close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 54

29. ledna 2009 v 14:04 | Rin-chan |  Deníček
Na bojišti.Moje smůla.

,,Yumiko-sama, vstávejte."ozvalo se tichým hláskem.Otevřela jsem oči a uviděla mladou sestřičku se zrzavými vlasy.,,Kolik je hodin?"zívla jsem.,,Už je šest."odpověděla.,,Už vstávám."zabručela jsem a ještě tak minutu se vůbec nepohnula.Konečně jsem se za velkého úsilí přinutila zvednout.Popadla jsem bílou vestu, která mi měla v boji zaručovat, že na mě nebudou útočit a se zíváním jsem se do ní nasoukala.Sakura už zase čile pobíhala a mě se chtělo odpadnout sotva jsem ji viděla.,,Kde bereš tu energii?"zabručela jsem, vyhrabala jsem hřebínek a začala si rozčesávat vlasy.Pokrčila rameny a usmála se.,,Vypadáš sešle."pípla.,,Taky se tak cítím."upletla jsem si cop a schovala hřeben.,,Vaše linie jde dneska do útoku a vrchní doktorka vypadá jako čerstvě narozenej krtek.Bezva vyhlídky."posmívala se.,,Nebuď drzá, nebo to budu odbývat a tím víc mrzáků zbyde na tebe, až se vrátíme."ušklíbla jsem se.Sakura totiž zůstávala celou dobu v táboře, to byla její povinnost.Mezitím co já a ostatní ,primáři' jak se nám říkalo jsme běhali po bojištích.Do stanu kdosi nakouknul.,,Yumiko-sama, je váš tým připravený?"zeptal se.Rozhlídla jsem se - všichni se zdáli v pohodě.,,Jistě.Už jdeme."opáčila jsem a naposledy mrkla na Sakuru.Potom jsme se rozdělily - ona zůstala tady a já se se svým houfem kvakérů připojila ke zbytku linie.,,Dobré ráno."usmála se Tenten.,,Dobré."taky jsem se zkusila usmát.,,Náročná noc?"uhodla.,,Bingo.Vy se máte - bojujete a ještě se můžete v klidu vyspat."hlesla jsem závistivě.Zasmála se.Pak už jsme se museli věnovat veliteli, kterej rozdával rozkazy na dnešní den.

Vydali jsme se někam hlouběji do lesa.,,Kam to vlastně jdeme?"obrátila jsem se na kunoichi vedle.,,Sama nevím."ušklíbla se.,,Ale máme se tam utkat se Zemními ninji.",,Aha, díky."odtušila jsem.Usmála se.,,Není zač.Ty jsi dcera Tsunade-sama, že jo?"zajímala se.,,Jo.....bohužel."zasmála jsem se.,,Proč bohužel? Není to super, když máš tak slavnou a silnou mámu?"zasnila se.,,Tátu bohužel taky."zabručela jsem.,,Co? Kdo je tvůj táta?"podivila se.,,To je jedno."usmála jsem se.,,Opravdu máš Mokuton?"vyzvídala.Bylo jí asi osmnáct, ale zvědavá byla jako malá holka =D. Ne, že by mi to vadilo, jen mě to pobavilo.Kývla jsem.,,To bych taky chtěla.Musí to být úžasné, ovládat něco takového."prohlásila.Pak se rozhovor rozjel na milion věcí.Byla jsem ráda, aspoň jsem se nenudila.

Brzo jsme dorazili na místo, kde se měly skupiny utkat.Byla to veliká, travnatá louka mezi lesy.Čekala jsem nějaký vyjednávání nebo něco, ale rovnou se strhla bitka.Obě strany se rozběhly proti sobě a vzduch rozřízlo nespočet kunaiů a shurikenů, které se většinou trefily do cíle.Holka, se kterou jsem si celou dobu povídala se rozběhla dopředu spolu s ostatními.Uhnula doprava před několika kunaji a hodila vlastní.Nepodařilo se jí ale vyhnout se obrovskému stínovému shurikenu.Byl to mžik oka, kdy jsem viděla, jak ji zasáhnul a ona padla mrtvá na zem, s obrovskou zbraní trčící z hrudi.Otřáslo to mnou a musela jsem se odvrátit.Pomyšlení, že jsem s ní před chvílí naprosto v pohodě mluvila a ona teď v jedné vteřině padla mi málem podlomilo kolena.Prostě jenom tak, bez ničeho teď leží mrtvá.Hrozný.Ale už jsem nebyla to co dřív a musela jsem se s tím vypořádat sama.Možná to bylo nelidský, ale řekla jsem si, že tohle prostě patří k životu ninji a ona to věděla.I přesto sem šla a to byla její volba, stejně jako všichni tady kolem.Uviděla jsem raněného.,,Pojďte za mnou, ale dávejte pozor!"zavelela jsem a opatrně se rozběhla k ležícímu ninjovi.A takhle to šlo skoro hodinu aniž by nastaly jakékoliv komplikace.Jenže pak se to začalo vyostřovat a pravidla šla stranou.Kdosi zaútočil i na náš lékařský tým.Co nejrychleji to šlo jsem vytáhla meč a zarazila jeho ránu.V tu chvíli už tam byl Kakashi a strhl jeho pozornost na sebe.,,Oni už útočí i na doktory?"prskla jsem a schovala katanu.,,Myslel jsem, že máme imunitu!"křikl medik, co ošetřoval ninju s poraněním na boku.,,To já taky."odsekla jsem trochu načuřeně a sledovala okolí, kdyby se někomu zase chtělo zaútočit.Ten někdo se ukázal zanedlouho a nebyl jenom jeden.,,Vezměte raněné a stáhněte se k lesu!"otočila jsem se na tým.Poslechli a začali se stěhovat.Tři shinobi skočili proti nám.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"poručila jsem si a trochu je přismažila.Pak jsem odběhla za ostatními.Kdosi se za mnou rozběhl, ale jeden z našich si ho přebral, takže jsem v pohodě doběhla až ke svojí skupince.

,,Proč jste se stáhli?"objevil se předemnou Awato, ten ANBU co s námi jednou byl u řeky.,,Útočí na nás."odpověděla jsem.,,Musíte pomáhat zraněným."namítl.,,To ovšem nebudeme moct, pokud z nás nadělají sekanou, nemyslíš? Teď tam svůj tým rozhodně nepovedu."odsekla jsem.,,Nebyla jsi to ty, kdo přemlouval Hokage, aby ti dovolila bojovat?"podivil se.,,To sice jo, ale já, ne oni."ukázala jsem na doktory za mnou.,,Z těch dvaceti mediků co tu vidíš by se zvládli ubránit sotva čtyři, a já bych se uběhala kdybych měla hlídat všechny strany.Když nás doprovodí pár ninjů, vrátím se s týmem na bojiště.Ale nenechám všechny mediky pozabíjet."vysvětlila jsem.Kývnul.,,Zařídím vám nějakou ochranku."na to zmizel.Když se vrátil, měl s sebou asi sedm dalších shinobi.Teď už jsem nemohla nic říct a naverbovala jsem tým zpátky.A že jsme měli hodně co dělat!Moje obavy se potvrdily a útoky nepřátel byly čím dál častější.Nechala jsem ošetřování na ostatních a pomáhala jsem s jejich obranou - aspoň jsem si ,zablbla', jak jsem chtěla.Podle mých rozkazů se těžce zranění odnášeli stranou, kde se o ně staralo pět vybraných doktorů, mezitím co zbytek se pohyboval v mém okolí.Ne, že by mi to velení nedělalo dobře, ale není to nic pro mě.Asi to bude znít divně, ale jsem ráda když mě někdo nasměruje, tudíž mě směrování druhých nějak moc nebere.Probral mě výkřik nějakýho mladýho kluka, kterej ošetřoval jednu z kunoichi.Ohlídla jsem se - nějakej zemskej prevít si na něj vyskakoval.Odrazila jsem se do vzduchu, abych tam byla co nejrychleji a nasbírala chakru do pěsti.Nečekal můj útok, takže návalem chakry odletěl daleko bokem.Jenže když jsem nabrala chakru do pěsti, zapomněla jsem si jí trochu nechat i v nohách takže jsem teď doskočila z pořádné výšky a nezbrzdila to.Ucítila jsem známé škubnutí v pravým lýtku a neudržela jsem se, abych nevykřikla.Bolest mi projela nohou a já jsem se posadila na zem.,,Kruci! Kruci teď ne!"nadávala jsem a pokoušela se masírovat si sval.,,Yumiko-hime!"vyjekl doktor, jehož jsem zachránila a přiklekl ke mě.,,Co se vám stalo?",,Natrhla jsem si sval.Zrovna teď, kruci!"prskám a ze všech sil zadržuju slzy.,,Sval?"nechápe.,,Kdysi jsem se dostala nebezpečně blízko Chidori Nagashi a to mi potrhalo svalstvo na pravé noze.Nejde to úplně vyléčit a už se mi to od té doby asi třikrát natrhlo, každopádně nikdy si to nevybralo tak blbej čas jako teď!!"vysvětluju.,,Můžu vám nějak pomoct?"vyhrkl.Zatnula jsem zuby.,,Ne.Starejte se o zraněné, já si poradím sama.Tak jděte, proč tu ještě stojíte?!" Nejistě se na mě podíval a lehce se uklonil.,,Jak si přejete hime."hlesnul a rozběhl se kamsi za dalším zraněným.Novej nával bolesti mi znovu vehnal slzy do očí, přesto jsem to zadržela.Ti z vás, kteří to znají asi ví, jak kurevsky to bolí.

Pokusila jsem se bolest zmírnit, ale moc to nešlo.To, co způsobí Chidori se těžko napravuje i tím nejlepším medical ninjutsu.Je to skoro stejně hloupý, jako chakra bijuu a dokáže to pěkně znepříjemnit život.Seskočili ke mě čtyři shinobi se znakem kamenné.Naznačila jsem Awatovi, který se pohnul směrem ke mě, aby zůstal kde je.Jutsu, který udělám na obranu by ho mohlo zasáhnout.Ujistila jsem se, že kolem není nikdo z Listových a sepnula ruce.Nahromadila jsem chakru a zvolna ji vypouštěla do okolí.Vzduch kolem mě se naplnil něčím, co vypadalo jako žhavej popel....prostě malý červený jiskřičky, co se pomalu vznášely ve větru.,,Inferno!"hlesla jsem název jutsu, který jsem nedávno vymyslela.V tu chvíli všude tam, kde byly jiskřičky explodoval vzduch.Inferno je velkej oblak ohně a vládne v něm takovej žár, že člověka za několik málo vteřin promění jenom v hrstku popela.Spotřebovává to strašně moc chakry, ale je to účinný plošný jutsu.Nesmí se vám ovšem do cesty připlést žádnej kamarád, to by pak bylo nepříjemný.Když oblak opadnul, uviděla jsem útočníky o kousek dál.Zřejmě stihli uskočit.V okruhu asi deseti metrů kolem mě byla země úplně černá, popraskaná a holá.Moje jutsu očividně nešlo přehlídnout, jelikož za chvíli se u mě objevilo pár našich vojáků, mezi nima Kakashi.Kamenní na mě rázem zapomněli a začali se věnovat mým zachráncům.Kakashi přiskočil ke mě.,,Co se ti stalo?"zeptal se a nejistě přehlídnul zemi pod námi.Pořád vypouštěla docela dost tepla.,,Mám zase problémy s tou nohou."vysvětlila jsem mu.Ještě že mi ten oheň trochu usušil slzy - nechtěla jsem, aby někdo viděl že brečím.,,Můžeš chodit?",,Nevím.Snad jo."opáčím a pokusím se vstát.Pohotově mě přichytil za paži a pomáhal mi zvedat se nahoru.Abych se na tu nohu postavila, to nebylo ani pomyšlení.Lehce jsem položila na zem špičku, to bylo tak maximum.,,To se může stát jenom mě!"hořekuju.,,Musíš se stáhnout,"rozhodl.,,tady zůstat nemůžeš.",,A kdo bude velet medikům?"namítnu.,,Budou to muset zvládnout."pokrčil rameny.,,Tak to teda ne.Shizuko!"křiknu na holku, která nás právě míjí.Je dost schopná a chytrá, ta mě snad zaskočí.,,Přebíráš velení nad týmem, já musím odtud.Řekni jim to a buďte opatrní.Buďte připravení se kdykoliv stáhnout.Pamatujte, že můžete zachraňovat jenom když sami budete v pořádku.",,Jistě, Yumiko-hime!"přikývla a znovu se rozběhla kamsi pryč.,,Tak jdeme."otočila jsem se na Kakashiho.Podpíral mě, mezitím co já jsem pomalu pajdala pryč jenom po jedné noze.Náhle mě popadnul a rychle uskočil - těsně za námi explodovala země.Noha zabolela, jak mě nečekaně chytil a trhnul se mnou, ale ani teď jsem necekla.,,Trochu zrychlíme."hlesnul, vzal mě do náruče a několika skoky byl u lesa.Položil mě tak, abych se zády mohla opřít o strom.,,Počkej tu a nikam se nesnaž jít.Já se vracím."dal mi pusu na čelo a rázem, než bys řekl švec byl zpátky v hlavní vřavě.Jak to jenom dělá?

*******************************************

Už jsem tam seděla snad dvě hodiny a začínala jsem se nudit.Byla jsem úplně mimo dění a to mě vytáčelo.V tom jsem v okolí ucítila cizí chakru.Někdo se ke mě blížil - a podle chakry žádnej looser.Byl už blízko a já jsem si uvědomila, odkud přijde úder.Vytáhla jsem kunai a rychle zarazila útok z levé strany.Ozval se zvuk kovu o kov a vylétlo pár jisker, jak se můj kunai zarazil o nějaký cizí.Útočník se v rychlosti přemístil zpoza kmene přede mě a postavil se do bojové pozice.Teď jsem si všimla, že má černý plášť s červenými mráčky.,,Akatsuki!"sykla jsem a pokusila se vstát.Nohou mi projela bolest, která mě donutila zůstat sedět.Usykla jsem, jednou rukou si chytila lýtko a druhou znovu namířila na vetřelce.Když viděl, že jsem zraněná, schoval kunai a normálně se postavil.Zpod slaměného klobouku na mě koukaly dvě zlatohnědé, skoro oranžové oči.Teď, když jsem se podívala pozorně jsem si všimla, že to určitě není muž.Nechala jsem ruku s kunaiem klesnout, ale stejně jsem byla ve střehu.Otočila se a pozorovala bojiště.,,Ty jsi Akatsuki, ne?"osmělila jsem se.Podívala se znovu na mě a přikývla.,,Proč na mě neútočíš?"nechápala jsem.,,Nemám důvod.Navíc jsi zraněná."odvětila.Potom se ještě jednou podívala na bojující shinobi a náhle zmizela.,,Co tady dělají Akatsuki?"špitla jsem si pro sebe.,,A kdo byla ta holka?"
<![CDATA[//><!]]>

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama