině jsem byla hvězda!Teda až po Eltonovi, ten blbeček si myslel že když má jeho máma hoperský centrum, je velkej king a všechno zmákne.Syčák.Zrovna se chystám na pohyb, který umím jen já.Vymyslela jsem ho a nikomu jinýmu se ještě nepoved.Spočívá v tom, že se prohnu a celá sebou trhnu nahoru, přičemž to vypadá jako bych si měla zlomit páteř.Výsledek vypadá cool, každej to obdivoval.Zrovna jsem ve fázi před trhnutím, když se ze křoví vedle ozve poděšené vyjeknutí.Páč se leknu, nevytočím to, ztratím rovnováhu a místo úhledného zavlnění zpět nahoru ze své polohy ála matrix dopadnu na zadek.Vlastně spíš na zátylek.Rychle se zvednu a očima podlitýma krví jako býk v aréně hledám kreténa, kterej mi zkazil výstup.A najdu.Pod jedním ze stromů stojí drobná dívka, má dlouhý, nádherně hustý a lesklý černý vlasy a naprosto světlé oči bez zorniček.Zajímavý...je slepá?Nebo nemocná?Na obličeji nemá jedinýho beďáka nebo nečistotu, musím se jí zeptat jakou používá pleťovou vodu.Ruce měla před pusou, jako by byla nervózní nebo něco a žužlala si kloub ukazováčku.Očividně se styděla.Nevím proč, už od prvního pohledu mi byla sympatická.Sice sem nikdy neměla ráda ty stydlivý pipinky, ale tahle mi přišla jiná.,,Jsi v-v po-pořádku?"zeptala se s účastí a v rychlosti si mě prohlédla.Když viděla, že stojím, očividně se trochu uklidnila.,,Jo."brouknu a zastavím stále hrající rádio.Rozhodnu se být milá, což mě samotnou udivuje.,,Nic se nestalo ne?"usměju se na ni.Očividně trochu pookřála.,,Vypadalo to nebezpečně."vyjádří svůj názor a postoupí dopředu.,,Já se jmenuju Yumi."vyjímečně začnu.,,Jsem Hinata."napodobí mě a dokonce se pousměje.Podáme si ruce.Všimnu si, že máme stejnou velikost podprsenek, díky čemuž je mi ještě víc sympatická.To co mám bych nejradši zahodila, ale alespoň v tom nejsem sama.,,Co-co jsi to dělala?"ptá se dál.To už stojí u mě.,,To je hip-hop."informuju ji.Zatváří se nechápavě, ale po tom, co jsem tu viděla už se ani nedivím.,,Je to druh tance.Uvolněnej, nápaditej, zábavnej...prostě bezvadnej."vysvětlím.Tváří se jako že pochopila, ale ruce před pusou má pořád.Jako by se ustavičně bála.,,Chceš si to zkusit?"vyhrknu nakonec.Očividně jsem ji vytrhla z přemýšlení, protože sebou cukla a podívala se na mě.,,Co?Já?"vyjekla.,,No jasně.Není to těžký."usměju se.,,Radši ne!"zavrtí rychle hlavou a pro jistotu pevně zavře oči a schová je za ruce.,,Co ti brání?"nechápu.,,Neumím to!Neznám to, nikdy jsem to nedělala!"blekotá vyděšeně a vrtí hlavou.,,Všechno je jednou poprvý."nedám se a zapojím své přesvědčovací schopnosti, které jsou mimochodem vyvinutější než mé poprsí, a to už je co říct.Nikdo kromě nás tu přece není.Vypadá to, že jsem ji přesvědčila, že za pokus nic nedá.,,Ale nesmíš se mi smát."vyhrkne ještě, ale to už stojím proti ní.Hudba znovu hraje.,,Takže, začneme jednoduše.Zkus takhle zavlnit rukou."ukážu jí.Ještě jednou se ohlédne, jestli kolem nikdo není a znovu koukne na mě.Nejistota ji neopouští ani na vteřinku.,,No tak."pobídnu ji s úsměvem.,,Větší dřevo než ti antitalenti co jsem vidělu u nás být nemůžeš."ujistím ji.Konečně se pohne a cosi předvede.,,To nebylo špatný."pochválím ji, ale ona je zas rudá a kouká zarytě do země.Teda, sebevědomí na bodu mrazu!,,Zkus tohle."pokračuju a zavlním pánví.,,Ne!To ne!"křikne poděšeně.Kde ji vychovávali?,,Neboj se, je to zábava."zavrtím hlavou.Začnu na ní pracovat.Tvrdě.
