close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 2

29. ledna 2009 v 13:17 | Rin-chan |  Deníček
Domů!
Snažím se znovu vklouznout do snu, ale otevírají se mi oči.Co naplat, budu muset vstávat.První, co mi padlo do očí byl plakát s tou bezchybnou károu.Docela dobrej začátek.Když se po lekci samomluvy násilím přinutím vstát z postele, uvidím se v zrcadle.Že já koza sem se včera neodlíčila!To, že mi stojí vlasy, na to sem zvyklá, ale ty černočerný kruhy pod očima jsou i na mě moc.Nejsem emo!Vztekle popadnu vatový tampónky, Niveu a začnu na sobě pracovat.Jako vždycky si vzpomenu, že tendle krém testovali na chlupatejch zvířátkách, nevím proč sem tak morbidní.Doma mě skoro nic nevytočí, sem pohodová, optimistická a snažím se být i přátelská.Ale tady mě vytáčí i kyslík!Když ze sebe udělám člověka, převleču se z topu na spaní do topu na ven a přes stringy si natáhnu kapsáče usoudím, že můžu na ulici.Ještě si upletu copánek, obuju boty a zavřu za sebou dveře.Úmyslně s nima prásknu, aby všichni tady slyšeli, že jdu.Očividně jsou ale na hluk zvyklí, nikdo nehne ani brvou.Půlku schodů seskáču a polovinu sjedu - na co si to hraju? Taková přece nejsem.Napřed mě napadne jít za tou blonckou, je přece jen jediná, koho tu znám, ale vůbec se mi tam nechce.Jen tak se vydám na výzvědy a je mi jedno, jak se po mě ostatní koukají.Stejně se tu dlouho nezdržím.
Občas kolem mě někdo proběhne po střeše nebo proletí nůž, takže z toho málo nechápu, ale po chvíli si na to zvyknu.Co je tohle vůbec za vesnici?!Co mě ale úplně dorazí je, když těsně přede mě spadne ze střechy cosi velkého, co vznese obrovský oblak prachu.Místo abych hodila čápa a ukázala všem své běžecké umění, zakryju si oběma rukama ksicht a čekám, odkud co přijde.Prach se zvolna snáší k zemi a už je přes něj i vidět.V tu ránu lituju, že sem neutekla.Přede mnou stojí mega....slabý slovo - pes jak slůně s hustým, bílým kožichem a dlouhýma ušima.Je vyšší než já! No, to všichni, ale on je pes! Jelikož jsem si uvědomila, že jsem se vlastně lekla, obrátila jsem se a chystala se k útěku, kdyby na mě kdosi nezahalekal.,,Hej!Počkej!"křiknul klučičí hlas.,,Já nejsem žádný hej nebo počkej!"odsekla sem a otočila se.Zpoza psa se vyplížil jakejsi boreček.Když sem si ho prohlídla pozornějc, musela jsem se pousmát.Hnědý vlasy, krásný oči a to tělo......hmmm, stál by za hřích.Hned zapomenu na svou úchylku na černovlasý a kupodivu se mile usměju.,,Nechtěl jsem tě vylekat."omluvil se a podrbal tu bílou bestii za uchem.,,Vylekat? Mě? Nééé, jen mě to zarazilo..."zalhala sem.Zářivě se usmál - asi se přeorientuju na brunety.,,To vidím.Bydlíš tady? Nikdy jsem tě neviděl."zavedl řeč.,,Nejsem odtud."vysvětlím.,,Tak to by všechno vysvětlovalo.Zůstáváš tu?"ptal se dál.,,Ne."odpověděla jsem rázně a bez přemýšlení.,,Proč?"nechápal.,,Výslech?"syknu a úsměv mi poněkud ztuhne.,,Ne.Jen se ptám."rozesměje se.Čemu se tlemí, pitomeček?!,, Musím jít, měj se."zavrčela jsem a chystala se jít dál.Chytil mě za paži a zastavil.Tohle nebylo jako od kluků od nás, od těch zaostalejch blbounů co si hrajou na machýrky a zachází s váma jak s nějakým kámošem.Od něj to působilo, jako že ví, že drží dívku, je si toho vědomej a dává pozor, aby mě to nebolelo.Prostě že si uvědomuje, že jsem něžné pohlaví.No, já zrovna .Očividně umí s holkama zacházet.,,Počkej."