
Rodinná posila
Tu noc se mi nezdál žádný sen.....jak by taky mohl, vždyť jsem nespala.Celý týden od chvíle, kdy jsem se rozloučila s Matsuri jsem chodila v noci tajně trénovat a nechávala jsem ve svém spacáku jen klon, aby Sentarou nepojal žádný podezření.Na něj si musím dávat majzla, vidí i ve tmě, asi nějaký ty jeho ptačí oči nebo co.Makala jsem především na svém ovládání chakry.Podle všech jsem po Tsunade zdědila precizní kontrolu, ale to je mi na dvě věci, když to neumím používat.A jelikož Mokuton teď omezuju, aby mě náhodou někdo nepoznal, tak zlepšuju alespoň tohle.V prvé řadě jsem se učila narušit pevné těleso, aniž bych do něj praštila.Dělala jsem to tak, že jsem přiložila dlaň na strom a nechala svojí rukou proudit chakru.Tu jsem se pak snažila vystřelit do stromu, aniž bych rukou pohnula nebo použila Mokuton.Bylo to těžší, než jsem si zprvu myslela, ale po tom týdnu vytrvalýho tréninku jsem zaregistrovala pokrok: ozvalo se tiché křupnutí a v kůře pod mými prsty se objevila zhruba centimetr hluboká puklina.Tlumeně jsem zajásala a pyšně jsem koukla na své dílo.Zrak mi u toho padl na stříbrný, ornamentovaný prstýnek, který mi kdysi dala Tsunade.Teď už sice samovolně nepřirůstám, ale stejně ho nikdy nesundávám.Připomíná mi, kam patřím, a že mám místo, kam se vrátit.Obličeje vytesané do hor.....rušné ulice....stánky s občerstvením....hřiště....Sakura, Naruto, Kiba a Hinata.....máma......
*******************************************************************
Další dva dny na to jsme se octli v Zemi Trávy.Není samozřejmě myšleno tráva jako mařka, ale jako spousta otravnýho sena, který vám sahalo až po pás a nutilo tudíž spoustu sympatických broučků k tomu, aby po vás všemožně lezli.Našlapovala jsem jako baletka na lovu a ostražitě hlídala každý metr čtverečný, který jsme ušli.,,Proč chodíš jako pštros?"zeptal se Sentarou a odpinkl si z ramene vzrostlé saranče.,,Pavouci,"vysvětlím.,,Bude tu jeden a se mnou to švihne Sentarou, nekecám.Mám z nich těžkou fóbii.Stačí mi je jenom vidět a dělá se mi mdlo, natož když na mě nějakej skočí.To bych neunesla."přiznám.,,Pavouci nejsou kobylky, neskáčou.Ženský taky šílí kvůli každé hlouposti..."zamručel pobaveně.,,Bojíš se něčeho, co je několikanásobně menší než ty.",,Nejde o to jak je to velký, ale o to jak to vypadá.A já se toho nebojím, já se toho štítím!"rozvedla jsem mu podrobně svůj problém.Začal se smát.,,Prosím, už mi to nevysvětluj."kuckal.Nechápu, co mu přišlo tak směšný.Idiot.V tom jsem ho uviděla, ono to přijít muselo.Necelých dvacet centimetrů předemnou byla přes skoro neznatelnou pěšinku, po které jsme šli pavučina.Nebyla jen tak obyčejná, ale skvěla se na slunci mnoha kapkami rosy a hlavně velkým, chlupatým hnusem jež se houpal přímo uprostřed.Těma svýma tenkýma, naprosto pozvracení hodnýma nožičkama si splítal kokon a houpal tak celou pavučinou.Hlasitě jsem zapištěla a uskočila zpátky tak, že jsem nebohému Sentarovi dupla na nohu.Toho to ovšem nevyvedlo z míry a s profesionálním přístupem mě obešel, aby překážku odstranil.,,Hlavně ať to nevidím!"pískla jsem a zakryla si oči - pohled na utíkajícího či jakkoliv jinak se hýbajícího pavouka mě dokáže dohnat k šílenství.,,Mám ohromně zvrhlou touhu být kretén a dát ti ho před nos."ozval se vtáčník.,,Klidně, ale pak mi vykop slušnej hrob, ne že mě tu necháš jen tak ležet, aby mě ohlodali supi."odvětím.,,Tady supi nejsou.A už můžeš otevřít oči, je pryč."vyzval mě.Podívala jsem se na cestu - kde nic, tu nic.,,Je mi jedno, jestli tu supi jsou nebo ne.Vlastně je mi jedno, co by mě okusovalo."zasměju se a pokynu mu, ať jde první.Aspoň to bude smetat na sebe.
Po necelé hodině se Sentarou zastaví.Bylo to zrovna u jedné opuštěné, polorozpadlé boudy, která se nacházela uprostřed luk.Měla na sobě tolik pavučin, že jsem se tam radši ani nedívala..,,Jsou zpátky."řekl.Poznala jsem to i bez něj - její extrémně silná, chladná vodní chakra se prostě nedala přehlídnout.Čekala jsem, odkud se vynoří a naše milá Vosenka na sebe opravdu nedala dlouho čekat.
Vyskočila zpoza boudy a vítězoslavně práskla o zem osobou, kterou nesla.Potom však i ona zakopla a završila tak své skvělé představení zmizením v trávě.Přinesený dotyčný se pokusil vstát, ale ona byla v mžiku na nohou a ve vteřině ho zaházela tolika výbušnými lístky, že se mohl jen stěží odlepit od stěny boudy.,,Co to zase děláš?!Počkej, až se mi dostaneš pod ruku!"vřískl klouček a vztekle se snažil o útěk.,,Co to má bejt?"nechápu.,,Víš jak je to děcko nebezpečný? Nebýt těch výbušnin, ani sem s ním nedolezu!"postěžovala si Vosa a opřela svůj meč o stěnu chatrče.Zmíněné děcko se zarazilo, přejelo pohledem na mě a vyvalilo svá drobná očka.,,Yu...!",,Mlč!"přerušila jsem ho a strhla z něj výbušný lístky.,,Neoslovuj mě jménem."usmála jsem se.,,Ségra!"zavýskl nakonec a obalil se mi kolem krku tak, že mě málem udusil.,,Kde ses tu vzala?!"hulákal.Jelikož za tu dobu, co jsem ho neviděla zase trochu poporostl, tak mi teď už slušně znemožňoval dýchání.,,Ségra?"vypískla Vosa.,,To je tvůj bratr?",,Můžeš tomu tak říkat."usměju se a vlepím Brodíkovi pusu na tvář.,,Chtěla jsem tě vidět...doufám, že se nezlobíš."ušklíbla jsem se a naznačila směr Vosa.Založil ruce na prsa a zatvářil se uraženě.,,Ta tvoje gorila mi aspoň mohla říct, že jsi ji poslala ty."zabručel.,,Gorila?!"namíchla se Vosa.,,Řekni mi to do očí, prtě!",,Gorilo."bafnul na ni Brody.Rázem si vyměnili mafiánský pohledy.,,To vám těch osm hodin zápasu nestačilo?"ozval se otráveně Tokage.,,Osm hodin?"nechápu.,,No...nějak odmítal jít..."pokrčila rameny Vosa.,,Se mi divíš? Kdo by se nechal chytit zubatou?"prskal Brody.,,Zubatou?!"vyjela zase ona.,,Jo.Se podívej na ty řezáky, máš je jak králík."kritizoval můj drahý bratříček.Radši jsem mu zacpala pusu, mezitím co si Vosa, ovládána novým komplexem ohmatávala zuby.,,Nemám!"řekla nakonec.,,Jasně že nemáš, vůbec ho neposlouchej, říkala jsem, že bude žvanit."klidnila jsem ji a nenápadně jsem Brodyho nakopla.To ho upozornilo, že má mlčet a okamžitě to vykonal.,,Už ji teda nechám, vidím, že na mě nestačí."řekl jen.Podívala jsem se na Brodyho vlasy a spatřila malej culíček.,,Co je toto?"nechápala jsem.Naše lamérská šermířka se ušklíbla:,,Mě se chtělo..." Brody vzápětí zlostně vytřásl gumičku z hlavy.,,Tupko."zavrčel.,,Budeme si rozumět."usmál se podle Tokage, za což si vysloužil Vosin zlobný pohled.
Když jsem na něm pak vyzvídala co dělal a jak se měl, odpovídal různě.Prej jen tak chodil, špízoval, tu a tam pomohl, občas se nechal zabít, sem tam někoho on zabil......,,Tys někoho zabil?"vyvalím bulvy.,,Jasně...prudili."odůvodnil to a tvářil se jako jezule.,,Aoi tenshi a její povedený bratříček."smála se Vosa.Brody jí chtěl něco odpovědět, ale pak se zarazil a kouknul na mě.,,Aoi tenshi?"zopakoval si to.Pak zbledl a vyskočil.,,Neříkej mi, že ty seš ta krvelačná blondýna, která nutí chlápky skákat koulema na zábradlí!"vyjekl.,,To jsem udělala jednou, to s tím zábradlím."namítnu.Chytil se za hlavu.,,V životě by mě nenapadlo, že seš to ty! Víš, že tě hledají? A víš, co se o tobě povídá?"brblal.,,Že mě hledaj to vím, a co se povídá to tak z půlky."odvětím klidně.,,Hodně lidí tvrdí, že jsi vyhnankyně z Akatsuki a chceš prý založit novou organizaci."prohlásil.Musela jsem se začít smát.,,Cože? Na to se dá říct jen: lol!" smála jsem se.Teď se ale zamyslela zase Vosa.,,No jo....odkud ty vlastně jsi, Aoi? Nikdy předtím jsem o tobě neslyšela a teď ses tu jen tak vzala, bez ninja pásky a minulosti."zamyslela se.Naznačila jsem Brodymu, ať mlčí a sama jsem se ujala slova.,,Já v podstatě nepocházím z žádné vesnice a pokud jde o mou minulost....není to minulost skvělé kunoichi.Nikdy jsem nebyla ani genin....vlastně.....v životě jsem nedokončila ani akademii."usměju se.Zůstala na mě nechápavě zírat, stejně tak Tokage.,,Tys jim neřekla, kdo jsi?"zeptal se tiše Brody, takže jsem to slyšela jen já.,,Ne, a od tebe se to taky nedozví."odvětila jsem stejně tiše.Pak jsem ukázala na Sentara.,,Tohle je Sentarou.Bezvadnej kamarád a spolehlivej pomocník.Tohle je Vosa."ukázala jsem na ni.,,Je jedna z Legendárních šermířů.A tohle je její bratr Tokage."představila jsem je.,,Ještě se k nám připojí Ryuk, až se vrátí."dodám.,,Vidím, že máš nový ghetto."ušklíbnul se.,,Přidáš se k němu?"zajímá mě.Upřeně se zadíval na Vosu a pak na zbylé dva členy ,gangu'.,,Ale jo, proč ne."zasmál se nakonec.






