To to trvalo, než se vůbec začala hejbat!Ale pak se neočekávaně chytila a teď jede vcelku slušně.Ta holka má pohybový nadání, to se musí nechat.Dokonce ji to i baví, směje se a zkouší po mě opakovat všechno, co dělám.Na to, že to zkouší poprvý v životě je to víc než dobrý.Něco z ní bude.Zrovna jí ukazuju novej pohyb, když vedle nás něco dopadne.,,Yumiko!Kam jsi šla?!"ozve se pobouřeně onen blonďák, ale hned se zarazí.,,Hinato?Co to děláš?"zeptá se.Dotazovaná dívka se zarazí v polovině pohybu a ustrašeně na něj koukne.,,Na-na-naruto?!"vykřikne a rázem je jak krocan, když mu mávneš před zobákem červeným hadrem.Ani můj kamínek v piercingu není červenější než ona.V tu ránu se složí.,,Hinato!"leknu se a přikleknu k ní.,,Idiote!"počastuju ho.Konečně se mi podaří trochu ji vzkřísit a ona pootevře oči.Jak ho uvidí, zvedne se a v rychlosti se vypaří.Divný.,,Neumíš se ohlásit?"začnu zostra na Speeďáka.,,Kam jsi zmizela?Hledali jsme tě."začne z jiného soudku.,,Kam asi!Nevidíš, kde teď jsem?"odseknu a vypnu rádio.,,Co jste to s Hinatou dělali?"zajímá ho.,,Co je ti do toho?"zajímá zase mě, otočím se a odcházím.,,Měj se."syknu ještě a už se s ním nebavím.Páni, já jsem ale potvora!

Yumiko's Diary 1

29. ledna 2009 v 13:15 | Rin-chan |  Deníček
Máma....?
Očima trochu naplněnýma slzami zírám na letadlo, které se vrací zpátky domů.Domů - to zní úžasně. A já trčím tady.Zatraceně!Gestem ála uražená slečinka popadnu svůj kufr přeplněnej zbytečnýma věcma a táhnu ho k východu z letiště.Pak půjdu na autobus a ten mě zaveze....ani nevím kam.Prostě zapadákov světa kde stěží maj elektřinu.
Když se proderu zástupy lidí a postavím se na zastávku, zjistím, že můj autobus jede až za dvě hodiny.No super!Ale to bylo vlastně jasný, co jsem čekala?Všimnu si, že autobus do vedlejší vesnice jede za deset minut.No co, nic se snad nestane, když si ten zbytek cesty dojdu, ne? Nikdo se nic nedozví.A jak si usmyslím, tak taky udělám. Za chvíli sedím v autobuse a hurá na ,,výlet".....
Tak tohle byl pěkně blbej nápad!Už dvě hodiny trčím v lese, kterej je tak hustej jak podpaží naší matikářky.Pot se ze mě jen leje a ten zatracenej kufr je tak nehorázně težkej!Konečně toho mám dost.,,Proč sakra bydlí tak daleko? Můžu se na to vykašlat!" křiknu jako by mě někdo měl slyšet a praštím kufrem o zem.Uraženě si na něj sednu, založím ruce a sedím tam jak pecka uprostřed cesty.Je vedro, mám hlad, žízeň a nohy mě bolí jako čert.Aby mi to čekání ( i když nevím, na co vlastně čekám ) líp utíkalo, nasadím si na uši svý super mega velký sluchadla a zapnu MP3.Do ucha mi snad až nezdravou hlasitostí začnou vyřvávat mý oblíbení zpěváci.Pořád sedím.A sedím. A už mě to nebaví.Rozhlídnu se kolem, ale pořád je to jen les.Konečně někdo prochází, ale já si toho ve své hudební extázi všimnu, až když se mnou zatřese.Rázem koukám do tváře dost uhozenýmu týpkovi.Jeho obočí - pokud jsem předtím urážela podpaží učitelky, tak se omlouvám, tenhle kluk předčí celý její ochlupení.Narozdíl od ní, on ho má schromážděný nad očima.No, klobouk dolů, nevěděla jsem, že jde mít bobra i na čele.....Snažím se zakrýt zděšení a sundám si sluchátka.,,Co tady děláš?" zeptá se jako by mu do toho něco bylo.Už ho chci odbýt, ale všimnu si, že není sám.Kousek dál stojí nějaká brunetka - usmívá se a vypadá jako sympatická holka.Vedle ní kluk.Musím říct, že docela kus.Má sice vlasy po pás ale kdyby si je fiknul.....a můj pohled spočine na třetí osobě.V tu chvíli málem prsknu smíchy, nebo dostanu infarkt.Nevím co si vybrat dřív.Stojí tam chlápek, vypadající jako o třicet let starší dvojče prvního kluka - stejnej nemožnej hřib z vlasů a....a...obočí! Jenže: vemte obočí toho kluka a vynásobte ho deseti! Omg, paní Wagnerová, já už se vám nikdy smát nebudu!Zmateně si třesoucí se rukou přejedu po svém udržovaném obočí a nevěřícně na oba zírám.Ta holka si zjevně všimla mého zděšení, odstrčila kolegu a sklonila se ke mě.,,Ahoj."usmála se na mě.Ještě na vteřinku nechápavě kouknu na ty dva a pak se zas podívám na ni.,,Čau..."vyrazím ze sebe.,,Já jsem Tenten."představí se.Napadne mě, že bych ji asi měla napodobit.,,Já jsem Yumi..."vysypu ze sebe a dokonce se pokusím o úsměv.,,Těší mě."usměje se.,,Co tu děláš s tím kufrem?"zeptá se zdvořile.Napřed ji chci trochu odbýt, co jí je do toho, ale pak si všimnu její pásky na čele.,,Vy jste...z Listové vesnice?"zeptám se místo odpovědi.Trochu se zarazí, ale hned zase nabere výraz.,,Jistě.Jsme tým ninjů z Listové."kývne.,,Bezva!"výsknu a konečně vstanu.I když vím, že si počínám nevychovaně, je mi to fuk.Neměli mě sem posílat, já na svoji mámu zvědavá nejsem!I když tihle za to nemůžou.Všimnu si, jak si mě prohlíží a taky se na ně zaměřím.Ten chlap s klukem, co maj to mocný obočí sou oblečení v divným zeleným trikotu, ve kterým vypadaj neobyčejně slizce.Třetí kluk má na sobě...no tipovala bych to na bílej župan.Tenten měla bílou volnější mikinu a tepláky.Malej diamantek, u nás nazývaný piercing, který mi čněl z nosu je zřejmě zarazil.,,Potřebuju do Listové..."prolomím ticho a sleduji jejich reakce.,,Vracíme se z mise, pojď s námi."usmála se Tenten.Ta holka se furt kření, jak to dělá?I když nemám ani trochu zájmu jít s něma, trčet tu se mi taky nechce.Kývnu a znovu popadnu svůj kufr.,,Vezmu ti ho."nabídne se aktivně obočnatec mladší a oslní mě bleskem svýho chrupu.Že by Sensodyne?Napadne mě a div neprsknu smíchy.Ochotně přikývnu a znovu se s nima vydám na cestu.
,,Tak a sme tady."informuje mě nejvíc ukecanej obočnatec, kterej se někde ve spleti toho svýho žvanění představil jako Lee.Došlo by mi to i bez něj, ta brána se prostě přehlídnout nedala.,,Díky, dál už to zvládnu."ujistila jsem je.,,Víš to určitě?"zeptala se Tenten.,,Jasně.Díky moc, fakt ste super."ujistila jsem je unaveně.,,Tak jo..hodně štěstí."popřála mi ještě a znovu se rozešli.Za chvíli jsem tu byla sama.Když jsem se podívala dovnitř, nahánělo mi to trochu strach.A navíc ty cesty a ulice - dalo se poznat že tady auta nejezdí.Nevím, jak to tady přežiju.Zase si sednu na kufr a začnu si zamyšleně okusovat svůj ctěnej nehet.,,Jak ji tady mám sakra najít?" zabručím.Jediný co vím je, že bydlí tady.Měla pro mě přijít.Přišla? Ne! Je mi vlastně ukradená, dala mě pryč a najednou by měla zájem jo? Na to jí kašlu.Budu tu sedět, a možná tu umřu a když budu mít štěstí, příští rok ze mě vyrostou houby a ty houby......nestačila jsem domyslet.Kdosi do mě zezadu šťouchnul.Otočila jsem se a meganá postava mi zaclonila slunce.Snažila jsem se dohlédnout vrcholu, ale bezvýsledně.Vstala jsem - zase nic.,,Zdravim...."poslala jsem pozdravy do kosmických výšek a doufala, že se dostanou k jeho uším.,,Nazdárek."ozvalo se.,,Já hledám.."začala jsem ale byla jsem nechutně přeručena.,,Já vím!"křiknul chlápek bujaře, omotal mi obrovskou ruku kolem krku a pořádně mi pocuchal vlasy.Myslela sem že umřu, ale držela sem.,,Tak tě zas vidim, cvrčku! No tys ale vyrostla!"řehotal se úchyl.Nějak jsem se vymanila z jeho sevření a sundala si gumičku z vlasů - tak jako tak, můj in culík byl zničený.Začala jsem ho znovu vytvářet a mezitím jsem poslouchala jeho švitoření.,,Tvoje máma má moc práce, poslala mě pro tebe."oznámil mi.,,Vážně?"tohle mě namíchlo.,,Tak ať si pracuje, mě to nevadí, jedu domů!"oznámila jsem a chtěla se rozejít.,,Ale copak?Tvoje máma je plně zaměstnaná, to není nic špatnýho.Teď poď se mnou a necvrkej tu, lidi na tebe koukaj."oznámil a popad můj kufr, jako by to bylo peříčko.,,A vy ste?"zasyčela jsem přidrzle.,,Já?"ukázal na sebe a kufr letěl na zem.Otočil se v jakémsi gestu, zřejmě mu přišlo cool.Napřáh proti mě ruku a připitoměle se zachechtal.,,Já jsem jeden ze tří Saninů, spisovatel a milovník žen, sám velký Jiraiyááááááááá-sama!"utnul to a pohodil bílou hřívou.Zůstala sem nechápavě zírat, i on zatuhnul ve své pozici a čekal, co udělám.,,Jedu domů."oznámila jsem a znovu popadla kufr.,,Nene, teď půjdeme za tvou matkou."vyvedl mě z omylu, přehodil si kufr i se mnou přes rameno a vyskočil na střechu.Magor! pomyslela sem si a trnula strachy, jak asi spadnem.Nespadli jsme.Seskočil na zem před jakousi budovou a vtáhnul mě dovnitř.Bylo tam přítmí a prázdno. V dalším poschodí už ale byl provoz.Nikdo si nás snad ani nevšim - to se tu často nosí hosti na zádech?!
Zastavil před jedněma dveřma a zaklepal.Hovor, který se až doteď ozýval zevnitř utichnul.,,Dále!"ozvalo se rázně.Jiraiya nebo jak si ten pedofil říkal stisknul kliku a vešel dovnitř, já nedobrovolně s ním.,,Něco ti nesu."zachechtal se a div ne hrubě se mnou praštil na zem.Okamžitě jsem si dotčeně protřela poškozené pozadí.,,Yumiko!"ozvalo se radostně.Oči mi naběhly krví.YUMIKO!!!Tohle nesnáším, je to hrozný jméno!Když jsem se podívala na opovážlivce, který ho vyslovil, strnula jsem.Uviděla jsem blondýnu - vypadala tak na dvacet - s hnědýma očima.Ty oči se v kontrastu s barvou vlasů zdály skoro černé.,,To je tvoje máma!"pronesl Jiraiya.Zbylí tři lidé v kanceláři - zatím jsem je nějak nezkoumala - vyvalili oči a nechápavě se na mě podívali.Všimla jsem si, že moje matka je velmi dobře vyvinutá a hned mi došlo, po kom svý vnady mám (xD).I když jsem se na tohle připravovala, zarazila jsem se a nevěděla, co říct.Prvn mě napadlo zvednout se ze země, což jsem hned provedla.,,Dobrý den..."pozdravila jsem rychle a nervózně se ošila.,,Yumiko! (zase ) Tys vyrostla!"zopakovala známou větu a usmála se.,,No jo, kdo by to byl řek...."řekla jsem nervózně, trochu ironicky.Chvíli bylo ticho.,,Jsem moc ráda, že tu jsi..."řekla konečně.Měla jsem sto chutí ji setřít, páč já tu ráda nejsem, ale rozhodla jsem se chovat slušně, aspoň pro jednou.,,Konečně.."pousmála jsem se.,,Jaká byla cesta?´"ptala se a pořád si mě prohlížela.,,Příšerná."přiznala jsem a všichni se zasmáli.Tvářila se spokojeně, náhle se však zamračila.,,Co je tohle?!"zeptala se polovyděšeně a ukázala na mou již zmíněnou okrasu obličeje.Nervózně jsem chytla náušnici.,,Piercing."informovala jsem ji.,,Nenosím naušnice v uších, mám to místo nich..."dodala jsem rychle.Prohlídla si můj oděv.,,A jak jsi to oblečená?!"hrozila se.,,Tohle? No, když vyrůstáš bez mámy a táty v dětským domově, trávíš prostě víc času s kamarádama a nemá tě kdo vychovávat."utrousila jsem jízlivě.Podle jejího výrazu jsem poznala, že jsem krutě přestřelila.,,Promluvíme si pak."řekla.Pak si vzpomněla, že v kanclu nejsme samy.Koukla na dva kluky a jednu holku, asi tak stejně starý jako já.,,Yumiko, (budu vraždit) tohle je Shikamaru, Naruto a tohle Sakura, moje žačka."představila mi je, jako bych stála o to znát jejich jména.,,A tohle je moje....moje dcera, Yum...",,Yumi."přerušila jsem ji.Kdyby to řekla ještě jednou, asi bych ji musela zakilovat hned tady.Ti tři zapomněli zavřít zobáky a čuměli na mě jak na zjev - ani se jim nedivím.,,Hej, bábi, ty máš děti?"vyjeknul připitomněle blonďák, jehož jméno začínalo nějak na Na..., už nevím jak dál.Tohle mě naštvalo.,,No, já v podstatě nejsem její dcera."ozvala jsem se.Bloncka se na mě podívala.,,Máma je někdo, kdo tě vychovává, víš.Ne někdo, koho vidíš poprvé v patnácti letech."informovala jsem ho.Podívala jsem se na ni.Zatnula zuby a náhle měla takový zvláštní výraz.,,Tsunade...."zašeptal Jiraiya a položil jí ruku na rameno.,,No, tak jsme se viděli, těšilo mě."vyhrkla jsem a vyšla rychle ven.Zaregistrovala jsem, že kdosi vyšel za mnou, tak jsem duchapřítomně zatočila na dívčí záchodky.K mé smůle to byla ta holka, takže můj plán jaksi nevyšel.V tu chvíli jsem si zahrála na emo, který zrovna moc nemusím a zalezla jsem do kabinky.Cvaknutí zámku - a mám soukromí.Teda aspoň jsem si to myslela.Kroky se zastavily před kabinkou.Váhavě zašourala nohama a zaklepala.,,Tady je prázdno."odvětila sem.,,Yumi?"zkusila to.,,Nene, tady Bond.James Bond."zavrčela jsem.Zřejmě okamžik trvalo, než to pochopila,,Nechceš vylézt ven? Přes dveře se moc dobře nepovídá."navrhla po chvíli.,,Kdo ti řek že si chci povídat."řekla jsem štiplavě.Páni, já jsem ale mrcha!,,Asi bych ti měla říct, jak to tu chodí."řekla poněkud rozmrzele.Divnej tón, nevěděla jsem, co od něj čekat.,,Pravidlo první: nechovej se jak se chováš!"křikla a v tu chvíli ,,kde mám dveře?!"blesklo mi hlavou a vyděšeně jsem se chytla splachovadla.Růžovovláska je odhodila do kouta - ta holka je vyrvala holýma rukama? Jednou holou rukou?! - a postavila se mezi dveře aby zamezila mému útěku.,,Magor" pomyslela jsem si a zakývala hlavou.S postiženýma lidma se jedná opatrně.,,Si šílená?!"vyjekla jsem ,opatrně´xD .,,Ne."odvětila s klidem a pohodlně se opřela o stěnu kabinky.,,Co je ti do mě? Starej se o svý!"byla jsem úmyslně nepřátelská.,,Myslím, že Tsunade-sama si nezaslouží, jak jsi s ní právě mluvila."oznámila mi.,,Kdože to?"nechápala jsem.Pak mi to došlo.,,Jo tak....myslíš ,mámu´." dodala jsem štiplavě.,,Pokud jsi opravdu její dcera...což je teda docela síla, měla by ses k ní chovat líp."poučovala.,,Viděla jsi ji? Kdybych byla její dcera, chovala by se takhle? Bylo to jako setkání cizích lidí, nebylo v tom nic! Je chladná a nechápu, proč mě chtěla zpátky, když se chová takhle!" štěkla jsem.,,Nedala jsi jí šanci."argumentovala.,,Dal mě někdo nějakou šanci za těch patnáct let?!"křikla jsem.Začínala sem být fakt naštvaná.Zatvářila se zmateně.Ha, teď sem tě setřela holka!A co chceš říct na tohle?pochlebovala jsem si, pochopitelně jen v mysli.,,Určitě měla dobrý důvod, na to ji znám moc dobře."řekla nakonec.,,Vidíš, i ty ji znáš líp, a to já mám být její dítě! Každej ji zná líp! Chci zpátky."oznámila jsem a vstala.Ochotně mě pustila a já vyšla z kabinky.,,Nerozmyslíš si to?"zeptala se posměšně.,,Ani ne."ujistila jsem ji a otevřela dveře na chodbu.Stál tam ten blonďák.,,Babča chtěla, abych ti dal tyhle klíče.Sou od tvýho bytu."oznámil.Bezva, sice nevím, kdo je ta jeho babča, ale může se to hodit.Otočila jsem se na růžovovlásku.Tvářila se....tak nějak jako by už předem věděla, co řeknu.,,Dobře, zkusím to tady."rozhodla jsem a došla si pro kufr.Pak jsem se otráveně, abych si zachovala image vydala k místu, kde mám bydlet.Ti dva mě vedli.
Byl to byt 2+1, nic světovýho, ale celkem to šlo.Pokoje byly vymalovány světle žlutou barvou, kuchyně na světle modro.Objevila jsem i balkón, což mě potěšilo, protože přesně to jsem vždycky chtěla.Blonďák (jak se sakra jmenuje?!) mi všechno nadšeně vysvětloval co kde je, jak to najdu a tak dále.K mému neštěstí Sakura ( ha, už si to jméno pamatuju!) odešla a nechala mě tu s ním samotnou.Abych ho zaměstnala, dovolila jsem mu donýst můj největší kufr.Byl před domem a můj byt se nacházel až ve čtvrtém patře, takže se trochu zapotí.Dobře mu tak.Zatím jsem si vybalovala příruční zavazadla, nanosila do koupelny hygienický potřeby a všechno možný.Kluk, jemuž jsem se rozhodla říkat Speeďák pro jeho hyperaktivitu ( a taky proto, že si nemůžu zapamatovat to zpropadený jméno) se přiřítil zrovna ve chvíli, kdy jsem si nad cosi, co zřejmě mělo parodovat postel věšela plakát Audi TT v plným tuningu.Auta miluju! Za volantem sem poprvé seděla v šesti letech a od té doby se v blízkosti těchdle nice strojů pohybuju pořád.,,Co to je?"zeptal se primitivně a prohrábnul si blond hřívu.Koukla jsem na něj slabomyslným pohledem.,,Co myslíš? Auto pitomče!"štěkla jsem.,,Aháááááá!"zvolal vítězně.,,A to je co?"zamyslel se, čímž mi ukázal své mega IQ, které by zřejmě mohl rozdávat.,,Jak to myslíš? No snad auto!"vysvětlila jsem mu slušným tónem =D.Očividně mu nic nedocvaklo, proto jsem mu musela podrobně vysvětlit, co tahle věcička vlastně umí.,,Chápeš? Třeba koukni na tohle!"Ukázala jsem mu obrázek s polovytuněnou Audi A3 ( audi miluju ze všech nejvíc, ale Subaru bych taky brala) ,,Na jedničku jedeš padesátkou, a když tomudle broučínkovi zařadíš za dvě, jedeš stovkou, má boží akceleraci." dostávala jsem se do varu.Očividně nechápal, ale kýval hlavou.Nakonec mi došla trpělivost a sprostě jsem se vymluvila, že jsem unavená.Pak, až sem za ním zabouchla dveře jsem se svalila na postel a popadla mobil.Číslo, jemuž jsem hodlala zavolat jsem znala nazpaměť.Čekám, než to někdo na druhém konci zvedne.,,Ano?Yumi seš to ty?!"ozve se natěšeně.,,Hanon!To sem ráda že tě slyším!"málem se rozpláču.,,Bože, kde jsi?"ptala se.,,Daleko. A asi tu dlouho budu..."řekla jsem a cítila, že se mi chce znovu plakat.,,Hanon, ty mi tak chybiš! Kdybys věděla, jaký dementi tu žijou, oběsila by ses na mým místě!"tvrdila jsem a okamžitě jí vše vyklopila.,,Je toto možný?"zlobila se.,,Ještě mi tě tam zkazí!"V tom sem s ní teda zajedno.Ještě dlouho jsme konverzovaly, pak jsem musela položit telefon, protože Hanon odcházela na trénink.Grrrrr a já měla jít s ní! To mám zničehonic seknout s hip-hopem?Bože, vždyť ho dělám už kolik let!Tenhle tanec ve mě probouzí opravdovýho člověka....teď to ale asi bude komplikovanější.Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už bude večer.,,Dneska nemám náladu nikam jít.Jdu spát." rozhodla jsem a vyhledala zásuvku.Dala jsem si mobil na nabíječku, osprchovala se a zapadla do postele.To bude trvat dlouho, než se mi podaří usnout......Ještě bych si zatancovala.Tancuju hip-hop, to sice jo, ale volný hoperský hadry nejsou zrovna můj styl.Chodím prostě v tom, v čem se cítím dobře.Jenže málokdo pro to má pochopení.Pochybuju, že ho bude mít ,,máma".Ale co už no, uvidím zítra.....


//><!

Yumiko's Diary

29. ledna 2009 v 13:14 | Rin-chan |  Deníček
No už je to tak, konečně jsem přemohla svou lenost a (pro některé z vás dost blbě) ukončila Hate.A teď je tady novej příběh.Nevím, jaký budou vaše reakce na něj, a kdyžtak ho totálně zruším .Tentokrát je to formou ,deníčku´a bude to první příběh tohodle typu zveřejněnej na rin-layout.
Yumiko, čerstvě patnáctiletá puberťačka která doteď žila v dětském domově se dozvídá novinu.Ozvala se její pravá máma a chtěla by ji vychovávat.Jí se to ale nezdá jako moc dobrá věc, nemá zájem o svou rodinu.Jenže musí jet.Tak se dostává do Listové, která je podle ní značně zaostalá a nudná.Jindy příjemná blondýnka se rozhodne, že bude všem otravovat život jelikož ten její zatím za moc nestál a je pěkně protivná.Ke všemu s ní pěkně cvičí puberta, musela opustit milovaný kroužek a všechno to jde páté přes deváté.Nesnáší svoje jméno a proto si říká Yumi.Když ji někdo nazve Yumiko, což mají ve zvyku skoro všichni, hned vybuřuje.Nechce se ničeho účastnit, nechápe, co to vlastně lidé v Konoze dělají a chce domů.Brzo ale zjistí, že život tady není zas tak hroznej.A její máma?To si počkejte....
<![CDATA[//><!]]>