close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 10

11. května 2009 v 18:44 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl
Vosa



Když Sentarou vyšel ven, nesl cosi zabalený v prostěradle.,,Fuj..."poznamenal.,,Šli jsme sem pro mrtvolu a tobě nedošlo, že to bude fuj?"zavrčím a pokusím se vstát.,,Můžeš chodit?"zeptal se.,,No to nevím."odtuším.Rány na stehnech bolí a kdykoliv přenesu váhu na nějakou nohu, ozve se ostrá a pulsující bolest.,,Půjde to, jen mi dej chvíli."hlesnu a snažím se zvykat si na bolest.,,Kde je ta holka?"zajímalo ho.,,Poslala jsem ji do lesů.Bylo by škoda ji zabít, jednou bude určite slavná a báječná kunoichi.Když si vezmeš, že reinkarnovaní jsou ještě asi měsíc po oživení výrazně oslabení, tak byla úžasná."pokusím se o úsměv.,,Nedovedu si představit jaká by byla, kdyby měla veškerou svou sílu.Málem jsme ji nezvládli."namítl.Kývnu.,,Země Vodních vírů má asi spoustu silných shinobi.Snad se silou vyrovná i Listové."řekla jsem a konečně se pustila zdi.,,Půjdeme.",,Jdu napřed."prohlásil a vydal se i s tělem zpátky chodbou domu.Když jsme procházeli verandou kolem dvora, ozval se v domě před námi křik.,,Jsou tam.Tudy."rozhodl Sentarou a přeskočil zábradlí do dvora.Bože, za co? Ale klídek Yumi, koneckonců, máš jenom poraněný obě stehna a když na to budeš moc šlapat, zdeformuje se ti svalstvo a pak budeš mít doživotně degenerovaný nohy.Nebo tu umřeš a jak by řekla Adara, ohryžou tě kočky a pak se zapustíš do země.Mimochodem, mohlo by tu něco vyrůst, třeba nějakej ten žampion.Takovej žampion, když se osmaží....,,Je ti dobře?"dorážel Sentarou.,,Bezvadně."odtuším a konečně se přeškrábu přes zábradlí.,,Takhle to nepůjde, nemůžu utíkat."prohodím.,,Jo, to vidím.Takže co navrhuje naše blonďatá hlavinka?"brouknul, vzhledem k situaci nápadně pobaveně.,,Hlavinka navrhuje, že bude muset utíkat.Kdyby něco, tak do mě kopni."odpovím a pokusím se rozběhnout co nejrychleji to jde.

Když se Sentarovou pomocí přelezu zeď tak rozhodnu, že to takhle nepůjde.,,Mám nápad: zůstaň tu.Odnesu to tělo do bezpečí, vrátím se pro tebe a pomůžu ti."navrhl.Jinak to asi nepůjde.,,Fajn, ale pospěš si."kývnu a schovám se za výstupek ve zdi.Slyším, jak se odrazil od země a zanedlouho jsem sama.Za zdí je slyšet zmatený křik a povely, jak prohledávají dům.Jasně, mám trochu strach, ale dokud mě nenajdou, je to v suchu.Doufám, že Sentarou přijde co nejdřív.Ve dne je tu teplo, jako jinde, ale v noci se začíná chlad a vítr stahovat z vody na pevninu, začíná se objevovat přízemní mlha a ta je hodně mrazivá.Záhy zjistím, že v rohu, kam jsem se usadila zůstat nemůžu.Nahoře, necelej metr nademnou si v průsvitné pavučině hoví obrovská osminohá bestie a já........už jsem se někdy zmínila o tom, že mám těžkou arachnofobii? Ne? Tak teď se zmiňuju.Přeplazila jsem se teda o kousek dál, sbalila se do klubíčka a znovu trpělivě čekala.Uběhla minuta.....dvě.....pět minut a moje nepříliš veliká trpělivost byla v tahu.Vím, že on za to nemůže, ale byla jsem z celé věci pěkně mrzutá.Aspoň že máme to tělo.Začala jsem si ošetřovat rány na nohou co nejlíp to šlo.Zacelovala jsem je a spojovala svalstvo a když se objevil Sentarou, byly rány mnohem menší a bolest byla přijatelnější.,,Jak se cítíš?"zeptal se tiše a pomohl mi na nohy.,,Už mnohem líp, ale je mi kosa."odvětím.Když jsem vstala, chlad mě ovanul mnohem intenzivněji než předtím a mě se rozklepaly rty.,,Vidím."hlesnul a sundal si mikinu, kterou přese mě přehodil.,,Promiň, že mi to trvalo tak dlouho.",,V pohodě."špitnu a zabalím se do toho kusu oblečení, který bych z fleku mohla nosit coby kabát.Hlasy za zdí už ustávaly, ale každou chvíli tudy někdo přeběhnul.Sentarou mě podepřel a co nejrychleji mě vedl na místo, kde nechal tělo.

Museli jsme se několikrát skrývat, aby nás nikdo neviděl, ale nakonec jsme se šťastně dostali z ostrova.Cesta přes most byla dlouhá, ale aspoň že stráže Sentarou zlikvidoval už před tím.Dole byla tma, jen občas se hladina zaleskla měsíčním světlem - to když se v mracích udělala díra.Bylo to, jako bychom běželi nad nicotou, ale vír se projevoval svým obvyklým, bouřlivým šumem.Teď, za tiché noci jsem si ten hluk uvědomovala intenzivněji, než za dne.Na mostě byla větší zima a foukal tu ledový vítr, takže jsem si Sentarovu bundu přitáhla víc ke krku.Bylo mi ho líto, on byl jen v nátělníku, ale když jsem mu nabízela oblečení zpátky, tak ho nechtěl.Konečně byl ten chladný most za námi a my vběhli do lesa, v němž se plazila mlha, jdoucí od vody.Ještě naposledy jsem se ohlédla na betonové pilíře, které čněly z měsícem ozářené mlhy.Pak se mraky zase zatáhly a kolem byla hustá tma.,,Nic nevidím."špitla jsem.,,Tudy."odpověděl a pevně mě kamsi vedl.,,Pozor, tady zvedni nohu leží tu strom."upozorňoval mě.,,Jak to víš?",,Vidím ho."řekl.,,Ty v téhle tmě vidíš?"nechápu.,,Jistě.Pojď."bylo vidět, že to nechce rozebírat, takže jsem se už dál neptala a nechala se vést.Občas mě upozornil na nějakou překážku, jinak jsme nemluvili.Když jsme dorazili na místo, byla jsem už v polospánku, takže jsem se zabalila do spacáku - věci jsme tu měli schované už když jsme odcházeli, vzali jsme jen to nejnutnější, aby nám batohy a spacáky nepřekážely - a v pár minutách jsem spala.

Zase se mi zdálo o něm.Udělal ze mě okřídlenou příšeru a já pro něj zabíjela.Stávala jsem se stejnou, jako byl on a nejhorší bylo, že mi to v tom snu ani moc nevadilo.Probudila jsem se, jako obvykle, vlastním křikem a v té černočerné tmě bylo o to těžší se zorientovat.Hned u mě ale byl Sentarou a jako obvykle mě uklidňoval.Ještě několikrát jsem se za noc probudila, ale většinou jen zimou.

*****************************************************

Když jsem ráno vstala, okamžitě mnou znovu projela zima.Byl zamračený den, foukal vítr a zdálo se, že každou chvíli začne pršet.,,Sentarou?"zabručela jsem a pořádně si promnula oči.,,Ano?"ozvalo se kdesi za mnou.,,Jeden z nás by se měl převlíknout a zajít pro nějaký jídlo."hlesla jsem a konečně se posadila.Došlo mu, na co narážím.,,Zajdu tam."nabídl se.,,Pán bůh ti to oplatí na dětech.Já tu zatím v klidu chcípnu.Pak možná vstanu, udělám ze sebe člověka a připravím nám snídani.",,Co mám koupit?",,To je jedno.Ale asi nějaký pečivo.Taky ovoce už došlo a možná nějaký maso.Prostě zásoby, nevím, kdy se znovu dostaneme do města.Peníze jsou v mým batohu v boční kapse."řeknu.,,Vím."odtuší.Pak slyším, jako že se hrabe ve věcech a zanedlouho odešel.Bylo to utrpení, nechtělo se mi z toho vyhřátýho spacáku ven do zimy, ale nakonec mě k tomu přinutil párek králíků, kteří nám směle oďobávali bágly.

Když jsem ty drzý ušáky zahnala, tak jsem se šla vykoupat k nedaleké řece.Byla mělká, ale když jsem zašla o kousek dál, tak tam byla široká, teplá tůň.Ponořila jsem se a řádně ze sebe smyla veškerou špínu.Obhlídla jsem si rány a usoudila, že už je to ok.Už ani moc nebolely a tak budu moct pokračovat v cestě.Radši jsem si je obvázala, pak se usušila a oblíkla.Nakonec jsem si rozčesala mokrý vlasy a prohrábla je rukou, aby nebyly splihlý až uschnou.Vrátila jsem se do ,tábořiště', Sentarou už byl zpátky.,,Viděl tě někdo?"zeptám se.,,Ne.Poplach je tam pořád, ale nevím o tom, že by mě někdo podezíral."odtušil.,,Dobře.Nepotřebujeme mít za patama.........cítíš to?"zeptala jsem se rychle.Přikývnul a rozhlédnul se.Byla to cizí chakra, silná a chladná.Určitě to byla vodní podstata, a to neuvěřitelně výrazná.Majitel se asi jiným elementům nevěnuje.Nikoho jsem neviděla, ale byl blízko.

Z pravé strany vyletěl lesní jestřáb a hlasitě zakřičel.,,Tam!"ukázal Sentarou a hodil tím směrem dva kunaie.Zpoza stromu vyskočila osoba s obrovským mečem, který nastavila proti nožům.Ty s jiskrami odlétly a dopadly na zem.Dotyčný meč zvednul a opřel ho špičkou o zem vedle sebe.Byla to holka - měla kratší, černé vlasy a zářivé, hnědooranžové oči.Byla o něco vyšší než já a hodně hubená.Její meč byl o dobrýho půl metru vyšší, než ona.Na levé půlce obličeje, ramene a stehna měla namalované jakési černé pruhy a byla celá oblečená do oranžové, bílé a černé.,,Kdo jsi?"zeptám se, ruku v pohotovosti položenou na jílci katany.Tajemně se usmála a nahodila machrovskej postoj.,,Já jsem Anita, jedna ze Sedmi legendárních šermířů, přezdívaná též Odvážná tygřice ze Skryté Mlžné!"vykřikla a udělala podobné poťouchlé gesto, jaké dělával Jiraiya.,,Vypadáš spíš jako vosa."namítnu otráveně.Zamračila se a zatla pěst.,,Vosa? Víš vůbec s kým mluvíš? Já jsem legenda!"štkala.,,Dutá legenda."ozvalo se odkudsi za ní.Protočila oči a ohlídla se do lesa.,,Tebe se nikdo neptal, tak seď a mlč!"okřikla neznámého a znovu se ohlídla na mě.Co je zase tohle zač?Znovu nahodila mafiánský výraz a nahnula meč, takže se jeho ostří asi mělo zalesknout, ale nezalesklo, protože bylo zamračeno.,,Jsem tu, Aoi tenshi.Tohle je konec tvé nekalé kariéry!"prohlásila.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama