
Je mi to jedno!!!
Ráno jsem si hned po probuzení vyměnila spodní prádlo, pamětliva Sakuřiny rady.Byly jsme domluvené, že pro mě přijde, jelikož já jsem kůže líná a sama bych určitě přišla pozdě.Navlíkla jsem so do svýho novýho oblečku a šla se nasnídat.Sotva jsem dojedla, ozvalo se volání.Když jsem vykoukla z okna, zezdola na mě mávala Sakura.,,Pospěš!"pobídla mě.Popadnu svůj batoh s pár potřebnýma věcma, vylezu oknem a skočím dolů.Zase dopadnu do dřepu a trochu to zabolí, ale co, každej si musel zvykat ne?,,Pojď, už jdeme trochu pozdě!"pobídne mě a společně zamíříme k bráně, kde se máme sejít s ostatníma.Zatím je tu jen náš emoušek Sai.Vzápětí se ale přiřítí i Speeďák.,,Ahóóóój!"hulajdá už zdálky.Mé ušní bubínky na toto po ránu nejsou zvědavé, tudíž se zatvářím jako bych spolkla šťovík.,,Nazdar Speedy."vyjádřím se a spokojeně sleduji jak bublá...Jmenuju se Na-ru-t..."začne, ale opět mu není dopřáno dopovědět.,,Přestaň se chovat jako pitomec."pronese Sai suchým hlasem aniž by se na něj podíval a dál si cosi čmárá do svitku opřený zády o sloup.,,Ahoj mládeži!"ozve se a vzápětí vedle mě vybouchne obláček kouře.,,To si pořád nikdo neuvědomuje že jsem astmatik?!"křiknu a vzápětí to utvrdím bláznivým kašláním a inhalováním umělého kyslíku.Když vyčuchne onen čpavkový smrádek, objeví se jeho původce - kdo jiný než Kakashi.,,Jdete pozdě!"křikne Speeďák a rázem zapomene na křivdu mu spáchanou.,,Já vím já vím, omlouvám se, ale obávám se že jsem si včera nepřehodil čas ze zimního na letní a zaspal jsem..."vymlouval se.,,Blbá výmluva."poznamenám.,,Včera se přehazoval čas?"vyhrkne Speedy udiveně.Fakt ubožák.Kakashi protočí okem a trochu se zachechtá.,,Tak se vydáme na cestu."poručí, otočí se a jde.A my ho následujem.,,Moment!On se vážně přetáčel čas?!"zajímá Speedyho a rozběhne se za Kakashim.Tak blbě na tom nejsem ani já, ten kluk bude fakt brutálně vygumovanej...
Aby nám cesta rychleji ubíhala, vyskočíme na stromy a skáčeme jak šimpanzi kupředu po větvích.Ještě v tom nemám tak docela praxi a tak jsem pomalejší než ostatní - přece jen je to výška a ta představa že člověk šlápne vedle nebo uklouzne...ale jim to očividně nevadí, Sakura je vedle mě a skáče stejně rychle a ani ostatní nijak nespěchají.Jsem jim za to tak nějak vděčná.Povídám si se Sakurou o všem možném, Kakashi cosi řeší vepředu se Saiem a Speeďák si ve vzduchu mimoděk hraje na Mission Impossible, jelikož skáče víc než ostatní a předvádí co nejbláznivější kousky.Cvok.,,Stát!"křikne najednou Kakashi a prudce se zastaví přímo na místě.Jelikož to Speedy nečekal, napálil to do Saie, kterej taky zastavil.Sakura zase vlítla do Speeďáka a já si mohla vybrat: buď strom nebo Sakura.Než jsem to domyslela, napálila jsem to do kmene a společně s těma třema jsem se vydala velkou rychlostí k zemi.Upadla jsem na zadek a pořádně si vyrazila dech, takže jsem vytáhla inhalátor a začala se rozdýchávat.Nejhůř dopadla Sakura, jelikož zůstala naspodu a na ni dopadl ještě Speedy a Sai.I od nich se ozvaly výkřiky při styku s tvrdou zeminou.Speeďák začal pištět, Sai si zacpal uši a Sakura se roznadávala, až se hory zelenaly, z čehož jsem usoudila že jsou v pořádku.Konečně jsem i já přestala se svým hysterickým sípáním a schovala inhalátor zpátky do pouzdra.Vyškrábala jsem se na nohy a koukla jsem nahoru, kde se nad námi skláněl Kakashi a nadšeně se zubil....pokud to šlo rozpoznat podle jeho oka.,,Co se sakra stalo?"křiknu.Mezitím se postavili i ostatní a hyperaktiv dokonce zmlknul.,,Testoval jsem, jestli umíte rychle zastavit.Vždycky mě to zajímalo."nahodil vesele Kakashi.V tu ránu jsme začali křičet jeden přes druhýho, a aby taky ne! Ten chlap je fakt praštěnej pytlem po palici! Takovej držkopád a jen proto, že si hrál, magor jeden! Trochu ironicky kouknul na nás nebohé dole a s posměšným úšklebkem syknul: ,,Shinobi...."pak se krátce zasmál a pokračoval v cestě.Přestali jsme kňourat a vydrápali jsme se zpátky na větve.Teď už jsme se drželi dál za ním, kdyby se mu náhodou ještě chtělo něco testovat.
,,Takže, tady se utáboříme."rozhodl Kakashi když se před námi zase objevil.Ti týpci který sledujem sou necelej kilometr před náma, a chystají se na noc.,,A proč tam prostě nevběhneme a nezkosíme je už teď?" ozvu se torchu otráveně.Nechce se mi tu spát.,,Ti shinobi unesli pár významných lidí a ukradli několik cenných věcí.Musíme je sledovat až k jejich skrýši, která je velmi dobře ukrytá.Sami ji nenajdeme.Až nás tam dovedou, zneškodníme je."vysvětlil.,,Oni táboří před námi, vyspíme se tu a ráno se napojíme na ně."dodal a naznačil, ať si rozhodíme spacáky.Já jsem si lehla co nejblíž k ohništi - ale ne zas tak abych v noci chytla - a Sakura vedle mě.Speeďák a Sai se uložili dál od sebe, pod strom.A Kakashi se líně rozvalil nalevo od nás.Sotva lehl, tak spal.Zvláštní, spíš bych řekla že bude na hlídce.Když si ale vzpomenu na to jeho čtení, polehávání na tréninku a pozdní příchody, tak se tomu ani nedivím.Šli jsme spát vcelku brzo.Teda oni, mě to nešlo.Napřed mě rušili noční ptáci, pak komáři, pak Sakura hrabající v batohu a následně Speeďák, který řezal dříví jako Bořek stavitel.A tak to šlo asi do jedné do rána.Jenom jsem ležela, koukala na hvězdy a poslouchala zvuky lesa.Jsem daleko od domova s cizíma lidma....asi mě popadlo něco, čemu se říká stest po domově.Už jsem o tomhle pocitu četla v knížkách, ale nikdy jsem ho nezažila.Je mi nějak úzko...a stýská se mi.Už ale jen chvíli, pak se na chvíli vrátím do školy! Pak sice zase sem, ale potom zase tam...a to snad přežiju.Když už jsem začínala ignorovat Speedyho, zachtělo se mi na toaletu.Posadím se a kouknu kolem: všichní spí a kde nic, tu nic.Takže teda vstanu, a opatrně se přesunu k lesu, abych ty spáče nevzbudila.Zajdu dál od ležení, vyhlídnu si pěknej keřík a hupnu za něj.
Když vylezu, uslyším šramot.Jako by tu někdo chodil.Nechci nic riskovat, soustředím se na nohy a o pár vteřin později už dřepím na jedné z větví nademnou.Opravdu, jen chvilinku na to se ze tmy vynoří stín a zastaví se kousek od stromu, kde se krčím.Úzkostí sotva dýchám a srdce mi bije jako by mi v hrudi bubnoval profesionální bubeník.Osoba se rozhlídne.Ustoupím a skrčím se víc do stínu listí, aby mě nezahlédl, jenže špatně zavadím nohou o kůru, která nebezpečně zalupe do nočního ticha.Skrčím se a kouknu, co to provedlo s vetřelcem dole.Podíval se mým směrem - cítila jsem, jak se mi v krvi rozlévá adrenalin - a potom rychle a tiše zmizel.Zhluboka vydechnu a uvolním se.Tohle jsem zvládla.Nebo ne? Náhle mě kdosi zezadu popadne za rameno.,,Co tu děláš?"zahřímá.Vykřiknu a jak sebou trhnu, ztratím rovnováhu a padám dolů.Těsně nad zemí mě zachytí, čímž zbrzdí můj pád a já místo abych tvrdě dopadla, sednu si do mechu.Bojácně kouknu na vysokou postavu předemnou a nasucho polknu.,,Tak co tu děláš?"zeptá se znovu.A teď se divím, že nebyla slyšet velká rána, jelikož mi ze srdce spadnul obrovský kámen.Poznala sem Speeďáka, a i když to tenhle kluk nemá v hlavě v pořádku tak vím, že mi neublíží.,,To seš jenom ty? Sakra, ty seš dement! Takhle mě děsit.."odplivnu si a vstanu.,,Proč nespíš?"vyzvídá jako by mu do toho něco bylo.,,Proč myslíš? Byla jsem na záchodě ty trubče."odvětím.,,Myslel jsem, že se ti něco stalo, je to tu nebezpečný!"prská jako by byl můj táta.,,Jo stalo! Nějakej úchyl mě schodil ze stromu a vyděsil na smrt!"křiknu jedovatě.Vím, že to myslel dobře, alá já prostě nechci mít pocit, že patřím k nim.Musím si zachovat kousek svý osobnosti, a Speedy je snadnej cíl.Podlý, ale člověk by měl myslet v první řadě na sebe ne?,,Já tě nechtěl vyděsit! Ale jsme na misi a je to tu nebezpečný!"zvyšuje hlas.,,Nebezpečněj seš ty! Byla jsem v pořádku dokud ses tu neukázal! A teď zmiz, chci spát!"křikhu a vydám se zpátky do tábora.,,Až budeš moji pomoc potřebovat, pak mě ještě poprosíš!"zavolá za mnou.Zastavím se a zatnu pěsti.Ani se na něj neotočím, jen lehce obrátím hlavu.,,Já tvoji pomoc nikdy potřebovat nebudu."ujistím ho.,,S takovou brzo zemřeš!"zavěští.Tak teď se naštvu.,,A co ty se do toho pleteš?! Ty seš mi ukradenej, tak nech na pokoji i ty mě! Nechci abys za mnou lezl! A kašlu na to jestli umřu, je mi to ukradený! Je mi jedno, jestli mě zabijou, nesnáším to tu! Chci umřít!!!"zakřičím už z plných plic a rozběhnu se zpátky k ohništi.Když se hrabu zpátky do spacáku, všimnu si, že mě Kakashi pozoruje.Asi to slyšel, ale je mi to fuk.Zachumlám se a dělám, že už spím.Chvíli po mě přijde i Speeďák a taky se uloží.A pak už je klid.
Ráno se v rychlosti sbalíme a vyrazíme na cestu.Když se před námi objeví tábořiště banditů, skrčíme se do větví a počkáme, až se připraví na další cestu.,,Saji, ty nespustíš z oči z toho vysokého s hnědými vlasy.Sakuro, kontroluješ tu černovlásku.Naruto, ty dohlížíš na blondýnu.Yumi, ty si hlídej muže s modrými vlasy a já beru toho posledního.Nesmíte je ztratit z dohledu, ano?"rozdělil to Kakashi.Přikývneme.Speeďák se na mě podívá, ale hned zase uhne.Je uraženej, ale ať, mě to vůbec nevadí.Ještě chvíli sedíme, a asi deset minut na to naše cíly vyrážejí.A my za nimi.





















