
Výdrž
,,Yumi?"ozve se za mnou.Ohlídnu se a i když jsem dokonale vyčerpaná, je už skoro noc a já blbě vidím, nahodím přátelský úsměv.,,Sakuro?Co tady děláš tak pozdě, neměla bys už jít spát?"zeptám se jako její matka, ale jsem tu už....no..trochu dýl a mozek mi pořádně nepracuje.,,To říkáš ty mě?"zasměje se.,,Yumi, měla bys už jít domů, trochu to přeháníš."řekne vlídně, ale naléhavě.,,Ale no tak, moc to hrotíš, přetáhla jsem jenom o pár hodin....",,Dva dny."přeruší mě.,,Tak dva dny...to není tak moc."namítnu.,,Kapitán Yamato odešel už včera, nejedla jsi, nespala a vsadím se že ani pořádně nepila.A taky ti musí být zima."vypočítává.,,Prosím, poď se mnou, zítra můžeš pokračovat."ukecává.A ne a ne a ne! Dokud mě nepřijde ukecat Vin Diesel - kterej je mimochodem nejvic cool, hlavně to břicho - budu tady.,,Ne Sakuro.Dokud nezaznamenám aspoň malej pokrok, ani se nehnu."zavrtím hlavou.No to je totiž fakt, přece to nevzdám!Nesnáším vzdávání se, je to hnusná vlastnost.Ach, ta moje tupohlavost (ano, tupohlavost čtete dobře) mě jednou zabije.,,Jsi praštěná! Co když to byl omyl, možná nic nemáš, co potom? Budeš tu stát do konce života a čekat, až před tebou vyroste strom aby jsi ho mohla prohlásit za svůj?!"vyštěkne najednou.Udiveně se na ni podívám a když vidím, jak je napjatá, dostanu zase tu poťouchlou touhu provokovat ji.,,Jo, proč ne?"usměju se.,,Řekni rovnou, kdo tě poslal, sama bys sem určitě nešla."pobídnu ji.Páč to je fakt, pochybuju že tu všem tak leží na srdci kde se nějaká narušená bloncka nachází.,,Nikdo mě neposlal, mám o tebe starost.Ale jdu sem taky kvůli Tsunade-sama.Má o tebe strach."vymáčkne se.A mě neobyčejně pobaví.,,Co? No to je gól! Najednou když se mnou něco je tak ji náramně zajímám.Ale to co se dělo předtím je jí volný.To je nádhera!"vyjedu.,,Ty ji vůbec neznáš! Měla podstatný důvod proč tě ukryla! Zachránila tě tím!"neudržela se.,,Co?"teď jsem zase překvapená já.,,Ty o tom něco víš? Víš proč se mě zbavila?"chrlím.Je vidět, že znejistěla - očividně řekla něco co neměla.,,Tsunade-sama mi to řekla teprve před týdnem..."kroutila se.,,Tak to vyklop!"jsem celá žhavá.,,Ne! Promiň ale nemůžu.To si musíte pak vyjasnit spolu.Ale Yumi prosím, vrať se se mnou.Máme o tebe strach.Aspoň se najez."žadoní.Otočím se k ní zády a znovu napřáhnu ruku.,,Já to nevzdám."řeknu temně (mafie, víš jak =P) a znovu se pokouším.Náhle předemnou vyroste stromek, asi půl metru vysoký.Zarazím se.,,Úžasné!A teď můžeš jít!"zaraduje se Sakura.,,Nejsem blbá, i když vypadám blonďatě."hlesnu.,,Proč to děláte? Myslíte, že jsem tak nemožná? Musíte proto takhle podvádět? Myslela jsem, že alespoň vy mi věříte, kapitáne Yamato."otočím se.Pochopitelně, dřepí na stromě a tváří se, jako že on nic.,,Sakura má pravdu Yumi, přeháníš to."přikloní se na jejich stranu.Napřed mě napadne cosi o zkorumpovanosti a nadržování, ale spolknu to.Můj unavenej ,,mozek?" už mi to nebere.,,Nemuseli jste tak podvádět."hlesnu ještě.Pak, abych nemusela jít s nimi, vyskočím na nejbližší strom a snažím se, abych byla co nejdřív pryč od nich.
Další ráno mě probudí příšernej smrad.A já jsem to nebyla, to vím tutově!Jde to z kuchyně.Zároveň taky zpozoruji, že se bytem vznáší šedavý opar.,,Co to sakra má znamenat?"vyjedu a čile vyskočím z postele.Zamířím dveřma do kuchyně a --- narazím na starou překážku.Vykřiknu jak siréna a i přes to, že se snažím rukama zachytit všeho možného kolem docílím jen toho, že na sebe strhnu věci ze skříňky.Na to se ukázkovým letem plavmo snesu k zemi a dojedu ke stolu.Na vrchol všeho se znovu praštím do hlavy o tu známou nohu.,,Kurva!"vyjedu a je mi jedno jestli to někdo slyší.Otočím se, abych viděla o co jsem to vlastně zakopla.O co asi, nečekaně!Včera jsem úplně vykouřila z hlavy, že má přijet Brody.A jeho velkej, otrhanej batoh teď opět královsky trůnil uprostřed chodby.A už se nademnou i objevuje rozesmátá střapatá hlava.,,Zdar ségra!"a rázem vidím i mobil, mířící hledáčkem na mě.,,Opovaž se mě fotit!"zařvu jak lítá saň.,,To ti můžu svatosvatě slíbit."zakřenil se.,,Natáčím."oznámí.Ten malej prevít! Já ho vykastruju!,,Hned to vypni a smaž!"poručím a snažím se zvednout ze země.,,Povídali že mu hráli, víš, za kolik jsem střelil tu minulou fotku?"řehtá se.A utíká do pokoje.Já pochopitelně za ním a znovu střetnu batoh.Rázem jsem zase na zemi a ten pitomeček z toho má druhý vánoce.Konečně se seškrábu a nahodím avengerovský pohled.Pochopí, že teď končí žerty, sklapne mobil a akčně skočí z okna.,,Hele Cruisi, stejně tě chytím!"upozorním ho a skočím za ním.Hned dole na ulici se zastaví.,,Smažeš to!"křiknu.,,Prrrrrrej!"zvýrazní a vyplázne jazyk.,,Ty malej záškodníku!"naštvu se a vzteky si dupnu do země.A proč taky ne, nějaký gesto ála barbie jednou za čas nikoho nezabije.Jenže barbie by asi neudělala dvoumetrovou puklinu v zemi, do které by zapadnul její bratr.Zůstala sem čumět jak vyoraná myš, zato Brody solidně nadával.,,Seš normální?"koulí vztekle očima.Hned se vzpamatuju a elegantním krokem stylu že jsem to zamýšlela přijdu k němu a dřepnu si nad ním.Medově se usměju a vztáhnu ruku po mobilu.,,Dohrál jsi."řeknu a chystám se nahrávku vymazat..,,Ahóóój!"křikne Naruto a přátelsky mě plácne po zádech.Kromě toho, že mi vyrazí dech docílí toho, že mobil pustím.Brody ho popadne, zastrčí do kapsy a maže pryč.,,Ty seš idiot!"počastuju blonďáka.,,Promiň."omluví se, ale hned zas mele dál.,,Já a Kiba jdeme trénovat, nechceš jít s námi?"nabídne.V rychlosti si vybavím Kibu - vcelku kunďas =P.,,Ale jasně, ráda."přikývnu nevinně, ovšem v hlavě mi brousí i jiné myšlenky....třeba bude Naruto muset dřív domů =D.
