
Staré přátelství
Stála jsem tam úplně sama.Všichni, kdo mě předtím měli rádi mě teď odvrhli.Nezbyl nikdo, kdo by o mě stál, potřeboval mě nebo mu na mě záleželo - všichni mě odsoudili.Jenom Orochimaru ne.Nepotřeboval mě jako dceru, nebo snad ze soucitu....viděl ve mě zbraň.A protože byl jediný, kdo o mě stál, vzdala jsem se mu.Na jeho povel jsem ničila vesnice a brala životy nevinným lidem a neskutečně jsem se v tom vyžívala.A pak tu byl taky Kabuto, který ze mě chtěl dostat návod na lékařské jutsu.Znovu jsem viděla, jak zvedá ruku se železnou holí......
,,Yumi, tak už se prober!"vytrhl mě ze sna známý hlas a někdo mě držel kolem ramen.Rozbolela mě hlava, ale vidina snu zmizela a to mě uklidnilo.Místo toho jsem uviděla Sentara.Noha mi pulsovala nepříjemnou bolestí a pálila.,,Jsi v pořádku? Nemohl jsem tě probrat."vydechl a sáhnul mi na čelo.,,Máš teplotu."řekl.Poznala jsem že má pravdu a hned mi hlavou blesklo, že to má souvislost s tou nohou.Dostala jsem vztek - jestli mi to přinese zase další zdržení, tak se neznám! Zkusmo jsem nohou pohnula, ale byla ztuhlá a řekla bych, že i nateklá.Jenomže co by Sentarovi uniklo, že jo.Podezíravě se podíval na můj spacák a než jsem mu v tom stihla zabránit tak ho rozepnul a položil mi ruku na lýtko.Pak se na mě vyčítavě podíval a já jsem se v tu chvíli cítila jako malý děcko, který zatajilo mámě, že ho bolí v krku.,,Nic to není..."pípla jsem.,,Nic to není? Je úplně horká."řekl vyčítavě.,,A nateklá.",,To do rána zmizí, v noci je vždycky všechno horší."namítnu.Zkoumavě se na mě podíval.,,A to mi říká medik?"zabručel.Najednou mi bylo do breku, kousla jsem se do rtu abych to zadržela.,,Když já...."zarazila jsem se.Nechápavě se na mě podíval a asi to bylo vidět, protože se zeptal:,,Ty brečíš?",,Ne."přispíšila jsem si rychle a pokoušela se zbavit slz, který mi začínaly plnit oči.,,Vždyť to vidím."trval na svým.Dostala jsem chuť to ze sebe všechno vysypat, ale zase jsem něchtěla nějak zvlášť emařit.,,Je mi totiž zima.A chci spát.Ty bys měl taky, zítra vyrážíme brzo ráno.Promiň, že jsem tě vzbudila."řeknu nakonec, vzdorovitě se zachumlám do spacáku a znovu si lehnu.,,Jak myslíš."hlesl.,,Stejně jsem nespal."
Nemohla jsem ale spát, protože se mi hlavou rojily spousty myšlenek. Pořádně jsem se zamyslela nad tím, co dělám a taky sama nad sebou.Hraju si na něco většího než jsem a nebýt Sentara, tak se nedoškrábu ani do Země Zvuku, natož někam dál.K čemu je mi pověst, když je falešná? Je na mě odměna a každej si říká, jak jsem já a moje genjutsu strašná, ale spíš jsem lama.Dokázal to už souboj s Kabutem, kterej jsem totálně projela.Jediný, co dovedu je držet jazyk za zuby a nebo s ním naopak dobře sekat.To ale nestačí.Jestli chci porazit Peina, tak mi nestačí jenom umět mluvit.Musím především mít nějaký schopnosti, který mi teď chybí.Dál jsem to moc nepromýšlela, vyhrabala jsem se ze spacáku a tiše, aby mě Sentarou neviděl jsem se vyplížila pryč.Nezapomněla jsem místo sebe nechat v tábořišti klon, kdyby něco.Celou noc jsem se potom zabývala tréninkem na ovládání chakry.
Ráno mě už noha nebolela a já se i přes to, že jsem vůbec nespala cítila naprosto svěží a plná energie.,,To bude zase den."povzdychl Sentarou, když jsem zakopla o vlastní batoh a hodila mu k nohám ukázkový salto.,,Náhodou! Hnáta je v poho a já se cítím jako šestnáctka!"výsknu a nahodím si na záda svoje věci.,,Tobě ale je šestnáct."namítl.,,Nestírej mě.Dneska bude bezva den, jelikož se budeme plížit okolo vesnice, která má alianci s Listovou.No co lepšího může být?"zasměju se.,,Maniaku.Všimnou si nás."zabručel, očividně pobavený mojí dnešní rozjíveností.Na Vodopádovou mám tolik vzpomínek.Třeba na tu misi, kdy jsem......,,No jasně!"vykřikla jsem, takže se i můj doprovodný obřík vyděsil a málem ho kleplo.,,Co šílíš?"vydechl, když se vzpamatoval.,,Že mě to nenapadlo! Sentarou, jdeme do vesnice!"rozhodla jsem a vydala se přímo k Vodopádové.,,Ty máš asi ještě horečku, že? Do vesnice? Ty asi chceš, aby tě objevili."nechápal.,,Objeví nás.Ale Listová se nic nedozví.Pojď."pobídnu ho a jeho dalšíma otázkama už se nezabývám.A že jich je.
Když dorazíme až k vodopádu, který brání bezpečnému vstupu do vesnice tak směle skočím do jezírka.Následuje mě, ale neuniklo mi, že horečně přemýšlí nad tím, proč jdeme rovnou do pasti.Když jsme se vynořili a prošli jsme bezpečnostní obranou, tak nás hlídka pustila jeskyní dál a pak se před námi otevřel obrovský podzemní prostor.Vypadalo to tu přesně tak, jako před rokem.Strop byl ozářený světle modrým světlem, které se odráželo od vodní hladiny a uprostřed vesnice se zvedal tan nádherný, úžasně starý strom.Bylo tu trochu chladno, ale vůbec to nebylo nepříjemné.Pokynula jsem Sentarovi a přešli jsme po vodní hladině až na pevnou zem.Nerostlo tu moc rostlin, ale i tak byla tahle vesnice jedna z nejkrásnějších, kterou jsem kdy viděla.Věděla jsem, že jsme předtím šli pod tím velkým stromem, takže jsem zamířila k němu.Doufala jsem, že si zbytek cesty vybavím, až ji uvidím.
Došli jsme až pod strom a on mě znovu ovanul svojí tajemnou atmosférou.Nevím, jak je to možné, ale měla jsem k němu určitý vztah a teď mě u srdce tak hezky bolelo, když jsem se dotkla jeho kůry.Vzpomněla jsem si, jaké to bylo, když jsem na něj sahala posledně.Byla jsem ještě slabší než teď, a především hodně nezkušená.Byla tu taky Sakura a Naruto, který se mi smál, když jsem po větvích šplhala výš a výš.A samozřejmě, byl tu i Kakashi.Právě v téhle vesnici, po misi plněné tady jsem si uvědomila, jak ho miluju..........
,,Jsi v pořádku?"zeptal se Sentarou.Asi si nešlo nevšimnout mého výrazu, ale Sentarou nevěděl, jaký vzpomínky to ve mě vyvolává.Jak by mohl, tenkrát jsem ještě žila svůj první život a on tu nebyl.Zato tu byl Kakashi.Ale na to přece nesmím myslet, jenom bych si zase kazila náladu.Odtrhla jsem se od kmene a usmála se na Sentara, který očividně nechápal.,,Nic mi není, jenom jsem se zamyslela.Už si vzpomínám, dál musíme tudy."ukázala jsem na jednu z uliček.
,,Je to vážně ona?"slyšela jsem už z chodbičky vzrušený hlásek.Pak se v přijímací místnosti objevila menší holka se sytě rudými vlasy.Vypadala o hodně starší a chytřejší od našeho posledního setkání.Zahrabala jsem v paměti a usoudila, že jí bude přibližně devět let.,,Yumi!"výskla, rozběhla se ke mě a zuřivě mě objala.,,Ahoj Matsuri! No já koukám, tys fakt vyrostla!"usměju se.Nahodila drsňáckej výraz, dala ruce v bok a změřila si mě.,,Fakt jo?"ušklíbla se vesele.,,Si piš kočko."odvětím se smíchem.,,Ty ale vůbec.Rosteš do země."zachechtala se.Teď se rozesmál i Sentarou.,,Co je tu k smíchu.Ty mlč a ty nebuď drzá."klidnila jsem je oba a pocuchala Matsuri účes.Asi vám ji nemusím připomínat, že jo? Doufám, že si ji všichni pamatujete, a kdo ne, tak znovu koukněte do mýho minulýho deníčku ;-).,,Změnila ses.Je tohle vůbec to uplakaný mimi, který jsem poznala?"rejpnu si.,,Já už nejsem mimi."chlubila se.Pak se její jasně zelené oči přemístily na Sentara a ona si ho podezíravě přeměřila.,,Tohle je můj kamarád Sentarou."přispíším si.,,A kde jsou ti kamarádi, se kterýma jsi tu byla tenkrát?"zeptala se.Hrdlo se mi sevřelo - nemysli na to!
,,Právě o tom s tebou potřebuju mluvit, Matsuri.Smím požádat princeznu z Vodopádu o slyšení?"ušklíbla jsem se.Zatvářila se co nejvznešeněji to šlo.,,No já nevím.Možná kdybych posunula čaj s feudální princeznou a pak večeři se všemi Kage, tak bych možná měla čas na tak bezvýznamnou osobu, jako je princezna z Listí."prohlásila.Pak se ale rozesmála a pokynula drobnou rukou.,,Zase kecám.No jasně, že můžeš, dokonce musíš! Dlouho jsme se neviděly."zašvitořila, popadla mě za rukáv a táhla ke svému pokoji.Hodně se změnila!
Když jsem jí všechno vysvětlila, zvážněla.,,To není jenom tak.V podstatě po mě chceš, abych zapřela vládkyni nejmocnější Země, že jsi kdy procházela tímhle územím?"ujasňovala si to.Kývla jsem.,,Opravdu moc by mi to pomohlo.",,Vydám příkaz, aby vás všichni nechali projít."rozhodla po chvilce přemýšlení.Usmála jsem se.,,Moc ti děkuju, hodně jsi mi tím pomohla."hlesnu.Je dobrý mít za kamarádku budoucí velitelku vesnice, no ne? ,,Fakt jsi dospěla, mluvíš jako zkušená Kage."prohlásím.Uchechtla se.,,Do toho mám ještě hódně daleko.Ale ty jsi mi kdysi neocenitelně pomohla a já ti to nezapomenu.Tohle je maličkost."
Naklonila jsem se k Sentarovi.,,Tohle je úžasný dítě.Adoptujeme to?"udělala jsem očička.,,Cože?"nechápal.,,Nepamatuješ si, jak dopadly rybičky, co jsi měla doma?",,Jak dopadly?"zajímalo Matsuri.,,Ale, to nic..."mávnu rukou, rudá až za ušima.,,Že nic? Málokdo dokáže vyhudbit veškeré známky života v akváriu za čtyři dny."ušklíbnul se.Matsuri se začala smát.,,Ona je prostě originál."prohlásila.
Přespali jsme ve Vodopádové a ráno nás nechali pokračovat dál, jako bychom snad byly jenom stíny.,,Zase se brzo zastav, moc ráda tě uvidím."loučila se s námi Matsuri.,,Já tebe taky.Snad se ještě uvidíme, i když teď není nic jisté.Doba se mění...."odvětila jsem.Její koutky se malinko pozdvihly.,,Doba byla vždycky taková, to co znáš ty byla světlá chvilka.Svět je pořád stejný, protože ani lidi se nemění."řekla.Udivuje mě čím dál víc - je to fakt ona? ,,Když si vzpomenu, co se stalo s Listovou.....je to strašné.Snad najdeš koho hledáš a podaří se ti ho zabít.Pak bude o jednu velikou starost míň."dodala.Neubránila jsem se úsměvu.,,Ty budeš bezvadnej boss, Matsuri.Jenom tak dál."
Pak jsme si jen krátce zamávaly, tak jako kdysi a já se vydala svojí cestou.






















