
Přetvářka
Zdálo se mi, že trénuju s Kakashim a Konohamaru, bůhví, proč zrovna s ním na palouku docela daleko od vesnice.Konohamaru po mě hodil shuriken.Uhnula jsem mu a se smíchem se schovala za strom.Náhle louka kolem zmizela, všechno ztmavlo.Ti dva někam zmizeli a já jsem se tam octla sama.I když jsem nic necítila, nějak podvedomě jsem si uvědomila, že mě píchá v rameni.Chytila jsem ho a vykřikla.Náhle tam byl Sasuke a díval se na mě.,,Koukej."řekl a ukázal na zrcadlo, které se tam jakýmsi záhadným způsobem objevilo.Podívala jsem se dovnitř.Moje vlasy zčernaly a kolem očí se mi udělaly obrovské kruhy...pleť zbledla a oči zežloutly.S hrůzou jsem zjistila, že vypadám skoro jako Orochimaru.Od pečeti se mi po těle rozšiřovala jakási divná, černá infekce.,,Pomoz mi!"křikla jsem na Sasukeho.Ukázal na můj obraz v zrcadle.,,Stejně to tak skončí."řekl.Celá moje kůže zčernala a ze zad vyrazila obrovská, netopýří křídla.Místo nehtů jsem měla hnusný, dlouhý pařáty.Náhle tam byl i Orochimaru, usmál se a ukázal, a já jsem naprosto jistě věděla kam ukazuje.Otočila jsem se, a vrhla se na ty dva, kteří tam předtím byli se mnou.Nebránila jsem se tomu, chtěla jsem je zabít! Přirazila jsem Kakashiho rukou ke stromu a dlouhými nehty mu drásala tělo jako harpie, až mi z toho bylo odporně nevolno.A přece v tom všem byla nějaká zvrácená radost a touha poslechnout Orochimara.Další na řadě byl Konohamaru......příšerně křičel....tak strašně ječel, že se mi to zabodávalo až hluboko do mozku - musela jsem ho umlčet.,,Stejně to tak skončí."zopakoval Sasuke, Orochimaru se smál.A Konohamarovy ostatky dál ječely, až mi to rvalo uši.....
,,Yumiko! No tak už se prober!"křiknul vážně rozrušený hlas.Otevřela jsem oči a spatřila nad sebou obličeje.Někdo pořád strašně ječel.Chaoticky jsem zašermovala rukama abych odehnala ten hnusnej sen.Uvědomila jsem si, že ten křik nebyl Konohamarův, ale můj.,,Yumi!"někdo mě pevně uchopil kolem ramen a zatřásl se mnou.Konečně jsem se začala doopravdy probouzet.Dokonce jsem i ztichla.V první chvíli jsem si vůbec nemohla uvědomit, kde jsem a vůbec celou realitu, ale pak se svět začal vyjasňovat.S údivem jsem poznala, ža brečím.Pěsti jsem měla sevřené tak silně, že se mi nehty zaryly do kůže a přivodila jsem si tím krvácení.,,Jsi v pořádku?"zeptal se trocu rozrušeným, vážným hlasem Kakashi.Uvědomila jsem si, že to byl on kdo mě držel a třepal se mnou.Naruto a Sakura seděli vedle a vyděšeně na mě zírali.Nebyla jsem schopná slova, jenom jsem se nevěřícně podívala na svoje zakrvavěné ruce.V hlavě jsem měla prázdno, jako by žádné myšlenky nebyly potřeba.,,Řekni něco."zatřásl se mnou Kakashi.Přemůžu se.,,Měla jsem zlý sen."zašeptám aniž bych odtrhla oči od podlitin, které jsem si sama způsobila.,,Zlý sen?To byla spíš pořádná noční můra."ozvala se Sakura a sáhla mi na čelo.,,Máš trochu teplotu, ale to nic.Ukaž."vzala moje dlaně.,,Naruto, podej mi vodu a támhle to pouzdro, to co mám u polštáře."obrátila se na blonďáka, který jenom vyjeveně kývnul.,,Kolik je?"zeptám se jen, abych přerušila ticho.,,Něco kolem třetí ráno."odvětila.,,Začala jsi příšerně ječet a házet sebou."promluvil Naruto, když podával Sakuře věci, které po něm chtěla.,,Promiňte...."chtěla jsem ještě něco dodat, ale nevěděla jsem co.,,Může se to stát každému.Očividně to nebylo ani trochu příjemné."mrkla Sakura na moje dlaně.,,To nebylo."odmlčím se a kouknu na Kakashiho, který mě doteď podpírá a zamračeně hledí, jak mi Sakura čistí ránu.Hlavou mi bleskne ta část snu....nechci na to myslet!Sakura mi ruce omyla, něčím vyčistila rány a zavázala obvazem.,,V pořádku.Zkus znovu usnout."usmála se a vstala.,,To asi nepůjde, ale děkuju."odpovím a taky se zkusím pousmát.Naruto a Sakura se znovu škrábou do spacáku.,,Co jsi myslela tím ,stejně to tak skončí' ?Křičela jsi to když jsme tě budili."zeptal se zamyšleně Kakashi.Znovu mě polije pot.,,Už nevím....dobrou."špitnu a přetočím se na druhý bok.Konečně se zhasnou světla a my jdeme znovu spát....teda alespoň tři lidi tady v místnosti se o to pokusí.Ten sen, chtěl mi snad naznačit, že se přidám k Orochimarovi? Nebo že svoji pečeť neovládnu a přeměním se v nějakou zrůdu? To snad ne.,,Stejně to tak skončí......."zašeptám si pro sebe zamyšleně.Ucítím únavu - zkusím se ještě vyspat, zítra máme práci.
Když otevřu oči, je už světlo.Kouknu na hodiny.,,Děvět!"leknu se a vyskočím.Všimu si obvazů a vzpomenu si na noc.,,Nechali mě zaspat....naschvál."zavrčím.Seberu oblečení a přemístím se do koupelny, kde si opláchnu obličej ledovou vodou.Ten sen už mě tak nedrásá, vlastně je teď přijatelnější než včera.Trochu moc jsem to prožívala a teď mi to přišlo absurdní.Jestli jsem před ostatníma předtím vypadala hloupě, tak teď vypadám minimálně nemožně.Konečně se dooblíknu a v pokoji seberu katanu, kterou tahám s sebou.Mimochodem, je to pořád ta samá, kterou mi Sakura kdysi půjčila v ANBU skladu.Zavěsím ji na popruh na záda a vyrazím ven.Napadne mě, kde asi budou ti tři a tak zamířím rovnou k Naiasovi.Když procházím kolem stromu, letmo se ho dotknu.Pořád mi připadá nádherný.
,,Ah, Yumiko-hime."pozdraví mě Naias.Vedle něj stojí malá Matsuri, v očích zase ten podivný zmatek.Tentokrát ale nebrečí, koukne na mě zvědavýma očima.Usměju se na ni.,,Naias-sama,"kývnu.,,nevíte, kde je zbytek mého týmu?"Usmál se.,,Ale jistě.Prověřují vesnici, ptají se lidí."odpověděl.,,Aha...."odvětím zklamaně.,,Mohla by jste dát pozor na Matsuri.Potřebuji vyřídit pár věcí a nemůžu u toho dávat pozor ještě na malou holčičku."navrhl.Bezva, teď jsem chůva.,,Samozřejmě, že Matsuri pohlídám."kývnu.Dítě se na mě bez upozornění přilepí a chytí se mě pevně za ruku.,,Výborně.Děkuji.Teď mi dovolte se vzdálit."usměje se Naias a odejde nějakýma dveřma.Myslím, že je tam jeho pracovna.Dřepnu si k Matsuri.,,Tak copak bys chtěla dělat princezno?"zeptám se.Pokrčí rameny a strčí si do pusy pramínek vlasů.,,Nežužlej ty vlasy zlato, roztřepí se ti konečky."ušklíbnu se.Rychle vlásky vyndá a upře na mě oči.,,Ten obrázek co jsi mi dala....je to maska?"zeptám se.,,Je to strašidlo."zašeptá bázlivě a rozhlídne se, jestli ji nikdo nevidí.,,Celé černé.Slídilo tu každou noc, hlavně kolem maminčina pokoje.Teď už ho nevídám."vysvětlí.,,Když jsem ho naposledy viděla, neslo do mámina pokoje jídlo.Bylo to v noci, šla jsem se napít.Rychle se schovalo, ale viděla jsem ho."Docvakne mi dvě a dvě.,,A nepřišel ti ten ,bubák' ničím známý?"zajímá mě.Ohrne nosík.,,Nemám ráda strašidla."prohlásí.,,Kdo ano?"zasměju se.Natáhne ruku a dotkne se mých světle blond vlasů.,,Máš pěkný vlásky, jako princezna, chtěla bych taky takový."pronese.,,Ale vždyť máš nádherný vlásky."zasměju se.Nekecám, má nádhernou měděnou barvu a bezvadně se jí lesknou.,,Maminka měla hnědé."špitne.,,Jaké má tvoje maminka?",,Stejné jako já."odpovím.,,A tatínek?"zajímá se.Je trochu nezdravě zvědavá, samozřejmě, že černý.,,Nevím, můj tatínek už dlouho nežije."zalžu.,,Můj taky ne."hlesne.Pak se rozhlídne.Chtěla bych jít ven...půjdeme?Prosím."sepne ručky.,,Tak jo, ale musím to říct strejdovi.Jdi se zatím oblíknout."svolím.Nemusím ji pobízet dvakrát, rozběhne se ke svému pokoji.Já se vydám na opačnou stranu, k Naiasově pracovně.Zaklepu a jakmile mě vyzve, vejdu dovnitř.
,,Stalo se něco, Yumiko-hime?"zeptá se vlídně.Nenávidím oslovení ,Yumiko' a když se k tomu přidá ještě to hime, zní to strašně strojeně.,,Nemusíte mě oslovovat ,hime'."usměju se.,,Ale ano, jste dcera páté Hokage, jedné ze tří Sanninů.Vaše krev je nad jiné ušlechtilá."oponuje.,,Moje krev je stejná jako každá jiná.....trochu mě to uvádí do rozpaků, ocenila bych, kdyby jste mě oslovoval jenom jménem."poprosím zdvořile.,,Když si to přejete."kývne.,,Matsuri by se chtěla jít projít ven, tak jsem chtěla poprosit o dovolení."začnu.,,Máte můj souhlas.Jen se prosím držte dál od vody, Matsuri neumí plavat a bojí se jí.A je třeba, aby jste byly doma do čtyř."kývne.V tu chvíli mi oči, bloudící po pokoji přistanou na malém stolku v rohu místnosti.Šuplík je otevřený a z něj hledí do stropu bílá ANBU maska.Znázorňuje kočku s červeně obtaženýma očima.,,Jste ANBU?"vyhrknu bez rozmýšlení.,,Prosím? Ne."odvětí trochu pobaveně.Na co jinýho by jinak potřeboval masku?Co třeba, aby ho nepoznali členové jeho rodiny?,,Do čtyř budeme zpátky...."vydechnu.Snažím se, aby na mě nebylo poznat rozrušení, ale moc to nejde.Proto se lehce ukloním a rychle vyjdu ze dveří.Matsuri už na mě čeká.Beze slova ji vezmu do náruše a rychle mířím ke dveřím.U nich se ještě jednou otočím.Naias stojí ve dveřích své pracovny a pozoruje mě podivným pohledem.Přejede mi mráz po zádech.,,Pojď zlato."špitnu k Matsuri, otočím se a pokračuju v cestě.
,,Kde sakra všichni jsou, když je potřebuju?"zlobím se a spěchám tak, že Matsuri kterou držím za ruku za mnou skoro vlaje.Nemůžu najít nikoho z týmu.Konečně uvidím mezi střechami záblesk růžové.,,Sakuro!"křiknu.Skoro okamžitě vedle mě přistane.,,Yumi!"usměje se.,,Už je ti líp?",,Jo je, poslouchej sežeň tým."vyhrknu.,,Dobře, někde je splaším, ale p....",,A pohlídej Matsuri."přeruším ji a postrčím k ní malou holčičku.Podezíravě se na mě podívá.,,Co chceš dělat?",,Něco jsem viděla, ale nevím to jistě.Musíme to ověřit.Půjdu zatím sama, ale dej pozor na malou."poprosím ji.,,Buď opatrná."řekne.,,Neboj.Sežeň ostatní a přijďte do Naiasovy pracovny."informuju ji.Pak vyskočím na střechu a vydám se zpátky.Vsadím tunu čokolády že v tom má ten děděk prsty!
V pracovně není, ale najdu ho dole pod domem jak mi poradil nějakej sluha nebo co to bylo.Naias stojí v kruhu asi dvaceti rakví, z toho pět je prázdných.Když mě uslyší, ohlédne se.,,Toto je rodinná hrobka."vysvětlí a pak ukáže na rakev, před kterou stojí.,,A tady leží Shibuki.Vedle pak Shara a Rynn.Chodím za nimi často, je to hrozná ztráta."vzdychne.,,Chápu."hlesnu.,,Potřebovala jste něco?"zeptá se, oči upřené na rakve.,,Ano.Chtěla bych se vás na něco zeptat."odpovím a přijdu blíž.,,Poslouchám.",,Kdyby teď umřela i Matsuri, stal by jste se podle práva vládcem vesnice vy, že ano?"začnu.Udiveně se na mě podívá.,,Ano, ale vážně nechápu, proč se na to ptáte."prohlásí.,,To vás to ani trochu neláká?Všem tady velet...."rejpu do něj.,,Nechápu kam tím míříte."zavrčí.,,Zakázal jste Matsuri mluvit, že ano?Neviděla vás, ale viděla vaši masku.Nakreslila mi ji.Napřed jsem nevěděla, kdo by to mohly být, ale pak jsem u vás v šuplíku uviděla starou masku Černých ochránců."začnu.,,Podezíráte mě, že jsem zabil vlastní rodinu? To je neslýchané! Najal jsem vás, aby jste našli vraha, ne obviňovali nevinného!"křiknul.,,Já už jsem vraha našla."odseknu.,,Je mi samozřejmě jasné, že tu masku okamžitě zničíte, ale věřte: řeknu to zbytku týmu a nějak vám to dokážu.Rodinu jste zabil, ale Matsuri už neublížíte.O to se postarám!"vyhrožuju.Pak se otočím a chci odejít abych to řekla ostatním.,,Ty už nikomu nic neřekneš!"zařve.Trochu jsem to čekala, ale nečekala jsem, že bude tak rychlej.Sáhla jsem po meči, ale ruka mi uvízla v půli cesty jak ji zarazila prudká, bolestivá rána do hlavy.Temná místnost potemněla ještě víc a já jsem ztratila vědomí.
Zdálo se mi, že trénuju s Kakashim a Konohamaru, bůhví, proč zrovna s ním na palouku docela daleko od vesnice.Konohamaru po mě hodil shuriken.Uhnula jsem mu a se smíchem se schovala za strom.Náhle louka kolem zmizela, všechno ztmavlo.Ti dva někam zmizeli a já jsem se tam octla sama.I když jsem nic necítila, nějak podvedomě jsem si uvědomila, že mě píchá v rameni.Chytila jsem ho a vykřikla.Náhle tam byl Sasuke a díval se na mě.,,Koukej."řekl a ukázal na zrcadlo, které se tam jakýmsi záhadným způsobem objevilo.Podívala jsem se dovnitř.Moje vlasy zčernaly a kolem očí se mi udělaly obrovské kruhy...pleť zbledla a oči zežloutly.S hrůzou jsem zjistila, že vypadám skoro jako Orochimaru.Od pečeti se mi po těle rozšiřovala jakási divná, černá infekce.,,Pomoz mi!"křikla jsem na Sasukeho.Ukázal na můj obraz v zrcadle.,,Stejně to tak skončí."řekl.Celá moje kůže zčernala a ze zad vyrazila obrovská, netopýří křídla.Místo nehtů jsem měla hnusný, dlouhý pařáty.Náhle tam byl i Orochimaru, usmál se a ukázal, a já jsem naprosto jistě věděla kam ukazuje.Otočila jsem se, a vrhla se na ty dva, kteří tam předtím byli se mnou.Nebránila jsem se tomu, chtěla jsem je zabít! Přirazila jsem Kakashiho rukou ke stromu a dlouhými nehty mu drásala tělo jako harpie, až mi z toho bylo odporně nevolno.A přece v tom všem byla nějaká zvrácená radost a touha poslechnout Orochimara.Další na řadě byl Konohamaru......příšerně křičel....tak strašně ječel, že se mi to zabodávalo až hluboko do mozku - musela jsem ho umlčet.,,Stejně to tak skončí."zopakoval Sasuke, Orochimaru se smál.A Konohamarovy ostatky dál ječely, až mi to rvalo uši.....
,,Yumiko! No tak už se prober!"křiknul vážně rozrušený hlas.Otevřela jsem oči a spatřila nad sebou obličeje.Někdo pořád strašně ječel.Chaoticky jsem zašermovala rukama abych odehnala ten hnusnej sen.Uvědomila jsem si, že ten křik nebyl Konohamarův, ale můj.,,Yumi!"někdo mě pevně uchopil kolem ramen a zatřásl se mnou.Konečně jsem se začala doopravdy probouzet.Dokonce jsem i ztichla.V první chvíli jsem si vůbec nemohla uvědomit, kde jsem a vůbec celou realitu, ale pak se svět začal vyjasňovat.S údivem jsem poznala, ža brečím.Pěsti jsem měla sevřené tak silně, že se mi nehty zaryly do kůže a přivodila jsem si tím krvácení.,,Jsi v pořádku?"zeptal se trocu rozrušeným, vážným hlasem Kakashi.Uvědomila jsem si, že to byl on kdo mě držel a třepal se mnou.Naruto a Sakura seděli vedle a vyděšeně na mě zírali.Nebyla jsem schopná slova, jenom jsem se nevěřícně podívala na svoje zakrvavěné ruce.V hlavě jsem měla prázdno, jako by žádné myšlenky nebyly potřeba.,,Řekni něco."zatřásl se mnou Kakashi.Přemůžu se.,,Měla jsem zlý sen."zašeptám aniž bych odtrhla oči od podlitin, které jsem si sama způsobila.,,Zlý sen?To byla spíš pořádná noční můra."ozvala se Sakura a sáhla mi na čelo.,,Máš trochu teplotu, ale to nic.Ukaž."vzala moje dlaně.,,Naruto, podej mi vodu a támhle to pouzdro, to co mám u polštáře."obrátila se na blonďáka, který jenom vyjeveně kývnul.,,Kolik je?"zeptám se jen, abych přerušila ticho.,,Něco kolem třetí ráno."odvětila.,,Začala jsi příšerně ječet a házet sebou."promluvil Naruto, když podával Sakuře věci, které po něm chtěla.,,Promiňte...."chtěla jsem ještě něco dodat, ale nevěděla jsem co.,,Může se to stát každému.Očividně to nebylo ani trochu příjemné."mrkla Sakura na moje dlaně.,,To nebylo."odmlčím se a kouknu na Kakashiho, který mě doteď podpírá a zamračeně hledí, jak mi Sakura čistí ránu.Hlavou mi bleskne ta část snu....nechci na to myslet!Sakura mi ruce omyla, něčím vyčistila rány a zavázala obvazem.,,V pořádku.Zkus znovu usnout."usmála se a vstala.,,To asi nepůjde, ale děkuju."odpovím a taky se zkusím pousmát.Naruto a Sakura se znovu škrábou do spacáku.,,Co jsi myslela tím ,stejně to tak skončí' ?Křičela jsi to když jsme tě budili."zeptal se zamyšleně Kakashi.Znovu mě polije pot.,,Už nevím....dobrou."špitnu a přetočím se na druhý bok.Konečně se zhasnou světla a my jdeme znovu spát....teda alespoň tři lidi tady v místnosti se o to pokusí.Ten sen, chtěl mi snad naznačit, že se přidám k Orochimarovi? Nebo že svoji pečeť neovládnu a přeměním se v nějakou zrůdu? To snad ne.,,Stejně to tak skončí......."zašeptám si pro sebe zamyšleně.Ucítím únavu - zkusím se ještě vyspat, zítra máme práci.
Když otevřu oči, je už světlo.Kouknu na hodiny.,,Děvět!"leknu se a vyskočím.Všimu si obvazů a vzpomenu si na noc.,,Nechali mě zaspat....naschvál."zavrčím.Seberu oblečení a přemístím se do koupelny, kde si opláchnu obličej ledovou vodou.Ten sen už mě tak nedrásá, vlastně je teď přijatelnější než včera.Trochu moc jsem to prožívala a teď mi to přišlo absurdní.Jestli jsem před ostatníma předtím vypadala hloupě, tak teď vypadám minimálně nemožně.Konečně se dooblíknu a v pokoji seberu katanu, kterou tahám s sebou.Mimochodem, je to pořád ta samá, kterou mi Sakura kdysi půjčila v ANBU skladu.Zavěsím ji na popruh na záda a vyrazím ven.Napadne mě, kde asi budou ti tři a tak zamířím rovnou k Naiasovi.Když procházím kolem stromu, letmo se ho dotknu.Pořád mi připadá nádherný.
,,Ah, Yumiko-hime."pozdraví mě Naias.Vedle něj stojí malá Matsuri, v očích zase ten podivný zmatek.Tentokrát ale nebrečí, koukne na mě zvědavýma očima.Usměju se na ni.,,Naias-sama,"kývnu.,,nevíte, kde je zbytek mého týmu?"Usmál se.,,Ale jistě.Prověřují vesnici, ptají se lidí."odpověděl.,,Aha...."odvětím zklamaně.,,Mohla by jste dát pozor na Matsuri.Potřebuji vyřídit pár věcí a nemůžu u toho dávat pozor ještě na malou holčičku."navrhl.Bezva, teď jsem chůva.,,Samozřejmě, že Matsuri pohlídám."kývnu.Dítě se na mě bez upozornění přilepí a chytí se mě pevně za ruku.,,Výborně.Děkuji.Teď mi dovolte se vzdálit."usměje se Naias a odejde nějakýma dveřma.Myslím, že je tam jeho pracovna.Dřepnu si k Matsuri.,,Tak copak bys chtěla dělat princezno?"zeptám se.Pokrčí rameny a strčí si do pusy pramínek vlasů.,,Nežužlej ty vlasy zlato, roztřepí se ti konečky."ušklíbnu se.Rychle vlásky vyndá a upře na mě oči.,,Ten obrázek co jsi mi dala....je to maska?"zeptám se.,,Je to strašidlo."zašeptá bázlivě a rozhlídne se, jestli ji nikdo nevidí.,,Celé černé.Slídilo tu každou noc, hlavně kolem maminčina pokoje.Teď už ho nevídám."vysvětlí.,,Když jsem ho naposledy viděla, neslo do mámina pokoje jídlo.Bylo to v noci, šla jsem se napít.Rychle se schovalo, ale viděla jsem ho."Docvakne mi dvě a dvě.,,A nepřišel ti ten ,bubák' ničím známý?"zajímá mě.Ohrne nosík.,,Nemám ráda strašidla."prohlásí.,,Kdo ano?"zasměju se.Natáhne ruku a dotkne se mých světle blond vlasů.,,Máš pěkný vlásky, jako princezna, chtěla bych taky takový."pronese.,,Ale vždyť máš nádherný vlásky."zasměju se.Nekecám, má nádhernou měděnou barvu a bezvadně se jí lesknou.,,Maminka měla hnědé."špitne.,,Jaké má tvoje maminka?",,Stejné jako já."odpovím.,,A tatínek?"zajímá se.Je trochu nezdravě zvědavá, samozřejmě, že černý.,,Nevím, můj tatínek už dlouho nežije."zalžu.,,Můj taky ne."hlesne.Pak se rozhlídne.Chtěla bych jít ven...půjdeme?Prosím."sepne ručky.,,Tak jo, ale musím to říct strejdovi.Jdi se zatím oblíknout."svolím.Nemusím ji pobízet dvakrát, rozběhne se ke svému pokoji.Já se vydám na opačnou stranu, k Naiasově pracovně.Zaklepu a jakmile mě vyzve, vejdu dovnitř.
,,Stalo se něco, Yumiko-hime?"zeptá se vlídně.Nenávidím oslovení ,Yumiko' a když se k tomu přidá ještě to hime, zní to strašně strojeně.,,Nemusíte mě oslovovat ,hime'."usměju se.,,Ale ano, jste dcera páté Hokage, jedné ze tří Sanninů.Vaše krev je nad jiné ušlechtilá."oponuje.,,Moje krev je stejná jako každá jiná.....trochu mě to uvádí do rozpaků, ocenila bych, kdyby jste mě oslovoval jenom jménem."poprosím zdvořile.,,Když si to přejete."kývne.,,Matsuri by se chtěla jít projít ven, tak jsem chtěla poprosit o dovolení."začnu.,,Máte můj souhlas.Jen se prosím držte dál od vody, Matsuri neumí plavat a bojí se jí.A je třeba, aby jste byly doma do čtyř."kývne.V tu chvíli mi oči, bloudící po pokoji přistanou na malém stolku v rohu místnosti.Šuplík je otevřený a z něj hledí do stropu bílá ANBU maska.Znázorňuje kočku s červeně obtaženýma očima.,,Jste ANBU?"vyhrknu bez rozmýšlení.,,Prosím? Ne."odvětí trochu pobaveně.Na co jinýho by jinak potřeboval masku?Co třeba, aby ho nepoznali členové jeho rodiny?,,Do čtyř budeme zpátky...."vydechnu.Snažím se, aby na mě nebylo poznat rozrušení, ale moc to nejde.Proto se lehce ukloním a rychle vyjdu ze dveří.Matsuri už na mě čeká.Beze slova ji vezmu do náruše a rychle mířím ke dveřím.U nich se ještě jednou otočím.Naias stojí ve dveřích své pracovny a pozoruje mě podivným pohledem.Přejede mi mráz po zádech.,,Pojď zlato."špitnu k Matsuri, otočím se a pokračuju v cestě.
,,Kde sakra všichni jsou, když je potřebuju?"zlobím se a spěchám tak, že Matsuri kterou držím za ruku za mnou skoro vlaje.Nemůžu najít nikoho z týmu.Konečně uvidím mezi střechami záblesk růžové.,,Sakuro!"křiknu.Skoro okamžitě vedle mě přistane.,,Yumi!"usměje se.,,Už je ti líp?",,Jo je, poslouchej sežeň tým."vyhrknu.,,Dobře, někde je splaším, ale p....",,A pohlídej Matsuri."přeruším ji a postrčím k ní malou holčičku.Podezíravě se na mě podívá.,,Co chceš dělat?",,Něco jsem viděla, ale nevím to jistě.Musíme to ověřit.Půjdu zatím sama, ale dej pozor na malou."poprosím ji.,,Buď opatrná."řekne.,,Neboj.Sežeň ostatní a přijďte do Naiasovy pracovny."informuju ji.Pak vyskočím na střechu a vydám se zpátky.Vsadím tunu čokolády že v tom má ten děděk prsty!
V pracovně není, ale najdu ho dole pod domem jak mi poradil nějakej sluha nebo co to bylo.Naias stojí v kruhu asi dvaceti rakví, z toho pět je prázdných.Když mě uslyší, ohlédne se.,,Toto je rodinná hrobka."vysvětlí a pak ukáže na rakev, před kterou stojí.,,A tady leží Shibuki.Vedle pak Shara a Rynn.Chodím za nimi často, je to hrozná ztráta."vzdychne.,,Chápu."hlesnu.,,Potřebovala jste něco?"zeptá se, oči upřené na rakve.,,Ano.Chtěla bych se vás na něco zeptat."odpovím a přijdu blíž.,,Poslouchám.",,Kdyby teď umřela i Matsuri, stal by jste se podle práva vládcem vesnice vy, že ano?"začnu.Udiveně se na mě podívá.,,Ano, ale vážně nechápu, proč se na to ptáte."prohlásí.,,To vás to ani trochu neláká?Všem tady velet...."rejpu do něj.,,Nechápu kam tím míříte."zavrčí.,,Zakázal jste Matsuri mluvit, že ano?Neviděla vás, ale viděla vaši masku.Nakreslila mi ji.Napřed jsem nevěděla, kdo by to mohly být, ale pak jsem u vás v šuplíku uviděla starou masku Černých ochránců."začnu.,,Podezíráte mě, že jsem zabil vlastní rodinu? To je neslýchané! Najal jsem vás, aby jste našli vraha, ne obviňovali nevinného!"křiknul.,,Já už jsem vraha našla."odseknu.,,Je mi samozřejmě jasné, že tu masku okamžitě zničíte, ale věřte: řeknu to zbytku týmu a nějak vám to dokážu.Rodinu jste zabil, ale Matsuri už neublížíte.O to se postarám!"vyhrožuju.Pak se otočím a chci odejít abych to řekla ostatním.,,Ty už nikomu nic neřekneš!"zařve.Trochu jsem to čekala, ale nečekala jsem, že bude tak rychlej.Sáhla jsem po meči, ale ruka mi uvízla v půli cesty jak ji zarazila prudká, bolestivá rána do hlavy.Temná místnost potemněla ještě víc a já jsem ztratila vědomí.
<![CDATA[//><!]]>





















