
Jako malí
Jelikož byla tma a nejbližší světlo byl náš oheň (cca osmdesát metrů od nás), tak jsme šly úplně do naha a jen tak skočily do vody.(Vosa má přes celý záda vytetovanýho draka - fak dost dobrý, chtěla bych něco podobnýho.)Zezačátku bylo dno plný kamínků, ale dál už byl jen jemnej písek, kterej nedráždil chodidla.Voda byla jako kafe, od hladiny se odrážel měsíc a Vosa prohlásila, že se cítí jako víla.Zasmála jsem se tomu, ale byla jsem na tom podobně.Koupání bylo boží a my jsme probraly spoustu věcí.Například jsem se dozvěděla, že se Vose líbí Ryuk.Ne, že bych si toho nevšimla, ale slyšet to přímo od ní tomu dodalo nový rozměr.,,Víš, ne že bych byla úchyl, ale všimla sis, jaký má ruce?"bájila.,,Voso.....jak můžeš vidět jeho ruce, když má dlouhý, volný rukávy?"namítnu.,,A ty vlasy...."pokračovala zasněně.,,Takový ty drbací, jak se v nich můžeš přehrabovat...",,Jojo, taky se mi líbí ty delší."souhlasím.Pak jsme se společně rozplavaly až někam do středu jezera, kde z vody čouhal menší ostrůvek.Kolem něj trčelo docela dost prostorných kamenů, na který jsme se rozvalily.Tělo jsme měly pod vodou a jen hlavu jsme měly nad hladinou.Bylo to příjemný, jen tak tady v noci lenošit.Cítila jsem se spokojená.Teď už jsme nemuseli tolik spěchat, protože žádnou další stopu po Peinovi jsme neměli.A stejně, proč se tak honit, vždyť se můžeme i zastavit a vydechnout.Jinak by jsme přišli o takový pěkný chvíle, jako byla třeba tahle.Cítila jsem, že já a Vosa budeme dobrý kamarádky.,,Kdo by to byl řekl, že my dvě si někdy takhle porozumíme? Ten den kdy jsme se potkaly jsi mě chtěla zabít."zasměju se.,,Jojo, je na tebe odměna."souhlasila a uvelebila se ve vodě.,,Víš, že z tebe ale vůbec nešel respekt? Spíš jsme se Sentarem málem upadli smíchy."ušklíbnu se.Nadzvedla se na loktech a koukla na mě.,,Hele, a co vůbec ty a Sentarou?"zeptala se lišácky.,,Cože?"nechápala jsem.Protočila očima.,,Nevypadá zase tak špatně."utrousila.,,Fakt jsi ho vytvořila ty?",,No..jo."hlesnu.,,Máš kruci dobrej vkus."uznala.,,Jen si řikám, jestli po něm třeba někdy nekoukáš.",,Já?"vyvalila jsem oči.,,No jo.Přece jenom, kluk a holka....sami....on tě ochraňuje...neříkej mi, že ho nebalíš."pokračovala.Zarazila jsem se.,,Nikdy jsem o tom takhle neuvažovala..."pípnu.Nekecám, nikdy mě nenapadlo že bych já a on....jak na to vůbec přišla?,,No jo, chápu.A líbí se ti?"dotírala.,,Kdyby se mi nelíbil, tak mu dám jinou podobu."namítnu.,,Takže líbí."ožila.,,Sleduješ tímhle něco konkrétního?"zajímá mě.Zasmála se.,,Ani ne.Hele, teď mě tak napadá: kdo myslíš, že je ..... to .... no ... ehm ...vnadnější?"hlesla a i v té tmě jsem poznala, že se červená.Já jsem taky poněkud narudla.,,Jak to mám vědět? Nevím, jak je Ryuk vyvinutej."prohlásím.,,Jak moc vyvinutej je Sentarou? Myslím, jak moc jsi na něj byla hodná?"dotírá veselým hlasem.Asi bych se měla stydět, ale mě baví rozebírat podobný věci =D.Dlouho jsem neměla možnost to s někým takhle probírat, leda s Adarou a Osamu.A že něco byly kecy....ale teď jsem se dlouho toulala jen se Sentarem a ten tohle téma přirozeně nezačínal.,,Neřeknu ti přesnou délku, ale.....dost hodná."rozesměju se.,,Wow, to zní slibně."notuje mi a taky se kření.Pak se ale upřeně zakouká směrem ke břehu a zaostří.,,Já jsem asi slepá, ale vidíš někde proti světlu ohně naše šaty?"zeptala se.Taky jsem zaostřila.,,Ne....Snad jsme je daly bokem."zadoufám.,,Můžeš tomu věřit, ale já si myslím něco jinýho.Plavem zpátky."vyjekla a seskočila do hloubky, aby si to vzápětí kraulem štrádovala ke břehu.Nezůstala jsem pozadu a přidala jsem se k ní.
Bylo to přesně tak, jak se Vosa obávala že to je.Naše šaty byly v čudu a jediný, co po nich na břehu zbylo byly zbraně.,,Někoho zabiju, a bude ho to bolet."zavrčím.,,Musíme ty hadry najít."hlesla moje černovlasá soudružka a přitom si hlídala, aby z vody nevykoukla příliš a nebyla vidět tak, jak ji bůh stvořil.,,Jo, a jak? Asi toho máme na sebe."namítnu.Koukla na lekníny, houpající se na hladině metr od nás.,,Na to zapomeň, nehodlám se osypat.A navíc, myslíš, že by to zakrylo moje....dědictví po mamince?"narážím na své poměrně bohatě vyvinuté poprsí.,,Asi ne."uznala po chvilce přemýšlení a znovu se rozhlídla.Pak její oči spočinuly na dvou velkých postavách, který seděly u ohně.,,Kluci!"křikla polohlasem.,,Sentarou!"houkla jsem jak na lesy, ale to už oba mířili směrem k nám.,,Co je?",, Děje se něco?"začali oba zároveň.,,Jo! Kterej z vás dvou mizerů nám sebral oblečení?!"vyjela Vosa.Zatvářili se nechápavě a vyměnili si pobavené pohledy.,,Proč by jsme to dělali?"namítl Ryuk.Došlo mi to.Vztekle jsem rukama praštila do vody a z plných plic jsem křikla.,,Brody!!!"
Sentarou s Ryukem nám podali každé jednu deku a podezřele jim u toho cukalo v koutcích - teda jenom Sentarovi, Ryuk se nesmál.Už jsme to rozebírali - mu přijde daná situace vtipná, má dobrej smysl pro humor, ale neumí se smát.Rád vtipkuje, to jo, ale vždycky místo aby se zasmál, řekne jen ,lol', což ho naučil Brody.Trochu mě to rozčiluje.Jelikož Sentarou vidí i ve tmě, tak jsme jim ostře přikázali, aby se otočili.Já se teda před Sentarem nestydím, ale Vosa ano a navíc tu byl i Ryuk, takže aby si nezáviděli, museli oba udělat čelem vzad.Omotaly jsme na sebe přikrývky a obě jsme vypadaly jako špatně smotanej koberec.,,Já ho zabiju, ten malej hajzlík bude litovat."prokřupala si Vosa pěsti a před očima už jistě viděla, jak svému drahému bratrovi likviduje fasádu.,,Já taky, ale doslova.Však je nesmrtelnej, blbeček."souhlasila jsem, majíce na mysli zase toho mýho skřeta.Nechaly jsme pošklebující se ,dlouhány' u vody a - přidržujíce si naše sporé ošacení - jsme krokem ála Terminátor vyrazily hledat ty dva výtečníky, Brodyho s Tokagem.
Jako by tomu někdo chtěl, narazily jsme na tak výraznou stopu, že jsme je nemohly nenajít.Seděli u lesního Vodopádu a pařili karty.,,Vy!"zařvala Vosa a přihnala se jako lokomotiva.Nehodlala jsem zůstat pozadu a drapla jsem Brodyho pod krkem.,,Jaká smrt je, miláčku nejvíc nepříjemná?"zeptám se sladce.,,Eh...utopení.Proč?"nechápe můj blond bráška.,,Chystám se tě zabít.Utopím tě jako štěně, skrčku!"vřísknu.Vyděsí se.,,Ne počkej, proč, co jsem udělal? Já chci vyjednávat!"ječel.,,Bohužel, nejsem diplomat ale zločinec.A ty právě dožíváš jeden ze svých mnoha životů!"vrčím a táhnu ho k vodě.Mezitím Vosa cloumá a třepe s Tokagem a kleje u toho ve třech jazycích najednou - jak to jen dělá?,,Ty malej parchante, ty svoloči!"vřeští a podle toho jak s ním mávala bych řekla, že ten chudák měl už přinejmenším otřes mozku.,,Co jsme udělali?"nechápe Brody a stále brzdí, jelikož vzdálenost mezi námi a vodou se zkracuje.,,Kde jsou naše šaty?!"odpověděla mu Vosa tak vysokým Cé, že to museli slyšet v okolí padesáti kilometrů.Tokage vyvalil oči.,,Šaty? Tak proto tu pobíháte v dekách?"zeptal se.Zastavila jsem a dopřála Brodymu chvíli oddechu.,,Vy jste nám je nevzali?"zavrčím.,,Co? Jasně že ne! Poslali nás sem Sentarou a Ryuk.Řekli nám, že za sebou musíme nechávat výraznou stopu a musíme dojít právě k těmhle studeným pramenům.Ryuk nám slíbil, že nám pak ukáže, jak se dá žába nafouknout rákosem."vyvalil.,,Žába rákosem?"zarazila se Vosa.,,Ryuk a Sentarou?!"oživla jsem, ale už bylo příliš pozdě.Zpoza stromů se vyřítily dvě postavy a jediný, co jsem stihla bylo pustit Brodyho.
,,Sentarou! Co blbnete?"vyjekla jsem, když jsem poznala útočníka.,,Chtěly jste se koupat, ne?"zasmál se a než jsem mu v tom stihla zabránit, popadl mě a já jsem mohla leda tak třepat nohama ve vzduchu.Slyšela jsem ječet Vosu, kterou zřejmě přepadl Ryuk, ale neměla jsem čas se jí věnovat, protože jsem si úzkostlivě přidržovala deku.Ne, že bych byla nějaká fiflena, ale nepotřebuju, aby viděli všechno, co mám.,,Koupat jo, ale co to....ne! Ne, to neuděláte!"vřísknu, když vidím, kam mě táhne.,,Voso, zdrhej!"houkla jsem na ni, ale zřejmě byla stejně lapená jako já.A navíc....nejsem si zcela jistá, jestli se vůbec z Ryukova náručí vymanit chtěla =D.To už s náma ale doběhli až ke kraji toho pětimetrovýho vodopádu.,,Sentarou, počkej! Brody, zastav ho!"ječela jsem.Můj zatracený bratříček se podle chechtal.,,Bohužel, nejsem diplomat ale zločinec."ušklíbl se.,,Počkej, až tě chytím!"vyhrožuju, ale to už mě Sentarou pouští.Hlasitě jsem zapištěla, ale bylo mi to prd platný.Když jsem dopadla do ledové vody, myslela jsem, že vyletím z kůže.A ještě ke všemu mi uplavala ta zpropadená deka!






















