close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 27

11. května 2009 v 19:21 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl

Krize


Rozdělili jsme se, aby jsme byli hůř k nalezení: Ryuk šel s Tokagem, Vosa s Brodym a já se Sentarem.Prodírali jsme se lesem co nejrychleji - já a Sentarou jsme použili Henge no Dobutsu, jednak kvůli krytí a jednak kvůli rychlosti.S ostatními jsme se měli sejít na území Země Blesku, přes který jsme stejně museli projít.Tam už za náma snad nepůjdou.Každopádně, ať se mi to líbí nebo ne, někdo z nás bude muset do Konohy.Myslím, že Tadashi se na ni pokusí zaútočit a jestli budou nepřipravení, tak se ztrátama jaký měli to bude katastrofa.Ze zamyšlení mě vytrhl Sentarou, který přistál na stromě předemnou.Zastavila jsem a sedla si na zadek, abych věděla, co ode mě bude chtít.Proměnil se zpátky v člověka ( jak to, že mu tohle problémy nedělá? Já jsem potom vždycky groggy, a to jsem to jutsu vymyslela!), pohodlně se usadil na větvi a ukázal na hraniční kámen.,,Jsme na místě."řekl.Nechala jsem teda ustoupit chakru a nabrala svoji přirozenou podobu.Skoro hned se mi podlomily kolena a chtělo se mi omdlít - starej známej pocit.Seskočil na zem a podepřel mě, abych neupadla.,,Dobrý, jsem v pohodě."usměju se unaveně a přiložím si ruku na čelo, který jako by každou chvíli mělo vybuchnout.,,Tohle jutsu není pro tebe.Jednou vyčerpáš tolik chakry, že nebudeš schopná se přeměnit zpátky."káral mě.Jasně, to riziko tady je, ale to se nestane.

,,Jenom klídek pane Starosto, já se o sebe dovedu postarat."zasměju se a prohnu se v zádech, abych uvolnila ztuhlé páteři.,,No to se mi poslední dobou moc nezdá."odporoval.,,Do háje Sentarou, nejsem malá."křečkuju.Ironicky mě přeměří pohledem a odhadne mých sto šedesát šest centimetrů.,,Takhle jsem to nemyslela."doplním rychle.,,Všechno zvládám."
Najednou se jeho výraz změnil z usměvavého na zamračený.,,To si nemyslím."utrousil.Nakrklo mě to.,,Cože? Ty mi jako nevěříš?"vyjedu.,,To sem neřekl."bránil se.,,Tak co jsi tím chtěl říct? To vypadám tak neschopně?"útočím.,,Upřímně řečeno, občas se chováš nerozvážně."odpověděl.Hádka? Fajn, má co chce!,,Aspon něco dělám!"vyštěknu.,,Chceš se hádat? Dobře."procedil.Takže on taky? No super, pronásledujou nás a my se budeme hádat.Už jsem viděla i Ryuka a Tokageho jak se k nám blíží, ale nenechala jsem se přerušit.,,Já ne, ale ty jo!"vyjedu.,,Já? Ty jsi začala.Chováš se jako malá.Myslíš, že když se budeš přepínat, něco dokážeš? Jsi na nejlepší...",,Víš vůbec, co mluvíš?!"přerušila jsem ho, ale on stejně pokračoval.,,Na nejlepší cestě k prohře.Přeháníš to."dokončil větu.,,Já to přeháním? Fajn! Když ti tak lezu na nervy, proč seš ještě tady? Jdi si, já tě tu nedržím!"křiknu.,,Děje se něco?"nechápal Tokage.,,Ne.Ani ne.Akorát se dohadujeme o kravinách.Ostatně tady se v poslední době nic jinýho neprobírá."odpověděl mu Sentarou, s jasnou narážkou na mě.,,Jestli se ti to co dělám zdá jako kravina, tak...",,Tak?"skočil mi do řeči.,,Mám odejít? Ale prosím tě, do dvou dnů by ses sama zabila tím, jak pořád někam fofruješ.Uštvala by ses."prohlásil.

Začala jsem nebezpečně bublat.,,Co takhle probrat to v klidu...jak to vlastně začalo?"vložil se do toho Tokage.,,Jak? Začalo to tak, že Sentarou komentoval moje chování.Ani nevím, co vlastně řešíme, ale ho to očividně baví."prsknu.,,Že by zrovna on měl námitky na tebe?"ozval se Ryuk nechápavým tónem.,,To se mi nezdá.",,Ale já nemám námitky, mám o ni jenom strach!"vypěnil Sentarou.Zarazila jsem se.Jednak mě udivilo, že je tak vytočenej (moc často se mu to nestává) a taky to, co řekl.,,Strach? Proč?"vyjeknu.,,Protože jsi na dně.Každej to na tobě vidí ale ty to nepřiznáš.To není projev slabosti, ale šílenství.Už se na to nemůžu dívat, jak ti mám pomáhat před sebou samotnou? Nemůžu tě ochránit před tebou, to prostě nejde!"argumentoval.,,Já nejsem na dně!"bráním se.,,Podívej se na sebe! Máš kruhy pod očima, sotva se hýbeš a už dlouho jsi neměla žádný sen.To znamená, že nespíš.Zdá se ti vždycky, každý den, ale teď ne.Proč?To není v pořádku!"přehání to.Než jsem stihla odpovědět, ozval se Tokage.Vyvalil oči a spravil si brýle na nose.,,Že by sis zrovna ty nevšimnul, že přes noc chodí do lesa? To mě udivuješ."řekl na Sentarovu adresu.,,Mlč!"prskla jsem.,,Do lesa? Proč?"nechápal.,,Trénuju.A co je na tom?"kroutím se.Zase se zamračil.,,O tom přesně mluvím!"vyjel a otočil se.,,Kam jako jdeš?!"zavrčím.,,Pryč.Vrátím se večer."odvětil.,,Zůstaneš tady!"křiknu.,,Ne."zazněla odpověď.,,Počkejte na Brodyho a Vosu, já ho jdu srovnat."broukla jsem na dva naše vyděšené pozorovatele a rozběhla se za ním do lesa.

,,Stůj, ještě jsme neskončili!"zarazím ho.Nereaguje.Rozběhnu se a popadnu ho za paži, takže je donucen zastavit.,,Proč se tak chováš?"nechápu.,,Jak?"odsekl.,,Takhle! Ještě v Rivě jsi byl OK a teď se chováš jako.....jako...",,Jako?"chtěl vědět.,,Jako idiot."dořeknu.,,Dobře že to vím."odkýval.,,Tak co je? Moje kruhy pod očima v tom nebudou!"dorážím.,,Ale jo, jsou.Prostě mě to štve, to je všechno.Ztratila jsi svoji lidskost už tak dávno, že ani nevíš, kdy to bylo.Jsi jako stroj.Nechci, aby jsi byla taková, chci abys byla jako kdysi, když jsem tě poznal.Proč to tak nemůže být?"zněl skoro zoufale.Napadlo mě milion odpovědí, něco jako:, je to nutný' ,nechovám se jako stroj' ,časy se mění' atd, ale nakonec ze mě vyjelo jen jedno slovo:,,Proč?",,Proč? Tvoje oblíbené slovo, co?"zavrčel.,,Proč na to tak dohlížíš?"upřesnila jsem to.Podíval se na mě a zdálo se mi, že se skoro usmál.,,Tuhle otázku myslíš vážně? Proboha, Yumi....jsi zvláštní člověk.Hned poznáš, že se Anitě líbí Ryuk, ale když jde o tebe, jsi jako slepá."prohlásil.,,Co tím chceš říct?"dorážím.,,Snažil jsem se ti to říct, ale nejde to, neumím to.Snažil jsem se naznačit ti to, ale ty sis toho nevšimla.Co mám ještě udělat?"rozhazoval rukama.

Nestačila jsem odpovědět, protože na nás zaútočili.Jak jsme byli oba zabraní do ,debaty', nevšimli jsme si nepřítele blízko nás.Zpoza stromů za mými zády najednou vystoupilo několik vojáků a vystřelili na mě.Já jsem je neviděla, protože jsem koukala na Sentara a byla jsem zabraná do vymýšlení odpovědi.Trhnul sebou a rozběhl se směrem ke mě.Už jsem to jednou viděla, když mě poprvé zabil Kabuto.Ostatní v místnosti se chovali úplně stejně, taky ke mě běželi, ale nestihli to a já jsem zemřela.,,Yumi pozor!"křiknul, chytil mě za paži, strhnul k sobě a otočil se zády k vojákům.On to narozdíl od nich stihnul, a to právě včas.Cítila jsem, jak sebou jeho tělo několikrát trhlo, když dostalo plný zásah zbraní do zad.Málem upadl a opřel se o mě celou vahou - nemohla jsem to unést, tak jsem ho co nejrychleji, ale přece jen opatrně položila na zem.,,Sentarou!"křikla jsem.Z koutků mu tekly pramínky krve a zatínal pěsti.Podívala jsem se na jeho záda, ve kterých vězelo několik šípů a rozdráždilo mě to jako ještě nikdy.Podívala jsem se na útočníky v černo-červených Rivanských uniformách, kteří se chystali znovu udeřit a shromáždila jsem chakru.,,Genjutsu: Aoi tenshi!"zavelela jsem ostře a podívala se na ně.Potěšilo mě, že jsem je pochytala všechny.,,Zabijte se!"křikla jsem.Okamžitě se do sebe pustili a byl to docela masakr.Posledního, kterej přežil jsem poslala, aby utíkal jedním určitým směrem.V Zemi Blesku je plno kráterů a jeden z nich nebyl daleko.Aspoň se proletí.Klekla jsem zpátky k Sentarovi a prohlídla mu rány.Byly hluboký.Vehnalo mi to slzy do očí a nastřádala jsem chakru na lékařský ninjutsu.,,Ryuku! Tokage!"zaječela jsem na zbytek skupiny a cítila jsem, že začínám brečet.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama