close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 21

11. května 2009 v 19:09 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl

,,Doma"



,,Tak už nefňukej."dloubnul do mě Sentarou, když jsem už asi po třetí hlasitě pčíkla.Seděly jsme s Vosou schoulený u ohně, zabalený v dekách a chvěly jsme se zimou.,,Já nefňukám, jenom mrznu."odvětím krátce a loknu si čaje, kterej nám povinně museli uvařit, když už nás takhle zřídili.,,To to fakt bylo tak studený?"provokoval Brody.,,Si to jdi zkusit."odsekla Vosa.Narozdíl ode mě, ona se držela dlouho, ale bylo jí to prd platný.Stačila chvilka nepozornosti a plácala se vedle mě.A ta voda byla fest ledová.Když jsem si na to vzpomněla, přiložila jsem do ohně a znovu se schovala pod deku.A ti pitomečkové se nám smáli - až na Ryuka, pochopitelně.Ten pronesl jenom svoje obvyklé, od Brodyho naučené ,lol'.

************************************************************

Byl čas se vrátit.Nechtěla jsem si to připustit, ale bylo to potřeba.Jednoho rána, když jsme vstali (oni vstali, já byla zase trénovat, použila jsem Chidori, jen první stupeň, takže docela OK.Potřebovala jsem něco vyzkoušet, ale to je jedno) a Vosa a Brodym si dali ranní nadávkovou lekci, ze které se u nich stávala už tradice, vytáhla jsem z batohu koncový portálový jutsu.,,Co to je?"zeptala se Vosa se zájmem.Tokage se chutě ujal slova a začal se svými obvyklými, odbornými kecy.,,Tohle je portálové jutsu, konkrétně jeho konec.Na chakrovém papírku je napsán typ jutsu, které je schopno přemístit člověka libovolně daleko či vysoko.Pokud umístíš jeden konec na pevnou, stabilní podložku, můžeš se potom libovolně přesouvat na místo, kam jsi jutsu umístila.Pokud ovšem máš druhou polovičku jutsu, což je tohle.Jutsu vzniklo už před...",,Nemusíš to až zase tak rozebírat."podotknul klidně Ryuk.,,Omlouvám se."hlesl intelektuál a poupravil si popelníky, jež se při troše dobré vůle daly nazvat brýlemi.,,To je v pořádku.Ale zvykej si říkat věci jednodušeji."odvětil Ryuk.Tokage se jen usmál, ale Vosa zase začala tát.,,Ryuku, ty umíš bezvadně jednat s lidmi!"prohlásila.Chtěla jsem se začít smát, ale Sentarou do mě obezřetně strčil loktem, takže jsem to udržela.Zato můj malý nesmrtelný sígr se rozesmál.,,Ryuku, nechceš se jí podepsat na břicho? Vsadím se, že by byla na vrcholu blaha."poškleboval se.,,Lol."utrousil Ryuk, zato Vosa zrudla.To už jsem to nevydržela ani já, ani Sentarou a oba jsme se hlučně rozesmáli.Tokage se tiše tlemil a Brody si vítězným pohledem měřil to nebohé, černovlasé děvče.Podívala se na mě.,,Můžu?"zeptala se.Jen jsem kývla.,,Fajn.Promiň, Aoi."pípla, rudá až za ušima, bleskově vytáhla kunai, otočila se a ......no, jau...nikdy bych nevěřila, jak rychle může člověk ztratit hlavu =D.,,Ty kozo blbá, víš jak to štípe?!"zavřeštěl Brody, když měl hlavu znovu na pravém místě....a to doslova.,,Neser, spratku."sykla Vosa a schovala kunai, kterým před chvílí sťala mého bratra.,,Měla by jsi začít šetřit na plastiku.Vsadím se, že se Ryukovi líbí větší modely než mínus tři, nemám pravdu?"obrátil se blonďatý provokatér na Ryuka, který pobaveně (pobaveně jeho stylem =D) sledoval celou scénku.Začínala jsem být už netrpělivá a když jsme Brodymu znovu podali jeho opět nedobrovolně odcizenou hlavu, začala jsem mluvit dřív, než se zase stihli pohádat.

,,Víte....musím teď někam odejít.Vrátím se pravděpodobně až večer.Brody a Ryuku, potřebuju, aby jste se vydali na průzkum a našli jakoukoliv stopu po Peinovi.Musíte to být právě vy dva, protože jste nesmrtelní a navíc Ryuk může cestovat rychleji, než kdokoliv z nás."vysvětlím.,,Spoleh."řehtal se Brody, Ryuk jen kývnul.,,Hned, jak něco najdete se vraťte.Pokud by jste našli přímo jeho, což je teda nepravděpodobný, tak se mu přilepte na paty a nějakým způsobem dejte vědet zbytku skupiny.Sentarou, kdyby jste se stěhovali, vezmi tohle sebou."podala jsem mu papírek s jutsu.,,Přesně v sedm se vrátím, proto to na tu dobu někam umísti, třeba na kmen stromu.Momentálně jsme beze stopy.Mohli by jsme nějakou získat v Listové, ale tam se nemůžeme ukázat.Aspoň ne já.Zatím je teda náš směr cesty neznámý.Můžete zůstat tu, nebo se přemístit do nějaké vesnice a tam si odpočinout, nechám to na vás.Hlavně berte tohle."ukážu na jutsu.Očividně to všichni pochopili, dokonce i Vosa a to už je co říct.Ještě jsem jim řekla pár věcí, včetně toho, že když se do těch sedmi nevrátím, má jít Sentarou za mnou. A pak jsem zasealovala a použila portál.

***********************************************************

Po dlouhé době jsem zase otevřela dveře třídy, do které chodím.Jako obvykle tu bylo jen pár lidí, kteří dojíždějí a proto jsou tu dřív: jedna popepřená holka (měla tolik černých teček, že to až pěkný nebylo), pár kluků vzadu a samozřejmě Adara.,,Ahoj."pozdravila jsem ji.Od svýho klonu, kterej jsem odchytila v šatnách jsem se dozvěděla vše, protože když klon zase odvoláte, získáte jeho zkušenosti a vzpomínky tak, jako by jste to celou dobu byli vy a ne vaše kopie, to je známá věc.Přesto jsem si teď připadala hodně cizí a vzdálená všem a všemu kolem sebe.Prostě cizinec.,,Ahoj.Dnes jsi tu nějak brzo."prohodila.,,Jsem tu jako normálně.Jdeš kolečkovat?"usměju se.Kývne a vstane.,,Proč máš rukavice?"zeptá se mě.Ztuhnu a hlavou mi projede miliarda výmluv, proč je mám.Včetně pravdivé odpovědi, pochopitelně, ale tu přece říct nemůžu.,,Je mi zima."vyhrknu nakonec, ale hned si uvědomím, že jsem řekla naprostou kravinu.Ona se na mě taky podle toho podívala.,,Je ti zima?"zopakovala znovu svým tónem alias blondýna předemnou je retard.Pak se podívala na moje dlouhý rifle, teplou mikinu s kapucí a nakonec na rukavice.,,Jo.Vůbec tu netopí."dodám a protřu si ruce.Nevím proč, ale chakra mi bláznila jako včelí úl.Nadbytek ohnivé a bleskové chakry se mi hromadil v rukou a rány pálily, jako nikdy.Zanedlouho dorazila i Osamu a přirozeně, teď do mě obě dloubaly, ať si rukavice sundám.Jsem zvědavá, co by řekly, kdyby viděly moje dlaně po použití Chidori...

Den byl docela klidný, akorát ony pořád dorážely, ať jim ukážu ruce.Z nějakýho důvodu je výmluvy typu ,je mi zima',hodí se mi k mikině' nebo ,mám na rukou ekzém' vůbec neuspokojily a Adara si stěžovala, že když jsem na ni sáhla, tak ji můj dotek pálil.Je to možný, moje ohnivá chakra strašně vyšilovala, nešlo s tím nic dělat.Možná mi jí trochu uniklo...nevím, třeba to bylo něco jinýho.Dlouho jsem přemítala, proč moje chakrovody praskají ve švech a nakonec jsem usoudila, že je to kvůli nočnímu tréninku.Začínám se tomu dostávat pod kůži a moje kontrola chakry je čím dál lepší.Až na stavy, jako je třeba tenhle.Chakra se musí zkoncentrovat a proto se převaluje jako pominutá.,,Proč máš rukavice, to je ti taková zima?"zeptala se zvědavě kuchařka v jídelně.Naštvalo mě to.,,Co je všem do toho? Já můžu nosit co chci.Já vám taky nekomentuju tu vaši červenou vestičku."vyštěkla jsem drze, sebrala tác s jídlem a nečekajíce na odpověď jsem se odebrala ke stolu.Zanedlouho za mnou dorazila i Osamu a tak strašně se smála, že jsem chvíli přemýšlela o jejím duševním zdraví.,,Prej vestičku...ty seš blbá!"kuckala se mezitím, co si sedala.,,Tak ale, co mi má co komentovat rukavice?"zavrčím už značně pobaveně.Měla jsem sto chutí jít za tou bábou a ukázat jí pěkně zblízka, proč je nosím.Po obědě jsme se odebraly na bus a pak tradáááá! domů.

Večer jsem skočila za Miharu.To je jedna moje kamarádka ze základky, jediná, která mi věřila moji skutečnou identitu a taky jediná odtud, kdo se osobně setkal s Listovejma shinobi.Byla beznadějně zamilovaná do Naruta, tak jsem je jednou seznámila a ona furt dělala jen ,,Ňůůůů, ňůůů!"jako by byl Naruto pes.Kdykoliv se pohnul, tak zaňůňala.Občas jsem měla chuť ji praštit =D. Ne, že bych jí všechno řekla úmyslně, ale jednou jsem s ní volala a ona slyšela v telefonu Kakashiho hlas...a pak to začalo.No to je jedno, prostě, ona o mě ví asi nejvíc věcí ze všech mých kamarádů, kteří žijou v tomhle městě.Dlouho jsme se neviděly, takže hovor pěkně plynul.,,Vrátila jsem se tam."oznámila jsem jí po chvíli.Celá ožila.,,Vážně? To je super! A jsou tady? Je tu aspoň Kiba, nebo Naruto?"ptala se a já měla chvíli pocit, že zase začne ňůňat.,,Ne.Nevrátila jsem se tak úplně do Konohy..."pípla jsem a pak jsem jí vše podrobně řekla.,,Takže ty seš teď záporačka jo?"zeptala se.Co s tím všichni mají, zase tolik jsem toho neudělala =D.,,No aspoň už jsi přestala s tím nesmyslem, že všechno je jen kreslenej seriál.Opovaž se ublížit některýmu z nich!"varovala mě.To se mě trochu dotklo.,,No dovol? To, že jsem swině neznamená, že bych někomu z nich ublížila.Já je mám ráda, Miharu, radši než svůj život.Jim bych nic neudělala."odvětím.,,No jen aby."ušklíbla se.Pak jsme si už jen povídaly, ale ona musela brzo domů, takže jsme se tak kolem osmé rozloučily a já se vydala zpátky do svého bytu.

Všimla jsem si, že zpoza rohu vyšel nějakej chlápek a vydal se za mnou.Zastavila jsem se teda a čekala, až přejde.Neměla jsem náladu být ve střehu, jestli to náhodou není úchyl.Očividně byl.,,Brej večír."zahulákal opilecky, když se zastavil u mě.,,Nashle."opáčila jsem suše.,,Nemáš oheň?"zeptal se.Mám, a to tak obrovskej, že bys porodil! ,,Ne, nekouřím."odseknu.,,Škoda.A jak jde život?"otravoval dál.Ještě chvíli na mě bude dýchat ten zatuchlej, mentolu neznající dech a já se neznám!,,Teď zrovna blbě.Zkus tomu pomoct a vypadni."vrčím.Tohle bych si ještě před dvěma roky vůbec nedovolila, ale teď to beru jako formu zábavy.,,Ale no tak.Máš telefon?"zeptal se.,,Mám."odtuším.,,A chceš můj?"zeptal se.,,Ne.A svůj ti taky nedám.Padej, na někoho tu čekám."zalžu.Rozhlídne se.,,A kde je? Nikoho tu nevidím.Nestačil bych ti já?"provokoval.Došla mi trpělivost a chtěla jsem mu říct něco pořádně neslušnýho a jedovatýho, ale někdo, kdo stál za mnou mi položil ruku kolem ramen.,,Už jsem tady, promiň, že jsi čekala."řekl klučičí hlas.Na místě jsem ztuhla, vytřeštila jsem oči a jenom nechápavě zírala na chlapa, kterej zas nechápavě zíral kamsi vysoko nade mě.,,To je v pořádku...nečekala jsem moc dlouho."odvětila jsem konečně.V hlavě jsem si to nemohla srovnat a přemýšlela jsem, kdo to je a kde se tu vzal.,,Kdo to je?"zeptal se můj ,zachránce' (snad ne další úchyl) a očividně myslel chlápka před námi.,,Nevím.Asi chtěl jen oheň."odtuším.,,Už musím jít."zabrblal chlápek a pokračoval v cestě nápadně rychlým krokem.Konečně jsem se otočila a když jsem pořádně zaklonila hlavu a podívala se do obličeje pana Záhadného tak jsem myslela, že padnu a už nevstanu....


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama