close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 2

11. května 2009 v 18:31 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl
Něco za něco


,,Jak ti mám vlastně říkat?"napadne mě, když společně s mým novým kolegou procházím lesem.Obrátí se na mě.,,Snad jsi měl jméno, ne?"dorážím.,,Měl."připustí.,,Myslím, že mi říkali Sentarou.",,Sentarou? Zajímavý jméno, slyším ho prvně.Kde jsi žil?"vyzvídám.,,Pocházel jsem z Nary, ale v mých třinácti letech byla moje vesnice vypleněná a mě prodali do otroctví.Dostal jsem se jako otrok až na dvůr císaře.Tehdy hledali schopné lidi pro válku se sousední zemí, tak jsem se stal vojákem.Všimnul si mě kapitán jednoho útvaru a přimluvil se u císaře, aby mě dal do učení k jistému samuraji ve městě."odpověděl.Vyvalím oči.,,Byl jsi samuraj?",,Jeden z nejslavnějších své doby."prohlásil hrdě.,,Jak jsi zemřel?"jeho příběh mě neuvěřitelně zaujal.Nasadil trochu pochmurný výraz.,,Dost nedůstojně na člověka mé pověsti, řekl bych.Dívka, kterou jsem si měl brát mi v noci podřízla krk."odtušil.Zachvěju se a najednou mi ho je líto, i když už je to stará záležitost.,,To mě mrzí."pípnu.Pokrčil rameny.,,Myslel jsem, že ji znám, ale nechala se zlákat penězi od lidí, kterým jsem vadil.",,Kolik ti bylo?",,Dvacet devět.Proč ti na tom tak záleží?"usmál se.,,Tak.Jen jsem to chtěla vědět.Promiň, jestli jsem se tě nějak dotkla."hlesnu.,,Ale vůbec ne.Měl jsem tři století, abych mohl přemýšlet a myslím, že jsem si uvědomil hodně věcí.Hlavně jsem opatrnější a už mě to tak nezraňuje, jako kdysi."mluvil jako by pro sebe.,,Nemusíme o tom mluvit."navrhnu.,,To bych byl rád."přikývnul, ale vůbec nezněl uraženě nebo něco.Řekl to úplně normálně.Začínala jsem k němu cítit zvláštní náklonnost.

Došli jsme k hranici lesa, kterej byl temnější a hustší než les, kterým jsme doteď šli.,,Tady opatrně.Snaž se nic netrhat ani nelámat, nezabíjej ani mouchu.Jen jdi."upozorním ho.,,Vysvětlíš mi proč?"ozval se.,,Tohle je les klanu Nara, nechodí sem moc cizích lidí.Hlídá ho vysoká - jeleni a srny.Může to vypadat směšně, ale jsou nebezpeční tak nic neponič."vysvětlím a vkročím jako první do porostu.,,A proč sem jdeme my?"doráží.,,Je to nezvyk, nevědět co si myslím, že? Hledáme jednoho chlápka, kterýho tu Shikamaru uvěznil. Shikamarovi by se asi nelíbilo, že ho vykopeme, ale nemám jinou možnost."usměju se.,,Vykopeme?"zněl překvapeně.,,Pamatuješ si přece na Hidana, toho nesmrtelnýho Akatsuki, co zabil Asumu?"odtuším.Zarazí se.,,To nemyslíš vážně? Co chceš po něm?"vyjekl.,,Uvidíš.A tišeji prosím."hlesnu a rozběhnu se mezi stromy k místu, o kterém Shikamaru vyprávěl.

Konečně doběhneme na menší palouček mezi stromy.Uprostřed je země jiná než okolo; je vidět, že byla překopávaná.Zastavím se těsně u ní - z oživovacího jutsu jsem ještě trochu vyčerpaná, takže se trochu zapotácím a na vteřinku se mi zatmí před očima, ale hned to zase přejde.,,Jsi v pořádku?"zeptá se Sentarou.Kleknu si na zem a přiložím dlaň na hlínu.,,Je mi fajn.Řekla bych, že to bylo tady."odpovím a rukou prohrábnu zemi.,,Určitě.Mokuton no jutsu!"sepnu ruce a nechám proudit svoji chakru do zeminy podemnou.Soustředím se na kořeny ve velké hloubce a pak s nimi pomalu prozkoumávám terén tam dole.Je to obtížné, protože je tam spousta kamení a všeho možného.Oživování mě zmohlo víc, než bych si myslela a opravdu mi teď dělalo problémy používat chakru.Konečně moje dřevo narazilo na to, co jsem hledala.Otřásla jsem se - nebylo to v celku, ale kolem byly zasypány různé části jeho těla.Přesto ta věc žila.,,Mám ho."špitnu a setřu si hřbetem ruky pot z čela.Každý kořen jsem poslala k jiné části těla - chtěla jsem je vytáhnout všechny - a pak ji omotám.Cítím, že bytost dole zpozorněla a snažila se bránit mému Mokutonu.Konečně jsem měla vše, co jsem chtěla a postavila jsem se zase na nohy.Pak jsem obrátila ruce dlaněmi vzhůru a zvedla je nad hlavu.Na můj pokyn se kořeny vynořily i s tím, co jsem hledala.Když opadla hlína, musela jsem se odvrátit a zakrýt si rukou pusu, abych nevyhodila snídani.Bylo vidět, že jsou to zbytky člověka - úplně roztrhaného člověka.Jeho pokožka byla nasáklá podzemní vodou a tudíž byl strašně bledý a celý jako by napuchlý.Na některých místech jeho těla byla plíseň, jediná končetina, která byla tam kde patřila byla levá ruka.Zbytek držely okolní kořeny.Ten chlap měl hlavu zalomenou do pravýho úhlu, od pasu dolů byl celej roztrhanej a na hrudi měl díru, kterou mu bylo vidět až do těla.Přesto pořád žil.,,Bože...."vydechla jsem a koukla na Sentara.Nevypadal o moc míň znechucenej než já.Překonala jsem se a otočila se zpátky na křičící lidské trosky.,,Říkal jsem to! Říkal jsem to, jsem venku!"řval bláznivě Hidan a živýma očima se rozhlížel po okolí.


Podíval se na mě a mě se znovu zvedl žaludek, ale bylo potřeba se ovládat.,,Co seš zač?"zeptal se.,,Já jsem... lékařský ninja z Konohy."odpovím.,,Z Konohy? Proklínám vás všechny, parchanti! Nenávidím vás za to, co jste mi provedli!"zařval.,,Já s tím nemám nic společnýho.Přišla jsem ti nabídnout výměnu."zabručím a snažím se moc nedýchat ten zatuchlý vzduch páchnoucí po mrtvolách.,,Jdi do hajzlu děvko!"zakřičel.,,Přestaň na ni řvát!"vyjel Sentarou.,,A ty seš zas co její osobní chůva? Co po mě chcete parchanti?!"vřískal bývalý Akatsuki.,,Uklidni se.Myslím, že v tvým stavu by jsi měl být vděčný za každou pomoc, ne?"ušklíbnu se.Zpozorněl.,,Můžeš mi pomoct?"zeptal se, najednou zkrotlým hlasem.,,Je v mojí moci dát tvoje tělo dohromady."kývnu.,,Ale neudělám to natrvalo.Dám ti původní podobu jen do té doby, dokud mi neřekneš a nedáš vše, co budu chtít.Potom se zase rozpadneš a já tě vtáhnu zase pod zem tam, kde jsi doteď byl."vysvětlím.Zatne zuby a je vidět, jak se v něm hromadí hněv.,,Zatracená děvko, zabiju tě! Jak se opova....",,Ještě jednou ji tak nazvi a udělám z tebe mnohem víc kousků."přerušil ho Sentarou.Trochu mě překvapil, nečekala jsem že svůj úkol bere až tak vážně.,,Být tebou to promyslím, než mě pošleš do háje.Pomysli, jak dlouho v té jámě ještě budeš hnít a trápit se.Nechceš aspoň teď, i když jen na půl hodinky, být zase člověk? Moct se protáhnout a normálně se nadechnout? Užít si to? Protože tak jako tak, já tě zahrabu zpátky a stejně tam zkysneš na věčnost.Nechceš si aspoň teď, na tu malou chvíli odlehčit?"dotírám.Je vidět, že přemýšlí.Jeho oči změkly.,,Pomoz mi,"zaškemral.,,Nemáš představu, jaký to je, ležet tam na kousky v bolestech a přitom se pořád trápit, protože nemůžeš umřít. Je to utrpení!"vyjekl.,,Pomůžu ti.Ale něco za něco."kývnu.,,Dobře, přijímám.Ale už dělej!"zvýšil hlas.Pohnula jsem kořeny a položila jeho tělo na zem před sebe.Sentarou mě chytil za ruku.,,Jsi si jistá?"zeptal se.,,Mám ho pod kontrolou."ujistím ho a kleknu si k živému mrtvému tělu.Zvedá se mi žaludek, ale musím to potlačit.Aspoň teď.

Dám jeho končetiny tam, kam patří a narovnám mu hlavu - divím se, že ještě negrcám.Pak vytáhnu z pouzdra jehlu a chakrové nitě.,,Klidně se otoč, Sentarou.Nemusíš se na to dívat."pokusím se usmát.,,Vydržím to."odvětil neklidným hlasem.Navlíkla jsem vlákno a vložila do něj svou lékařskou chakru.Začala jsem sešívat u pravé ruky a pak jsem pokračovala postupně dolů.Trvalo asi hodinu, než jsem sešila všechny potrhané či urvané části jeho těla.Pak jsem nad něj přiložila dlaně a lékařskou chakrou zacelovala jeho rány a zastavovala nikdy nekončící krvácení.Čím víc chakry jsem vydala, tím jsem se cítila malátnější, ale musela jsem to dodělat.Po další hodině jsem byla hotová.

Sesunula jsem se na zem a opřela se rukama o hlínu.Potřebovala jsem se vydýchat.,,Jak je ti?"zajímalo Sentara.,,Zatím to jde.Pomůžeš mi prosím vstát?"požádám ho.Podal mi ruku a vytáhnul mě na nohy.Otočila jsem se na Hidana.,,Tak co?"zajímá mě.Napřed váhavě pohnul jednou rukou a pak nohama.,,Neuvěřitelné."zamumlal a posadil se.,,Takže, teď přejdeme k dohodě."prohlásím.Pohrdavě se na mě podívá.,,To sis myslela, že se zase nechám zakopat zpátky, blbko? Mě už dolů nikdo nedostane! Zabiju vás oba a budu volný!"zasmál se.,,Ne tak docela."opravím ho.,,Tvoje stehy jsou chakrová vlákna napojená na mou chakru.Stačí, abych přerušila můj proud chakry do nich a ty se zase rozpadneš.Takže nedělej kraviny - ty zůstaneš pohromadě, dokud já budu chtít a jakmile mě zabiješ, rozpadneš se zase na lidský puzzle."setřu ho a spokojeně sleduju, jak v ruce vzteky drtí kamení.,,Ty jsi mě podvedla!"zavřeštěl.,,Řekla jsem ti, že tě pak zase pohřbím.A teď k mýmu požadavku."odseknu.

,,První co po tobě chci je vzorek DNA Zetsua.Slyšela jsem, že ty máš vzorky krve všech Akatsuki."začnu.,,Na co ho chceš?"zasyčí.,,To tě nemusí zajímat.Tak dělej, nebo chceš, aby ti něco upadlo? Není problém."vyhrožuju.,,Děvko."odplivne si a přiloží si ruku na hruď.Trochu se zamračí a místo kolem jeho ruky zčervená.Když ji pak odtáhne, leží mu na dlani malá kapsle s krví.,,To by měla být ona."zavrčí a podá mi ji.,,Pro tvoje dobro doufám, že to je ona.A teď jdeme dál: chci, aby jsi mi dal tvůj medailon se symbolem Jashin."pokračuju.Zuřivě chytí přívěsek.,,Na to zapomeň!"křikne.,,Na co ho potřebuješ? A navíc, když ho nebudeš mít, tvoje utrpení bude kratší, protože se v podstatě vzdáš své nesmrtelné víry, ne?"biju do něj.Přemýšlí.Pak si odfrkne a strhne řetízek z krku.,,Co s ním budeš dělat?"zajímá ho, když mi ho podává.,,Bude ho nosit jeden z vyznavačů víry Jashin."odpovím a schovám medailon do pouzdra.,,Slyšela jsem, že vy z Jashin umíte ovládat svoje sny.Jde nějak zabránit tomu, aby se ti zdál špatný sen? Můžeš nějak zrušit sen?"ptám se s nadějí.Zavrtí hlavou.,,Ne.Musela by jsi být příznivec pána Jashin a to ty nejsi."zavrčí škodolibě.Trochu mě to zklame, ale to nevadí.Já najdu řešení.,,A poslední věc: jak najdu Peina? Vím že žije a vím že ty by jsi ho našel.Kde bude?"hlesnu.Zasměje se.,,Toho nenajdeš ať se snažíš sebevíc.",,Ale najdu."ujistím ho.,,Dřív nebo později tu krysu najdu a pak udělám všechno co budu moct, abych ho zničila.Takže ty mi neporadíš?"zavrčím.Znovu se ušklíbne, už mám chuť ho praštit.,,Ty jsi ale pitomá."prohlásí.Uslyším za sebou rychlej pohyb a než se nadám, stojí předemnou Sentarou a drží ho pod krkem.,,Odpovíš jí?"zasyčí chladně.,,Tebe se nebojím.Co mi chceš udělat?"smál se mu Hidan přímo do očí.V tu chvíli se něco stalo.Nevím přesně co, ale Hidan najednou ztuhnul a upřeně na něj hleděl.Ve tváři se mu objevilo zděšení a začal se třást.,,Nech toho! Přestaň!" zakřičel a zavřel oči.,,Už sis vzpomněl na odpověď?"zeptal se Sentarou.,,Já nevím kde je!"vřískal zoufale Jashiňák obecný a mával rukama ve vzduchu.,,To jsem ale slyšet nechtěla."namítnu.,,Jdi do Skryté Deštné, hledej ninju jménem Asen.On snad něco ví, ale já ne!"brblal.,,To zní líp.Dávám ti deset minut aby ses rozhlídnul, pak jdeš zase dolů."rozhodnu a vstanu.Sentarou ho pustí a couvne ke mě s jistým výrazem odporu ve tváři.

,,Snad se nějak domluvíme, nemusíš mě hned zase zahrabávat."začal.Čekala jsem to.,,Shikamaru tě sem uvěznil a já věřím, že z dobrého důvodu."luskla jsem prsty a kolem jeho těla se znovu ovinuly kořeny.,,Rozhodně si to s ním nechci rozházet tím, že bych tě nechala volného, promiň.",,Zabiju tě! Já se odtud stejně dostanu a až zabiju toho zatracenýho hajzla co mě sem zakopal, bude řada na tobě! Oba vás zabiju pomalu a bolestivě!"vřískal.,,Už jsem zvyklá že pes, který štěká nekouše.Vsadím se o milion, že tohle je naše poslední setkání."usměju se.,,Není!"křiknul.,,Dokaž to."odvětím suše a přiložím dlaň k zemi.Na můj povel se kořeny zase začnou stahovat a táhnou ho sebou pod zem.,,Budeš toho litovat!"křičel ještě, než zmizel pod zemí.Pak jsem uvolnila chakru ve vláknech, kterýma jsem ho sešila a radši jsem si ani nedomýšlela, jak se jeho tělo zase rozpadává.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama