
Pár vzpomínek
Trvalo mi zhruba týden, než jsem si dala do pořádku nohu a zlámanou ruku, i když jsem spěchala a vcelku to odflákla.Ztratila jsem tím docela dost času, proto už jsem se nehodlala moc zdržovat.Jednoho dne jsem vytáhla z pouzdra na shurikeny přívěsek se symbolem Jashin a podala ho Ryukovi.Poslala jsem ho do kláštera vyznavačů víry Jashin, kde měl být zasvěcenej mezi ně.To mu pak mělo umožňit bojovat stylem, který používal Hidan.A díky Zetsuově DNA má možnost bezvadně ovládat zemský element, plus jeho bývalý techniky.V předchozím životě byl schopný skvěle manipulovat se železem, což mu zůstalo.Hned, jak se naučí techniky Jashiňáků se měl vrátit.Vose jsem pak zadala jinej úkol.Ukázala jsem jí fotku, která byla to jediný, co mi po něm zbylo.,,Najdeš tohohle kluka.I kdyby ti nadával do nevím čeho, jakože to on bude, tak ho nepouštěj.Pravděpodobně se bude pořádně vztekat, vyřve na tebe půlku svýho bohatýho slovníku a nakonec ti bude lichotit, ale nenech ho utýct.Chci ho tady, když s ním budeš muset bojovat, klidně to udělej.Ho zabít nemůžeš, pokud budeš používat jen svoji vodní chakru.I kdyby ses snažila, tak on neumře.To je ale jedno, prostě ho přiveď.Prosím."usmála jsem se.,,Nemůžu zabít? Co je to za kluka?"zeptala se a pořádně se podívala na fotku.,,To ti řeknu až tu bude.Tak jdi."odvětím.,,Oukej.Zkusím být co nejrychleji zpátky."kývla a rozběhla se.Hned ale zakopla o vyčnívající kořen a hodila masku.Plácla jsem se do čela.,,To bylo schválně...pojď, Tokage."škytla, rudá až za ušima a zmizela v lesním porostu.
,,A co my?"zeptal se mě Sentarou, když se i Ryuk tiše vpil do země a my zůstali sami.,,My máme problém."odtuším.Nechápavě se na mě podíval.,,Problém?",,Jo.Jdeme do Země Trávy."hlesnu.,,No a?"nic mu nedochází.Rozložila jsem mapu a ukázala prstem na místo za hranicemi Zvuku, na neutrálním území.,,My jsme tady."oznámila jsem mu a pak ukázala na Zemi Trávy.,,A potřebujeme se dostat sem.Teď si prohlídni tu cestu."vyzvu ho.Zadívá se na plátno a pokývá hlavou.,,Země Vodopádu."hlesne.,,Nebo Země Ohně."dodám.,,Jedno lepší než druhý.V téhle oblasti je nejvíc Listových shinobi.Víš co to znamená?"špitnu.,,Kdokoliv tě může poznat."doplnil.,,Přesně.Asi bych zvolila znovu Henge no Dobutsu, každopádně musíme něco vymyslet.Ještě je brzo na to, aby se Listoví dozvěděli o mojí přítomnosti."prohlásím a znovu mapku sroluju.,,Dobutsu ti vezme hodně chakry."namítl.Pokrčila jsem rameny.,,Vím.Ale co nám zbývá."
****************************************************************
Cesta k hranicím Vodopádové proběhla docela rychle a bez problémů, takže jsme se už večer mohli pokochat pohledem na hraniční kámen u cesty, který označoval konec neutrálního území mezi Zvučnou a Vodopádovou.Sedli jsme si u cesty.,,Takžééééé..."znovu jsem se vytasila s mapkou.,,We are here, and we now must go this way and...."začala jsem po anglicku a jenom čekala, kdy vyletí.Stalo se to velmi záhy.,,Co? Nemůžeš mluvit normálně?"vyjekl.Rozesmálo mě to.,,Jasně, promiň.Takže teď musíme tudy, ale potom nás to stejně odkloní do Země Ohně.",,A proč to neobejít Zemí Země?"navrhl.,,Je to tam samá skála.A navíc, tamější shinobi jsou....divní."vysvětlím.,,Jako bys ty byla normální."rejpl si s úšklebkem.To bylo hnusný, ale pravdivý.,,Chceš kick?"zeptám se a dám mu symbolický pohlavek.,,Přece nejsem tak malá, abych tě nemohla bít, neřáde."zasměju se.,,Kdybych stál, tak na mě nedosáhneš!"brouknul.Ano, nebylo v tom nic zvláštního, ale jak si myslíte, že to pochopila rozpustilá adolescentka s nedostatkem fyzického kontaktu opačného pohlaví? No samozřejmě, že jsem se svalila v křečích a málem se udusila smíchy.Došlo mu to a zrudnul.,,Ty taky všechno hned překroutíš."hlesnul dotčeně.,,Prej kdybych.....kdybych....já nemůžu!"koktala jsem a válela se v klubíčku po trávě.Konečně jsem se utišila a znovu si sedla hezky rovně, jak se na dceru Hokage sluší a patří.,,Doufám, že jsi se bavila."utrousil.,,Promiň, já jsem to tak nemyslela."dloubnu do něj.,,Ale když ty ses u toho ještě tak tvářil..."dodám a znovu musím zadržovat smích.Ušklíbne se.,,Aspoň že se konečně pořádně směješ.To tu dlouho nebylo."prohlásil a vstal.Zarazím se.,,Jak to myslíš? Já se směju pořád."odvětím.,,Smála ses."opravil mě.,,Ale vzpomeň jsi, kdy jsi s tím přestala? Myslím s opravdovým smíchem, ne s nějakým falešným nebo vynuceným.To se poštěstí jenom občas.",,To ne, já jsem pořád stejná."taky vyskočím a bojovně se na něj podívám.Pokrčí rameny a založí ruce.,,To se zdá tobě.Ale změnila ses.Když jsme se poprvé potkali, byla jsi úplně jiná.",,Dospěla jsem."hájím se.,,Když tomu tak chceš říkat."odtušil.Chce mě naštvat? Přesto jsem z jeho slov cítila nějakou nepříjemnou pravdu.,,Lidi se mění.A teď jdeme, zase se zdržujeme."ukončím to.Kývnul a chtěl se rozběhnout, ale ještě se zarazil a kouknul na mě.,,Je škoda že někdo, komu úsměv tak moc sluší ho nepoužívá."prohlásil.Pak nečekal na moji odpověď a vyhoupnul se do větví stromů.
Po chvíli jsem seskočila na zem.Sentarou byl v mžiku u mě.,,Děje se něco?"zeptal se.Bolela mě noha, docela dost - zatracenej Kabuťák! ,,Poběžíme chvilku po zemi."odvětím a rozběhnu se, abych mu tak zamezila se hloupě ptát.Jenomže za tu dobu už ho znám, vím, že mu v kladení otázek nějakej běh rozhodně nezabrání.,,Proč?"rejpal.,,Je to bezpečnější."odvětím.,,Ale pomalejší.A ty ve své bláznivé touze být všude co nejrychleji jsi podezřelá, když dobrovolně zvolíš pomalejší tempo."filozofoval.Nevěnovala jsem mu pozornost, protože mě začalo píchat v noze.Jenom slabě, ale dostala jsem strach, že pokud se nezastavíme a já to znovu nedám do pořádku, tak to bude hodně nepříjemný.Možná ze mě opravdu bude hnojivo, když si nedám říct.Jako že se znám, tudíž vím, že já nikdy nezmoudřím.Náhodou, být jelito je super, ale ne když vám to ostatní pořád připomínají.Sentarou se nadechl, ale já ho přerušila.,,Jsem naprosto v pořádku." Chvíli bylo ticho. ,,Jsi děsivá, když tohle děláš."hlesl.,,Dělám co?",,Dokončuješ moje věty.",,Ty jsi tu větu ještě nezačal."namítnu.,,To je ještě horší."nedá se.,,Horší než co?"provokuju.Podíval se na mě.,,Už zase? To tě to nepřešlo?"vzdychl s úsměvem.,,Yumor mě nikdy nepřejde."ušklíbnu se a přeskočím spadený strom.Když doskočím, tak se bolest ve svalu ozve ostřeji než před chvílí, ale pořád nic neříkám.
Původně jsem chtěla běžet celou noc, protože na území vesnice, která má tak pevnou alianci s Listovou by nebylo radno se zastavovat, ale noha mi to nedovolila.Začínala jsem na ni opatrněji našlapovat a tudíž i trochu kulhat a Sentarou by do mě zase rejpal, takže jsem kolem půlnoci zastavila a rozhodla, že přespíme v lese.Milý zelenooký rozhledna na mě vyvalil oči a zatvářil se přehnaně udiveně.,,No ne....mladá paní dobrovolně dává přestávku?"vydechl.,,Hodláš mě štvát?"zavčela jsem.Obvykle když jsem jedovatá, tak mluvím tónem, který i přes to napovídá, že to neberu vážně.Teď jsem na ten tón ale zapomněla a řekla to fakt ledově, jelikož mě ta noha dost otravovala.A jako obvykle on byl hned vě střehu.,,Děje se něco?"dorážel.,,Ne, prostě chci spát.Je to tak těžký pochopit?"vyjekla jsem podrážděně.,,Ne.Promiň, že se starám."usmál se kysele, shodil batoh a rozdělal si spacák.Přišlo mi to líto.,,Promiň, nechtěla jsem být taková.Jsem jenom...unavená."hlesla jsem.Mrknul na mě.,,Jenom v tom to není.Vždyť tě znám víc, než kdo jiný.Ale nebudu se v tom přebírat, jsi dost stará na to, aby jsi za sebe uměla rozhodovat, nebo ne?"prohodil.,,Asi jo........kdo zase balil ten spacák?"zamručím a snažím se zmíněnou věc vydolovat z obalu.,,Já.Proč?"nechápal.,,Zase jsi utáhnul tu šňůrku, nemám sílu abych ji povolila.Příště si ho budu balit já, protože pak s ním moc dlouho zápasím."ušklíbla jsem se a dál zápasila se zákeřným provázkem.Sentarou mě pobaveně pozoroval.,,Nejde to."postěžovala jsem si nakonec a praštila s ním o zem.,,Ukaž."řekl a natáhl se pro něj.Jednou škubnul a šňůrka byla volná, takže jako obvykle jsem za vola.,,Díky."hlesla jsem.Umínila jsem si, že si budu spacák balit sama, ale už teď vím, že to nehrozí.Se svou neschopností úhledně ho složit a nacpat do obalu tohle vážně dělat nemůžu.Kakashi to taky vždycky dělával za mě.Kakashi....zase na něj musím myslet.Snažím se to nedělat, ale nejde to.
Byl o hodně menší než Sentarou, ale na síle mu to neubralo.A člověk se s ním cítil v bezpečí.A taky nádherně voněl.A ten jeho úsměv...byl jinej než Sentarův, takovej zvláštní.A jen tak mimochodem, můžu se sama sebe zeptat, proč ty dva srovnávám? Sentara mám ráda, ale Kakashimu by se nikdy rovnat nemohl.Kakashi byl prostě unikát....můj první vážnější vztah...a nikdy na něj nezapomenu.Nenávidím Peina za to, co provedl.Ničí lidi a vůbec ho nezajímá jejich povaha nebo fakt, že mají rodinu či přátele.Až ho potkám, tak udělám vše pro to, abych ho.....,,Nevím, co se zase děje, ale myslím, že ten spacák za to nemůže."ozval se Sentarou a přerušil tak mé myšlenky dark avengera.Jak jsem se rozvášnila, tak jsem totiž začala čile kroutit spacák a ten už teď neměl daleko k roztržení.,,Zamyslela jsem se."odvětím a konečně si ustelu.,,Myslím že vím, o čem jsi přemýšlela.Neboj, my ho najdeme."prohlásil.Zahrabala jsem se do ,peřin' a koukla na něj.,,Nejde o to najít ho, jako přežít alespoň pár minut, až ho vyzvu na souboj."usměju se ironicky.On se taky usměje.,,Ty to zvládneš.Podívej, jak ses za rok vypracovala...",,Z totálního loosera."doplním ho.,,Ty jsi nejvýš tak pako.Tys nikdy nebyla looser."ušklíbnul se.,,Nejsem sám, kdo ti to říkal, oni ti to taky říkali.Dokonce i on, a ty tomu pořád nevěříš."pokračoval.,,Sentarou......prosím, nemluv o něm.Teď ne.Jdu spát a až se ráno probudím, tak budu zase myslet na to, že mě možná Pein nerozmačká jako malinu.Dobrou noc."hlesla jsem a otočila se na bok.
Už jsem usínala, ale stejně jsem to slyšela.Nejspíš myslel, že už spím....neměla jsem k tomu daleko.Zdálo se mi, jako by řekl:,,Nenechám nikoho, aby ti ublížil.Znovu už ne."
V tom polovědomí mě těch pár slov neobyčejně zahřálo a já jsem se poprvé za dobu, co jsem opustila Konohu cítila opravdu v bezpečí.........






















SAKRA JAK MÁM TOHLE PŘESTAT ČÍST A JÍT SPÁT??!!! :D