close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 59

29. ledna 2009 v 14:08 | Rin-chan |  Deníček
Já a ona

Samozřejmě, že se na mě všichni připitoměle dívali, když jsem se zase vrátila mezi ně.Většina dělala jako by nic, ale někteří si šeptali, ukazovali a vsadím se, že to, co si povídali nebyla chvála.Nesnažila jsem se dělat jako by nic - za prvé jsem nechtěla a za druhé by to ani nešlo.Divila jsem se, že mě můj tým doktorů přijal s úsměvem.,,Dobře, že jste zpět, Yumiko-hime!"usmál se jeden medik.Nejistě jsem se na něj podívala.,,Myslíte to vážně?"nechápala jsem.,,Jistě.My víme, že za to nemůžete."přikývla mu nějaká holka.Čím dál víc mě všichni a všechno udivovalo.I když jsem myslela že mě po tom incidentu všichni odepíšou, nestalo se to.Těch, kdo se na mě dívali skrz prsty bylo jen několik a zbytek se ke mě choval jako dřív.To ještě víc posílilo moje rozhodnutí, že už se nikdy nic podobného nesmí opakovat.Dali mi druhou šanci, i přes ty hrozný věci, co jsem udělala a já jsem ji nehodlala jen tak zahodit.I když jsem si to napřed nemyslela, život šel dál prakticky pořád stejně....

**************************************************

Šla jsem se projít.Měla jsem za sebou těžkej den a potřebovala si odpočinout.A nejvíc mi v tomhle pomohla právě procházka mezi stromy.Vzdálila jsem se od tábořiště ani ne kilometr do lesa, když jsem ucítila cizí chakru.Tahle mi byla taky známá a protože jsem pořád přemýšlela nad její majitelkou, hned mi došlo komu patří.Vytáhla jsem meč a čekala, odkud přijde útok.Zezadu.

,,Máš reflex."uznala, když jsem otočkou zarazila její útok.Lesklé, hnědozlaté oči si mě znovu prohlédly.,,Co tu děláš?"zajímalo mě.,,Špehuju.To ti nedošlo?"utrousila suše a schovala kunai.Trochu mě to dopálilo, za co mě má?,,Proč schováváš zbraň?"zavrčela jsem, možná trochu otráveněji než jsem chtěla.Vycítila jsem z jejího hlasu smích.,,Mám to chápat jako výzvu?"
Mlčela jsem.Sama jsem totiž nevěděla, jak to má chápat.,,Tak vidíš."ušklíbla se a koukla směrem k táboru.,,Teď mě omluv, musím pokračovat v misi.",,Snad si nemyslíš, že jsem tak praštěná a nechám tě tu v klidu špízovat?"namítnu.Sice ji neznám a nevím co dovede, ale snad si nemyslí, že jí jenom tak dám pápá.Zasměje se.,,Ne.To si určitě nemyslím."připustila.,,Takže přece jenom bude boj?",,Děláš, jako by ti to vadilo.Jak vidím jsi od Akatsuki, a co jsem o nich slyšela, tak zrovna tohle jim problém nedělá."ušklíbnu se.,,Nevadí mi to."usmála se a otočila ke mě.Sundala si slaměný klobouk a rozepnula u krku vysoký límec.Hned jsem si všimla třpytivé perličky, co měla na bradě.Celkově vzato byla hodně hezká.A uměla se namalovat (teď myslím její stíny).
Podnikla jsem proti ní výpad katanou.Ladně mu uhnula do strany, chytila mě za rameno a postrčila dál tak, že jsem málem ztratila rovnováhu a upadla.Když jsem se znovu otočila proti ní, zůstala jsem jako přibitá.Její tělo se od nohou rozpadalo na lístky papíru, které se rozlétávaly všude kolem.Co je tohle za jutsu? No, nehodlám to teď řešit, jelikož je věděcky známo, že papír hoří.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"vydechla jsem na ni mračno ohnivé chakry.Její výraz se nezměnil, když co nejrychleji odskočila dál.Pozorovala mě, stejně jako já ji.

,,Dámská jízda?"ozvalo se pobaveně ze strany.Hned jsem se vyděšeně ohlídla, protože jsem poznala majitele hlasu.Ona jenom bez zájmu, skoro znuděně pohla očima jeho směrem.,,Jak se Listovým líbil můj dárek, Yumi?"zasmál se.,,Kabuto!"vykřikla jsem a znovu mě přepadla hrůza.Moje soupeřka se na mě se zájmem podívala a pak si zase přeměřila jeho.,,Doufám, že už jsi se zotavila.Protože je čas na druhou vlnu."prohlásil.,,Ne!ne to nesmíš udělat!"ruce a nohy se mi roztřásly.Musela jsem být hrozně bledá.,,Už chápu.Viděla jsem ten masakr v jejich táboře.Mohlo mě napadnout, že jsi za tím ty."řekla na jeho adresu.Kabutův hlas se změnil na Orochimarův.,,No jistě, naše sladká Konan.Neviděli jsme se už pěknou řádku let."zavrčel.,,Ne, že by se mi stýskalo."odvětila.,,Tohle není tvoje věc.Zmiz zpátky za tím svým hrdinou, nebo se ti může stát, že ti zničím tvou hezkou tvářičku.A to bych opravdu velice nerad."připustil sarkasticky.,,Máš mizernej smysl pro humor, ostatně jako vždy."její tělo se vrátilo do normálu a ona se otočila na něj.,,To jsi tak pyšná na to, že jsi Akatsuki? Tvůj titul ti teď nepomůže, vaše organizace začala upadat jakmile jsem ji opustil.Odejdi, Konan, nebo ti provedu něco, co se Peinovi určitě líbit nebude."varoval ji.Zasmála se a otočila se na mě.,,Toho se ty vážně bojíš?"zeptala se pobaveně.,,Komické.A já si chvíli myslela, že budeš dobrá soupeřka."
Nevzmohla jsem se ani na odpověď.,,Ty k tomu nic neřekneš?"dorážela dál.,,Ovládá mě...mám jeho pečeť..."řekla jsem nakonec aspoň něco.,,A? To není nic tak strašného.Nedivím se, že tě vždycky zpráská, když tu stojíš a klepeš se jako malý kůzle.",,To stačilo, Konan, jdi!"zasyčel už značně podrážděně.,,Naopak Orochimaru.Tohle je teprve začátek.Nejsem jeden z tvých poskoků a můžu být kde chci, kdy chci, a plést se do čeho chci."ujistila ho.,,Moje trpělivost je u konce."zavrčel ledově.S ohromením jsem si uvědomila, proč ještě nezaútočil a pořád ji jenom varuje.Že by....že by se jí vážně bál?

,,Koukni na něj."ohlídla se na mě znovu.,,Tohohle se bojíš? Je to jenom oko."ušklíbla se.Donutilo mě to taky se slabě zasmát.Skočil po ní s kunaiem v ruce.S jemným úsměvem na tváři uskočila.,,A ani mě netrefí."dodala.Povzbudilo mě to - asi to s tou svojí fóbií z něj fakt přeháním.,,Máš pravdu.Je to jenom oko.A Kabuto je člověk jako ostatní."přikývnu a znovu pevně sevřu meč.,,Říkal jsem ti, ať se do toho nepleteš!"vyjel a znovu se po ní ohnal.Tentokrát ale musel svůj úder zastavit, aby se stihnul skrčit.Teď jsem se totiž zezadu rozmáchla i já.,,Co je tohle?!"naštval se.,,Výborně mladá."pochválila mě.,,Chceš si ještě praštit?",,Až po tobě."odvětím vesele.Tahle holka mi začíná bejt mocně sympatická! Otočila se a vykopla po Kabutovi.Ten se sice uhnul, ale moje katana byla rychlejší než on a poranila ho na pravé ruce.Začalo se mi to líbit - konečně jsem se ho, snad aspoň teď přestala bát a můžu ho trochu potýrat.Couvnul a zuřivým pohledem nás pozoroval.,,Naposledy tě varuju Konan, zmiz odtud! Nebo budeš litovat!"obrátil se na ni.Její rty znovu zvlnil jemný úsměv, když se začala rozpadat na lístky papíru.,,Mladá, ta ohnivá technika vypadala dobře.Zkus ji znovu."pobídla mě, ale myslím, že to spíš bylo upozornění pro něj.,,Tohle není konec.Já se vrátím."ukázal na mě.,,A pak si najdu čas na to, abych zničil to tvoje krásné tělo, Konan."v jeho hlase se znovu objeví sarkasmus.Potom zmizí v obláčku kouře.

Konan se znovu dotkla nohama země a složila se zase zpátky.Pocítila jsem k ní obrovskou vděčnost.Schovala jsem katanu.,,Děkuju! Strašně ti děkuju za pomoc!"vyrazila jsem ze sebe.,,Už dlouho jsem se těšila, až ho budu moct nakopnout.A jednou to udělám pořádně."odtušila a došla pro svůj klobouk.Podívala se na mě.,,Pořád chceš bojovat?",,Ne.Nebudu přece bojovat proti někomu, kdo se zachoval tak úžasně, i když mě nezná.Děkuju ti."natáhla jsem k ní pravou ruku.Chvilku zaváhala, ale nakonec ji přijala.Všimla jsem si bílého prstenu na její pravé ruce.,,Pěknej."ukázala jsem na něj.Usmála se a rychle ruku zase stáhla.Snad se i trochu začervenala.Nevím proč, ale strašně mi tím připomněla Hinatu.,,Jmenuju se Yumi."snažila jsem se zavést řeč.,,Konan."najednou mluvila strašně tiše.Připadala mi nesmělejší, i výraz v jejích očích se změnil.

Trochu jsme se zakecaly.Seděly jsme pod jedním ze stormů a už asi hodinu si povídaly.Za tu chvíli jsem měla pocit, že ji znám už řadu let.Byla hodně zvláštní člověk.Když bojovala s Kabutem zdála se jako takovej ten typ smělý drsňačky co si hodně věří.Ale teď mimo boj byla úplně jiná.Nemluvila moc nahlas ani moc často, všimla jsem si, že spíš ráda poslouchá.Její tvář byla jako stvořená pro milej holčičí úsměv, ale většinou se tvářila pořád ledově a přísně.Skoro to vypadalo, jako že se k tomu výrazu tak dlouho nutila, až jí nakonec zůstal.,,Proč jsi vlastně u Akatsuki?"zeptala jsem se.,,Co vím, tak mají jistý cíle a ty mi k tvojí osobě moc nepasujou..."přiznám.Znovu se jí očima mihnul ten úsměv a sklopila hlavu.,,Jsem tam kvůli jistému muži."hlesla.Takže zabouchnutá! Mě hned napadlo, že má moc jemnou povahu na to, aby tam šla jen tak sama od sebe.,,Nikoho jiného nemám a on pro mě znamená skoro celý můj svět.Jsem s ním a pomáhám mu s jeho úkolem.To je můj cíl."vysvětlila.,,Tak to chápu."usměju se.,,A kde je teď?"Samozřejmě mě napadne, že nebude daleko.V tu chvíli se před námi zvíří listí a objeví se tam vysoká postava v plášti.Je otočená zády k nám a na hlavě má ten samý klobouk, co Konan.,,Tady."hlesla.Bázeň z jejích očí se vytratila, zato přeskočila ke mě.Ten chlápek vypouštěl do okolí docela krutý množství chakry a šel z něj respekt už na pohled.,,Konan, zdržuješ."zavrčel, ale ne tak nevrle, jako kdyby mluvil třeba s nějakým podřízeným.Byla to spíš upomínka než pokárání.Vstala a urovnala si plášť.,,Už jdu."pronesla tím samým tvrdým hlasem, jakým mluvila předtím.,,Co to je za holku?"ani se na mě neotočil, ale jeho hlas zněl drsně.,,Ona nás neprozradí."odvětila a podívala se na mě.Slabě se uchechtnul a pootočil hlavu, aby na mě viděl.Měl úplně bílé oči hned s několika duhovkami v sobě a byl celej bledej.Nasucho jsem polkla - líbil se mi čím dál míň.Konečně se obrátil zase zpátky.,,Pojď už Konan, máme tu ještě práci.",,Jistě."nasadila si klobouk.,,Ahoj."pípnu nesměle.Neodpověděla, ale zdálo se mi, jako by se usmála.Pak se odvrátila a oba zmizeli mezi stromy.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama