
Omlouvám se
Konečně znovu vnímám, cítím se líp.Zatím ale nic moc, jen změť hlasů a kolem mě někdo chodí.Nevidím to, ale tak nějak to tuším.Měla jsem podivné sny, jako by plné nenávisti, bolesti a křiku.Cítím, že mám teplotu a znovu upadám do horečného bezvědomí....
Když mě znovu přepadne probuzení, svítí slunce a odporně mě píchne do očí.Teď se cítím ztuhlá, rameno pořád pobolívá, ale už se to dá vydržet.Otevřu oči a rozhlídnu se.Ležím v bíle povlečené posteli, pokoj je vymalován taky bíle a prosvítá sem slunce.Cítím se neobyčejně zhuleně a jako by po dvoudenní pařbě.Nikdo tu není.Vybaví se mi vzpomínka na včerejší noc a hned se podívám na rameno.Uvidím to černé znamení a zamračím se.Co to vlastně je?A na co?Rozhlídnu se a uvědomím si, že mě to tady nebaví.Chci vstát, když uslyším za dveřma hovor.Někdo jde sem, pomyslím si a mám pravdu.Otevřou se dveře a v nich se objeví obří kozy.Málem vyprsknu, ale ovládám se.Když mě osoba uvidí, usměje se a očividně i velmi oddychne.,,Yumiko!Ty ses vzbudila, to je skvělé!"prohlásí.Asi je mi vážně už líp, jelikož se pochopitelně pekelně namíchnu.Chci ji za to pěkně zpražit, ale náhle mě píchne v paži.Chytím se za ni a zatnu zuby.Dvě sestřičky, které stojí za ní se leknou a bojácně ustoupí ke dveřím.Co jako dělaj pipenky?Vypadám na někoho kdo má mor nebo vzteklinu?Kdybych na ně teď vycenila zuby, jestlipak by omdlely?Doufám že jo, přála bych jim to.,,Ale no tak, žádné nebezpečí už nehrozí!"okřikne je Olma....jo Olma!Tak jí budu říkat - firma pracující s mlíkem, ty dudy by tomu odpovídaly.,,Už?"zdůrazním jedno z jejích slov.Odkdy jsem sakra takhle důkladná?!,,Ano.S tvým zraněním byly jisté...komplikace."odmlčí se.Čekám co z ní vypadne, ale očividně potřebuje nakopnout.,,Komplikace?"zeptám se znovu a připadám si jak debil, jelikož tu papouškuju jak batole.Asi ráda napíná, jelikož napřed poslala sestry pryč a potom pečlivě zavřela dveře.Až teď, když se místnost vyprázdnila jsem si všimla, že je tu i Sakura.Účastně přišla blíž ke mě a podivným pohledem se zadívala na moji novou kérku.Jako by nešťastně.Vypadá to, jako by to už znala....má to taky?V rychlosti jí obhlídnu paže, ale nic nenajdu.,,Ano, komplikace."řekne Olma což nás obě vytrhne z přemýšlení.,,Ta značka co máš na krku není jen tak nějaká malůvka.Je to prokletá pečeť."informuje mě, jako by mi to snad mělo něco říct.Hraje si na mafii?Jestli jo, moc jí to nejde.,,Bezva, mám se radovat?"zase jsem hubatá, klidně bych si praštila, ale jsem na to moc líná.,,Můžeš, ale nemáš proč."zasáhne Sakura a přijde blíž.,,Je to značka, která ovládá a dokáže až nechutně znásobit tvou chakru."řekne.,,A to je špatně?"zeptám se jak blbeček a hned si vzpomenu na moji postiženou ruku.Ou, kdyby toho bylo víc, jsem invalida.,,To je hodně špatně.Asi před..."odkašle si.Slove se ujme Olma.,,Už tu ležíš čtyři dny."oznámí a kdybych neležela, spadnu na prdel.Takhle aspoň vyvalím oči a otevřu klapačku.Tohle je fakt úchylný!Jsem tu kdoví jak dlouho a z toho jsem byla při vědomí jenom týden?Hustý.A tragický.To i Brody to tu zná líp.,,Když tě Kakashi přinesl, byla noc a ty jsi měla horečky přes čtyřicet dva.Chtěli jsme tě uložit, ale ty jsi se vzbudila a napadla jsi nás.S tou značkou máš ohromnou sílu a pokud se aktivuje je to zlé.Zranila jsi několik ninjů a zdemolovala půl nemocnice, než se nám podařilo zneškodnit tě.Je zázrak, že vůbec žiješ, to se povede málokomu."vykládá a já jsem čím dál udivenější.Čím se mě to tu snaží nakrmit?Nic z toho si nepamatuju.Rozvede mi to podrobněji.Nevěřím jí ani slovo.Vyskočím z postele a jdu ke dveřím aniž bych se ptala.Trochu se zapotácím, ale hned zas naberu rovnováhu.Vyjdu ven a jdu chodbou pořá dál a dál kolem schodů.Všichni po mě koukaj, ale mě je to srdečně někde.Náhle uvidím spoustu lidí a kamení.Chodba končí a já vidím ven.S hrůzou si uvědomím, že skoro celé jižní křídlo je rozbořené.
,,To jsem udělala já?"zašeptám ohromeně na Sakuru, která stojí za mnou.Nevím jak to vím, ale vím že tam je.,,Jo."odpoví tiše, ale mě to zaduní hlavou jak bouřka.Nemůžu si srovnat myšlenky a v hlavě mi to hučí jak pod splavem.Nevěřím tomu, ale něco mi říká, že bych měla.Musela jsem mít páru jak lokomotiva, a při tom mě napadne jiná věc.,,A jak se vám podařilo mě...uklidnit?"zeptám se prázdně a skoro se ani nevnímám.Před očima mám jen tu spoušť, vnímám hnusný detaily.Prach.Potrhaná záclona ve větru.Zpěv ptáků.,,To Kakashi-sensei.Povedlo se mu přiblížit.Jako jedinému."řekne a mě se znovu udělá zle.Jako jedinému?A co ti ostatní, provedla jsem jim něco?,,A jsou všichni v pořádku?"zeptám se, ale nechci slyšet odpověď.Sakura to zjevně ví a mlčí.,,Kakashi-sensei je už v pořádku, je na pokoji číslo pět."řekne.Pokouší se o mě mdloba.,,Už?Pokoj pět?Co se mu stalo?"mumlám a musím se opřít o zeď.Sakura zase neodpoví, začínám být hodně, hodně nervózní.Chytá mě rapl.,,Tak řekneš mi to?!"zakřičím vztekle když mlčí.Těžce mě zabolí v rameni.Štve mě, že mi nikdo nic nechce říct, dívají se na mě jak na zrůdu.Otočím se a praštím pěstí do zdi.K mému úžasu se rozpadne.Všichni se vyděšeně otočí, i Sakuře se v očích zračí zděšení.Přestávám se ovládat, chci jí ublížit.Chci ulížit všem!Nesnáším to tady!Nesnáším ty lidi!Pak se jí podívám znovu, tentokrát hlouběji do očí.Uvdím sebe.Obličej mám posetý černými skvrnami a oči mi rudě žhnou.Leknu se, tohle nejsem já.Znovu mě zapíchá v rameni, žílama jako by mi proudily jehly.Zakřičím a svezu se na kolena.Chytím se za hlavu a koukám do země.Snažím se uklidnit, a kupodivu se mi to daří.Hned se cítím líp.V klidu se vydýchávám a zjišťuju, že jsem zpocená jak myš.Bolí mě hlava.Ustrašeně se rozhlídnu, všichni utíkají, jenom Sakura ke mě přiskočí a chytí mě za ramena.,,Dýchej, dýchej to bude dobrý!"řekne a pomáhá mi zvednout se.Taky se chci postavit.Jak se ale narovnám, zatočí se mi hlava a pak už vidím znovu tmu...
Otevřu oči, dneska už podruhé.Vedle mě sedí Sakura.Když se probudím, hned ožije.,,Spala jsi sotva dvě hodiny, to je moc dobré."oznámí.I mě to tak přijde.Oproti těm čtyřem dnům aspoň jo.,,Cítím se jako použitý plivátko..."oznámím šeptem když zaregistruju, že jsem celá spocená.Rozesměje se.,,Mám hlad."oznámím neomaleně.Sakura přikývne a vstane.,,Něco ti přinesu, zatím buď tady."přikáže.Přikývnu.Kam bych já, takový svatý dítko chodila?Sotva se ale zavřou dveře, jako obyčejně mě něco napadne.A průjem to nebude.,,Kde říkala, že to leží Kakashi..na pětce?"zamumlám.Chtěla bych mu poděkovat.Myslím, že mě ale nebude chtít vidět.Ani nevím, co jsem mu udělala, ale nic malýho to nebude když tu leží.Zachránil mi život a já jsem s ním takhle zametla.Celej život si můžete dělat srandu že jste bestie a snažit se tak chovat, ale když to přijde, jako doopravdy, je z vás ta největší potvora a vám se to může stokrát nelíbit.Přesto mě ale něco donutí vstát.Přes tříčtvrťáky a tričko si přehodím župan a už si to capkám pryč.Opatrně pootevřu dveře a rozhlídnu se.Tu nikdo, tam nic.Fajn, to půjde.Vyjdu ven a juknu na číslo pokoje kde ležím.Třináctka, napravo je čtrnáct, takže Kakashi bude doleva, směrem ke zničenému křídlu.Nasucho polknu.Opatrně vylezu a jako pravej pídítel se plížím chodbou.Konečně je to tady, dveře číslo pět.Sáhnu na kliku, ale v poslední chvíli si to rozmyslím.Napřed zdrhnu uprostřed noci, pak se málem nechám zabít, švihnu sebou jak nějaká trapka, rozflákám půl špitálu a zmrzačím ho....toho není zas tak málo.Nejdu tam!A nebo jo.Ne.I když....ne!Rozhodnu se radikálně a zase ruku stáhnu.Otočím se a hodlám hrdě odkráčet se svou modrou vážkou, ale není mi to dopřáno.,,Nechceš jít spíš dál něž se tam motat jak vítr v bedně?"ozve se zevnitř.Ztuhnu a zblednu.Bylo to na mě?Nemoh mě vidět, dveře nemaj okýnko!Chvilku čekám, nic se neozve.Třeba se mi to jen zdálo.Nebo ne?Ááááá nevím co dřív!No co, i kdyby, za pokus nic nedám.Znovu se otočím ke dveřím, stisknu kliku a vstoupím.
Sedí v posteli a - jak hrozně, hrozně, hrozně nečekané - čte.Když vstoupím, podívá se na mě a knihu odloží.Žaludek mi vyjel do krku a srdce do tepláků.Vůbec nevím, co mám říct, takže zakuňkám cosi na pozdrav a sklopím oči.,,Pojď dál."vyzve mě a kupodivu nevypadá nijak naštvaně.Poslechnu ho, zavřu dveře a přistoupím blíž.Polknu a násilím se dokopu ke konverzaci.,,Chtěla jsem se omluvit a..."začnu ale ten nezdvořák mě přeruší.,,Za co?"zeptá se zaostale.Jak to mám sakra podat?,,Zachránil jsi mi život a já jsem..."chci mluvit.Ale bohužel, dneska nemám dobrej den.,,Co jsi?Stalo se něco?"nechápe.Asi budu vraždit.Hraje si na blbečka a já teď nevím jak to ze sebe vyždímat.Kouknu se mu na ruku, kterou má obvázanou a zasádrovanou a na hlavu, kde má čerstvý šrám.,,Nechtěla jsem ti to udělat.Nevěděla jsem o tom...zachránil jsi mi život, děkuju..."sypu ze sebe trochu chvějícím se hlasem a začínám natahovat moldánky.Páni, co já jsem za měkotu.Navíc se nikdy neomlouvám.Lidi se mění.Člověk by čekal, že bude vážnej, ale on mě neuvěřitelně utřel.A to tak že ani drobek nenechal.,,Odkdy si tykáme?"zeptá se s úsměvem.V tu chvíli sebou praštím o zem a vůbec nedbám na bolest.To si dělá vtipec ne?,,Já? Tobě?Odjakživa.Opačně to už je tvoje věc.Jestli mi chceš vykat, bránit ti nebudu."vrátím mu to.Sem fracek drzej nevychovanej a zasloužila bych minimálně kick.On se ale kupodivu začne smát.,,Máš pěkně prořízlou pusu."řekne a já cítím, že pookřívám.Podívám se na něho a očekávám, co z něj vypadne.,,Nemusíš se omlouvat, nemůžeš za to.To Orochimaru."řekne.Nevím kdo to je, možná ten chlápek, ale nebudu se omezeně ptát.Už teď musím vypadat vtipně.,,Neměla jsem chodit ven..začnu.,,Nemohlas to vědět."přeruší mě.Nedám se tak snadno.,,Všechno jsem tu zdemolovala...",,Nene, ty ne.Aspoň ne přímo."přerušuje mě a já si začínám připadat jak ve cvokhausu.Nebudu se tu s ním hádat.Uslyším kroky a proberu se.,,Sakura...musím jít!"křiknu a otočím se.,,Yumi!"zarazí mě.,,Ano?"už spěchám.,,Sakura ti na 99% řekne že za tři dny půjdeš domů.Dáš si dva dny pauzu a pak si dáme trénink.Na sedm.A teď jdi."nakáže a znovu sáhne po knize.Nepřipouští si žádný námitky.A já ani žádný nemám.Rychle vypadnu, aby mě Sakura nepřistihla mimo pokoj.






















