
Nikdy to nepůjde
Neměla jsem moc ponětí o čase, ale myslím, že jsem se probudila poměrně rychle.Dost rychle, abych zaznamenala úzkej proužek slabýho světla kterej se rychle ztratil ve tmě tak husté, že nebylo vidět vůbec nic.V první chvíli jsem nebyla schopná ani přemýšlet a hlava mi třeštila jako by mi do ní bušily kvalitní repráky.Pak jsem si začala uvědomovat skutečnosti.Předně jsem ležela a dotýkala se boky stěn, takže tam bylo těsno.Vzduch byl těžkej a dle mého odhadu ho bylo málo.Když jsem k tomu přičetla ještě tu tmu, vyšlo mi něco, co mi zaručeně zvýšilo tep.Zvedla jsem ruce a skoro okamžitě narazila na chladný, kamenný povrch.Snad by nebyl takovej šílenec, že by mě zavřel zaživa do rakve?! Znovu zkusmo zatlačím, ale kamenný víko je tak těžký, že s ním jedna malá bloncka sama nepohne ani kdyby byla kulturistka.Je mi do pláče.Jestli je tohle rakev - jako že tam pár prázdnejch bylo a příznaky tomu nasvědčujou - tak jsem vlastně pohřbená zaživa.To je podle mě ta nejhnusnější smrt, jaká může být! Když jsem se kdysi dívala na druhej díl filmu Kill Bill tak jsem u scény, kdy byla hlavní hrdinka zakopaná v rakvi na hřbitově skoro nedýchala.Říkala jsem si, že stát se to mě asi bych ještě před smrtí zešílela už jenom pouhou představou kde jsem a jak umřu.Jenže ona tam měla aspoň baterku a její rakev byla dřevěná.Neumím toho zase tolik abych se promlátila ven.Kdyby to bylo dřevo, mohla bych nějak pomocí Mokutonu.....ale dřevo to není.
Ucítila jsem, že mi ubývá vzduch.Zkusila jsem zvednout nohy a ruce co nejvíc to šlo ( a že to moc nešlo ) a vší silou zatlačit na víko.Ani se nehnulo.Zkusila jsem to znovu a ještě zoufaleji než předtím.Nic.,,Pomoc!"zakřičela jsem ze všech sil.Zabolelo mě v uších, jak se můj vlastní jekot odrazil od stěn a udeřil na moje bubínky.Ani jsem si nebyla jistá, jestli vůbec proniknul ven.Jestli jo tak minimálně.Vzpomněla jsem si na Sakuřino učení, nadechla jsem se a nechala chakru pracovat za mě.Takhle mi vzduch vystačí mnohem dýl.Co kdybych zkusila Ohnivou pěst? Ta rakev by určitě byla na štěrk, ale já taky.Abych do ní jen tak uhodila to nehrozilo, nemohla jsem ruku vztyčit v lokti, natož ji pořádně přiložit na víko.Znovu jsem zkusila ze všech směrů zatlačit, ale výsledek byl nulový.S tím šutrem prostě sama nepohnu, rozhodně ne zezdola.Posunout by možná šel, ale já ho potřebuju napřed nadzvednout a to fakt nedám.Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to.,,Pomoc!Slyšíte mě někdo!!!?"zaječím a málem u toho ohluchnu.Jenom si tím křikem ubírám vzduch a začíná tu být horko.Rozpláču se.,,Otevřete!"vypísknu a zoufale kopu nohama.Zkusím vytáhnout kunai a dloubnout s ním do kamene, ale očividně to není měkká hornina.,,Sakuro!Kakashi!Naruto!"zakřičím a znovu se snažím pořádně zatlačit na víko.Snažím se udržet v klidu, ale čím víc na to myslím, tím víc brečím.Škrábala jsem do víka jako smyslů zbavená, ale dosáhla jsem jen toho, že jsem se poranila.
Ani nevím, kolik času uplynulo, ale už jsem to vzdala.Srdce mi bušilo tak, že jsem ho skoro mohla slyšet.Vzduchu ubývalo.Bušila jsem rukama do víka, už jen tak, aby se neřeklo.Došlo mi, že to je zbytečný.Tady mě nikdo nenajde ani neuslyší, pokud nebude stát aspoň metr od rakve.Kůže na rukou už mě štípala a byla nějaká vlhká, asi jsem si ji už tím boucháním sedřela.Naposledy jsem zkusila zakřičet, ale marně.Už jsem ani nevěděla, jak bych se odtud mohla dostat.Všechno už jsem vyzkoušela a nic dalšího mě nenapadalo.Co kdybych aspoň zkusila usnout? Ale to mi nepomůže, stejně se probudím jak se začnu dusit, takže smrt ve spánku nehrozí.Náhle se mi v hlavě ozve dutý, ale silný tlak na bubínky a ovzduší se změní.,,Něčí chakra!"zašeptám a rožne se ve mě jiskřička naděje.Už se mi chce strašně spát.Seberu poslední sílu.,,Pomoc!!"křiknu jak nejvíc ještě můžu.Pak už jenom ležím a čekám.Jestli mě teď nikdo neslyšel, tak už mě asi neuslyší nikdy nikdo....
Víko se váhavě pohnulo a dovnitř vniklo trochu světla.Zaznamenala jsem to, ale že jsem byla v polovědomí tak jsem nic neřekla ani neudělala.Bylo mi to už jedno.,,Yumi!"uslyšela jsem známý hlas.Víko se odsunulo skoro úplně a obklopilo mě mdlé světlo sklepa.Čerstvý, studený vzduch na mě dopadl v těžké vlně.Nadechla jsem se a tělem se mi rozeběhl nádherný pocit, že už je to v pořádku.Uchopily mě dvě silné ruce, vyzvedly z rakve a na cosi položily.,,Yumiko!Vnímáš?"uslyšela jsem.Konečně jsem rozlišila Kakashiho hlas a pomalu otevřela oči.,,Kdo ti to udělal?"zeptal se Kakashi a trochu se mnou zatřásl, aby mě probral.,,Naias....on je vrah..."zašeptala jsem.Cítila jsem se jako zhulená, a i když jsem nikdy zhulená nebyla a doufám že ani nebudu protože tomuto koníčku neholduju, myslím, že kdyby se mi to někdy stalo, cítila bych se právě takhle.,,Naias?!"vypísknul Naruto.,,Naruto!Najdi Sakuru a řekní jí, ať ukryje tu malou holku.Pak ho běžte najít!"rozhodl Kakashi.,,Jistě!"kývnul Naruto a rozběhl se nahoru.Zase se mi chtělo spát.Hlava se mi zvrátila nazad přes Kakashiho paži, která mě doteď podpírala.Posunul ji výš, což mi hlavu zvedlo a zase mě tak probral.,,No tak, nespi."řekl už zase svým obvyklým, klidným hlasem.Zkusila jsem se usmát.,,Co sis to provedla?"zakroutil hlavou při pohledu na hřbety mých rukou, kterýma jsem bušila do kamene.Očividně nevypadaly pěkně.,,Chtěla jsem ven."vydechla jsem a snažila se znít klidně.,,Půjdeme nahoru a Sakura se na tebe podívá."rozhodl.Než jsem stačila začít přemýšlet, jak vstanu, podebral mě druhou rukou pod koleny a zvedl.Položila jsem si hlavu na jeho vestu a ulehčeně zavřela oči.Zase tak nádherně voněl.Jako tehdy, když mě zachraňoval před Orochimarem.Ani jsem si moc neuvědomovala, že jsem ho chytila rukou za vestu.,,Je ti líp?"zeptal se po cestě.Kdyby věděl, že jsme ho nedávno docela rozebíraly a že to je jeho jméno, které se ze mě Chie snažila vypáčit tak by poznal, že zrovna teď, i když jsem polomrtvá, se cítím naprosto úžasně......
,,Ty jsi vyloženě smolařka na tyhle věci."pronesla Sakura, když mě Kakashi přenechal jejímu odbornému dozoru a sám odešel za Narutem.Znovu mi obvazovala ruce, který při týhle misi utrpěly víc než kdy předtím.,,Asi máš menší šok, ale není se čemu divit.A přestaň už brečet, vždyť už jsi venku."usmála se.,,Nebrečím kvůli tomu, Sakuro.To už mě přešlo."odvětím a utřu si rukou oči.Ty obvazy fakt dobře vsakujou.,,Kvůli čemu?Bolí tě někde něco?"podivila se a na čele se jí objevila starostlivá vráska.,,Ne....na tohle pomůže jenom kardiologie."usměju se.,,Máš něco se srdcem?"zeptá se a kouká na mě jak na blbečka.,,Bingo."brouknu a přitáhnu si kolena k bradě.Nechápe mě.,,Ty jsi milovala Sasukeho, že jo?"zeptám se.Tahle otázka ji překvapí a viditelně na něco takovýho nebyla připravená.,,Ano."řekne po chvíli.,,Takže alespoň trochu víš, jaký to je být zamilovaná do někoho, s kým víš, že nikdy nebudeš.Aspoň ne tak, jak bys chtěla."špitnu.Vyvalila oči.,,O kom teď mluvíš?"vydechla.,,Ty jsi měla alespoň tu výhodu, že Sasuke byl ve tvým věku."pokračuju.,,Ale ten, kdo se líbí mě je o dost starší.Šance, že bych ho někdy mohla aspoň obejmout jinak než z přátelství nebo soucitu je asi taková, jako že se naučím Chidori."cítím, že mě znovu přemáhají slzy.,,A to mě neskutečně štve.".Je vidět že přemýšlí.Pak sebou náhle trhla a vytřeštila oči tak, že z boku vypadala jako kyklop.,,Mluvíš o...."zarazila se.Zřejmě se to bála i jenom vyslovit.,,Stříbřitý háro, neznámej obličej a každý oko jiný.A to nejúžasnější tělo jaký jsem kdy viděla."kývnu.To s ní málem seklo.,,Vždyť ani nevíš, jak vypadá!"vyjekla.,,Nepotřebuju to vědět...není to důležitý.Jde o to, že jsem se do něj asi zamilovala.A vždycky, když se ke mě přiblíží tak mám pocit že exploduju.A ani nevíš, jak těžký je držet to pod uzdou."vzdychnu.Hleděla na mě jak na zjevení.,,Yumi, ty....ty jsi..."začala hlasitě.,,Co je?"ozvalo se za náma.Naruto.A hned v závěsu za ním Kakashi.,,Yumi ty jsi tak hrozně hloupá!"dokončila Sakura.Vyděšeně na ni pohlídnu.Snad to neřekne!,,Jak sis mohla něco takovýho provést s rukama?To nemáš pud sebezáchovy?"odbočila a já jsem v tu chvíli byla ten nejvděčnější člověk v okolí.,,Promiň."pípnu.,,Máte ho?"otočí se na ně jako by ten rozhovor, který sme před chvílí vedly nikdy neproběhl.Kakashi kývne.,,Předali jsme ho místní radě, oni už si s ním poradí.Matsuri je v bezpečí a my můžeme domů."usměje se.,,Skvělé."pronese vesele Sakura a koukne na mě.,,Není to super Yumi?",,Jo, je."kývnu a pomalu vstanu.,,Můžeš jít?"zeptá se Kakashi.Přikývnu.
,,Přijdeš se na mě někdy podívat?"zeptala se Matsuri.,,To víš že přijdu.Abych viděla jak rosteš."usměju se a pohladím ji po měděných vláskách.Roztáhla ruky aby mě objala.Dřepla jsem si.Pevně mi ovinula paže kolem krku.Pak se k mému překvapení zasmála.,,Maminka s tátou by ti určitě poděkovali.A Rynn taky."pronesla rozhodně a podívala se mi do očí.Neměla ve tvářích ani stopu po nejistotě.Vypadala uvolněněji a dokonce i šťastně.Uvědomila jsem si, jak moc ji asi muselo trápit, že je sama a někde je člověk, který usiluje o její život.,,Vždyť je to díky tobě."usměju se.Na chvíli se zamračila a přemýšlela.,,Mamka mě držela za ruku jenom chvíli, ale moje srdíčko bude držet navždycky.Byla jsem hloupá že jsem se bála mluvit, promiň."prohlásila.,,V pořádku."ušklíbnu se. ,,Pojďme, nebo ji Yumi adoptuje."pronesl vesele Kakashi.Naruto se Sakurou se rozesmáli.Zvedla jsem se.,,Tak jo, jdeme.Ahoj, Matsuri!"zamávala jsem jí.,,Budu se těšit!"oplatila mi to.Pak se mi ztratila za ohybem cesty, kterou jsme se vydali zpátky domů.
Neměla jsem moc ponětí o čase, ale myslím, že jsem se probudila poměrně rychle.Dost rychle, abych zaznamenala úzkej proužek slabýho světla kterej se rychle ztratil ve tmě tak husté, že nebylo vidět vůbec nic.V první chvíli jsem nebyla schopná ani přemýšlet a hlava mi třeštila jako by mi do ní bušily kvalitní repráky.Pak jsem si začala uvědomovat skutečnosti.Předně jsem ležela a dotýkala se boky stěn, takže tam bylo těsno.Vzduch byl těžkej a dle mého odhadu ho bylo málo.Když jsem k tomu přičetla ještě tu tmu, vyšlo mi něco, co mi zaručeně zvýšilo tep.Zvedla jsem ruce a skoro okamžitě narazila na chladný, kamenný povrch.Snad by nebyl takovej šílenec, že by mě zavřel zaživa do rakve?! Znovu zkusmo zatlačím, ale kamenný víko je tak těžký, že s ním jedna malá bloncka sama nepohne ani kdyby byla kulturistka.Je mi do pláče.Jestli je tohle rakev - jako že tam pár prázdnejch bylo a příznaky tomu nasvědčujou - tak jsem vlastně pohřbená zaživa.To je podle mě ta nejhnusnější smrt, jaká může být! Když jsem se kdysi dívala na druhej díl filmu Kill Bill tak jsem u scény, kdy byla hlavní hrdinka zakopaná v rakvi na hřbitově skoro nedýchala.Říkala jsem si, že stát se to mě asi bych ještě před smrtí zešílela už jenom pouhou představou kde jsem a jak umřu.Jenže ona tam měla aspoň baterku a její rakev byla dřevěná.Neumím toho zase tolik abych se promlátila ven.Kdyby to bylo dřevo, mohla bych nějak pomocí Mokutonu.....ale dřevo to není.
Ucítila jsem, že mi ubývá vzduch.Zkusila jsem zvednout nohy a ruce co nejvíc to šlo ( a že to moc nešlo ) a vší silou zatlačit na víko.Ani se nehnulo.Zkusila jsem to znovu a ještě zoufaleji než předtím.Nic.,,Pomoc!"zakřičela jsem ze všech sil.Zabolelo mě v uších, jak se můj vlastní jekot odrazil od stěn a udeřil na moje bubínky.Ani jsem si nebyla jistá, jestli vůbec proniknul ven.Jestli jo tak minimálně.Vzpomněla jsem si na Sakuřino učení, nadechla jsem se a nechala chakru pracovat za mě.Takhle mi vzduch vystačí mnohem dýl.Co kdybych zkusila Ohnivou pěst? Ta rakev by určitě byla na štěrk, ale já taky.Abych do ní jen tak uhodila to nehrozilo, nemohla jsem ruku vztyčit v lokti, natož ji pořádně přiložit na víko.Znovu jsem zkusila ze všech směrů zatlačit, ale výsledek byl nulový.S tím šutrem prostě sama nepohnu, rozhodně ne zezdola.Posunout by možná šel, ale já ho potřebuju napřed nadzvednout a to fakt nedám.Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to.,,Pomoc!Slyšíte mě někdo!!!?"zaječím a málem u toho ohluchnu.Jenom si tím křikem ubírám vzduch a začíná tu být horko.Rozpláču se.,,Otevřete!"vypísknu a zoufale kopu nohama.Zkusím vytáhnout kunai a dloubnout s ním do kamene, ale očividně to není měkká hornina.,,Sakuro!Kakashi!Naruto!"zakřičím a znovu se snažím pořádně zatlačit na víko.Snažím se udržet v klidu, ale čím víc na to myslím, tím víc brečím.Škrábala jsem do víka jako smyslů zbavená, ale dosáhla jsem jen toho, že jsem se poranila.
Ani nevím, kolik času uplynulo, ale už jsem to vzdala.Srdce mi bušilo tak, že jsem ho skoro mohla slyšet.Vzduchu ubývalo.Bušila jsem rukama do víka, už jen tak, aby se neřeklo.Došlo mi, že to je zbytečný.Tady mě nikdo nenajde ani neuslyší, pokud nebude stát aspoň metr od rakve.Kůže na rukou už mě štípala a byla nějaká vlhká, asi jsem si ji už tím boucháním sedřela.Naposledy jsem zkusila zakřičet, ale marně.Už jsem ani nevěděla, jak bych se odtud mohla dostat.Všechno už jsem vyzkoušela a nic dalšího mě nenapadalo.Co kdybych aspoň zkusila usnout? Ale to mi nepomůže, stejně se probudím jak se začnu dusit, takže smrt ve spánku nehrozí.Náhle se mi v hlavě ozve dutý, ale silný tlak na bubínky a ovzduší se změní.,,Něčí chakra!"zašeptám a rožne se ve mě jiskřička naděje.Už se mi chce strašně spát.Seberu poslední sílu.,,Pomoc!!"křiknu jak nejvíc ještě můžu.Pak už jenom ležím a čekám.Jestli mě teď nikdo neslyšel, tak už mě asi neuslyší nikdy nikdo....
Víko se váhavě pohnulo a dovnitř vniklo trochu světla.Zaznamenala jsem to, ale že jsem byla v polovědomí tak jsem nic neřekla ani neudělala.Bylo mi to už jedno.,,Yumi!"uslyšela jsem známý hlas.Víko se odsunulo skoro úplně a obklopilo mě mdlé světlo sklepa.Čerstvý, studený vzduch na mě dopadl v těžké vlně.Nadechla jsem se a tělem se mi rozeběhl nádherný pocit, že už je to v pořádku.Uchopily mě dvě silné ruce, vyzvedly z rakve a na cosi položily.,,Yumiko!Vnímáš?"uslyšela jsem.Konečně jsem rozlišila Kakashiho hlas a pomalu otevřela oči.,,Kdo ti to udělal?"zeptal se Kakashi a trochu se mnou zatřásl, aby mě probral.,,Naias....on je vrah..."zašeptala jsem.Cítila jsem se jako zhulená, a i když jsem nikdy zhulená nebyla a doufám že ani nebudu protože tomuto koníčku neholduju, myslím, že kdyby se mi to někdy stalo, cítila bych se právě takhle.,,Naias?!"vypísknul Naruto.,,Naruto!Najdi Sakuru a řekní jí, ať ukryje tu malou holku.Pak ho běžte najít!"rozhodl Kakashi.,,Jistě!"kývnul Naruto a rozběhl se nahoru.Zase se mi chtělo spát.Hlava se mi zvrátila nazad přes Kakashiho paži, která mě doteď podpírala.Posunul ji výš, což mi hlavu zvedlo a zase mě tak probral.,,No tak, nespi."řekl už zase svým obvyklým, klidným hlasem.Zkusila jsem se usmát.,,Co sis to provedla?"zakroutil hlavou při pohledu na hřbety mých rukou, kterýma jsem bušila do kamene.Očividně nevypadaly pěkně.,,Chtěla jsem ven."vydechla jsem a snažila se znít klidně.,,Půjdeme nahoru a Sakura se na tebe podívá."rozhodl.Než jsem stačila začít přemýšlet, jak vstanu, podebral mě druhou rukou pod koleny a zvedl.Položila jsem si hlavu na jeho vestu a ulehčeně zavřela oči.Zase tak nádherně voněl.Jako tehdy, když mě zachraňoval před Orochimarem.Ani jsem si moc neuvědomovala, že jsem ho chytila rukou za vestu.,,Je ti líp?"zeptal se po cestě.Kdyby věděl, že jsme ho nedávno docela rozebíraly a že to je jeho jméno, které se ze mě Chie snažila vypáčit tak by poznal, že zrovna teď, i když jsem polomrtvá, se cítím naprosto úžasně......
,,Ty jsi vyloženě smolařka na tyhle věci."pronesla Sakura, když mě Kakashi přenechal jejímu odbornému dozoru a sám odešel za Narutem.Znovu mi obvazovala ruce, který při týhle misi utrpěly víc než kdy předtím.,,Asi máš menší šok, ale není se čemu divit.A přestaň už brečet, vždyť už jsi venku."usmála se.,,Nebrečím kvůli tomu, Sakuro.To už mě přešlo."odvětím a utřu si rukou oči.Ty obvazy fakt dobře vsakujou.,,Kvůli čemu?Bolí tě někde něco?"podivila se a na čele se jí objevila starostlivá vráska.,,Ne....na tohle pomůže jenom kardiologie."usměju se.,,Máš něco se srdcem?"zeptá se a kouká na mě jak na blbečka.,,Bingo."brouknu a přitáhnu si kolena k bradě.Nechápe mě.,,Ty jsi milovala Sasukeho, že jo?"zeptám se.Tahle otázka ji překvapí a viditelně na něco takovýho nebyla připravená.,,Ano."řekne po chvíli.,,Takže alespoň trochu víš, jaký to je být zamilovaná do někoho, s kým víš, že nikdy nebudeš.Aspoň ne tak, jak bys chtěla."špitnu.Vyvalila oči.,,O kom teď mluvíš?"vydechla.,,Ty jsi měla alespoň tu výhodu, že Sasuke byl ve tvým věku."pokračuju.,,Ale ten, kdo se líbí mě je o dost starší.Šance, že bych ho někdy mohla aspoň obejmout jinak než z přátelství nebo soucitu je asi taková, jako že se naučím Chidori."cítím, že mě znovu přemáhají slzy.,,A to mě neskutečně štve.".Je vidět že přemýšlí.Pak sebou náhle trhla a vytřeštila oči tak, že z boku vypadala jako kyklop.,,Mluvíš o...."zarazila se.Zřejmě se to bála i jenom vyslovit.,,Stříbřitý háro, neznámej obličej a každý oko jiný.A to nejúžasnější tělo jaký jsem kdy viděla."kývnu.To s ní málem seklo.,,Vždyť ani nevíš, jak vypadá!"vyjekla.,,Nepotřebuju to vědět...není to důležitý.Jde o to, že jsem se do něj asi zamilovala.A vždycky, když se ke mě přiblíží tak mám pocit že exploduju.A ani nevíš, jak těžký je držet to pod uzdou."vzdychnu.Hleděla na mě jak na zjevení.,,Yumi, ty....ty jsi..."začala hlasitě.,,Co je?"ozvalo se za náma.Naruto.A hned v závěsu za ním Kakashi.,,Yumi ty jsi tak hrozně hloupá!"dokončila Sakura.Vyděšeně na ni pohlídnu.Snad to neřekne!,,Jak sis mohla něco takovýho provést s rukama?To nemáš pud sebezáchovy?"odbočila a já jsem v tu chvíli byla ten nejvděčnější člověk v okolí.,,Promiň."pípnu.,,Máte ho?"otočí se na ně jako by ten rozhovor, který sme před chvílí vedly nikdy neproběhl.Kakashi kývne.,,Předali jsme ho místní radě, oni už si s ním poradí.Matsuri je v bezpečí a my můžeme domů."usměje se.,,Skvělé."pronese vesele Sakura a koukne na mě.,,Není to super Yumi?",,Jo, je."kývnu a pomalu vstanu.,,Můžeš jít?"zeptá se Kakashi.Přikývnu.
,,Přijdeš se na mě někdy podívat?"zeptala se Matsuri.,,To víš že přijdu.Abych viděla jak rosteš."usměju se a pohladím ji po měděných vláskách.Roztáhla ruky aby mě objala.Dřepla jsem si.Pevně mi ovinula paže kolem krku.Pak se k mému překvapení zasmála.,,Maminka s tátou by ti určitě poděkovali.A Rynn taky."pronesla rozhodně a podívala se mi do očí.Neměla ve tvářích ani stopu po nejistotě.Vypadala uvolněněji a dokonce i šťastně.Uvědomila jsem si, jak moc ji asi muselo trápit, že je sama a někde je člověk, který usiluje o její život.,,Vždyť je to díky tobě."usměju se.Na chvíli se zamračila a přemýšlela.,,Mamka mě držela za ruku jenom chvíli, ale moje srdíčko bude držet navždycky.Byla jsem hloupá že jsem se bála mluvit, promiň."prohlásila.,,V pořádku."ušklíbnu se. ,,Pojďme, nebo ji Yumi adoptuje."pronesl vesele Kakashi.Naruto se Sakurou se rozesmáli.Zvedla jsem se.,,Tak jo, jdeme.Ahoj, Matsuri!"zamávala jsem jí.,,Budu se těšit!"oplatila mi to.Pak se mi ztratila za ohybem cesty, kterou jsme se vydali zpátky domů.
<![CDATA[//><!]]>





















