
Teď jsi mě fakt nasral!
Seděla jsem na zahradě a malovala na plátno.Poslední dobou mě kreslení fakt bavilo a ve volných chvílích jsem se mu věnovala.Zarazilo mě náhlé a prudké bušení na bránu.Někdo za ní naříkal.Vstala jsem a otevřela dřevěnou branku, která vedla ven na ulici.,,Yumi-chááán!"dovnitř vpadli Udon a Moegi.,,Děcka? Co se tak ženete?"nechápala jsem.,,Nevíš...kde je...Naruto-san?"funěla Moegi.,,Naruto a ostatní mají misi, vrátí se až večer.Stalo se něco?"nechápu.,,Jo! Konohamaru-kun....říkala jsem mu ať to nedělá! Bude mít pořádný průšvih!"fňukala Moegi.,,Konohamaru utekl z vesnice."vysvětlil Udon.,,Cože udělal? Proč?!"leknu se.,,Tsunade-sama nás neposlala na jednu misi kam Konohamaru-kun moc chtěl.Rozhodl se tam i přesto jít aby jí dokázal, že na to má."brblal Udon a posmrknul.,,To je hňup! Najdu ho."slíbila jsem.,,Děkujeme....Yumi-san!"usmála se nešťastně Moegi.,,Dělejte jakoby nic.Vrátím se s ním co nejdřív, to vám slibuju."usmála jsem se na ně.Pak jsem vyběhla nahoru do bytu, oblékla se a ozbrojila.Nic moc, taijutsu mi stejně moc nejde, takže meč stačí - kdyby náhodou něco.,,Pitomec malej."ulevila jsem si ještě a vyběhla ven.K bráně to nebylo daleko, takže jsem tam dorazila poměrně brzo.,,Yumiko-sama.Máte povolení jít ven?"vydechl Kotetsu udiveně.Zase tady budu muset použít svoji inteligenci, která mě navštěvuje opravdu jen jednou za čas.,,Izumo, Kotetsu!"obrátila jsem se na oba a vytáhla z pouzdra na shurikeny svitek.Byl to svitek na summon, kterej mi sehnala Tsunade a se kterým jsem stejně neuměla zacházet.,,Vidíte to? Je v něm zpráva pro feudálního lorda Země Ohně.Je to fakt důležitý."prohlásila jsem.,,Nikdo nesmí vědět, že jsem za ním šla s těmahle informacema, jinak je po mě.Tsunade spoléhala na vaši diskrétnost a já doufám, že jsem se ve vás nespletla.A že vážně jste těmi dobrými ninji, kteří chápou důležitý úkol, protože vy sami už jste jich nespočet zvládli."snažila jsem se jim zalichotit.Pomohlo to.,,Spolehněte se, Yumiko-sama!"kývnul zaraženě Izumo.,,Fajn.Hodní chlapci."ušklíbla jsem se potichu, schovala pergamen a vyběhla ven.Jako obvykle, když jsem se sama octla mimo bezpečí Konohy mě sevřel vtíravý pocit strachu.Ale snažila jsem se na to nemyslet.
Nebylo moč těžký zachytit Konohamarovu chakru, ten prcek se nepohyboval zase tak rychle.Byla nějaká jiná než by měla být.Nějaká - rozrušená.To bude asi ten pravej výraz.Přemýšlela jsem, jestli se mám pokusit o summon, ale došla jsem k závěru, že by to bylo zbytečný.Najít ho podle chakry dokážu i já.Chakra zesílila, ale připletla se do ní nějaká jiná, cizí.Přesto jsem měla pocit, že už jsem s ní přišla do styku....
Není to můj styl, ale tentokrát jsem přišla právě včas.Konohamaru seděl nepěkně zmlácený pod stromem a proti němu kdosi stál.Samozřejmě, že mi jeho chakra přišla povědomá, byl to Raito! ,,Nezdržuj mě parchante, mám teď jinou práci."zavrčel, rozpřáhnul se a z jeho ruky vyletělo na nehybného Konohamaru několik kunaiů.V tu chvíli jsem se pohnula i já.,Tohle je poprvé, co jsem to já, kdo se na poslední chvíli objeví a zachrání situaci' napadlo mě.I když zachrání? Nebudu říkat hop, dokud jsem neskočila.Prozatím však postačilo, že jsem svýma shurikenama změnila dráhu kunaiů.Konohamaru užasle vykřikl a rozhlížel se kolem.,,Yumi-chan!"vykřiknul šťastně, když mě uviděl.,,Co to zase provádíš hlupáku? Moegi a Udon se o tebe vážně bojí."usmála jsem se a snažila se vypadat vyrovnaně, i když jsem měla docela fear.Až teď mi došlo, komu jsem se postavila do cesty.Usmál se, aniž by se na mě podíval.,,My dva už se známe, že jo?"promluvil a konečně zvednul oči.,,Ty jsi ta, co usekla Maragovi ruku, ne? Je to podruhé, co jsi se mi postavila do cesty a věř že lidí, kteří měli šanci udělat to potřetí moc není. A když už jsou, nikdy by to neudělali znovu."dodal.Jeho sebevědomej pohled v očích mě dodělal ještě víc.Měla jsem co dělat, aby se mi neroztřásla kolena.,,Konohamaru?"nespustila jsem oči z Raita.,,Ano?"opáčil napjatě.,,Utíkej do vesnice a přiveď pomoc.Zdržím ho."prohlásila jsem.Rozesmál se.,,Ty mě chceš zdržet? Děcko jako ty mě absolutně nemůže ohrozit!"prskal.I když mi nebylo zrovna hej, snažila jsem se to na sobě nedat znát.Seskočila jsem z větve a postavila se před Konohamaru.,,Znám tě.Byl jsem ANBU a dokážu si sehnat jakékoliv informace.Ty jsi dcera Hokage.Shinobi jsi jen chvíli a skoro nic neumíš.Tvůj učitel je Kakashi a jsi v týmu s tím Jinchuurikim.Jenom teď machruješ, aby jsi mě postrašila, ale to je asi to jediný co svedeš.Nemám pravdu?"sáhnul pro další kunai.Ta pravda, vyslovená nahlas mnou otřásla.,,Konohamaru padej."zašeptala jsem.,,Nemůžu."opáčil ufňukaně.,,Asi mám zlomenou nohu!",Tak to jsme v prdeli oba.'usoudila jsem sama pro sebe.Raito hodil kunai, vyblokovala jsem ho - tohle je z knížky teorie, strana pět.Jediná lekce, co si dopodrobna pamatuju.Takhle většinou začíná boj.Ale další stránky už si nepamatuju a teď mě to vyloženě štve.Teorie není všechno - ne že bych to nevěděla, ale za chvíli si to asi bolestně připomenu.
Hodil další kunai, tentokrát se zabodnul do země předemnou.Byl na něm výbušný lístek.V rychlosti jsem zase musela zanořit do tréninku s Yamatem.Sepnula jsem ruce; ,,Mokuton!" a vytvořila tak kolem mě a Konohamaru dřevěný štít.,,Jasně, málem jsem zapomněl.Jsi vlastníkem Mokutonu."hlesnul ještě.Ozvala se rána, nechala jsem štít zase opadnout a rozhlížela se v kouři.,,Lekce první: shodila jsi ho moc brzo.Teď můžu zaútočit z jakékoliv strany."ozvalo se odkudsi a vzápětí jsem zezadu slíznula ránu do hlavy.Upadla jsem na kolena a znovu se rozhlížela.,,Lekce druhá: nezůstávej na místě.Takhle můžu klidně zaútočit znovu."tentokrát to přišlo zboku, ve formě kopance do břicha.Vykřikla jsem.,,Yumi-san! Jsi v pohodě?Nevidím tě!"ozval se Konohamaru.,,Jsem O.K!"křikla jsem v odpověd a rychle se sebrala na nohy.Ve chvíli, kdy mě chtěl znovu uhodit jsem uskočila pryč z oblaku kouře.Konohamaru byl mimo, ale Raito byl stoprocentně pořád v kouři.Zasealovala jsem.,,Katon:Goukakyuu no jutsu!"zavelela jsem a nechala z úst vylétnout oblaka ohně přímo do kouře.,,Ono to umí jutsu?"podivil se kdosi za mnou.Rychle jsem přerušila techniku a otočila se.Akorát včas, abych katanou zarazila úder, který na mě vedl kunaiem.Jak se mohl dostat za mě? Musel být sakra rychlej! Ani jsem to nepostřehla!Rozesmál se.,,Je to zábava dívat se ti do očí."prohlásil.,,Tolik strachu jsem už dlouho nikde neviděl.Řekni mi, upřímně, proč jsi sem lezla? Machrování není zrovna to vhodné, pro co položit život."ušklíbnul se.Polkla jsem a pokusila se změnit výraz na odhodlaný, ale četl mi ve tváři moc dlouho na to, abych ho teď přelstila.,,Ubohé.Skončím to rychle, nemám na tebe čas.Jdu po Kakashim."otočil se tak rychle, že sotva jsem stihla pocítit odlehčení tlaku na čepel, už mě dobře mířená rána znovu odhodila stranou.
Znovu se blížil.,,Teď když si tak vzpomínám,"začal.,,Zdálo se, že ty a Kakashi mezi sebou nemáte jenom ten vztah žák a student co? Chci říct; to objímá všechny svoje studenty, když mají nějakou psychickou krizi?"zajímalo ho.,,Do toho ti nic není."zavrčela jsem a pokoušela se vstávat.Píchlo mě v rameni; vykřikla jsem a chytila se za něj.Cítila jsem znovu ten brnivý, plazivý pocit směrem od pečeti a došlo mi, že se pečeť aktivuje.Mohla jsem si jenom domýšlet jak to asi vypadá, když se mi teď od ní rozbíhají po těle tmavý značky.,,Ne! Teď ne!"vyjekla jsem a skrčila se.Být tu sama, klidně do toho jdu.Ale je tu Konohamaru a já už NIKDY nechi ublížit žádnýmu kamarádovi jen proto, že se nemůžu ovládat kvůli blbé kérce.Určitě bych napáchala i jinej bordel a to já nechci.,,Uklidni se děvče."ozval se starý známý.,,Snažím se! Ale je to strašně silný!"zavrčím bolestně.,,Pomůžu ti.Protentokrát."pak už se neozval.Ale cítila jsem, že se pečeť pomalu vrací do normálu.Bolest odezněla.Když už mám něčeho dosáhnout, tak svojí silou a ne Orochimarovou! A jestli jediná šance na záchranu je aktivace pečeti, to radši umřu než mu ukázat, že mi jakkoliv pomohl!
,,Jsi dokonce tak slabá, že ani Prokletá značka se na tobě neuživí."pronesl s klidem Raito a došel až ke mě.Vůbec neví jak to je, idiot!Zvedla jsem ruku s mečem a zkusila ho zranit, ale vyrazil mi meč z ruky, chytil mě za límec a vrazil takovou do obličeje, že se mi na chvíli zatočil svět před očima.,,Yumi-chan!"uslyšela jsem Konohamaru plačtivým hlasem.Nebyla jsem schopná cokoliv udělat, prostě to nešlo.Nechala jsem sebou zase hodit o kus dál a jenom jsem zůstala ležet.Zkusila jsem se nadzvednout, ale třásly se mi ruce.Tou ránou mě napůl omráčil a já si připadala jakov jiném světě.Znovu byl u mě, sehnul se a chytil mě za vlasy.Nadzvedl mě výš a podíval se mi do pootevřených očí.,,A ty máš být spratek dvou legendárních Sanninů? To je ostuda."prohlásil.Pak se mu ve tváři objevil výraz jakési radosti.,,A co ty a Kakashi?"zeptal se se zájmem a vytáhnul další kunai.,,Myslíš, že ho zamrzí, až uvidí co jsem s tebou provedl? Nebo by bylo efektnější dodat mu jenom hlavu a zbytek tady někde pohřbít?"uvažoval.Otočil se na Konohamaru, který se snažil doplazit k němu.,,Ani se nehni skrčku! K tobě se ještě vrátím!"okřikl ho a znovu se věnoval mě.,,Co? Tak mluv, předtím ti pusa jen jela."pobídl mě.Nevěděla jsem, co mám říkat a v tu chvíli jsem ani snad nebyla schopná cokoliv říct.,,Fajn.Hlava bude muset stačit."usoudil a vzal do ruky přívěsek, co jsem měla na krku.,,Co je tohle?"podivil se znuděně.,,Nešahej na to..."pohrozila jsem mu ospale.,,Tebe se budu ptát."vyrazil výsměšně a trhnul rukou dolů.Řetízek se přetrhnul a Raito ho odhodil kamsi do křoví.Ještě jsem zahlédla - nebo se mi zdálo, že jsem zahlédla - chladně modrý odlesk slunce od kamínku, než se ztratil v listí.To mě probudilo.,,Toho budeš litovat."procedila jsem skrz zuby a začala znovu sbírat chakru.,,A co tohle?"prohodil a zrak mu padl na prstýnek, který jsem dostala od Tsunade.,,na to už teprve nešahej!"pokusila jsem se křiknout.I přes moje varování na to sáhnul.
,,Mokuton!"zavelela jsem znovu.Přímo pod Raitem vyrazil ze země ostrý, dřevěný bodák, což ho donutilo uskočit bokem a pustit mě.,,Kruci."usykl a pozoroval mě vražedným pohledem.Zvedla jsem se, pomalu a trochu potácivě a ohlídla se do křoví, kde zmizel řetízek.,,Ten už nenajdeš."ušklíbnul se.To mě vážně probudilo.,,To jsi neměl dělat."upozornila jsem ho.,,Co mi uděláš teď? Ukecáš mě k smrti?"zajímalo ho.Začínal mě čím dál víc dopalovat.Nevěděla jsem, jak to udělám, ale rozhodla jsem se mu nakopat prdel.,,Teď jsi mě fakt nasral!"křikla jsem, že se až trochu zarazil.Tohle mu teda neprojde!
<![CDATA[//><!]]>





















