close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 30

29. ledna 2009 v 13:46 | Rin-chan |  Deníček
Rána do živého

Samozřejmě, že jsem dostala sprda od každýho, kdo mě potkal.Ale nejvíc jsem to asi chytila od Kakashiho.Asi dva dny po mém návratu jsme byli s Yamatem a Kakashim trénovat, hlavně teda kvůli moku...uto...no tomu, dyť víte =D.

Kakashi už celou cestu bručel jak jsem strašně nezodpovědná že jsem se Sasukem šla a jiný věci.,,A co jsem měla dělat?"namítám.Yamato nás jen poslouchal a trpělivě čekal, až skončíme.,,To tak děláš vždycky?Prostě jdeš jako pes za tím kdo pískne?"soptí místo odpovědi.Takhle ho neznám, ale nehodlám to teď obdivovat.Nenechám si nadávat.,,Cože? Chtěl ublížit Kibovi! Jsem zvědavá, co by jsi dělal ty!"vyjedu.,,Rozhodně bych nešel kdybych věděl, kolik problémů a starostí to způsobí ostatním."odsekne.Je to vůbec Kakashi?Nevěděla jsem, co říct, ale on naštěstí pokračoval takže mě zase rozhovořil.,,Bylo to ze strachu?Šla jsi dobrovolně, protože ses bála, že ti ublíží?"mlátí hubou.Nadává jako můj fotr...i když do něj teda má hodně daleko.,,Co?Já se nebojím bolesti ani smrti!Bolesti se směju do tváře, je to hrozná stupidita."zasyčím.Zatváří se dotčeně.,,Čeho se teda bojíš, slečno statečná?".Trochu se zarazím.Bojím se stáří.Toho, že budu sama sedět v křesle v tmavým bytě s obrovskejma vráskama ve tváři a nikdo, absolutně nikdo za mnou nepřijde, jen občas třeba vnoučata a to jen proto, abych jim po smrti něco odkázala.Radši zemřít mladá než skončit takhle.Dokud je člověk mladej, je to krásný, ale na konci je jenom ztracená krása a náhrobky, který časem omší jak se o ně nikdo nestará.Toho se bojím.Samoty.A bolest? To je jenom důkaz toho, že člověk žije.Smrt a bolest nejsou nic, proč bych se jich měla bát? No jasně, kdo se nebojí, když už má smrt za dveřma?Ale rozhodně se nebojím dne, kdy přijde.Stejně mě to jednou čeká, a celej život se stresovat, to se mi nechce.,,No?"uvede mě jeho hlas zpátky do reality.,,Nebojím se bolesti.Ani smrti.To by ti snad mohlo stačit."odseknu.,,Jo aha, takže slečně nevadí bolest."chytí se toho.Co ho na tom jako tak fascinuje?,,Takových už tu bylo."prohlásí.,,Hm.To je dost možný.Chováš se, jako by tobě osobně bolest vadila - nebo snad ne?Jenom slaboch jí podlehne."zavrčím drze.Hraju si na filozofa?Očividně ho to namíchne.Sledujete jo? KAKASHIHO to NAMÍCHNE.

Koutkem oka zachytím rychlý pohyb nalevo od sebe.Jen tak tak se otočím a zarazím rukou jeho ránu.To mi ale vůbec nepomůže, protože s jeho nohou jsem nepočítala a vzápětí letím vzduchem.Celkem sranda, že se člověku do cesty vždycky připlete strom.Zarazím se o kmen a upadnu na břicho.Začnu vstávat, ale to už je zase tady, chytí mě za triko a přirazí ke stromu.,,Kakashi!"uslyším Yamata.,,No a co teď?Zmrzačíš mě?"přiliju oleje do ohně.Odkreje levý oko.Konečně mám možnost vidět sharingan zblízka.Vypadá to strašidelně, zvlášť když se Kakashi mračí.Náhle se obvyklé černé kapky uvnitř spojí a vytvoří v jeho oku něco jako shuriken.Snažím se mu vykroutit, ale nejde to.A náhle ucítím to samé, jako když se mi v hlavě hrabal Sasuke.Jenže narozdíl od něj tam Kakashi vytvořil obraz.Aniž bych si to v tu chvíli uvědomila, poprvé mě někdo uzavřel do genjutsu.Byla jsem to já, ale jako by mimo své tělo.Ten pocit byl odporný, neměla jsem tušení o čase a prostoru, vzduch byl těžký a špatně se mi dýchalo.Neviděla jsem už Kakashiho, viděla jsem jeho představu, kterou uvěznil do mého mozku.Mému tělu se nedělo nic, ale přesto jsem cítila všechno, co Kakashi chtěl abych cítila.Nepamatuju si to přesně, splynulo mi to v jedno a bylo to tak nekonečně dlouhé, že jsem měla pocit že už takhle musím být snad sto let.Bolest, krev, jekot, cizí přítomnost....potom znovu bolest, čistý řez a krev, moje.Trvalo to snad hodiny a byla to hrůza, kterou jsem doteď neviděla.Cítila jsem, že se chvěju a potím, oči mě bolely a hlava se mi mohla rozskočit jak byla natlakovaná.,,Pořád ti přijde bolest tak neškodná?"ozve se Kakashiho hlas.,,Kakashi, už přestaň!" uslyším odkudsi Yamata.Zní naštvaně.Sen se zachvěl a realita, ta bezvadná realita mě znovu obklopila.Jako by ve snu jsem si uvědomila, že mě pustil a chytil, abych neupadla na zem.Skoro hned začínám přicházet k sobě a otevřu oči.Nademnou se sklání Yamato a Kakashi, který se tváří dost provinile, jako by si až teď uvědomil, co udělal.Uplynulo pár vteřin, pro mě ale dlouhých jak dvacet let.,,Jak se cítíš?"pousměje se Yamato.,,Asi budu zvracet."oznámím a posadím se.Pak se zvednu a ještě jakoby opilecky od nich odběhnu do lesa - vidět to nemusí.

Když se vrátím, Yamato je tam sám.,,Kde je Kakashi?"zeptám se trochu stísněně.Připadám si trapně.,,Odešel."odpověděl Yamato.,,Na tohle téma je to s ním těžké.Vadí mu, když někdo trpí.",,Proč?"zajímá mě.,,Nevypadá na člověka, kterej má trauma z bolesti."náhle se mi to slovo zdálo...divný a hloupý.,,Neříkal jsem, že se jí bojí."opraví mě Yamato.,,Mu samotnému nevadí.Jde o to, že nemá rád, když trpí jeho přátele.Trefila jsi se na nebezpečné místo."odvětí.Trochu se zastydím, ale chci se dozvědět něco víc.,,To zní, jako nějakej nepříjemnej zážitek z dětství."pronesu ve snaze Yamata rozkecat.,,To ano.Neřeknu ti toho moc, to je jeho věc, ale...Kakashi byl ve svých asi třinácti letech svědkem kruté smrti svého kamaráda z týmu...a potom ještě jisté dívky, taky z týmu.Od té doby mu tyhle věci prostě vadí."řekne.V tu chvíli se za sebe tak strašně zastydím, že bych se nejradši propadla.Jsem taková kráva!A já jsem ho ještě popichovala!Se divím, že mě rovnou nekopnul do prdele a neposlal lodičkou do Grónska.,,To mě ale strašně mrzí!"vykřiknu.A taky mě to mrzelo!Tohle si Kakashi vážně nezasloužil.Neměl si začínat!Ale já jsem měla držet hubu.Kurnik už tady s tímhle!,,Já...nějak dneska nemůžu trénovat...potřebovala bych..."mlčím.Yamato vzdychne a usměje se.,,Jdi."naznačí hlavou.,,Děkuju, jste skvělej!"ocením ho a rozběhnu se zpátky do vesnice.

Po hodině hledání Kakashiho najdu.Nakonec mě přece jen napadlo jít tam, kam chodím trucovat já - na bránu.Kakashi tam seděl jak pecka, přesně jako to dělávám já a koukal kamsi do dálky.Už se stmívalo.Pohnula jsem sebou a seskočila jsem přímo před ním do podřepu.Narovnala jsem se a přišla blíž.Pár vteřin jsem jenom trapně stála a nevěděla, co říct.Kakashi se na mě podíval a dokonce se lehce usmál.,,Ty netrénuješ?"osloví mě.V tu chvíli si snad ani neuvědomuje, jak mi strašně pomohl.,,Kapitán Yamato mě pustil, chtěla jsem se ti...omluvit."pípnu.,,To je v pořádku."usměje se.,,Neměl jsem začínat, asi ti to taky nebylo příjemné.",,To ne no, ale já jsem začala popichovat.Kdybych věděla, co vím, nikdy bych takový věci neříkala.Vážně se ti moc omlouvám, fakt mě to mrzí, nevím jak to odčinit."šeptám.,,A co víš teď?"zeptá se.Jak to mám říct.,,No...Yamato mi řekl něco že ti umřel tým....nic moc víc..."vysoukám nakonec.Chvíli mlčí a pak se pohodlněji opře.,,Nemohla jsi to vědět."řekne nakonec.,,Ale mohla jsem si dávat pozor na pusu.Fakt mě to mrzí."opakuju se.,,Opakuješ se."zasměje se.,,Jo..asi jo."taky se pokusím o úsměv.Chvilku nad tím přemýšlím, ale nakonec na tom neshledám nic moc závadnýho.,,Co se stalo s tvým týmem?"zeptám se.Podle jeho výrazu poznám, že se pohybuju na tenkým ledě.,,Nemusíš mi to říkat."ujistím ho rychle, aby si nemyslel že nějak nezdravě šťourám.,,V pořádku.Klidně se posaď."řekne tónem, jako by jsme byli v nějaké síni s nóbl židlema.Poslechnu ho a posadím se proti němu.Rukama si obejmu nohy a celá se sbalím do klubíčka.Hlavu si položím na kolena a poslouchám.

A Kakashi začne vyprávět o svém týmu.Jak se pořád hádali, dokonce i na důležité misi ve válce.Měli zničit nějaký most a jejich sensei musel jinam takže šli sami.Všechno docela šlo, pak ale unesli jejich kamarádku, Rin se jmenovala.Kakashi chtěl za každou cenu pokračovat v misi, ale Obito, další z týmu (prej byl Uchiha) ji chtěl jít zachránit.Nakonec to dopadlo tak, že se rozdělili a každej šel tam, kam uznal za vhodný.V Kakashim ale hlodlo svědomí a vrátil se Obitovi na pomoc.Rin sice osvobodili, ale Kakashi u toho přišel o levý oko.Proto asi ta jizva.Jak to, že na něj ale vidí víc než bez problému?Když sem se na to zeptala, dozvěděla jsem se odpověď tak hroznou, že mi projel mráz po zádech.V tu chvíli jsem skoro litovala, že jsem se ptala.Ztišeným hlasem mi pověděl, jak mu Obito, umírající pod desítkami tun skály věnoval svůj sharingan, aby mohl dokončit boj a zachránit Rin, do které byl Obito zamilovaný.,,Obětoval se, abychom já a Rin mohli žít a dokončit misi.Do konce života mu za to budu vděčný."dokončil to Kakashi.Když jeho slova dozní, zůstanu chvíli jako přimrazená.Přemýšlím nad tím klukem, kterej ve dvanácti letech našel tu odvahu a udělal něco takového pro svoje kamarády.Musel být skvělej, chtěla bych ho znát.Teď už to chápu - na Kakashiho místě bych se k sobě zachovala asi stejně.Pak se mnou představa, že to oko, které se na mě dívalo a uzavřelo mě do genjutsu bylo oko jeho mrtvého přítele, trochu otřásla.Pocítila jsem prudkou lítost nad tím, co se stalo, i když jsem ty lidi neznala.Přišlo mi to hrozný a taky to hrozný bylo.Ani jsem se už radši neptala kde je ta holka - nikde jsem ji nepotkala.Asi taky bude mrtvá, koneckonců, říkal to i Yamato.,,Je mi to fakt líto..."uklouzne mi, jen aby nebylo takový ticho.Mezitím už se úplně setmělo.,,To mě taky."přisvědčí.Vím že sem trapka, ale prostě mi to nedá.Přesunu se k němu a obejmu ho kolem pasu.I ve tmě zaznamenám, jak ho to překvapí.,,Ještě jednou se moc omlouvám za ty moje kecy, myslím to vážně.Kdybych mohla vrátit čas nikdy nic takovýho neřeknu."zašeptám.,,Kdyby se čas dal vrátit, mohla bys mi tohle klidně říct, možná bychom se tomu s Obitem společně zasmáli."prohlásí, čímž mě dorazí.Přijde mi to k pláči a za chvíli k němu vážně dojde.,,Co se stalo?"nechápe když se potichu rozvzlykám.,,Je to nespravedlivý."oznámím.,,Život je nespravedlivý."zasměje se.Očividně už zase našel sám sebe.Seděli jsme tam ještě dlouho a povídali si o všem možným, když se zespodu ozvaly hlasy typu: ,,Slečno Yumiko (!!!!) hledá vás matka, kde jste?".Potom jsme se krátce rozloučili a já jsem seskočila dolů, rovnou před Izuma s Kotetsem, ktří mě hledali.,,Tady jste."usmál se Izumo.,,Jo jsem, a nevykej mi."zavrčím.Nechám se poslušně odvést do Kage-kanclu.Když se ještě ohlídnu zpátky zjistím, že je Kakashi pořád nad bránou.Nevidím ho jasně, ale vidím jeho obrysy ozářené měsícem .Znovu mě to trochu dojme.Mám pocit, že to, co mi řekl nepovídá každýmu a taky si toho vážím.Už se těším na zítřejší trénink.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama