close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 63

29. ledna 2009 v 14:10 | Rin-chan |  Deníček
Jsi ubožák

Chtělo se mi brečet - i když tvrdil, že se mu nelíbí, přece jenom ve mě hlodala ta myšlenka, že spolu cosi měli.A samozřejmě bych to nebyla já, aby mě nazačalo trápit i to, že se do sebe znovu zabouchnou.Rukou jsem se dotkla země a prohmatala ji, abych si na něco nesedla.Pak jsem se sesunula pod strom a využila tmy k tomu, abych v ní skryla svoje slzy.,,Bezva pocit vidět tě bulit."ozvalo se ze tmy.Až teď jsem si uvědomila cizí chakru a hmátla po meči - ten jsem ale nechala v táboře.Jelikož jsem už šla spát, neměla jsem u sebe vůbec žádnou zbraň.,,Kdo je to?"křiknu do tmy a vyskočím.Napínám oči a hledám toho, kdo vyslovil tu nepříliš přátelskou větu.Konečně uvidím několik metrů od sebe dvě postavy - jednu přibližně velkou jako já a druhou podstatně větší.Na zádech má cosi velkýho, tipla bych to na meč.Rozvzpomenu se, komu patří ten slizkej hlas a žaludek se mi zvedne odporem.,,Karin."odplivnu si.,,Pamatuješ si mě."ušklíbne se a přijde blíž.V druhé postavě poznám Suigetsu.,,Kde je Sasuke?"leknu se.,,V tuhle chvíli už někde u tvých týmových partnerů."odtušila vesele.Chtěla jsem se otočit a utíkat zpátky, ale Suigetsu mi zastoupil cestu, takže jsem do něj vrazila.,,Uhni mi z cesty!"zavrčím.,,Koukejme se, je to drzý.Karin, jdi najít tu růžovovlasou holku, o tuhle se postarám já."promluvil směrem k čtyřoké rachejtli.,,Moment! Sasuke řekl MĚ, ať se o ni postarám!"vylítla.,,Táhni.Nebo chceš přes držku?"obořil se na ni.Už teda ani necekla a vypařila se kamsi pryč.,,Teď si pohrajeme."pronesl a sáhnul na rukojeť meče.

,,Varuju tě."hlesnu, o krok ustoupím a začnu hromadit chakru.Rozesměje se.,,Ty varuješ mě?"zdůrazní a sundá ruku z meče.,,To jsem zvědavej, co se naše štěně naučilo.Tak prosím, začni.Já čekám."vyzval mě.Vím přesně, o co mu jde a taky proč tu zůstal se mnou on.Nejde si nevšimnout, jaký má úchylný sklony a takhle sami v lese to se mu hodí.Kdysi jsem se ukrývala za to, že před Sasukem si na mě netroufnul, ale teď tu Sasuke nebyl.To že jsem se nehýbala si vyložil po svým a udělal krok dopředu.,,Zpátky!"křiknu a v rychlosti si nechám z Mokutonu vyrůst ostrej dřevěnej bodák, kterej na něj namířím.Zasměje se - to už je na mě moc! Z toho jeho úšklebku se mi dělá zle a oženu se po něm.Pochopitelně, jak by se dalo čekat od ninji jeho úrovně se tomu vyhnul.Chytil mě za paži a zkroutil mi ji za záda, takže jsem pustila svoji jedinou, narychlo vyrobenou zbraň.Chtěla jsem se po něm ohnat druhou rukou, ale tu mi taky chytil, takže jsem teď nemohla prakticky nic dělat.,,Víc toho neumíš?"zněl pobaveně.Zkusila jsem pokrčit nohu v kolenou a kopnout ho, ale byl rychlejší a trhnul mnou do boku.Narazila jsem docela tvrdě na strom, pod nímž jsem předtím seděla a vydala něco jako přidušený výkřik.Chtěla jsem uskočit, ale znovu mě držel a přitisknul zády na strom.Zkoušela jsem se mu vytrhnout, ale udělal krok dopředu a úplně mě tak sevřel mezi sebou a stromem.,,Ne!"vyhrknu a pořád sebou škudlím.Jednou rukou vzal kunai a levou ruku mi přibodnul ke kmeni.Dlaní.Vydala jsem bolestný výkřik a chtěla si zbraň vytrhnout, ale nenechal mě.Cítila jsem na ruce teplou krev a návaly bolesti, kterýma rána pulsovala.Teď, když mě nemusel držet si uvolnil jednu ruku.Tou mi odhrnul vlasy z tváře a s jakýmsi spokojeným výrazem sledoval slzy, které se mi hrnuly z očí.

,,Jsi docela v pohodě, když se uklidníš."prohlásil a zajel mi volnou rukou pod tričko.,,Nech mě být!"vyrazím ze sebe zoufale.,,Nebo?"opáčí známou frází a ještě víc se přiblíží.,,Zabiju tě!"vyhrožuju, i když sama vím, že bych toho nebyla schopná.,,To mě zabiješ jenom za doteky jo? A co za tohle?"naklonil se a i přes mou snahu odvrátit se mě políbil na rty.Snažila jsem se odtáhnout, ale byla jsem na to moc v šachu.Jeho polibek byl odpornej, moc vášnivej a moc naléhavej.Konečně přestal a odtáhnul se.,,Tak co? Co mi provedeš?"ptal se dál a přejel rukou dolů na moje stehno, který vyzdvihnul výš a opřitisknul si ho k boku.Ještě víc mě přitisknul ke stromu, i když už teď to bylo skoro drtivý.Viděla jsem, že nemůžu nic dělat a tak jsem to zkusila jinak.,,Nech mě být.Prosím!"vyrazila jsem ze sebe.Zasmál se a znovu se přiblížil.Tentokrát jsem se ale jen tak nedala a co nejvíc jsem ho kousla do rtů.Slabě vykřiknul a kousek odskočil.Utřel si hřbetem ruky krev, co mu tekla z koutku a zamračil se.Napřáhnul se a udeřil mě hřbetem ruky do tváře.Trhla jsem sebou na stranu, takže jsem posunula i ruku a kunai v ráně se znovu bolestivě ozval.V tu chvíli kdosi seskočil vedle.,,Suigetsu.Co to k sakru zase děláš?"ozvalo se známým, nevrlým hlasem.Podíval se na mě a znovu si utřel poslední kapku krve ze rtů.,,Jenom jsem ji znehybnil."odvětil a couvnul, takže se mi viditelně ulevilo.,,Radši mlč, mám tě přečtenýho."odvětil Uchiha a vrhl krátký pohled na mou zakrvácenou ruku.,,Jsi ztracenej."usoudil, přišel ke mě a chtěl vyndat kunai z mé dlaně, když se ozvalo zapraskání a doslova se mezi nás dokutálela Karin.

Zpoza stromu odkud přiletěla vykoukla nemile se mračící Sakura a protírala si pravou pěst, kterou zřejmě právě použila.,,Nevěděl jsem, že jsem si vybral takový ubožáky.Karin vstávej."zavrčel Sasuke a podíval se na Sakuru, která na místě ztuhla.V tu chvíli tady byli už i ostatní a obklíčili cizí tým.Kakashi chyběl - vyděsilo mě to.Narutovy oči byly sytě červené a sledoval Sasukeho značně rozzuřeně.,,Co chcete dělat, blázni?"Uchiha zněl pobaveně.,,Chci ti pomoct Sasuke.Přivedu tě zpátky do vesnice."prohlásil Naruto pevně.Náš mafián se ušklíbnul a pohrdavě se na něj podíval.,,A kdo ti řekl, že chci tvoji pomoc? Nestojím o ni, my dva už dávno nejsme přátelé.",,Nevěřím ti."prskl blonďáček.,,Ty seš takovej ubožák, Naruto."pronesl znuděně.Trhnu sebou.Hlavou mi proběhne vzpomínka:

,,Stát!"křikne - v rámci možností - Kakashi a rozpaží pravou ruku na znamení, že se máme zastavit.Speeďák, v těsném závěsu za ním (asi aby si šplhnul) znovu narazil.Ale už neupadnul dolů, Sakura ho zezadu s pohrdavým výrazem chytila za bundu a zabránila tak jeho opětovnému naražení zadnice.,,Ty seš takovej ubožák.."syknu pobaveně.Sakura s Kakashim se na mě trochu znepokojeně ohlídli, Sakura spíš jaksi vyděšeně.,,Hele, tys to řekla skoro úplně jako Sa..."začal Speeďák, ale Sakura ho nenechala domluvit.Pustila jeho bundu a jelikož stále neměl rovnováhu, spadnul o větev níž.,,Zmlkni!"sykla a oprášila si ruce.,,Jako kdo?"nechápu a snažím si z blbostí poskládat souvislý celek.,,Nevšímej si ho."usměje se Sakura.

Teď mi to došlo.Tenkrát jsem jim připomněla Sasukeho.Pořád jim na něm záleží...a oni jsou mu lhostejní? Tomu nevěřím.Otočím se a s bolestným výrazem si vytrhnu kunai z ruky.Bolí to, ale přece tu nezůstanu navěky.,,Zůstaň, kde jsi."namíří na mě Uchiha meč, aniž by spustil oči z Naruta.Mě nebude omezovat!Naštvaně mávnu rukou a odtlačím meč na stranu.A v tu chvíli se otevře okno démonických očí, které mi umožňuje používat pečeť.Je to okamžik, ale stihnu to zachytit.Tma.Zuřivost a zoufalství.Stesk.Slzy....
Pobouřeně mi meč namíří zpátky na krk, ale tentokrát ho neodhodím - to co jsem viděla mi totiž bere dech.Všimne si mého pohledu a něco mu dojde.Trochu katanu stáhne a skoro vykřikne: ,,Cos tam viděla?!" Ještě chvíli přemýšlím, jak to podat.,,Sasuke...ty jsi brečel?"vydechnu nakonec s neskrývaným údivem.Všichni se na něj v tu ránu podívají a na něm je vidět, že by mě nejradši na místě zakilloval.,,Cože? Nebuď směšná."zavrčel.,,Tak co to potom bylo?"naléhám.,,Kdo ví, co jsi viděla.Jsi neschopná a neumíš oči pořádně používat."prsknul.Na ta slova odskočil ke svému týmu a zasealoval.,,Zastav ho!"křikla Sakura a zároveň s Narutem a Satomi se dali do pohybu.I když mě ruka kurevsky bolela, spojila jsem prsty.,,Mokuton no jutsu!"a ze země vyrazí obrovský štít, který obemkne všechny z týmu Hebi do pevné dřevěné kukly.Srdce mi poskočí radostí.,,Máš ho? Yumi máš ho?! Chytila jsi ho?!"křičí Sakura a seskakuje dolů k hradbě.Chakrou pomalu prozkoumávám interiér bariéry a čím dál víc jsem přesvědčená, že v ní nikdo není.,,Necítím jeho chakru."odvětím mrzutě.,,Není tam.Shoď to."ozve se Satomi.Na její zodpovědnost teda nechám štít zmizet a opravdu - nikdo v něm není.,,Proklatě!"zavrčí Naruto a zuřivě praští do stromu vedle.I Sakura vypadá zklamaně.,,Omlouvám se..."špitnu.,,Nemůžeš za to."odtuší Naruto zlomeným hlasem.Sakura se opře o strom.,,Byli jsme tak blízko..."v očích se jí objevily slzy.,,Říkal jsem, že uteče."hlesnul Sai.Ten kluk je na ránu!

Vrátili jsme se do tábořiště, po cestě jsem si obvázala ruku.Když jsme se vrátili, uviděla jsem tu spoušť.Stromy kolem byly ohořelé, polámané a země byla pořádně rozmlácená.U ohně, rozdělaného stranou ležel Kakashi přikrytej jedním ze spacáků a nehýbal se.,,Kakashi!"vyhrknu a rozběhnu se k němu, ale ta pipka vymydlená mě zarazí.,,Nech ho odpočívat, ještě mu přiděláš starosti, když uvidí tu tvoji ruku."pronesla, držíce mě za paži.,,Yumi je medical, pomůže mi."zastala se mě Sakura a chytila mě za druhou ruku.,,Nemyslím si, že je vhodné brát k němu tolik lidí."brblala dál Satomi.Došla mi trpělivost.,,Jsi snad medik?"vyjedu na ni.Stěr by bylo, kdyby řekla že jo, ale naštěstí zavrtěla hlavou.,,Tak co se do toho pleteš?"dodám a vyškubnu se jí.Pak si kleknu vedle Kakashiho.Dýchá slabě a je v bezvědomí.Přes deku cosi prosakuje.Chci ho odkrýt, ale Sakura mě chytí za zápěstí.,,To bych nedělala."namítne.Přesto spacák uchopím a stáhnu ho dolů.Hned toho lituju - jeho vesta je roztržená a na levém boku má docela solidní okno.Rázem se cítím zoufale, ale naštvaně zároveň.,,Kdo mu to udělal?"zajímá mě.,,Moc používal sharingan.I když byl už vyčerpaný, postavil se Sasukemu."vysvětlila Sakura.Do očí se mi nahrnuly slzy, když tady tak ležel v bezvědomí, celej od krve s bolestným výrazem ve tváři.Rázem jsem litovala, že jsem se s ním předtím hádala.,,Nikdy jsem ho takhle neviděla..."špitnu a cítím v hlase pláč.A když se uslyším, úplně mě to dorazí.Rychle vyskočím a otočím se zády k ostatním, aby neviděli, že zase brečím.Rozběhnu se pryč.,,Buď opatrná!"volá za mnou Sakura, ale skoro ji neslyším.Mám teď jenom jeden cíl a vím, že on je ještě pořád blízko.

Deset minut běhu od tábora se zastavím.,,Sasuke! Tak se sakra ukaž, ty jeden sra....",,Nevyslovuj to."zarazil mě znovu Juugův hlas.Byl tam, s celou tou svojí bandou.,,Můžu ji zabít?"zavrčel Suigetsu.,,Sasuke! proč jsi to udělal?! Jak ses vůbec opovážil to udělat?!"spustím opravdu vytočeně.Karin se rozesměje, ale jeho výraz se nezmění.,,Nechte nás."zavelí.,,Ale Sasuke....!"vypískne znovu fujara, ale Sasukeho pohled ji umlčí.,,Tak fajn fajn, už jdeme."ohrne nos a vzápětí se všichni vypaří.Zůstane stát a dívá se na mě jako by nic.,,Proč to děláš? Proč tohle děláš?!"vykřiknu, ještě rozzuřenější když vidím ten jeho úšklebek nad tím, že brečím.,,Jim na tobě vážně záleží! Opravdu jim chybíš! A co děláš ty? Oni ti chtějí pomoct, a ty se jim vždycky akorát ukážeš, abys jim dal planou naději, zmlátíš je a znovu se ztratíš! Jako bys nevěděl, jak je to musí trápit!"ječím.,,Vůbec nic nechápeš."odseknul.,,Blondýno.",,Já jsem možná blond, ale z nás dvou seš to ty, kdo je úplnej vůl!"nechám se unést.Vzápětí si uvědomím, co kecám, když se na mě vražedně podívá.,,Cože?!"zasyčí.,,Slyšels."už nemám tolik odvahy, ale stejně pokračuju, = sebevražda.,,Myslíš si, že seš drsnej, ale chováš se jako pitomec.Nevím, na co si hraješ, každopádně to začíná být pěkně otravný a bezohledný vůči nim!"ukážu směrem, kde se zdržuje zbytek mýho týmu.,,Varuju tě.Mlč."prskne.,,Nebudu mlčet, už jsem to dělala moc dlouho! Viděla jsem tě brečet, ale ty to nepřiznáš! Proč nepřiznáš, že ti chybí? Říkáš Sakuře, že je otravná, Narutovi že je ubožák, ale mezitím jsi to TY, Sasuke, kdo je tu největší ubožák.A srab."dostanu se do ráže.I v té tmě vidím, jak se jeho oči zabarvily doruda a jeho krásnej obličej se pokřivil zlostí.V mžiku byl u mě a držel mě pod krkem.Rázem jsem pod nohama necítila zemi a chytila jeho zápěstí ve snaze uvolnit se.Nešlo to - zaryla jsem do jeho ruky nehty a snažila se ho škrábnout, ale docílila jsem jen toho, že stisk zesílil.Pak mě rychle odhodil - letěla jsem vzduchem a pak už si pamatuju jenom to, že jsem střetla strom, nebo něco....pak byla tma.Jiná než noční, tahle byla zapřičiněná ztrátou vědomí.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama