close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Yumiko's Diary 9

29. ledna 2009 v 13:26 | Rin-chan |  Deníček
Pod zámek s tím!
Tak jsem zase z nemocnice doma.Podařilo se jim vysvětlit mi, co to vlastně mám na rameni a já si na to začínám zvykat.Teda v rámci možností samozřejmě.Nesmím se naštvat a moc se namáhat, dokud se to nenaučím zvládat.Což asi nebude hned tak brzo.Zrovna se chystám za Olmou, mám na ni pár dotázků.Brody zas lítá někde venku se Speeďákem a Konočímsi, a určitě zase vymýšlej blbosti.Od mýho výstupu ve špitále se snažím držet se od něj dál, bojím se, že bych se neovládla.Vlastně se teď držím dál ode všech.Ne že bych se s nima předtím přímo muchlovala, ale teď pokud možno moc nevycházím.Jsem sice pitomá, ale nechci nikomu ublížit.Toho už jsem zvládla až až.Učešu se, vyjdu ven a zamknu.Když scházím ze schodů, jako na potvoru se mi připlete pod nohy sousedův kocour.Vykřiknu ve vysoké oktávě a předvedu přímo ukázkový let plavmo.Dopadnu úžasným placákem na podlahu mezipatra a na mě skočí i slovutný kocour, vážící alespoň šest kilo.Vypísknu a otočím se na záda, čímž ho překvapím a on seskočí dolů.,,Úchyláku!"zasyčím a sbírám se na nohy.,,Zdravíčko."ozve se v okně nademnou.Jak se leknu, ustoupím a vrazím hlavou do zdi.Konečně se podívám na osobu dřepící v okně.Je to Kakashi a - fanfáry - čte si.,,Co tu děláš?"vyjeknu.,,Co to provádíš?"oplatí otázkou.,,Upadla jsem."odvětím.,,Jdu ti připomenout trénink."řekne.,,Jo...teď jdu za Olm.....Tsunade."informuju ho.,,Vážně?Jdeš si promluvit o tom, co se stalo?"uhodne.Přikývnu.,,Půjdu s tebou, musím s ní taky mluvit.A navíc, tuhle značku už znám."řekne tajemně.Nechápu co tím sleduje, ale nic proti tomu nemám.
Když seskočíme (ano seskočíme, můj učitel se rozhodnul ničit veřejný majetek a vzal to po střechách), naberu znovu svou zdravou barvu místo dočasné zelenkavé a vstoupíme dovnitř.Před námi je někdo, koho už znám.,,Morfeus..."zašeptám a když kolem něj s Kakashim projdeme, vyměním si s ním vražedný pohled.,,Kdo?"našpicuje Kakashi uši ale pořád si čte.,,Nic."odvětím a hledím si svýho.Já sama bych dveře od kanclu nenašla, ale on je pochopitelně zná.Za chvíli už stojíme před nimi.Chci zaklepat, ale ještě mě zarazí.,,Teď se snaž zakrýt to záporné, co chováš k Tsunade nebo komukoliv jinému.Tohle je vážná věc, končí tu hry.Ber to vážně."řekne.Než se stačím zeptat co tím myslím, zaklepe a vstoupí dovnitř.
Když nás Olma....ehm...Tsunade uvidí, na čele se jí objeví menší vráska a odloží papíry, které četla.Celkově je tu docela bordel, dělá ta ženská vůbec něco?,,Tsunade-sama."kývne na ni Kakashi.Taky pozdravím.Ukáže, abychom se posadili, což taky uděláme.,,Co se děje?"zeptá se, ale je na ní víc než jasně vidět, že to ví.,,Chtěla bych se na něco zeptat..."začnu a kouknu po Kakashim, jestli to nevadí.Nevadilo.,,Ano?Poslouchám."řekne a složí ruce.,,Proč mě ten chlápek napadl?"začnu zostra.Očividně to ani jeden z nich nečekal.Tsunade se zamračí a Kakashi se na ni koukne, jako by něco čekal.On to ví!A chce, aby mi to řekla!Je to vidět.Nakonec začne.,,Jiraiya, já a on jsme kdysi byli tým."řekne.Jiraiya vím kdo je...tým?To je jako Speeďák, Sakura a Kakashi ne?Prostě parta.Dobře, to chápu.,,Orochimaru, jak se jmenuje unesl šedesát dětí, na kterých dělal pokusy.Vesnice to odhalila, objevila jeho úkryt a on musel utéct.Od té doby patří k nejnebezpečnějším a nejhledanějším zločincům třídy ,S´.Později jsme se my tři, celý náš tým stali legendárními Sanniny, třemi nejlepšími ninji.Z mé a Jiraiyovi strany hrozilo Orochimarovi velké nebezpečí a hrozí mu doteď, zvlášť když jsem Hokage.Ty máš dobré rodiče, máš velké předpoklady pro to stát se jednou z nejlepších.V určitém ohledu, i ty jsi teď jeho hrozba."odmlčí se.Snažím se poskládat si to ve srozumitelnej celek.,,Já?Proč já?Vždyť sem lama."ujede mi.Hned bych se pleštila.,,Zatím moc neumíš to je pravda, ale výcvik by mohl vše změnit."vyvede mě z omylu.,,Říkala jsi, že mám dobré rodiče.Kdo je můj táta?"zeptám se.Periferním viděním postřehnu, že Kakashi neobyčejně zbystřil.Teď si s Tsunade vyměnili podivné výrazy.Kakashi jako by ji pobízel, ona jako by mu naznačovala že chce mlčet.Nakonec promluvila.,,Tvůj otec byl jeden z elitních ninjů u ANBU.Zemřel před osmi lety na jedné z těžkých misí."vypotí.Teď jsem spokojená.Sice jsem pocítila jakési zklamání, že je můj táta mrtvý, ale aspoň vím, co dělal.Kakashi se na ni zamračí a ona se zatváří jaksi provinile, ale nemá proč.Jsem ráda, že mi to řekla.,,A teď k té pečeti."začne Kakashi, když ukončí svůj mrazivý pohled na mou matku.,,Můžu ji zablokovat, aby se neaktivovala tak snadno.Jako u Sasukeho..."navrhne.Zase to jméno.Sasuke...kdo to je?,,Výborně, proveďt to!"souhlasí Tsunade čímž mi přeruší tok myšlenek.Kakashi se zvedne.,,Ale já ještě nevím všechno!"vypísknu.,,Co potřebuješ, to víš.Zbytek příště.Teď pojď se mnou."řekne hlasem, který si nepřipouští námitky.Tsunade ho podpoří, takže vstanu a nechám se poslušně odvést.
Zavedl mě někam do podzemí, nevím ani kde to bylo, ale byla tu tma.Zřejmě nějakej sklep.,,Tady se posaď."ukázal a já se poslušně složím na bobek doprostřed kruhu.,,Vysleč si tričko."řekne naprosto klidně a já málem vyletím z kůže.Tak proto ta tma, prasák jeden.Vyskočím a akčně mu vrazím facku.Zůstane na mě nechápavě hledět.,,Žádný prasárny nebudou!"vykřiknu a mu to docvakne.,,Jestli chceš, můžu ti to naplácat na oblečení."usměje se a ukáže na misku s červenou barvou.,,Jde to?"zeptám se.,,Ne."odvětí.Vzdychnu.,,A musím i podprsenku?"zeptám se sklíčeně.,,Ne to není potřeba.Ale jestli se budeš cítit líp."zasměje se.Ani nápad.Ještě zaváhám, ale konečně se odhodlám.Nesmím to brát jako že se svlíkám před cizím chlapem.Je to vlastně přirozený, to jen lidi z toho udělali vědu.Chytnu si kraj trička, otočím se k němu zády a převlíknu si ho přes hlavu.Znovu, pořád zády k němu se posadím do kruhu.Nakreslí kolem dva kruhy v sobě a okolo zapíchne do země pár nožů.,,Teď seď ani se nehni."poručí a přijde ke mě.Začne mi na kůži červenou barvou vykreslovat jakési symboly, napřed dokola kolem znamení.Pak z jednoho udělá řadu po mých zádech až dolů.U země ale nekončí, když se lehce ohlídnu vidím, že jede po zemi dál až kousek za okraj kruhu.Celé to trvalo asi deset minut.Vrátí se ke mě a začne novou řadu.,,Na co to je?"zeptám se po chvíli.,,Tyhle symboly sou potřebné k uzamčení."řekne a pokračuje.To toho vím.Teď jede po páteři, tam mě to dycky lechtá.Je to neobyčejně příjemný, blaženě zavřu oči a trochu se začervenám, když se jeho prst ocitne až skoro úplně dole.Hned ale jeden dál.Skoro toho lituju =D.Zase se uvolním.,,Yumi!Říkal jsem nehýbat se!"vyjede trochu dotčeně.,,Já jsem se nepohla!"oponuju.,,O kousíček, ale ano.Musí to být kompletní!"hudruje a já se podle jeho pokynů pošupuju jak debílek.Pořád není spokojenej.Já tady bejt nemusim."nafouknu se a vstanu.Vlasy na hlavě mu vstanou, on zbledne a v tu chvíli vypadá jako důchodce, kterýho odpojili od přístrojů.Nedivím se mu, skoro hodinová piplačka je někde....,,Cos to..?!"vyjekne.,,Já jsem se nepohnula!"křiknu.Posadí mě zpátky a pošoupne tak jak mám sedět.,,Jestli se ještě pohneš, tak tě k té zemi přišpendlím!"pohrozí a znovu se dá do práce tam, kde přestal.Sedím, nehýbu se a občas něco provokativně prohodím.,,Teď půjdu dopředu."řekne, když skončí s mými zády.Obejde mě a začně dělat znamení z boku.Začervenám se.Která dívka by se cítila dobře jen v podprdě před cizím chlapem že jo.I když za podprdu se stydět nemusím, jedna z mejch nejlepších =D.Znovu přejde z boku na zem a jede až za kruh.Teď přejde dopředu a já cítím, že se začínám pěkně červenat.Chová se ale jako profík.Když se dostane prstem na můj hrudník, bez mrknutí oka jeden dál.,,Už jsi to někdy dělal?"zeptám se jen abych prolomila ticho.,,Ano.Jednomu z mých studentů."odpoví.To zí zajímavě: už jsi to někdy dělal?Ano, jednomu z mých studentů =D sice to nebylo myšleno takhle, ale já si to uvědomím a mám co dělat, abych nevyprskla smíchy =D.,,Sasukemu?"zeptám se jen tak z hecu.Trochu se zarazí.,,Co o něm víš?"zeptá se.,,Nic.Jen o něm mluvil Oro-oro a taky ty s Olmou v kanceláři, jen mě zajímalo kdo to je.Chováte se, jako by byl mrtvý."řeknu.Chvíli přemýšlí a překládá si větu z mý řeči do svý.Povede se.,,Dá se říct, že je."odvětí.,,A co se mu stalo?"zeptám se čile.,,Nejsi nějak moc zvědavá?"zasměje se a pokračuje v práci.Jsem, jako každá holka.Ale poznám, že se o tom nechce bavit a ztichnu.
Po dvou hodinách mám konečně úspěšně počmáraný celý tělo.Docela cool kérka, škoda že nevydrží.I po zemi kolem mě je kruh čmáranic a všechno to halí tma.,,Teď přejdeme k věci.Připrav se, musíš držet a nesmíš uhnout."řekne a přiloží mi dlaň na rameno.,,Bude to bolet?"zeptám se.,,Jo a hodně."řekne s klidem.,,Tak to prrr!"vykřiknu a vyskočím.Znovu zbledne a začne si pomalu rvát vlasy.,,Za co?!"křikne a buší do sloupu.Uvědomím si, co jsem opět provedla a nervózně se usměju.,,Jejda, sorač..."pípnu stále s úsměvem a nahodím nevinnej výraz.,,Sedni!"zasyčí jak na psa.Jelikož vcelku zbrunátněl a jde z něj respekt, poslechnu ho a usadím se zpět na místo.Znovu mě pošoupne tak, jak mám sedět.,,Jestli se ještě hneš, tak už téhle techniky nebude třeba.Roztrhnu tě jako hada!"zasyčí pomalu strašlivěji než Oro-oro.Zajímavý, vypadal na nevytočitelnýho kliďase, to se mi zas něco zadařilo.,,Neřekl jsi že to bude bolestivý."oženu se.,,A co jsi čekala?Teď se vážně nepohni, nebo jestli to budu muset dělat znovu, to teprve poznáš bolest."pohrozí a znovu přiloží svoji ruku na moje rameno.,,Počkat!"zarazím ho znovu.,,Co ještě?"podiví se.,,Nejde to nějak...bezbolestně?"zeptám se.,,To se tolik bojíš bolesti?"ušklíbne se.,,Ani ne bolesti jako jejím následkům."řeknu.,,Toho se bát nemusíš.Začínám."oznámí a já zavřu oči.Znovu cosi udělá rukama a vrátí ruku zase zpátky.,,Fuuja Houjin!"křikne a mě projede tělem krutě ostrá bolest.Ale co, kdyby jen projela, ale drží se.Znovu cítím v žilách jehly, tentokrát ve všech.Jako by byly moc těsné na to, co v nich proudí.Symboly na podlaze se začaly vlnit jako hadi a posunovat se ke mě.I ty na mém těle, jely nahoru k tomu znamení.Uvědomím si, že křičím, ale vůbec se si nedivím.Nikdy mě ještě nic tak odporně nebolelo.Konečně, po hodně dlouhých deseti vteřinách ruku oddělá a bolest se zmírní.Hned se chytím za rameno, jako by mi to snad mělo pomoct a prudce oddychuju.,,Co to bylo?"vyrazím trochu namáhavě, ale on neodpoví.,,Zámek je tak silný, jak tvá vůle.Dokud se budeš snažit, pomůže ti s kontrolou pečeti a budeš ji moci lépe ovládat.Ale pamatuj, jakmile se vzdáš, pečeť se znovu otevře."řekne jen.Poslouchám ho jen na půl, klíží se mi oči.Je to všechno jako ve snu.Náhle mě píchne v hlavě a já padám....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama