
Satomi
,,Yumi! Pojď sem, rychle!"vpadnul mi Naruto do bytu.Seděla jsem u stolu a zašívala si rukáv u trička.Na jeho výkřik jsem vyskočila a odhodila šití na stůl.Jeho pohled mi řekl vše.,,Už?!"vyhrknu.Přikývne.,,Pojďme!"vyjeknu a vyběhneme ven ze dveří.Nabereme směr k Saiovu domu.Oběhneme restauraci a zamíříme ke křižovatce u starého hřiště.Jde tudy Sakura a o čemsi se baví s Ino.Smějí se.,,Sakuro, našli ho!"křikne Naruto.Úsměv jí zamrzne a z napřed udiveného výrazu se rázem stane radostný.,,Musím jít!"vyhrkne na Ino a připojí se k nám.,,Jít kam?"nechápe blondýna, ale nikdo z nás se s odpovědí neobtěžuje.Konečně jsme tu.,,Saji!"křikne Sakura a zabuší mu na dveře.Ty se otevřou a objeví se v nich bledej, tmavovlasej kluk.,,Je to tady!"vyhrkl Naruto.Sai přikývnul, chytil svoje věci a vyběhl s náma ven.A teď už jsme utíkali jediným směrem - do Tsunadina kanclu.
Vhrnuli jsme se tam bez zaklepání, jako divoká voda a málem se přerazili jeden o druhého.Kakashi stál u okna a očividně se dobře bavil naším dynamickým nástupem.,,Chcete se zabít ještě před misí?"podívala se na nás Tsunade.,,Mistře, je to pravda?!"vyhrkla Sakura a jedním skokem byla u jejího stolu.Tsunade přikývla.,,Zaměřili jsme jeho polohu západně odtud, tak sedmdesát kilometrů od Konohy."oznámila.,,Jatááá!"zajásala Sakura.,,Neradujte se, může nám taky zdrhnout."pronesl Sai jako obvykle kladnou větu.,,Půjdete pro něho.Aktuálně jste vy jediný tým, který ho může přivést zpátky."hlesla Tsunade a pohodlně se opřela do židle.,,Pošlu s vámi Satomi, která vedla výzkumný tým a tudíž aktuálně ví jeho přesnou polohu."dodala.,,Konečně."zasmál se Naruto a zalovil v kapse.Vytáhnul něco, co jsem tehdy viděla poprvé - ochrannou čelenku.Znak Listové na ní byl přerušený docela hlubokou prasklinou a byla celá poškrábaná.Sakura se obrátila a podívala se na ni výrazem, který mi okamžitě prozradil, komu patřila.Kakashi se odlepil od okna, přišel k nim a položil Narutovi ruku na rameno.I on pozoroval šátek v jeho ruce.V jedné chvilce se mezi nima událo něco, čemu mohli rozumět jenom oni tři.Připadala jsem si, že nás se Saiem jaksi vyšoupli, ale chápala jsem to.Jenom oni mají v sobě to, co pro ně znamenal a všechno, co spolu prožili jako jeden tým.Nikdo se ale kupodivu nemračil - usmívali se.Věděli, že je to nebezpečný a šance na úspěch je mizivá, ale stejně pozorovali pásku se skoro spokojeným výrazem.Jako by se nemohli dočkat, až ho uvidí a rozhodli se dát do hledání veškerej svůj elán.Naruto čelenku stisknul v dlani, podíval se na mě a Saie, pak na Tsunade a široce se usmál.,,Přivedeme Sasukeho zpátky!"prohlásil.
Za branou na nás opravdu čekala holka, o který Tsunade mluvila.,,Kakashi Hatake.Tebe jsem neviděla už pár let."řekla a sundala si masku.Napřed vypadal zaraženě, pak se nervózně podrbal ve vlasech.,,Takže to ty jsi ta Satomi? Začíná se mi to plést.Tenzo je
Yamato, Temuren je Manta, ty jsi Satomi...zajímalo by mě, kdo ty jména vymýšlel."hlesnul.Usmála se.Ve tváři byla fakt hodně pěkná, vlastně o hodně hezčí než třeba Konan nebo Tsunade.Měla zajímavý nafialovělý oči a krátký vlasy černé barvy.,,Nezměnil ses.Ani trochu."ušklíbla se.,,Ty taky ne."odvětil.Proč mám pocit, že mi něco uniká.Významně zakašlu.,,Představíš nás?"otočím se na něj.Trochu zčervená.,,Týme, tohle je Na....Satomi.Kdysi jsme spolu dělali u ANBU v jednom týmu.Už je to hodně, hodně hodně dávno."prohlásil výrazně, jako by k ní.Zasmála se.,,Hodně hodně hodně....to se ti podobá.To se tak stydíš za minulost?Vsadím se, že máš teď úplně naběhlou a rudou jizvu."usmála se a hodila po něm okem.Teď neobyčejně zpozorním.,,Jizvu?!"vyhrknu a můj výraz se změní na Yumi ála terminátor.Kakashi má uštvaný výraz a nenápadně jí ukazuje rukou ať mlčí.,,No přece tu na bradě."ušklíbla se.,,Pojďte, nebo nám cíl uteče!"na ta slova se rozběhla pryč.,,Kakashi! Jak ona ví o té jizvičce, co máš zespodu na bradě?!"zavrčím podezíravě.,,Jizvičce?"Naruto zní pobaveně a všichni na něj teď koukaj.,,Pokud si dobře pamatuju, řekla ,Vsadím se, že máš teď úplně naběhlou a rudou jizvu' .Odkud sakra ví, že když seš nervní, tak ti zčervená?!"dorážím.Má totiž úplně dole na bradě menší oděrku, myslím, že se kdysi říznul při tréninku když byl ještě malej.Dycky když je naštvanej nebo nervózní, tak mu naběhne a jde krásně vidět.Ale jak to ta holka může vědět?!,,Vsadím se, že nemyslela tu samou co ty."odvětil opatrně.,,Kakashi Hatake! Podívej se mi do očí! Ty mi lžeš."zavrčím.,,Kde jste?"volá Satomi už z docela pěkné dálky.,,Pojďme, nebo nám Sasuke uteče."vybruslí z toho milý Hatake a dá se do pohybu.Naruto se tlemí a Sakura do mě šťouchne.,,Pusť to z hlavy."Pak se všichni rozběhneme za nimi.
Po cestě se Satomi přitočila ke Kakashimu a o čemsi si povídali.Nebylo jim rozumět, ale často se usmívali.Znovu jsem cítila, že začínám žárlit a to mnohem hůř než kdysi, když Kakashi podpíral Minu.Nebyla jsem přímo ten typ žárlivý hysterky, co by vylítla a začala mu něco vyčítat.Většinou jsem si to nechala uvnitř vyšumět a neřekla ani popel, ale teď to se mnou pěkně cvičilo.Bylo toho hned několik: uvítali se, jako kdyby spolu někdy něco měli a ještě to nebylo uzavřený.Kakashi podle toho taky vypadal.Ta holka ví, co má pod maskou.Teď se tady úplně otevřeně navzájem nabalujou a nikoho kromě mě to vůbec neštve.Navíc ta holka je fakt hezká a každej její pohyb je jakoby strašně elegantní.Co se vzhledu týče, s ní bych se vůbec nemohla rovnat.A ještě k tomu mám pečeť a ona je normální.Měla jsem chuť do něčeho praštit, ale ovládala jsem se - přece jenom to můžu vidět až moc černě.Třeba jsou jenom kamarádi.
Satomi se hlasitě zasmála něčemu, co Kakashi řekl.Chytila se za břicho a rozesmála se, přičemž její ruka spočinula na jeho rameni.Co si ta koza myslí? V tu chvíli jsem nahnala chakru do nohou a při styku s větví ji prudce vypustila ven.Větev zapraštěla a rozpraskala se na několik třísek, které dopadly do porostu dole.Všichni se na mě ohlídli, Naruto který byl za mnou to málem nevybral a setkal se čelně se vzrostlým stromem.Skupinka se zastavila.,,Co se děje?!"vyhrkl Naruto, když našel ztracenou rovnováhu.,,Trochu jsem neodměřila množství chakry a dala jsem jí do nohou víc, než je potřeba k odrazu, omlouvám se."zavrčím omluvně, ale Sakura hned pozná která bije.Ostatně jako obvykle.Chápavě se na mě zadívá a trochu se usměje, když si všimne, že si rukou mnu za zády konečky vlasů.Dělám to vždycky, když lžu nebo jsem nervní.,,Tohle si nemůžeme dovolit, spoléháme na naše utajení.Pokud to uděláš v blízkosti Uchihy prozradíš nás.Kakashi, opravdu myslíš, že by nebylo vhodné poslat ji zpět do vesnice? Přece jen je teprve začátečnice."ozve se Satomi.Vzpění se ve mě krev a teď se musím opravdu hodně držet, abych nevylítla.Co si ta koza jako o sobě myslí?! Nebýt tu ostatní, tak ji pořádně setřu, protože tohle bych si líbit nenechala.Ale nechci to dělat před Kakashim - nevím, jak moc pro něj znamená.,,Už se to nestane."hlesnu a co nejvíc se přemáhám, aby z mého hlasu nebyl poznat vztek.,,To doufám."odtušila a dala se znovu na cestu, stejně jako ostatní.Jenom Sakura se na mě chápavě podívala.,,Je strašná!"ulevím si.Pak se společně odrazíme za ostatními.
,,Myslím, že můžeš být v klidu.Vypadá jenom jako jeho stará známá."mrkne na mě Sakura.,,Kdo ví, co spolu měli nebo mají.A ona ví, jak vypadá pod maskou.To přece neukazuje jen tak někomu."křečkuju.,,Není to jeho typ."prohlásila.,,Podívej se na ni a pak na sebe.",,No právě že se dívám a to mě uvádí do depresí."zasměju se.Zrudla.,,Takhle jsem to ale vůbec nemyslela!"vyrazila ze sebe.Musela jsem se rozesmát.,,To je v klidu Sakuro.Snad nejsem z cukru aby mě každej déšť rozpustil."vypláznu na ni jazyk.Taky se zasměje.,,Hej vy dvě tam, uklidněte se trochu! Chcete nás prozradit?"ozvala se zase paní dokonalá.,,Máš pravdu, je příšerná."kývla Sakura a znovu jsme se rozesmály, bez ohledu na to, jak moc to vznešenou slečnu irituje.
Seskočili jsme na zem.Byl to menší palouček ohraničený hradbou keřů a uprostřed bylo vyhaslé ohniště.,,Tady přespíme a zítra se pověsíme na náš cíl."rozhodla Satomi a shodila ze zad batoh.Všichni jsme ji napodobili a začali rozdělávat spacáky.,,Oheň uděláme jen malý, aby jsme se neprozradili.Utajení je důležité."žvanila, jako by jsme to snad nevěděli.,,Kakashi, ty a já půjdeme pro dřevo."obrátila se na něj.Cítila jsem zlost až v kořínkách vlasů.Sami do toho lesa? Oni dva? Nikdy!
,,To nebude třeba."zavrčím a sepnu ruce.Obětuju trochu chakry a ze země vyrostou dva dřevěné kůly, které se rozpadnou na třísky vhodné k přikládání.,,Výborně."usměje se Kakashi, ovšem ona se netváří moc nadšeně.Rozdělali jsme oheň a vytáhli večeři.Chtěla jsem si jít sednout ke Kakashimu, celej den jsem s ním nemluvila, ale nepůjdu tam, když u něj dřepí ta koza.Posadila jsem se vedle Sakury a Naruta a otráveně se zakousla do jabka.,,Není třeba vidět to tak černě."usmála se povzbudivě Sakura.Naruto se na mě nechápavě podíval, zamračeně jsem hlavou naznačila k párečku, který se očividně dobře bavil.Pochopil.,,Proč mu neřekneš, že ti to vadí?"nechápal.,,Chtěla bych tě vidět.Ať se baví s kým chce, ať se třeba vyspí s půlkou vesnice, ale ať mi o tom pak neříká."zavrčím.Vyvalili na mě oči.,,Dělám si srandu."musím se zasmát když je vidím.,,Jen mě štve, že s ní takhle otevřeně flirtuje předemnou a očividně mu to vůbec nevadí."přiznám.,,Myslím, že Kakashi-sensei není takový.Řekla bych, že je to opravdu jen jeho kamarádka a dlouho se s ní neviděl, tak si povídají."usoudila Sakura.,,Třeba.Jdu spát."hlesnu a odhodím ohryzek do křoví.,,Nenechávejte tu tolik stop, děcka."ozvala se zase - no hádejte kdo! - s jasnou narážkou na mě.To už jsem nemohla jen tak přejít.,,Tak si to jdi sebrat, jestli chceš."odseknu a vsoukám se do spacáku.,,Cože?"vyjekla, ale nepokračovala.Otočila jsem se zády k nim a k ohni a už jsem nereagovala.Musela bych jí říct něco moc nepěkného a to se na dámu mého postavení opravdu nehodí.
V žáři ohně na zemi se objevil stín a podle té věčné metly na palici jsem hned poznala, kdo to je.Dřepnul si vedle mě a trochu se mnou zatřásl.Napřed se mi nechtělo, ale otočila jsem se.,,Je ti něco?"staral se.,,Mě? Proč myslíš?"otáži se jízlivě.,,Přijdeš mi...."očividně chtěl říct naštvaná, ale nakonec z něj vylezlo: ,,jiná.",,Já jsem úplně normální."odseknu, ale takovým tónem že by i debilovi došlo, že lžu.Neplánovala jsem to a trochu se zarazila.,,Takže?"dorážel.,,Takže co?",,Prozradí mi slečna, čím jsem se jí tak strašně dotknul?"dorážel.,,To by snad pán mohl vědět, ne?"usměju se ledově.Zas tak blbej aby nevěděl snad není! ,,Pán tuší, ale nechápe, proč to slečna tak prožívá."tenhle způsob mluvy byl na palici, ale z nějakýho neznámýho důvodu mě to teď bavilo.,,Slečna nic neprožívá, slečna se pokouší urazit."odvětím.,,A můžu tomu nějak zabránit, vážená?"pořád se mnou mluvil úplně normálním klidným tónem, tak jako vždycky.,,Snad kdyby jste mi objasnil vaše nepředložené jednání, vážený."posadím se.,,A že budeš mít co dělat."dodám.,,A co chceš slyšet?"dělá blbýho.Zvednu se.,,Půjdeme se radši projít, ne? Chce se mi vřískat a to se jaksi nehodí před někým jiným."navrhnu slaďounkým hláskem, který ho zřejmě zneklidní.Ale zas tak horký to není, taková hysterka zase nejsem =P.Ale to on neví =D.
Dojdeme na vedlejší palouk kde se zastavíme.Je už noc a tak je kolem docela pěkná tma, ale to teď není to, co mě zajímá.,,Ne, že bych chtěla šťourat, ale co přesně je zač?"začnu.,,Natasha?"zeptá se.To je ale divný jméno! ,,Jestli myslíš tu koketu tak ano, přesně na tu se ptám."syknu.,,Počkej počkej, koketa....co tím chceš říct?"nechápal.Nejsem výbušná povaha...většinou =D.Ale tenkrát jsem měla chuť se hádat.Strašnou, nevím proč.,,Jak se můžeš zeptat jak to myslím? Div že tě tam rovnou nehodila na záda."odseknu.,,No, s ní je to trochu složitější."prohlásí.,,A jak ví o tomhle?"stáhla jsem mu masku a prstem dloubla do šrámu na jeho bradě.,,To asi viděla na rentgenu."dobírám si ho.,,To viděla jednou...."vysvětloval.,,Ale! A při čem?"strašně mě to zajímá.,,Byl to vlastně omyl.V ANBU akademii, byl jsem ve sprše a...",,Kde jsi byl?!"vykřiknu.,,Co tam proboha dělala?!",,Měl jsem ručník."ujistil mě rychle.Každopádně bylo vidět, že se to snaží vysvětlit, ale čím dál víc se do toho zamotává.,,Najednou tam vrazila, nestihl jsem si ukrýt obličej.Už dlouho se snažili vypátrat, jak vypadám."vysvětloval.,,Od té doby co mě viděla za mnou pořád chodila.",,Jo, jasně."tak tohle mu teda nevěřím.,,Nevypadal jsi, že by ti to vadilo.",,Nevadilo."přiznal.,,Už dlouho jsme se neviděli.",,Dobrý, to mi stačí."vyrazím ze sebe když to rozdejchám a otočím se zpátky.,,Počkej, vůbec to nechápeš."zarazil mě.,,Celá já."usměju se kysele.,,Vůbec nic není."přesvědčuje mě.,,A bylo?"štěknu.Je zticha a je vidět, že přemýšlí.Vyložím si to po svým.,,Fajn to mi stačí, nech mě teď být."cítím, že se mi chce brečet, i když pořádně nevím proč.Otočím se zády k tábořišti a chystám se vyrazit do lesa.Pokud spolu něco měli, je velká pravděbodobnost, že to ještě neskončilo.Zatím to tak vypadá.,,Přiznávám, že vypadá dobře, ale je to jenom kamarádka."snaží se to urovnat.Jenže když se Yumi šprajcne, nic se urovnávat nebude.,,Nic neříkám.Však si běžte popovídat, mě to nevadí.Tak jdi, prosím.Já u toho bejt nemusím a hlavně si ,nepovídejte' (dám tomu slovu zvláštní důraz) před ostatníma."na to se otočím a odcházím.
,,Co tím myslíš?"chytí mě za paži.Po tom co jsem viděla a slyšela toho mám v hlavě moc a nemůžu se na něj teď dívat.Ne proto, že bych ho přestala mít ráda, ale právě proto, že ho tak moc miluju.,,Pusť mě."zasyčím, snad trochu jedovatěji než bych chtěla.,,Ne.Je nebezpečné jít teď sama do lesa."odvětí a zamračí se.,,Zkus mi bránit."navrhnu a zkusím se mu vytrhnout.Drží mě pevně.,,Vrátíš se do tábora.To ti říkám jako trenér."zavrčí.,,Jo trenér? Čím dál lepší.Pusť mě."hodím po něm rozzlobený pohled.,,Je to nebezpečné.",,No a?"odtuším a znovu se mu pokusím vytrhnout.Nejde to.Odhodlám se k poněkud drsnějšímu kroku a vší silou dupnu do země pod námi.Ta se s praskáním a hrozným burácením začně tříštit - chakra dokáže zázraky.Pustí mě a uskočí, zatímco já odskočím na druhou stranu.Narovná se a podívá se na mě.,,Nechoď za mnou."přikážu tvrdohlavě a rozběhnu se do lesa.























Ahoj, na mojom blogu je bleskovka, presnejšie TU:
http://darlingm.blog.cz/0901/bleskajda-vysvedcnie