
Nabídka, která se neodmítá
,,Už nemůžu!"funěl Kiba a tahal pískem naše kufry.,,Mlč a pracuj.Můžeš za to ty tak nes následky."prskala vztekle Chie.,,Ale to vážně měla být zkratka!"zaúpěl zoufale Inuzuka.,,Zkratka, kterou to do vesnice trvá o tři hodiny dýl než hlavní cestou?Nic proti tobě, Kibíčku, ale obávám se, že ses ztratil."posmívala se moje milá nagelovaná rodinná příslušnice.,,Já jsem věděl naprosto přesně kde jsme, dokud mě Naruto nezačal rozptylovat mluvením!"křiknul vztekle obviněný a praštil našimi kufry do písku.,,Já? Tebe?!"zařval v oplátku Naruto.,,Řekni mi to do očí jsi-li muž!"vyzval ho.,,Klidně stokrát ty moulo!"odvětil slušně Kiba.,,Kdo je u tebe moula ty moulo?!"zaznělo mu v odpověď.A začali se prát.
,,K-kluci přestaňte!"kvikla Hinata a poděšeně pozorovala dva vzteklé retardy, jak do sebe buší pěstma.Chie vzdychla.,,No...nosiči se pomátli.A já ten kufr nepotáhnu."zamračila se.Vytáhla kunai a řízla se do prstu.,,EMO."poznamenám.Kvůli tomu že je líná se hned řezat, kdo to kdy viděl?,,Nejsem EMO, ty barbie."odvětí suše.,,Dálnice!"křiknu.,,Himaláj!"oplatí mi to.A teď začne mela i tady.Jenže my jsme samozřejmě civilizované dámy, že ano?Když se vydovádíme a Hinata se vyhne všem u toho popadaným stromům, přiloží Chie krvavou ruku k zemi a řekne:,,Kuchyiose no Jutsu!" a záhy od ní blafne stejný kouř, jako vždycky od Kakashiho.,,Ty kozo!"křiknu a znovu páčím z kapsy inhalátor.A vzápětí seznám, že ho opravdu potřebuju!
Vedle Chie náhle stojí něco mezi kočkou a lasičkou.Vypadá to jako gepard, trochu protáhlejší než by měl být a se štíhlejšíma nohama.Jeho ocas je hrozně huňatej a celý zvíře je pokrytý zlatavou, čiště žlutou srstí.Má velký zuby a drápy a zářivý, černý oči.,,Hele, fretka vykouzlila fretku!"vyjeknu posměšně.Chie se zamračí jako deset čertů, ale zvířátko se zvedne, ladně ke mě přejde, posadí se na zadek a upře na mě svoje černý, tajemný oči.,,Tak pozor, já nejsem fretka, já jsem angrot."upozorní mě zdvořile.Žaludek mi spadne do gatí a vyvalím oči tak, že mi div nevypadnou.,,C-co..? Jak si to udělala?!"vyhrknu na Chii.,,Jak jsem udělala co?"diví se.,,To zvíře mluví!"křiknu a ukážu na zlatavou šelmu.,,Angrot."opraví mě znovu trpělivě příšerka.,,Okio, vezmi nám kufry."zavelí Chie.Kočkovitá nebo jaká šelma se opravdu chopí našich zavazadel a dá se na pochod.,,Škandál!"rozhodím rukama.,,To je fígl co?"kasá se Chie.,,To budu mít taky?"blýsknu očima.,,Možná."odvětí.,,Už pojďte.Jelikož náš super navigátor je na dvě věci, chopím se vedení já.Vím přesně kde jsme.Musíme teď na sever."rozhodne.
Po necelé hodině cesty nás Chie zastaví.,,Před náma někdo je."oznámí.,,Jak to poznáš?"vydechnu.,,Ty necítíš tu chakru, Yumi?"podívá se na mě Naruto.Trochu začervenám.Opravdu jsem nic nezaznamenala.,,Raději se schováme a necháme je projít."navrhne Chie.,,Je jich devět.Vypadají na shinobi z Kamenné."oznámí Hinata a hypnotizuje les před námi.Vždycky mě trochu rozbolí hlava když vidím ty vystouplý žíly kolem očí.Nevypadá to zrovna moc hezky.,,Setkání by se mohlo obejít i bez následků, ale možná taky ne.Víte přece, že Kamenní jsou rváči a rádi provokujou.A my nejsme zrovna v pozici, kdy bychom si mohli vyskakovat."rozhodne Chie.,,Kibo, Yumi, obejdete je zprava.Naruto s Hinatou půjdou zleva a já a Okiem...o to se nestarejte.Sejdeme se na rozcestí necelou míli odtud.Snažte se aby vás neviděli."rozdá pokyny.,,Ale říkala jsi, že se schováme a počkáme."upozorním ji.,,Jo, ale bůh ví, jak dlouho by jsme tu seděli.Prostě je obejdeme."vysvětlí.,,Tak fajn no."kývnu.,,Tak jděte!"vyzve nás a všichni se jako na povel rozprchneme.
S Kibou se vydáme na pravou stranu.Les je tam trochu řidší než zleva, ale i tak se dá dobře ukrýt.Paží zavadím o jednu ulomenou větvičku, ale všimnu si toho až když mi menší kapička krve steče po ruce dolů.,,Kibo, počkej!"houknu před sebe a zastavím se.Kiba přistane na větvi předemnou a ohlídne se.,,Krvácíš?Co se stalo?"lekne se a přiskočí k mě.,,Nic moc, asi jsem se škrábla.Je to v pohodě, jen mě trochu vyděsila ta krev."usměju se když seznám, že rána není hluboká.,,Vypadá to tak."kývne když mi ruku prohlídne.,,Fajn, tak budem pokračovat, ne?"navrhnu.,,Jo.Už se snaž dorazit v pořádku."zasměje se.,,Nebo mě Chie zaškrtí.",,Chie moc mluví."ušklíbnu se.,,No ani ne.Jednou...."V tu chvíli mě zabolí v ramenu.Až do mozku mi zajede ostrá, živá bolest a já vykřiknu, čímž Kibu přeruším.,,Yumi?Co je?!"vykřikne.Mezitím se znovu chytím za rameno a nebýt toho, že mě pohotově přichytil upadnu.,,Co se stalo?"opakuje vyděšeně.,,Já...já nevím."zasyčím.Mám pocit, že se mi všechny žíly v těle rozpuknou a všechny kosti mi prolezou kůží ven.Tenhle pocit je nejsilnější v okolí pečeti.Pak mi to dojde.,,Kibo....někdo tu je...musí tu být!"křiknu.Znovu se mi podlomí kolena, ale Kiba mě upadnout nenechá.Jednou rukou mě pořád drží a druhou vytáhne kunai.Bojovně se rozhlídne.,,Kdo myslíš, že tu je?"zeptá se mě.Než mu stihnu odpovědět, objeví se před námi postava.
Bolest zesílí a já málem zešílím.Dotyčný tentokrát nemá kapuci, takže je snadno k poznání.,,Sasuke!"zavrčí Kiba.I přes bolest si všimnu, že mě sevře ještě pevněji.Sasuke mu ale nevěnuje pozornost a s podivným výrazem ve tváři se podívá na moje utrpení.,,To už snad stačí."promluví.V tu chvíli bolest odezní a mě se nohy podlomí do třetice, tentokrát úlevou.,,Co tu chceš?"prskne Kiba a pomůže mi se posadit k jednomu ze stromů, přičemž nespouští oči z Uchihy.,,Nejsem tu proto, abych vám ublížil."pronese ten při pohledu na Kibův kunai.,,To s pečetí bylo jen proto, že jsem vás potřeboval zdržet."vysvětlí.,,Co chceš?"zopakuje Kiba.Sasuke se místo toho otočí ke mě.,,Pojď se mnou."řekne.,,Nikdy."odpoví Kiba za mě.,,Uhni mi z cesty nebo budeš litovat."práskne po něm pohledem.Teď i já poznám, jak se Kibovi malinko roztřásla kolena, ale přesto stál na místě.,,Tohle nemá cenu Kibo.Ustup."řeknu a s námahou vstanu.Bolest už odeznívá.,,Co šílíš?"podiví se.,,Neublížím ti."řekne Sasuke.,,Nevěř mu, zabije tě!"křikl Kiba.Hlava mi horečně pracuje, jak se v ní dvě osoby mýho já hádají, co mám udělat.,,Proč chceš, abych šla s tebou?"zeptám se Sasukeho.Potřebuju vědět víc než se rozhodnu.Takhle pracuju s ničím.,,Chci ti něco ukázat.Bude to pár dní trvat, ale vrátíš se v pořádku."odpoví.Něco ve mě mi řekne, že mu můžu věřit.Podle mě je to totiž takovej ten čestnej hajzlík.Když řekne že mi nic neudělá, nic mi neudělá.Kdyby mě chtěl zabít, určitě by ho nějakej Kiba nedokázal zastavit a on to moc dobře ví.,,To tě poslal Orochimaru?"při vyslovení toho jména se mi znovu trochu zvedne žaludek.,,Ne."odvětí krátce.,,Ale ty o tom určitě ani neuvažuješ, že?"vmísí se do rozhovoru Kiba.,Věřím mu..."opáčím nejistě.,,To nemyslš vážně?!"vyhrkne.,,Chce z tebe jenom vytahat informace!"křikne a znovu mě tím donutí přemýšlet.,,Myslíš si, že máš silnou vůli, ale proti jeho sharinganu neobstojí nikdo!Když se mu zachce, řekneš mu úplně všechno, co bude chtít vědět!"křičí.Navzdory vážnosti situace se mi vybaví scénka, jak jsem v dětství ustřihla hlavu plyšového médi, nasadila ho na tělíčko od panenky barbie a sprejama na zeď jsem ho obarvila na fialovo.Myšlenka, jak ze mě Sasuke tahá zrovna tuhle vzpomínku mi na tváři vykouzlila poťouchlej úsměv.,,Co je tu k smíchu?"podiví se Kiba.,,Risknu to."pronesu při pohledu na Sasukeho.,,Nenechám tě!"zamračí se Kiba.,,Určitě na tebe použil sharingan!"prohlásí.Chci něco namítnout, ale nestihnu to.Sasuke ani ne ve zlomku vteřiny stojí za ním a rychlým úderem do hlavy ho omráčí.Kiba padne na zem a ani se nehne.,,Co to děláš?!"vyjedu.,,Bude v pořádku.Jestli máš zájem jít, tak je načase."oznámí.Ještě chvíli zaváhám nechat tu Kibu jen tak ležet.,,Kibo, Yumi, jste v pořádku?!"ozve se z lesa Chiin hlas.Kibu snad najdou.,,Pojďme."rozhodnu.Přikývne a oba se vytratíme do lesního porostu.
,,Jak dlouho půjdeme?"zeptám se ho ve snaze začít nějakej rozhovor.Je mi trochu úzko když jenom jdeme jako tehdy, když jsem společně s Brodym byla Sasukeho zajatec.V hlavě mi to naskočí a znovu si vybavím chvíle, kdy jsem Brodyho viděla naposledy....ale teď na to nesmím myslet!Je mezi tím a dneškem nějakej rozdíl?Jsem zase zajatec? I když jsem šla dobrovolně, hlodala ve mě myšlenka, že i kdybych se rozhodla jinak, stejně bych šla.Tak asi jo, jsem zajatec, ale jenom poloviční.,,Nejdeme daleko."odvětí po chvíli.,,A kam jdeme?"zeptám se naivně.Jeho výraz mi napoví, že to byla fakt zbytečná otázka.Náhle mnou projede ta známá, dětinská vlna strachu, kterou asi zná každý.Ta smíšenina hrůzy, úzkosti a zoufalství.Zastavím se.,,Já...já nemůžu!"vyhrknu dost ztěžka, protože se mi stáhlo hrdlo.Muselo to znít hodně plačtivě a já jsem nad tím taky moc nepřemýšlela.Do očí se mi vhrnuly slzy.Měla jsem pocit, že mě do něčeho někdo nutí a nejde tomu uniknout.Nevěděla jsem, co mám dělat.Sasuke se zastavil a otočil.,,Co nemůžeš?"zeptal se s tím svým chladným výrazem.Pocit paniky pokračoval a já jsem ani nevěděla proč.,,Bojím se...bojím se co se stane....nech mě jít domů, prosím!"už skoro brečím.Trochu udiveně se na mě dívá.Pak pronese překvapivou větu.,,Jsi opravdu ta samá Yumiko co se se mnou před necelým měsícem bila na život a na smrt?Nepoznávám tě."pronese trochu posměšně.Já se taky nepoznávám, ale nejde to zastavit, jsem skoro na pokraji hysterie.Snažím se nějak utišit ale srdce mi bije čím dál rychleji.Dolehla na mě celá zátěž všech věcí, co se udály od chvíle, kdy jsem tady.Sesunu se na zem a rozpláču se.Zničehonic takovej záchvat - Sasuke není jedinej kdo mě teď nechápe.,,Já chci domů!Tady vůbec nemám být!"křičím.Fakt dobrá doba na depresi.Sasuke přijde blíž a dřepne si kousek ode mě.I přes slzy uvidím červený záblesk v jeho očích.Náhle se mi už nechce ani brečet.Cítím se, jako bych nebyla u sebe v hlavě sama a najednou tam bylo moc málo místa pro moji mysl.Dokážu přemýšlet o dvou věcech najednou, ale ten, kdo si prohlíží ty druhé vzpomínky nejsem já a nemůžu to ovlivnit.Jsme v mojí hlavě, ale nejsem to já, kdo tu velí.Znovu vidím ty chvíle, kdy Brody umřel, kdy jsem zjistila, kdo je můj pravý táta a ostatní bolestné okamžiky, které jsem tu prožila.Ztrácejí barvu a už tak nebolí.Jako by jim někdo v mé hlavě přidělil tak nízký význam, že nemělo cenu se kvůli tomu trápit.Pocit strachu a zoufalství výrazně opadal.Konečně tlak v hlavě ustal a já jsem měla dost místa pro samostatné uvažování.Pocit přítomnosti někoho jiného v mojí hlavě odezněl a teď mě dokonce i rozbolela hlava.,,Co to bylo?"zeptám se udiveně.Cítím, že slzy v mých očích schnou a dalším už se ven nechce.Až na tu bolest hlavy a mírnou dezorientaci se cítím docela normálně.,,Jak jsi to udělal?"zajímá mě a utřu si poslední slzy.Sasuke mezitím vstane.,,Vstávej už, musíme dál."řekne místo odpovědi.Přikývnu a postavím se vedle něj.Vrtá mi hlavou co to bylo.Byl u mě v mysli - musel tam být! I když jsem to zažívala poprvé, cítila jsem to.Znovu se vydáme na cestu, a mě už netrápí žádnej strach nebo něco podobnýho.Odešlo to tak rychle, jako to přišlo.Naštěstí.
<![CDATA[//><!]]>





















