
Trénink
Něco mi leze do snu.Něco otravnýho.Ne, něco otravnějšího než jen otravný.Ne, to sou slabý výrazy!Já tu někoho zabiju!
Posadím se na posteli a mžourám co mě probudilo.Ha, už se mi tu cosi rýsuje.Svítí sluníčko, ale v okně cosi je a brání mu průchodu dovnitř.To mě probudí.,,Co to?!"naštvu se.Uvidím chlápka, jehož jsem včera podařeně sterilizovala.,,Kolik si myslíš že je?"promluví.Kouknu na mobil.Osm.,,Měli jsme se sejít v sedm......"zabručím ospale.,,No jistě!Byl jsem tam o půl osmé a ty nikde!"postěžoval si.,,O půl osmé?"nechápu.Zavrtí hlavou a začne buzerovat.,,Já jsem přišel sice pozdě, ale ty vůbec.Takže vstávej, hned!"pobídne mě.Jak dotěrné!Mám sto chutí do něj strčit aby se zvrátil nazad z okna - jakže se tam vůbec dostal?! - ale netroufnu si.Asi mám dneska dobrou náladu, jelikož mě skutečně přinutí vstát.Ještě že sem dneska spala v tričku a dlouhých kalhotech, jinak bych se asi musela červenat a pán by se pokochal.Dojdu ke skříni, otevřu ji a vytáhnu si oblečení.Když vidí, do čeho se chci oblíct, zasměje se.,,V tomhle na trénink?To není dobrý nápad."zkonstatuje.Ptal se ho někdo na jeho názor?!,,A v čem tedy?"odseknu jedovatě.,,Něco v čem se můžeš pohybovat.Nejlépe tepláky a dlouhé tričko."odpoví jako by nic.Chvilinku se zamyslím a pak jistě sáhnu až naspod skříně.Vytáhnu oblečení, ve kterým jsem chodila tancovat.Pak se zamču do koupelny, kde se převleču a zkulturním.Když vylezu, drze se roztahuje v jednom z křesel.Jak nečekané - čte.,,Jsem hotová."oznámím.Ve chvilce mě přejede očima.Och pardon, okem.,,Vlasy."upozorní mě.Omg, ten z toho dělá vědu!Jedním pohybem sáhnu k zrcadlu, popadnu gumičku a stáhnu si vlasy do malého culíčku.Krajní pramínky, které na to nejsou dost dlouhé zastrčím za ucho a připnu pinetkama.A je hotovo.Konečně se zvedne a už se sápe do okna.,,Já jdu dveřma."oznámím a jako všichni normální lidé vyjdu na chodbu, zamču a sejdu dolů.Jak jsem předpokládala, už tam dávno čeká.,,Tak jdeme."rozhodne, znuděně se odlepí od stěny, vrazí ruce do kapes a želvím tempem se ploužíme kamsi pryč.Co to je za houmlesa?To je hrozný!Při každým pohybu vypadá zhulenější než moje babička!Sice žádnou nemám, ale aspoň nemusím mít výčitky že ji urážím.Pane jo, a v čem mě má trénovat?Kdo rychleji usne?Už jen to oko vypadá neobyčejně zhuleně!Ještě že zbytek nevidím.Jak mě mohl včera dohnat?Asi zná zkratky.Táhnu se za ním jako ocásek pěšinkou lesem, až se zastavíme na louce se třemi kůly.To místo už znám.
,,Takže, normálně bych chtěl vědět, jakou máš výdrž, ale to jsem viděl už včera.Proto mě spíš zajímá tvoje schopnost používat chakru.",,Chakru?"přeruším ho.Něco to bude, asi důležitýho, mluvil o tom už minule.,,Ano.Chakra je v celém tvém těle..."začal a žvanil a žvanil a žvanil.Snažila jsem se neusnout.Konečně skončil.,,Chápeš?"zeptal se.,,Asi jo."odvětím.Prostě něco jako...jako...jako medichloriany v hvězdnejch válkách.Heh, sem cvok.Ale ať.,,Výborně.Takže teď zkusíme tvoji chakru."řekne.Nevím co budeme dělat, ale žádný prasárny ať nezkouší!,,Pokus se soustředit, zkus ji vnímat."začne.,,Ale já nevím co."usměju se vesele a s ním to málem praští.,,Chakru!"upozorní.,,A to udělám jak?"nechápu.Začne mi znovu obšírně vysvětlovat co a jak.,,Ale musíš málo, jen trošičku, ne že všechno vystřelíš ven, mohlo by to bolet."upozorní mě ještě.Jak to mám jako poznat?Ale o něco se pokusím.Začnu hledat a poprvý v životě se snad takhle soustředím.Něco cítím....soustřeďuju se ...ale nic.Zkusím to znovu.Nakonec tam stojím asi hodinu a jak pitomec naháním něco fiktivního ve svým těle.Chlápek si zatím čte.Konečně něco cítím, ale to už bylo tolikrát, že už na sebe ani neupozorňuju.Po tom, co jsem asi sedmkrát vykřikla, upadla, napínala svaly a házela po něm jeho knihu už jsem se uklidnila.Teď jsem se ale měla ozvat.Stojím a jen tak z hecu se soustředím na levou ruku.Náhle mám zvláštní pocit...jak to popsat...chtěla si někdy vaše ruka prdnout?xD Moje jo, a právě teď.Nahrnula jsem tam tlak a.....
Nevím, jestli by to s tím pitomcem hnulo kdybych nezačala ječet.Válím se po zemi a držím se za ruku.,,Do háje!Do prdele!Au! Já se na to můžu vysrat!"slovníkem nešetřím.,,Nejanči tak."napomene mě suše a ani nezvedne oči od knížky.Ví ten pitomeček vůbec jak to bolí?Konečně se na svou ruku podívám.Co to má být?Na dlani mám obrovskou, temně rudou skvrnu a pod kůží plno naběhlé krve.Vypadá to, jako by mě přibili na kříž jako Ježíše.,,Co to?"leknu se a málem se rozpláču.Bolí to a vypadá to příšerně.,,Ukaž."řekne konečně a přejde ke mě.Podívá se na moji ruku, pak na mě a pak vzdychne.,,Říkal jsem ti ať se to snažíš kontrolovat.Nemůžeš vypustit tolik chakry najednou."informuje mě.Co?Tak to mi udělala ta jeho slavná chakra?Tak to ať zapomene na to že ji ještě někdo použiju.,,A jak jsem to asi měla poznat?!Nic jste mi neřek a já to neznám!Bylo to jasný, tohle se prostě muselo stát!"otevřu si klapačku.Zarazí mě.,,Měla by sis dávat pozor s kým mluvíš a na chvíli zavřít tu nevymáchanou pusu."řekl.Tohle mi vyrazí dech.Co si to ten hašišák dovoluje.,,Prosím?"nechápu.,,Slyšela jsi dobře.Myslíš si že jsi něco extra.Tam odkud jsi přišla to možná tak bylo, ale tady nejsi nic.Jenom tuctová nafoukaná puberťačka.Chováš se jak koza.Jestli se nezměníš brzo umřeš."oznámí mi v klidu.Já snad špatně slyším!Celá zčervenám a do hlavy se mi nahrne tlak.Mám ho plný zuby.,,Vy mě houby znáte!"vyštěknu.,,Na odhadnutí takových jako ty mi stačí vteřina.Buď se snaž a přestaň ze sebe dělat něco víc, nebo se prostě sbal a jdi si.Ale můžeš toho litovat."řekne.Napřed jsem rozhodnutá odejít, ale zapřemýšlím nad tím.Když teď odejdu, možná se nic nedozvím.Dělám nafoukanou, ale zároveň se mi tu nějakou záhadou líbí.Zkusím to tu, přinejhorším ztratím měsíc života.Moje zaváhání a fakt, že jsem ještě neodešla si vyloží po svým.,,Takže se do toho dáme.Začneme víc od začátku.Chakru jsi už objevila, teď něco jiného.Fyzická příprava."promne si ruce a já nasucho polknu.Co mě čeká teď?
,,Takže.V prvé řadě nejsem žádnej hej nebo počkej.Od teď mi budeš říkat Kakashi-senseji.Kdykoliv a v jakékoliv situaci.Teď jsem tvůj učitel."hraje si na důležitýho.Radši přikývnu a snažím si to zapamatovat.Strašák jeden.,,Nebudeš mi odmlouvat.Můžeš být nastokrát dcera Hokage, ale tady velím já.Na každém tréninku velím já."zdůrazní.Mlčím.,,Dotazy?"zeptá se.,,Co mám dělat?"ozvu se ještě trochu nafučeně, ale už klidněji.Takhle si na mě ještě nikdo nikdy netroufnul, a upřímně řečeno, mám pocit, že to bylo přesně to, co sem potřebovala.Možná se vážně chovám jak kráva.Zkusím to jinak a uvidím, co se ze mě vyklube.,,Výborně."zřejmě se usměje.Teda vidím jen oko, ale myslím že se usmál.,,Takže napřed potřebuju vidět jakou máš kondičku, ať vím, co po tobě můžu pro začátek chtít."prohlásil.,,Takže?"dovolávám se konkrétnější odpovědi.,,Napřed si udělej pár kliků, ruce sou hodně důležité.Udělej tolik, co zvládneš a já si zbytek odvodím.Jakou zátěž ti můžu dát a tak dále..."vyjmenovává.,,Jo ale....",,Co zase?"vyjekne.,,Moje ruka."zasyčím trochu nepříjemně a ukážu mu nemocinkanou pacenku =D.Podá mi kousek obvazu a já si to obvážu.Pak se vrhnu na kliky.S těma mám zkušenosti už z dřívějška, takže jich pár zvládnu.Jedu docela rychle.,,Jedna...dvě...tři.."počítá nahlas.Trochu mě tím znervózní, ale nenechám se vyvést z míry.A pořád jedu, zatím v pohodě.Kliků zvládnu fakt dost, bude čumět....
,,Jenom padesát šest?Tak to je hodně slabé."poznamená.Co tím myslí?Tolik kliků u nás neudělá ani většina kluků, jsem na to hrdá!Dyť tenhle senila by jich neudělal ani pět.,,Jenom?Necítím ruce!"zasyčím.,,Jsi slabá.Takže ráno když vstaneš, uděláš si dvacet kliků.Před obědem padesát a večer zase čtyřicet.Když ne, poznám to.Děláš to pro sebe, musíš zesílit."prohlásil.No, v takovejch intervalech to snad zvládnu ne?I když každej den....no co, ukážu mu, kdo je to Yumi!,,Fajn, už se těším!"procedím mezi zuby.,,To jsem rád.A teď si půjdeme zaběhat, chci vidět kolik vydržíš."pokračuje.Zaběhat?Teď?Vždyť jsem už tak polomrtvá.....ale když ho uvidím, dostanu novou odvahu.Přece toho pitomečka nenechám, aby se mi poškleboval a všudě rozhlašoval, jak nic nevydržím.Docela namáhavě, ale statečně se zvednu.,,Dobře, kam a jak rychle?"zeptám se.Spokojeně se ušklíbne a řekne: ,,Poběžíš mým tempem a to tak dlouho, dokud už nebudeš vůbec schopná dál."Tak tohle zní zlověstně.Musím jenom doufat, že se unaví dřív než já.Jakože to určitě, páč on je starej a já mladá.A navíc sportuju.Už se těším, jak mu ukážu záda.Jaký bude to jeho tempo, šnek krát dva?Hehe, těš se bobánku!V duchu se raduju.Nečeká na mě a už vyrazí.Nečekaně svižně a rychle.Střelhbitě vyrazím za ním abych nebyla pozadu.Takovouhle rychlost přece nevydrží dlouho.Neviděla jsem nikoho, kdo by vydržel sprintovat dýl než tři minuty.
Tohle je k zbláznění!Vypadá to, že jsem ho krutě podcenila.Už se asi po sedmé zvedám ze země a on pořád běží a pobízí mě.Znovu stojím na nohách, neukážu mu, že vyhrál!Sice se mi už celkem čudně klepou kolena, sotva stojím a nohy mám tak slabý....určitě to znáte.Když se rozbíhám mám skoro pocit, jako bych kolem každýho kotníku měla uvázaný obrovský závaží a do běhu se mi krutě nechce.Vlastně už ani neběžím, spíš padám dopředu.Ale pořád u toho stojím.Už běháme přes hodinu a já necítím dolní část těla.Mám hroznou žízeň, slunce praží a já bych tak spala.Znovu se natáhnu a odřu si loket.Chtělo by se mi tu zůstat ležet a schrupnout si, ale to ne!Žádnej spánek, teď ne!Nevzdám se tak snadno!Znovu se hrabu na nohy a běžím dál.No....běžím....plazím se.Už fakt nemůžu.Náhle se mi trochu zatmělo před očima, jako když náhle vstanete z postele.Zatřepala jsem hlavou a zahnala to.Aktivista se mi už pomalu ztrácí v zatáčce a červený kolečko na jeho vestě září do lesního šera.Hrozně to uspává.Zase to zatmění, napadne mě, že se potřebuju napít.....cítím, že když zavřu oči, uleví se mi.Snažím se tomu nepodléhat, ale je to tak silný.Zavřu je, jenom na chvilinku....
Když je zase otevřu, kupodivu neběžím.Cítím, jako bych se vznášela.Zase mě napadne ona stupidní teorie že jsem umřela.Když se trochu víc vzpamatuju, poznám, že mě někdo drží.Podívám se kdo to je.Je to můj novej sensei, když si mě všimne, zasměje se.,,To bylo dost slabé."poznamená.Je mi to jedno - jsem tak vysílená, že ani nemůžu nadávat.Dokonce mě ani nevzruší to, že se mnou skáče po větvích, což by mě jindy vyvedlo z míry natolik, že bych mu zakroutila nosem.To je mimochodem můj oblíbený způsob mučení =P.Konečně sme se snesli na zem na louce, kde trénink začal.Posadil mě k jednomu z kůlů a podal mi vodu.,,Na začátečníka to nebylo tak špatné, ale výdrž je skoro na nule.Když už se ti chce omdlít, tak si vyber místo, kde nemůžeš spadnout do ničeho nebezpečného, v tomhle případě trnitý keř."káže.Když jsem spadla do trní, proč nejsem poškrábaná?Vyslovím svou myšlenku nahlas.,,Protože jsi neupadla, chytil jsem tě.Příště už u toho ale být nemusím."odvětí.Chytil mě?Vždyť byl hodně daleko předemnou, tak jak to mohl stihnout?Vlastně si uvědomím, že to je úplně poprvé, co jsem vyloženě omdlela.Ale mám z toho pendrek páč si nic nepamatuju.Heh, asi melu kraviny tak soráč, ale není mi ještě úplně dobře.Asi po deseti minutách sezení se pokouším vstát.Nejde to.Nohy se mi pořád klepou a cítím se slabá.Vlastně se sama sobě ani nedivím, že jsem sebou švihla, byl to vcelku záhul.Měla jsem zastavit když už jsem nemohla.Ale to je ta má blbá soutěživost a teď to mám.Upadnu zpátky na zadek, což mě trochu naštve.Chci to zkusit znovu a vzepřít se na rukách, ale ty mám zas mrtvičnatý z kliků.Tak nic no, asi tu umřu.Zase začínám být morbidní.Vpiju se do země a stanu se součástí louky.A pak tudy možná půjde nějakej raptor (btw tak říkám fosilám...teda důchodcům nebo jak to mám podat =D) s košíčkem a lopatkou a sebere si hnojivo na zahrádku.A třeba ze mě pak bude něco cool, třeba rajče.Nice.......do prkenný ohrady, zas melu kraviny.Ale pozor, teď se něco děje.Když uvidí, že chci vstát, podá mi účastně ruku.Zaváhám.Když si nechám pomoct, ztratím tím veškerou image protivný puberťačky co chce domů.A taky nabyde pocitu, že se začínáme přátelit.Zamyslím se.Ale možná je to všechno pravda.....přežít se tu dá a ten chlápek není tak zlej.To já jsem vlastně bestie.Tak dobře, jedna výjimka mě nezabije.Zvednu svoji třesoucí se ruku a chytím se ho.Překvapí mě, jak je silný.Jednou rukou mě znovu vytáhne na nohy tak jistě, že mě ani na chvíli nenapadne, že bych znovu spadla.Asi hodně posiluje, musí mít dobrou postavu.....co to melu!Já nikdy nikoho nechválím!Beztak se dopuje steroidama, despota jeden!Takhle mě zřídit, kdo to kdy viděl?,,Půjdeme domů."přeruší mé úvahy.Přikývnu a pomalu se vydáme k vesnici.Za chvíli už se cítím mnohem líp než předtím, míň unaveněji.Stejně se ale zhroutím na postel sotva přijdu domů.To mi ale nebude dopřáno.No, teda bude, ale nemělo by.Dneska má přijet Brody, domluvili jsme to.A já na něj měla čekat.Brody je něco jako můj mladší bráška, fakt zlatý dítě.Hrozně mi chybí.Ale to se změní, dneska tu má být.Řeknu to Kakashimu (ha, asi mu budu říkat jménem, zní to líp) a taky vyjádřím svou obavu, že se tam asi nedoplazím.,,Kdy má přijet?"zeptá se.,,Asi za hodinu.Do vedlejší vesnice, autobusem."řeknu.Zamyslí se.,,Můžu pro něj někoho poslat."řekne.,,Nene, půjdu pro něj já, slíbila jsem to."zamítnu hned.Pokrčí rameny.
Teď už si ale tak jistá nejsem.Sotva dojdu domů, vlítnu do postele.,,Jen na chvíli."pomyslím si a blaženě se zachumlám do peřin.






