,,Co se děje?"zeptá se mě Kiba.Trénujeme boj, všichni proti všem.Po první ráně co dostanu vždycky zůstanu sedět a oni se perou dál.Je to na mě moc.,,Nezvládám vaše tempo."odvětím.,,Odpadáš po prvním úderu, to ještě není tempo."ušklíbne se Kiba.,,Bolí to."oponuju.,,Vždycky to bolí.Musíš se přes to dostat.Co jsi čekala, je to boj."řehtá se Naruto.,,Nemáš žádnou výdrž."usměje se Kiba a pomůže mi na nohy.,,A tu získám jak?"otáži se expertů na kraviny.,Praxí."tlemí se zase Naruto.,,Už by jsme měli jít, dneska toho bylo dost."usoudí Kiba.,,Jo, někde něco provedeme, jdeš s náma, Yumi?"kření se Naruto.Vytrhnu se z myšlenek a pokusím se usmívat.,,No jasně že jo!"
*****************************************
Dva dny na to se rozhodnu pro radikální změnu.Pořád mi zní v hlavě Kibova věta: nemáš žádnou výdrž.Napadne mě poťouchlá myšlenka, ale jsem dost praštěná na to, abych ji uskutečnila.Musím svoji výdrž zlepšit, ale někdo mi v tom musí pomoct.Takže jdu na výzvědy.
Sakura: Promiň, ale teď nemůžu, musím sloužit v nemocnici.
Naruto: Pořád to nechápu.... (to jsem vzdala)
Kakashi: A Junko řekla...
Lee: Přece neuhodím dívku!
Tenten: Jsi si jistá? (nejistě koukne po svých shurikenech)
Ino: Zlomila bych si nehet!
Shikamaru: zzZZzzzZZZzzzZZ (spí)
Chouji: Barbecue!
Kiba: Mám tiskovou konferenci, nepočká to do zítřka? (debil)
Tsunade......za tou ani nejdu....
Naruto: Pořád to nechápu.... (to jsem vzdala)
Kakashi: A Junko řekla...
Lee: Přece neuhodím dívku!
Tenten: Jsi si jistá? (nejistě koukne po svých shurikenech)
Ino: Zlomila bych si nehet!
Shikamaru: zzZZzzzZZZzzzZZ (spí)
Chouji: Barbecue!
Kiba: Mám tiskovou konferenci, nepočká to do zítřka? (debil)
Tsunade......za tou ani nejdu....
,,Neji?"oslovím kluka sedícího před jedním z domů.,,Ano?"odtuší.Už nedoufám v pokrok, ale za pokus to stojí.,,Potřebovala bych pomoct s tréninkem.Máš čas?"zeptám se unaveně.,,Podle toho na co?"zpozorní.,,No...musím potrénovat výdrž a...",,Pomůžu ti."přeruší mě a vstane.Chvíli mám docela blbej výraz, než mi to docvakne.,,Vážně?"podivím se.To mi k němu nesedí.Je to přece náš velký a morbidní Neji, mafián, velkej boss z Hyuuga.Drsný, asi na sebe budu pyšná, že se mnou bude trénovat zrovna on.,,Tak fajn, půjdeme k lesu....trénuju tam vždycky, nikdo tudy nechodí..."hlesnu a vydám se k onomu místu.Neji jde beze slova za mnou.
,,Takže jak přesně se potřebuješ zlepšit?"zeptá se mě když konečně dorazíme.,,Kiba říká, že nic nevydržím.A myslím, že má pravdu.Po prvních úderech hned odpadnu."vysvětlím.,,Dobře.Takže na mě budeš útočit a já tě budu normláně tvrdě odrážet.Pro začátek by to stačilo, ne?"zabručí.Na něj náramně dlouhá řeč.,,Beru."kývnu.Neji se zformuje do svého Hyuuga-mafiánského postoje.Čekám, že zapne Byakugan.Když to řeknu nahlas, taktně ale jasně mi slovy naznačí, že na někoho takového jako já mu vystačí obyčejné oči.Nemám ani čas se urazit, protože se rozmáchne aby mě rozhýbal.Uhnu jeho úderu a pokusím se ho praštit do břicha (výš nedosáhnu =D).Elegantně ustoupí, otočí se a takovou mi vrazí, že se otočím o stoosumdesát a hodím masku do písku.Vykašlu a vycedím zbytky hlíny a zmateně se rozhlídnu.,,Snad to zkusíš znovu, ne?"utrousí.Vzpomenu si, že tohle cvičení je o tom vydržet jeho údery co nejdýl.Vstanu a znovu se na něj rozběhnu.A znovu a znovu.No, celkem asi sedmnáctkrát se ještě setkám s matičkou půdou, než se vážně naštvu.Já neprohraju!Vstanu, utřu si malou kapičku krve co se mi dere z nosu (zarazil mi jedním úderem piercing do nosní přepážky, jau!) a avengerovsky si ho přeměřím.Cítím, že mým tělem projíždí chakra.Teď to dokážu, udeřím ho!Akčně se rozběhnu.Je to jeden z těch okamžiků, co vidíte ve filmu, ta dojemná, hrdá scéna kdy hlavní hrdina zažene smůlu a akčně prolomí ledy.Neji zřejmě ale na akční filmy moc nekouká, jelikož kouzlo okamžiku nerozpoznal a normálně mnou (opět) vytřel zem.,,Končíš?"zeptá se nevzrušeně mezitím co plivu trávu a půlku mraveniště.,,Ne."hlesnu, znovu vstanu (radši bych teď dala přednost nějaké vypasované rakvi na míru, už nemůžu) a otočím se na něj.Začnu znovu útočit a Neji mě stejně svěže odráží.Mám na sobě snad tolik hlíny a trávy jako Keňská přírodní rezervace.
,,Nechceš toho už nechat?"namítne konečně trochu soucitným hlasem.Nedivím se mu, musím vypadat jako zubožené somálské dítě =D.,,Ne.Podstatou je přece vydržet co nejdýl.Ale jestli už tě to tu nebaví, pochopím, když odejdeš."odvětím.,,Já jsem v pořádku.Ale ty tímhle tempem brzo zkolabuješ."řekne suše.Nevím po kom mám tu blbou mánii vydržet ve všem až do konce a do úplnýho vyčerpání.Ale kdybych to vzdala dřív než na úplným pokraji kómatu, musela bych si hodně neslušně nadávat =).,,Pokračujem."pokusím se usmát a znovu se postavím proti němu.,,Jistě.Ale teď si to vezmu na starost já.Můžeš jít, Neji.A děkuju ti za pomoc."ozve se za mnou.Leknu se a rozmáchnu se rukou vzad.Příchozí vypískne jak myška a chytí se rukama za rozkrok, kam jsem ho trefila.,,Za co?"zasípe.Vyděsím se.,,Kakashi!Promiň, tentokrát jsem to neudělala naschvál!"žblebtám.,,Vyjímečně."pronese ironicky.Neubráním se smíchu.,,Na viděnou."rozloučí se krátce Neji a se stejným kamenným výrazem jako když sme sem přišli zase odešel.
,,Takže, začneme."rozhodne Kakashi když se konečně jakž takž narovná z předklonu.,,Jsem ready."oznámím.,,Co to?"nechápe.Rozumím, Kakashi anglině teda neholduje.,,Že jsem připravená."objasním a pousměju se.,,Fajn.Teď hned udělej dvacet kliků a třicet dřepů.....no do toho!"pobídne mě, když vidí, že otálím.Nechápu, na co to chce, ale trénink je trénink takže se pilně dám do klikování.Když polomrtvá skončím, nakáže mi, abych na něj zaútočila.Prvních pět vteřin se držím, ale pak dostanu docela větší ránu a svalím se na zem.,,A teď znovu, ty kliky a dřepy.Pokaždé, když tě odrazím, budeš to opakovat.Rozumněla jsi mi?"ozve se.Magor.Cvok.Tohle je koncentrák, a ne trénink!,,Rozumněla."zavrčím a vstanu.Dám se znovu do boje, pak znovu do cvičení a pořád dokola.Napřed je to na padnutí, ale po hodině si zvyknu na bolest, únavu a vyčerpání.Poddám se tomu a dál bojuju jakoby v tranzu.Protože kdybych vnímala, nebyla bych schopná už ničeho jiného, než snad jen bezvědomí.
<![CDATA[//><!]]>





















