
Zlomená pečeť
Něco mě násilím probere, řekla bych že technika Kai.Malátně otevřu oči - mám pocit, jako bych je měla dvě hodiny otevřený pod vodou nebo v kouři, trochu mě štípou.Rozmazaně zahlédnu že ode mě vstává nějaká postava, která nade mnou předtím byla v podřepu.Založí ruce v bok a z výšky se na mě dívá.,,Je vzhůru?"ozve se odkudsi.Hlas se mi v bolavé hlavě rozlehne jako v jeskyni,,Jo."odvětí krátce osoba co stojí nademnou a odejde.Zavřu oči a ještě jednou je otevřu, abych zaostřila.Hned se taky pokouším posadit.Jde to pěkně blbě, ale za chvíli už se opírám o ruku a druhou se držím za hlavu, která mi ještě pořád pěkně třeští.Konečně se rozkoukám.Kousek ode mě stojí ten bělovlasej typ, co odnesl Brodyho a vedle něj na pařezu sedí kdosi v plášti a kapuci.Plášť má i ten druhej, ale je bez kapuce takže ho poznávám.,,Kde je můj bráška?"zeptám se a pokouším se vyhrabat na nohy.,,Zatím je v bezpečí.Ale jestli chceš, aby to tak zůstalo, musíš s náma."vyjádří se brejloun (je to ten s těma bílýma vlasama).,,A kdy ho uvidím?"chci vědět.Ten druhej (nebo druhá) v kápi ukáže krátce nalevo od sebe.Když se podívám kam ukazuje, uvidím na zemi Brodyho.Je v bezvědomí, ale očividně v pořádku.,,Brody!"vyhrknu a chci běžet k němu.Ten první mě chytí.,,Nepustíme tě k němu.To až jestli uděláš co řekneme."rozhodne.Něco nechápu: proč mě s sebou nevzali rovnou? Já bych se jim určitě neubránila, tak proč chtějí, abych šla dobrovolně?To mi trochu nesedí, ale nemám čas se tím teď zabývat.Pohled na ležícího ,brášku´ rozhodne.,,Dobře, půjdu s váma, ale neubližujte mu."podívám se na ně.,,To se ještě uvidí, podle toho jak se budeš chovat."mlží brejloun a pokyne na kolegu že půjdeme.Ten vstane.Je skoro stejně vysokej jako ten úchyl Jiraiya.Nebo já jsem tak malá? Zas myslím na capiny, musím přemýšlet, jak se z toho dostat.,,Můžeš běžet?"promluví ten druhej.Uvědomím si, že mluví na mě a s trhnutím odvrátím oči od Brodyho.Upřímně?Ne, nemůžu.Motá se mi šiška a hlava mě bolí jak datla bez zobáku, ale přece jim to neřeknu.,,No jistě."odvětím a narovnám se.,,Vem si to na sebe, ať tě nikdo nepozná."hodí mi stejnej plášť jako maj oni.,,A co Brody?"zeptám se.,,Kabuto ho ponese.Ty teď dělej a nezdržuj."nakáže Pan tajemný.Ha, ten brejloun asi bude Kabuto, to si musím zapamatovat, abych je pak mohla prásknout!Navlíknu se do tý jejich hadry a vlasy si podle příkazu svážu do culíku, aby nebyly vidět.Konečně zavelí k odchodu.
Tak tihle týpci mi vyloženě nejsou sympatičtí.S Kakashiho týmem bylo bráno v úvahu, že ještě nejsem tak rychlá jako oni, ale tady prostě nasadili tempo a když jsem nestíhala, Kabuto do mě hrubě strčil aby mě popohnal.,,Hele, nešahej na mě!"oženu se nevrle.Náhle typec vepředu zastaví.Skoro do něj vrazím.,,Co se...?"začne Kabuto.,,Mlč."přeruší ho ten mafián vepředu.Pomalu si sáhne pod plášť a zase ruku vytahuje.Je slyšet zvuk kovu o kov, patrně drží nějakou zbraň.A už se taky objevuje - dlouhý meč s černou rukojetí a zářivým, očividně i hodně ostrým ostřím.,,Co chceš dělat?"nechápal Kabuto.,,To proč mě Orochimaru poslal s tebou.Zlikviduju pronásledovatele."odvětil a úplně vytáhnul meč.,,Pronásledovatele?!",,Orochimaru?!"vypískneme s Kabutem zaráz.To už se ale na větvích před námi objeví asi dvacet mužů.V jednom z nich poznám Kakashiho.,,Kakashi!"vykřiknu a rozběhnu se směrem k nim, ale Kabuto mě chytí za pas, strhne zpátky a přirazí ke kmeni stromu.Rukou mě drží za krk, takže mě dobře přidusil.,,O tohle se pokusíš ještě jednou, a odnese to ten kluk!"křikně hrozivě.Uvědomím si, jakou hloupost jsem právě udělala.,,Jo já vím....promiňte, už to neuělám."hesnu.Čtyřokej okulár mě konečně pustí a já inhaluju kyslík.,,Kabuto!Nechte Yumi jít!"uslyším známý hlásek.Všimnu si Chie, která předtím nebyla se svou malinkou postavičkou v houfu joninů ani vidět.,,Kliďte se z cesty, nebo ji vyčistím."ozve se klidně ten vepředu.Dostanu o ně strach.,,Ustupte nebo to odnese ten kluk."Kabuto přiložil kunai k Brodyho krku.Ani se nehnuli.,,Zase špatně, hlupáku."zasyčí opovržlivě ten druhej.Kabuto se trochu zatřese, očividně z něj má respekt.Mafián mě chytí za ruku, přitáhne si mě a jeho hustej, vytuněnej meč mě zastudí na hrdle.,,Tak zmizte."pobídne je chladně.Začnou se rozestupovat, až je cesta volná.,,Jestli vás ještě uvidíme, je po nich."informuje je Kabuto.,,Nemůže vám to vyjít."zamračil se Kakashi.,,Kakashi ty jsi byl vždycky tak hrozně najivní.Už nám to vyšlo."zasmál se ten co mě držel a rozběhnul se, stejně jako Kabuto s Brodym.Já musela s nima.Když jsme míjeli skupinku listových ninjů, podařilo se mi jednou rukou dotknout se kmene stromu.Použiju chakru a v kůře se udělala prasklina.Podívám se na Chii jestli to viděla.Viděla a pochopila.Hned taky začala cosi vysvětlovat ostatním.Po chvilce nám zmizeli z dohledu.Při každé příležitosti udělám novou rýhu a tím vyznačuju cestu.Je divný, že si toho nevšimli.
Když jsme se dostali na hranici Země Ohně a Země Zvuku, zaútočilo na nás pár pohraničních strážců.Ten první co nás vedl poslal mě a Kabuta s Brodym napřed s tím, že to vyřídí.Za necelých deset minut se k nám zase připojil.Viděla jsem, jak si schovává katanu zpátky do pláště - byla celá od krve.V tu chvíli jsem se začala opravdu bát a začal ve mě bít na poplach silný, neodbytný pocit že se stane něco špatného.
Konečně jsme dorazili na místo.Poznala jsem to, jelikož oba naši únosci zastavili a odkryli podivný znak na jednom z kamenů, který byl až doteď zakrytý mechem.Kabuto na něj přiložil ruku a cosi řekl.Země se začala třást a půda po našima nohama se lehce zvedla.Nečekala jsem to, takže jsem ztratila rovnováhu a málem upadla, ale ten druhej mě nastavenou rukou zadržel.Před náma se zvedla z hlíny docela prostorná jeskyně, uvnitř hodně temná.Snad nečekají že tam já, takovej klaustrofobik vlezu.,,Jdi."pobídl mě Kabuto.,,Dovnitř nejdu!"prohlásím.,,Půjdeš!"dupnul si brejlovec.,,Čekáš snad že půjdu s týpkem, co vypadá jak Harry Potter v důchodu do takový temný jeskyně?Ne, nejdu tam!"dupnu si.Kabuto se se mnou začne hádat, ale zdá se že pan Tajemný mě má víc pod palcem než tenhle smrdutej tutan.,,Fajn, chceš jít domů? Tak jdi."řekne.Oba s Kabutem zmlkneme a vyjeveně se na něj podíváme.,,Co?!"vyhrkne trotl.,,Vážně mě necháte jít?"čumím.,,Jistě.Ale pak už chápeš, že toho kluka dál nepotřebujeme."dokončí mafián myšlenku a sahá po Brodym.,,Ne ne ne ne ne!Já půjdu, půjdu jen ho nechte!"vyjeknu.S těmahle chlapama nejsou žerty, to už vím.,,Pohyb."zavelí gangsta.Respekt.Vykročím a Kabuto jde se spokojeným úsměvem za mnou.Otvor se zase zavře.Jestli mi předtím bylo zle, tak teď jsem zralá na sebevraždu.Otvor, napřed přírodní jeskyně se náhle změnil na uměle vytvořenou, souvislou chodbu, řídce osvětlenou pochodněmi.Zamaskovanej týpek se jaksi vypařil a brejloun mě vedl dál.Občas kolem proběhla krysa....to by mě nebolelo, z hlodavců nemám strach pokud to nejsou veverky, horší byli ti pavouci, hustě nasáčkovaní u stropu.Před námi se prostor otevřel a vešli jsme do velkýho sálu, kvůli osvětlení pochodní hodně temného.
,,Co tady mám dělat?"ozvu se otráveně.,,Něco pro nás uděláš."ozve se ze tmy.Leknu se.Až teď si v šera všimnu velké židle - možná trůnu.Někdo na ní sedí.,,Kdo je to?!"křiknu hloupě.Osoba se zasměje tichým, chladným smíchem.Tohle nejde nepoznat.,,Orochimaru!Už zase!"vyletím.,,Pro tebe já nic dělat nebudu!"zamračím se.Pomalu se objeví ve světle jedné z loučí.Jeho tvář má zase ten klidný, jedovatý výraz.Srdce mi ztěžklo, krk se sevřel a hůř se mi dýchalo.Měla jsem pocit, jako by mi všechny vnitřnosti spadly dolů a táhly mě k zemi.Až po chvíli si uvědomím, že to, co mnou prochází je hrůza.Po těle se mi rozlil adrenalin, cítila jsem ho až v hlavě.Mám z toho chlapa hrůzu, nevím proč, ještě ho moc neznám.Ale už jsem o něm slyšela, a nic moc hezkého.Trochu se mi klepou kolena.Zase mě přepadne pocit, že se staně něco zlého.,,Ale ano, uděláš."řekne pevně.Nasucho polknu a nevědomky couvám.,,Jsi dcera Tsunade, v Listové vesnici tě nikdo nepodezírá.Jsi jedna z nich a můžeš se tam pohybovat aniž by tě někdo zastavil.Všichni ti věří.To je něco, co mí poddaní postrádají."promluví.Nechápu, na co tím naráží.,,Teď jsi tady, pracuješ pro mě.Budeš plnit moje rozkazy."rozhodl.Strach mi pořád nedovolí cokoliv udělat.,,Na kolena."promluví polohlasem Kabuto.V uších mi šumí a oči se mi zatmívají.Jako v transu ho poslechnu.Nemá smysl odporovat, jsem tu na ně sama a nic neumím.Zaslechnu kroky, do místnosti vešel někdo další.,,Sasuke, právě včas."uslyším Orochimara.,,Sasuke.."zašeptám si tak, že to slyším jen já.Je to ten, co o něm mluvila Sakura? Je tady?Jsem zvědavá, ale nerozhlídnu se ani nezkouším zahlídnout toho Sasukeho.Zůstanu na kolenou a hlavou zarytě koukám do země.,,To je ta vaše hrdinka, dcera Hokage z Listové?"uslyším posměšný hlas.Už jsem ho slyšela....že by ten v kápi...?,,Vždyť se nevzmůže ani na odpor."pokračuje.,,Ano, podvolila se hodně rychle.Ale tím líp."uslyším Orochimara.Všechno mi v hlavě splývá v jedno, jako v těžkém snu.,,Yumiko.Posloucháš mě?"promluví pro změnu ke mě.,,Ano..."zašeptám otupěle.,,Výborně.Teď poslouchej, co uděláš."podle hlasu se usmál.,,To se mi zdá, chcete použít tohle slabý děcko? Jak hluboko jsi klesnul..."utrousí otráveně Sasuke.Orochimaru si ho nevšímá.,,Ty se teď vrátíš do vesnice a budeš dělat, jako že jsi utekla.Budeš chtít mluvit s Tsunade o samotě, abys jí podala informace o našem úkrytu."vysvětluje.Poslouchám...cítím se jako zfetovaná, nevím co se se mnou stalo, ale cítím se lhostejně..unaveně a tak nějak...v transu...ale nic se mnou neprovedli, jsem to pořád já.To s člověkem tak může cvičit strach?,,A pak?"zeptám se už rovnou sama.To už jsem s nima? Proč? A jak?
,,Potom Tsunade zabiješ."dokončí.,,Zabiju?"zopakuju.,,Přesně tak."přikývne Orochimaru.,,Odstraníš Hokage.",,Je to moje.....máma...."zašeptám.,,Vždyť ji nenávidíš.Dala tě pryč, nechtěla tě.Teď se jí můžeš pomstít."kape mi do duše jed.Je čas se probrat.,,Ne."špitnu.Místnost ztichne.,,Cože?"zasyčí Orochimaru.,,Neudělám to.Nikoho nezabiju, a obzvlášť ne Tsunade."upřesním.Orochimaru očividně tiše zuří.Pravou rukou se štípnu do levé.Probere mě to.Zvednu konečně havu a odhodlaně (v rámci možností) se podívám na Orochimara.,,Nejsem vrah."prohlásím.,,S tebou to prostě nikdy nejde po dobrém.Sasuke!"zamračí se Orochimaru.Chci vyskočit a utéct, ale to už mě chytí za levé rameno, kde mám pečeť silná ruka a přidrží mě na kolenou.,,Vždycky to zbyde na mě."pronese otráveně Sasuke.Odhadnu, že je to on kdo mě drží.,,Pusť mě!"křiknu a chci utéct,ale Sasuke je rychlejší.,,Kai!"ozve se nademnou.Ramenem mi projede ostrá bolest a rozlije se mi do žil.Zaječím a chytím se za rameno.Jako by mi pulzovalo, jako by bylo živé.Cítím, že mým tělem projíždí zvláštní tlak a bolest.Znovu mě popadne ta čirá nenávist.Začne mnou lomcovat.Stalo se něco, co sem nechtěla.Kakashiho pečeť se zlomila.
<![CDATA[//><!]]>





















