close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 64

29. ledna 2009 v 14:11 | Rin-chan |  Deníček
Dát jim sbohem

Začínala jsem se probírat.Studený vítr mi probíral vlasy, v oličeji mě lechtala tráva moje ruka a břicho pulsovaly ostrou, štípavou bolestí.Nadzvedla jsem hlavu, ale hned ji zase položila zpátky.Bolelo mě za krkem a měla jsem ho docela slabej, asi nárazem na strom.Zdravou rukou jsem si sáhla na břicho - když jsem se na ni pak podívala, byla ve tmě tmavá a lepkavá.Ale jak to, že žiju? Nezabil mě? Otočím hlavou do strany a všimnu si urostlé postavy, která sedí pod stromem kousek ode mě.V ruce drží meč a vztekle s ním usekává stébla trávy.,,Nezabiju tě."zasyčel.Ukázal na moje břicho - bylo celé od krve.,,To jen aby sis pamatovala, že jsi udělala velkou chybu.Příště už tě zabiju."prohlásil a vstal.,,Měla jsem pravdu----že jo?"vyrazím.,,Stýská se---ti."
Zastavil se, lehce se ohlídnul a ušklíbnul.Mávnul mečem a schoval ho do pouzdra.,,Co ty můžeš vědět?"zavrčel, ale na něj dost nezvyklým tónem.,,Je mi to jasný."hlesnu.,,Až se příště potkáme, neušetřím tě.Nikdo mi nepoleze na nervy dlouho, to tě upozorňuju.Nechal jsem tě žít jenom z rozmaru, abys mohla přemýšlet nad tím, jak jsi zbytečná a nudná........a taky abys pomáhala mému týmu.Jsou úplně marní."zabručel jakýmsi jiným hlasem, který jsem u něj nikdy neslyšela.Napadlo mě: ,Mluvil takhle ten pravý Sasuke?'.Potom zmizel.Bylo to naposledy, co jsem se s ním viděla.

********************************************************************

Vrátili jsme se do vesnice a nahlásili Tsunade obvyklý, snad už i očekávaný výsledek, co se týkalo tohoto typu úkolů: Mise nesplněna.Čekala to, ale stejně tím vypadala zklamaná.Znovu jsem si uvědomila, co mi Sasuke řekl, ale nikomu jsem to neřekla.Vlastně jsem o tom už nikdy nemluvila, ale stejně si pamatuju každý jeho slovo.Moje rána na břiše nebyla moc vážná, opravdu mě zranil jen ,na památku', dá-li se to tak říct.Mezitím jsem se od Awata dozvěděla úplnou pravdu o Satomi: Od doby, kdy viděla Kakashiho obličej za ním pořád lezla.Ona chtěla něco víc, ale Kakashi ne.Prej je to tak do dneška - zastyděla jsem se, že jsem na něj byla tak protivná.

Tsunade si mě zavolala k sobě.Nevěděla jsem, co bude chtít, ale něco mi říkalo, že mě to nepotěší.,,Co břicho, bolí?"zeptala se, když jsem přišla.,,Už je to lepší."usměju se a posadím se na židli proti ní.,,Jsem na tebe pyšná.Přišla jsi sem jako nic a stal se z tebe někdo.Vydržíš stejnou zátěž jako ostatní a díky nadšení a snaze jsi je dokázala dohnat, víceméně."prohlásila.,,K věci.Nemám ráda tohle kroužení kolem horké kaše."pípnu.Kývla a založila ruce tak, jak to měla ve zvyku.Znovu jsem si uvědomila, jak moc jsem jí podobná - oči, vlasy, postava......,,Situace se vyostřuje.Akatsuki se dali do pohybu a míří k Listové."začala.,,Čekáš válku?",,Je to možné."přikývla.,,Každopádně si nepřeju, aby ses jí ty účastnila."
,,Proč ne?"nechápu.,,Bude to nebezpečné a v Konoze bude rušno.Nechci, aby se ti něco stalo."vyložila karty na stůl.,,A to jako budeš posílat pryč všechny, které máš ráda? A kdo bude potom bojovat? Můžu být i medical, ale nechci se držet stranou."namítnu.Zavrtí hlavou.,,Ty jsi poslední rodina, kterou mám.Dala jsem ti život a proto mi na něm teď záleží.Hokage se nemá nechat unést osobními emocemi a potřebami a já vím, že to teď porušuju, ale mám o tebe strach.Chci abys žila a vím, že pokud tu zůstaneš, skoro určitě zemřeš.Vyspěla jsi, ale ne natolik, aby jsi čelila Akatsuki."mluvila.Zamyslela jsem se.,,Máš pravdu, ale...to mě zase pošleš zpátky? Vyšoupneš mě tak, jako se to stalo kdysi?"hlas se mi sevřel.Začala jsem rukou drtit opěradlo židle, aniž bych si to uvědomila.,,Samozřejmě, že ne.Pořád budeš moje dcera a neposílám tě zpátky napořád.Jen dokud se to tu neuklidní."mírní mě.Stejně mi to nesedí.Taky je to divný - ještě před rokem bych tohle brala všema deseti, ale teď cítím, že zpátky nechci.Že nejedu domů, ale z domova....

Odpoledne jsem se rozhodla navštívit našeho maroda.Rozhodla jsem se pro jeho originální způsob návštěvy a místo abych šla jako civilizovaná bytost po schodech jsem to vzala po zdi špitálu.Věděla jsem naprosto přesně, kde leží.Většinou má vytyčenej svůj soukromej pokoj, kam ho dají vždycky, když tu je.Vydrápala jsem se až do druhýho patra a nakoukla do otevřenýho okna.Kakashi ležel v posteli, oči zabodnutý do knížky a zády k oknu stál Yamato.Vyhoupla jsem se tiše do okna a pohodlně se usadila na parapetu, jednu nohu spuštěnou volně do místnosti.,,Proto si myslím, že by jste to měl co nejdříve ověřit, Kakashi-senpai."očividně Yamato zakončoval nějakou přednášku.,,Promluvíme si o tom později, Tenzo.Teď mi křížíš návštěvní hodiny."usmál se Kakashi.,,Cože?"nechápal Yamato.Kakashi ukázal prstem na mě, aniž by zvednul oči od knížky.Teď už si mě všimnul i drahý Mokutoňák a dokonce se pousmál.,,Ale jestlipak to není slečna Yumi?"pronesl.,,Dlouho jsme se neviděli, kapitáne Yamato.Jak se daří?",,Jde to, až na pár chyb."odvětil.,,Chyby jsou nutný pro úspěch, ne?"zopakuju jeho frázi, kterou mi vtloukal kdysi do hlavy.Rozesmál se.,,Ano, to jistě."na chvíli se odmlčel.,,Musím už jít, ale rád jsem vás zase viděl, hime. Kakashi."kývnul na oba, přešel ke dveřím a vzápětí už se na chodbě ozývaly jen vzdalující se kroky.

Kakashi sklapne knížku - vida, jak už je vycvičenej.,,Nečekal jsem, že bys přišla."prohodil.,,Proč bych neměla chodit? Znáš mě, já nevydržím být naštvaná dlouho."ušklíbnu se.,,Naštvaná?"kouknul po mě.,,Jako by jsi to doopravdy uměla.",,Já se umím naštvat."oponuju.,,Ale jen v souvislosti s jednou osobou."podotkne.,,Nemluv o něm."seskočím z okna a přejdu k němu.,,Awato mi to vysvětlil.Vlastně jsi mi to vysvětloval už ty, ale já jsem tě neposlouchala, promiň."pípnu.,,Co teď myslíš?"zadumal se.,,Ty víš moc dobře, a nehraj si na blbečka."dám mu symbolický pohlavek.,,No jo, já jsem to říkal, a zase mě nikdo neposlouchal.Ale měl jsem ti to vysvětlit trochu líp, takže to je asi chyba obou."řekne to tak zničeně, že se neudržím a musím ho obejmout.,,Promiň, že jsem byla taková."hlesnu a dám mu pusu.,,Mám pocit že to tvoje ,promiň že jsem byla taková' říkáš vždycky, když dosáhneš svého."namítnul.,,Vážně? Ani jsem si nevšimla."ušklíbnu se a drze se posadím na jeho postel.Ochotně mi udělá místo.

Položím mu hlavu na hruď a obejmu ho kolem ramen.,,Stalo se něco?"vyzvídá.,,Když tomu tak chceš říkat.Já to asi nepřežiju."odvětím.Položí mi ruku na záda.,,Tak povídej."vyzve mě.,,No....Akatsuki se prý hýbou.Směřují sem."začnu.,,Já vím, já osobně jsem tuhle zprávu Hokage podal.To je to, co tě trápí?",,Ne tak docela.Tsunade mě pošle domů, dokud tady nebude klid."vysvětlím.Chvilku je ticho.,,Vypadá to jako rozumné řešení.Nechtěla jsi náhodou zpátky?"znejistí.,,Chtěla, ale už ne.Cítím, že teď jsem doma tady a taky tady mám kamarády.Mám tady tebe.Já se nechci vrátit zase zpátky a znovu zapadnout mezi obyčejný lidi."vzlyknu.Usměje se.,,Co to mluvíš? Ty nemůžeš zapadnout."opravil mě.Nevěřícně jsem se na něj podívala.,,Myslíš kvůli pečeti?"nechápu.,,Ne. Někdo tak vyjímečný jako ty přece nemůže zapadnout mezi lidi.Ty nejsi obyčejná, Yumi, copak to nevíš?"zněl pobaveně.Objala jsem ho tím pevněji.,,Já odtud nechci!"škytnu.,,Budu za tebou chodit.Každý den, když budu mít čas."slíbil.,,Jak to uděláš? Cesta je přece dlouhá."namítnu.,,A co portálové jutsu?"setřel mě.Na to jsem si nevzpomněla - umístili jsme ho s Kibou přece tehdy na strom.,,To mě nenapadlo."přiznám.,,Ale stejně to nebude ono.",,Však to nebude trvat věčně.Akatsuki zaženeme a Tsunade tě zavolá zpátky."odtušil.,,Jen aby."pochybuju.Pak už jsme tohle nějak moc neprobírali.

********************************************************************

Dva dny na to mi Naruto pomohl s kuframa dolů ze schodů.Nechápala jsem, proč nemůžu jít portálovým jutsu, ale nic jsem nenamítala.Dole na mě čekali moji kamarádi, který jsem si tu za tu dobu našla.Byla tu Hinata, Sakura a Ino, Tenten a Neji, Naruto, Kiba, Lee, Awato a Yamato.A taky pochopitelně Kakashi, Tsunade a Shizune.,,Já odtud nechci."řekla jsem to ráno už asi po sté na Tsunadinu adresu, když jsem je viděla všechny pohromadě.,,Yumi, to už jsme si řekly.Však se vrátíš."odvětila.Kiba s Nejim se chopili mých kufrů.Chytila jsem Kakashiho úzkostlivě za ruku.Všimla jsem si, že to Tsunade přešla tak, jako by to věděla už dávno - možná že věděla, ona byla jiná.Všichni tu byli jiní.

Doprovodili mě až k autobusu.Celou cestu jsem se rozhlížela po Konoze a snažila si všechno úplně do detailu zapamatovat.Bylo to zvláštní, jet teď zpátky, jako úplně někdo jinej.Vrátím se zase k hiphopu? Budu chodit do školy jako normální děti? Po chodníku, místo po střechách? Bude to těžký zase si zvykat.Ozvalo se zatroubení a ze zatáčky se vynořil autobus.Žaludek se mi sevřel a chtělo se mi skoro brečet.Naposledy jsem k Tsunade hodila prosebný pohled, ale její výraz se nezměnil.Autobus už zastavil a řidič schovává moje věci k ostatním zavazadlům.Všichni se se mnou loučí.,,Budeš mi chybět.Nevím, kam si teď budu chodit stěžovat." prohlásila Sakura.,,No přece k Ino."navrhnu.Nejistě se po sobě podívaly.,,No nevím."zasmála se.Kakashi mě doprovodil až ke dveřím, kde jsem ho objala.Pak jsem koukla na hlouček za námi.,,Nedívejte se."vyzvu je a otočím k nim Kakashiho zády.Maska jde dolů a dám mu poslední polibek na rozloučenou.,,Co nejdřív tě navštívím."slíbí.,,A nezapomeň: ty nejsi obyčejná.Nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš.Ty jsi prostě Yumi, dcera dvou sanninů a princezna z Konohy.To si pamatuj."řekl tiše.Jako by už tehdy věděl, že jsou to poslední slova, který jsme spolu my dva prohodili.,,Nezapomenu."ujistím ho tiše.Pak už postoupím dál do autobusu a posadím se na místo, úplně vzadu u okna.

Autobus nastartuje, rozjede se a já jim naposledy zamávám.Potom už se odvrátím, aby neviděli slzy, který mi vytryskly z očí.Dívám se na ně a tenhle obrázek si pamatuju do dneška.Všichni pohromadě, jak jsem je už pak nikdy takhle neviděla.Nikdy už se tihle samí lidé nesešli v tomhle samým počtu a nikdy nesejdou.To jsem ale tenkrát nevěděla a s myšlenkou, že neodjíždím nadobro jsem jim mávala.


****************************************************************

Nakonec, po únavných hodinách v letadle jsem se octla zase tam, odkud jsem před rokem odjela.Povzdechla jsem si - najednou se mi tu krutě nelíbilo.,,Nějak jsi změkla."ozval se zase otrava.Ten už se tu dlouho neukázal.,,Nezměkla jsem, jenom jsem tam chtěla zůstat."odvětím a popadnu kufr.,,Nezapomeň, že vím na co myslíš.Mě lhát nemůžeš." připomněl.,,Nezůstane to tak věčně, neboj.A až se vrátím do Konohy, tak se tě nějak zbavím."ujistím ho a vyjdu na přelidněnou ulici.Znovu se dočasně stát obyčejnou.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Temari Temari | 3. února 2009 v 12:47 | Reagovat

Bé! Já brečím! Bé! Fakt the best příběh... chudák Yumi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama