close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 58

29. ledna 2009 v 14:07 | Rin-chan |  Deníček
Následky

Když jsem se probrala, ležela jsem v menším stanu.Uvědomila jsem si, že nemůžu hýbat rukama a podívala se na ně.Měla jsem je přivázaný ke krajům postele.Vybavila jsem si to, co jsem provedla a udělalo se mi zle.,,Co jsem to provedla?"vyrazím ze sebe a rozpláču se.,,Yumi?!"ozve se skoro radostně a v tu chvíli u mě klečí Sakura.,,Jsi to ty?"ptá se.,,Obávám se že jo."vzdychnu.,,Konečně! Strašně jsi sebou házela."řekla skoro omluvně a odvázala mi ruce.Uviděla jsem rudý otisk na jejím krku a propadla jsem zoufalství.Snažila jsem se brzdit slzy, ale prostě to nešlo.,,Proč pláčeš?"usmála se.,,Sakuro nech toho."zavrčím.,,Tentokrát si to pamatuju."
Trochu pobledla, ale snažila se nedát to na sobě znát.,,Co myslíš?"hlas se jí třásl.,,Myslím všechno.Přestaň ze mě laskavě dělat krávu."zafňukám.,,Promiň, tak jsem to nemyslela."přispíšila si.,,Kolik je mrtvých?"chci vědět.Mlčela.,,Tak kolik?!"vyjedu.,,Měla bys ještě ležet..."odpověděla vyhýbavě, ale můj pohled ji rychle zpracoval.,,Šedesát dva."řekla nakonec.Udělá se mi zle.Skrčím se do klubíčka a schovám hlavu mezi kolena.,,Yumi..."sáhne mi na rameno.,,Jdi prosím pryč.Chci být sama."poprosím ji.,,Jak chceš.Ale nedějel hlouposti."souhlasí.Spíš cítím než slyším, že odešla.V hlavě se mi vybaví celý to strašný divadlo, když jsem rvala lidem kůži z těla, drásala jim oči a záda a lámala jim kosti.Zoufalstvím jsem nevěděla, co dělat, jak se chovat a tak dál.Potřebovala jsem si zakřičet, a opravdu jsem z plných plic zaječela.Trochu mi to pomohlo dostat všechno ven.

,,Proč?! Proč mi tohle dělá?!"křičela jsem co nejvíc to šlo a vzteky rvala peřinu na kousky.Do stanu vběhla Sakura, hned za ní v závěsu Kakashi a vyděšeně mě pozorovali.,,Proč to udělal?!"vykřikla jsem znovu.,,Yumi klid!"děsila se Sakura.Nebyla jsem v klidu a rozhodně se mi to teď nechtělo měnit.Sáhla jsem po kunai na stolku a obrátila ruku zatnutou v pěst hřbetem dolů.Zabiju se, nechci žít s takovouhle vzpomínkou a s vědomím, co všechno jsem udělala.Nikdy jsem necítila tolik bolesti a zoufalství z toho co jsem zavinila a cítila jsem se, jako bych teď balancovala na hranici šílenství.Hrozný výjevy se mi v hlavě promítaly pořád a pořád dokola.Chystala jsem se podříznout, ale Kakashi byl v mžiku u mě a chytil mě za zápěstí.,,Pusť ten nůž!"zavelel ostře.Místo abych ho poslechla, ještě víc jsem stiskla kunai v dlani a umíněně se na něj podívala, i když jsem přes slzy skoro neviděla.,,Tak pusť ho!"opakoval.Sakura stála neschopná slova a pohybu a zírala na mě.Hněv vystřídalo zoufalství a já jsem kunai opravdu upustila.Kakashi ho vzal a zahodil stranou.Potom mě pevně objal.Přesně to jsem potřebovala a chytila se ho jako klíště.,,Proč? Proč mi to dělá? Proč mě nenávidí?!"vzlykala jsem a brečela mu do vesty.,,To bude v pořádku."klidnil mě mírným hlasem a hladil po vlasech.Občas jsem ještě vykřikla - v tu chvíli jsem nenáviděla Orochimara, ale i sebe.Měla jsem být silná a zvládnout to.,,Já....zabila jsem je...všechny!"vzlykala jsem.Sakura vyšla ven před stan a spustila dolů plachtu na vchodu.,,Jak se mnou můžeš vůbec mluvit? Jak se mě můžeš dotknout?!"ptala jsem se ho plná odporu sama k sobě.,,Zapomněla jsi, co jsme my dva dohromady?"odvětil.,,Miluju tě a kvůli tomuhle nepřestanu.Moc dobře vím, že jsi se nemohla ovládat a taky vím, kdo to způsobil.A když se teď dívám, jak tě to strašně trápí, ničí to i mě.Rozhodně se nezachovám jako parchant a nenechám tě v tom zrovna teď, když tak zoufale potřebuješ podržet.Budu s tebou dokud budu dýchat, aby ses na nic ani na chvíli necítila sama."prohlásí.Nikdy bych nečekala, že ON něco takovýho řekne, ale neřešila jsem to, protože mi tím teď tak strašně moc pomohl, že mu to asi nikdy nebudu moct oplatit.Stiskla jsem ho tím pevněji.

,,Můj zámek je úplně zničený a to se nestane jen tak.Co se stalo? "zeptá se mě, když se po nekonečně dlouhé době konečně uklidním.Už je tu i Sakura a Naruto.Sakura se na mě dívá starostlivě, ale Naruto kupodivu přátelsky.Vím co jsem mu udělala, vidím obvazy na jeho břiše a on se na mě stejně usmívá, musí mi to dělat? Bolí to jako tisíc jehel!,,Orochimaru....našel mě."pípnu a musím utírat znovu se hrnoucí slzy.,,Jak to udělal?"zajímalo Kakashiho.,,Nějakým typem uvolnění..."hlesnu.,,Musela jsi být hodně rozčilená, aby se mu to povedlo."uvažoval.Byla jsem a jsem znovu, když si vzpomenu, co všechno říkal.,,Co ti udělal?"zajímalo Naruta.,,,Řekl mi....řekl mi......nenuťte mě to opakovat!"vyjeknu zoufale a vyhrnou se mi další slzy.To se mnou ta psychika zase jednou cvičí! Dospěla jsem moc rychle, musela jsem.Jenomže jsem pořád v něčem ještě mladší holka a tohle je na mě prostě moc.,,Co ti řekl?"dorážel Naruto.,,Nic! neříkal nic....vlastně....jenom něco málo...nic moc.."blekotám.Naruto chtěl zřejmě něco říct, ale Kakashi ho pohledem zarazil.Sledovala jsem přikrývku, ale koutkem oka jsem viděla, jak si nadzvednul šátek.,,Yumi?"vzal mě za bradu a otočil k sobě.Znovu mě zaujal sharingan.Zdálo se mi, jako by se tomoe roztočila a utvořila tak kruh.Upoutalo mě to a zůstala jsem na to udiveně zírat, takže jsem skoro zapomněla i brečet.Znovu jsem ucítila někoho dalšího v hlavě.Cizí vědomí opatrně přebíralo moje vzpomínky a pocity.Jenom okrajově se dotklo chvíle, kdy jsem se nemohla ovládat a zdálo se trochu zaražené nad touhou zabíjet, kterou jsem tehdy cítila.Konečně našel to, proč tohle zřejmě dělal a plně se ponořil do studování vzpomínky, kde jsem mluvila s Orochimarem.Tím, že si to promítal mě donutil prožívat to znovu v myšlenkách.Vrátil se mi pocit zhnusení, zoufalství a nenávisti, která se zdála až neúnosná na to, že byla směřovaná jenom na jednoho člověka.I když jsem moc nevnímala, protože jsem byla pod vlivem jeho sharinganu myslím, že jsem tehdy brečela.Přece jenom to co mi Orochimaru řekl Kabutovým hlasem se mi zařízlo do srdce jako nůž.

Konečně mě pustil a moje mysl byla zase volná.Vzpamatovala jsem se a znovu si uvědomila sama sebe.Podívala jsem se na Kakashiho.Napřed vypadal zaraženě, pak jsem si ale všimla, že se mračí.A to docela krutě, šel z něho fakt strach.,,Kakashi-sensei?"zeptal se opatrně Naruto.,,Co je?"starala se Sakura.Vstal a pokynul jim, ať jdou za ním.Vyšli ven a o čemsi se bavili.Neslyšela jsem je, ale viděla přes plachtu jejich stíny.Znovu jsem se podívala na kunai, který doteď ležel na zemi tam, kde ho Kakashi odhodil.Už jsem neměla tu odvahu jako předtím, takže jsem se od něj odvrátila.Vraceli se zpátky, ale Kakashi šel kamsi pryč.Dovnitř vešla jenom Sakura a Naruto, kterej vypadal nápadně brunátně.,,Yumi?"obrátil se na mě.Snažila jsem se vypadat už jistěji, ale asi mi to moc nešlo.To pomyšlení co jsem provedla mi nedalo klid.,,Co je, Naruto?"
Všimla jsem si, že zatíná pěsti, tvářil se rozhodně a jeho oči měly tvrdý výraz.Skoro mě to vyděsilo.,,Co se děje?"pípla jsem zneklidněně.,,To co ti řekl Orochimaru není pravda."zavrčel nakonec.,,Nesmíš to tak brát, chtěl tě jenom rozčílit a ublížit ti.V žádném případě to není tak, jak řekl.Přísahám, že ho zabiju.Ne jenom pro Sasukeho, ale už i pro tebe."prohlásil.,,Naruto..."nebyla jsem schopná slova.,,Teď už to vím taky.....tolik jsem toho napáchala....tak moc jsem vám ublížila a vy..."nemohla jsem mluvit, znovu mě přemohl pláč.,,Místo, aby jste mě odepsali jste mě podrželi....proč?"nechápu.Usmál se a zvednul palec.,,Protože ty jsi přece jedna z nás, ne?"zasmál se.Tohle mě dodělalo.Když jsem sem přijela, připadali mi všichni trapní.Tehdy jsem vůbec neodhadla, jací jsou.Uvědomila jsem si, že mám štěstí znát tak bezvadný lidi, jako jsou oni.Zase mnou zalomcoval pocit, že bych radši zemřela, než znovu ublížila komukoliv z nich.Teď jsou mi oni mnohem dražší, než moje tělo.

Kakashi se vrátil a tvářil se ustaraně.,,Obeznámil jsem všechny se situací a nikdo ti nepřikládá vinu za to, co se dělo."oznámil.,,Teď lžeš."usměju se.,,Skoro nikdo."upřesnil a pousmál se.,,To mi je jasný.Ani se jim nedivím.Po tom co se stalo.....děsí mě už jenom ta vzpomínka."přiznám.,,Můžu tě jí zbavit.Pomocí sharinganu."navrhl.To znělo lákavě, ale musela jsem odmítnout.,,Ne."zavrtím hlavou.Vykulil oko.,,Obávám se, že ti nerozumím."namítnul.,,Chci si to pamatovat všechno, do posledního detailu.Chci si nechat v hlavě každou bolestnou vzpomínku na ten den, kdy jsem zabíjela.Chci, aby mě to pronásledovalo, trápilo a chci, abych kvůli tomu trpěla."pronesu tvrdohlavě, snad i trochu vyšinutě.Teď se tváří udiveně i Sakura s Narutem.,,Proč?"nechápe blonďáček.,,Protože oni trpěli taky.A bylo by nefér, kdybych to já jenom tak beze zbytku odhodila, i když oni prožívali bolest.Patří mi to a je to něco s čím se musím poprat sama.A doufám, že mě to bude do konce života trápit."pronesu masochisticky a dokonce se i usměju.,,Ale proč?!"nechápe Naruto, zatímco Kakashi se zatváří chápavě.,,Pomůže jí to ovládat se.Aby se jí tohle už nikdy nemohlo stát."uhádne.
<![CDATA[//><!]]>

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 XD XD | 30. května 2009 v 12:11 | Reagovat

good...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama