
Němé oči
,,Tohle je Vodopádová vesnice?"zeptám se, když dojdeme k obrovské skále, ze které se řítí masy vody.,,Tohle je vstup do Vodopádové."odvětí Kakashi.,,Takže budeme muset plavat?"dojde mi a zkoumavě kouknu na jezírko před námi.,,Bojíš se snad vody?"zařehtá se Naruto.,,Vypadám na to?"odvětím suše.Kakashi se dá do pohybu jako první.Přijde až na kraj jezírka a úhlednou šipkou zajede pod hladinu.Hned po něm tam hupsne Naruto.Sakura taky nezahálí a i ona předvede ukázkovou šipku.Mě se tam moc nechce.Vkročím do vody až po pás a trochu znechuceně si ji prohlížím.Mám vodu ráda, ale komu by se chtělo plavat někam pod skálu když neví, na jak dlouho musí zadržet dech a jak hluboko se ponořit?Vynoří se Sakura.,,Co se děje?"podiví se.,,Bojím se, že nevystačím s dechem."vysvětlím jí stručně svůj problém.,,Pomoz si chakrou."odtuší.,,Jak?"nechápu.Dá se do vysvětlování;,,Zhluboka se nadechni a ještě v puse se pokus smísit vzduch se svou chakrou.Pak se normálně nadechni do plic a snaž se tam chakru udržet.Bude ti sama okysličovat plíce a orgány než se znovu nadechneš.Vydržíš tak pod vodou mnohem dýl.",,To zní složitě."namítnu.,,Ale je to docela jednoduché.Zkus to."pobídne mě.Soustředím se a nahromadím si chakru do oblasti plic a krku.Když se mi to jakž takž povede, nadechnu se.,,Teď se zkus ponořit."vyzve mě Sakura.Pomalu se potopím pod hladinu.Sakura měla pravdu: necítím ani moc potřebu se nadechnout.V břiše cítím jemné lechtání, jako by mi tam něco vířilo.Napadne mě, že to bude chakra.Teď jenom vydržet, než se zase vynořím.Dvěma pohyby rukou se potopím úplně, Sakura mě následuje.Naštěstí oči mívám pod vodou otevřené i normálně, takže tohle mi problém nedělalo.Skoro u dna uvidím ve vodě tmavý obraz nějaké jeskyně.Sakura se přemístí předemě a ukáže na otvor.Pak se tam sama vydá.Plavu za ní a zároveň se trochu nervózně snažím, abych vydržela s chakrou. Po asi dvaceti vteřinách plavání v skoro naprosté tmě se nad námi začne znovu objevovat světlo.Už je vidět i jiskřící hladina nějakého většího, jeskynního jezírka s uměle opracovanými břehy.Zaberu i nohama a za chvíli se vynořím.Normálně bych se zhluboka nadechla, ale díky chakře to ani nějak moc nepostrádám.,,Kde jste se tak zdržely?"uvítá nás Naruto.,,Něco jsem Yumi vysvětlovala."usmála se Sakura a s Kakashiho pomocí jsme se obě vyškrábaly na břeh.,,Jo?A co?"vrtal Naruto.,,Nic divného.Neuměla zadržet dech s chakrou, ale zvládla to skvěle."odpověděla Sakura.,,To jsem si všimnul, že nevyplavala zádama nahoru."křenil se hyperaktiv.Rozhlédla jsem se pořádně.Přesto, že jsme byli ve skále tu bylo docela dost světla a uprostřed vesnice se rozkládal obrovský, nádherný strom.Za dobu, co jsem zacházela s Mokutonem jsem si ke stromům vytvořila určitý vztah a taky jim jaksi porozumněla.Například osika je hrozně ustrašený strom, ale takovej jilm je strašně ukecanej.Že tomu nerozumíte? To nevadí, já bych si asi před půl rokem dala facku už jen při pomyšlení na takovouhle myšlenku.Tenhle strom byl ale něco jiného, jeho větve hovořily nezměrným stářím a moudrostí, kterou za ta léta pochytil.Ovšem, je to jen strom, pro někoho.Pro mě už jsou teď ale stromy něco jiného, než jenom dřevo....
,,Ten je nádhernej!"ocenila jsem ho nadšeně, když jsme procházeli kolem.,,Je to strom."nechápal Naruto.,,Pro tebe je to strom, Naruto."opravím ho a přitisknu se ke kmeni.,,Je kouzelný.Stojí tu už asi pěkně dlouho, že?",,Od doby, kdy tahle vesnice vznikla."řekl Kakashi.,,Je to zajímavý, že tu roste i bez slunečního svitu.A tenhle druh...neznám ho.Co to jenom může být?"šeptala jsem si pro sebe.,,Naše dryáda nepozná druh stromu."začal se smát Naruto.On je fakt chvilkama tele.,,Myslím, že je jediný svého druhu..."zamyslel se Kakashi.,,Nemá ani semena.",,Jakto?Neznám žádný strom, který by neměl semena."ozvala se Sakura.,,Tenhle strom tu stojí už pěkně dlouho....a taky bude.Myslím, že zanikne zároveň s vesnicí....nemá semena, protože jeho místo je tady.Nepotřebuje se nikam tlačit."pronesu a zasněně pohladím jeho kůru.,,Ukažte Yumi strom a ona zešílí."pronesl Naruto.,,Chceš pohlavek?"zeptám se slušně.,,Přestaňte se zase popichovat.Pojťe, máme tu práci."usadil nás Kakashi.Vzdala jsem se tedy pozorování a společně jsme se vydali k místu, kde přebýval vůdce vesnice.
Byl to docela malý, podsaditý muž s černou bradkou a krysíma očkama.Seděl sklesle na trůnu, ověšeném černou látkou která téměř spývala s jeho temnými šaty.Na klíně mu seděla asi sedmiletá holčička s vlasy tak rudými, jako zapadající slunce.I ona byla v černém a uslzenýma očima se na nás podívala, když jsme vstoupili dovnitř.Měla v nich nějaký podivný, stísněný výraz.,,Pane."kývnul Kakashi.,,Jsme tým z Listové vesnice."oznámil.Muž se vrátil očima do přítomnosti a prázdně se na nás podíval.,,Ach ano, vím kdo jste."řekl tiše.Položil holčičku na zem.,,Jdi si hrát, Matsuri.Musíme tu teď vyřešit nějaké dospělácké záležitosti.".Matsuri kývla, utřela si rukou slzy a poslušně odešla vedlejšími dveřmi.,,Je tak malá, a už přišla o rodiče a bratra."povzdechl si.Pak vstal.,,Já jsem Naias, Shibukiho strýc.Prozatím jsem správcem vesnice, než bude Matsuri schopná vzít tyto povinnosti na sebe."představil se.,,Já jsem Hatake Kakashi, velitel týmu.Tohle je Uzumaki Naruto, Haruno Sakura a Yumiko."představil nás Kakashi.,,Yumi."opravím ho trochu příkře.,,Ano ano, je moc dobře, že jste tu.Potkalo nás hrozné neštěstí."kývnul Naias.,,Máte na někoho podezření?"zeptal se Kakashi.,,Ne....Shibuki zemřel náhodou při misi a jeho žena Shara neměla žádné nepřátele, o to míň jejich syn Rynn."pokrčil Naias rameny.,,Měli naopak mnoho přátel.Proto jistě chápete, že je pro nás jejich ztráta drtivá.A chudák Matsuri od té doby nemluví, bojím se, zda se z toho dostane."posteskl si.,,Jejich smrt vyřešíme, a Matsuri se s námi nic nestane."ujistila ho Sakura.,,Snad máte pravdu.Přeji vám mnoho zdaru, i v zájmu naší vesnice."kývnul.Potom odešel stejnými dveřmi, jako předtím ta malá holka.,,Dáme se do pátrání.Shara a její syn Rynn byli údajně otráveni, Sakura a Naruto prověří kuchyni.Já se půjdu ještě na něco poptat Naiase a nejbližších známých rodiny."rozhodne Kakashi.,,A já?"zeptám se dychtivě.,,Ty najdeš Matsuri, pokusíš se z ní něco dostat a zároveň na ni dohlédneš."odvětí.,,To beru."pochválím si.Děti mám ráda.
Po necelé hodině mě to nadšení přejde.Matsuri jenom sedí a kreslí si divný černý obrázky.Snažím se aby promluvila, jenže mlčí jak zarytá.,,Tak Matsuri,"zkusím to odjinud.,,Myslím, že jsi měla brášku a maminku moc ráda, že jo?".Obrátí se na mě a přikývne.Oči se jí znovu naplní slzami.,,Proč jim teda nechceš pomoct?"zeptám se.Zatváří se udiveně, ale čekala jsem, že jí to nedojde.,,Kdyby jsi něco řekla, třeba by to pomohlo vyřešit jejich.....odchod."opatrně jsem volila to slovo.Na city umím hrát pěkně když chci.,,Tím, že mlčíš jim nepomůžeš.A určitě by se jim to nelíbilo.To by jsi je chtěla takhle klamat?Vždyť ty jsi šikovná holka, Matsuri."usměju se.Nadechne se, ale hned se zarazí.Musím do ní tlouct dál.,,Asi jsem se pletla když jsem myslela, že by jsi mamce a bráchovi ráda pomohla.Škoda, většinou se v lidech vyznám."povzdechnu si.Jestli nezabere tohle, pak už nic.,,Chtěla jsem jim pomoct."vzlykla a utřela si slzy, které se jí ale pořád dál hrnuly z očí.Zasvitne ve mě jiskřička naděje.,,Viděla jsi něco?Matsuri, zkus mi o tom povědět."vybídnu ji a chytím za ruku.Dřepnu si k ní, abych jí viděla do obličeje.,,Nemůžu."pískne.Zdá se, že jí teď pláč úplně znemožnil mluvit.Chápu tu holku, v tomhle věku mi umřít celá rodina vyvádím mnohem víc.,,Proč by jsi nemohla?Nebuď hloupá."obejmu ji.Malýma ručkama mě stiskne kolem krku.Cítím, že je má mokré jak si jimi utírala slzy.,,Není tu máma."škytne mezi vzlyky.,,Máma teď potřebuje, aby jsi mi řekla vše, co víš."zašeptám a snažím se, aby to znělo přátelsky a zároveň soucitně.S malýma holčičkama v tomhle stavu nejsem moc zvyklá jednat.,,Nemůžu.Zakázal mi to."fňuká.Konečně aspoň něco.,,Kdo ti to zakázal?"zeptám se a pohladím ji po rudých vláskách.,,Když tady byla máma, mohla jsem říkat co chci.A pak přišel a zakázal mi to!"štkala a tiskla mě čím dál víc.Ještě že je ještě slabá, jinak by mě asi uškrtila.,,A kdo, Matsuri?"mám co dělat, abych to z ní nezačala páčit jak u výslechu.Ale ona už zase jen brečí a brečí a nic neřekne.Nakonec se zase nepřítomně vrátí ke čmárání obrázku, tentokrát ale horlivěji než předtím.Vypadá to, že teď čmárá něco konkrétního.Otevřou se dveře.,,Matsuri, je už pozdě.Měla by jsi jít spát."řekl mírně Naias.Matsuri škubla drobnou ručkou a v očích se jí objevil uštvaný výraz, jak se snažila dokreslit obrázek.Konečně ho dokončila, ale zmačkala ho do malé kuličky.Naias přišel až k ní, zvedl ji do náruče a položil do postele.,,Klidně spinkej Matsuri."usmál se a dal jí pusu na čelo.Zadívala se na mě a natáhla jednu ruku.Přišla jsem teda k ní, ukazovala, že chce obejmout.Sklonila jsem se a objala ji, i když jsem nechápala, co tím sleduje.Aniž bych to čekala, vtiskla mi do ruky ten zmačkanej obrázek.Mlčky jsem ho zasunula do rukávu a vstala.,,S vaším dovolením se vrátím k týmu."řekla jsem Naiasovým směrem.,,Ovšem."usmál se.,,Uvidíme se zítra.",,Jistě."odvětím.Naposledy zamávám Matsuri a vyjdu ven.
,,Řekla něco?"zeptala se mě večer Sakura, když jsme procházeli vesnici.,,Vlastně něco málo."odpovím a řeknu jim vše, co mi vyklopila.,,Někdo jí zakázal mluvit, to bude pravděpodobně vrah.Když z ní dostaneš kdo, vyřeší se celá věc sama."řekne mi Kakashi.,,Myslím, že se mi snaží říct, kdo to byl.Mám ale podezření, že to sama neví.Koukejte."dodám při pohledu na jejich nechápavé výrazy.Pak vytáhnu zmačkaný obrázek co mi dala.Je na něm znázorněný velký, černý flek s bílou skvrnou uvnitř.,,Myslím, že je to něčí maska.Tohle by mohly být oči."ukážu na dvě červené tečky.,,Potom nos, a tohle pusa.Buď je to nějaká škraboška, nebo strašidlo který si sama vymyslela."vyjádřím svůj názor.,,Vypadá to tak."kývne Kakashi.,,To by znamenalo, že viděla vraha, ale nepoznala ho.",,Takže teď hledáme masku?"natrefila Sakura.,,Očividně.Mějte oči otevřené a vše podezřelé prozkoumejte.Dobrá práce Yumi."řekl Kakashi.,,Díky.".Zrovna jsme procházeli kolem toho obrovského stromu.,,Můžu se chvíli zdržet?"poprosím.Kakashi se trochu zarazí, pak koukne na strom.,,Když myslíš, ale buď opatrná."to poslední varování už skoro neuslyším, jak rychle se vydrápnu nahoru.Je to tu úplně skvělý, nadšeně přeskakuju z větve na větev.,,Neexistuje nějaký zvláštní pouto, který spojuje rodinu bábi Tsunade s veverkami?"pronese pobaveně Naruto.Sakura se rozesměje.
,,Tohle je Vodopádová vesnice?"zeptám se, když dojdeme k obrovské skále, ze které se řítí masy vody.,,Tohle je vstup do Vodopádové."odvětí Kakashi.,,Takže budeme muset plavat?"dojde mi a zkoumavě kouknu na jezírko před námi.,,Bojíš se snad vody?"zařehtá se Naruto.,,Vypadám na to?"odvětím suše.Kakashi se dá do pohybu jako první.Přijde až na kraj jezírka a úhlednou šipkou zajede pod hladinu.Hned po něm tam hupsne Naruto.Sakura taky nezahálí a i ona předvede ukázkovou šipku.Mě se tam moc nechce.Vkročím do vody až po pás a trochu znechuceně si ji prohlížím.Mám vodu ráda, ale komu by se chtělo plavat někam pod skálu když neví, na jak dlouho musí zadržet dech a jak hluboko se ponořit?Vynoří se Sakura.,,Co se děje?"podiví se.,,Bojím se, že nevystačím s dechem."vysvětlím jí stručně svůj problém.,,Pomoz si chakrou."odtuší.,,Jak?"nechápu.Dá se do vysvětlování;,,Zhluboka se nadechni a ještě v puse se pokus smísit vzduch se svou chakrou.Pak se normálně nadechni do plic a snaž se tam chakru udržet.Bude ti sama okysličovat plíce a orgány než se znovu nadechneš.Vydržíš tak pod vodou mnohem dýl.",,To zní složitě."namítnu.,,Ale je to docela jednoduché.Zkus to."pobídne mě.Soustředím se a nahromadím si chakru do oblasti plic a krku.Když se mi to jakž takž povede, nadechnu se.,,Teď se zkus ponořit."vyzve mě Sakura.Pomalu se potopím pod hladinu.Sakura měla pravdu: necítím ani moc potřebu se nadechnout.V břiše cítím jemné lechtání, jako by mi tam něco vířilo.Napadne mě, že to bude chakra.Teď jenom vydržet, než se zase vynořím.Dvěma pohyby rukou se potopím úplně, Sakura mě následuje.Naštěstí oči mívám pod vodou otevřené i normálně, takže tohle mi problém nedělalo.Skoro u dna uvidím ve vodě tmavý obraz nějaké jeskyně.Sakura se přemístí předemě a ukáže na otvor.Pak se tam sama vydá.Plavu za ní a zároveň se trochu nervózně snažím, abych vydržela s chakrou. Po asi dvaceti vteřinách plavání v skoro naprosté tmě se nad námi začne znovu objevovat světlo.Už je vidět i jiskřící hladina nějakého většího, jeskynního jezírka s uměle opracovanými břehy.Zaberu i nohama a za chvíli se vynořím.Normálně bych se zhluboka nadechla, ale díky chakře to ani nějak moc nepostrádám.,,Kde jste se tak zdržely?"uvítá nás Naruto.,,Něco jsem Yumi vysvětlovala."usmála se Sakura a s Kakashiho pomocí jsme se obě vyškrábaly na břeh.,,Jo?A co?"vrtal Naruto.,,Nic divného.Neuměla zadržet dech s chakrou, ale zvládla to skvěle."odpověděla Sakura.,,To jsem si všimnul, že nevyplavala zádama nahoru."křenil se hyperaktiv.Rozhlédla jsem se pořádně.Přesto, že jsme byli ve skále tu bylo docela dost světla a uprostřed vesnice se rozkládal obrovský, nádherný strom.Za dobu, co jsem zacházela s Mokutonem jsem si ke stromům vytvořila určitý vztah a taky jim jaksi porozumněla.Například osika je hrozně ustrašený strom, ale takovej jilm je strašně ukecanej.Že tomu nerozumíte? To nevadí, já bych si asi před půl rokem dala facku už jen při pomyšlení na takovouhle myšlenku.Tenhle strom byl ale něco jiného, jeho větve hovořily nezměrným stářím a moudrostí, kterou za ta léta pochytil.Ovšem, je to jen strom, pro někoho.Pro mě už jsou teď ale stromy něco jiného, než jenom dřevo....
,,Ten je nádhernej!"ocenila jsem ho nadšeně, když jsme procházeli kolem.,,Je to strom."nechápal Naruto.,,Pro tebe je to strom, Naruto."opravím ho a přitisknu se ke kmeni.,,Je kouzelný.Stojí tu už asi pěkně dlouho, že?",,Od doby, kdy tahle vesnice vznikla."řekl Kakashi.,,Je to zajímavý, že tu roste i bez slunečního svitu.A tenhle druh...neznám ho.Co to jenom může být?"šeptala jsem si pro sebe.,,Naše dryáda nepozná druh stromu."začal se smát Naruto.On je fakt chvilkama tele.,,Myslím, že je jediný svého druhu..."zamyslel se Kakashi.,,Nemá ani semena.",,Jakto?Neznám žádný strom, který by neměl semena."ozvala se Sakura.,,Tenhle strom tu stojí už pěkně dlouho....a taky bude.Myslím, že zanikne zároveň s vesnicí....nemá semena, protože jeho místo je tady.Nepotřebuje se nikam tlačit."pronesu a zasněně pohladím jeho kůru.,,Ukažte Yumi strom a ona zešílí."pronesl Naruto.,,Chceš pohlavek?"zeptám se slušně.,,Přestaňte se zase popichovat.Pojťe, máme tu práci."usadil nás Kakashi.Vzdala jsem se tedy pozorování a společně jsme se vydali k místu, kde přebýval vůdce vesnice.
Byl to docela malý, podsaditý muž s černou bradkou a krysíma očkama.Seděl sklesle na trůnu, ověšeném černou látkou která téměř spývala s jeho temnými šaty.Na klíně mu seděla asi sedmiletá holčička s vlasy tak rudými, jako zapadající slunce.I ona byla v černém a uslzenýma očima se na nás podívala, když jsme vstoupili dovnitř.Měla v nich nějaký podivný, stísněný výraz.,,Pane."kývnul Kakashi.,,Jsme tým z Listové vesnice."oznámil.Muž se vrátil očima do přítomnosti a prázdně se na nás podíval.,,Ach ano, vím kdo jste."řekl tiše.Položil holčičku na zem.,,Jdi si hrát, Matsuri.Musíme tu teď vyřešit nějaké dospělácké záležitosti.".Matsuri kývla, utřela si rukou slzy a poslušně odešla vedlejšími dveřmi.,,Je tak malá, a už přišla o rodiče a bratra."povzdechl si.Pak vstal.,,Já jsem Naias, Shibukiho strýc.Prozatím jsem správcem vesnice, než bude Matsuri schopná vzít tyto povinnosti na sebe."představil se.,,Já jsem Hatake Kakashi, velitel týmu.Tohle je Uzumaki Naruto, Haruno Sakura a Yumiko."představil nás Kakashi.,,Yumi."opravím ho trochu příkře.,,Ano ano, je moc dobře, že jste tu.Potkalo nás hrozné neštěstí."kývnul Naias.,,Máte na někoho podezření?"zeptal se Kakashi.,,Ne....Shibuki zemřel náhodou při misi a jeho žena Shara neměla žádné nepřátele, o to míň jejich syn Rynn."pokrčil Naias rameny.,,Měli naopak mnoho přátel.Proto jistě chápete, že je pro nás jejich ztráta drtivá.A chudák Matsuri od té doby nemluví, bojím se, zda se z toho dostane."posteskl si.,,Jejich smrt vyřešíme, a Matsuri se s námi nic nestane."ujistila ho Sakura.,,Snad máte pravdu.Přeji vám mnoho zdaru, i v zájmu naší vesnice."kývnul.Potom odešel stejnými dveřmi, jako předtím ta malá holka.,,Dáme se do pátrání.Shara a její syn Rynn byli údajně otráveni, Sakura a Naruto prověří kuchyni.Já se půjdu ještě na něco poptat Naiase a nejbližších známých rodiny."rozhodne Kakashi.,,A já?"zeptám se dychtivě.,,Ty najdeš Matsuri, pokusíš se z ní něco dostat a zároveň na ni dohlédneš."odvětí.,,To beru."pochválím si.Děti mám ráda.
Po necelé hodině mě to nadšení přejde.Matsuri jenom sedí a kreslí si divný černý obrázky.Snažím se aby promluvila, jenže mlčí jak zarytá.,,Tak Matsuri,"zkusím to odjinud.,,Myslím, že jsi měla brášku a maminku moc ráda, že jo?".Obrátí se na mě a přikývne.Oči se jí znovu naplní slzami.,,Proč jim teda nechceš pomoct?"zeptám se.Zatváří se udiveně, ale čekala jsem, že jí to nedojde.,,Kdyby jsi něco řekla, třeba by to pomohlo vyřešit jejich.....odchod."opatrně jsem volila to slovo.Na city umím hrát pěkně když chci.,,Tím, že mlčíš jim nepomůžeš.A určitě by se jim to nelíbilo.To by jsi je chtěla takhle klamat?Vždyť ty jsi šikovná holka, Matsuri."usměju se.Nadechne se, ale hned se zarazí.Musím do ní tlouct dál.,,Asi jsem se pletla když jsem myslela, že by jsi mamce a bráchovi ráda pomohla.Škoda, většinou se v lidech vyznám."povzdechnu si.Jestli nezabere tohle, pak už nic.,,Chtěla jsem jim pomoct."vzlykla a utřela si slzy, které se jí ale pořád dál hrnuly z očí.Zasvitne ve mě jiskřička naděje.,,Viděla jsi něco?Matsuri, zkus mi o tom povědět."vybídnu ji a chytím za ruku.Dřepnu si k ní, abych jí viděla do obličeje.,,Nemůžu."pískne.Zdá se, že jí teď pláč úplně znemožnil mluvit.Chápu tu holku, v tomhle věku mi umřít celá rodina vyvádím mnohem víc.,,Proč by jsi nemohla?Nebuď hloupá."obejmu ji.Malýma ručkama mě stiskne kolem krku.Cítím, že je má mokré jak si jimi utírala slzy.,,Není tu máma."škytne mezi vzlyky.,,Máma teď potřebuje, aby jsi mi řekla vše, co víš."zašeptám a snažím se, aby to znělo přátelsky a zároveň soucitně.S malýma holčičkama v tomhle stavu nejsem moc zvyklá jednat.,,Nemůžu.Zakázal mi to."fňuká.Konečně aspoň něco.,,Kdo ti to zakázal?"zeptám se a pohladím ji po rudých vláskách.,,Když tady byla máma, mohla jsem říkat co chci.A pak přišel a zakázal mi to!"štkala a tiskla mě čím dál víc.Ještě že je ještě slabá, jinak by mě asi uškrtila.,,A kdo, Matsuri?"mám co dělat, abych to z ní nezačala páčit jak u výslechu.Ale ona už zase jen brečí a brečí a nic neřekne.Nakonec se zase nepřítomně vrátí ke čmárání obrázku, tentokrát ale horlivěji než předtím.Vypadá to, že teď čmárá něco konkrétního.Otevřou se dveře.,,Matsuri, je už pozdě.Měla by jsi jít spát."řekl mírně Naias.Matsuri škubla drobnou ručkou a v očích se jí objevil uštvaný výraz, jak se snažila dokreslit obrázek.Konečně ho dokončila, ale zmačkala ho do malé kuličky.Naias přišel až k ní, zvedl ji do náruče a položil do postele.,,Klidně spinkej Matsuri."usmál se a dal jí pusu na čelo.Zadívala se na mě a natáhla jednu ruku.Přišla jsem teda k ní, ukazovala, že chce obejmout.Sklonila jsem se a objala ji, i když jsem nechápala, co tím sleduje.Aniž bych to čekala, vtiskla mi do ruky ten zmačkanej obrázek.Mlčky jsem ho zasunula do rukávu a vstala.,,S vaším dovolením se vrátím k týmu."řekla jsem Naiasovým směrem.,,Ovšem."usmál se.,,Uvidíme se zítra.",,Jistě."odvětím.Naposledy zamávám Matsuri a vyjdu ven.
,,Řekla něco?"zeptala se mě večer Sakura, když jsme procházeli vesnici.,,Vlastně něco málo."odpovím a řeknu jim vše, co mi vyklopila.,,Někdo jí zakázal mluvit, to bude pravděpodobně vrah.Když z ní dostaneš kdo, vyřeší se celá věc sama."řekne mi Kakashi.,,Myslím, že se mi snaží říct, kdo to byl.Mám ale podezření, že to sama neví.Koukejte."dodám při pohledu na jejich nechápavé výrazy.Pak vytáhnu zmačkaný obrázek co mi dala.Je na něm znázorněný velký, černý flek s bílou skvrnou uvnitř.,,Myslím, že je to něčí maska.Tohle by mohly být oči."ukážu na dvě červené tečky.,,Potom nos, a tohle pusa.Buď je to nějaká škraboška, nebo strašidlo který si sama vymyslela."vyjádřím svůj názor.,,Vypadá to tak."kývne Kakashi.,,To by znamenalo, že viděla vraha, ale nepoznala ho.",,Takže teď hledáme masku?"natrefila Sakura.,,Očividně.Mějte oči otevřené a vše podezřelé prozkoumejte.Dobrá práce Yumi."řekl Kakashi.,,Díky.".Zrovna jsme procházeli kolem toho obrovského stromu.,,Můžu se chvíli zdržet?"poprosím.Kakashi se trochu zarazí, pak koukne na strom.,,Když myslíš, ale buď opatrná."to poslední varování už skoro neuslyším, jak rychle se vydrápnu nahoru.Je to tu úplně skvělý, nadšeně přeskakuju z větve na větev.,,Neexistuje nějaký zvláštní pouto, který spojuje rodinu bábi Tsunade s veverkami?"pronese pobaveně Naruto.Sakura se rozesměje.
<![CDATA[//><!]]>





















