
Forever together
V nemocnici je pěknej bengál, všichni maj stav pohotovosti.A taky maj proč!Po tom, co jsem se znovu probudila z mrákot běsním jak sopka.Chci odtud pryč!Devět desetin z doby co tu jsem jsem v bezvědomí a v nemocnici!Je u mě v pokoji Sakura a Brody a oba se mě snažej klidnit, ale moc jim to nejde.,,Pustťe mě domů, nebo tady bude takovej svinčík že budou blesky lítat!"vyhrožuju.,,Yumi, probudila ses teprve před hodinou."zkusí to Sakura.,,Jo, a taky po třech dnech!Jdu domů a zkus mě zastavit!"prohlásím a vydám se ke dveřím.Očividně se k tomu chystá, ale dveře se otevřou a stojí tam Olma.Málem mě porazí prsama a já taktak uskočím.,,Očividně je ti líp."usměje se.Začnu si jí stěžovat jak mě tu trápí.,,Zůstaneš tu ještě do zítřka, potom můžeš jít domů."oznámí a já okamžitě nahodím vysoké C.Nemocnice nesnáším!Brody se začne smát.Nejradši bych mu jednu vlepila, ale jsem přeci dáma.Když uvidím, že je všechen povyk zbytečněj, sednu si uraženě do postele, založím ruce a všechny ignoruju.Dosáhnu svého, za chvíli jsem tu sama.Opatrně vstanu a vykouknu na chodbu.Ha, prázdno!Vyrazím ze dveří a utíkám.Akčně zatočím a chci se skrčit za sloup, ale před ním stojí něco, co mi v tom zabrání.Na kohosi narazím a když se chci zvrátit dozadu a upadnout na zadek, přichytí mě silnýma rukama a pádu zabrání.Když se na něj podívám - musím hodně, hodně, opravdu hodně zaklonit hlavu - poznám kluka, s nímž jsem se viděla hned první den svého příchodu.Pracně, opravdu hodně pracně vydoluji jeho jméno.Vzpomenu si, jelikož vím, že jsem se ho chtěla zeptat, kde koupil ten čupa župan.,,Neji?"vyhrknu a v duchu se modlím, aby se tak jmenoval, protože jinak by to byl trapas jak hrom.,,Co to děláš?"zeptá se příjemným, ale docela chladným hlasem.Viděla jsem ho dvakrát, ale pořád má ten stejný výraz.Asi místní tvrďák.Asi předpokládá, že budu lhát, takže řeknu pravdu, oba se zasmějeme, a on mě pustí.Jsem já to ale vyčůraná.Nahodím tajemný, vtipálkovský výraz a prohodím: ,,Utíkám."Čekám, že se zasměje nebo zavrtí hlavou a pustí mě, ale místo toho vzdychnul.,,Měla by ses vrátit."poradí mi.Beze slova se mu vymaním a s výmluvou že jdu na záchod se vypařím.Tohle setkání mě asi poznamená na celý život.Musím to vydýchat.Hned taky vytáhnu inhalátor a chvíli dýchám s jeho pomocí.Ten kluk je magor, málem mě zadusil.Když znovu vykouknu ven, je chodby prázdná.Nice.Opatrně vyklouznu, ale někdo mě zarazí.,,Slečno, stůjte!"křikně nějaká sestřička.Zarazím se v půlce kroku a vypadá to, že znovu budu muset použít umělého kyslíku.,,Vraťte se prosím na pokoj."řekne.Co mi zbejvá.,,To jsem byla tak moc viditelná?"uklouzne mi trochu rozmrzele.,,Neji-san nás upozornil."řekne ještě.Pak mě odvede do pokoje a zavře za mnou.Tak to ten župaňák jo?Toho si podám.A hned mě taky napadne jak věsím jeho kousky po stromech a je mi veselo.
Napadne mě další plán útěku.Otevřu okno a podívám se dolů.Jsem ve třetím patře.Brodyho teorii že z okna se nejlíp skáče okamžitě vyloučím.Je mi sice často namlouváno, že nemám pud sebezáchovy, ale tentokrát se vcelku ozval.Očekuju situaci a zjistím, že asi metr od okna vede hromosvod.Ani to nedomyslím a už se drápu na venkovní parapet.Podívám se dolů a uchechtnu se.Dělat tohle Hanon, tak buď spadne nebo hodí šavli, jelikož ona výšky nesnáší.Teď na mě čeká vcelku těžká část: musím se postavit až na kraj parapetu, chytit se jednou rukou okna a druhou se naklonit nad tu výšku a chytit se hromosvodu.Postavím se úplně na kraj,chytím se a už se natahuju.Ještě kousínek......málem sebou třísknu dolů, ale u toho dosáhnu na hromosvod a pevně se ho chytím.Tak to by jsme měli.Teď se pustím okna a natáhnu i druhou ruku.Ujede mi noha a já spadnu, naštěstí se ale pohotově chytím i druhou rukou a přitisknu nohy.Teď se tu držím jak hnida na vlase a vydýchávám ten stres.Pomalu začnu sešplhávat dolů.Trvá mi to asi dvě minuty a stojím na zemi, pod větvemi vzrostlého stromu.Zuřivě se vydýchávám a používám inhalátor.Zase, to je hrozný jak to tu se mnou cvičí!Když se uklidním, opatrně se vydýchám a už nahodím plyn k místu mého ubytování.
*******************************************
Když se pořádně vydrhnu z nemocničního smradu a pokecám z Hanon, cítím se dobře.Rozhodnu se jít ven, ale radši ne mezi lidi.Podívám se na znamení u krku a znovu se trochu zamračím.Půjdu do lesa, tam snad nic nezkazím.Rozejdu se ven.Znovu se málem přerazím o Brodyho tašku a položím ji na křeslo, jelikož jinak bych to dítě musela rozsápat.Vyjdu ven a zamču.Pak se ulicema vydám k lesu, jelikož to je asi jediný místo tady kam spolehlivě trefím.
Procházím se a mířím pořád pryč, vlastně ani nevím kam, ale je tu krásně.Občas narazím na nějaký pořezaný nebo pomlácený strom.Asi tu někdo něco trénoval.Když jdu kolem nějakého palouku, uslyším hlasy.Opatrně nakouknu mezi větvemi, abych vyzvěděla kdo to je.Uvidím Sakuru, Speeďáka, Kibu a ještě asi šest dalších děcek z vesnice.Sakura se o čemsi hádá s tou barbie a ostatní jakž takž trénují jakýsi boj nebo co.Teda až na jednoho kluka s culíkem, ten se válí pod stromem a spí, o něj sedí opřená nějaká bloncka a cosi píše.Zajímavý, nevěděla jsem že všichni chodí sem.,,Radši půjdu pryč, co kdybych se náhodou naštvala."přpomenu si jízlivě a už odcházím, aniž by si mě všimli.Teda aspoň jsem si to myslela.
Uvidím jakoby konec lesa a dychtivě tam zamířím.Končí tu stromy, pak je tu kousek louky a skála, prudce se svažující dolů.Tam teče řeka.A pak jsou louky a lesy, prostě cool výhled na krajinu pod váma, jako by jste stáli na rozhledně.Nevěděla jsem, že tu něco takového je.Posadím se na jeden z kamenů a přemýšlím.U mě dost neobvyklé.Už je skoro večer a když tady vydržím tak hodinku, uvidím super západ slunce.Krajina podemnou je rovinatá, a já jsem ještě nikdy neviděla zapadat slunce jen tak...ve městě to prostě nemůžete vidět.Je to jako nekonečná pláň a musím přiznat, že je to nádherný.Sedím tu sice jak pecka, ale ať!Chtěla bych, aby tu byl ještě někdo, kdokoliv, protože se najednou cítím hrozně sama.Vzpomenu si na kérku, která mi zabránila stýkat se s ostatními.Shrnu si mikinu a tričko z ramena dolů, abych na ni viděla.Teď, jak na ni dopadá slunce, vypadá nevinně, ale je to pěkná mrcha, to už víme.Přemýšlím nad ní.Teď je ze mě ještě větší příšera než předtím.Náhle za mnou cosi zašramotí.Polekaně se ohlídnu a uvidím někoho, koho bych nečekala.Teda aspoň ne teď.Všichni, které jsem před chvílí viděla na palouku jsou tu.Kluci zůstali stát opření o stromy a Sakura s Tenten jdou ke mě.Dostanu trošku strach - shodí mě dolů?Přece jenom jsem s tím teďka nebezpečná, takže by si tím hodně pomohli.Ale ať, jestli budu muset snášet tohle, tak to ať mě radši odkrouhnou, stejně je to na nic.,,Co tu děláš?"zeptá se Sakura vlídně.Trochu pookřeju.,,Koukám dolů a přemýšlím."odpovím slušně.,,A proč tak sama?Mohla jsi jít za námi."usmála se Tenten.,,A to radši ne."vyhrknu, snad až moc rychle, takže jim něco docvakne.,,Proč ně?"diví se ta bloncka barbie, se kterou se Sakura předtím dohadovala a přijde k nám.,,Nechci nikomu ublížit..."vymluvím se a ukážu na odkryté tetování.,,Proč by jsi to dělala?To že to máš neznamená, že se musíš všech stranit."řekne Sakura.,,Ne?Viděla jsi co jsem provedla?I tobě jsem tehdy málem ublížila.Je ze mě zrůda, když se naštvu tak ubližuju lidem!"stěžuju si.Připadám si jak emo, ale je mi líp, jelikož jsem to ze sebe mohla dostat.,,Co to tu slyším?"křikne do toho bujaře Speeďák a přiskočí k nám.Málem se leknu a hodím masku dolů z toho kamene.,,Tohle z tebe nic nedělá!Je to jenom značka, ale ta nedělá člověka.Na tobě záleží jaká budeš!"zasměje se a dloubne do mě.,,To je pravda.Ty nejsi zrůda, Yumi.Jsi stejná jako dřív a nám se líbíš.Nemusíš se všech stranit a být sama.Tady jsme všichni jedna parta.A jsme spolu pořád, i když se někomu nedaří.Prostě pořád."usměje se a podá mi ruku.Chytím se jí a vstanu.Trochu mě to udivilo.,,Sakura má pravdu!Značka tě změnila jenom zvenku."přikývne ten kluk z kastrólem na hlavě, kterej mě první den vyděsil.Lee myslím.,,Známe tu značku, už jsme se s ní setkali.Nebereme tě jako příšeru, jsi normální, jako my.A nevidím důvod, proč by jsi tu měla být sama, když my jsme všichni pohromadě jen kousíček od tebe."směje se Sakura.,,Ale co když se naštvu..."vykoktám čím dál udivěněji.Speeďák mě umlčí.,,Koukej!"řekne a vyhrne si bundu.Má namakaný břicho, dost pěkně.Ale zjevně mi ukazuje něco jinýho.Přes celý břicho má jakousi černou spirálu a kolem jakýsi znaky.,,Co to je?"nechápu.,,Naruto je Jinchuuriki, má v sobě démona."řekne Tenten.,,Kdysi zdemoloval skoro celou vesnici a půlku ninjů povraždil.Když se Naruto namíchne, může ho zastavit jen speciální jutsu, jinak je jeho ničivá síla obrovská."vysvětlí Kiba.Démon?O nějakých jsme se učili, ale ti přece neexistujou.,,Když jsem byl malý, všechny děti ode mě utíkaly a každý se mě bál.Ale já jsem nezalezl.Slíbil jsem si, že budu Hokage a dotáhnu to daleko!A i když se mě oni stranili, já jsem se o sobě snažil dát vědět.A teď mám spoustu přátel!"vyhrkl a ukázal kolem.To už u nás byli všichni.,,Naruto se ti snaží říct, že není ten démon, kterého má v sobě.Neovládá ho.Naruto je prostě Naruto a my ho máme rádi pro to, jaký je.Chápeš?Tak je to i s tebou.Tvoje povaha nezávisí na tom znamení.Jsi to pořád ty!"vysvětlí Sakura.Nikdy jsem neměla ráda tyhle skupinový terapie, ale oni mají pravdu.,,Děkuju..."špitnu.,,A navíc seš bezvadná učitelka, no ne, Hinato?"zakření se Kiba.Hinata zrudne a zavře oči.Všem docvakne co myslí a společně se zasmějem.,,A když už v tom máme jasno, půjdeš za náma?Něco ti ukážem."navrhla Tenten.Chvíli váhám, ale přikývnu.Ještě před měsícem bych je poslala do háje, ale teď zjišťuju, že jsou vážně fajn.A umí podržet.
A taky je s něma zábava!Už jsme asi hodinu na palouku, kde byli předtím.Ukazujou mi tu různý věci, teď mě třeba Tenten začala učit házet nože.Je v tom fakt dobrá, dokonce prý nejlepší, jak řekl Shino.Už si pamatuju i jejich jména.Poznávám, že mezitím co já jsem seděla nafučeně doma, kousek ode mě byla super parta, ze které jsem si já dělala legraci.Na stromě je pověšený jeden terč.Tenten vezme nůž a trefí se přesně doprostřed.Teda vezme kunai, jak jsem byla opravena.,,Teď ty."pobídne mě a podá mi druhý.,,Já jsem to ale nikdy nezkoušela..."kviknu v obavě, že se mi budou smát.,,Zkus to.Dívej se oběma očima a soustřeď se na cíl.Ale ne moc dlouho, jinak mineš.Prostě hoď."vysvětluje.,,Pozor, velká Ten prozrazuje svoje taktiky."pronese s úšklebkem Ino a všichni se zasmějí.Tenten zrudne a zatne pěsti.,,Nejsem žádná Ten!"křikne zlostně a odkudsi vytáhne železnou hvězdici jak kráva a hodí to po ní.Jelikož se to zabodne milimetr od její hlavy, sklapne a omluví se.Nedivím se jí, asi bych taky radši neprovokovala.,,Do toho."pobídne mě.Zadívám se na cíl, napřáhnu se a hodím.Trefím se na střed, ale nůž narazí bokem a nezabodne se.Místo toho dopadne pod strom, kde spí Shikamaru.Probudí se a nechápe, co se kolem děje.Všichni se rozesmějeme.,,Máš dobrou mušku, ale to je ti k ničemu, když se ti kunai nezabodne."informuje mě Tenten a začně znovu vysvětlovat.,,Tak fajn, ale...ať se Shikamaru radši pohne."prohlásím a všichni se začnou znovu smát, přičemž do něj Temari kopne a on se opravdu odplazí vedle.A já začnu znovu.






















