
Vysvobození
Znovu mě probudil zlý sen.Vzbudila jsem se vlastním křikem a celá zpocená jsem se posadila na posteli.Samozřejmě, že se mi to jen zdálo, jako vždycky.Ale byla jsem tu sama.Neměla jsem tu nikoho, kdo by mě uklidnil, nebo komu bych mohla vylíčit svoji noční můru.Přinutilo mě to plakat..
*****************************************************************************
Myslela jsem, že už se toho nedočkám, ale přišlo to haluzně den před svatbou.Jako blesk z čistého nebe.Byla jsem tak šťastná, že jsem místo obvyklých čtyřiceti osmi hrníčků rozbila jen dvacet šest.Ryuk odpoledne využil chvilky, kdy ho Tadashi nepotřeboval (nebo na něj spíš zapomněl) a objevil se u mě v pokoji.Seděla jsem na posteli, rozcuchaná, emařsky jsem koukala z okna a vyjídala hrozinky z nějakýho druhu pečiva, který mi ráno přinesli.Když vystoupil ze stěny, lekla jsem se, ale pak jsem radostně vyskočila a objala ho.,,Ryuku! Dostal ses sem!"zasmála jsem se.,,Předpokládám, že máš nějaký nápad."hlesl.,,Moc ne..."přiznám.Zavrtěl hlavou.,,Že by tebe nic nenapadlo? Tomu nevěřím."prohlásil povzbudivě.Usmála jsem se.,,No, něco snad jo.Ale to musíš provýst ty.A pokud možno, ještě před obřadem.Na vdavky jaksi ještě nemyslím."ušklíbnu se.,,Cokoliv.Jen povídej."vyzval mě.,,Tak jo.Využiješ svojí schopnosti a vplížíš se dolů do vězení.Najdeš cely, kde jsou Brody, Tokage a Vosa a každýho dostaneš mimo palác.Nemusím ti snad říkat, že tě u toho nesmí nikdo vidět.Jdi zdí.Až budou ti dva venku, vrať se sem a řekni to Sentarovi.Potom oba vemte roha a počkejte na mě mimo Rivu, tam, kde jsme čekali na Brodyho."řeknu.Pokýval jako že rozumí.,,Ale proč nepůjdeš rovnou s námi?"nechápal.,,Nepotřebujeme, aby se za náma hned pustili.Trochu to pozdržím a pak uteču za váma."usměju se.,,Ale on si všimne, když tu já a Sentarou nebudeme."namítl.,,To už nech na mě.Udělej to, na čem jsme domluvení a o zbytek se postarám já.Už se nezdržuj, sejdeme se v jedenáct na smluveným místě.Jdi."dodala jsem už skoro panovačně.Kývnul a zmizel ve zdi.
Vytvořila jsem jeden klon.Sama jsem pak provedla Henge na Ryuka a klon nechala v pokoji.Já jsem se vydala na Ryukovo místo na stráži.Nevím jak, ale Sentarou mě okamžitě poznal.Když jsem přišla, napřed vyvalil oči a pak sebou prudce trhnul.Přiložila jsem si prst k ústům na znamení, ať mlčí.Nechápavě na mě koukal.,,Máme plán..."špitla jsem, ale to už se ze dveří vynořil Tadashi.,,Jdem."pokynul krátce a vydal se směrem, odkud jsem přišla.Šli jsmeza ním a Sentarou na mě celou dobu koukal jak na idiota.Konečně jsme došli před dveře ,mého' pokoje.Bez zaklepání jsme vešli dovnitř.Sentarou zbledl a chtěl něco říct, ale uklidnil se když viděl, že jsem tam nechala klon.,,Jste nějaká tichá."syknul jízlivě Tadashi na adresu mého klonu.Zezadu vypadal ještě nechutnějc než normálně.Druhá Yumi jenom pokrčila rameny a dál se zabývala čmáráním čehosi na papír.Ještě chvíli jsme tam stáli jako trubky, než se konečně otočil a odcházel - my s ním.Ukázal na další dva strážce a pak na dveře.,,Hlídejte ji."přikázal a šel dál.,,Myslím, že něco chystá."řekl jakoby už pro nás.Znervózněla jsem - věci už jsou v provozu a jakmile se ukáže Ryuk, budu muset udržet tři jutsu plus Tadashiho pozornost.A pak utýct.Už se to dalo do pohybu a je pozdě na to, abych ucouvla.Musí to vyjít!
Po necelých dvou hodinách se ze stěny, u které jsem stála vynořil Ryuk.Tiše mi poklepal na rameno a opatrně kouknul k místům, kde se nacházel Kozel.Seděl zády k nám a cosi psal.Kývla jsem a ukázala na Sentara.Ryuk mu pokynul ať jde za ním - poslechnul, ale nechápavě nás pozoroval.Mezitím už jsem oddělila další klon a přetvořila ho na Sentara.Teď to pochopil, podíval se na mě a zamračeně zavrtěl hlavou.Šoupla jsem ho za závěs u zdi co jsem měla za zády a svůj druhý klon poslala na jeho místo.Zrovna v tu chvíli se Tadashi otočil, ale neviděl nic neobvyklýho, proto se zase sklonil k psaní.Sentarou mě chytil za paži a zašeptal.,,Co to vyvádíš?"zněl trochu nazlobeně.,,Dostávám nás odtud.Jdi s Ryukem."syknu v odpověď.,,Snad tu nechceš zůstat sama? Jsi se zbláznila!"peskuje mě.,,Mám to vymyšlený.Jdi, nebo to pokazíš."poručím.,,Nejdu."zasekne se.,,Až se dohádáte, možná to ještě stihneme."utrousí Ryuk účastně.,,Sentarou neboj, dojdu za váma.Ale to se mi povede jen když teď půjdeš.Zmiz, nebo tě nechám přikořenit ke zdi!"prsknu.Zamračil se.,,O tom si ještě promluvíme."zavrčel a nechal se vcucnout Ryukem do zdiva.,,Jasně tati."ušklíbnu se otráveně.Bože, jak malej harant! To ve svých třístech padesáti šesti letech ještě nemá rozum?!
Uběhlo půl hodiny a já jsem zjistila, že jsem to vypočítala blbě.Docházela mi chakra.A to tak že do dna.Musela jsem jednat - odvolala jsem svůj klon ála Yumi a doufala, že tak uspořím nějakou tu chakru, ale naopak.Málem jsem neudržela ani Sentarovu repliku, ani svoje Henge.Jestli něco neudělám, všechno podělám.Musím myslet.......ach jo....vidím jediný řešení....ou máj gád!
Vrátila jsem se do původní podoby a nechala zmizet i poslední klon.Přišla jsem k Tadashimu tak, aby mě viděl.,,Co děláte venku?!"lekl se a vstal.,,Přišla jsem vás navštívit."usměju se a jako by nic se posadím do křesla.,,Chovala jsem se hloupě."hlesnu.Zíral na mě a nemohl si dát dohromady dvě a dvě.,,Omlouvám se za všechen porcelán, který jsem rozbila.",,Je tohle nějaká léčka?"zavrčel a rozhlédnul se.Usmála jsem se.,,Ale vůbec.Prostě jenom...uvědomila jsem si, že se chovám nepřiměřeně svého titulu.A vzít si Rivanského císaře - měla jsem být spíš poctěná.Chovala jsem se opravdu nerozumně."lžu jako když tiskne.Krucinál, ani Angelina Jolie by nepodala takovej hereckej výkon.Dokonce jsem se na něj i přátelsky usmála - jsem to ale swině falešná!Bwuahahahaháááá.Zřejmě uvěřil.,,To je opravdu skvělé.Takže už se vším souhlasíte?"ujišťoval se.,,Jistě.A hodlám vám to dokázat."prohlásila jsem.Zvedá se mi žaludek snad ještě víc, než když jsem vykopávala Hidana.Tohle je fakt nechutný, ale asi na něj budu muset šáhnout! Ááááá odvahu Yumi! Přišla jsem k němu a objala ho kolem krku - zadržela jsem grcku - a zadívala se na něj.A pak, když nedával pozor - křup! Jeho hlava sebou volně trhla na stranu, ozvalo se lupnutí a on se svalil na zem jako pytel brambor.Odskočila jsem od něj a začala si utírat ruce do blízké záclony -fuj! Jak jsem ráda, že umím zdravovědu! Stačí stisknout jeden bod a člověk je v limbu na několik hodin.Pracně jsem ho dotáhla na postel a přikryla, takže to vypadalo jako že spí.A pak jsem se vykradla ven.
Nebylo těžký vzít na sebe podobu nějakýho vojáka a projít tak až ven, ale komplikace přece nastaly.Uslyšela jsem ve vyšších patrech nějakej křik a došlo mi, že našli Tadashiho.Asi přece jen nevypadal, že spí.Shodila jsem Henge a proběhla kolem několika vojáků, kteří mě hned začali pronásledovat.Trocha Mokutonu jim domluvila a já mohla pokračovat.Chtěla jsem pronásledovatele zdržet, ale moc se mi to nepovedlo.Snad jim utečeme.V prvním patře už jsem seskočila z okna do zahrady a rozběhla se do tmy.Byla totiž už skoro noc a pršelo.Proti mě se z šera vynořilo několik postav.Lekla jsem se, zastavila a začala jsem sealovat, ale jeden z nich postoupil blíž.Poznala jsem ho.,,Sentarou!"vyjekla jsem a bez okolků se mu pověsila kolem krku.Překvapilo mě, že mě pevně objal - jako bych umírala nebo něco.,,Konečně pryč!"vydechla jsem.,,Jsem rád, že jsi v pořádku."přiznal.Obrátila jsem se ke zbytku skupiny.,,A co vy?"zeptala jsem se jich.,,Anitu z Mlžné jen tak něco neskolí!"vyjádřila se Vosa.,,No nevím."zavrčel nesouhlasně Tokage.,,Když jsi tak dobrá, jak to, že tě chytili?"rejpnul si Brody, kterýho jsem vzápětí taky drtivě objala.,,Díky Ryuku, zvládnul jsi to skvěle."usmála jsem se na posledního člena ,gangu'.,,A teď zdrháme!"






















