
Konan je pryč. Ryukova kérka
Upadla jsem zády na kámen a najednou jsem se cítila neobyčejně vysílená.Prudce jsem oddechovala a hlídala pohyby Konan, která stála několik metrů předemnou a klidně mě pozorovala.Už jsme skoro hodinu bojovaly jenom taijutsu a na mě to začínalo být znát.Na taijutsu jsem byla mizerná, kdežto ona byla skvělá.Zatímco já už jsem byla na pokraji vyčerpání, ona vypadala pořád stejně a pozorovala mě.,,Vypadá to, že taijutsu je tvoje velká slabost."prohodila.S námahou jsem se zvedla a odhodila svůj meč směrem ke zbytku své skupiny.,,Pravda.Proto se k němu znovu neuchýlím."hlesnu a ponořím ruce do vody, která se tu pořád drží.,,Raigeki no Yoroi!"křiknu.Konan ale stihla zareagovat a vyskočila do vzduchu, ke udělala salto a přistála na menší skále.Rozběhla jsem se na ni a znovu sealovala.,,Fuuton: Tatsu no Oshigoto!"pokračuju a pak prudce sepnu ruce.Tlaková vlna, která se mi teď rozlinula od dlaní naplnila celý prostor jeskyně a řítila se neúprosně vpřed.Konan rychle zaskočila za větší balvan, který nápor vzduchu roztříštil.Jí se ovšem nic nestalo a hladce přistála na hladině o kousek dál.,,Zlepšila jsi se.Oheň, voda, blesky i vítr....a ne zrovna nízké úrovně.To se nevidí moc často."uznala.,,To víš, nezahálela jsem."ušklíbnu se.Usmála se, ale náhle strnula a zadívala se kamsi za mě.Připravila jsem se na možný útok, ale ona jen stála a zírala.Nakonec řekla jenom:,,Jistě." a schovala kunai.Podívala se na mě.,,Promiň mladá, ale já musím už jít.Pein mě volá a nemám čas si tu s tebou dál hrát.Zlepšila ses, jen tak dál."pobídla mě.Volá ji Pein? Teď nám stačí jenom sledovat ji! Ale ono to nebylo zase tak lehký.Z jednoho balvanu se vynořil divnej chlápek s masožravkou na palici.Každou půlku jinak barevnou - Zetsu.Jestlipak je takhle rozpůlenej všude? Ehm, na co to zas myslím...,,Rychle."vyzval Konan a natáhl k ní ruku.Přitočila se k němu a chytila se ho.,,Ještě se uvidíme."mávla.Rozběhla jsem se k ní, ale byli rychlejší a zmizeli pod zemí.
,,Kruci!"křikla jsem a vzteky uhodila do balvanu, ve kterým zmizeli.Ten se s ohlušujícím praskáním rozpadl na pět částí, které zmizely ve vodě.,,Dobře ona."poznamenala Vosa.Přerušila jsem proud chakry do nohou a rázem mi voda sahala až ke kolenům.Znovu jsem vztekle vykřikla a tentokrát jsem uhodila do vody a nechala v ní svou chakru.Místo aby se zase zavřela tak se v ní vytvořilo něco jako miska, která se pomalu vracela do původního vodorovného stavu.Byla jsem fakt naštvaná - takovej kousíček od jeho nalezení a já jsem to zpackala! ,,Ehm...ségra?"ozval se Brody trochu vyděšeně.,,Teď mě nech být.Radši jděte dál."sykla jsem, pevně rozhodnutá vybít si svou zlost.Noc co noc jsem trénovala ovládání své chakry a teď jsem měla možnost vyzkoušet si to na něčem větším, než jsou stromy.Nahromadila jsem chakru do pravé ruky a vyslala z ní něco jako loutkařská vlákna, která se přichytila na jednom větším kameni opodál.Vztekle jsem zvedla ruku a trhla jí směrem k jedné ze stěn.Kámen se vymrštil ze svého místa a naletěl na skálu, o kterou se roztříštil.Nestačilo mi to a pokračovala jsem pořád dál, mezitím co ostatní na mě nechápavě koukali.Nebyly tu už skoro žádný kameny, který bych mohla ničit, takže jsem vypustila chakru do vody v okolí.Pak jsem ji začala vyzvedávat nahoru a kolem mě se objevily obrovský vlny, který neběžely ode mě, ale ke mě.Začala jsem je ohýbat a lamát a voda se pěnila, zvedajíc se nahoru v ohromných gejzírech.,,Hele...to stačí...ne?"uslyšela jsem Sentara.Nestačilo, aspoň ne mě.Byla jsem vážně naštvaná, že jsem to tak podělala.Roztáhla jsem ruce a rozdělila chakru v gejzíru na několik proudů, což mělo za následek roztříštění proudu na několik směrů.V tu chvíli jsem přidala i větrnou chakru, tu nejchladnější jakou jsem vůbec mohla najít.Voda se zkroutila, zprůhledněla a behěm několika málo vteřin se z ní stal tvrdej led.Neváhala jsem, vrhla se na něj a pěstma ho úplně rozmlátila.To, co zbylo z obrovského vodotrysku by se dalo používat na baru jako ledová tříšť do šampáňa.Chystala jsem se začít likvidovat stěny a vůbec celej zbytek, nakonec snad i samotnou horu.
Zrovna, když jsem chakrou na dálku zvedala jeden ze zbylých útesů a chystala se ho mrštit proti stěně, tak mě kdosi chytil za paži.Ne prudce nebo bolestivě, ale docela důrazně.Otočila jsem se připravená zpražit toho blázna, kterej se mi teď staví do cesty, ale moje oči změkly, když jsem uviděla Sentara.,,Jdi dál."upozorním ho.,,Ne."odvětil klidně.,,Ne?!"zvýšila jsem hlas a začala znovu sbírat chakru.,,Myslím, že to stačilo.Chápu, že jsi naštvaná, ale tímhle si nepomůžeš.Za chvíli ti nezbyde ani chakra na cestu."prohlásil.Uvědomila jsem si, že má pravdu, ostatně jako obvykle.Nechala jsem chakru uvést zase do normálu a skála, kterou jsem mezitím zvedla z vody tam zase dopadla.,,Zpackala jsem to."hlesnu.Usmál se.,,Ale vůbec, byla jsi skvělá.Ten začátek jsi provedla moc chytře.",,Nechala jsem ji utéct."oponuju.,,Tomu jsi zabránit nemohla.Vypadneme odtud?"navrhl.Vzdychla jsem.,,Asi jo."
Zanedlouho už se začalo stmívat a Sentarou navrhl, že bychom se měli utábořit.Projel mi mráz po zádech když jsem si uvědomila, kolik pavouků tu bude v noci běhat.Ty swině přece tmu milujou a tudíž....brrr, ani pomyslet se mi nechce! Kdyby na mě tak nějakej vlezl, asi bych na místě zdechla!Když jsem to vyslovila nahlas, Vosa se rozesmála.,,Ty se bojíš pavouků?! To je jízda! Aoi tenshi se bojí pavouků....takovejch malejch zvířátek!"smála se.,,Ty se svým strachem z veverek pomlč."prohodil Tokage.,,Veverky?"obrátil se na ni Brody a v koutcích mu podezřele zacukalo.Vosa ihned zjihla.,,En ó á cé ó?"vyhláskovala.Zůstali jsme na ni nechápavě hledět.,,No a co."přeložila to.,,Když byla malá, tak jí jedna vzteklá veverka prokousla ucho."prásknul Tokage.,,Ta veverka byla psycho!"bránila se Vosa.,,Vázala jsi jí na zuby mašličku, nediv se jí."odporoval.,,Ty jsi týrala veverky?"musím se rozesmát.Bezmocně rozhodila rukama.,,Musíte mě probírat? Dejte pokoj bando!"bránila se.
Sentarou se najednou otočil a prudce mrštil kunaiem ke kmeni stromu, pod kterým jsme si rozkládali spacáky.Uviděla jsem, že se mu někdo uhnul, vytáhla jsem meč, mrskla sebou a skočila mu za záda.Pokusila jsem se mu svou katanu přiložit na krk, ale on se otočil a chytil mě za zápěstí.To už byl v pohybu Sentarou a chystal se mu nakopat prdel, ale neznámý mě pustil a ustoupil.,,Hele neblbněte, to jsem já!"vyjeknul.Zarazila jsem se a chvíli jsem zmateně přemýšlela kdo to je, ovšem Vosa hned měla jasno.,,Ryuku! Ó mé gé, málem jste ho skopali."vypískla.,,Přestaň hláskovat, nebo kopnu tebe."zavrčím a schovám meč.Stejně nevím proč s ním pořád machruju, když taijutsu nepapám.,,Jen jsem chtěla aby jste byli v obraze."obhajovala se.Já už se jí ale nevěnuju a otočím se na Ryuka.,,Tak co, už jseš právoplatnej Jashiňák?"zeptám se vesele.Přikývne.,,Trvalo to dlouho a bylo to náročný, ale obřad už mám za sebou."prohlásí.,,Obřad?"nechápe Brody.,,Zasvěcení končí malým symbolem, který se věřícímu vytetuje tolik centimetrů pod pupík, kolik mu je.Časem to zmizí."vysvětlil Ryuk.,,Kolik ti je?"zeptala se Vosa.,,Dvacet čtyři."odvětil.Zaleskla se jí očka a zřejmě si to představila.,,Ukážeš?"oživla.,,Ne, nikdo se tady obnažovat nebude."zasáhnu.Pak se ale zarazím.,,A co když je někomu osmdesát....?"namítnu, rudá až za ušima.Sentarou chytne záchvat smíchu, stejně jako Brody a Tokage.,,Ona má pravdu."kýve Vosa a obě teď hypnotizujeme Ryuka.,,Maximum je dvacet pět let, potom už nikdo do víry vstoupit nemůže."vysvětlil trpělivě.,,To je škoda..."hlesla Vosenka.,,To je, představ si Jashiňáka...."začnu.,,Kterýmu je čtyřicet dva.."doplní mě.Pokračuju.
,,Vymakaný břicho..."
,,A čárka k pupíku..."přikyvuje.
,Jojo, čárka musí bejt."souhlasím.,,A když je mu čtyřicet dva...."
,,Tak to tetování..."
,,Mám pocit, že se vaše konverzace ubírá nechtěným směrem dámy."zasáhl Sentarou a přerušil tak Vosu v půli věty.Obě jsme se rozesmály a odebraly se k nedalekýmu jezírku, abychom dodržely pravidelnou hygienu.Samozřejmě, že jsme v úvahách o kérce pokračovaly =D.






