řekl.Poslechla jsem ho a nesnažila se vyvlíknout.,Nechtěl jsem tě naštvat.Já jsem Kiba.A tohle je Akamaru."představil sebe i ono zmíněné slůňátko.,,Yumi."vyhrkla jsem.,,Fajn.Ahoj Yumi."usmál se.,,Myslíš že by jsi mi mohl pomoct?"napadlo mě náhle.,,Podle toho s čím?"opáčil.,,Chci se dostat......no...je to velká budova, je v ní spousta kanceláří a v jedné sedí taková prsatá, hnědooká blondýna.Potřebuju se tam dostat."vysvětlila jsem dosti nepřesně.Napřed se zasmál a pak se zamyslel.,,Možná vím...."řekl nakonec.,,Pojď se mnou."poručil a jedním pohybem se vyhoupl na psa.Pak mi podal ruku, aby mi pomohl nasednout.,,Já?Na tohle?Ne díky, nechci se zmrzačit."odsekla jsem.,,Nic se ti nestane."ujistil mě a kouknul na mě pohledem ála štěňátko.Pomohlo to.S jeho pomocí jsem se vyhoupla za něj.Na psovi sem ještě neseděla, měl divnej hřbet a hrozně moc chlupů, ale neměla jsem čas to domyslet.Rozběhnul se tak prudce, že jsem se jen chytila Kibovýho pasu a držela se jak klíště.
Zastavili jsme před vysokou budovou, kterou jsem si pamatovala ze včerejška.,,Je to ono místo, na které slečinka myslela?"zeptal se pobaveně když viděl, jaks se celá zelená snažím důstojně opustit psí hřbet.,,Je.Děkuju."pípnu a snažím se zkrotit množství adrenalinu které sem rázem měla v krvi.,,Rád jsem pomohl.Kdyby ještě něco, stačí hvízdnout."zasměje se, vyskočí na psa a hned je v trapu.Otočím se a chci vejít, pak si to ale rozmyslím.Otočím se, přiložím k puse dva prsty a hvízdnu.Téměř okamžitě se zpoza rohu vynoří pocuchaná hlava.,,Ano?"zazubí se.,,Testuju kvalitu."ušklíbnu se a bleskově zmizím za dveřmi.Jenže kam teď?Šli jsme tudy...nebo tudy?Ne, určitě na druhou stranu.Nebo ne?Všechno tu vypadá stejně.Nakonec se rozhodnu pro jednu chodbu a vydám se po ní.Konečně uvidím známé dveře.Celá nadšená se rozběhnu a neurvale vrazím dovnitř.Už si chci otevřít hubu, ale náhle mi dojde kam jsem vlastně vrazila a rázem je mi trapně.,,Úklidová komora..."zamumlám zklamaně a zavřu dveře.Zjevně jsem si spletla patro.Když se otočím, znovu (dnes už podruhé) se krutě leknu.Tady je všude plno!Předemnou na chodbě stojí chlap.Holá lebka pod šátkem, jizvy přes ksicht a černý brejle, který si právě machrovsky sundává.,,Morfeus..."ujede mi vyděšeně a hned zkoumám příležitosti k útěku.,,Co to tady vyvádíš?"zeptá se drsně.Napřed ho chci pořádně nakopnout do vejcat, ale pak si to rozmyslím.Moralista jak prase, toho bych nepřeprala.Rozhodnu se jednat diplomaticky.,,Hledám rodiče!"vypísknu nešťastně a očička mi zaslzí.Podívá se na mě jako by mi přeskočilo.,,Kdo sou tví rodiče?"zeptá se.Snad to vyjde.,,Tatínka nemám...a maminku neznám..."řeknu plačtivě a pro jistotu popotáhnu.Role nevinného sirotečka vždycky zabere.Protočí očima a nakáže mi, abych šla za ním.Napřed se mi nechce, mám pocit jako by mě měl zatáhnout někam do temné komůrky, posadit na křeslo a dát vybrat mezi modrou a červenou pilulkou.Kterou bych vzala?modrá mě vrátí do reality...a červená mě přesune do světa počítače.Good.Neuvěřitelný.Matrix mám v malíčku, i když...,,Co tam ještě děláš?"křikne na mě přes půl chodby.Okamžitě přeruším své úvahy stát se novou Trinity a radši jdu za ním.Přinejhorším umřu.
Zaklepe na jedny ze dveří, zřejmě ty, po kterých jsem se neúspěšně pídila a po vyzvání je otevře.Ukáže, abych šla dál.Po tom co vkročím vstoupí za mnou a zavře.,,Našel jsem ji."řekne na adresu blondýny.Rozhlídnu se, abych očekovala situaci.Je tam Sakura, směje se, aspoň někoho tu znám.Za Pamelou je nějaká černovláska a drží...prase?No, radši se neptám.,,Děkuji Ibiki."usměje se bloncka na Morfea a přeruší tak ticho, které po našem příchodu nastalo.Pak se věnuje mě.,,Dobré ráno Yumiko (!!!).Jak jsi se vyspala?"začne obvyklou, trapnou otázkou.,,Šlo to."odvětím a ve vteřině jsem znovu nafučená jak papuča.Musí vidět, jak moc to tu nesnáším, abych brzo jela zpátky.,,Výborně.No, chtěla bych ti něco říct."začne.Pohodlně se usadí, mezitím co já stojím a složí ruce.,,Budeš tu teď se mnou žít."začne.Málem na místě vyplivnu duši, ale udržím se.,,A proto by bylo dobré, kdyby ses seznámila s místním způsobem života.Jak sis určitě všimla, tahle vesnice není jako žádná jiná, kterou jsi doteď viděla.Je vyjímečná."řekne.No jasně!Radioaktivita.Spadla sem bomba a ozářila je.,,Jde to vidět."poznamenám ironicky.,,Našla jsem ti učitele, který tě tomu naučí.Je to speciální jonin, určitě ti hodně pomůže."pokračuje.Vůbec nevím, co do mě valí, ani s čím mi chce pomoct, ale ze mě degena neudělá!Teď se ale pohla Sakura.,,S dovolením, Tsunade-sama..."pípne.Dotazovaná osoba se na ni podívá a kývne, že může mluvit.Jsem vcelku zvědavá, co z ní vypadne.,,Zdovolením, nemyslím, že velení speciálního jonina hned ze začátku Yumi pomůže...napřed by měla trochu poznat oč jde.Mě trénujete vy, Naruta kapitán Yamato a Sai je u ANBU.U nás v týmu bychom se jí mohli věnovat.Máme čas a už ji známe."řekla.Vůbec nechápu o čem teď mluvila, ale horlivě přikyvuju.Tsunade nebo jak tomu nadávaj se krátce zamyslí.U blondýn neobvyklé.Pak se ale usměje.,,Máš pravdu, Sakuro, můžeme to zkusit."přikývne.Sakura radostně vypískne a chytí mě za ruku.Tajemně mi zašeptá.,,Pojď se mnou a na nic se neptej."a už mě táhne ven.Poslechnu ji a chytím s ní tempo.,,Buď ráda, že ses nedostala pod velení Ibiki-sama, sedřel by z tebe kůži!"řekla když jsme se venku zastavily.Nevím kdo to je, ale dělám jako že rozumím.,,Půjdeš se mnou na trénink našeho týmu, a něco se naučíš."fantazíruje.,,Na trénink ČEHO?"nechápu, ale to už mě táhne tam, kam chce ona.
Po cestě mi jakžtakž vysvětlí výnam týmů a co je to vlastně Hokage.No, teoreticky vzato, matka je politik.Super.Nic horšího se mi stát nemohlo.Co sem komu provedla?,,Tady trénujeme."usměje se, když dojdeme na větší louku.Před námi jsou tři velké, dřevěné kůly, kolem kterých není tráva.Je to tu ušlapané, asi tu trénují už dlouho.,,Co trénujete?"nechápu.,,Jutsu."opáčí a v rychlosti mi vysvětlí, o co jde.Nevím co tu dělají nebo co si myslí že umí, ale asi sou to cvoci.Vida, ani Sakura není normální.,,Sakura-chán!"ozve se vesele a odkudsi se objeví Na...Nam...no prostě ten hyperaktivní blonďák.,,Naruto!"zamávala a usmála se.,,Podívej kdo tu je!"ukázala na mě.Naruto se zarazil a vyvalil na mě ty svý modrý oči.Přišel až ke mě, přiblížil svůj obličej od mýho asi na deset centimetrů a ostřil.Nakonec si dal obě ruce za hlavu a pronesl:,,A ty si kdo?"zamračila jsem se.,,Co myslíš?"odseknu.Očividně přemýšlí, u čehož vypadá jako neandrtálec, až ho nakonec uhodí svatý blesk do svalu mozkového, u něj dosti zakrnělého.,,Yumiko!"vykřikne vítězně.,,Jak jsi mi to řek?"vyjedu útočně a zatnu pěsti.Zase se ponoří do myšlenek.,,No Yumiko...nebo...jak se jmenuješ?Yumiko přece!"brblá a drbe si vešky.To je na mě moc.,,Jmenuju se Yumi!"zakřičím vztekle a moje pěst opíše téměř geometrický půlkruh.Cítím, jak se setkala s jeho obličejem, ten se pokřivil do vtipné grimasy.Nohy se odlepily od země a kluk letí.Dosedl na zadek, k jeho smůle pravou půlkou pozadí na velký kámen.Pronikavé ,au´se tedy ozvalo dvakrát a mnohem intenzivněji.,,Proč jsi to udělala?Co jsem řekl?!"křiknul dotčeně a třel si obě postižená místa.,,Ty nevíš?"vyjedu útočně a postoupím.Tomu se říká respekt: začal se chaoticky posunovat dozadu.,,Nechovej se jak malej Naruto."ozvala se Sakura a chytila mě za paži.,,Bezva rána!"zvedne palec.Co?Pro ni je to normální?!,,Dvě Sakury v týmu?No, Naruto, asi bychom měli emigrovat."ozve se pobaveně kdosi další.Když se otočím, sedím na zadku i já a mé pozadí se střetne s tím samým kamenem, se kterým přišel do styku i Na..Nara...to je jedno.Před náma na jednom z kůlů dřepí chlap - na palici bílej smeták a z obličeje mu kouká jen jedno zhulený oko.Zbytek má pod maskou a jakýmsi šátkem, kterej, jak jsem bystře zpozorovala, tu nosí každej.,,Hašišák..."vydechnu a přemýšlím o rostoucím vlivu drog na lidskou rasu.,,Kakashi-sensei!Jdete pozdě!"vykřikne aktivně blonďák a rázem jako by zapomněl na bolest.Vyskočil a napřáhnul na něj prst.,,Jo jo, už to tak bude.Omlouvám se, ale ty mapy s kolečkem STOJÍTE ZDE asi nefungují, protože to kolečko se nehýbalo.Ztratil jsem se."vysvětlil a soudě podle oka se usmál.Taková blbá výmluva, snad mu na to neskočí.,,Jak to, že se nehýbalo?"nechápal blonďák.Sakura protočila oči a jednou ranou ho srazila zpátky na zem.,,Zase lžete!"vyštěkla na houmlesa.Seskočil na zem a kouknul na mě.Vypadal vtipně, skoro jako kyklop.,,Ty budeš Yumi.Už jsem o tobě slyšel."řekl.Yumi!Chtělo se mi zavýsknout.Jeden z mála kteří mé jméno řekli správně.,,Budete ji trénovat, Kakashi-sensei?"zeptala se Sakura.Trénovat?Ale co?Tendle?Nespustil ze mě oko.,,Napřed uvidím, co v tobě je."řekl.,,Čemu se nejvíc věnuješ?"otázal se.,,Hip-hop."odpovím.Očividně nechápe a nervózně se poškrábe ve vlasech.,,Heh, myslím jako styl boje."upřesní.,,Styl čeho?"teď zas čumím já jako blbeček.Zhluboka vzdychne.,,Tak dobře, začneme tím nejdůležitějším.Chakra."řekne.,,Chaco?"znejistím.Jsem čím dál zoufalejší, vůbec nechápu co po mě kdo chce.Já chci domů!V tom se z křoví vedle vynoří něco, co by se mi ani v mé nejhorší noční můře nezjevilo.,,Chakra, to je..."začne vysvětlovat, ale je velmi nemravně přerušen.,,Veverka!"zakřičím a ukážu na bestii.Naruto nadskočí a kousne se do jazyka.,,No a co?"nechápe Kakashi.,,Když je tady, distancuju se."oznámím.,,Naruto, oddělej tu veverku."protočí Sakura očima.,,Já?Proč já?"vyjekne zoufale.Ubožák.,,Snad se nebojíš?"zasměje se učitel.,,A proč ji neodděláte vy!"zaútočí lstivě.,,Jsem náchylný k vzteklině."usměje se nevinně sensei.Taky ubožák.,,Vy naděláte."vzdychne Sakura.Jedno zadupání a Hitler s ocasem mizí v lese.Vužiju nastalé paniky, kdyblonďák křečkuje na učitelově hlavě a hryže mu ucho a rychle uteču.
Už vím, co bych mohla dělat.Zajdu domů, popadnu přenosnej magneťák a už si to šinu do lesa za vesnicí.Když najdu skryté místo, položím ho na zem a zapnu.Začnu se pohybovat a vlnit do rytmu hudby, netrvá to dlouho a pěkně se rozjedu.Zase jsem na chvíli sama sebou a všechno můžu vyjádřit pohybama.Dostávám se do varu.U nás ve skupině jsem byla hvězda!Teda až po Eltonovi, ten blbeček si myslel že když má jeho máma hoperský centrum, je velkej king a všechno zmákne.Syčák.Zrovna se chystám na pohyb, který umím jen já.Vymyslela jsem ho a nikomu jinýmu se ještě nepoved.Spočívá v tom, že se prohnu a celá sebou trhnu nahoru, přičemž to vypadá jako bych si měla zlomit páteř.Výsledek vypadá cool, každej to obdivoval.Zrovna jsem ve fázi před trhnutím, když se ze křoví vedle ozve poděšené vyjeknutí.Páč se leknu, nevytočím to, ztratím rovnováhu a místo úhledného zavlnění zpět nahoru ze své polohy ála matrix dopadnu na zadek.Vlastně spíš na zátylek.Rychle se zvednu a očima podlitýma krví jako býk v aréně hledám kreténa, kterej mi zkazil výstup.A najdu.Pod jedním ze stromů stojí drobná dívka, má dlouhý, nádherně hustý a lesklý černý vlasy a naprosto světlé oči bez zorniček.Zajímavý...je slepá?Nebo nemocná?Na obličeji nemá jedinýho beďáka nebo nečistotu, musím se jí zeptat jakou používá pleťovou vodu.Ruce měla před pusou, jako by byla nervózní nebo něco a žužlala si kloub ukazováčku.Očividně se styděla.Nevím proč, už od prvního pohledu mi byla sympatická.Sice sem nikdy neměla ráda ty stydlivý pipinky, ale tahle mi přišla jiná.,,Jsi v-v po-pořádku?"zeptala se s účastí a v rychlosti si mě prohlédla.Když viděla, že stojím, očividně se trochu uklidnila.,,Jo."brouknu a zastavím stále hrající rádio.Rozhodnu se být milá, což mě samotnou udivuje.,,Nic se nestalo ne?"usměju se na ni.Očividně trochu pookřála.,,Vypadalo to nebezpečně."vyjádří svůj názor a postoupí dopředu.,,Já se jmenuju Yumi."vyjímečně začnu.,,Jsem Hinata."napodobí mě a dokonce se pousměje.Podáme si ruce.Všimnu si, že máme stejnou velikost podprsenek, díky čemuž je mi ještě víc sympatická.To co mám bych nejradši zahodila, ale alespoň v tom nejsem sama.,,Co-co jsi to dělala?"ptá se dál.To už stojí u mě.,,To je hip-hop."informuju ji.Zatváří se nechápavě, ale po tom, co jsem tu viděla už se ani nedivím.,,Je to druh tance.Uvolněnej, nápaditej, zábavnej...prostě bezvadnej."vysvětlím.Tváří se jako že pochopila, ale ruce před pusou má pořád.Jako by se ustavičně bála.,,Chceš si to zkusit?"vyhrknu nakonec.Očividně jsem ji vytrhla z přemýšlení, protože sebou cukla a podívala se na mě.,,Co?Já?"vyjekla.,,No jasně.Není to těžký."usměju se.,,Radši ne!"zavrtí rychle hlavou a pro jistotu pevně zavře oči a schová je za ruce.,,Co ti brání?"nechápu.,,Neumím to!Neznám to, nikdy jsem to nedělala!"blekotá vyděšeně a vrtí hlavou.,,Všechno je jednou poprvý."nedám se a zapojím své přesvědčovací schopnosti, které jsou mimochodem vyvinutější než mé poprsí, a to už je co říct.Nikdo kromě nás tu přece není.Vypadá to, že jsem ji přesvědčila, že za pokus nic nedá.,,Ale nesmíš se mi smát."vyhrkne ještě, ale to už stojím proti ní.Hudba znovu hraje.,,Takže, začneme jednoduše.Zkus takhle zavlnit rukou."ukážu jí.Ještě jednou se ohlédne, jestli kolem nikdo není a znovu koukne na mě.Nejistota ji neopouští ani na vteřinku.,,No tak."pobídnu ji s úsměvem.,,Větší dřevo než ti antitalenti co jsem vidělu u nás být nemůžeš."ujistím ji.Konečně se pohne a cosi předvede.,,To nebylo špatný."pochválím ji, ale ona je zas rudá a kouká zarytě do země.Teda, sebevědomí na bodu mrazu!,,Zkus tohle."pokračuju a zavlním pánví.,,Ne!To ne!"křikne poděšeně.Kde ji vychovávali?,,Neboj se, je to zábava."zavrtím hlavou.Začnu na ní pracovat.Tvrdě.
To to trvalo, než se vůbec začala hejbat!Ale pak se neočekávaně chytila a teď jede vcelku slušně.Ta holka má pohybový nadání, to se musí nechat.Dokonce ji to i baví, směje se a zkouší po mě opakovat všechno, co dělám.Na to, že to zkouší poprvý v životě je to víc než dobrý.Něco z ní bude.Zrovna jí ukazuju novej pohyb, když vedle nás něco dopadne.,,Yumiko!Kam jsi šla?!"ozve se pobouřeně onen blonďák, ale hned se zarazí.,,Hinato?Co to děláš?"zeptá se.Dotazovaná dívka se zarazí v polovině pohybu a ustrašeně na něj koukne.,,Na-na-naruto?!"vykřikne a rázem je jak krocan, když mu mávneš před zobákem červeným hadrem.Ani můj kamínek v piercingu není červenější než ona.V tu ránu se složí.,,Hinato!"leknu se a přikleknu k ní.,,Idiote!"počastuju ho.Konečně se mi podaří trochu ji vzkřísit a ona pootevře oči.Jak ho uvidí, zvedne se a v rychlosti se vypaří.Divný.,,Neumíš se ohlásit?"začnu zostra na Speeďáka.,,Kam jsi zmizela?Hledali jsme tě."začne z jiného soudku.,,Kam asi!Nevidíš, kde teď jsem?"odseknu a vypnu rádio.,,Co jste to s Hinatou dělali?"zajímá ho.,,Co je ti do toho?"zajímá zase mě, otočím se a odcházím.,,Měj se."syknu ještě a už se s ním nebavím.Páni, já jsem ale potvora!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama