close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 24

11. května 2009 v 19:13 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl

Budu vraždit



Chtě nechtě, museli jsme až přímo do Rivy, k paláci, kde se pohybovala spousta vojáků.Rozhlížela jsem se, jestli někde neuvidím tu moji blonďatou hlavinku, nebo jestli aspoň někde nenadává.Ale po Brodym nebylo ani stopy.Začínala jsem být zoufalá - i když nemůže umřít, může se mu stát něco jinýho.Hidan je taky nesmrtelnej a .... Brody prostě nesmí dopadnout ani z poloviny tak špatně jako on! ,,Klídek Aoi, my ho najdeme."usmála se na mě Vosa.Oplatila jsem jí úsměv.,,V to doufám.Bez něj neodejdu."

Hledali jsme několik hodin, ale bezúspěšně.Proto jsme s Vosou zapadly do jedné z blízkých hospod a vyčerpaně jsme se sesunuly ke stolu.Bylo tam horko a kouř z cigaret, ale dalo se to.Zanedlouho s k nám připojili i Sentarou a Ryuk.,,Že já koza blbá jsem ho pouštěla!"postěžuju si a nechám hlavu klesnout do dlaní.,,Nemohla jsi to vědět.Vsadím se, že ho najdeme.On se přece jen tak neztratí."utěšoval mě Sentarou.,,To máš recht.On ne."ušklíbnu se a moje nálada se trochu zlepší.V tom se otevřou dveře od hospody a dovnitř vejde asi šest vojáků v červeno-černé uniformě.,,Hledáme schopné vojáky do vojska našeho císaře!"oznámil hlasitě velitel.Hospoda v tu ránu zmkla a ozval se jen jeden hlas:,,Nemám zájem.",,To je rozkaz, vstup do armády je povinný."oznámil ten mluvčí.Hned na to napochodovalo dovnitř několik dalších chlápků a ti začali odvádět jednoho opilce za druhým.Jeden z verbířů se zastavil taky u našeho stolu.,,Jsme cizinci.Jen procházíme."řekl rovnou Ryuk.Voják kývnul, jako že rozumí a chtěl pokračovat, ale zastavil se a kouknul na Sentara.Všimla jsem si, že je bledej a snaživě pozoruje dřevo a stole.,,Hej ty."oslovil ho a pro jistotu do něj dloubnul.Sentarou sebou trhnul a konečně se na něj podíval, jaksi nápadně pobledlej v obličeji.,,Ty jsi Rivan, že?"zeptal se uniformák.Zůstala jsem jenom prázdně hledět, ale co mě překvapilo víc byl fakt, že Sentarou přikývnul.,,Cože?!"neudržím se.,,Je to tak."utvrdil mě v tom a usmál se.,,To proto jsem sem nechtěl jít.",,Vás se to netýká, ale on musí jít se mnou."řekl verbíř a pokynul Sentarovi, ať vstane.Žaludek se mi sevřel zlostí.,,Ne! On je tu s námi a vy nemáte právo ho povolávat do nějaké vaší armády!"zavrčím.

,,Musím...asi ti to přijde absurdní, ale mám to ve smlouvě.Když jsem býval samuraj, podepsal jsem dohodu s císařem a kdykoliv mě povolá, musím mu sloužit.Je to zákon, který se nesmí porušit."vysvětlil Sentarou.,,To bylo ale v minulým životě!"prsknu.,,Je to trvalá dohoda.To smrt nezruší."odvětil trpělivě.,,Ale jak mohl poznat, že jsi Rivan? Snad tak nevypadáš?"nechápu.,,To nemůžete pochopit, pokud nejste Rivanka, slečno."vmísil se do hovoru voják.,,Pojď."chytil Sentara za paži.,,Tak to ani nápad, on nikam nejde!"šprajcnu se.,,Hlavně žádný konflikty."pípne Vosa.,,Jestli s tím máte problém..."začal.,,No to teda mám."přerušila jsem ho vražedně.,,Musíte si to vyjasnit s císařem."dokončil voják posměšně.,,To taky hodlám udělat.Jdu s váma."rozhodnu.Pokrčí rameny.,,Pro mě za mě.",,Neblbni...."hlesne Sentarou.,,Já neblbnu.Jdem, a rychle.Ruka mi nějak podezřele tiká k jílci mý katany."zavrčím.

Čím dál lepší - napřed Brody, teď Sentarou....ještě čornou Ryuka a já se půjdu podřezat.A myslím, že Vosa by šla se mnou.Sice jsem se snažila vystupovat směle a trochu drze, ale v krku jsem měla knedlík.Napřed na mě zkoušeli nějaký fígle že ,,lord nemá čas" , ale já se rozhodla pro agresivnější řešení, takže Pánovi našli minutku v jeho jistě velmi užitečně přeplněném programu.

Když jsem vešla do středně velké místnosti, naproti mě seděl týpek a pokuřoval si dýmku.Měl hodně drahý a přeplácaně ozdobený kimono.Kolem něj bylo několik stejně nemožně oblečenejch týpků a všichni na mě zírali, jak kdybych přistála z Marsu.Došla jsem až na čtyři metry před něj a letmo se uklonila, aby neřekli, že jsem buranka.,,Mluv děvče."vyzval mě strojeně.Kopnout do prdele by bylo málo.,,Vaše lordstvo, došlo k omylu."začala jsem.,,Vaši lidé naverbovali dva z mé družiny.Přišla jsem vás požádat o jejich propuštění.",,Kdo je to?"zajímalo ho.,,První je sotva čtrnáctiletý chlapec, můj bratr.Nemá nic společného s Vaší zemí.Druhým je tenhle muž."ukážu na Sentara, kterej postává u dveří, na každým boku stráž.,,On je Rivan."všimne si dědek bystře.Tak ne asi, to už teď vím taky.,,Má podepsanou smlouvu?"zajímá císaře.,,Ano.Ale smlouva byla podepsaná v jeho předchozím životě...je to řeč na dlouho.Jeho současné tělo už nemá s tělem Rivana nic společného."valím do něj.,,Tělo na tom nic nemění.On má povinnost mi sloužit, když ho povolám."prohlásil.Mít u sebe granát, tak už se proletí, dement jeden převoněnej.,,Dala jsem mu život a on teď slouží mě.O jednoho muže míň Vaší mocné armádě neublíží.Prosím vás, zprostěte ho povinností a nechte nás odejít."pokusím se o přátelský úsměv.,,A kdo mi říká tahle smělá slova, jestli to smím vědět?" obul se pro změnu do mě.Nechtělo se mi do toho, ale bylo mi jasný, že pokud se nepředstavím popravdě, tak mě odtud vykopnout.On se podle toho tvářil a všichni kolem něj taky.No, Vosa a Ryuk tu nejsou a Sentarou ví kdo jsem, takže u mýho ghetta teoreticky nic nepraskne.Bože, to je ale otrava!Zvedla jsem hlavu, abych vypadala důstojně a spustila pěkně nahlas.,,Já jsem Yumiko Jiraiya Sakumo Yasmiehime Senju, dcera páté Hokage."prohlásila jsem.Yumiko Jiraiya bla bla bla.....ááááá! Jak já to jméno nesnáším! Je to tak trapný, člověk aby se to učil jako básničku!!

Po mých slovech nastalo v místnosti dusivý ticho, ale v císařových očích se podivně zablýsklo.,,Ovšem, říkal jsem si, že vás znám.Vypadáte přesně, jako Vaše matka."prohlásil.Další věc, hned po mým jménu, na kterou jsem alergická.,,Můžete se nějak prokázat?"zajímalo ho.Ano, a je tu další otravná věc.,,Vlastním Kekkei genkai klanu Senju."odvětím a napřáhnu ruku na okrasnou tůji, která stojí v květináči vedle něj.Soustředím trochu chakry a nechám ji o něco poporůst.Přidám víc větví, které nechám rozrůst do šířky.Nakonec to završím tím, že nechám její větve rozkvést, což by jinak pochopitelně nešlo - je to tůje.Stojí to trochu chakry, ale jestli to odtud dostane Sentara, tak klidně.Ozvě se překvapený šum a odkudsi i potlesk.Lord se usmívá a očividně přemýšlí.Pak něco pošeptá chlápkovi vedle, ten se ukloní a přeběhne ke dveřím.Cosi řekne strážím a zase se vrátí.Stráže mezitím někam zmizely.,,Nechte nás osamotě."poručí císař.Rádci kolem něj se zvednou a odcházejí, ke mě přijdou dva vojáci a odzbrojí mě.Povzbudivě se usměju na Sentara, i když mám čím dál horšího tušáka, že to nejde podle plánu.Neměla jsem sem lízt, měla jsem z toho vojáka udělat placku už v hospodě a bylo by.

,,Takže, předpokládám, že Vaše matka neví, že jste tu."začal, když všichni odešli.,,To neví,"přiznám.,,A velice bych ocenila, kdyby u toho zůstalo.",,Já vás chápu.Mám nápad."kývnul.,,Poslouchám."hlesnu.Už mě to tu nebaví.,,Sestavuji armádu pro vpád do Země Blesku.Žádal jsem Listovou o pomoc, ale Vaše ctěná matka mě odmítla."začal.Nechápu, co tím sleduje.,,To je mi líto, ale asi mi uniká váš záměr."ušklíbnu se.,,Dostanu se k tomu.Jedná se o to, že kdybych vás vrátil domů, mohla by mi Tsunade-hime poskytnout ninji."pronesl.Krev se mi nahnala až ke kořínkům vlasů, pěsti jsem zatla tak silně, že jsem si nehty zaryly do dlaní.,,Hodláte mě předat mé matce?"zavrčím.Zasměje se.,,Ne, to opravdu ne.Pustil bych si z rukou příliš vzácnou zbraň.Hodlám vás ubytovat tady v paláci na dobu neurčitou."vyložil karty na stůl.To už bylo moc.,,Cože?!Hodláte mě držet jako rukojmí?!"ujasňuju si to.,,Slečna je chápavá."kývnul a položil dýmku.,,To v žádném případě! Já odcházím, a moji přátelé taky!"oznámím.,,To nepůjde.V téhle chvíli už moje stráže zadržely to děvče, i muže co byl s ní.Plus, mám vašeho bratra a toho vysokého Rivana.Stačí jediný povel a jeden z nich se odebere na onen svět.Myslím, že jako princezna to chápete a dbáte na jejich dobro.Nerad bych někomu ublížil."řekl skoro omluvně.Málem jsem vyletěla a něco mu udělala, ale to by schytali ostatní.Nevěděla jsem, co dělat, krev se ve mě vařila a tep se mi zrychloval.,,To vám neprojde."řeknu nakonec.,,Ale ano.Myslím, že Hokage vás v tom nenechá."ujistil mě a vstal.,,A velice jí v tom pomůže svatební oznámení, které dostane co nejdříve."dodal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama