
Pach krve
Jestli jste slabší povahy (neříkám, že je to nějak strašný, ale člověk nikdy neví) tak tohle radši přeskočte.Nikdy, předtím ani potom jsem ve svém životě ve stavu, kdy se můžu ovládat nikoho nezabila.Vyhýbala jsem se tomu jak jen to šlo a dnes můžu říct že až doteď, kdy tu sedím a píšu tyhle stránky moje ruce nejsou potřísněné cizí krví.Přesto jsem vzala život několika lidem.To, co je ze mě po aktivaci značky nepočítám jako sebe.Já jsem sice nikoho nezabila, ale ta stvůra, co se ze mě stává, když se pečeť aktivuje ano.A nebylo jich málo...
Nevletěla jsem přímo do středu tábora, ale začala jsem pěkně od kraje.,,Podívejte!"vykřikla jakási holka a ukázala na mě.Ve vteřince jsem byla u ní a chytila ji pod krkem.,,Na co se mají dívat?"zeptala jsem se medově a stiskla jí krk.Chytila mou ruku a zoufale se snažila vyprostit.,,Mayumi-san!"křikl kdosi.Uvědomila jsem si, že všichni stojí v půlkruhu kolem mě a vyděšeně mě pozorují.,,Mayumi?"usmála jsem se a podívala se do vyděšeného, bledého obličeje holky, co jsem držela.Byla tak krásně vyděšená.Tak krásně mladá a nevinná, že touha zabít ji mnou zalomcovala jako když do vás vrazí náklaďák.Znovu jsem stiskla, i když už teď byl můj stisk drtivý.Vydala něco jako zachroptění, protože jí do plic nešel kyslík a přestala sebou házet.,,Mayumi-san!"křiknul znovu kluk, co na ni prve volal v naději, že je živá.Třeba ještě byla.Bez mrknutí oka jsem jí zlomila vaz a odhodila ji stranou.,,Ups."zasmála jsem se.,,Ne!"vykřikl zoufale a rozběhl se na mě.,,Raise-kun ne!"varoval ho kdosi, ale on ho neposlechl.Bez námahy jsem chytila jeho pěst, co na mě mířila a zkroutila ji.Vykřiknul a jeho kosti zapraštěly.To bylo přesně to, co mě povzbudilo.Přemístila jsem se za něj a uhodila ho do hlavy, takže upadnul.Přišlápla jsem ho a s rozkoší mu tahala ruku pořád výš a výš.Člověka až zarazí, kolik mu pečeť dá síly.Zařval, když mu rameno vyjelo z kloubu a potom znovu, když se jeho kůže začala trhat.Pak jsem nohu zvedla a s radostným výkřikem mu dupla na hlavu.Zapraštění, co se ozvalo teď bylo mnohem lepší, než rameno.,,Je to jako šlápnout na meloun."pochvalovala jsem si, když jsem poustěla zbytky jeho těla.Všichni mě vyděšeně pozorovali.
,,Yumi!"ozvalo se rozrušeně z davu.Uviděla jsem Sakuru.,,Myslíte si, že když zavoláte ji, nějak si tím pomůžete?"rozesměju se.Objeví se i Naruto s Kakashim a všichni tři teď fascinovaně zírají na mrtvá těla kolem mě.,,Tak další.Nebo si mám vybrat sama?"rozhlídnu se.Přiskočím ke klukovi, co stojí nejblíž a popadnu ho.Všichni vyděšeně ustoupí a on se snaží bránit.,,Yumi nedělej to!"vyděsí se Sakura.,,Kapitáne Yamato, nemůžete ji zkrotit tak, jako to děláte se mnou?"obrátil se na něj Naruto.,,Ona není bijuu."usykl Yamato a sepnul ruce.,,Mokuton no jutsu!",,Slabý."ohodnotím to.Stačí jen mávnout rukou, jen trocha chakry a naproti jeho Mokutonu vyrazí můj.,,Zatraceně!"zasyčí.Uvědomím si, že pořád držím toho borečka a začnu si ho všímat.,,Máš rád stromy?"zajímá mě a znovu soustředím chakru.Přiložím ruku na jeho břicho a dám průchod Mokutonu.Zakřičí, z jeho úst vyrazí několik větví a vzápětí na to celé jeho tělo rozerve strom, který jsem do něj vložila.Na jeho větvích visí krvavé cáry lidského těla.,,Proboha, přestaň!"vykřikne Sakura a popojde blíž.Otočím se k ní čelem.,,Tak pojď."pobídnu ji.,,Sakuro, stuj!"vyhrkne Kakashi.Ona se přesto rozejde směrem ke mě.Přemýšlím, jaká smrt by tak byla vhodná pro ni.,,Že jdeš dobrovolně, můžeš si zkusit zvolit způsob smrti."nabídnu.,,Yumi...jsi moje kamarádka.I když mě chceš zabít,já udělám cokoliv, abych ti pomohla."pípne.Tohle mi přijde fakt vtipný, ale zatvářím se, jako že mě to dojalo.To ji povzbudí a popojde blíž.,,Sakuro.."zašeptám.Už je u mě.V tu chvíli ji popadnu pod krkem a znovu pevně stisknu.,,Já nejsem žádná měkota."dokončím a vší silou s ní mrštím bokem.,,Sakura-chan!"vykřikne Naruto a rozběhne se aby ji chytil.Využiju chvilky rozptýlení a vznesu se do vzduchu.
V tu chvíli vznikne chaos - někteří zkouší bojovat, jiní utíkají, ale jinak je všude zmatek.Bavím se zabíjením a čím jsou moje ruce krvavější, tím vášnivěji vraždím.Když jsem jednomu ze shinobi vyrvala dosud bijící srdce z hrudi, tak i většina bojujících se dala na útěk.,,Jak se vám líbí smrt červi, co?!"ječím.,,Nemyslíte, že to dělám vážně dokonale?!"abych dokázala svoje slova, chytila jsem nějakýho ninju, kterej se mě pokoušel zastavit zbraněmi.Dodneška si pamatuju, jak příšerně křičel, když jsem mu vyškrábávala oči ven.Naplňovalo mě to potěšením a čím víc on ječel, zmítal se a trpěl, tím víc jsem chtěla bolest.Nakonec jsem ho chytila a rozervala na dvě poloviny.Dodnes nechápu, jak jsem mohla mít tak strašlivou sílu, že jsem se u toho ani nemusela namáhat.Byla jsem jako harpie.V hlavě se mi rojily ty nejhroznější náměty na bolestivou smrt a já jsem se snažila je provést co nejdřív, abych nějakej náhodou nezapomněla.
,,Yumiko! Hej Yumiko!"uslyším ze strany.Kdo se opovažuje říkat mi Yumiko?! Ohlídnu se.Je to Naruto.Stojí kousek od tábora a provokativně se usmívá.,,Myslím, že vůbec neumíš zabíjet.I já jako mimino bych to udělal efektněji."prohlásil.Tím mě nasere.Sletím na jeden ze stanů a vzteky, jedním pohybem servu kůži z holky, co jsem právě držela.,,Co jsi to řekl?!"zavřeštěla jsem.,,Neumíš zabíjet."pamatuju si, že jeho hlas se chvěl hrůzou z toho, co jsem před jeho očima udělala.Sletěla jsem na zem a změřila si ho.,,Tebe si vychutnám, Uzumaki."usměju se.Zvedne ruce.,,Tak pojď."
Rozběhnu se na něj a udeřím ho tak, že odletí daleko, po cestě se kutálí a zvedá oblaka prachu.Ještě než se zastaví, doletím před něj a znovu ho praštím, tentokrát ho to hodí zase zpět.Vybere několik kamenů a zůstane ležet na břiše.,,Naruto!"vypískne poděšeně kdosi.Uvidím, že se znovu zvedá - pomalu, ale zvedá se.,,To je všechno co umíš? Ty jsi fakt neschopná.To snad i Konohamaru vraždí líp."bručel.Zamračila jsem se.,,Cože jsi to řekl?!"jak fůrie se na něj znovu rozletím.Kopnu do něj, takže se znovu odkutálí několik metrů.,,Braň se sakra, ať je z toho nějakej požitek!"vřeštím.On ale leží na zádech a pozoruje mě.Vytočí mě to, přikleknu ho a začnu ho drásat do břicha.Zatíná zuby a oči mu slzí - má břicho rozdrásané do krve a mě to pořád nestačí.,,Naruto! Yumi, už dost!"brečí Sakura.,,Tak kurva se braň!"zaječím a vzlétnu, aby mohl vstát.Chytí si rozdrásané břicho a posadí se.Je celej od krve, chci ho úplně rozdrásat, ale není to zábava pokud u toho viditelně netrpí.,,Nebudu se s tebou prát.Klidně mě zabij, ale já se bránit nebudu."prohlásí přiškrceným hlasem.,,Proč?Proč ne?!"křičím a křídly bičuju vzduch.,,Protože ty jsi moje kamarádka.A já nevztáhnu ruku na žádného ze svých přátel."odvětil a pomalu vstal.,,Blbej liščí spratku!"počastuju ho.Každýho hned bere jako svýho kamaráda! Nenávidím ho! Nenávidím všechny, kteří ho mají rádi! ,,Všechny je zabiju!"ječím.,,Všechny přímo před tebou!",,To neuděláš.Já tě vrátím do normálu, i kdybych sám umřel.Nenechám tě v tom, protože sám vím, jaké to je."usměje se.Krev mu prosakuje přes oblečení a tvoří zajímavé obrazce.,,Zabiju tě!"vyhrožuju.,,Když budeš pokračovat, potká tě osud jaký jsem prožil já.Budeš sama a všichni tě budou nesnášet.Není právě samota to, čeho se nejvíc bojíš?"ťal do živého.Moc dlouho mluvím a to je chyba.Znovu jsem se dala do pohybu a uštědřila mu další nakládačku.Snažila jsem se, aby moje údery byly co nejbolestivější, ale on se pořád držel.A pořád vstával.Byl strašně vytrvalej, ale pamatuju si, že jsem to vůbec neoceňovala.Spíš mě to provokovalo.
Konečně jsem ho znovu přišlápla k zemi.Měl zlomenou ruku a strašně moc oděrek.,,Už mě to nebaví, ukončím to."zasyčím.,,Pokud ti nedovedu pomoct, pak umřu.K čemu je mi život ninji, když ani nedovedu pomoct kamarádům?"hlesnul.Jeho oči....ty jeho zatracený modrý oči! Dívaly se přímo na mě, viděla jsem se v nich.Jeho pohled nebyl rozzuřený nebo bolestný.I přes to, co všechno jsem mu už provedla se na mě díval přátelsky a usmíval se.Nešlo to.Pustila jsem ho a o krok ustoupila.,,Přestaň!Nedívej se na mě tak!"křikla jsem.,,Nebo tě zabiju!" ,,Do toho."pokynul.Chtěla jsem, strašně jsem chtěla, ale nešlo to.,,Udělám to!"hrozila jsem mu.,,Čekám."kývnul.Nešlo to.Ty jeho oči....zabraňovaly mi v tom.Cítila jsem na tváři slzy.,,Yumi!"ozvalo se ze strany, odkud nás všichni pozorovali.Ohlídla jsem se a uviděla Kakashiho, jeho odkrytý sharingan.Byl jiný, bylo tam víc černé.Dostal se mi do hlavy a ze všech sil začal potlačovat pečeť.Strnula jsem na místě a myšlenkami se co nejvíc bránila.,,Poslechni ho! Už se uklidni!"naléhal hlas.Snažila jsem se ho vyhodit, ale Kakashi byl silnější.Cítila jsem, že mě opouští zloba a touha ničit.Ucítila jsem novou bolest, tentokrát jak se všechno stahovalo zase zpět.Znovu jsem se složila, držela si pečeť a křičela jsem.Pak už si nic nepamatuju.






















